Sjednání konkurenční doložky ve smlouvě o obchodním zastoupení je jednou z okolností,které je nutné posuzovat, při vzniku nároku na odškodnění dle § 672a obch.z.“

27Cm 138/2006 - 120 ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Městský soud v Praze rozhodl samosoudkyní JUDr. Marií Tegérovou v právní věci žalobce: J. Š., B 4, Č.B., zastoupen: advokátem, proti žalované: K. p., K-1, P-8, zastoupen: advokátem, o zaplacení částky 756.222,- Kč s příslušenstvím t a k t o : I. Řízení se v části, ve které se žalobce domáhal zaplacení částky 219.896,67 Kč s přísl., zastavuje. II. Žaloba se co do zbytku, tj. co do částky 536.652,33 Kč s příslušenstvím, zamítá. III. Žalobce je povinen uhradit, k rukám právního zástupce žalované strany, náklady řízení ve výši 64 534 Kč , a to do 3 dnů od právní moci tohoto rozhodnutí. O d ů v o d n ě n í : Žalobce ve své žalobě uvedl, že dne 20.4.2002 uzavřel s žalovanou stranou smlouvu o obchodním zastoupení č. 2548, na základě které pracoval u žalovaného, jako obchodní zástupce s výhradním obchodním zastoupením pro žalovaného. Smlouva byla ukončena 30.6.2003. Žalovanou částku žalobce žaluje z titulu odškodnění dle § 669 obchodního zákoníku. Žalovaný ve svém vyjádření uvedl, že žalobce nemá nárok na odškodnění ve smyslu § 669 obchodního zákoníku, neboť nebyly splněny podmínky pro vznik nároku na odškodnění. Navrhuje proto zamítnutí žaloby. Ze smlouvy č. 2339, uzavřené dne 1.1.2002, soud zjistil, že mezi žalobcem a žalovanou stranou byla uzavřena smlouva o obchodním zastoupení, včetně dodatku, podle kterého vykonával žalobce funkci ředitele obchodní agentury. Dále soud zjistil, že dne 20.4.2002 byla uzavřena nová smlouva č. 2548 o obchodním zastoupení, a to mezi žalobcem a žalovanou stranou, včetně dodatku k této smlouvě, podle kterého žalobce vykonával funkci ředitele obchodní agentury. Dodatek ke smlouvě č. 2548 je datován dnem 19.4.2002. Z dopisu, ze dne 13.3.2003, soud zjistil, že žalovaná strana podala žalobci výpověď ze smlouvy o obchodním zastoupení s tím, že předmětná smlouva zaniká ke dni 30.6.2003. Z vyúčtování produkčních provizí a z oznámení o výplatě fixních provizí za měsíce leden 2002 až březen 2003 soud zjistil, že měsíční odměny, které byly žalovanou stranou vypláceny žalobci, se skládaly jednak z fixní provize měsíční ve výši 15.000,-Kč a z produkční provize za získané klienty v minulých obdobích. Z účastnického výslechu žalobce soud zjistil, že v období od 20.4.2002 do 30.6.2003 vykonával funkci ředitele obchodní agentury. Činnost agentury se dostávala do útlumu, neboť v K.p. docházelo k restrukturalizaci, a tím pádem k omezování nabízených produktů. V prosinci 2002 byl převeden kmen povinného ručení a havarijního pojištění K.a v průběhu začátku roku 2003 byly převedeny postupně i ostatní aktivity na pojišťovnu G. V souvislosti s restrukturalizací nabízených produktů došlo k rozpadu obchodní agendy. Část pracovníků této agentury přešla na pozici makléřů, část těchto pracovníků z obchodní agentury odešla, resp. ukončila činnost obchodních zástupců. Strany činí nesporným, že od 20.4.2002 do 30.6.2003 žalobce vykonával manažerskou funkci, a to ředitele obchodní agentury, tato dohoda byla ukončena 30.6.2003. V průběhu řízení, a to dne 24.11.2008 vzal žalobce žalobu částečně zpět, a to co do částky 219.896,67 Kč. Soud proto řízení ohledně této částky zastavil, a to dle § 96 odst. 2 o.s.