Přesto, že § 351 odst. 2 obch. zák. je dispozitivní povahy, je třeba ho chápat jako zákonný projev zásady, že přijmout či ponechat si plnění, aniž by bylo poskytnuto odpovídající protiplnění, není poctivé. Je v rozporu se zásadami poctivého obchodního styku, aby leasingový nájemce hradil leasingovému pronajímateli částku odpovídající úrokům z úvěru poskytnutého bankou leasingovému pronajímateli na pořízení předmětu leasingu, jestliže po ukončení smluvního vztahu (např. po výplatně pojistného plnění) již předmět leasingu z tohoto úvěru financován nebyl. Je v rozporu se zásadami poctivého obchodního styku, aby měl účastník smluvního vztahu v důsledku ujednání o způsobu vzájemného vypořádání po ukončení smluvního vztahu (§ 351 odst. 2 obch. zák). nepoměrně vyšší zisk ze smlouvy, skončí-li smluvní vztah předčasně, než v případě, kdy smlouva po celou sjednanou dobu trvala a účasník podle ní poskytoval sjednané služby.

Číslo jednací: 21Cm 106/2007 - 281 ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Městský soud v Praze rozhodl soudkyní JUDr. Monikou Vackovou v právní věci žalobce: L., a.s., se sídlem P. s. 192, Ch. P., zastoupeného advokátem proti žalovanému: D, a.s., se sídlem S. 8/1680, 18221 P-8, zastoupeného advokátkou, o 5,440.657,-Kč s příslušenstvím t a k t o : I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci částku 5,426.278,- Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,5 % ročně za dobu od 7. 11. 2001 do zaplacení do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku. II. Žalovaný je povinen nahradit žalobci náklady řízení ve výši 197.286,-Kč do tří dnů od právní moci rozsudku k rukám zástupce žalobce. III. Co do částky 14.379,- Kč s příslušenstvím se žaloba zamítá. IV. Žalovaný je povinen nahradit státu náklady řízení ve výši 65.920,-Kč do tří dnů od právní moci rozsudku na účet zdejšího soudu. O d ů v o d n ě n í : Žalobce uplatňuje nárok na doplatek finančního vyrovnání leasingových smluv č. 3/00/0044 a 3/00/0201 (dále též první a druhá smlouva) po jejich předčasném ukončení. Mezi účastníky není sporu o tom, že žalovaný jako tzv. leasingový pronajimatel uzavřel se žalobcem jako tzv. leasingovým nájemcem dne 22. 2. 2000 dvě shora uzavřené leasingové smlouvy, jejichž předmětem byl leasing dvou výrobních linek. Obě smlouvy skončily předčasně dne 30. 9. 2001, neboť předmět leasingu byl zničen. A. p., a.s. vyplatila žalovanému pojistná plnění, žalovaný dne 14. 11. 2001 vyhotovil a žalobci předložil finanční vyrovnání obou leasingových smluv, v nichž za pohledávku vůči žalobci označil též částku představující součet všech splátek leasingu splatných v době po předčasném ukončení obou smluv, úměrně tomu pak rozdělil pojistné plnění v celkové výši 42,420.335,-Kč, z něhož si ponechal částku 24,405.591,-Kč a žalobci vyplatil pouze 18,014.744,-Kč. Žalobce se se způsobem, jímž žalovaný vztahy mezi účastníky vypořádal, neztotožňuje. Skončily-li smlouvy předčasně nezávisle na vůli kteréhokoli z účastníků, je podle jeho názoru požadavek žalovaného na úhradu všeho, čeho se mu mělo dostat pro případ řádného průběhu těchto smluv, nekorektní. Žalovaný si totiž z pojistného plnění ponechal takovou částku, která nejen že mu nahradila nesplacenou cenu předmětu leasingu, všechny sankce a náklady, které s