Byla-li již vymožena či na základě výzvy exekutora povinným uhrazena vymáhaná částka a k vymožení zbývají jen náklady exekuce, nelze exekuci zastavit pro nezaplacení zálohy oprávněným.

16Co 407/2009-60 U S N E S E N Í Městský soud v Praze jako soud odvolací rozhodl v senátu složeném z jeho předsedy JUDr. Milana Chmelíčka a soudců JUDr. Ivy Březinové a Mgr. Martina Jachury ve věci oprávněného: F. ú. v R., se sídlem R., F. N. 2, proti povinnému: N., s.r.o., se sídlem P-3, B. 29, o exekuci pro 36.803,86 Kč s přísl., o odvolání oprávněného proti usnesení Obvodního soudu pro Prahu 3 ze dne 3.8.2009, č.j. 35Nc 11236/2007-46, t a k t o: Usnesení soudu I. stupně se  m ě n í  tak, že exekuce se  n e z a s t a v u j e . O d ů v o d n ě n í: Napadeným usnesením soud I. stupně zastavil exekuci nařízenou usnesením Obvodního soudu pro Prahu 3 ze dne 22.8.2007, č.j. 35Nc 11236/2007-10, oprávněnému uložil nahradit soudní exekutorce  náklady exekuce 7.735,- Kč   a dále rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. V dané věci soud usnesením ze dne 22.8.2007 nařídil na základě vykonatelných výkazů nedoplatků F. ú. v R. exekuci k uspokojení pohledávky oprávněného ve výši 36.803,86 Kč, nákladů oprávněného a nákladů exekuce, které budou určeny; provedením exekuce pověřil soudní exekutorku. Soudní exekutorka dne 5.3.2008 podala návrh na zastavení exekuce s tím, že dne 30.8.2007 vyzvala oprávněného k zaplacení zálohy na provedení exekuce v částce 1.190,- Kč do 15 dnů od doručení usnesení, toto usnesení bylo oprávněnému doručeno 31.8.2007, ale oprávněný v určené lhůtě zálohu nezaplatil, ačkoliv byl o následcích nesplnění této povinnosti poučen. Dne 11.10.2007 podal oprávněný návrh na zastavení exekuce a soud usnesením   ze dne 23.10.2007 exekuci v plném rozsahu zastavil. K odvolání oprávněného Městský soud v Praze usnesením ze dne 24.1.2008, č.j. 16Co 30/2008-33, změnil rozhodnutí o zastavení exekuce tak, že exekuce byla zastavena pouze částečně, a to pro částku 36.803,86 Kč.            Za této situace soudní exekutor předpokládal, že oprávněný zaplatí zálohu na náklady provedení exekuce, avšak ten ji do dnešního dne nezaplatil, a proto žádal, aby soud podle § 55 odst. 2 e.ř. exekuci zastavil. Soud I. stupně tedy exekuci zastavil dle § 55 odst. 2 e.ř. a s odkazem na § 89 e.ř. dospěl k závěru, že to byl oprávněný, který svým chováním zavinil zastavení exekuce, a proto musí soudnímu exekutorovi hradit náklady exekučního řízení, jež představují odměnu ve výši 3.000,- Kč, paušální náklady ve výši 3.500,- Kč a DPH. Usnesení napadl včasným odvoláním oprávněný. Potvrdil, že výzva k zaplacení zálohy na náklady exekuce mu byla doručena dne 31.8.2008. Dne 19.9.2007 povinný uhradil oprávněnému v plné výši částku 36.803,86 Kč, pro kterou žádal nařízení exekuce.  Teprve dne 17.10.2007 bylo oprávněnému prostřednictvím soudního exekutora doručeno usnesení o nařízení exekuce, nicméně ještě předtím (27.9.2007) podal oprávněný návrh              na částečné zastavení exekuce, nadále tedy ve věci nařízené exekuce zbývaly a stále k úhradě zbývají již jen náklady exekuce soudního exekutora a případné náklady oprávněného. Podle § 87 e.ř. má soudní exekutor právo na úhradu nákladů exekuce. Protože podle § 87 odst. 3 e.ř. náklady exekuce hradí exekutorovi povinný, měl a nadále má soudní exekutor možnost vymáhat náklady exekuce po povinném. Za situace, kdy povinný ještě předtím,   než bylo oprávněnému doručeno rozhodnutí o nařízení exekuce, uhradil dlužnou částku a předmětem exekučního řízení tak jsou již jen náklady soudního exekutora, nevidí důvod, proč by k vymožení nákladů exekutora měl skládat exekutorovi nějakou zálohu. Ostatně výzva mu byla doručena ještě předtím, než obdržel usnesení o nařízení exekuce,  a po 17.10.2007 již žádnou výzvu neobdržel. Domníval se, že pro soudního exekutora je pohodlnější navrhnout zastavení exekuce z důvodu nezaplacené zálohy na náklady exekuce oprávněným a nárokovat po oprávněném úhradu nákladů exekuce, než aby vyvinul snahu k vydobytí těchto nákladů po povinném. Povinný totiž prokazatelně disponoval finančními prostředky či majetkem vhodným k úhradě nákladů exekuce, neboť byl schopen po nařízení exekuce uhradit oprávněnému v plné výši částku, kterou nařízením exekuce požadoval,  a i veškeré příslušenství těchto pohledávek, které ani nebyly součástí nařízené exekuce. Závěrem navrhoval, aby Městský soud v Praze zrušil usnesení soudu I. stupně a umožnil tak soudnímu exekutorovi nadále vymáhat náklady exekuce po povinném. Z podnětu podaného odvolání přezkoumal odvolací soud napadené usnesení včetně řízení, které předcházelo jeho vydání, a aniž ve věci nařizoval jednání (§ 214 odst. 2 písm. e/ o.s.