Pokud ve sdělení obviněného absentují podstatné náležitosti nezbytné pro posouzení jednání jako trestného činu, nelze takovéto usnesení o zahájení trestního stíhání považovat za zákonné sdělení ve smyslu § 160 odst. 1 tr. ř. Pak tento úkon, jakož i úkony orgánů činných v trestním řízení po něm následující a směřující k trestnímu stíhání obžalovaného nepřerušují běh promlčecí doby.

67 To 88/2008 U S N E S E N Í Městský soud v Praze projednal rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 19. března 2008 v trestní věci obžalovaného F. D. E., stížnost státní zástupkyně Obvodního státního zastupitelství pro Prahu 5 proti usnesení Obvodního soudu pro Prahu 5 ze dne 29.10.2007, č.j. 2T 54/2007 - 812 a rozhodl t a k t o : Podle § 148 odst. 1 písm. c) tr. ř. se stížnost z a m í t á . O d ů v o d n ě n í Napadeným usnesením Obvodního soudu pro Prahu 5 bylo podle § 223 odst. 1 tr. řádu a § 11 odst. 1 písm. b) tr. řádu z důvodu jeho promlčení zastaveno trestní stíhání obžalovaného F. D. E. pro skutek spočívající v tom, že od blíže neupřesněné doby konce roku 1999 do 22.6.2000 v P-5, H. 15 v pronajatém bytě, na deseti osobních počítačích bez souhlasu oprávněného majitele autorských práv neoprávněně opakovaně používal k zaškolení budoucích spolupracovníků nelegálně nainstalované počítačové aplikační a herní programy uvedené ve výroku napadeného usnesení specifikovaných držitelů autorských práv, některé rovněž přechovávané a používané z nelegálně vyrobených CD disků, vše bez poskytnutých licencí, autorských práv a souhlasu držitelů těchto práv k takto používaným programům, čímž porušil práva chráněná zákonem č. 35/1965 Sb., v důsledku čehož se takto obohatil ke škodě celkem 73 jmenovitě uvedených nositelů autorských práv a sebe tak obohatil na úkor oprávněných držitelů autorských práv o částku 2,561.648,- Kč. Obvodní soud dospěl k závěru, že pro žalovaný skutek, ve kterém státní zástupkyně spatřovala naplnění znaků skutkové podstaty trestného činu porušování autorského práva, práv souvisejících s právem autorským a práv k databázi podle § 152 odst. 1, 2 písm. b) tr. zák., bylo bezvadně sděleno obvinění dne 10.1.2006, tedy po více jak pěti letech od jeho spáchání. Tím zanikla trestnost činu uplynutím promlčecí doby stanovené v ust. § 67 odst. 1 písm. c) tr. zák. Obvodní soud současně neshledal žádné okolnosti ve smyslu ust. § 67 odst. 2, 3 tr. zák., které by vedly ke stavění či přerušení běhu promlčecí lhůty. Proti citovanému usnesení podala státní zástupkyně v zákonné lhůtě stížnost, kterou blíže neodůvodnila. Městský soud v Praze podle § 147 odst. 1 tr. řádu přezkoumal správnost výroku napadeného usnesení, proti kterému státní zástupkyně podala stížnost, jakož i řízení předcházející napadenému usnesení, a dospěl k závěru, že stížnost není důvodná. Za trestný čin porušování autorského práva, práv souvisejících s právem autorským a práv k databázi podle § 152 odst. 2 tr. zák. lze uložit trest odnětí svobody na 6 měsíců až pět let. Trestnost tohoto činu proto zaniká podle § 67 odst. 1 písm. c) tr. zák. uplynutím promlčecí doby, jež činí pět let, neboť horní hranice trestní sazby odnětí svobody u žalovaného trestného činu je vyšší než tři léta. Běh promlčecí doby začíná běžet od spáchání trestného činu, tedy od okamžiku, kdy byl trestný čin dokonán, resp. u pokračujícího trestného činu od okamžiku, kdy byla trestná činnost ukončena. V daném případě začala promlčecí doba běžet dokonáním žalovaného trestného činu dne 22.6.2000. Podle § 67 odst. 3 tr. zák. se promlčení trestního stíhání přerušuje a) sdělením obvinění pro trestný čin, o jehož promlčení jde, jakož i po něm následujícími úkony policejního orgánu, státního zástupce nebo soudu směřujícími k trestnímu stíhání pachatele, nebo b) spáchal-li pachatel v promlčecí době trestný čin nový, na který tento zákon stanoví trest stejný nebo přísnější. Přezkumem trestního spisu městský soud zjistil, že obžalovanému bylo sděleno obvinění, resp. doručeno usnesení o zahájení trestního stíhání podle § 160 odst. 1 tr. řádu