Ten, kdo sám nepodal žalobu podle páté části o.s.ř. (ve věcech, o nichž bylo rozhodnuto jiným orgánem) a kdo je účastníkem řízení před soudem proto, že byl účastníkem řízení před správním orgánem (§ 250a odst. 1 o.s.ř.) se v průběhu řízení zahájeného k žalobě jiného účastníka nemůže stát žalobcem. Postup podle § 92 odst. 1 a 2 o.s.ř. zde nepřichází v úvahu.

24 Co 7/2009 - 146 U s n e s e n í Městský soud v Praze jako soud odvolací rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Ladislava Muzikáře a soudkyň JUDr. Hany Douskové a JUDr. Zdeňky Vlasákové v právní věci žalobkyně M. Z., bytem P.4, Ú. 1104, zast.advokátem se sídlem P.1, J. 8, za účasti: 1) M. f. ČR, se sídlem P.1, L. 15, 2) T. s. k. h.m. P., se sídlem P.5, Š. 23, zastoupené advokátkou se sídlem P. 7, S. 1449/19, 3) H. m. P., se sídlem P.1, M. n.2, zastoupeného advokátem 4) I. V. H., bytem P.4, P. 50/15, zastoupeného advokátem 5) P.f. ČR, se sídlem P. 3, H. 1024/11a, o určení vlastnictví a práva na náhradu podle zákona o půdě, ve věci rozhodnuté M. z. – P. ú. P. dne 30.6.2003 pod č.j. PÚ 7653/93, k odvolání I. V. H. proti usnesení Obvodního soudu pro Prahu 4 ze dne 20.11.2008, č.j. 39 C 381/2003 – 137, t a k t o: Usnesení soudu I. stupně se p o t v r z u j e. O d ů v o d n ě n í: Napadeným usnesením soud I. stupně zamítl návrh I. V. H., aby soud připustil jeho vstup do řízení na straně žalobkyně. V odůvodnění uvedl, že žalobkyně se domáhala určení, že se nevydává vyvlastněný pozemek a žalobkyni náleží náhrada. Žalobu podala pouze M. Z. I. V. H. žalobu nepodal a soud s ním jedná jako s dalším účastníkem. I. V. H. navrhl, aby soud připustil jeho vstup do řízení na straně žalobkyně, protože se svým vstupem do řízení jako druhý žalobce souhlasil. Podle § 92 odst. 1 o.s.ř. na návrh žalobce může soud připustit, aby do řízení přistoupil další účastník. Souhlasu toho, kdo má takto do řízení vstoupit je třeba, jestliže má vystupovat na straně žalobce. V dané věci jde o řízení podle části páté o.s.ř., jehož úprava je obsažena v § 244 až § 250l o.s.ř. Okruh účastníků řízení je stanoven v § 250a odst. 1 o.s.ř., podle něhož účastníky řízení jsou žalobce a ti, kdo byli účastníky v řízení před správním orgánem. Podle § 250b odst. 2 o.s.ř. v průběhu řízení před soudem nesmí být změněn okruh účastníků, jaký tu byl v době rozhodování správního orgánu; to neplatí, došlo-li za řízení před soudem k procesnímu nástupnictví (§ 107 a § 107a o.s.ř.). I. V. H. byl v řízení před správním orgánem účastníkem správního řízení a proto je ve smyslu § 250a odst. 1 o.s.ř. účastníkem soudního řízení. Nesouhlasil-li s obsahem rozhodnutí správního orgánu, nic mu nebránilo, aby se žalobou dle § 246 odst. 1 o.s.ř. domáhal nového projednání dané věci před soudem. Pokud tak neučinil, nemůže mít v dané věci postavení žalobce, neboť užití § 92 odst. 1 a 2 o.s.ř. není možné v řízení ve věcech, o kterých bylo rozhodnuto jiným orgánem. Tento názor vyjádřil i Městský soud v Praze jako soud odvolací ve svém usnesení ze dne 25.3.2008 č.j. 24 Co 481/2007-97. Proto byl návrh I. V. H. zamítnut. Proti usnesení podal odvolání I. V. H. Namítal, že podle jeho právního názoru a v souladu s průběhem řízení od podání žaloby dne 1.9.2003, nemůže v tomto řízení vystupovat jinak, než na straně žalobce. Svoji argumentaci opírá o nesprávnou aplikaci § 92 odst. l a 250a o.s.ř. a o dosavadní průběh řízení. V žalobě byl odvolatel označen jako účastník řízení a účastníkem řízení se nepochybně stal, protože byl i účastníkem předchozího řízení správního. Podle § 92 odst. 1 o.s.