ř.), dospěl k závěru, že odvolání je opodstatněné. Soudní exekutor k odvolání uvedl, že v okamžiku, kdy oprávněnému doručil výzvu k zaplacení zálohy na náklady exekuce, mělo mu být zřejmé, že exekuce byla nařízena   a soudní exekutor pověřen jejím provedením. Za rozhodující skutečnost však považoval, že lhůta k zaplacení zálohy oprávněnému marně uplynula dne 15.9.2007 a že již v tomto okamžiku mohl soudní exekutor podat návrh na zastavení exekuce. Povinný dlužnou částku uhradil až dne 19.9.2007, tedy po marném uplynutí lhůty k zaplacení zálohy. Povinný se o nařízení exekuce nedozvěděl před provedením úhrady od soudního exekutora, protože i když nebyla zaplacena záloha na náklady exekuce, nechtěl soudní exekutor zmařit účel exekuce a povinnému doručoval až současně s oprávněným, když se od soudu dozvěděl, že oprávněný podal návrh na zastavení exekuce. Navrhoval, aby odvolací soud napadené usnesení potvrdil. Podle § 90 odst. 3 e.ř., ve znění účinném ke dni zahájení řízení (dále jen „e.ř.“),   má exekutor právo požadovat od oprávněného přiměřenou zálohu na náklady exekuce. Podle § 55 odst. 2 e.ř., nesloží-li oprávněný ve lhůtě určené exekutorem přiměřenou zálohu na náklady exekuce, soud na návrh exekutora exekuci zastaví. Soud exekuci nezastaví pouze tehdy, jsou-li splněny podmínky pro osvobození oprávněného podle zvláštního právního předpisu. Podle § 12 odst. 1 a 2 vyhl.č. 330/2001 Sb., ve znění účinném ke dni zahájení řízení, výši zálohy na náklady exekuce a lhůtu k její úhradě určuje exekutor. Záloha na náklady provedení exekuce ukládající zaplacení peněžité částky nesmí přesáhnout 30 % odměny podle ust. § 6, s tím, že za základ odměny se považuje výše pohledávky, která má být vymožena,  a v případě exekuce ukládající jinou povinnost než zaplacení peněžité částky nesmí přesáhnout 50 % odměny stanovené pro takovou exekuci v ust. §§ 7 – 10 vyhlášky.    Záloha na náklady provedení exekuce podle § 9 odst. 1 nesmí přesáhnout částku 3.000,- Kč. Záloha podle výše citovaných ustanovení měla za účel, aby se v případě nemajetnosti povinného dostala soudnímu exekutorovi alespoň částečná náhrada vynaložených nákladů, které mu v souvislosti s prováděním exekuce vzniknou, a byla vnímána jako náklady oprávněného, které může vymáhat na povinném. Soudní exekutor může po oprávněném žádat zálohu poté, co je exekuce nařízena, a po marném uplynutí lhůty podat návrh na zastavení exekuce dle ust. § 55 odst. 2 e.ř. Za situace, kdy povinný po nařízení exekuce zaplatil oprávněnému celou dlužnou částku a exekuce běžela již jen pro náklady soudního exekutora, není důvod po oprávněném žádat, aby složil zálohu k vymožení nákladů soudního exekutora, neboť k tomuto účelu záloha (na náklady vymožení exekuce) neslouží. Pokud předmětem exekuce jsou již pouze náklady soudního exekutora, nemá soudní exekutor právo požadovat po oprávněném k vymožení těchto nákladů zálohu (§ 90 odst. 3 e.ř.), resp. nelze z tohoto důvodu exekuci zastavit dle ust. § 55 odst. 2 e.ř. Exekuce byla v daném případě nařízena oprávněně, pro chování povinného došlo k jejímu částečnému zastavení, a za této situace by exekutor měl v exekuci pokračovat, a vymoci na povinném náklady, které mu v souvislosti s prováděním exekuce vznikly, neboť je evidentní, že povinný není nemajetný. S ohledem na výše uvedené odvolací soud napadené usnesení změnil tak, že exekuce se nezastavuje (§ 220 odst. 1 o.s.ř.). P o u č e n í : Proti tomuto usnesení lze podat dovolání do dvou měsíců od doručení prostřednictvím soudu I. stupně k Nejvyššímu soudu ČR. V Praze dne 19. listopadu 2009  JUDr. Milan Chmelíček, v. r. předseda senátu