dvakrát. Poprvé se tak stalo sdělením obvinění dne 8.9.2003 a podruhé doručením usnesení o zahájení trestního stíhání obžalovanému dne 10.1.2006. Městský soud se proto zabýval otázkou, s jakým sdělením obvinění je třeba spojovat účinky přerušení promlčení trestního stíhání ve smyslu § 67 odst. 3 písm. a) tr. zákona, konkrétně zda nedošlo k přerušení běhu promlčecí doby uvedené v ust. § 67 odst. 1 písm. c) tr. zák. již prvním sdělením obvinění dne 8.9.2003. Městský soud ve shodě s názorem soudu 1. stupně dospěl k závěru, že toto sdělení obvinění a následné úkony orgánů činných v trestním řízení směřující k trestnímu stíhání obžalovaného, běh promlčecí doby nepřerušily, neboť obvinění nebylo zákonné, když nesplňovalo náležitosti stanovené v ust. § 160 odst. 1 tr. řádu. V tomto ustanovení je promítnuta zásada zákonnosti trestního stíhání zakotvená v ust. § 2 odst. 1 tr. řádu, podle něhož nikdo nemůže být stíhán jako obviněný jinak než ze zákonných důvodů a způsobem, který stanoví tento zákon, tj. trestní řád. Podle ust. § 160 odst. 1 tr. řádu musí výrok usnesení o zahájení trestního stíhání (dříve sdělení obvinění) obsahovat popis skutku, ze kterého je tato osoba obviněna, aby nemohl být zaměněn s jiným, zákonné označení trestného činu, který je v tomto skutku spatřován, a důvody, pro něž je obviněný stíhán. Význam zákonnosti trestního stíhání spočívá především v tom, že osobě vystavené trestnímu stíhání skýtá záruku, že bude stíhána pouze pro čin, který je v zákoně výslovně označen za trestný čin, a že skutkovým důvodem stíhání bude pouze spáchání takového skutku, v němž jsou obsaženy zákonné znaky trestného činu. Je přitom nezbytné, aby ve sdělení obvinění byly alespoň tvrzeny takové skutečnosti, které odpovídají všem zákonným znakům trestného činu. Obviněnému tedy musí být obvinění sděleno způsobem, z něhož je zřejmé, v jakých konkrétních skutečnostech, je spatřováno naplnění všech znaků trestného činu. První obvinění těmto zásadám neodpovídalo, neboť z jeho velmi obecného popisu skutku nevyplývalo konkrétní a individuální vymezení tvrzeného do počítačů nelegálně nainstalovaného software (názvem, typové označení), což je nezbytnou podmínkou pro řádné vymezení stíhaného skutku. Pokud ve sdělení obvinění absentovaly podstatné náležitosti odůvodňující posouzení jednání jako trestného činu, nelze toto považovat za zákonné sdělení ve smyslu § 160 odst. 1 tr. řádu, jak důvodně uzavřel Obvodní soud pro Prahu 5 ve svém pravomocném usnesení ze dne 8.8.2005, č.j. 3 T 97/2005 – 677. Městský soud se s úvahami a závěry uvedenými v cit. usnesení zcela ztotožnil, přičemž tyto korespondují s tím, jak byla zásada zákonnosti trestního stíhání vyložena v nálezech Ústavního soudu ze dne 6.6.1996, sp. zn. I. ÚS 46/96 a ze dne 24.2.2000, sp. zn. IV. ÚS 582/99. Za první zákonné sdělení obvinění v dané věci lze tedy považovat usnesení policejního orgánu o zahájení trestního stíhání ze dne 8.11.2005 (čl. 692 a násl.) doručené obžalovanému dne 10.1.2006, neboť splňovalo náležitosti ust. § 160 odst. 1 tr. řádu, jak konstatoval ve svém usnesení ze dne 29.9.2006, sp. zn. 2 T 173/2006 Obvodní soud pro Prahu 5 a Městský soud v Praze v usnesení ze dne 10.11.2006, sp. zn. 7 To 521/2006 (čl. 757 a násl.). S tímto sdělením obvinění by mohly být spojeny účinky přerušení promlčecí doby ve smyslu § 67 odst. 3 písm. a) tr. zák., pokud by ke sdělení došlo v zákonné pětileté promlčecí době, která začala běžet od dokonání žalovaného trestného činu, tedy od 22.6.2000 a uplynula 22.6.2005. Městský soud se z uvedených důvodů ztotožnil s právním názorem soudu 1. stupně, že první nezákonné sdělení obvinění běh promlčecí lhůty podle § 67 odst. 3 písm. a) tr. zák. nepřerušilo a že tento účinek mohlo mít až druhé sdělení obvinění, resp. doručení usnesení o zahájení trestního stíhání obžalovanému, ke kterému došlo po uplynutí zákonné pětileté promlčecí doby. Závěr soudu 1. stupně, že trestní stíhání pro skutek popsaný v obžalobě ze dne 2.4.2007, sp. zn. 1 Zt 847/2003, pro který mu bylo řádně sděleno obvinění, resp. doručeno