Nesprávnou či neúplnou žádost soudního exekutora o pověření provedením exekuce nelze odmítnout dle § 43 odst. 2 o.s.ř.

14Co 268/2010 - 23 U s n e s e n í Městský soud v Praze jako soud odvolací rozhodl v senátu složeném z předsedkyně senátu JUDr. Jany Šrédlové a soudců JUDr. Ivy Suneghové a JUDr. Aleše Nezdařila ve věci exekuce oprávněného: T. d. a.s. se sídlem V. S.117/5a, P-4, zast. advokátem proti povinnému: O. H., O. 381/19, P-7, pro 968,- Kč s příslušenstvím, o odvolání oprávněného do usnesení Obvodního soudu pro Prahu 7 ze dne 3. května 2010, č.j. 147 EXE 319/2010 – 11, t a k t o : Usnesení soudu I. stupně s e m ě n í tak, že se žádost soudního exekutora o pověření provedením exekuce n e o d m í t á . O d ů v o d n ě n í : Napadeným usnesením odmítl soud I. stupně žádost o pověření k provedení exekuce soudního exekutora, Exekutorský úřad P-2, V. S. 117/5a, P-4, ze dne 9. 2. 2010, pro peněžité plnění ve výši 968,- Kč s přísl. a náklady předcházejícího řízení podle platebního rozkazu Obvodního soudu pro Prahu 7, ze dne 31. 8. 2009, č.j.: 14 EC 2/2009-8 a rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. Soud I. stupně postupoval dle § 43 odst. 2 o.s.ř., když odmítl podání soudního exekutora (žádost o pověření provedením exekuce). Tato žádost navzdory výzvě soudu nemá náležitosti ust. § 44 odst. 2 věta druhá ex.ř., když neobsahuje přesný popis vymáhané povinnosti včetně příslušenství. Oprávněný nereagoval na výzvu soudního exekutora k opravě návrhu na nařízení exekuce a neshoduje se v popisu vymáhané povinnosti s exekučním titulem. Výrok o náhradě nákladů řízení byl odůvodněn § 146 odst. 3 o.s.ř. a contrario. Účastníkům v souvislosti s tímto usnesením žádné náklady nevznikly. Uvedené usnesení napadl včasným odvoláním oprávněný. Omluvil se za to, že neopravil návrh na nařízení exekuce ve stanovené lhůtě a opravu provedl až v odvolání. Navrhl, aby odvolací soud napadené usnesení zrušil a věc vrátil soudu I. stupně k dalšímu řízení. Odvolací soud přezkoumal napadené usnesení dle § 212 a § 212a o.s.ř. a, aniž ve věci nařizoval jednání (§ 214 odst. 2 písm. c/ o.s.ř.), dospěl k následujícím závěrům. Předně je nutno konstatovat, že oprávněný je subjektivně legitimován k podání odvolání, ačkoliv bylo usnesením soudu I. stupně rozhodnuto jen o žádosti soudního exekutora o pověření provedením exekuce. Oprávněný je totiž ve stádiu nařízení exekuce vždy účastníkem řízení a jeho procesní práva byla rozhodnutím soudu I. stupně dotčena. Navíc chybný údaj v žádosti soudního exekutora o pověření provedením exekuce vychází, jak vyplývá z napadeného usnesení, z chybného návrhu na nařízení exekuce podaného oprávněným. Dále je třeba uvést, že soud I. stupně dal předložením věci k rozhodnutí odvolacímu soudu najevo, že nepoužije ustanovení § 210a o.s.ř. a věc nerozhodne autoremedurou. K věci samé : Dle § 39 odst. 1 ex.ř. neobsahuje-li návrh na nařízení exekuce všechny stanovené náležitosti nebo je nesrozumitelný anebo neurčitý, vyzve nejpozději do 15 dnů exekutor, kterému byl doručen návrh na nařízení exekuce, oprávněného, aby návrh opravil nebo doplnil, určí mu lhůtu a poučí ho o tom, jak je třeba opravu nebo doplnění provést. Dle § 39 odst. 2 ex.ř. není-li v určené lhůtě návrh řádně opraven nebo doplněn a v řízení nelze pro tento nedostatek pokračovat nebo není-li přiložen exekuční titul, soud sám nebo na návrh exekutora exekuční řízení zastaví. O těchto následcích musí být oprávněný poučen. Dle § 44 odst. 1 ex.ř. exekutor, kterému došel návrh oprávněného na nařízení exekuce, požádá exekuční soud nejpozději do 15 dnů ode dne doručení návrhu o pověření k provedení exekuce (dále jen „pověření“). Neobsahuje-li návrh oprávněného všechny stanovené náležitosti nebo je nesrozumitelný nebo neurčitý, běží tato lhůta až ode dne doručení opraveného nebo doplněného návrhu, popřípadě exekučního titulu exekutorovi. Dle § 44 odst. 2 ex.