Nárok na to, aby obhájci, kterého si obžalovaný zvolil a udělil mu plnou moc, byla přiznána mimosmluvní odměna za úkony právní služby a paušální náhrada za promeškaný čas, kterého se ve smyslu ustanovení § 33 odst. 2 tr. ř. a § 151 odst. 2, 6 tr. ř. hradí stát, vznikl pouze za dobu, po kterou reálně existovaly skutečnosti zakládající nárok obžalovaného na bezplatnou obhajobu a nikoliv také za předchozí dobu, ve které došlo k poskytnutí smluvní odměny obžalovaným obhájci.

6 To 102/2009 U s n e s e n í Městský soud v Praze, v trestní věci odsouzeného P. M., nar. v P., projednal v neveřejném zasedání konaném dne 30.března 2009 stížnost obhájce proti usnesení Obvodního soudu pro Prahu 9 ze dne 19. února 2009, č.j. 21 T 43/2007 – 199 a rozhodl t a k t o : Podle § 148 odst. 1 písm.c ) tr.ř. se stížnost z a m í t á . O d ů v o d n ě n í Napadeným usnesením rozhodla vyšší soudní úřednice Obvodního soudu pro Prahu 9 tak, že obhájci přiznala odměnu a náhradu hotových výdajů hrazenou státem v celkové výši 19.020,- Kč za úkony vykonané v rámci obhajoby odsouzeného P. M.. Odsouzený P. M. si na počátku svého trestního stíhání v měsíci únoru roku 2006 zvolil svým obhájcem advokáta J. K.K., kterému také dne 17. února 2006 udělil plnou moc. Usnesením Obvodního soudu pro Prahu 9 ze dne 25.června 2008, č.j. 21 T 43/2007 – 172, bylo podle § 33 odst. 2 tr.ř. rozhodnuto, že odsouzený P. M. má nárok na obhajobu bezplatnou. J. K. K. poté Obvodnímu soudu pro Prahu 9 předložil vyúčtování odměny a náhrady hotových výdajů za úkony právní služby, které vykonal v trestní věci odsouzeného P. M. O tomto vyúčtování rozhodla vyšší soudní úřednice Obvodního soudu pro Prahu 9 napadeným usnesením ze dne 19. února 2009 tak, že oproti podanému vyúčtování obhájci nepřiznala odměnu a náhradu hotových výdajů za 4 úkony právní služby vykonané obhájcem před datem 17. února 2006, dále za úkony spočívající v přípravě a převzetí obhajoby, v účasti na výslechu dne 17. února 2006 a v seznámení se s výsledky vyšetřování dne 29. června 2006, přiznala místo účtované odměny ve výši 2.160,- Kč odměnu ve výši 1.440,- Kč za každý z těchto tří úkonů, za účast u hlavního líčení dne 20.listopadu 2006 byla obhájci přiznána pouze jedna polovina účtované odměny za jeden úkon a účtovaná odměna za úkon ze dne 24. června 2008 (písemné podání soudu o nepodání odvolání) byla krácena v plné výši. Proti tomuto usnesení podal v zákonné třídenní lhůtě stížnost obhájce, který usnesení označuje jako vydané v rozporu se zákonem a neodůvodněné. V odůvodnění stížnosti uvádí, že odsouzeného P. M. zastupoval na základě plné moci již od 1. února 2006, což je patrno z protokolu o výslechu obviněného z téhož dne, bylo vystaveno více plných mocí, z nichž pouze jedna byla založena do trestního spisu. Stěžovatel rovněž nesouhlasí se zkrácením odměny za úkony obhajoby při vícečinném souběhu trestných činů a s tím, že by odměnu účtoval i za pokračující trestný čin, jak je uvedeno v napadeném usnesení. Závěrem stížnosti obhájce navrhuje, aby stížnostní soud napadené usnesení zrušil a znovu rozhodl tak, aby výsledná částka odpovídala znění vyhlášky ministerstva spravedlnosti o advokátním tarifu. Městský soud v Praze podle § 147 odst. 1 tr.ř. přezkoumal správnost všech výroků napadeného usnesení, proti nimž stěžovatel může podat stížnost a řízení předcházející napadenému usnesení a dospěl k následujícím závěrům. V případě, že bylo předsedou senátu pravomocně rozhodnuto, že odsouzený P. M. má nárok na bezplatnou obhajobu, náklady obhajoby zcela nebo zčásti hradí stát (§33 odst. 2, věta třetí tr.ř.). Rozhodnutí o výši odměny a náhrady hotových výdajů pak umožňuje ustanovení § 151 odst. 6 tr.ř., které mělo být v napadeném usnesení vedle ustanovení § 151 odst. 3 tr.ř. také citováno. Ve zmíněném usnesení samosoudce Obvodního soudu pro Prahu 9 ze dne 25.června 2008, kterým byl odsouzenému P. M. přiznán nárok na bezplatnou obhajobu, ani v ustanovení § 33 odst. 2 tr.