Není v rozporu s ústavními principy, pokud je odměna advokáta, který byl ustanoven opatrovníkem na základě ust. § 29 odst. 3 o.s.ř. určena dle ust. § 9 odst. 5 vyhl. č. 177/1996 Sb. a nikoliv dle ust. § 7 téže vyhlášky.

30 Co 265/2009-36 U S N E S E N Í Městský soud v Praze jako soud odvolací rozhodl v senátě složeném z předsedkyně senátu JUDr. Jany Knotkové a soudců JUDr. Radky Šimkové a JUDr. Anny Vandákové v právní věci žalobkyně: U. Č. r., a. s., se sídlem P-4, Z. 5, zastoupené advokátem, proti žalovanému: M. L.trvale bytem P-3, Ž., J. 1045/33, t. č. neznámého pobytu, zastoupenému pro toto řízení advokátkou jako opatrovníkem, o zaplacení částky 5.106,50 Kč s příslušenstvím, k odvolání opatrovníka žalovaného proti usnesení Obvodního soudu pro Prahu 3 ze dne 14. května 2009, č. j. 16 C 271/2009-27, t a k t o: I. Usnesení soudu I. stupně se v napadeném výroku o odměně a hotových výdajích opatrovníka pod bodem V. potvrzuje. II. Žádný z účastníků n e m á právo na náhradu nákladů odvolacího řízení. O d ů v o d n ě n í Napadeným usnesením zastavil soud I. stupně s odkazem na ust. § 103 ve spojení s ust. § 104 odst. 1 o. s. ř. řízení, ve kterém se žalobkyně domáhala proti žalovanému zaplacení částky 5.106,50 Kč s příslušenstvím, a vyslovil, že po právní moci usnesení bude věc postoupena Č. t. ú. Dále soud I. stupně rozhodl o tom, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení a že se žalobkyni vrací zaplacený soudní poplatek ve výši 600,- Kč. Konečně vyslovil, že se výše odměny a náhrady hotových výdajů soudem ustanoveného opatrovníka žalovaného, advokátky, určuje částkou 1.428,- Kč, která jí bude poukázána po právní moci usnesení Obvodním soudem pro Prahu 3. O nákladech řízení rozhodl soud I. stupně dle ust. § 146 odst. 1 písm. c) o. s. ř., o vrácení soudního poplatku dle ust. § 10 odst. 3 z. č. 549/1991 Sb. v platném znění a o odměně a náhradě hotových výdajích opatrovníka dle ust. § 140 odst. 2 o. s. ř. per analogiam ve spojení s ust. § 9 odst. 5 a 13 odst. 1 a 3 vyhl. č. 177/1996 Sb. v platném znění. Proti tomuto usnesení, konkrétně proti výroku pod bodem V., jímž bylo rozhodnuto o odměně a náhradě hotových výdajů opatrovníka, podal opatrovník v zákonné lhůtě odvolání. Namítal, že soud I. stupně nepostupoval správně, pokud při stanovení výše odměny vycházel z ust. § 7 ve spojení s ust. § 9 odst. 5 vyhl. č. 177/1996 Sb. v platném znění. Uvedená úprava je totiž dle opatrovníka v rozporu s čl. 9 odst. 2 písm. d) Listiny základních práv a svobod, neboť je narušen princip proporcionality tím, že pracovní zátěž je nepřiměřená úrovni přiznané odměny. Zároveň též dle opatrovníka dochází v rozporu s čl. 1 a 4 odst. 3 a 4 Listiny základních práv a svobod k porušení principu rovnosti, jestliže jsou bez odpovídajícího odůvodnění stanoveny různé odměny advokáta za stejnou činnost. V této souvislosti odkázal opatrovník na právní názor, formulovaný v rozhodnutí Městského soudu v Praze ze dne 4. dubna 2007, sp. zn. 68 Co 121/2007, že i v případě výkonu funkce opatrovníka se jedná o výkon advokátní činnosti. Mezi činností advokáta, který byl ustanoven zástupcem účastníka dle ust. § 30 odst. 2 o. s. ř., není oproti činnosti advokáta ustanoveného opatrovníkem dle ust. § 29 odst. 3 o. s. ř. zásadní rozdíl. Naopak, ustanovený opatrovník má při ochraně práv zastupovaného ztíženou práci, neboť může vycházet jen z obsahu spisu. Dle mínění opatrovníka tak zde není žádný rozumný důvod pro to, aby odměna opatrovníka byla oproti odměně advokáta, ustanoveného dle ust. § 30 odst. 2 