Požadavek na složení zálohy uplatněný exekutorem po pěti letech od nařízení exekuce při zjevném předpokladu její neúspěšnosti je v rozporu se smyslem a účelem samotného institutu zálohy.

51 Co 572/2007-25 U s n e s e n í Městský soud v Praze jako soud odvolací rozhodl v senátě složeném z předsedkyně Mgr. Danuše Červenkové a soudců JUDr. Lubomíra Velce a JUDr. Markéty Čermínové ve věci oprávněné: T. O.C. R., a.s., P-4, Z. B. 266/2, proti povinné: S. D. F., s. r. o., P-1, S. M., U. t. 9/414, , pro 18.588,40 Kč s přísl., k odvolání soudního exekutora, Exekutorský úřad Praha 5, E. 663/132, P-6, proti usnesení Obvodního soudu pro Prahu 4 ze dne 17. října 2007, č.j. 13 Nc 15042/2002-10, t a k t o: I. Usnesení soudu I. stupně se p o t v r z u j e. II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů odvolacího řízení. O d ů v o d n ě n í: Napadeným usnesením soud I. stupně zamítl návrh soudního exekutora na zastavení exekuce nařízené usnesením Obvodního soudu pro Prahu 4 ze dne 25.4.2002, č.j. 13 Nc 15042/2002-5, a zároveň rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů v souvislosti s řízením o návrhu exekutora na zastavení exekuce. V odůvodnění uvedl, že soudní exekutor podal dne 5.6.2007 návrh na zastavení exekuce s tím, že oprávněná včas nesložila zálohu na náklady exekuce, kterou má právo požadovat podle § 90 odst. 3 ex. ř. s tím, že nesloží-li oprávněný ve lhůtě určené exekutorem přiměřenou zálohu na náklady exekuce, soud na návrh exekutora exekuci zastaví. Protože však v projednávané věci exekutor nedoložil, a to ani přes výzvu soudu, v jaké výši určil zálohu na náklady exekuce a jakou stanovil oprávněné lhůtu k její úhradě, soud I. stupně konstatoval, že podmínky pro zastavení exekučního řízení podle § 55 odst. 2 ex. ř. nejsou dány a návrh soudního exekutora zamítl. Výrok o nákladech řízení odůvodnil ust. § 142 odst. 1 o.s.ř. a § 52 odst. 1 ex. ř., když exekutor nebyl v řízení úspěšný, ale účastníkům náklady nevznikly. Proti usnesení podal včas odvolání soudní exekutor. Namítl m.j., že přípisem ze dne 15.6.207, který obdržel dne 4.7.2007, byl vyzván, aby soudu zaslal výzvu ke složení přiměřené zálohy na náklady exekuce a vyčíslení a doložení hotových výdajů předmětné exekuce. Na tuto výzvu odpověděl přípisem doručeným soudu dne 10.7.2007, kterým plně výzvě vyhověl. Z uvedených důvodů soudní exekutor navrhl, aby odvolací soud napadené usnesení změnil, exekuci zastavil a oprávněné uložil zaplatit mu náklady exekuce ve výši 7.735,-Kč. Oprávněná ve svém vyjádření k odvolání uvedla, že do dnešního dne exekutor nezjistil žádný postižitelný majetek povinné. Nejenže nedošlo k vymožení pohledávky, ale oprávněná nemá od soudního exekutora ani jakékoliv zprávy o existenci majetku povinné. Za doklad zcela neúspěšného výkonu exekuce považuje oprávněná přípis exkeutora ze dne 26.4.2007, v němž exekutor využívá výjimečný institut dle § 50 odst. 1 ex. ř. a oprávněnou vyzývá, aby navrhla, jakým způsobem provést exekuci. Dále oprávněná upozornila na skutečnost, že ačkoliv si exekutor musí být již delší dobu vědom naplnění důvodu pro zastavení exekuce podle § 268 odst. 1 písm. e) o.s.ř., vystavil po více jak pěti letech bezvýsledného provádění exekuce oprávněné zálohovou fakturu na 900,-Kč. Oprávněná v tomto kroku soudního exekutora spatřuje jasný pokus o účelové obcházení judikatury Nejvyššího soudu týkající se nákladů exekuce při jejím zastavení. Konečně oprávněná vyslovila názor, že smyslem ustanovení o možnosti exekutora požadovat zálohu na náklady exekuce je složení zálohy v počátku exekučního řízení na něco, co bude exekutor provádět v budoucnu a s čím mu pravděpodobně vznikne náklad, nikoliv po několika letech neúspěšného provádění exekuce. Z uvedených důvodů oprávněná navrhla, aby odvolací soud napadené usnesení potvrdil. Odvolací soud přezkoumal napadené usnesení podle § 212, § 212a o.s.ř. ve spojení s § 52 odst. 1 ex. ř., aniž k tomu nařizoval jednání (§ 254 odst. 6 o.s.ř.), a dospěl k závěru, že odvolání není opodstatněné. Lze na jedné straně přisvědčit soudnímu exekutorovi, a z obsahu spisu to vyplývá, že vyhověl výzvě soudu a doložil, že oprávněnou vyzval přípisem ze dne 26.4.2007 k zaplacení zálohy na náklady exekuce ve výši 900,-Kč, k čemuž byl oprávněn podle § 90 odst. 3 ex. ř. Nesporné je, že oprávněná v daném případě zálohu soudnímu exekutorovi dosud nezaplatila. Na druhé straně lze však nepochybně přisvědčit oprávněné v tom, že požadavek na složení zálohy, uplatněný exekutorem po pěti letech od nařízení exekuce při zjevném předpokladu její neúspěšnosti, je v rozporu se smyslem a účelem samotného institutu zálohy. Zejména z tohoto důvodu odvolací soud napadené usnesení jako věcně správné podle § 219 o.s.ř. ve spojení s § 52 odst. 1 ex. ř. potvrdil. Výrok o nákladech odvolacího řízení má oporu v § 142 odst. 1 a contr. ve spojení s § 224 odst. 1 o.s.ř., když v této fázi řízení úspěšné oprávněné ani povinné žádné náklady nevznikly. Proti tomuto usnesení n e n í dovolání přípustné, ledaže na základě dovolání podaného do dvou měsíců ode dne doručení tohoto rozhodnutí k Nejvyššímu soudu ČR prostřednictvím soudu I. stupně dospěje dovolací soud k závěru, že rozhodnutí ve věci má po právní stránce zásadní význam. V Praze dne 27. února 2008 Mgr. Danuše Červenková, v.r. předsedkyně senátu