I když nájemce bytu nepodal včas žalobu dle § 711 odst. 5 obč. zák., nemůže být jen z tohoto důvodu úspěšná žaloba pronajímatele na jeho vyklizení, pokud je výpověď z nájmu bytu absolutně neplatným právním úkonem. Prekluzívní lhůta výše uvedená se týká jen řízení o určení neplatnosti výpovědi z nájmu bytu pro neexistenci výpovědního důvodu.

14Co 239/2010 – 101 ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Městský soud v Praze jako soud odvolací rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Milady Veselé a soudců JUDr. Aleše Nezdařila a JUDr. Ivy Suneghové v právní věci žalobkyně: M. č. P-3, se sídlem P-3, H. n. 700/9, proti žalovanému: J. Ch., bytem P-3, B. 918/27, zastoupenému advokátem, o vyklizení bytu, k odvolání žalobkyně proti rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 3 ze dne 17. 2. 2010, č.j. 17 C 65/2008-79, t a k t o : I. Rozsudek soudu I. stupně s e p o t v r z u j e . II. Žalobce je povinen zaplatit žalovanému na nákladech odvolacího řízení 7.920,- Kč do 3 dnů od právní moci rozsudku k rukám advokáta. O d ů v o d n ě n í : Napadeným rozsudkem zamítl soud I. stupně žalobu, kterou se žalobkyně domáhala vyklizení žalovaného z bytu č. 8 o velikosti 2+1 s příslušenstvím, umístěného ve 3. nadzemním podlaží domu č.p. 918 v B. u. 27 v P-3, v k.ú. Ž. Podle výsledku provedeného dokazování vyšel soud ze zjištění, že pronajímatelka zaslala žalovanému dne 8. 11. 2006 výpověď z nájmu bytu dle § 711 odst. 2 písm. b/ obč. zák. Výpověď byla určena do vlastních rukou žalovaného a doručována na adresu jeho trvalého bydliště. Jelikož se žalovaný v rozhodné době v předmětném bytě nezdržoval, byla výpověď dne 16.11.2006 uložena na poště. Žalobkyně se současně pokusila doručit žalovanému výpověď prostřednictvím soudem ustanoveného opatrovníka. Návrh pronajímatelky na ustanovení opatrovníka žalovaného dle § 29 obč. zák. však byl pravomocně zamítnut usnesením Obvodního soudu pro Prahu 3 ze dne 14. 3. 2008, č.j. 10 Nc 602/2007-54. Podle názoru soudu I. stupně je vyloučena možnost doručení výpovědi z nájmu bytu nájemci pouhým uložením na poště, a to s ohledem na ochranu práva nájmu dle § 685 odst. 3 obč. zák. Soud I. stupně proto ve svém (v pořadí druhém) rozhodnutí dospěl k závěru, že žalovanému nebyla výpověď z nájmu bytu nikdy účinně doručena a nájemní vztah mezi účastníky trvá. Otázku platnosti výpovědi soud již nezkoumal, pouze odkázal na své předchozí rozhodnutí, ve kterém shledal, že výpověď daná žalovanému v dané věci je absolutně neplatná pro neurčitost. S tímto odůvodněním soud I. stupně žalobu na vyklizení zamítl a žalobkyni uložil povinnost k úhradě nákladů řízení. Proti rozsudku podala žalobkyně včasné odvolání. Namítla, že soud I. stupně po právní stránce nesprávně posoudil otázku doručení výpovědi žalovanému. Zdůraznila, že výpověď z nájmu bytu doručovala do vlastních rukou žalovaného, a to na adresu jeho trvalého bydliště v předmětném bytě. Žalovaný přitom není osobou neznámého pobytu, pouze odmítá sdělit aktuální adresu nejen pronajímateli, ale i opatrovnickému a nalézacímu soudu. Dovodila, že doručení výpovědi uložením na poště bylo účinné a navrhla, aby odvolací soud napadené rozhodnutí změnil a žalovanému uložil povinnost