ukončením smluv měl, cenu obou vraků předmětu leasingu a budoucí úroky, ale též zisk a hodnotu finanční služby tak, jako by smlouvy trvaly sjednaných 72, resp. 48 měsíců. Žalobce je však přesvědčen, že je-li účelem leasingové smlouvy mj. umožnit za úhradu trvalé užívání movité věci, bylo by spravedlivé, užíval-li žalobce předmět leasingu jen 20, resp. 14 měsíců, aby tomu úměrně byla snížena i ona úhrada za jeho užívání. Po skončení smluvního vztahu již žalovaný neměl žádné náklady s ním související, není důvod, aby mu byla hrazena část splátky takovým nákladům odpovídající. Finanční služba, tedy de facto „cena peněz“ musí být jiná v případě, kdy se v důsledku předčasného zrušení obou smluv výplatou pojistného plnění žalovanému vrátily poskytnuté finanční prostředky podstatně dříve, než kdyby smlouvy trvaly sjednanou dobu. Podle žalobcova názoru, který opírá o podrobný výpočet, si žalovaný ponechal z pojistného plnění oprávněně částku 17, 511.099,94 Kč představující nesplacenou cenu obou předmětů leasingu, všechny sankce a náklady spojené s ukončením smluv. Žalobce z rozdílu mezi touto částkou a částí pojistného plnění, které si žalovaný ponechal, tj. z 6,894.491,-Kč požaduje jen 5,440.657,-Kč s tím, že žalovanému tak zůstanou nejen budoucí úroky ve výši 207.649,-Kč, ale též další zisk ve výši 1,246.185,-Kč, který ještě (spolu s budoucími úroky) lze vzhledem k době, po kterou smlouva trvala, považovat za přiměřený. Žalobce opírá svou argumentaci mj. o rozhodnutí Nejvyššího soudu v obdobných věcech sp. zn. 32 Odo 235/2006, 32 Odo 1089/2004, o rozhodnutí Městského soudu v Praze č.j. 58 Co 135/2009-116 ze dne 13. 5. 2009 a rozhodnutí Nejvyššího soudu v této věci. Žalovaný zdůrazňuje postavení účastníků jako podnikatelů, profesionálů, kteří si mají být vědomi obsahu závazků, které na sebe berou. Způsob, jímž žalovaný vypořádal vztahy mezi účastníky po předčasném ukončení smluvního vztahu, vycházejí ze smlouvy mezi nimi uzavřené, jejíž podmínky žalobce znal a souhlasil s nimi. Podle smlouvy je to leasingový nájemce, kdo nese rizika poškození a zničení předmětu leasingu. Žalovaný byl podle smlouvy oprávněn započíst pojistné plnění na úhradu veškerých svých závazků vůči žalobci, tedy i na úhradu ke dni ukončení leasingových smluv dosud nesplatných splátek v plné výši, neboť tak se účastníci dohodli. Byl tudíž oprávněn ponechat si pojistné plnění i na tu část leasingové splátky, která je označena jako finanční služba a která je jádrem sporu mezi účastníky. Ta se podle žalovaného člení na náklady financování, marži a náklady na správu. Náklady financování představují náklady na úhradu poskytnutého úvěru, který byl žalovaný povinen splácet bez ohledu na trvání leasingové smlouvy či existenci předmětu leasingu, kalkulovaná marže měla sloužit k pokrytí zisku, který žalovanému v souvislosti s předčasným ukončením smluv ušel. Náklady na správu vznikají podle žalovaného až do archivace spisu (podle žalovaného představují částku 53.000,-Kč měsíčně). Žalovaný postup, který zvolil, neshledává v rozporu se zásadami poctivého obchodního styku. Soud je v této věci vázán právním názorem Nejvyššího soudu, který svým rozsudkem ze dne 25. 7. 