O smluvní pokutě za porušení či nesplnění povinnosti vyplývající ze smlouvy uzavřené mezi osobou vykonávající komunikační činnost a účastníkem, popřípadě uživatelem (§ 129 odst. 1 zák. č. 127/2005 Sb., o elektronických komunikacích), rozhoduje ten orgán, který je podle zákona příslušný k rozhodování sporů o porušení povinnosti samotné.

30 Co 452/2009-48 U s n e s e n í Městský soud v Praze jako soud odvolací rozhodl v senátě složeném z předsedkyně senátu JUDr. Jany Knotkové a soudkyň JUDr.Radky Šimkové a JUDr. Anny Vandákové v právní věci žalobce: Č. i. k., a. s., se sídlem P-1, N. M., V. n. 808/66, zast. advokátem proti žalované: B. B., bytem P-1, P. 9, o zaplacení částky 2.849,50 Kč s příslušenstvím, k odvolání žalobce proti usnesení Obvodního soudu pro Prahu 5 ze dne 3. července 2009, č. j. 11 C 443/2009-29, t a k t o: I. Usnesení soudu I. stupně s e p o t v r z u j e. II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu odvolacího nákladů řízení. O d ů v o d n ě n í Napadeným usnesením zastavil soud I. stupně řízení, v němž se žalobce domáhal proti žalované zaplacení částky 2.849,50 Kč s příslušenstvím, a vyslovil, že po právní moci usnesení bude věc postoupena k dalšímu řízení Českému telekomunikačnímu úřadu. Dále soud I. stupně rozhodl, že se žalobci vrací soudní poplatek ve výši 600,- Kč a že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. Soud I. stupně uzavřel, že v dané věci není dána pravomoc soudů k projednání věci ve smyslu ust. § 7 o. s. ř., neboť dle ust. § 129 z. č. 127/2005 Sb. rozhoduje uvedené spory Český telekomunikační úřad. Vzhledem k tomu, že se dle soudu I. stupně jedná o nedostatek podmínky řízení, který není možno odstranit, postupoval dle ust. § 104 odst. 1 o. s. ř., řízení zastavil a rozhodl o tom, že po právní moci usnesení bude věc postoupena Českému telekomunikačnímu úřadu. O nákladech řízení rozhodl soud I. stupně dle ust. § 146 odst. 2 věta prvá o. s. ř. a o vrácení soudního poplatku dle ust. § 10 odst. 3 z. č. 549/1991 Sb. v platném znění. Proti tomuto usnesení podal žalobce v zákonné lhůtě odvolání. Dle názoru žalobce na daný případ není možno aplikovat ust. § 129 odst. 1 z. č. 127/2005 Sb. o elektronických komunikacích. Ve smyslu citovaného ustanovení rozhoduje Český telekomunikační úřad spory mezi osobou vykonávající komunikační činnost na straně jedné a účastníkem popřípadě uživatelem na straně druhé, a to na základě návrhu kterékoliv ze stran sporu tehdy, pokud se spor týká povinností uložených zákonem o elektronických komunikacích. Rozsah pravomoci Úřadu je tak dle názoru žalobce dán pozitivním vymezením rozsahu sporů jednoznačným uvedením charakteristik stran sporu, jednoznačným uvedením osob podávajících návrh a jednoznačným uvedením povinností, kterých se spor může týkat. Jako osoba oprávněná podat návrh k Českému telekomunikačnímu úřadu a osoba, která též může být účastníkem sporu před Úřadem, je dle žalobce pouze osoba vykonávající telekomunikační činnost. Žalobce však charakter takové osoby, jež je blíže specifikována zejména ust. § 7 z. č. 127/2005 Sb., nenaplňuje, není ani účastníkem či uživatelem elektronických služeb ve smyslu ust. § 2 písm. a) a b) zákona, a proto není oprávněn domáhat se splnění pohledávky v řízení před Českým telekomunikačním úřadem. Žalobou uplatněnou pohledávku získal žalobce až na základě následně uzavřené smlouvy o postoupení pohledávek s poskytovatelem komunikační služby, a je tedy jeho právním nástupcem. Tato skutečnost však dle