Nelze opětovně podmíněně zastavit trestní stíhání, ve kterém je pokračováno za podmínek ust. § 308 odst. 1 věta druhá trestního řádu (neboli trestní stíhání proti témuž obviněnému nelze podmíněně zastavit dvakrát po sobě).

5 To 55/2008 U S N E S E N Í Městský soud v Praze projednal v neveřejném zasedání konaném dne 12. února 2008 stížnost obvodního státního zástupce proti usnesení Obvodního soudu pro Prahu 9 ze dne 28.1.2008, sp.zn. 2T 216/2005 , a rozhodl t a k t o : Podle § 149 odst.1 písm.b) tr. řádu se napadené usnesení zrušuje a věc se vrací soudu I.stupně k novému rozhodnutí. Odůvodnění Napadeným usnesením rozhodl Obvodní soud pro Prahu 9 tak, že dle § 231 tr. řádu za použití § 223 odst. 1 a § 307 odst. 1 tr. řádu podmíněně zastavil trestní stíhání obviněné K. H., roz. S. pro skutek, v němž je spatřován trestný čin podvodu dle § 250 odst. 1 tr. zákona. Následně je pak podrobně popsán skutek , jehož se podmíněné zastavení trestního stíhání mělo týkat a podle § 307 odst. 2 tr. řádu obviněné stanovil zkušební dobu podmíněného zastavení trestního stíhání v trvání 12 měsíců. Proti tomuto usnesení podal obvodní státní zástupce stížnost , v níž uvádí, že v trestní věci K. H. bylo již ve smyslu § 231tr. řádu za použití § 223a odst. 1 a § 307 tr. řádu rozhodnuto o podmíněném zastavení trestního stíhání a státní zástupce má za to, že opakované rozhodnutí soudu I.stupně o podmíněném zastavení trestního stíhání bylo učiněno nesprávně a usnesení není v daném případě vůbec namístě. Zejména pak zmiňuje okolnost, že již 31.1.2006 Obvodní soud pro Prahu 9 rozhodl o podmíněném zastavení trestního stíhání s tím, že lhůta podmíněného zastavení trestního stíhání končila 8.2.2007, do kdy měla obviněná uhradit škodu způsobenou trestným činem a s ohledem na neuhrazení škody bylo rozhodnutím z 20.9.2007 rozhodnuto o pokračování v trestním stíhání obviněné H. Státní zástupkyně má za to, že v daném případě Obvodní soud pro Prahu 9 nemohl poté, co vydal usnesení o pokračování v trestním stíhání i trestní příkaz , vydat další usnesení o podmíněném zastavení, a pakliže tak učinil, postupoval nesprávně. Soud měl nařídit hlavní líčení a ve věci rozhodnout, případně i např. upustit od potrestání ve smyslu § 24 odst. 1 tr. zákona. Navrhuje tedy, aby Městský soud v Praze zrušil napadené usnesení a obvodnímu soudu uložil, aby o věci znovu jednal a rozhodl. Městský soud v Praze podle § 147 odst. 1 tr. řádu přezkoumal správnost výroku napadeného usnesení, jakož i správnost postupu řízení, které vydání napadeného výroku předcházelo, a dospěl k závěru, že stížnost je důvodná. Po přezkoumání věci, zejména řízení, které vydání napadeného usnesení předcházelo, dospěl stížnostní soud k závěru, že obvodní soud pochybil již tím, že ve věci poté, co v původním řízení byl nejprve vydán trestní příkaz, proti němuž byl podán odpor a následně po nařízení hlavního líčení došlo k podmíněnému zastavení trestního stíhání a následně k rozhodnutí o tom, že se v trestním stíhání bude pokračovat, tak v tomto stádiu řízení obvodní soud vydal opětovně trestní příkaz. Přitom při pokračování v trestním stíhání ve smyslu ust. § 308 odst. 1 věta druhá trestního řádu se v trestním stíhání pokračuje od toho okamžiku, kdy došlo k rozhodnutí o podmíněném zastavení trestního stíhání. V tomto konkrétním případě pakliže byl vydán trestní příkaz, a tento byl na základě odporu zrušen, nepřichází již v úvahu vydání dalšího trestního příkazu, neboť zákon stanoví zcela jasně, že po podání odporu se nařídí hlavní líčení.. Obdobného pochybení se obvodní soud dopustil i tehdy, když namísto pokračování v trestním stíhání opětovně trestní stíhání podmíněně zastavil. Nelze opětovně zastavit trestní stíhání, v němž je pokračováno dle rozhodnutí podle § 308 odst. 1 věta druhá trestního řádu. Byť takovýto postup není výslovně v trestním řádu vyloučen a v trestním řádu je možno uplatnit analogii, je zjevné, že takovýto postup odporuje zájmu na rychlé a včasné projednání věci. Zásadním argumentem proti takovému postupu je však okolnost, že při předchozím rozhodování ve smyslu § 308 odst. 1 tr. řádu o tom, zda se obviněný v průběhu zkušební doby osvědčil, případně, zda je třeba rozhodnout o tom, že se v trestním stíhání pokračuje, došly soudy k závěru, že jsou dána okolnosti, jež podmiňují pokračování v trestním stíhání. Nesplnění podmínky, jež byla obviněné uložena ve vztahu k náhradě škody a jíž měla splnit v době podmíněného zastavení trestního stíhání, jednoznačně vylučuje opětovnou aplikaci postupu dle § 307 tr. řádu, neboť ve svém důsledku by takový postup dával najevo, že předchozí rozhodnutí není nijak závazné a obviněný není uloženými povinnostmi vázán. Proto, jak bylo uvedeno shora, opětovná aplikace ust. § 307 tr. řádu je vyloučena v případě, že již bylo rozhodnuto o tom, že se v trestním stíhání bude pokračovat. Proto nezbylo, než napadené usnesení zrušit, a věc vrátit soudu I.stupně , aby o ní znovu jednal a rozhodl. P o u č e n í : Proti tomuto usnesení není přípustný další řádný opravný prostředek. V Praze dne 12. února 2008 JUDr. Jaroslav Cihlář, v.r. předseda senátu