Vztah advokáta a klienta (obžalovaného) je nutné odvozovat z faktických hledisek, nejen z formálních dokumentů (plná moc apod.). Proto i bez konkrétních relevantních dokumentů, jejichž sepsání je z různých důvodů třeba odloženo na pozdější dobu, je dána existence vztahu advokáta a klienta, z něhož plyne povinnost mlčenlivosti, jestliže obě strany vážným projevem vůle vznik tohoto stavu sledují. Pokud však obžalovaná nic takového nesledovala, což následným chováním potvrdila, je výpověď advokáta, který nebyl zproštěn mlčenlivosti, jako svědka před soudem procesně použitelná.

9To 187/2008 - 7 U s n e s e n í Městský soud v Praze projednal ve veřejném zasedání konaném dne 14. května 2008 odvolání obžalované A. P., proti rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 2 sp.zn. 2 T 427/2007 ze dne 12.3.2008, a rozhodl t a k t o: Podle § 256 tr.ř. se odvolání z a m í t á . O d ů v o d n ě n í Napadeným rozsudkem byla obžalovaná A. P. uznána vinnou trestným činem podvodu podle § 250 odst. 1, 2 tr.zák., kterého se dopustila tak, že od ledna 2005 do června 2006 v P-2, P. 5 v bydlišti poškozené H. S. pod záminkou koupě společného domu v P-8, V. 7, vylákala po částech a ve dnech přesně uvedených ve skutkové větě výroku o vině napadeného rozsudku ke škodě poškozené S. celkem částku 390.000,- Kč. Za to jí byl uložen trest odnětí svobody v trvání dvou let se zařazením do věznice s ostrahou a povinnost k náhradě škody poškozené S. ve výši 390.000,- Kč, když se zbytkem svého nároku na náhradu škody byla poškozená odkázána na řízení ve věcech občanskoprávních. Proti tomuto rozsudku podala řádně a včas odvolání obžalovaná, a to proti všem jeho výrokům. Obvodní soud jednak učinil nesprávné skutkové závěry a jednak se dopustil procesní vady řízení, když vyslechl svědka P. bez příslušného zproštění mlčenlivosti. Obžalovaná je usvědčována pouze výpovědí poškozené S. a pokud tato předložila na podporu svých tvrzení listinné doklady, jimi je prokázána případná solventnost poškozené, ale nikoli, že finance předala obžalované. Ta od poškozené obdržela pouze 120.000,- Kč, jež však následně vrátila. Důkazní situaci nemůže dle názoru obžalované změnit ani výpověď svědka P., který nebyl zproštěn mlčenlivosti, jež je u svědka založena ust. § 21 zák. o advokacii. Z povahy kontaktu obžalované a svědka je zřejmé, že vznikl a trval v rámci výkonu advokacie a obžalovaná mu při něm sdělila či mohla sdělit údaje, jež jsou předmětem povinnosti mlčenlivosti advokáta. Proto výpověď svědka není procesně použitelná. Navrhuje tedy zrušení napadeného rozsudku a vrácení věci soudu I. stupně, případně po zopakování dokazování odvolacím soudem navrhuje rozhodnout o zproštění obžaloby. Městský soud v Praze přezkoumal podle § 254 odst. 1 tr.ř. napadený rozsudek a jemu předcházející řízení z hlediska vytýkaných vad a zjistil, že odvolání není důvodné. Obvodní soud provedl dokazování v dostatečném rozsahu, důkazy odpovídajícím způsobem hodnotil a jeho skutková a právní zjištění jsou zcela správná. Obžalovaná je bezpečně usvědčována výpovědí poškozené S., která je ohledně výše a doby předávání jednotlivých finančních částek podporována jí doloženými listinnými doklady (např. výpisy z účtu poškozené, na kterých je u příslušného výběru poznámka „pro A.“), z čehož je patrno, že poškozená si nakládání se svými financemi pečlivě evidovala. Dále je výpověď poškozené potvrzována zcela nezávislým svědkem, advokátem P. Námitka obhajoby, že tento důkaz je procesně nepoužitelný, neobstojí. Správně obhajoba poukazuje na fakt, že vztah advokáta a klienta je nutno odvozovat z faktických hledisek a nejen z formálních dokumentů (plná moc atd.). Proto i bez konkrétních relevantních dokumentů, jejichž sepsání je z různých důvodů třeba odloženo na pozdější dobu, je dána existence vztahu advokáta a klienta, z něhož plyne povinnost mlčenlivosti, jestliže obě strany vážným projevem vůle vznik tohoto vztahu sledují. Obžalovaná nic takového ovšem nesledovala, což nakonec potvrdila následným chováním, že se svědkem P. přerušila jakékoliv styky ke vzniku takového vztahu směřující. Naopak svědek P. byl pro ni jen nástrojem, kterého zneužila k uklidnění poškozené a k zdůraznění věrohodnosti svojí lživé legendy, pod kterou lákala peníze. Kromě toho pro posouzení věci relevantní skutečnost (ujišťování o předání peněz obžalované poškozenou) svědek zvěděl i od poškozené S., která jako jeho potencionální klientka ani nevystupovala. Závěr obvodního soudu o vině je pak jen dokreslován osobou obžalované, která je po celý svůj život mnohokráte odsuzována pro trestné činy podvodu a i nyní je ve výkonu trestu odnětí svobody, uloženém pro podvodnou trestnou činnost páchanou v zásadě shodným způsobem. Ze znaleckého posudku z oboru psychiatrie plyne, že lhaní a podvádění je jejím trvalým životním stylem. Proto výrok o vině v odvolacím řízení jako správný obstál. Návrhy na doplnění dokazování výslechem svědkyně J. a svědka H. jsou samozřejmě naprosto nadbytečné – objasňování „poctivého“ života obžalované by bylo poněkud komplikováno obsahem jejího trestního rejstříku a objasňování vzájemných vztahů mezi obžalovanou a poškozenou výslechem taxikáře, který obžalovanou vozil, je bezpředmětné. Jestliže byl obžalované uložen nepodmíněný trest odnětí svobody mírně nad polovinou zákonné trestní sazby, nelze jej považovat za nepřiměřeně přísný, když obvodní soud správně poukázal i na další přitěžující okolnosti, zejména dlouhodobé mistrné klamání naivní důvěry poškozené. Výrok o způsobu výkonu trestu má oporu v ust. § 39a odst. 2 písm. c/ tr.zák. Ježto i výroky o náhradě škody důsledně vycházejí z přesvědčivého výroku o vině, a jsou proto správné, nezbylo než odvolání obžalované jako nedůvodné postupem podle § 256 tr.ř. zamítnout. Poučení: I/ Proti tomuto usnesení není další řádný opravný prostředek přípustný. II/ Proti tomuto usnesení l z e podat dovolání. Nejvyšší státní zástupce je může podat pro nesprávnost kteréhokoliv výroku, a to ve prospěch i neprospěch obviněných, obviněný pro nesprávnost toho výroku, který se ho bezprostředně dotýká. Obviněný může dovolání podat pouze prostřednictvím obhájce, jinak se takové podání nepovažuje za dovolání, byť bylo takto označeno. Dovolání se podává u soudu, který ve věci rozhodl v prvním stupni, do d v o u měsíců od doručení rozhodnutí, proti kterému dovolání směřuje. O dovolání rozhoduje Nejvyšší soud. Nutný obsah dovolání je vymezen v ustanovení § 265f tr.ř. V Praze dne 14. května 2008 JUDr. Eva B u r i a n o v á,v.r. předsedkyně senátu Vypracoval: JUDr. Václav Kašík