žalobce nemůže založit rozšíření pravomoci Českého telekomunikačního úřadu. Dle mínění žalobce právě výslovnou charakteristikou účastníků sporu se liší stávající zákonná úprava od úpravy předchozí, kdy byl relevantní výhradně pouze předmět sporu. Zdůrazňoval dále, že je žalovaný nárok z části tvořen sjednanou smluvní pokutou. Tento nárok, dle mínění žalobce, není finančním plněním spjatým s poskytováním telekomunikačních služeb vymezeným zákonem o elektronických komunikacích. Jde o akcesorický závazek sjednaný smluvně a jdoucí mimo rámec povinností, které dotčeným stranám ukládá zákon o elektronických komunikacích resp. je sjednán na základě a v mezích jiné právní úpravy. Rozhodování o nároku na smluvní pokutu tedy není svěřeno do pravomoci Českému telekomunikačnímu úřadu ale soudu. Ze všech uvedených důvodů žalobce závěrem navrhl, aby odvolací soud usnesení soudu I. stupně zrušil a věc vrátil tomuto soudu k dalšímu řízení. Žalovaná se k odvolání žalobce nevyjádřila. Odvolací soud přezkoumal z podnětu podaného odvolání napadené usnesení stejně jako řízení, které jeho vydání předcházelo, postupem dle ust. § 212 a § 212a o. s. ř., aniž ve věci nařizoval odvolací jednání (§ 214 odst. 2 písm. c/ o. s. ř.), a poté dospěl k závěru, že odvolání nebylo podáno důvodně. Ze žaloby a z připojených listinných důkazů je zřejmé, že se žalobce domáhá po žalované úhrady částky 2.849,36 Kč jakožto smluvní pokuty za porušení čl. 11.4 Všeobecných podmínek Smlouvy o poskytování telekomunikačních služeb. Dále ze žaloby vyplývá, že tato smluvní pokuta je požadována poté, kdy právní předchůdce žalobce poskytoval žalované telekomunikační služby na podkladě smlouvy o poskytování telekomunikačních služeb. Odvolací soud se neztotožňuje s námitkou žalobce, že na daný případ nedopadá ust. § 129 odst. 1 z. č. 127/2005 Sb. Dle tohoto ustanovení rozhoduje Úřad spory mezi osobou vykonávající komunikační činnost (§ 7) na straně jedné, a účastníkem, popřípadě uživatelem na straně druhé, na základě návrhu kterékoliv ze stran sporu, pokud se spor týká povinností uložených tímto zákonem nebo na jeho základě. Je sice pravdou, že žalobce nevystupuje v projednávané věci ve smyslu citovaného ustanovení jako osoba vykonávající komunikační činnost ani jako účastník popř. uživatel telekomunikačních služeb, nicméně nelze pominout, že pohledávku získal na podkladě smlouvy o postoupení pohledávky, přičemž postupitelem byla osoba uvedená v ust. § 7 z. č. 127/2005 Sb. Podle ust. § 524 občanského zákoníku věřitel může svou pohledávku i bez souhlasu dlužníka postoupit písemnou smlouvou jinému. S postoupenou pohledávkou přechází i její příslušenství a všechna práva s ní spojená. V uvedeném ustanovení je upraveno postoupení pohledávky na základě smlouvy, kterou dochází ke změně v osobě věřitele. Do právního vztahu mezi věřitelem a dlužníkem nastoupí namísto původního věřitele věřitel nový, aniž by jinak tento poměr doznal změny. Pohledávka přechází ve stavu, v jakém existuje v době postoupení, včetně příslušenství. Postoupením dochází k singulární sukcesi, přičemž se právním nástupcem původního věřitele, a tedy novým věřitelem, stává postupník. Předmětem postoupení je jen určitá pohledávka, tj. právo na plnění od dlužníka. Obsah závazku se nemění, rozsah a obsah povinností dlužníka je stejný. Postupník se stává právním nástupcem věřitele, vstupuje do všech jeho práv ve stavu, v jakém existovala v době postoupení. Postoupením pohledávky přitom nemůže dojít k tomu, aby