usnesení o zahájení trestního stíhání dne 10.1.2006, bylo promlčeno, neboť uplynula promlčecí doba, která v daném případě podle § 67 odst. 1 písm. c) tr. zák. činila pět let, je proto správný. Rovněž názor obvodního soudu, že promlčení trestního stíhání nebránila žádná z překážek uvedených v § 67 odst. 2, odst. 3 tr. zák., je správný a má oporu ve shromážděných a provedených důkazech. Obvodní soud se k pokynu Městského soudu v Praze vysloveném v usnesení ze dne 29.8.2007, sp. zn. 8 To 308/2007 zabýval otázkou možnosti promlčení trestního stíhání, resp. stavění běhu promlčecí doby z důvodu ust. § 67 odst. 2 písm. b) tr. zák. a provedl k tomu dokazování. Obvodní soud nepochybil, pokud dospěl k závěru, že pobyt obžalovaného v cizině neměl vliv na promlčení. Městský soud se s tímto názorem a argumentací použitou v odůvodnění napadeného usnesení ztotožnil a pro stručnost na ně odkazuje. Z výpovědí obžalovaného a svědků B. B. a nevlastního otce obžalovaného Ch., jakož i z obsahu trestního spisu je nepochybné, že obžalovaný je cizí státní příslušník, který v předmětné době žil a dosud žije v České republice. Pokud v době od 22.6.2000 do 10.1.2006, kdy mu bylo řádně sděleno obvinění, několikrát ročně odjel do Německa navštívit svoji rodinu, lékaře či na dovolenou, nelze takový pobyt v cizině klást k jeho tíži a považovat jej za okolnost odůvodňující stavění promlčení trestního stíhání ve smyslu § 67 odst. 2 písm. b) tr. zák., neboť obžalovaný je cizím státním občanem s logickou potřebou častých pobytů ve své zemi, kterými navíc trestní řízení neprodlužoval a nemařil, k vyšetřovacím úkonům se dostavoval. Opačný názor by byl v rozporu se smyslem cit. ustanovení, jehož účelem je zabránit promlčení trestního stíhání u pachatelů, které nelze trestně stíhat pro jejich pobyt v cizině. Tak tomu v dané věci nebylo. Městský soud se ze shora uvedených důvodů zcela ztotožnil se závěrem obvodního soudu, že došlo k promlčení trestního stíhání, když trestnost činu zanikla podle § 67 odst. 1 písm. c) tr. zák. uplynutím pětileté promlčecí doby, tj. dne 22.6.2005, když současně nebyly zjištěny žádné okolnosti, které by stavěly promlčecí dobu (§ 67 odst. 2 tr. zák.) či ji přerušovaly (§ 67 odst. 3 tr. zák.). Za této situace obvodní soud nepochybil, když trestní stíhání z důvodu promlčení zastavil s poukazem na ustanovení § 11 odst. 1 písm. b) tr. řádu. Z uvedených důvodů byla stížnost státní zástupkyně jako nedůvodná podle § 148 odst. 1 písm. c) tr. řádu zamítnuta. P o u č e n í : Proti tomuto usnesení není další řádný opravný prostředek přípustný. Lze však proti němu podat ve lhůtě dvou měsíců od jeho doručení dovolání prostřednictvím soudu, který ve věci rozhodoval v prvním stupni (§ 265e tr.ř.). O dovolání rozhoduje nejvyšší soud (§ 265c tr. ř.). Právo podat dovolání přísluší nejvyššímu státnímu zástupci na návrh krajského nebo vrchního státního zástupce a nebo i bez takového návrhu pro nesprávnost kteréhokoliv výroku rozhodnutí soudu, a to ve prospěch i v neprospěch obviněného, dále obviněnému pro nesprávnost výroku rozhodnutí soudu, který se ho bezprostředně dotýká (§ 265d odst. 1 tr.ř.). Obviněný tak může učinit pouze prostřednictvím obhájce (§ 265d odst. 2 tr.ř.). Podání obviněného, které nebylo učiněno prostřednictvím obhájce, se nepovažuje za dovolání, byť bylo takto označeno. V dovolání musí vedle obecných náležitostí podání (§ 59 odst. 4 tr. ř.) být uvedeno, proti kterému rozhodnutí směřuje, který výrok, v jakém rozsahu i z jakých důvodů dovolatel napadá a čeho se domáhá, včetně konkrétního návrhu na rozhodnutí dovolacího soudu s odkazem na zákonné ustanovení § 265b odst. 1 písm. a) – l) nebo § 265b odst. 2 tr.ř., o které se dovolání opírá. Nejvyšší státní zástupce je povinen v dovolání uvést, zda je podává ve prospěch nebo v neprospěch obviněného. Rozsah, v němž je rozhodnutí dovoláním napadáno a důvody dovolání lze měnit jen po dobu trvání lhůty k podání dovolání. V Praze dne 19. března 2008 JUDr. Petr B e n e š předseda senátu vyhotovila : JUDr. Vladana Woratschová