Rozhodčí soud při Hospodářské komoře ČR a Agrární komoře ČR je právnickou osobou.

36Co 99/2009 - 16 U s n e s e n í Městský soud v Praze jako soud odvolací rozhodl v senátu složeném z předsedy JUDr. Tomáše Vejnara a soudkyň JUDr. Věry Hnaníčkové a JUDr. Naděždy Javůrkové ve věci žalobce: F., s.r.o. se sídlem Z. 273 51 P. Ú., zast. advokátem se sídlem K. 36, Praha 7, proti žalovanému: R. s. p h. k. Č. r. a A. k. Č. r. se sídlem D. 13, P-1, o vydání listiny, k odvolání žalobce proti usnesení Obvodního soudu pro Prahu 1 ze dne 9. září 2009 č.j. 17 C 280/2009-8, t a k t o : Usnesení soudu I. stupně s e m ě n í tak, že s e řízení n e z a s t a v u j e . O d ů v o d n ě n í Usnesením z 9.9.2009 soud I. stupně zastavil řízení, v němž se žalobce domáhá po žalovaném vydání písemného vyhotovení rozhodčího nálezu, kterým bylo společnosti T. a.s. pro zahraniční obchod uloženo zaplatit žalobci částku 32.430.624,- USD s příslušenstvím, a to včetně odůvodnění výroku, podpisu rozhodců, tajemnice a předsedy žalovaného. Soud I. stupně dovodil, že zde existuje neodstranitelný nedostatek podmínky řízení spočívající v nezpůsobilosti žalovaného být účastníkem řízení. Poukázal při tom na ust. § 19 o.s.ř., podle něhož způsobilost být účastníkem řízení má ten, kdo má způsobilost k právům a povinnostem, jinak ten, komu ji zákon přiznává. Protože žalovaný, který podle § 19 odst. 1 zákona č. 301/92 Sb. působí jako stálý R. s. p h. k. Č. r. a A. k. Č. r. coby nezávislý orgán pro rozhodování sporů nezávislými rozhodci podle předpisů o rozhodčím řízení, není právnickou osobou ve smyslu § 18 odst. 2 občanského zákoníku a zákon mu právní subjektivitu nepřiznává, nemá tudíž ani způsobilost být účastníkem řízení. Soud I. stupně proto postupoval podle § 104 odst. 1 o.s.ř. Podle § 146 odst. 1, písm. c) o.s.ř. současně vyslovil, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení a s odkazem na § 10 odst. 3 zák. č. 549/91 Sb. rozhodl o vrácení soudního poplatku žalobci. Proti usnesení podal žalobce odvolání, ve kterém s odkazem na § 205 odst. 2, písm. g) o.s.ř. vytýkal soudu I. stupně nesprávné právní posouzení věci. Namítal, že z napadeného usnesení není dostatečně zřejmé, jakými úvahami se obvodní soud při svém závěru o nedostatku právní způsobilosti žalovaného řídil, z čehož plyne jistá nepřezkoumatelnost uvedeného rozhodnutí. Existence žalovaného je právně zakotvena v ust. § 19 zákona č. 301/92 Sb. o Hospodářské komoře České republiky a Agrární komoře České republiky a jeho činnost pak blíže upravena Statutem č. OV 01/94 a Řádem č OV 02/94 publikovanými v Obchodním věstníku č. 51/94. Statut R. s. p h. k. Č. r. a A. k. Č. r. mj. v ust. čl. VIII uvádí, že žalovaný je ve své rozhodovací, organizační a ekonomické činnosti nezávislý. Žalovaný vede samostatné účetnictví, samostatně hospodaří a z finančních prostředků složených na svých účtech hradí veškeré náklady spojené se svou činností. Podle názoru žalobce je tak třeba žalovaného považovat za právnickou osobu, neboť vykazuje všechny charakteristické znaky právnické osoby, jak je chápe právní teorie. Žalovaný nakládá se svým majetkem, je subjektem závazkových vztahů, jako daňový subjekt vede své účetnictví. Splňuje i formální znaky právnické osoby, jimiž jsou název a sídlo, předmět činnosti a organizační struktura. Je tedy nadán právní subjektivitou a ve smyslu § 19 o.s.