o. s. ř., určované dle ust. § 7 vyhl. č. 177/1996 Sb. v platném znění, zásadně snížena. Ustanovení § 9 odst. 5 vyhl. č.177/1996 Sb. v platném znění je dle opatrovníka žalovaného v rozporu s § 1 z. č. 85/1996 Sb. v platném znění, jakož i s článkem 1 Listiny základních práv a svobod, neboť zakládá nedůvodnou nerovnost v odměně za shodnou práci advokáta. Z uvedených důvodů a též s odkazem na usnesení Městského soudu v Praze sp. zn. 20 Co 468/2007 a 20 Co 512/2007 opatrovník žalovaného navrhl, aby odvolací soud usnesení soudu I. stupně v napadeném výroku změnil a stanovil, že výše odměny a náhrady hotových výdajů soudem ustanoveného opatrovníka se určuje částkou 4.284,- Kč. Odvolací soud přezkoumal z podnětu podaného odvolání usnesení soudu I. stupně v rozsahu, ve kterém bylo odvoláním napadeno (§ 206 odst. 3 o. s. ř.), postupem dle ust. § 212 a § 212a o. s. ř., aniž ve věci nařizoval odvolací jednání (§ 214 odst. 2 písm. e/ o. s. ř.), a poté dospěl k závěru, že odvolání nebylo podáno důvodně. Odvolacímu soudu je známo rozhodnutí Městského soudu v Praze vydané pod sp. zn. 20 Co 468/2007, 20 Co 512/2007, nicméně s právní argumentací, uvedenou v tomto rozhodnutí, a tudíž ani s právní argumentací uvedenou v odvolání opatrovníka, jež je obdobná, se neztotožňuje. Odvolací soud má za to, že ust. § 9 odst. 5 vyhl. č. 177/1996 Sb. není v rozporu s ústavními principy, a proto je možno jej aplikovat. Uvedené ustanovení bylo do vyhl. č. 177/1996 Sb. zakomponováno novelou provedenou vyhl. č. 276/2006 Sb. s cílem oddělit způsob stanovení mimosmluvní odměny pro tento typ řízení od jiných typů řízení, a to pro jeho specifičnost. Uvedený typ řízení se totiž vyznačuje mimo jiné tím, že opatrovník, který byl v řízení soudem ustanoven, nemá žádný kontakt se svým „klientem“, a proto může vycházet téměř výlučně z obsahu spisu. Zákonodárce tedy při takto nastavené odměně nepochybně odůvodněně předpokládal výrazně menší pracnost a náročnost právní služby opatrovníka než v případech, kdy je advokát, byť i ve funkci ustanoveného zástupce dle ust. § 30 odst. 2 o. s. ř., se svým klientem ve spojení a kdy koncipuje žalobní tvrzení resp. obranu proti nim včetně relevantních důkazů ve spolupráci s ním. Stávající soudní praxe tomuto předpokladu také v převažující většině případů jednoznačně nasvědčuje. Nejedná se tedy o rozpor s čl. 1 Listiny základních práv a svobod ani s dalšími články tohoto ústavního zákona, jak se opatrovník v podaném odvolání domnívá. Dle nálezu Ústavního soudu ČR Pl ÚS 10/08 lze ve smyslu principu rovnosti, zakotveného v článku 1 Listiny, srovnávat toliko práva a povinnosti osob ve srovnatelných situacích. Srovnání právní úpravy dvou či více institutů, uplatňujících se v odlišných situacích, nelze vydávat za záležitost rovnosti mezi osobami. Odvolací soud proto postupoval dle ust. § 219 o. s. ř. a usnesení soudu I. stupně v napadeném výroku o odměně a náhradě hotových výdajů opatrovníka jako věcně správný potvrdil. O nákladech odvolacího řízení rozhodl odvolací soud dle ust. § 224 odst. 1 ve spojení s ust. § 142 odst. 1 o. s. ř. a contrario, když za dané situace není možno posuzovat úspěch a neúspěch účastníků ve věci. Ve výrocích o zastavení řízení, postoupení věci Českému telekomunikačnímu úřadu, nákladech řízení ve vztahu mezi účastníky řízení navzájem a vrácení soudního poplatku zůstalo usnesení soudu I. stupně nedotčeno (§ 206 odst. 3 o. s. ř.). P o u č e n í: Proti tomuto usnesení n e n í přípustné dovolání. V Praze dne 22. června 2009 JUDr. Jana Knotková, v.r. předsedkyně senátu