Pokud kupní smlouva o koupi movité věci dle § 409 odst. 1 obch. zák. nemusí mít ze zákona písemnou formu, je třeba považovat za informace o vadách či ujištění o vlastnostech věci nejen text samotné smlouvy uzavírané jen dle dohody účastníků písemně, ale i inzertní informace o prodávané věci.

14Co 260/2010 – 102 U S N E S E N Í Městský soud v Praze jako soud odvolací rozhodl v senátu složeném z předsedkyně senátu JUDr. Jany Šrédlové a soudců JUDr. Ivy Suneghové a JUDr. Aleše Nezdařila v právní věci žalobců: a) A. D. R., b) L. D., oba bytem B., H. 473/56, oba zast. advokátem, proti žalovanému: J. B., bytem P-1, K. 14/42, zast. advokátem, o 60.000,- Kč s příslušenstvím, o odvolání žalobců do rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 1 ze dne 3. února 2010, č.j. 11 C 88/2008 – 80, t a k t o: Rozsudek soudu I. stupně se z r u š u j e a věc se v r a c í tomuto soudu k dalšímu řízení. O d ů v o d n ě n í : Napadeným rozsudkem zamítl soud I. stupně žalobu na zaplacení 60.000,- Kč se zákonným úrokem z prodlení od 9. 2. 2007 do zaplacení (výrok I.) a uložil žalobcům zaplatit společně a nerozdílně žalovanému k rukám jeho právního zástupce do 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku na náhradě nákladů řízení částku 30.026,- Kč (výrok II.). Žalobci se domáhají zaplacení 60.000,- Kč s příslušenstvím z důvodu odpovědnosti žalovaného za vady prodané věci. Dne 21. 12. 2006 uzavřeli totiž se žalovaným kupní smlouvu na osobní automobil Chrysler Grand Voyager 2,5 CRD LE, rok výroby 2001, za kupní cenu 298.000,- Kč. Dne 2. 1. 2007 však bylo autorizovaným úpravcem zjištěno, že v mezinárodní databázi je u auta stejného VIN zaznamenán k 25. 3. 2005 stav ujetých 232.171 km, což je o 80.000 km více než uvedl žalovaný v inzerátu. Dále bylo zjištěno, že nelze načíst žádná ze dvou řídících jednotek. Bezprostředně poté byl žalovaný telefonicky a e-mailem kontaktován s požadavkem přiměřené slevy z kupní ceny, následně dopisem ze dne 2. 2. 2007 byl za stejným účelem kontaktován jejich právním zástupcem. Žalovaný navrhl zamítnutí žaloby. Jednak stav ujetých km nebyl konstatován v kupní smlouvě a jednak namítl opožděnost vytčení vad prodané věci, neboť auto bylo převzato dne 21. 12. 2006 a teprve v půlce února 2007 obdržel dopis od právního zástupce žalobců, kterým mu byly vady oznámeny. Soud I. stupně vycházel ze zjištění, že žalobkyně a žalovaný jako fyzické osoby uzavřeli 21. 12. 2006 kupní smlouvy č. 21/12/06 na prodeji osobního automobilu Chrysler Grand Voyager 2,5 CRDI, rok výroby 2001, stříbrná metalíza, za kupní cenu 298.000,- Kč s tím, že na vozidle je prasklý zádní nárazník a prasklé čelní sklo. Dále bylo dohodnuto, že závazkový vztah se bude řídit ustanoveními obchodního zákoníku. Žalobci jsou manželé. Jelikož se účastníci dohodli na podřízení svého závazkového vztahu ustanovením obchodního zákoníku, posoudil soud I. stupně věc v souladu s § 261 odst. 1 obch. zák. podle § 409 a násl. zákona č. 513/1991 Sb., Obchodní zákoník, ve znění účinném v době uzavření kupní smlouvy, tedy do 31. 12. 