ř. Soud projednával žalobu o nároku ve výši 536.625,33 Kč s příslušenstvím. Dospěl k závěru, že žalobci nárok na úhradu této částky nevznikl. Dle § 669 odst. 5 obchodního zákoníku, obchodní zástupce ztrácí právo na odškodnění podle odst. 1, jestliže neoznámí zastoupenému do jednoho roku od ukončení smlouvy, že uplatňuje svá práva. Obchodní zastoupení zaniklo dne 30.6.2003. Žalobce neprokázal soudu, že by uplatnil návrh na odškodnění u zastoupeného. Zastoupený, tedy žalovaná společnost, se o tomto nároku dozvěděla až po podání žaloby, a to ze žaloby, doručené zdejšímu soudu 1.3.2006, doručené žalované straně 2.5.2006. Dále z ust. § 669 odst. 1 obchodního zákoníku vyplývá, že právo na odškodnění vzniká pouze obchodnímu zástupci za splnění podmínek v citovaném ust. zákona uvedených. V daném případě žalobce nevykonával činnost obchodního zástupce, ale činnost manažerskou, neboť vykonával funkci ředitele obchodní agentury. Dle dodatku ke smlouvě č. 2548, v článku 2, odst. 1, písm. a) až l) je uvedeno, jaké povinnosti vyplývají z titulu funkce ředitele obchodní agentury, a to například nábor nových obchodních zástupců, školení, metodická a pojisti technická podpora apod.. Tzn., že předmětem jeho funkce bylo výkon manažerské činnosti a nikoliv nábor nových klientů a péče o stávající klienty. Dle § 669 odst. 1 písm. o) a b) obch. zák. by vzniklo právo na odškodnění obchodnímu zástupci za splnění podmínek tam uvedených, a to že zastoupenému získal nové zákazníky nebo rozvinul významně obchod s dosavadními zákazníky a zastoupený má dosud podstatné výhody, vyplývající z obchodu s nimi. Žalobce neprokázal a ani netvrdil, že pro žalovaného nové zákazníky získal, a to v období od 20.4.2002 do 30.6.2003, když sám žalobce tvrdil, že vykonával manažerskou funkci. Dále žalobce neprokázal a ani netvrdil, že žalovaná strana má doposud podstatné výhody, vyplývající z obchodu se zákazníky získanými žalobcem. Žalobce tvrdil, že kmen povinného ručení a havarijního pojištění byl převeden z pojišťovny K. na pojišťovnu K. a.s., ostatní aktivity měly být postupně převedeny na pojišťovnu G. a.s., žalobce však neprokázal, že žalobcem získaná klientela byla převedena do pojišťovny K., resp. do pojišťovny G., a žalovaná K. p. by měla z tohoto převodu podstatné výhody. Žalobce nebyl ve smlouvě vázán konkurenční doložkou, a proto po ukončení činnosti v K. pojišťovně mohl svoji činnost dále vykonávat pro jinou pojišťovnu. Z tohoto důvodu se tedy nejeví výplata odškodnění jako spravedlivá, a to s odkazem na § 669 odst. 1 písm. b) obchodního zákoníku. Soud dospěl k závěru, že nejsou splněny podmínky pro vznik práva na odškodnění dle § 669 obchodního zákoníku. Právo na odškodnění nepřiznal, a z tohoto důvodu se již nezabýval výpočtem výše odškodnění, které provedl žalobce, a které v žalobě uplatňoval. Soud nerozhodl o vrácení části zaplaceného soudního poplatku ve výši 8.790,-Kč, neboť k částečnému zpětvzetí došlo dne 24.11.2008, dne 5.11.2008 bylo ve věci již jednáno. Nárok na vrácení části soudního poplatku tedy žalobci nevznikl dle § 10 odst. 3 zákona č. 549/1991 Sb.. O náhradě nákladů řízení bylo rozhodnuto dle § 142 odst. 1 o.s.ř. podle úspěchu ve věci. Náklady řízení činí odměna advokáta ve výši 52 430 Kč,6x režijní paušál a 300 Kč, tj. 1 800 Kč,dále 19 % DPH ve výši 10 304 Kč, celkem tedy 64 534 Kč. P o u č e n í: Proti tomuto rozsudku l z e podat odvolání do 15ti dnů ode dne doručení k Vrchnímu soudu v Praze prostřednictvím zdejšího soudu. V Praze dne 4. února 2009 JUDr. Marie Tegérová,v.r. samosoudce27Cm 138/2006 -  120 ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Městský soud v Praze rozhodl samosoudkyní JUDr. Marií Tegérovou v právní věci žalobce: J.  