předmětný byt vyklidit do 15 dnů od zajištění přístřeší, neboť tomuto nájemci již marně uplynula šedesátidenní lhůta pro podání žaloby na určení neplatnosti výpovědi podle § 711 odst. 5 obč. zák.. Žalovaný navrhl, aby odvolací soud napadený rozsudek jako věcně správný potvrdil a přiznal mu náhradu nákladů odvolacího řízení. Dovodil, že výpověď pronajímatelky z 8.11.2006 se nedostala do sféry jeho vlivu, neboť se v bytě dlouhodobě nezdržoval. Žalobkyně o této okolnosti musela vědět, protože v rozhodné době byl byt neobyvatelný z důvodu rekonstrukce. Dále namítl, že výpověď je neplatná pro neurčitost. Pronajímatelka zde neuvedla období, za které dluh vznikl, ani výši dlužné částky. Odvolací soud přezkoumal napadený rozsudek soudu I. stupně i řízení, které jeho vydání předcházelo postupem podle § 212 a § 212a o.s.ř. a po doplnění dokazování dle § 213a odst. 1 o.s.ř. dospěl k závěru, že odvolání není důvodné. Soud I. stupně vyšel ze závěru, že výpověď pronajímatelky ze dne 8. 11. 2006 nebyla žalovanému nájemci účinně doručena. Rozhodnutí odůvodnil mimo jiné tím, že návrh žalobkyně na ustanovení opatrovníka žalovaného byl opatrovnickým soudem pravomocně zamítnut. Pokus pronajímatelky o doručení výpovědi prostřednictvím tohoto opatrovníka byl podle soudu I. stupně neúspěšný. Odvolací soud zopakoval dle § 213 odst. 1 o.s.ř. důkaz protokolem o výslechu žalovaného před opatrovnickým soudem ve věci 10 Nc 602/2007 ze dne 19. 2. 2008 a dokazování postupem dle § 213a odst. 1 o.s.ř. doplnil ještě o listinný důkaz záznamem o nahlížení žalovaného do uvedeného soudního spisu ze dne 20. 2. 2008. Z citovaného záznamu odvolací soud zjistil, že se žalovaný J. Ch. dne 20. 2. 2008 dostavil k Obvodnímu soudu pro Prahu 3, kde po ověření totožnosti nahlížel do soudního spisu 10 Nc 602/2007 v době od 13.30 hod do 13.45 hod. K jeho žádosti mu byly pracovnicí soudu (po zaplacení soudního poplatku) pořízeny ze spisu fotokopie listin založených na č.l. 2-9, 13, 14, 16, 17, 19, 20, 21, 22, 23, 24, 26, 28, 29, 31, 32 a č.l. 43. Na č.l. 13 opatrovnického spisu je založena výpověď žalovaného z nájmu předmětného bytu, datovaná dnem 8. 11. 2006. Podle ustálené soudní praxe je výpověď z nájmu bytu adresným hmotněprávním úkonem pronajímatele. K jeho účinnosti se vyžaduje, aby se tento projev vůle dostal do dispozice adresáta (nájemce). Sférou dispozice adresáta je třeba rozumět konkrétní možnost této osoby seznámit se s právním úkonem, který jí byl adresován. Nejvyšší soud v této souvislosti vyslovil právní názor, že takovouto konkrétní možností adresáta je třeba chápat nejen samotné převzetí hmotněprávního úkonu adresátem, ale i ty případy, kdy mu byl právní úkon doručen do poštovní schránky, popřípadě mu bylo do schránky vhozeno oznámení o uložení takové zásilky. Tím totiž adresát nabyl objektivní příležitosti seznámit se s obsahem zásilky (viz rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR ze dne 16.3.2005 pod sp.zn. 26 Cdo 864/2004). V dané věci bylo žalovanému do schránky vhozeno oznámení o uložení zásilky na poště dne 16. 11. 