Nárok státu vůči odsouzenému na náhradu odměny a hotových výdajů uhrazených ustanovenému obhájci – nebylo-li o něm rozhodnuto soudem podle § 152 odst. 1 písm. b/ trestního řádu – se promlčuje v obecné tříleté promlčecí době podle § 101 občanského zákoníku. Pro počátek běhu této promlčecí doby je rozhodující den úhrady daných částek ustanovenému obhájci, nikoliv den právní moci usnesení, jímž na ně byl ustanovenému obhájci přiznán nárok.

9 To 78/2008 U S N E S E N Í Městský soud v Praze projednal v neveřejném zasedání konaném dne 26. února 2008 stížnost odsouzeného M. K., bytem P-4, D. 7, podanou proti usnesení Obvodního soudu pro Prahu 1, sp. un. 1 T 91/2002 ze dne 17. ledna 2008 a rozhodl t a k t o: Podle § 149 odst. 1 tr. řádu se napadené usnesení z r u š u j e. O d ů v o d n ě n í: Napadeným usnesením Obvodního soudu pro Prahu 1, sp.zn. 1 T 91/2002 ze dne 17. ledna 2008 bylo v trestní věci odsouzeného M. K. rozhodnuto tak, že odsouzený M. K. je povinen dle § 152 odst. 1 písm. b/ tr.ř. nahradit státu odměnu a hotové výdaje hrazené státem ustanovenému obhájci v celkové výši 132.958,- Kč. Z odůvodnění napadeného usnesení vyplývá, že JUDr. J. byl ustanoven obhájcem obviněného K., přičemž usnesením Obvodního soudu pro Prahu 1, sp.zn. 1 T 91/2002 ze dne 15. dubna 2004, které nabylo právní moci dne 11. května 2004, byla obhájci přiznána odměna a náhrada hotových výdajů za obhajobu odsouzeného ve výši 132.958,- Kč. Podle § 152 odst. 1 písm. b/ tr.ř. je pak odsouzený povinen tyto náklady obhajoby uhradit státu, pokud nemá nárok na obhajobu bezplatnou, přičemž u odsouzeného nebyl zjištěn důvod pro přiznání bezplatné obhajoby, neboť odsouzený řádně neosvědčil nedostatek finančních prostředků. Proti tomuto usnesení podal odsouzený včas stížnost, kterou sice nesprávně datoval dnem 4. ledna 2008, podanou dne 4. února 2008, přičemž je zřejmé, že směřuje do usnesení ze dne 17. ledna 2008, a tudíž stížnost byla podána v řádné lhutě a následně byla i stížnost velmi rozsáhle odůvodněna. Mimo jiné v rámci stížnosti odsouzený namítl promlčení tvrzené pohledávky s tím, že se dle jeho názoru jedná o běžnou peněžní pohledávku mezi dvěma subjekty a tato pohledávka je promlčena. Dále ve své stížnosti mimo jiné namítá, že ani usnesení ze dne 15. dubna 2004 nenabylo právní moci, neboť mu nebylo nikdy doručeno. Městský soud v Praze jako soud stížnostní, v souladu s § 147 odst. 1 písm. a/,b/ tr.ř., přezkoumal správnost výroku napadeného usnesení, jakož i řízení, které mu předcházelo a dospěl k závěru, že stížnost odsouzeného je z části duvodná, a to z následujících duvodů. Pokud jde o tvrzení odsouzeného K., že usnesení Obvodního soudu pro Prahu 1, sp.zn. 1 T 91/2002 ze dne 15. dubna 2004 nenabylo právní moci, neboť mu nebylo nikdy doručeno, je zcela nesprávné, neboť toto usnesení bylo doručováno odsouzenému na adresu D.7, P-4, tedy stejnou adresu, kterou nyní uvedl odsouzený v rámci své stížnosti a tuto adresu proklamoval jako adresu pro doručení nepřetržitě od 10. listopadu 1998. Skutečnost, že odsouzený si uloženou písemnost, která mu navíc naprosto nadstandardně byla uložena dokonce dvakrát na poštovním úřadě, nevyzvedl, nemá vliv na nabytí právní moci, neboť toto usnesení bylo doručováno plně v souladu s § 64 odst. 2 tr.ř., přičemž tato písemnost byla uložena v souladu s § 64 odst. 3 písm. c/ tr.ř. a nejedná se o rozhodnutí, které by spadalo na ustanovení § 64 odst. 4 tr. ř., tedy které by nemohlo být uloženo u pošty, přičemž pokud odsouzený do deseti dnů od uložení nevyzvedl tuto zásilku, považuje se poslední den této lhůty za doručení. Stížnostní soud tak uzavírá, že toto usnesení skutečně nabylo právní moci dne 11. května 2004, a proto se stížnostní soud odmítl zabývat námitkou odsouzeného, že toto usnesení nemohlo nabýt právní moci. Městský soud v Praze jako soud stížnostní však dospěl k závěru, že po právní moci usnesení Obvodního soudu pro Prahu 1, sp.zn. 1 T 91/2002 ze dne 15. dubna 2004, k němuž došlo dne 11. května 2004, započala běžet Obvodnímu soudu pro Prahu 1 promlčecí doba v souladu s § 101 občanského zákoníku, a to tříletá promlčecí doba, do kdy měl učinit Obvodní soud pro Prahu 1 usnesení o povinnosti odsouzeného uhradit státu zaplacené náklady obhajoby. Vzhledem k právní moci usnesení měl Obvodní soud pro Prahu 1 toto usnesení vydat nejpozději do 12. května 2007. Obvodní soud pro Prahu 1 však toto své usnesení vydal až dne 17. ledna 2008 a vzhledem k tomu, že tuto námitku promlčení uplatnil odsouzený v rámci stížnosti, musel se s touto námitkou promlčení vypořádat stížnostní soud, kdy dospěl k závěru, že tato pohledávka státu vůči odsouzenému je skutečně promlčená, a z tohoto důvodu nezbylo Městskému soudu v Praze jako soudu stížnostnímu nic jiného, než ve smyslu § 149 odst. 1 tr.ř. napadené usnesení zrušit, a to vzhledem k promlčení této pohledávky vůči odsouzenému M. K. P o u č e n í: Proti tomuto usnesení n e n í stížnost přípustná. V Praze dne 4. února 2008 JUDr. Luboš Vlasák, v.r. předseda senátu