2007. Soud I. stupně dospěl k závěru, že žaloba není důvodná. Z ustanovení § 409, § 420 odst. 1 a § 422 odst. 1 věta prvá obch. zák. vyplývá, že věc (zboží) má vady jen tehdy, pokud prodávající nedodá zboží v množství, jakosti a provedení, jež určuje smlouva. Stav ujetých kilometrů v kupní smlouvě vyznačen jako výslovně vymíněná vlastnost prodávané věci nebyl. Skutečnost, že stav kilometrů byl uveden v inzerátu, na základě kterého se žalobci o vozidle dozvěděli a následně se žalovaným o koupi jednali, nemá v projednávané věci žádnou relevanci, neboť podaný inzerát s ohledem na písemně uzavřenou smlouvu nebyl návrhem na uzavření smlouvy dle § 43a obč. zák. ani formou veřejného návrhu na uzavření smlouvy dle § 276 a násl. obch. zák.. Žalobci se dále domáhali nároku z vady prodaného osobního automobilu spočívající v nefunkčnosti „žádné ze 2 řídících jednotek“ způsobující podstatné zhoršení jízdních vlastností. Ve smyslu § 427 obch. zák. jde o vadu zjevnou, zjistitelnou při prohlídce vozidla, tedy žalobci museli tvrdit a prokázat dle § 427 odst. 3 obch. zák., že automobil měl tyto vady již v době jeho předání žalobkyni. Tuto povinnost tvrzení ani důkazní povinnost žalobci nesplnili. Svou neúčastí u druhého jednání soudu se zbavili možnosti poučení dle § 118a odst. 1, 3 o.s.ř. Navíc v průběhu prvního jednání soudu byl jejich právní zástupce výslovně upozorněn, že pokud nedojde ke smírnému vyřešení sporu, bude nezbytné při příštím jednání doplnit žalobní tvrzení a důkazy. Žaloba byla tedy zamítnuta. Pro nadbytečnost pak soud I. stupně neprovedl navržené důkazy výslechem účastníků, přečtením technického průkazu, inzerátu, zprávy společnosti H. M., a.s., výpisu z oficiální databáze spol. H. M. a.s., provedením znaleckého posudku a přečtením přípisu právního zástupce žalobců ze dne 2. 2. 2007. O nákladech řízení bylo rozhodnuto dle § 142 odst. 1 o.s.ř.. Uvedený rozsudek napadli včasným odvoláním žalobci. Po zopakování svých žalobních tvrzení namítali, že je zcela nepochybné, že vozidlo mělo vytčené vady již v době přechodu nebezpečí škody na zboží na žalobce, jelikož vozidlo bylo následně po koupi zavezeno do autorizovaného servisu ke kontrole. Dále namítali, že soud I. stupně v rozporu s občanským soudním řádem neprovedl jimi navržené důkazy, které prokazují všechny relevantní skutečnosti. Navrhli, aby odvolací soud napadený rozsudek zrušil a věc vrátil soudu I. stupně k dalšímu řízení. Žalovaný ve svém vyjádření požadoval potvrzení napadeného rozsudku jako věcně správného. Stav ujetých kilometrů nebyl ve smlouvě uveden, údaj z inzerátu nemá relevanci. Nefunkčnost řídících jednotek již v době koupě žalobci ani netvrdili ani neprokázali. Vady věci nebyly vytknuty ani ve lhůtě dle § 428 obch. zák. když žalobci vozidlo převzali 21. 12. 2006 a vady vytkli až dopisem ze dne 2. 2. 2007. Žalovaný toto namítal již před soudem I. stupně. Odvolací soud přezkoumal napadený rozsudek dle § 212 a § 212a o.s.ř. a řízení dále doplnil (§ 213 odst. 4 o.s.ř.). Z inzerátu uveřejněného na internetové stránce www.rychleji.cz ze dne 16. 12. 2006 bylo zjištěno, že je zde inzerováno vozidlo Chrysler Grand Voyager 2,5 CRD LE, cena 298.000,- Kč, rok výroby 2001, diesel, najeto 153.000 km, objem 2.499 ccm, výkon 105 kW, karoserie Vany/Minibus 5 dv., barva stříbrná metalíza, STK/Emise 07.2007. Z faktury servisu H. M. a.s. ze dne 2. 1. 2007 bylo zjištěno, že bylo provedeno ohledání a diagnostika vozidla mimo jiné s výsledkem, že nelze načíst žádnou řídící jednotku (podezření na povodňové vozidlo). Dle souhrnné zprávy z mezinárodní databáze původu automobilu ze dne 2. 1. 2007 bylo zjištěno, že předmětný automobil měl při poslední prohlídce dne 25. 3. 2005 stav najetých kilometrů 232.171 km, tedy o téměř 80.000 km více než dle nabídkového inzerátu. Po takto provedeném dokazování dospěl odvolací soud k následujícím závěrům. Předně je třeba uvést, že žalobci jako manželé jsou věcně aktivně legitimováni. Kupní smlouvu uzavřela jen žalobkyně, ale legitimace i žalobce vyplývá z ustanovení § 145 odst. 4 obč. zák., kdy z právních úkonů týkajících se společného jmění manželů jsou oprávněni a povinni oba manželé společně a nerozdílně. Soud I. stupně správně v souladu s dohodou účastníků dle § 262 odst. 1, 2 obch. zák. posuzoval právní vztahy mezi nimi podle zákona č. 513/1991 Sb., obchodní zákoník, ve znění do 31. 