Proti usnesení, kterým exekutor ruší svůj exekuční příkaz, je odvolání přípustné.

16Co 333/2010-75 U s n e s e n í Městský soud v Praze jako soud odvolací rozhodl v senátu složeném z předsedy  JUDr. Milana Chmelíčka a soudců JUDr. Ivy Březinové a Mgr. Martina Jachury v exekuční věci oprávněného: C – C, spol. s r.o., , se sídlem P 6, , zast. JUDr. Tomášem Sirovátkem, advokátem se sídlem Praha 1, Panská 6, proti povinnému: M. T., místem podnikání P 5, K p.  o 90.135,- Kč s přísl., k odvolání oprávněného proti usnesení JUDr. Ondřeje Mareše, soudního exekutora Exekutorského úřadu Litoměřice se sídlem Litoměřice, Novobranská 20, ze dne 28.5.2010, č.j. 124Ex 7239/09-52, t  a  k  t  o: Usnesení soudního exekutora se    z  r  u  š  u  j  e    a věc se mu  v r a c í  k dalšímu řízení. O  d  ů  v  o  d  n  ě  n  í   Napadeným usnesením soudní exekutor zrušil svůj exekuční příkaz ze dne 10.12.2009, č.j 124Ex 7239/09-15, kterým bylo rozhodnuto o prodeji nemovitostí povinného a to pozemku č. parc. 1700 a budovy č.p. 618, obou zapsaných na LV 982 u Katastrálního úřadu pro Hl.m. Praha, k.ú. Zbraslav. Exekutor takto rozhodl dle ust. § 47 odst. 1 exekučního řádu (dále jen „e.ř.“) s tím, že nemovitosti byly převedeny na jiného a pohledávka bude vymáhána jiným způsobem exekuce. Proti tomuto usnesení podal odvolání oprávněný. Namítal, že mu žádný jiný postižitelný majetek povinného není znám a napadené usnesení není ani řádně zdůvodněno. Navrhl proto, aby odvolací soud napadené usnesení zrušil. Soudní exekutor předložil věc odvolacímu soudu s tím, že odvolání není přípustné. Odvolací soud tedy nejprve posuzoval, zda proti usnesení exekutora, kterým ruší svůj exekuční příkaz, je odvolání přípustné a dospěl ke kladnému závěru. Dle ust. § 47 odst. 1 exekučního řádu (dále jen „e.ř.“) exekutor poté, co mu bylo doručeno usnesení o nařízení exekuce, posoudí, jakým způsobem bude exekuce provedena  a vydá, nebo zruší exekuční příkaz ohledně majetku, který má být exekucí postižen. Exekučním příkazem se rozumí příkaz k provedení exekuce některým ze způsobů uvedených v tomto zákoně. Exekutor je povinen v exekučním příkazu zvolit takový způsob exekuce, který není zřejmě nevhodný, zejména vzhledem k nepoměru výše závazku povinného a ceny předmětu, z něhož má být splnění závazku povinného dosaženo. Dle ust. § 47 odst. 3 e.ř. proti exekučnímu příkazu není přípustný opravný prostředek. Dle ust. § 55c odst.1 e.ř.proti rozhodnutí exekutora může účastník podat odvolání. Dle ust. § 55c odst.3 e.ř. odvolání není přípustné: a/ proti :rozhodnutí o návrhu  na vyškrtnutí věci ze soupisu (§ 68), b/ exekučnímu příkazu a c/ příkazu k úhradě nákladů exekuce Dle ust. § 52 odst.1 e.ř. nestanoví-li tento zákon jinak, použijí se pro exekuční řízení přiměřeně ustanovení občanského soudního řádu. Dle ust. § 268 odst. 4 o.s.ř. týká-li se nařízeného výkonu rozhodnutí některý z důvodů zastavení jen zčásti, nebo byl-li výkon rozhodnutí nařízen v rozsahu širším, než jaký stačí  k uspokojení oprávněného, bude výkon rozhodnutí zastaven částečně. Exekuční řád vylučuje přípustnost odvolání v § 47 odst.3 jen proti exekučnímu příkazu, z tohoto ustanovení nepřípustnost odvolání proti usnesení, kterým se exekuční příkaz zrušuje, bez dalšího nevyplývá. Naopak § 55c e.ř. jako zásadu stanoví, že proti usnesení soudního exekutora je odvolání přípustné. Výčet, kdy odvolání přípustné není, obsažený v ust. § 55c odst.3 e.