2007, č.j. 32 Odo 534/2005-123 zrušil oba dříve vydané rozsudku soudů nižších stupňů a věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení. Podle dovolacího soudu měl již soud prvního stupně při posuzování vymáhaného nároku zjistit, jaké náklady v jednotlivých položkách co do základu i výše by žalovaná vynaložila při trvání celé délky nájemního vztahu a oproti tomu jaké náklady vynaložila při předčasném ukončení leasingového vztahu a na základě takového zjištění pak učinit závěr o tom, zda ujednání v leasingové smlouvě obsažené v bodě 4.4.2 písm. b) je či není v rozporu s dobrými mravy, resp. zda výkon práva podle tohoto ustanovení je či není v rozporu se zásadami poctivého obchodního styku. Základem sporu mezi účastníky je pouze soulad bodu 4.4.2 písm. b) Všeobecných smluvních podmínek (součásti leasingových smluv) s dobrými mravy, resp. soulad výkonu práva podle něj se zásadami poctivého obchodního styku. Toto ustanovení smluvních podmínek zní takto: V případě ukončení leasingové smlouvy (v případě trvalého vyřazení předmětu leasingu z provozu) je leasingový nájemce povinen zaplatit pronajimateli částku představující všechny ostatní (tj. nejen ke dni skončení smlouvy dlužné) dosud nesplacené leasingové splátky sjednané v leasingové smlouvě. Soud vzhledem k podstatě sporu vycházel podle § 120 odst. 4 o.s.ř. především ze skutečností mezi účastníky nesporných, tj. též s nesporných tvrzení o zničení předmětů leasingu, předčasném ukončení leasingových smluv, výplatě pojistného plnění a jeho výši (viz shora) Dále není mezi účastníky sporu ani o následujících skutečnostech: Vztah podle první smlouvy měl trvat 72 měsíců, v jeho průběhu měl žalobce zaplatit celkem (bez DPH) částku 11.256.050,-Kč za cenu předmětu leasingu (tj. částku odpovídající rozdílu mezi cenou předmětu leasingu ve výši 17,317.000,-Kč a žalobcem na počátku vztahu složenou zálohou 6,060.950,-Kč) a dále částku 4,144.446,46 Kč za žalovaným poskytnuté finanční služby (uvedené skutečnosti prokazuje navíc leasingová smlouva a splátkový kalendář). Žalobce ke dni předčasného skončení smlouvy zaplatil část splátek k úhradě ceny předmětu leasingu (bez DPH) ve výši 2,661.285,92 Kč, zálohu ve výši 6,060.950,-Kč a částku 1,205.418,84 Kč za finanční službu. Vztah podle druhé smlouvy měl trvat 48 měsíců, v jeho průběhu měl žalobce zaplatit celkem (bez DPH) částku 11.500.000,-Kč za cenu předmětu leasingu (tj. částku odpovídající rozdílu mezi cenou předmětu leasingu ve výši 23,000.000,-Kč a žalobcem na počátku vztahu složenou zálohou 11,500.000,-Kč) a dále částku 3,504.812,35 Kč za žalovaným poskytnuté finanční služby (prokázáno též navíc smlouvou a splátkovým kalendářem). Žalobce ke dni předčasného skončení smlouvy zaplatil část splátek k úhradě ceny předmětu leasingu (bez DPH) ve výši 2,623.780,14 Kč, již zmíněnou zálohu ve výši 11,500.000,-Kč a částku 749.662,23 Kč za poskytnutou finanční službu. Předloženou pojistnou smlouvou ze dne 15. 3. 2000, včetně jejího dodatku ze dne 23. 8. 2000 uzavřenou s pojišťovnou A. žalobce prokázal, že oba předměty leasingu pojistil. Podle čl. 3.3 všeobecných podmínek je pronajimatel z pojistného plnění, které je v jeho prospěch vyplaceno, oprávněn uhradit náklady vyvolané škodní událostí a proti pojistnému plnění započíst splatné závazky leasingového nájemce. Pojistné plnění v celkové výši 42,420.335,-Kč bylo, o čemž též není sporu, vyplaceno žalovanému ve dvou částech: dne 26. 