12. 2007 (naposledy novelizace provedená zákonem č. 308/2006 Sb.), samozřejmě s tím, že pokud nelze některé otázky řešit podle ustanovení obchodního zákoníku, řeší se podle předpisů práva občanského (§ 1 odst. 2 obch. zák.). Odvolací soud se však již neztotožňuje s právním názorem soudu I. stupně, že počet najetých kilometrů nebyl součástí smluvního ujednání o koupi předmětného automobilu. Dle § 409 odst. 1 obch. zák. kupní smlouvou se prodávající zavazuje dodat kupujícímu movitou věc (zboží) určenou jednotlivě nebo co do množství a druhu a převést na něho vlastnické právo k této věci a kupující se zavazuje zaplatit kupní cenu. Kupní smlouva na movitou věc nemá ze zákona povinnou písemnou formu. Lze ji tedy uzavřít i ústně či konkludentně. Vznik smlouvy předpokládá existenci tří rovnocenných složek : a) návrhu – nabídky ( oferta ) b) přijetí návrhu ( akceptace ) c) vzájemné shody vůle jednajících subjektů ( konsenzus ) Dle judikatury Nejvyššího soudu ČR (rozsudek ze dne 26. 6. 2002, sp. zn. 25 Cdo 1454/2000) inzerát není návrhem na uzavření smlouvy podle § 43a obč. zák., jelikož není určen individuálně určeným osobám, a není ani veřejným návrhem na uzavření smlouvy podle § 276 a násl. obchodního zákoníku. Není rozhodující, zda vůz odpovídal stavu uvedenému v inzertní nabídce, nýbrž to, co bylo mezi účastníky ujednáno a jaké informace o vadách či ujištění o vlastnostech vozu se kupujícímu dostalo ze strany prodávajícího v souvislosti s uzavřením kupní smlouvy. Dle názoru odvolacího soudu však mohou být těmito informacemi sdělenými prodávajícím v souvislosti s uzavřením kupní smlouvy naopak právě informace o prodávané věci v inzertní nabídce. Společenská praxe se vyvinula tím směrem, že použité osobní automobily jsou v drtivé většině případů nabízeny právě formou inzerátu na internetu buď přímo prodejci, nebo zprostředkovatelskými servery pro soukromé osoby. A je to právě inzertní informace, která zájemce prvotně a zásadně směřuje k výběru konkrétního automobilu. Zájemce pak vždy jedná v dobré víře, že vybraný automobil má inzerované vlastnosti. Následně uzavíraná kupní smlouva pak v převážné většině případů již jen upřesňuje údaje, které se z důvodů anonymity na internetu neuvádějí, například VIN vozidla či jeho registrační značka. Tedy pokud kupní smlouva o koupi movité věci dle § 409 odst.1 obch. zák. nemusí mít ze zákona písemnou formu, je třeba považovat za informace o vadách či ujištění o vlastnostech věci nejen text samotné smlouvy uzavírané jen dle dohody účastníků písemně, ale i inzertní informace o prodávané věci. Jiný výklad by odporoval obecné zásadě spravedlivé ochrany práv a rozumného uspořádání věcí. Navíc je třeba zohlednit skutečnost, že právě prodej automobilů a tzv. přetočeným tachometrem je již velice častým společenským problémem a takovému spekulativnímu chování nelze poskytovat právní ochranu. Podpisem kupní smlouvy dne 21. 12. 