2006. Mezi účastníky bylo nesporné, že se žalovaný v rozhodné době v předmětném bytě nezdržoval. Objektivně se zde zdržovat ani nemohl (z důvodu probíhající rekonstrukce). Tato okolnost byla žalobkyni známa. Doručení výpovědi žalovanému v listopadu 2006 tedy bylo skutečně neúčinné a závěr soudu I. stupně byl v této části správný. Soud I. stupně ovšem přehlédl, že se žalovaný seznámil s textem výpovědi při nahlížení do soudního spisu, kdy rovněž převzal (soudem pořízenou) fotokopii této listiny. Je tedy nepochybné, že se uvedený hmotněprávní úkon pronajímatelky dostal do dispozice žalovaného nejpozději dnem 20. 2. 2008. Z tohoto důvodu odvolací soud ve věci uzavřel, že písemná výpověď z nájmu bytu byla žalovanému účinně doručena dne 20. 2. 2008. Podle § 711 odst. 1 obč. zák. může pronajímatel vypovědět nájem pouze z důvodů uvedených v zákoně. Podle § 711 odst. 2 písm. b/ obč. zák. může pronajímatel nájem vypovědět bez přivolení soudu, jestliže nájemce hrubě porušuje své povinnosti vyplývající z nájmu bytu, zejména tím, že nezaplatil nájemné a úhradu za plnění poskytovaná s užíváním bytu ve výši odpovídající trojnásobku měsíčního nájemného a úhrady za plnění poskytovaná s užíváním bytu nebo nedoplnil peněžní prostředky na účtu podle § 686a odst. 3 obč. zák. Náležitosti písemné výpovědi jsou uvedeny v § 711 odst. 3 obč. zák.. Podle ust. § 711 odst. 5 obč. zák. však není nájemce povinen byt vyklidit, pokud podá ve lhůtě šedesáti dnů ode dne doručení výpovědi žalobu na určení neplatnosti výpovědi a řízení není ukončeno pravomocným rozhodnutím soudu. Ve sporné věci se tedy výpověď dostala do dispozice žalovaného dnem 20. 2. 2008. Žalobu na určení neplatnosti výpovědi ve lhůtě stanovené § 711 odst. 5 obč. zák. žalovaný nepodal. V řízení o vyklizení bytu však namítl neplatnost výpovědi ze dne 8. 11. 2006 s tím, že je neurčitá, v textu není uvedeno, za které období měl dluh na nájemném (službách) vzniknout a zřejmá není ani výše dlužné částky. Podle § 711 odst. 3 obč. zák. musí být ve výpovědi pronajímatele uveden důvod, výpovědní lhůta, poučení nájemce o možnosti podat do šedesáti dnů žalobu na určení neplatnosti výpovědi k soudu, a pokud nájemci podle tohoto zákona přísluší bytová náhrada, závazek pronajímatele zajistit nájemci odpovídající bytovou náhradu. Jedná se o kogentní ustanovení zákona. Nedostatek některé z těchto náležitostí způsobuje absolutní neplatnost výpovědi. K absolutní neplatnosti právního úkonu přihlíží soud kdykoliv, bez ohledu na čas a dokonce i bez nutnosti uplatnění námitky ze strany účastníků. Odvolací soud se ve svém předchozím rozhodnutí ve věci platností výpovědi z nájmu bytu zabýval a v této souvislosti odkázal na starší judikaturu Nejvyššího soudu ČR, podle níž nemusela být ve výpovědi uváděna přesná specifikace doby, po kterou nájemce neplatil nájemné, ani konkrétní výše dluhu (např. rozhodnutí publikovaná pod sp.zn. 26 Cdo 1907/99 nebo 26 Cdo 2989/99). Dovolací soud v označených rozhodnutích dospěl k závěru, že neuvedení těchto specifikací nečiní výpověď neplatnou. Tato rozhodnutí Nejvyššího soudu se však týkala právní úpravy nájmu bytu před novelou občanského zákoníku, provedenou zák. č. 107/2006 Sb. (nabyla účinnosti dne 31.3.2006). V dané věci dala pronajímatelka žalovanému výpověď 8. 11. 2006, do dispozice žalovaného se její právní úkon dostal dnem 20. 2. 