10. 2001 částka 38,784.428,-Kč a dne 9. 4. 2002 částka 3,635.907,-Kč. Žalovaný z tohoto plnění poskytl žalobci dne 7. 11. 2001 částku 6,000.000,-Kč, dne 17. 12. 2001 částku 8,385.057,-Kč a dne 19. 4. 2002 částku 3,629.687,-Kč. Podle předložených finančních vyrovnání činila ke dni ukončení leasingového vztahu nezaplacená cena předmětu leasingu 8,594.764,-Kč a 8,876.219,80 Kč, vyúčtovány byly další závazky za žalobcem z titulu smluvních sankcí ve výši 4.845,-Kč a 6.651,-Kč, náklady na ocenění předmětů leasingu 2x po 1.500,-Kč a 2x 12.200,-Kč představující kupní cenu zbytků předmětu leasingu, které koupil žalobce od žalovaného (viz též kupní smlouvy mezi účastníky uzavřené 14. 11. 2001), tj. závazky v celkové výši 17,511.099,80 Kč. Soud má dále výpověďmi svědků prokázáno, že žalovaný nefinancuje zvlášť každý obchodní případ, ale úvěr poskytnutý v řádech několika set milionů korun na jednotlivé případy rozdělí. Důvod platby, která přijde na účet žalovaného, žalovaný nezkoumá, peníze použije na běžný chod firmy. Není běžné, aby žalovaný splácel předčasně jemu poskytnutý úvěr. Podle I. V. v době, kdy byly smlouvy uzavřeny, žalovaný v případě předčasného ukončení smluv tzv. „odúročoval“ (tj. o diskontovaný úrok snižoval část splátky připadající na finanční službu) pouze ve vztazích s fyzickými osobami, nepodnikateli. Dále bylo prokázáno smlouvou o úvěru uzavřenou mezi Č. s., a.s. a právním předchůdcem žalovaného společností C., a.s. ze dne 29. 3. 2000, z prostředků podle níž poskytnutých byly podle výpovědi svědkyně oba leasingy financovány (resp. dříve poskytnutý úvěr refinancován), že smlouva umožňovala předčasně splatit úvěr nebo jakoukoli jeho část bez sankcí v případě, že úmysl splatit úvěr předčasně oznámí dlužník 10 dnů předem. Dne 26. 4. 2000 byla uzavřena Rámcová smlouva o poskytování úvěrů s B. A. C., a.s., i ta umožňovala předčasnou splátku úvěru vazbou na stornopoplatek v blíže neurčené výši. Posouzení výše nákladů souvisejících s poskytnutými finančními službami a předpokládané výše těchto nákladů pro případ, kdyby smlouvy trvaly po celou sjednanou dobu, svěřil soud znalci. Znalec při svém hodnocení vycházel z dokladů, které měl k dispozici od účastníků řízení, mj. z účetních výkazů, informací o počtu aktivních leasingových smluv, smluv nově zahajovaných a ukončovaných v letech 1999 až 2006, přehledu režijních nákladů žalovaného za léta 2000 až 2006 a z informací a svých znalostí o podmínkách poskytování úvěru jinými leasingovými společnostmi. Znalec hodnotil přímé a režijní náklady žalovaného, které souvisely pouze s uzavřenými smlouvami. Do přímých nákladů zahrnul pouze úroky z úvěrů. Znaleckým posudkem bylo prokázáno, že v případě řádného průběhu obou smluv vznikly by žalovanému (v období po datu ukončení smluv) náklady ve výši 1,020.262,-Kč a 744.786,-Kč, skutečné náklady byly pouze 103.653,-Kč a 103.996,-Kč, z toho náklady na úroky na financující úvěr za dobu od poslední splátky úvěru do úhrady pojistného plnění vyčíslil znalec částkami 87.156,-Kč a 87.499,-Kč (s přihlédnutím ke skutečnosti, že žalovaný měl možnost předčasně splatit jemu poskytnutý úvěr), náklady na správu stanovil jako podíl celkových režijních nákladů žalovaného a počtu zahajovaných