Š.,  B 4, Č.B.,  zastoupen: advokátem, proti žalované: K. p., K-1, P-8, zastoupen:   advokátem, o zaplacení částky 756.222,- Kč s příslušenstvím t a k t o : I. Řízení se v části, ve které se žalobce domáhal zaplacení částky 219.896,67 Kč s přísl.,  zastavuje. II. Žaloba se co do zbytku, tj. co do částky 536.652,33 Kč s příslušenstvím,  zamítá. III. Žalobce je povinen uhradit, k rukám právního zástupce žalované strany, náklady řízení ve výši  64 534 Kč , a to do 3 dnů od právní moci tohoto rozhodnutí. O d ů v o d n ě n í : Žalobce ve své žalobě uvedl, že dne 20.4.2002 uzavřel s žalovanou stranou smlouvu o obchodním zastoupení č. 2548, na základě které pracoval u žalovaného, jako obchodní zástupce s výhradním obchodním zastoupením pro  žalovaného. Smlouva byla ukončena 30.6.2003. Žalovanou částku žalobce žaluje z titulu odškodnění dle § 669 obchodního zákoníku. Žalovaný ve svém vyjádření uvedl, že žalobce nemá nárok na odškodnění ve smyslu § 669 obchodního zákoníku, neboť nebyly splněny podmínky pro vznik nároku na odškodnění. Navrhuje proto zamítnutí žaloby. Ze smlouvy č. 2339, uzavřené dne 1.1.2002, soud zjistil, že mezi žalobcem a žalovanou stranou byla uzavřena smlouva o obchodním zastoupení, včetně dodatku, podle kterého vykonával žalobce funkci ředitele obchodní agentury. Dále soud zjistil, že dne 20.4.2002 byla uzavřena nová smlouva č. 2548 o obchodním zastoupení, a to mezi žalobcem a žalovanou stranou, včetně dodatku k této smlouvě, podle kterého žalobce vykonával funkci ředitele obchodní agentury. Dodatek ke smlouvě č. 2548 je datován dnem 19.4.2002. Z dopisu, ze dne 13.3.2003, soud zjistil, že žalovaná strana podala žalobci výpověď ze smlouvy o obchodním zastoupení s tím, že předmětná smlouva zaniká ke dni 30.6.2003. Z vyúčtování produkčních provizí a z oznámení o výplatě fixních provizí  za měsíce leden 2002 až březen 2003 soud zjistil, že měsíční odměny, které byly žalovanou stranou vypláceny žalobci, se skládaly jednak z fixní provize měsíční ve výši 15.000,-Kč a z produkční provize za získané klienty v minulých obdobích. Z účastnického výslechu žalobce soud zjistil, že v období od 20.4.2002 do 30.6.2003 vykonával funkci ředitele obchodní agentury. Činnost agentury se dostávala do útlumu, neboť v K.p. docházelo k restrukturalizaci, a tím pádem k omezování nabízených produktů. V prosinci 2002 byl převeden kmen povinného ručení a havarijního pojištění K.a v průběhu začátku roku 2003 byly převedeny postupně i ostatní aktivity na pojišťovnu G. V souvislosti s restrukturalizací nabízených produktů došlo k rozpadu obchodní agendy. Část pracovníků této agentury přešla na pozici makléřů, část těchto pracovníků z obchodní agentury odešla, resp. ukončila činnost obchodních zástupců. Strany činí nesporným, že od 20.4.2002 do 30.6.2003 žalobce vykonával manažerskou funkci, a to ředitele obchodní agentury, tato dohoda byla ukončena 30.6.2003. V průběhu řízení, a to dne 24.11.2008 vzal žalobce žalobu částečně zpět, a to co do částky 219.896,67 Kč. Soud proto řízení ohledně této částky zastavil, a to dle § 96 odst. 2 o.s.