Pokud soud I. stupně rozhodl rozsudkem o věci samé a o základu nároku na náhradu nákladů řízení s tím, že o výši nákladů řízení bude rozhodnuto samostatným usnesením, je z důvodu procesní ekonomie správnější, aby odvolací soud v odvolacím řízení rozsudek soudu I. stupně přezkoumal a o věci rozhodl, i když soud I. stupně dosud nevydal usnesení o výši nákladů řízení. Není správné před rozhodnutím odvolacího soudu vracet spis soudu I. stupně bez věcného vyřízení k vydání samostatného usnesení o výši nákladů řízení.

69Co 387/2009 - 126 U s n e s e n í Městský soud v Praze jako soud odvolací rozhodl v senátu složeném z předsedy JUDr. Aleše Šťastného a soudců JUDr. Ivy Hubáčkové a JUDr. Jany Jirmářové ve věci žalobkyně: S. S., bytem P., P. 215, zast. advokátem, proti žalované: N. K., bytem P-8, Č. 520, zast. advokátkou, o 42.313,- Kč s přísl., k odvolání žalobkyně proti rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 8 ze dne11. června 2009, č.j. 10 C 13/2009-76, doplněného usnesením téhož soudu ze dne 7. září 2009, č.j. 10 13/2009-80, t a k t o : I. Odvolací řízení o věci samé s e z a s t a v u j e . II. Rozsudek soudu I. stupně s e ve výrocích o náhradě nákladů řízení mezi účastníky a o náhradě nákladů řízení státu p o t v r z u j e . III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů odvolacího řízení. O d ů v o d n ě n í Napadeným rozsudkem soud I. stupně zamítl žalobu, kterou se žalobkyně proti žalované domáhala zaplacení částky 42.313,- Kč s přísl., žalobkyni uložil zaplatit žalované na náhradě nákladů řízení částku 16.000,- Kč. Doplňujícím usnesením žalobkyni uložil zaplatit státu na náhradě nákladů řízení částku, která bude uvedena v samostatném usnesení. Podle odůvodnění žalobkyně svůj nárok uplatnila z titulu bezdůvodného obohacení. Soud po provedeném dokazování dospěl k závěru, že nárok žalobkyně není dán, a proto žalobu zamítl. O náhradě nákladů řízení rozhodl podle procesního úspěchu žalované dle ust. § 142 odst. 1 o.s.ř., které přiznal právo na jejich náhradu ve výši 16.000,- Kč za právní zastoupení. Následně dle ust. § 166 o.s.ř. rozsudek doplnil, neboť v původním rozhodnutí opomněl rozhodnout o nákladech státu, které vznikly vyplacením svědečného s tím, že výše částky bude uvedena v samostatném usnesení. Proti tomuto rozsudku, a následně i proti doplňujícímu usnesení, podala žalobkyně včas odvolání. Odvolání proti výroku o věci samé vzala následně zpět. V odvolání proti nákladovým výrokům poukázala na svoji finanční situaci. Uvedla, že je v současné době na mateřské dovolené, neboť se jí dne 4.9.2008 narodila dcera A. Jejím jediným příjmem je mateřský příspěvek ve výši 7.600,- Kč. Je sice vdaná, ale její manžel P. S. ze svého příjmu splácí hypotéku, platí poplatky na bydlení a soudem stanovené výživné na dvě děti z předchozího manželství, když v současné době probíhá řízení o zvýšení tohoto výživného na částku 9.500,- Kč měsíčně. Celá rodina žalobkyně je prakticky závislá jen na jejím příjmu. Prostředky, které žalobkyně obdržela za převod členských práv v bytovém družstvu, použila na zajištění bydlení své rodiny. Z těchto důvodů není schopna v současné době požadovanou náhradu nákladů řízení uhradit, neboť by to znamenalo zhoršení situace její a její rodiny. Navrhla změnu napadených výroků tak, aby náhrada nákladů řízení nebyla přiznána žádnému z účastníků, ani České republice, případně, pokud by odvolací soud uplatněné důvody neuznal, navrhla, aby jí byla poskytnuta lhůta k plnění jednoho roku. K odvolání doložila doklad o svém příjmu, příjmu manžela, kupní smlouvu ze dne 14.2.2007 a smlouvu o půjčce ze dne 9.5.2007. Žalovaná se k odvolání nevyjádřila. Odvolací soud přezkoumal napadené rozhodnutí v rozsahu vymezeném odvoláním včetně řízení předcházejícího jeho vyhlášení (§ 212, §212a o.s.