a ukončovaných smluv v určitém období částkou 16.497,-Kč pro každou ze smluv. Vnitřní výnosové úročení vyplývající ze smlouvy v rozmezí mezi 13 až 16% hodnotil znalec jako v místě a čase obvyklé, výnosy za poskytnutí kapitálu v případě předčasného ukončení smlouvy však – tak, jak je žalovaný požaduje - odpovídají 33,59% a 33,62%. Znalec uzavřel, že rozdíl mezi výnosem obvyklým a skutečným výnosem z obou předmětných smluv, který žalovaný inkasoval bez poskytnutí ekonomického protiplnění, činí celkem 5,426.278,-Kč. Předloženými smluvními podmínkami leasingových společností a zprávami těchto společností, konkrétně M. l., spol. s r.o., F. C. R., s.r.o., V.B L. CZ, spol. s r.o., Č. l., spol. s r.o., Č.P L. a.s. má soud prokázáno, že tyto společnosti v případě, kdy leasingová smlouva končí předčasně z důvodu pojistné události, nepožadují část leasingové splátky představující finanční službu v plné výši, ale tuto část splátky snižují (zjednodušeně řečeno) o náklady na financování. Na základě takto provedeného dokazování dospěl soud k závěru, že žaloba je v podstatné části důvodná. V řízení bylo prokázáno, že poté, kdy došlo k tzv. totální škodě na dvou předmětech leasingu, jejichž užívání žalovaný žalobci umožnil dvěma leasingovými smlouvami, vyplatila pojišťovna žalovanému (jako vlastníku předmětu leasingu, pojištěnému) pojistné plnění ve výši 42,420.335,-Kč, které měl žalovaný podle smlouvy vypořádat vůči závazkům žalobcovým z obou leasingových smluv. Žalovaný vzájemné závazky skutečně vyúčtoval, na základě tohoto vyúčtování část pojistného plnění vyplatil žalobci, ponechal si pojistné plnění ve výši 24,909.235,-Kč, z toho 17,511.099,80 Kč odpovídá jím financované (a žalobcem dosud nezaplacené) ceně předmětů leasingu a veškerým žalobcovým závazkům vůči žalovanému. Zbytek ve výši 6,894.491,-Kč v sobě obsahuje zisk a žalovaným vyčíslené náklady spojené s poskytnutými finančními službami. Skutečné náklady za dobu, po kterou finanční službu poskytoval, jsou však ve skutečnosti o 5,426.278,- Kč nižší než ty, které by odpovídaly souhrnu všech leasingových splátek splatných po ukončení smluv (resp. jejich příslušné části). Soud je toho názoru, že způsob vzájemného vypořádání účastníků je vzhledem k uvedenému v rozporu se zásadami poctivého obchodního styku tak, jak má na mysli § 265 obchodního zákoníku. Není pochyb o tom, že obě smlouvy byly uzavřeny jako smlouvy nepojmenované podle § 269 odst. 2 obch. zák. mezi podnikateli a že účastníci sjednali (mimo jiné) ve smlouvě způsob vypořádání vzájemných vztahů po předčasném ukončení smlouvy tak, jak je uvedeno též v článku 4.4.2 písm. b) Všeobecných smluvních podmínek. Podstatou smluvního vztahu bylo – za podmínek ve smlouvě sjednaných – půjčení peněz na pořízení konkrétní věci movité, která zůstala ve vlastnictví žalovaného a žalobci bylo umožněno ji po dobu ve smlouvě sjednanou užívat. Závazku žalovaného financovat předmět leasingu odpovídal závazek žalobcův prostředky, kterými žalovaný předmět leasingu financoval, vrátit a žalovanému zaplatit též tzv. finanční službu. Tento závazek je promítnut ve struktuře každé leasingové splátky, která v sobě zahrnuje žalovaným financovanou poměrnou část ceny předmětu leasingu a cenu poskytnuté finanční služby, skládající se z části připadající