2006 tedy žalobkyně akceptovala návrh na uzavření smlouvy ve znění inzerátu i textu samotné smlouvy a obě smluvní strany, tedy žalobkyně jako kupující a žalovaný jako prodávající, potvrdili svou shodnou vůli k uzavření smlouvy. Údaj o počtu najetých kilometrů byl tedy součástí smluvního ujednání o koupi předmětného automobilu, byl vymezením jakosti zboží (§ 420 odst. 1 obch. zák.) a při prokázání jeho nesprávnosti lze postupovat dle ustanovení § 422 a násl. obch. zák. o odpovědnosti za vady. Jelikož bylo v odvolacím řízení zjištěno, že skutečný údaj o počtu najetých kilometrů byl o 80.000 km vyšší, než uváděl žalovaný v inzerátu, jde o vadu automobilu, a to vadu skrytou, jelikož ji nebylo možno zjistit při běžné prohlídce žalobců. Ohledně vady spočívající v „nemožnosti načíst žádnou řídící jednotku“ je závěr soudu I. stupně, že se jedná o vadu zjevnou, zatím předčasný. Dle judikatury Nejvyššího soudu ČR (rozsudek ze dne 29. 3. 2007, sp. zn. 32 Odo 1387/2005) za zjevné vady je možno považovat jen takové vady, jejichž existence je kupujícímu, popř. objednateli, zřejmá na pohled, popř. takové vady, které lze zjistit běžně prováděnými zkouškami. Za zjevné vady proto nelze považovat ty vady, jejichž existenci by musel kupující nebo objednatel zjišťovat prohlídkou spojenou s destrukcí zboží nebo díla, popř. vady, které se typicky mohou v plné míře projevit až při užívání zboží nebo předmětu díla. Zatím zůstává skutkově neobjasněno, v čem konkrétně tato vada vůbec spočívá, zejména zda ovlivňuje funkčnost automobilu. Pak teprve bude možné uzavřít, zda tuto vadu mohli žalobci jako soukromé osoby zjistit při prohlídce automobilu, třeba zevrubné, či zda mohla být zjištěna až při provádění odborné diagnostiky speciálními měřícími přístroji, popř.se mohla projevit až při užívání automobilu. V tomto směru bude nutné žalobce poučit dle § 118a odst. 1, 3 o.s.ř., což soud I. stupně neučinil, resp., jak vyplývá z odůvodnění napadeného rozsudku, neměl úmysl učinit (Dle napadeného rozsudku se žalobci neúčastí u jednání soudu I. stupně zbavili možnosti poučení o své povinnosti tvrdit a prokázat výskyt zjevné vady v době převzetí věci, nikoliv objasnit charakter této vady.) Navíc však i tehdy, pokud by byla tato vada shledána zjevnou, je třeba přisvědčit žalobcům, že v řízení vyšlo najevo jinak jejich tvrzení o výskytu této vady již v době přechodu nebezpečí škody, tedy v době převzetí automobilu (§ 427 odst. 3 a § 455 obch. zák.). Tato skutečnost je zřejmá z časových souvislostí, kdy automobil byl převzat 21. 12. 2006 a odborná prohlídka byla provedena bezprostředně po skončení vánočních svátků dne 2. 1. 2007. Obecně platí, že zruší-li odvolací soud rozhodnutí soudu prvního stupně a vrátí mu věc k dalšímu řízení, může účastník uvádět nové skutečnosti a navrhovat nové (další) důkazy, aniž by byl omezován tím, že v předchozím řízení před soudem prvního stupně této možnosti nevyužil ( R27/2010 ). Jelikož tedy právní závěry soudu I.stupně nejsou správné (vada spočívající v uvedení počtu najetých kilometrů), resp. jsou předčasné (vada spočívající ve vadných řídících jednotkách) a věc si vyžádá další rozsáhlé dokazování, postupoval odvolací soud dle § 219a odst. 2 o.s.ř., zrušil napadený rozsudek a dle § 221 odst. 1 písm. a) o.s.ř. věc vrátil soudu I. stupně k dalšímu řízení. Při dalším projednání věci se bude soud I. stupně zabývat charakterem vady spočívající ve vadných řídících jednotkách automobilu ( viz výše ) a následně nároky žalobců z vad zboží dle § 436 a násl. obch. zák., když vada spočívající v chybném údaji o najetých kilometrech již byla zprávou ze dne 2. 1. 2007 prokázána. Současně soud I. stupně posoudí i námitku žalovaného dle § 428 obch. zák.. V novém projednávání věci soud I. stupně znovu rozhodne i o nákladech řízení včetně tohoto řízení odvolacího (§ 224 odst. 3 o.s.ř.). P o u č e n í : Proti tomuto usnesení n e n í dovolání přípustné. V Praze dne 7. září 2010 JUDr. Jana Š r é d l o v á v. r. předsedkyně senátu