ř. Soud projednával žalobu o nároku ve výši 536.625,33 Kč s příslušenstvím. Dospěl k závěru, že žalobci nárok na úhradu této částky nevznikl. Dle § 669 odst. 5 obchodního zákoníku, obchodní zástupce ztrácí právo na odškodnění podle odst. 1, jestliže neoznámí zastoupenému do jednoho roku od ukončení smlouvy, že uplatňuje svá práva. Obchodní zastoupení zaniklo dne 30.6.2003. Žalobce neprokázal soudu, že by uplatnil návrh na odškodnění u zastoupeného. Zastoupený, tedy žalovaná společnost, se o tomto nároku dozvěděla až po podání žaloby, a to ze žaloby, doručené zdejšímu soudu 1.3.2006, doručené žalované straně 2.5.2006. Dále z ust. § 669 odst. 1 obchodního zákoníku vyplývá, že právo na odškodnění vzniká pouze obchodnímu zástupci za splnění podmínek v citovaném ust. zákona uvedených. V daném případě žalobce nevykonával činnost obchodního zástupce, ale činnost manažerskou, neboť vykonával funkci ředitele obchodní agentury. Dle dodatku ke smlouvě č. 2548, v článku 2, odst. 1, písm. a) až l) je uvedeno, jaké povinnosti vyplývají z titulu funkce ředitele obchodní agentury, a to například nábor nových obchodních zástupců, školení, metodická a pojisti technická podpora apod.. Tzn., že předmětem jeho funkce bylo výkon manažerské činnosti a nikoliv nábor nových klientů a péče o stávající klienty. Dle § 669 odst. 1 písm. o) a b) obch. zák. by vzniklo právo na odškodnění obchodnímu zástupci za splnění podmínek tam uvedených, a to že zastoupenému získal nové zákazníky nebo rozvinul významně obchod s dosavadními zákazníky a zastoupený má dosud podstatné výhody, vyplývající z obchodu s nimi. Žalobce neprokázal a ani netvrdil, že pro žalovaného nové zákazníky získal, a to v období od 20.4.2002 do 30.6.2003, když sám žalobce tvrdil, že vykonával manažerskou funkci. Dále žalobce neprokázal a ani netvrdil, že žalovaná strana má doposud podstatné výhody, vyplývající z obchodu se zákazníky získanými žalobcem. Žalobce tvrdil, že kmen povinného ručení a havarijního pojištění byl převeden z pojišťovny K. na pojišťovnu K. a.s., ostatní aktivity měly být postupně převedeny na pojišťovnu G. a.s., žalobce však neprokázal, že žalobcem získaná klientela byla převedena do pojišťovny K., resp. do pojišťovny G., a žalovaná K. p. by měla z tohoto převodu podstatné výhody. Žalobce nebyl ve smlouvě vázán konkurenční doložkou,  a proto po ukončení činnosti v K. pojišťovně mohl svoji činnost dále vykonávat pro jinou pojišťovnu. Z tohoto důvodu se tedy nejeví výplata odškodnění jako spravedlivá, a to s odkazem na § 669 odst. 1 písm. b) obchodního zákoníku. Soud dospěl k závěru, že nejsou splněny podmínky pro vznik práva na odškodnění dle § 669 obchodního zákoníku. Právo na odškodnění nepřiznal, a z tohoto důvodu se již nezabýval výpočtem výše odškodnění, které provedl žalobce, a které v žalobě uplatňoval. Soud nerozhodl o vrácení části zaplaceného soudního poplatku ve výši 8.790,-Kč, neboť k částečnému zpětvzetí došlo dne 24.11.2008, dne 5.11.2008 bylo ve věci již jednáno. Nárok na vrácení části soudního poplatku tedy žalobci nevznikl dle § 10 odst. 3 zákona č. 549/1991 Sb.. O náhradě nákladů řízení bylo rozhodnuto dle § 142 odst. 1 o.s.ř. podle úspěchu ve věci. Náklady řízení činí odměna advokáta ve výši  52 430 Kč,6x režijní paušál a 300 Kč, tj. 1 800 Kč,dále 19 % DPH ve výši 10 304 Kč, celkem tedy 64 534 Kč. P o u č e n í: Proti tomuto rozsudku l z e podat odvolání do 15ti dnů  ode  dne  doručení k    Vrchnímu  soudu v Praze prostřednictvím zdejšího soudu. V Praze dne 4. února 2009 JUDr. Marie Tegérová,v.r. samosoudce