ř. považuje odvolací soud za výčet taxativní a v tomto výčtu usnesení, kterým exekutor ruší svůj exekuční příkaz, není uvedeno. Již z tohoto důvodu má odvolací soud za to, že v dané věci je odvolání přípustné. Podpůrně pak lze k přípustnosti odvolání proti usnesení, kterým se zrušuje exekuční příkaz, argumentovat i povahou tohoto usnesení,  a to na základě jiných zákonných ustanovení. Usnesení, kterým se zrušuje exekuční příkaz, není usnesením, kterým se pouze upravuje vedení řízení, když takové rozhodnutí se netýká jen způsobu vedení řízení , ale může mít významné důsledky  pro samu úspěšnost exekuce. Odůvodnit nepřípustnost odvolání proti usnesení, kterým se zrušuje exekuční příkaz, za užití § 202 odst.1 písm.a) o.s.ř. a § 52 odst.1 e.ř. tak nelze. Dle mínění odvolacího soudu je svou povahou usnesení, kterým se zrušuje exekuční příkaz, obdobou usnesení, kterým je soudem částečně zastavena exekuce. Lze  i připomenout, že dle původního znění exekučního řádu exekutoři vůbec neměli oprávnění své exekuční příkazy rušit, bylo je možno odstranit právě jen rozhodnutím soudu o částečném zastavení exekuce ohledně určitého způsobu jejího provedení (R 31/2006 -  bod IV). Proti takovému usnesení o částečném zastavení exekuce je,  jako proti usnesení o věci samé, odvolání přípustné. Analogicky za užití § 268 odst. 4 o.s.ř. a § 52 odst.1 e.ř. je tak i opodstatněná přípustnost odvolání proti usnesení, kterým exekutor ruší svůj exekuční příkaz. Odvolací soud proto na základě podaného odvolání přezkoumal napadené usnesení dle §§ 212,212a a 254 odst.6 a 7 o.s.ř. za užití § 55c odst.5 e.ř. a poté dospěl k závěru,  že odvolání je důvodné.     Je důvodná odvolací námitka, že usnesení soudního exekutora je pro svou stručnost (odůvodněno dvěma větami) prakticky nepřezkoumatelné. Nelze z něj zjistit, jaké jiné věci či práva povinného budou postiženy a posoudit tak, zda tyto jiné způsoby postačí k vymožení předmětné částky. Dále pak nelze z usnesení zjistit komu a zejména kdy, měly být nemovitosti, které byly postiženy exekutorem zrušeným exekučním příkazem, převedeny. Již proto odvolací soud dle § 219 odst.1 písm.b) o.s.ř. napadené usnesení soudního exekutora zrušil a dle § 221 odst.1 písm.a) o.s.ř. mu věc vrátil k dalšímu řízení. Lze ovšem dodat, že v předloženém spise se nachází smlouva ze dne 29.10.2009  o zajišťovacím převodu vlastnického práva k nemovitostem z povinného a jeho manželky na společnost SLAVIA INVEST a.s. s tím, že vklad práva byl zapsán v katastru nemovitostí dne 6.5.2010 s účinky vkladu k 12.11.2009. Sama exekuce však byla zahájena  před provedením zápisu, již 8.10.2009 byla nařízena a dokonce exekuční příkaz postihující předmětné nemovitosti byl vydán 10.12.2009 a doložka právní moci a  vykonatelnosti byla vyznačena ke dni 31.12.2009. V  této  souvislosti  odvolací  soud  poukazuje  na  to, že pro nařízení exekuce prodejem  nemovitostí je  rozhodující stav v době zahájení řízení (§ 335a odst. 1 o.s.ř.). Toto ustanovení je ustáleně v soudní praxi vykládáno tak, že převede-li povinný smluvně nemovitost na jiného dokonce ještě před podáním návrhu na výkon rozhodnutí prodejem nemovitostí a před tímto dnem nastanou i právní účinky vkladů vlastnického práva, přesto je splněn předpoklad pro nařízení výkonu rozhodnutí prodejem nemovitostí doložením vlastnictví povinného a to tehdy, dojde-li k zápisu vkladů vlastnického práva pro nabyvatele do katastru již  po zahájení řízení o výkonu rozhodnutí (např. rozsudek Nejvyššího soudu sp.zn. 21Cdo 2125/99 uveřejněný v časopise Soudní judikatura pod č.139/2000). V případě zajišťovacího převodu předmětných nemovitostí na SLAVII INVEST a.s. se jedná, jak plyne z toho,  že zápis vlastnického práva pro ni byl proveden až 6.5.2010,  zjevně o případ, kdy převod vlastnického práva nebyl zapsán před zahájením exekuce, a proto exekuci na tyto nemovitosti zatím nebrání. Jednání nebylo třeba nařizovat (§ 254 odst. 8 o.s.ř.). Proti tomuto usnesení  n e n í  dovolání přípustné. V Praze dne 4. října 2010 JUDr. Milan Chmelíček, v. r. předseda senátu