na nového věřitele přešla práva, která s původní pohledávkou původního věřitele nebyla spojena. Na postupníka tedy přechází s pohledávkou též právo na soudní uplatnění pohledávky včetně oprávnění jí exekučně vymoci, avšak pouze tehdy, je-li postoupená pohledávka soudně vymahatelná. V daném případě však sporná pohledávka tak, jak původně vznikla, s sebou právo na soudní vymáhání nenesla, neboť v tomto směru byla zejména v ust. § 129 odst. 1 z. č. 127/2005 Sb. namísto soudu určena pravomoc Českého telekomunikačního úřadu. Pokud se jedná o námitku žalobce, že jde o nárok na smluvní pokutu, odkazuje odvolací soud na rozhodnutí zvláštního senátu (z. č. 131/2002 Sb.) ze dne 9. září 2008, sp. zn. Konf 27/2008, které bylo vydáno až následně po rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR, jímž žalobce v rámci podaného odvolání mimo jiné argumentuje, a dle něhož o smluvní pokutě za porušení či nesplnění povinnosti vyplývající ze smlouvy uzavřené mezi osobou vykonávající komunikační činnost a účastníkem, popřípadě uživatelem (§ 129 odst. 1 zákona č. 127/2005 Sb., o elektronických komunikacích), rozhoduje ten orgán, který je podle zákona příslušný k rozhodování sporů o porušení povinnosti samotné. Právo na uplatnění pohledávky v celém jejím rozsahu zůstalo tudíž u Úřadu zachováno i pro postupníka, bez ohledu na to, zda splňuje či nesplňuje charakteristiku některé z osob, uvedených v ust. § 129 odst. 1 z. č. 127/2005 Sb. Výklad žalobce, spočívající v úvaze, že postoupení pohledávky, jakožto hmotněprávní úkon činěný mezi postupitelem a postupníkem je způsobilým ve svém důsledku mimo jiné docílit změny pravomoci orgánu, který je oprávněn o jejím přiznání rozhodovat, je nepřípustný. Žalobce v žalobě tvrdil, že mezi žalovanou a právním předchůdcem byla uzavřena smlouva o poskytování telekomunikačních služeb a že žalovaná konkrétně porušila čl. 11.4. této smlouvy resp. její nedílné součásti. Tuto smlouvu je třeba hodnotit jako smlouvu uzavřenou dle ust. § 63 z. č. 127/2005 Sb. (původně uzavřenou ve smyslu ust. § 81 a násl. z. č. 151/2000 Sb.). Porušila-li pak žalovaná, dle žalobních tvrzení žalobce, smluvní povinnosti, touto smlouvou stanovené, pak tedy zároveň porušila povinnosti, jež pro žalovanou vyplývají ze z. č. 127/2005 Sb. V takových sporech, které vznikly mezi osobou vykonávající komunikační činnost a uživatelem služby elektronické komunikace ohledně těchto povinnosti, jakož i povinnosti hradit sjednanou smluvní sankci za porušení, rozhoduje dle ust. § 129 odst. 1 z. č. 127/2005 Sb. Český telekomunikační úřad. Pravomoc soudů tak v dané věci nemůže být dána. Odvolací soud proto postupoval dle ust. § 219 o. s. ř. a usnesení soudu I. stupně jako věcně správné potvrdil včetně správného výroku o nákladech řízení i o soudním poplatku. O nákladech odvolacího řízení rozhodl odvolací soud dle ust. § 224 odst. 1 ve spojení s ust. § 142 odst. 1 o. s. ř. Žalobce nebyl v odvolacím řízení úspěšný, a měl by proto žalované uhradit náklady, které žalovaná v této fázi soudního řízení účelně vynaložila. Protože však žalované žádné takové náklady prokazatelně nevznikly, rozhodl odvolací soud tak, že žádný z účastníků právo na náhradu nákladů odvolacího řízení nemá. Poučení: Proti tomuto usnesení je možno podat dovolání k Nejvyššímu soudu ČR prostřednictvím soudu, který ve věci rozhodoval jako soud I. stupně, a to ve lhůtě dvou měsíců ode dne jeho doručení. V Praze dne 12. listopadu 2009 JUDr. Jana Knotková, v.r. předsedkyně senátu