ř. může soud na návrh žalobce připustit, aby do řízení přistoupil další účastník. Souhlasu toho, kdo má takto do řízení vstoupit, je třeba, jestliže má vystupovat na straně žalobce. Podle důvodové zprávy je smyslem přistoupení dalšího účastníka do řízení a záměny některého z dosavadních účastníků za jiného účastníka odstranění nedostatku aktivní nebo pasivní věcné legitimace, který tu byl již v době zahájení řízení a který by jinak vedl k zamítnutí žaloby, je-li hospodárné, aby věc byla projednána a rozhodnuta v rámci již zahájeného řízení i ve vztahu k jiné osobě. Nastane-li právní skutečnost, která má za následek změnu věcné legitimace, až v průběhu řízení, řeší situaci vzniklou § 107a o.s.ř. Užití § 92 odst. l a 2 není možné v řízení ve věcech, o nichž bylo rozhodnuto jiným orgánem. Podle § 250b odst. 2 nesmí být v průběhu řízení před soudem změněn okruh účastníků, jaký tu byl v době rozhodnutí správního orgánu, což neplatí jen tehdy, došlo-li za řízení před soudem k procesnímu nástupnictví podle § 107 nebo § 107a o.s.ř. Nesmí-li být změněn okruh účastníků řízení, nepřichází v úvahu ani postup podle § 92 odst. l a 2 o.s.ř. Jestliže odvolatel byl účastníkem řízení správního, nejedná se v jeho případě o vstup do řízení jako dalšího účastníka a byl-li jím podán návrh formálně označený jako postup dle § 92 odst. 1 o.s.ř., jednalo se nikoliv o vstup dalšího účastníka do řízení, ale pouze o „posun" stávajícího účastníka z pozice pasivní legitimace do role aktivně legitimovaného. V žádném případě se tímto „posunem" odvolatele do pozice žalobce nemění okruh účastníků řízení v rozporu se zákazem uvedeným v § 250b o.s.ř. odst. 2. Podle právního názoru odvolatele, není možné, aby byl v této věci pasivně legitimován. Tento názor vychází i z právních závěrů uvedených v odůvodnění rozsudku č.j. 39 C 381/2003 - 44 ze dne 3.5.2007 Obvodního soudu pro Prahu 4. Žalobkyně a odvolatel jsou oprávněnými osobami ve smyslu § 4 odst. 2 písm. c) zák. o půdě a účastníci č. 1, 2, 3, 5 jsou osobami povinnými dle § 5 zák. o půdě. Původním vlastníkem předmětné nemovitosti byl J. J. H., otec žalobkyně a odvolatele. J. J. H. zemřel 18.8.1993 bez zanechání závěti a oprávněnými osobami se staly jeho děti M. Z. a I. V. H. Jestliže je odvolatel oprávněnou osobou, nemůže být žalovaným podle zákona o půdě (tedy osobou povinnou). Jeho právní postavení jako osoby oprávněné dle zákona o půdě lze v tomto řízení realizovat jen jeho aktivní legitimací. I když odvolatel žalobu nepodal, nemůže v žádném případě v této věci vystupovat jako osoba povinná. Jinak by na základě tohoto absurdního právního postavení (pasivní legitimace) mohl být uznán povinným vydat vyvlastněný pozemek či platit na nevydaný pozemek náhradu žalobkyni. Odvolatel se domnívá, že je v dané věci žalobcem. Poukazuje i na to, že napadené rozhodnutí M. z. - P. ú. Praha č.j.: PÚ 7653/93 mu nebylo doručeno a byl o něm informován až usnesením Obvodního soudu pro Prahu 4 č.j. 39 C 381/2003 ze dne 3.11.2005 (které mu bylo doručeno 25.11.2003). Ve svém vyjádření k výzvě soudu odvolatel dne 29.11.2005 uvedl, že v předmětném usnesení je chybně označen jako žalovaná strana, ačkoli vzhledem k nedostatku pasivní legitimace nemůže být v podané určovací žalobě žalován. Je však legitimován aktivně a to z titulu stejného jako žalobkyně. Procesní postavení I. H. by tak mělo být identické s žalobkyni. Odvolatel nebyl zastoupen advokátem, nebyl ve věci procesně soudem poučen, proto se domníval, že toto vyjádření pro jeho aktivní legitimaci zcela postačí. Navrhoval, aby odvolací soud napadené usnesení Obvodního soudu pro Prahu 4 změnil tak, že svým rozhodnutím připustí vstup odvolatele do řízení jako druhého žalobce, vedle M. Z., protože nejde ve smyslu § 205b odst. 2 o.s.ř. o změnu okruhu účastníků řízení probíhajícího u Obvodního soudu pro Prahu 4 pod č.j. 39 C 381/2003. Odvolání není důvodné. Řízení podle páté části o.s.ř. ve věcech, o kterých bylo rozhodnuto jiným orgánem, je zvláštním druhem řízení, na který se vztahuje zvláštní úprava uvedená v § 244 a násl. o.s.