ř.), aniž ve věci nařizoval jednání (§ 214 odst. 2 písm. e/ o.s.ř.), a dospěl k závěru, že odvolání není důvodné. V průběhu odvolacího řízení vzala žalobkyně zpět své odvolání směřující do výroku o věci samé. Vzhledem k procesnímu úkonu žalobkyně odvolací soud v tomto rozsahu odvolací řízení dle ust. § 207 odst. 2 o.s.ř. zastavil. Soud I. stupně postupoval správně, když při rozhodování o náhradě nákladů řízení mezi účastníky, a i ve vztahu ke státu, vycházel z procesního úspěchu ve věci ve smyslu ust. § 142 odst. 1 a § 148 odst. 1 o.s.ř. Tento postup nezpochybnila ani žalobkyně v rámci podaného odvolání. Dle obsahu svého odvolání se domáhala rozhodnutí, kterým by byla náhrada nákladů řízení procesně úspěšné žalované i státu odepřena. Z dokladů doložených k odvolání vyplývá, že dne 4.9.2008 se jí narodila dcera A. Žalobkyně pobírá dávku sociální podpory pravidelně ve výši 7.600,- Kč měsíčně. Z oddacího listu vystaveného Městským úřadem P. dne 2.7.2007 vyplývá, že dne 29.6.2007 uzavřel P. S. manželství se S. H., roz. Z. Z potvrzení zaměstnavatele manžela žalobkyně vyplývá, že jeho průměrný měsíční čistý příjem za období od ledna do srpna 2009 činil 26.352,- Kč. Ze smlouvy o půjčce ze dne 9.5.2007 vyplývá, že S. H. půjčila P. S. bezúročně částku 2.500.000,- Kč v hotovosti. Z kupní smlouvy ze dne 14.2.2007 uzavřené mezi P. S. a J. M. vyplývá, že P. S. zakoupil nemovitosti v k.ú. P. u P. za cenu 3.900.000,- Kč. Použití ust. § 150 o.s.ř. při rozhodování o náhradě nákladů řízení je možné pouze ve výjimečných případech v případech zvláštního zřetele hodných. V takových případech soud přihlíží v první řadě k majetkovým, sociálním, osobním a dalším poměrům všech účastníků řízení. Je třeba vzít na zřetel nejen poměry toho, kdo by měl hradit náklady řízení, ale i to, zda by se takové rozhodnutí a jak dotklo druhého účastníka řízení. Z obsahu spisu vyplývá, že žalobkyně nepracuje z důvodu péče o nezl. dceru, je vdaná a bydlí v domě svého manžela, kterému zapůjčila před uzavřením manželství bezúročně hotově částku 2.500.000,- Kč. Rozhodnutí žalobkyně takto uspořádat své majetkové poměry je nepochybně jejím svobodným rozhodnutím a nemůže jít k tíži účastníka řízení, který byl ve vztahu k ní v soudním řízení úspěšný, aby mu byla z toho důvodu odepřena náhrada nákladů řízení. Celkové poměry odvolatelky nelze hodnotit tak, že by mohlo jít o případ zvláštního zřetele hodný. Žalobkyně je sice na mateřské dovolené, ale její majetkové poměry ji umožňují nahradit náklady řízení, které žalované vznikly při bránění jejího práva v řízení. Na žalované, která měla ve věci úspěch, nelze spravedlivě požadovat, aby vynaložené náklady na bránění práva nesla ze svého. S odkazem na výše uvedené odvolací soud neshledal podmínky ani pro použití ust. § 150 o.s.ř., ale ani pro poskytnutí delší lhůty žalobkyni k plnění. Ve věci bylo rozhodnuto v červnu 2009 a od této doby již uplynula doba cca půl roku. Další poskytnutí delší lhůty by bylo nepřiměřeným zvýhodněním procesně neúspěšné žalobkyně vůči žalované. Ze stejných důvodů odvolací soud neshledal pochybení ani v rozhodnutí soudu I. stupně o povinnosti žalobkyně zaplatit státu náklady řízení, které mu vznikly, a to v téže lhůtě. Soud I. stupně dosud rozhodl pouze o základu povinnosti a dále rozhodl o přiznání svědečného vyslechnutému svědkovi. O povinnosti žalobkyně zaplatit státu konkrétní výši nákladů řízení státu rozhodne soud I. stupně samostatným rozhodnutím. Žalovaná byla plně procesně úspěšná v odvolacím řízení, protože jí v něm však žádné náklady řízení nevznikly, bylo o jejich náhradě rozhodnuto dle ust. § 224 odst. 1 a § 142 odst. 1 o.s.ř. tak, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů odvolacího řízení. Poučení: Proti tomuto usnesení není dovolání přípustné. V Praze dne 20. listopadu 2009 JUDr. Aleš Šťastný, v.r. předseda senátu