2008. Právní vztahy mezi účastníky vzniklé je proto nutno posuzovat podle občanského zákoníku, ve znění účinném po 31. 3. 2006. Po novele je situace zásadně odlišná. Pronajímatel již může vypovídat nájem bytu bez přivolení soudu. Ukončení nájemního vztahu je v dispozici pronajímatele a nájemce. Ingerence soudu je omezena pouze na rozhodování o případném návrhu na určení neplatnosti výpovědi. Na vzniklou situaci již reagovala i rozhodovací praxe Nejvyššího soudu, který v rozhodnutí ze dne 25. 11. 2009, publikovaném pod sp.zn. 26 Cdo 1109/2009, vyslovil právní názor, podle něhož jsou s novou úpravou nájemního práva spojeny i vyšší požadavky na náležitosti výpovědi pronajímatele. Ve vztahu k určitosti tohoto právního úkonu je dle Nejvyššího soudu třeba, aby pronajímatel uplatněný výpovědní důvod nyní dostatečně skutkově vymezil tak, aby z výpovědi bylo patrno, z čeho dovozuje jeho naplnění. Nestačí již uvádět, že nájemce nezaplatil nájemné ve výši odpovídající trojnásobku měsíčních plateb nebo, že dluží konkrétní částku, ale po novele je třeba, aby pronajímatel specifikoval, z čeho se tato dlužná částka sestává, nejlépe tak, že uvede, za které konkrétní měsíce a kolik nájemce nezaplatil. V důsledku zmíněného posunu v rozhodovací praxi nahlíží nyní odvolací soud na otázku platnosti výpovědi ve věci odlišně, než tomu bylo ve zrušujícím rozhodnutí ze dne 23. 10. 2009. Pokud jde o obsah a náležitosti samotné výpovědi ze dne 8. 11. 2006, odvolací soud vyšel ze správných skutkových zjištění, která učinil soud I. stupně. Výpověď byla vyhotovena písemně, listina je datována a podepsána starostou Městské části Praha 3. V záhlaví je srozumitelně označen adresát J. Ch. (žalovaný), v dolní části listiny obsaženo poučení o možnosti podat do 60 dnů k soudu žalobu o určení neplatnosti výpovědi. Z textu výpovědi se dále podává, že nájem předmětného bytu je vypovídán dle § 711 odst. 2 písm. b/ obč. zák.. Jako důvod je uvedeno „hrubé porušování nájemních povinností, neboť žalovaný nezaplatil nájemné a úhrady za služby ve výši přesahující trojnásobek měsíčního nájemného a úhrad za plnění poskytovaná s užíváním bytu.“ Konkrétní období, za které žalovaný úhrady neplatil, ani výši dlužné částky, žalobkyně nespecifikovala. Toto již konstatoval soud I. stupně. Podle názoru odvolacího soudu je však rozhodná právě ta okolnost, že ve výpovědi chybí specifikace dlužného období a výše dlužné částky. Nedostatek uvedených specifikací způsobuje po účinnosti zákona č. 107/2006 Sb. neplatnost výpovědi ve smyslu ust. § 37 odst. 1 obč. zák. Právní úkon pronajímatelky je tak neurčitý, neboť v něm není skutkově vymezeno, jakým konkrétním jednáním měl nájemce výpovědní důvod naplnit. Výpověď z nájmu bytu, kterou dala žalobkyně žalovanému, tedy byla zatížena vadou, jež způsobuje její absolutní neplatnost. Odvolací soud se dále zabýval otázkou, zda je po novele občanského zákoníku možné přihlížet v rámci řízení o vyklizení bytu k absolutní neplatnosti právního úkonu (výpovědi z nájmu), pokud nájemci již marně uplynula lhůta k podání žaloby na určení její neplatnosti dle § 711 odst. 5 obč. zák. Absolutně neplatný právní úkon nevyvolává žádné právní následky (s výjimkou povinnosti vydat bezdůvodné obohacení, bylo-li