ř. není výslovně uvedeno, od kterého konkrétního data tento nárok vzniká a zda se vztahuje na všechny úkony právní služby, které byly obhájcem obviněného v průběhu celého trestního řízení učiněny. Při posouzení této otázky vycházel stížnostní soud z následujících skutečností. Trestní stíhání proti P. M. bylo zahájeno dne 1. února 2006, a to pro trestné činy krádeže podle § 247 odst. 1, 2 tr.zák., poškozování cizí věci podle § 257 odst. 1 tr.zák., porušování domovní svobody podle § 238 odst. 1, 2 tr.zák. a úvěrového podvodu podle § 250b odst. 1, 3 tr.zák. U žádného z těchto trestných činů horní hranice rozmezí trestu odnětí svobody, který lze podle zvláštní části trestního zákona uložit, nepřesahuje pět let, obviněný P. M. nebyl v té době ve výkonu vazby ani ve výkonu trestu odnětí svobody, důvody nutné obhajoby tedy v době, kdy byla udělena plná moc obhájci, neexistovaly. Tyto neexistovaly ani v době konání celého přípravného řízení, přičemž stížnost obhájce se právě týká nepřiznané, případně krácené, odměny za úkony právní služby jím provedené v přípravném řízení. Žádost, aby odsouzenému M. byl přiznán nárok na bezplatnou obhajobu podal J. K. K. až dne 22. dubna 2008 , tedy bezprostředně poté, kdy bylo téhož dne v časných dopoledních hodinách ve veřejném zasedání konaném v odvolacím řízení před Městským soudem v Praze rozhodnuto, že se ruší rozsudek Obvodního soudu pro Prahu 9 ze dne 23. července 2007 a trestní věc obžalovaného P. M. se vrací soudu I.stupně k novému rozhodnutí. Jestliže obhájce obžalovaného nepodal žádost o přiznání nároku na bezplatnou obhajobu ihned po převzetí obhajoby obviněného P. M. v měsíci únoru roku 2006, ale až po uplynutí více než 22 měsíců, lze nepochybně předpokládat, že po tuto dobu hájil obviněného za nějakou blíže nespecifikovanou smluvní odměnu, která mu byla dříve poskynuta. Před datem 22.dubna 2008 obhájce žádné úkony právní služby v trestní věci obžalovaného P. M. po dobu mnoha měsíců nevykonával, jeho substitutka se naposledy účastnila hlavního líčení konaného dne 23. července 2007 a poté bylo dne 10. října 2007 podáno obhájcem odvolání. Úkony právní služby nebyly obhájcem prováděny proto, že obžalovanému P. M. se nepodařilo doručit rozsudek, k doručení došlo až dne 29. února 2008, kdy byl obžalovaný vzat do vazby. Z uvedených okolností je tedy zřejmé, že obhájce obžalovaného podal žádost na přiznání nároku na bezplatnou obhajobu obžalovaného P. M. poté, kdy zjistil, že v jeho trestní věci budou prováděny další úkony, jichž se jako obhájce bude muset účastnit a obžalovaný, který se nacházel ve vazbě, mu nebude moci další smluvní odměnu poskytnout. Stížnostní soud proto dospěl k závěru, že nárok na to, aby obhájci, kterého si obžalovaný zvolil a udělil mu plnou moc, byla přiznána mimosmluvní odměna za úkony právní služby a paušální náhrada za promeškaný čas, které ve smyslu ustanovení § 33 odst. 2 tr.ř. a § 151 odst. 2, 6 tr.ř. hradí stát, pouze za dobu, po kterou reálně existovaly skutečnosti zakládající nárok obžalovaného na bezplatnou obhajobu a nikoliv také za předchozí dobu, ve které došlo k poskytnutí smluvní odměny obžalovaným obhájci. Tuto dobu lze v případě odsouzeného P. M. vymezit od data 28. února 2008, kdy byl obžalovaný zadržen před svým vzetím do vazby, v této době také existovaly důvody nutné obhajoby podle § 36 odst. 1 písm. a) tr.ř. V takto vymezené době obhájce vykonal pouze 4 úkony právní služby, za něž mu podle vyhlášky o advokátním tarifu náleží odměna ve výši 4.725,- Kč a náhrada hotových výdajů ve výši 1.200,- Kč, tedy celkem 5.925,- Kč. Obhájce ve své stížnosti nezpochybnil závěr vyšší soudní úřednice z napadeného usnesení, že oznámení soudu, že obžalovaný nebude podávat odvolání, není právním úkonem ve smyslu § 11 vyhlášky o AT. Ostatní odměny a paušální náhrady účtované obhájcem za úkony právní služby, které byly provedené v období, v němž odsouzenému P. M. ještě nevznikl nárok na poskytnutí bezplatné obhajoby, jsou J. K. nárokovány neoprávněně a pokud byly v napadeném usnesení Obvodního soudu pro Prahu 9 alespoň částečně přiznány, jde o nesprávné a chybné rozhodnutí. Obhájce by měl mít správně nárok na to, aby mu byla státem proplacena odměna a náhrada hotových výdajů v celkové výši 5. 925,- Kč, napadeným usnesením mu bylo přiznáno proplacení částky ve výši 19.020,- Kč. Vzhledem k ustanovení § 150 odst. 1 tr.ř. nemůže stížnostní soud napadené usnesení změnit v neprospěch obhájce, který stížnost podal, proto stížnostnímu soudu nezbylo než rozhodnout tak, že stížnost obhájce se jako nedůvodná zamítá. P o u č e n í : Proti tomuto usnesení není stížnost přípustná. V Praze dne 30. března 2009 JUDr. Dušan Paška v.r. předseda senátu