ř. Ustanovení občanského soudního řádu obsažená v části první až čtvrté (kam patří i ustanovení § 92 o.s.ř.) lze použít jen tehdy, není-li v části páté uvedeno jinak. Podání žaloby podle páté části o.s.ř. upravují zvláštní ustanovení, kromě jiného § 246 o.s.ř. (osoba oprávněná podat žalobu, náležitosti žaloby) a § 247 odst. 1 o.s.ř. (lhůta k podání žaloby). Nelze pochybovat o tom, že odvolatel jako účastník řízení před správním orgánem (pozemkovým úřadem), který uplatňoval restituční nárok na nemovitosti podle zák. o půdě, a kterému nebylo rozhodnutím pozemkového úřadu vyhověno, je (resp. byl) oprávněn podat žalobu podle páté části o.s.ř. Skutečností však je, že v předmětném řízení tuto žalobu nepodal a žalobu podala pouze M. Z. V řízení podle páté části o.s.ř. nelze považovat za žalobce nikoho jiného než toho, kdo skutečně žalobu podal. Odvolatelem namítaný „posun“ z postavení účastníka řízení do postavení žalobce nemá oporu v právní úpravě. Byl by naopak v příkrém rozporu s ustanovením § 274 odst. 1 o.s.ř., který stanoví jednoznačně lhůtu dvou měsíců od doručení rozhodnutí správního orgánu, ve které musí být podána žaloba, a zároveň zdůrazňuje, že zmeškání této lhůty nelze prominout. Navrhovaný dodatečný „posun“ (v průběhu řízení zahájeného na základě žaloby někoho jiného) z postavení účastníka řízení ve smyslu § 250a odst. 1 o.s.ř. do postavení žalobce by znamenal obcházení § 274 odst. 1 o.s.ř., neboť tímto způsobem by se mohl stát žalobcem někdo, kdo již sám zmeškal lhůtu k podání žaloby. (Podle doručenky, založené ve spise p.ú., bylo rozhodnutí pozemkového úřadu doručeno odvolateli 7.7.2003, tzn. že mohl žalobu podat do 7.9.2003.) Jak již uvedl odvolací soud v usnesení č.j. 24 Co 481/2007-97 ze dne 25.3.2008, na které plně odkazuje, I. V. H. je účastníkem tohoto řízení podle § 250a odst. 1 o.s.ř., protože byl účastníkem řízení před správním orgánem (pozemkovým úřadem). Jeho postavení vyplývá z tohoto ustanovení a nelze jej považovat za žalobce, protože sám žádnou žalobu nepodal. Námitky odvolatele, že z titulu svého postavení jako oprávněné osoby, které je totožné s postavením žalobkyně, nemůže být v tomto řízení ani on v jiném postavení než v postavení žalobce, a o absurdních důsledcích jeho postavení jako žalovaného, „pasivně legitimovaného“, kterému by ad absurdum mohlo být uloženo „vydat žalobkyni vyvlastněný pozemek či platit za nevydaný pozemek náhradu žalobkyni“, neberou v úvahu zvláštní povahu a úpravu řízení podle páté části o.s.ř. Účastníky řízení podle páté části o.s.ř., jak ostatně vyplývá z již citovaného § 250a odst. 1 o.s.ř., nejsou žalobce a žalovaný, resp. žalovaní, ale žalobce a ostatní účastníci řízení (kterými jsou všichni, kdo jimi byli v řízení před správním orgánem). Odvolatel není tedy účastníkem předmětného řízení jako „pasivně legitimovaný“, resp. jako „žalovaný“, ale právě jen jako účastník tohoto řízení. Jako další účastník tohoto řízení se může vyjadřovat k žalobě M. Z. i ke všem podáním dalších účastníků, činit vlastní podání apod. Záleží pouze na něm, jaké stanovisko zaujme. Nic mu tedy nebrání, aby v řízení podporoval stanovisko žalobkyně. Absurdní důsledky, které v odvolání dovozuje, nepřicházejí vůbec v úvahu, neboť jde o posuzování vztahu mezi žalobkyní a povinnou osobou. V tomto řízení však nelze rozhodovat o nárocích odvolatele, protože sám žalobu nepodal. Vzhledem k tomu, že soud I. stupně rozhodl správně a v souladu s právním názorem odvolacího soudu, uvedeným v usnesení č.j. 24 Co 481/2007-97 ze dne 25.3.2008, odvolací soud napadené usnesení potvrdil (§ 219 o.s.ř.). Proti tomuto usnesení lze podat dovolání do dvou měsíců od jeho doručení k Nejvyššímu soudu prostřednictvím soudu I. stupně (§ 239 odst. 2 písm. b) o.s.ř.). V Praze dne 30. ledna 2009 JUDr. Ladislav M u z i k á ř, v.r. předseda senátu