na žalobcův výnos z tohoto obchodu a předpokládaných nákladů na tuto službu. Obchodní zákoník je založen na zásadě smluvní volnosti, zároveň však na principu, který vychází z podstaty dvoustranných právních vztahů, tj. vzájemné rovnosti smluvních stran, rovnosti v tom smyslu, že plnění strany jedné má být poskytnuto straně druhé za předpokladu, že druhá strana odpovídající plnění poskytne rovněž, nebo je k němu alespoň připravena. Totožný princip je vyjádřen v ust. § 351 odst. 2 obch. zák. i pro případ ukončení smluvních vztahů. Přesto, že uvedené ustanovení je dispozitivní povahy a účastníci se od něho ve smlouvě odchýlili, mělo by být chápáno jako zákonný projev zásady obchodním vztahům vlastní, tj. zásady, že přijímat resp. ponechat si plnění, aniž by bylo poskytnuto odpovídající protiplnění, není poctivé. Smlouva mezi účastníky je koncipována tak, aby žalovaný nemohl prodělat na tom, že smluvní vztah bez jeho zavinění předčasně skončí. Žalovaný neprodělal. Veškeré náklady, které skutečně vynaložil, mu byly nahrazeny, nad rámec toho mu za dobu po ukončení smluvního vztahu zůstává zisk (který lze považovat za přiměřený) ve výši rozdílu mezi částkami 6,894.491,-Kč a 5,426.278,- Kč (viz shora), tj. 1,468.213,-Kč. Výnos z doby, kdy smlouva trvala, žalovaný samozřejmě má. Podle znalce v případě řádného průběhu leasingového vztahu, kdy by se mu vracely finanční prostředky, které poskytl, po dobu 72, resp. 48 měsíců, by měl žalovaný výnos v mezích obvyklých (13-16%), zatímco v případě předčasného ukončení smluvního vztahu, kdy by finanční plnění (plnění podle smlouvy) poskytl žalobci pouze po dobu 20, resp. 14 měsíců, by měl žalovaný výnos o cca 20% vyšší. Žalovaný by tedy de facto na ukončení smluvního vztahu vydělal, obohatil by se na úkor žalobcův přesto, že by mu neposkytl takové plnění, k němuž se zavázal. Je v rozporu s veškerými principy, na nich jsou založeny poctivé obchodní závazkové vztahy, aby jejich účastník měl vyšší zisk ze smlouvy v případě, kdy podle ní neplní, nežli v případě, když po celou sjednanou dobu své služby poskytuje. Uvedené platí tím spíše, že smluvní vztah nebyl ukončen vinou žalobcovou a tím spíše, že onen další zisk je finančním prostředkům, které žalovaný poskytl, a době, po kterou je poskytoval, zcela nepřiměřený. Soud rovněž považuje za nepřípustné, aby žalobce žalovanému hradil náklady na služby, které ve skutečnosti nevznikly, případně vzniknout nemusely. Znaleckým posudkem bylo vyvráceno tvrzení žalovaného o výši administrativních nákladů. Co se týče nákladů odpovídajících výši úroků z úvěru, z něhož byl předmět leasingu financován, bylo v řízení prokázáno, že žalovaný v důsledku vlastního rozhodnutí nesplatil úvěr předčasně, ačkoli mohl. Pojistné plnění, které přijal za konkrétní pojistnou událost, nepoužil pro předčasnou úhradu úvěru (jeho části), z něhož předmět leasingu financoval, ale použil je na chod firmy. Tato obchodní strategie společnosti je sice vzhledem k objemu financí a množství leasingových případů pochopitelná, její důsledky však nemůže žalovaný přenášet na žalobce. Je v rozporu se zásadou poctivého obchodního styku, aby žalobce hradil žalovanému úroky za úvěr po tu dobu, kdy z prostředků tímto úvěrem získaných již předmět leasingu financován nebyl. Z uvedeného