ř. v žádosti exekutora o pověření provedením exekuce musí být označen exekutor, který má být pověřen provedením exekuce, s uvedením jeho sídla. Žádost musí být datována a musí dále obsahovat jméno, příjmení a bydliště účastníků nebo obchodní firmu nebo název, sídlo a identifikační číslo, přesné označení exekučního titulu, datum jeho vykonatelnosti a uvedení povinnosti, která má být exekucí vymožena. Společně se žádostí exekutor soudu zašle návrh oprávněného na nařízení exekuce a všechny listiny, které k návrhu připojil. Žádost musí být podána na elektronickém formuláři a všechny listiny, které se soudu zasílají společně s ní, musí být zaslány v elektronické podobě; není-li to technicky možné, mohou být žádost i listiny zaslány v listinné podobě. Dle § 44 odst. 3 ex.ř. soud usnesením nařídí exekuci a jejím provedením pověří exekutora do 15 dnů, jestliže jsou splněny všechny zákonem stanovené předpoklady pro nařízení exekuce, jinak návrh zamítne. Soud nařídí exekuci, aniž by stanovil, jakým způsobem má být exekuce provedena. Dle § 43 odst. 1 o.s.ř. předseda senátu usnesením vyzve účastníka, aby bylo opraveno nebo doplněno podání, které neobsahuje všechny stanovené náležitosti nebo které je nesrozumitelné nebo neurčité. K opravě nebo doplnění podání určí lhůtu a účastníka poučí, jak je třeba opravu nebo doplnění provést. Dle § 43 odst. 2 o.s.ř. není-li přes výzvu předsedy senátu podání řádně opraveno nebo doplněno a v řízení nelze pro tento nedostatek pokračovat, soud usnesením podání, kterým se zahajuje řízení, odmítne. K ostatním podáním soud nepřihlíží, dokud nebudou řádně opravena nebo doplněna. O těchto následcích musí být účastník poučen. Z výše uvedeného vyplývá, že postup dle § 43 o.s.ř. lze využít jen ve vztahu k podáním účastníků. V prostředí exekučního řízení lze takto naložit ve stádiu nařízení exekuce jen s nesprávným návrhem oprávněného na nařízení exekuce pouze s procedurální odchylkou, že takový nesprávný návrh není odmítán dle § 43 odst. 2 o.s.ř, ale řízení je zastavováno dle § 39 odst. 2 ex.ř.. Pro tento případ stanoví exekuční řád odlišnou úpravu oproti občanskému soudnímu řádu (§ 52 odst. 1 ex.ř.). Soudního exekutora nelze ve stádiu nařízení exekuce považovat za účastníka exekučního řízení. Při nuceném výkonu exekučních titulů (při výkonu exekuční činnosti), kterým soudního exekutora pověřil stát (§ 1 ex.ř.) má soudní exekutor postavení exekučního soudu, a to soudu I. stupně (§ 28 a § 55b odst. 1 ex.ř.). Žádost soudního exekutora o pověření provedením exekuce je nutno považovat za obligatorní a zákonem upravenou formu komunikace mezi státními orgány pověřenými státem výkonem exekuční činnosti (mezi soudem a soudním exekutorem) při nařizování exekuce. Pokud tedy soudní exekutor není ve stádiu nařízení exekuce účastníkem exekučního řízení, nelze jeho nesprávnou či neúplnou žádost o pověření provedením exekuce odmítnout dle § 43 odst. 2 o.s.ř. Procesní analogie je zásadně vyloučena. Jelikož zákon č. 120/2001 Sb., exekuční řád, neupravuje žádnou sankci ve vztahu k soudním exekutorům při podání nesprávné či neúplné žádosti o pověření provedením exekuce, stejně jako např. občanský soudní řád nestanoví žádné přímé sankce ve vztahu k soudu při jeho chybném procesním postupu, nezbývá dle názoru odvolacího soudu než dovodit, že soudní exekutor bude při podání nesprávné či neúplné žádosti o pověření provedením exekuce soudem jen neformálně žádán soustavně o její opravu či doplnění. Navíc však v tomto případě, když nesprávný a neúplný byl již samotný návrh oprávněného na nařízení exekuce, bylo možno postupovat přímo dle § 39 odst. 2 ex.ř. a exekuční řízení zastavit. Na základě shora uvedeného postupoval odvolací soud dle § 220 odst. 1 písm. a) o.s.ř. a usnesení soudu I. stupně změnil tak, že se žádost soudního exekutora o pověření provedením exekuce neodmítá. Ve vztahu k této žádosti je postup dle § 43 odst. 2 o.s.ř. vyloučen. Nyní bude na soudu I. stupně pokračovat v exekučním řízení a zejména posoudit, zda návrh oprávněného na nařízení exekuce již nyní může být podkladem pro nařízení exekuce ve smyslu § 44 odst. 3 ex.ř.. P o u č e n í : Proti tomuto usnesení n e n í dovolání přípustné. V Praze dne 20. července 2010 JUDr. Jana Š r é d l o v á v. r. předsedkyně senátu