ř. i způsobilostí vystupovat v občanském soudním řízení jako účastník. Jako s účastníkem řízení s žalovaným ostatně jednal v minulosti i Ústavní soud ČR v řízeních vedených pod sp. zn. II. ÚS 443/01 a II. ÚS 445/01, stejně jako soudy obecné – viz řízení skončené u Vrchního soudu v Praze pod sp. zn. 8 Cmo 335/2003. Žalobce proto navrhl, aby napadené usnesení bylo zrušeno a ve věci bylo před soudem I. stupně dále jednáno. Žalovaný se k odvolání nevyjádřil. Odvolací soud podle § 212 a § 212a o.s.ř. usnesení soudu I. stupně přezkoumal, a to aniž za tím účelem nařizoval jednání (§ 214 odst. 2, písm. c/ o.s.ř.), a došel k závěru, že odvolání je důvodné. Podle § 18 odst. 1, 2 občanského zákoníku mají způsobilost mít práva povinnosti i právnické osoby, jimiž jsou a/ sdružení fyzických nebo právnických osob, b/ účelová sdružení majetku, c/ jednotky územní samosprávy, d/ jiné subjekty, o nichž to stanoví zákon. Je sice zřejmé, že zákon č. 301/92 Sb. v ust. § 19, jímž je upravena činnost R. s. p h. k. Č. r. a A. k. Č. r. coby nezávislého orgánu pro rozhodování sporů nezávislými rozhodci podle předpisů o rozhodčím řízení, expressis verbis právní způsobilost inkriminovaného rozhodčího soudu ve smyslu výše citovaného ustanovení § 18 odst. 2, písm. d/ obč. zák. nestanoví, jak však již soudní praxe v jiných případech dovodila, takové stanovení nemusí být výslovné. Postačí, pokud zákon stanoví, že určitý subjekt má atributy právní subjektivity, tj. způsobilost k právům a povinnostem a způsobilost k právním úkonům (srovnej R 52/95). Z dikce § 13 odst. 1 zákona č. 216/94 Sb. o rozhodčím řízení a výkonu rozhodčích nálezů, podle něhož mohou být stálé rozhodčí soudy zřizovány pouze na základě zákona, ve spojení s § 19 zákona č. 301/92 Sb. o Hospodářské komoře České republiky a Agrární komoře České republiky upravujícím vznik a postavení Rozhodčího soudu, a s přihlédnutím ke Statutu a Řádu Rozhodčího soudu, je podle názoru odvolacího soudu možné mít za to, že atributy příznačné pro právnickou osobu jsou v tomto případě splněny. Lze v tomto směru souhlasit se žalobcem poukazujícím v odvolání na skutečnost, že žalovanému je přiznáno právo hospodařit se svým majetkem a být subjektem závazkových vztahů, tedy mít práva a povinnosti a vlastními úkony je nabývat. Žalovaný má svůj název a sídlo, jakož i orgány, jež jeho jménem jednají (§ 19 odst. 2 zákona č. 301/92 Sb.), což svědčí i o způsobilosti takového subjektu k právním úkonům (srovnej Stanovisko občanskoprávního a obchodního kolegia Nejvyššího soudu Cpjn 68/97 publikované pod R 32/98) ve smyslu § 18 občanského zákoníku, tj. i o způsobilosti být účastníkem občanského soudního řízení ve smyslu § 19 o.s.ř. Z výše uvedených důvodů tedy odvolací soud uzavírá, že R. s. p h. k. Č. r. a A. k. Č. r. je právnickou osobou, pročež usnesení soudu I. stupně podle § 220 odst. 1, písm. a) o.s.ř. změnil tak, že se řízení nezastavuje. P o u č e n í : Proti tomuto usnesení není přípustné dovolání. V Praze dne 15. prosince 2009 JUDr. Tomáš V e j n a r, v.r. předseda senátu