nelze než uzavřít, že žalovaný nejednal poctivě, ponechal-li si částku 5,426.278,- Kč, tuto částku jako bezdůvodné obohacení (§451 odst. 2 obč. zák.), takto získaný majetkový prospěch je tudíž povinen žalobci vydat (§451 odst. 1 obč. zák.). Soud v uvedeném rozsahu žalobě vyhověl, vycházeje ze závěrů znaleckého posudku o výši uvedeného bezdůvodného obohacení, v části zbývající žalobu zamítl. Soud se v odůvodnění rozsudku ve snaze o maximální stručnost nezabýval některými listinnými důkazy, byť byly provedeny, vycházel, jak uvedeno, především ze skutečností mezi účastníky nesporných. Soud žalobci přiznal též úrok z prodlení v zákonné výši tak, jak jej žalobce požadoval, neboť shodně se žalobcem dospěl k závěru, že žalovaný v okamžiku, kdy poskytl žalobci zálohu z vyplaceného pojistného plnění (6. 11. 2001), mohl žalobci uhradit toto plnění celé (podmínky pro jeho výplatu měl), žalobce žalovaného o výplatu tohoto plnění upomínal (viz předložená korespondence účastníků), žalovaný se tudíž již 7. 11. 2001 s vydáním bezdůvodného obohacení ocitl v prodlení ( § 369 odst. 1 obch. zák.). O nákladech řízení soud rozhodl podle § 142 odst. 3 o.s.ř. Žalobci přiznal náhradu nákladů řízení v plné výši, která činí 197.286,-Kč, neboť žalobcův neúspěch byl jen nepatrný. Žalobci vznikly náklady zaplacením soudních poplatků za žalobu ve výši 219.830,-Kč, za odvolání ve výši 217.630,-Kč, za dovolání ve výši 5.000,-Kč a zaplacením zálohy na znalecký posudek ve výši 20.000,-Kč. Další náklady vznikly za právní zastoupení, vypočteny byly podle vyhlášky č. 484/2000 Sb. v příslušném znění vždy za řízení v jednom stupni (§ 151 odst. 2 část první věty před středníkem o.s.ř.). V řízení před soudem I. stupně z předmětu řízení 5,495.630,-Kč činí odměna podle citované vyhlášky ve znění účinném do 31. 8. 2006 částku 113.940,-Kč, připočteno bylo celkem 6 režijních paušálů po 75,-Kč podle § 13 odst. 3 vyhl.č. 177/96 Sb. ve znění účinném do téhož data (převzetí a příprava zastoupení, žaloba 2x vyjádření, 4x jednání). V řízení před soudem odvolacím činí odměna 113.110,-Kč z předmětu sporu 5,440.657,-Kč, připočteny byly dva režijní paušály po 75,-Kč (odvolání, jednání před odvolacím soudem ). Ze stejně vysoké odměny za dovolací řízení náleží pouze polovina podle § 18 odst. 1 věta první vyhlášky č. 484/2000 Sb., neboť učiněn byl v dovolacím řízení úkon pouze jediný (dovolání), za který byl připočten jeden režijní paušál za 75,-Kč. Za nové řízení před soudem prvního stupně přísluší odměna již podle vyhlášky č. 484/2000 Sb. ve znění účinném od 1. 9. 2006 ve výši146.120,-Kč, celkem 6 režijních paušálů po 300,-Kč (3x vyjádření, 3x jednání). K nákladům právního zastoupení byla připočtena 20% daň z přidané hodnoty v celkové výši 86.471,-Kč. O nákladech vzniklých státu bylo rozhodnuto podle § 148 odst. 1 o.s.ř. Žalovaný, který neměl v řízení úspěch, je povinen státu nahradit náklady, které státu vznikly za znalecký posudek. Znalečné bylo přiznáno v celkové výši 85.920,-Kč ( 84.480,-Kč + 1.440,-Kč), z toho 20.000,-Kč bylo kryto zálohou, kterou složil žalobce. P o u č e n í: Proti tomuto rozsudku l z e podat odvolání do 15ti dnů ode dne doručení k Vrchnímu soudu v Praze prostřednictvím zdejšího soudu. V Praze dne 20. května 2010 JUDr. Monika Vacková,v.r. soudkyně