plněno), tj. hledí se na něj, jako by nebyl nikdy učiněn. Účastníci absolutně neplatného právního úkonu si nejsou povinni tuto neplatnost vzájemně namítat či oznamovat. Pokud je právní úkon absolutně neplatným, nemůže být konvalidován ani na základě jiného právního úkonu či jiné právní skutečnosti (například uplynutím času). Zůstává nadále neplatným (nevyvolává žádné právní následky). V občanskoprávním řízení lze námitku absolutní neplatnosti uplatnit kdykoli, bez ohledu na čas. K absolutní neplatnosti právního úkonu přihlédne soud z úřední povinnosti vždy, tedy i bez námitky účastníka řízení. Tato zásada byla v soudní praxi částečně prolomena rozhodnutím Nejvyššího soudu ČR, publikovaným pod sp. zn. 21 Cdo 4841/2007, v němž dovolací soud vyslovil právní názor, podle něhož soud sice k absolutní neplatnosti právního úkonu přihlíží z úřední povinnosti, avšak jen tehdy, jestliže se o důvodu neplatnosti dozví procesně korektním způsobem. Uvedená podmínka je ve sporné věci zachována, žalovaný od počátku řízení absolutní neplatnost namítal. Podle § 711 odst. 5 obč. zák. není nájemce povinen byt vyklidit, pokud podá ve lhůtě šedesáti dnů ode dne doručení výpovědi žalobu na určení neplatnosti výpovědi a řízení není ukončeno pravomocným rozhodnutím soudu. Nejvyšší soud ČR se povahou této lhůty již zabýval a s přihlédnutím k účelu, sledovaném novelizací občanského zákoníku, dovodil, že se jedná o lhůtu prekluzívní (viz rozsudek Nejvyššího soudu ČR, publikovaný pod sp.zn. 26 Cdo 2813/2007). Podle názoru dovolacího soudu zaniká po uplynutí lhůty právo nájemce úspěšně namítat v řízení o vyklizení bytu neexistenci výpovědního důvodu (neplatnost výpovědi). Tento závěr však nelze beze zbytku aplikovat na spornou věc. Nejvyšší soud jej vyslovil na základě odlišných skutkových zjištění ve věci, kde výpověď daná nájemci z nájmu bytu vyhovovala jak obecným náležitostem právního úkonu dle § 37 obč. zák., tak náležitostem výpovědi dle § 710 odst. 2 obč. zák. Dovolatel v citované věci nenamítal absolutní neplatnost výpovědi z nájmu, pouze neexistenci uplatněného výpovědního důvodu. Ve sporné věci je situace odlišná, neboť výpověď daná žalovanému z nájmu bytu dne 8. 11. 2006 byla absolutně neplatným právním úkonem. Podle názoru odvolacího soudu je třeba odlišovat neplatnost výpovědi z důvodu neexistence výpovědních důvodu ve smyslu ust. § 711 odst. 2 obč. zák. (tedy z hlediska, zda na straně nájemce byly či nebyly výpovědní důvody po skutkové stránce vůbec založeny) a neplatnost absolutní (pro rozpor s ustanovením § 37 obč. zák.). V prvém případě je nepochybné, že nájemci po uplynutí šedesáti dnů od doručení výpovědi zaniká právo namítat v řízení před soudem neexistenci výpovědního důvodu. Ve druhém případě (pokud je výpověď zatížena vadou, která způsobuje její absolutní neplatnost) musí soud v občanské soudním řízení k neplatnosti tohoto právního úkonu přihlédnout z úřední povinnosti, přestože nájemci lhůta podle § 711 odst. 5 obč. zák. již marně uplynula. Absolutní neplatnost tohoto právního úkonu pronajímatele se totiž nemůže zhojit v důsledku uplynutí času. Výpověď z nájmu bytu tak zůstává i po marném uplynutí šedesátidenní lhůty neplatným právním úkonem, který nevyvolává žádné právní následky. I když nájemce bytu nepodal včas žalobu dle § 711 odst. 5 obč. zák., nemůže být jen z tohoto důvodu úspěšná žaloba pronajímatele na jeho vyklizení, pokud je výpověď z nájmu bytu absolutně neplatným právním úkonem. Prekluzívní lhůta výše uvedená se týká jen řízení o určení neplatnosti výpovědi z nájmu bytu pro neexistenci výpovědního důvodu. Pro úplnost odvolací soud poznamenává, že k totožnému závěru dospěl i Krajský soud v Hradci Králové ve věci publikované pod sp. zn. 22 Co 401/2008 a Krajský soud v Ostravě ve věci vedené pod sp.zn. 42 Co 182/2007. Stejného názoru jsou ostatně i autoři komentáře k občanskému zákoníku (J. Š. a kolektiv, Občanský zákoník I, II, 2. vydání, C. H. BECK Praha 2009, s. 2120). Uvedený závěr odvolacího soudu je v souladu s institutem speciální ochrany, kterou nájem požívá dle § 685 odst. 3 obč. zák. a je i ústavně konformní. Výpověď z nájmu bytu je podstatným zásahem do takto chráněného nájemního práva. Podle čl. 10 odst. 2 Listiny základních práv a svobod má nájemce právo na ochranu před neoprávněnými zásahy do soukromého a rodinného života. Meze tohoto ústavně založeného práva jsou na druhé straně tvořeny právem pronajímatele na ochranu práva vlastnického dle čl. 11 odst. 1 Listiny. Podle čl. 4 odst. 4 Listiny platí, že při používání ustanovení o mezích základních práv a svobod musí být šetřeno jejich podstaty a smyslu. Taková omezení nesmějí být zneužívána k jiným účelům, než pro které byla stanovena. Ustanovení § 711 odst. 5 obč. zák. nepochybně představuje výrazný zásah do ústavně zaručených práv nájemce bytu. Již z tohoto důvodu by mělo být citované ustanovení zákona o šedesátidenní lhůtě vykládáno restriktivně, tedy tak, že se zmíněná prekluzívní lhůta váže pouze k případům neexistence výpovědních důvodů, pro něž může pronajímatel nájem bytu vypovědět bez přivolení soudu. Výklad opačný, podle něhož by uplynutím této lhůty zaniklo i právo úspěšně se dovolat neplatnosti absolutní, by byl příliš extenzivní a z hlediska čl. 4 odst. 4 Listiny nepřijatelný. Z těchto důvodů odvolací soud ve věci přihlédl k absolutní neplatnosti výpovědi, dané žalovanému z nájmu bytu a rozsudek soudu I. stupně potvrdil jako věcně správný, byť z jiného důvodu (§ 219 o.s.ř.), když se v žádném případě nemůže jednat o rozhodnutí překvapivé, neboť otázkou absolutní neplatnosti výpovědi z nájmu bytu se již zabýval i soud I.stupně. O nákladech odvolacího řízení rozhodl soud podle § 224 odst. 1 a § 142 odst. 1 o.s.ř., neboť žalovaný byl ve věci plně úspěšný. Náklady řízení na straně žalovaného, který byl zastoupen advokátem, jsou tvořeny paušální odměnou advokáta podle § 10 odst. 3, ve spojení s 7 písm. d/ vyhlášky č. 484/2000 Sb. ve výši 6.000,- Kč dvěma režijními paušály dle § 13 odst. 3 vyhl. č. 176/1996 Sb. po 300,- Kč a 20 % DPH (1.320,- Kč). Celkem 7.920,- Kč. P o u č e n í : Proti tomuto rozsudku n e n í dovolání přípustné, ledaže na základě dovolání, podaného do 2 měsíců od doručení rozhodnutí k Nejvyššímu soudu ČR prostřednictvím soudu I. stupně, dospěje dovolací soud k závěru, že napadené rozhodnutí má ve věci samé po právní stránce zásadní význam. V Praze dne 10. srpna 2010 JUDr. Milada V e s e l á v. r. předsedkyně senátu