Náklady dopravce na skladné za zboží zadržené rozhodnutím celního úřadu pro porušení práv z duševního vlastnictví představují škodu (ušlý zisk), kterou je povinen odesilatel dopravci uhradit.

Číslo jednací: 32Cm 7/2009 - 132 ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Městský soud v Praze rozhodl předsedkyní senátu JUDr. Irenou Karpíškovou jako samosoudkyní ve věci žalobce: M., a.s. proti žalovanému: C.S.C. A. S., s.r.o., sídlo: P-6, D., J. p., zastoupenému advokátkou, o zaplacení 170 455,- Kč s přísl. t a k t o : I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci 170.445,-Kč s úrokem z prodlení z částky 190.445,-Kč od 17.4.2008 do 30.6.2008 ve výši 10,5% p.a., z částky 190.445,-Kč od 1.7.2008 do 31.12.2008 ve výši 10,75% p.a., z částky 190.445,-Kč od 1.1.2009 do 30.6.2009 ve výši 9,25% p.a. a dále od 1.7.2009 do 26.2.2010 ve výši repo sazby stanovené Č. platné vždy pro první den příslušeného kalendářního pololetí zvýšené o 7% bodů, od 27.2.2010 z částky 170.445,-Kč ve výši repo sazby stanovené Č. platné vždy pro první den příslušeného kalendářního pololetí zvýšené o 7% bodů až do zaplacení do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku. II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci náklady řízení ve výši 7.620,-Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku. O d ů v o d n ě n í: Svojí žalobou, podanou ke zdejšímu soudu dne 14. 1. 2009 se žalobce domáhal, aby soud žalovanému uložil povinnost zaplatit mu částku 190.445,-Kč s přísl. z titulu skladného za zboží, zadržené rozhodnutím Celního úřadu Praha 2 ze dne 2. 10. 2006. Pravomocným částečným rozsudkem pro uznání, vydaným Městským soudem v Praze dne 8. února 2010 č.j. 32 Cm 7/2009-100 bylo uloženo žalovanému zaplatit žalobci 20 000,- Kč, proto předmětem tohoto řízení zůstala částka 170.445,-Kč se zákonnými úroky z prodlení vyčíslenými ve výroku I. tohoto rozsudku. Žalobce tvrdil, že pro žalovaného na základě jeho objednávky z 20. 9. 2006 obstarával přepravu kontejneru se zbožím. Při celní kontrole bylo přepravované zboží celními orgány dne 2. 10. 2006 zadrženo pro podezření, že porušuje práva k duševnímu vlastnictví. V zaplombovaném kontejneru se nacházelo 2 440 kusů bund označených neoprávněně ochrannou známkou B. Závadné zboží bylo na základě rozhodnutí celního úřadu přeloženo do prázdného kontejneru poskytnutého žalobcem a uskladněno na terminálu žalobce. Bezprostředně poté žalobce žalovaného telefonicky a elektronickou poštou informoval o zadržení zboží a žádal ho jako svého příkazce o obstarání souhlasu majitele zboží s likvidací padělků ve zkráceném řízení. Tento souhlas obstaral žalovaný po urgencích až dne 12. 7. 2007. Žalovaná částka sestává ze skladného za období od 14.10.2006 do 12.7.2007, když na místě, kde bylo skladováno zboží – padělky mohl stát jiný kontejner, za který by dostal žalobce zaplaceno. Podle Všeobecných podmínek žalobce byla cena jednoho kontejneru bez ohledu na jeho velikost, a to dle Všeobecných podmínek z roku 2006, prvních 10 dnů zdarma, 11.-15. den 12 EUR, 16.-20. den 24 EUR. Zboží bylo ve skladu žalobce od 2.10.2006 do 12.3.2008. Účtováno bylo od 14.10.2006 do 18.10.2006 12 EUR za den a od 19.10.2006 dále 24 EUR za den. Pokud jde o přepočet z EUR na Kč, bylo vycházeno z přepočtu dle faktury ze dne 17.3.2008, a to faktury č. 91181657 (na č.l. 16) a kurs pro přepočet byl 25,035 Kč za EUR. A to za celou dobu požadovaného plnění. Pro rok 2007 platily stejné Všeobecné podmínky jako pro rok 2006. Ve své obraně především žalovaný uvedl, že v rozhodné době v jiných celních skladech bylo možno skladovat zboží za výrazně nižší částky, což doložil ceníky. Žalovaný to odhadl na částku 20.000,-Kč, kterou již žalobci zaplatil. Pokud by se celý spor posuzoval podle příslušných ustanovení o jednatelství bez příkazu, tak především měl žalobce postupovat hospodárně, což neučinil. Žalobce mohl postupovat tak, aby náklady spojené se skladováním nepřevýšily částku 20.000,-Kč, pokud by zajistil skladování zboží jinak. To odpovídá reálné hodnotě skladného v době, kdy k němu došlo a vyplývá to i ze založených listin žalovanou stranou. Žalobce nepostupoval hospodárně a v ekonomickém zájmu žalovaného. Na základě provedeného dokazování a zhodnocení důkazů podle ust. § 132 o. s. ř. zjistil soud tento skutkový stav a dospěl k těmto právním závěrům: Účastníci učinili nesporným, že zboží bylo ve skladu žalobce umístěno od 14.10.2006 do 12.3.2008. Mezi účastníky bylo dále nesporné, že souhlas s likvidací dal žalovaný dne 12.7.2007. Žalovaný nezpochybnil, že žalobce jako přepravce pro něj na základě jeho objednávky z 20. 9. 2006 přepravoval zboží, které bylo posléze zadrženo celními orgány (podle zák. č. 191/1999 Sb. o opatřeních týkajících se dovozu, vývozu a zpětného vývozu zboží porušujícího některá práva duševního vlastnictví i Nařízení Rady (ES) č. 1383/2003 o přijímání opatření celních orgánů proti zboží podezřelému z porušení práv duševního vlastnictví, který upravuje podmínky, za kterých se provádí opatření celního úřadu proti osobám, které vlastní, drží, skladují nebo prodávají zboží, kterým jsou porušena práva k duševnímu vlastnictví na celním území Evropských společenství, jakož i při ochraně vnitřního trhu) jako padělky s tím, že žalobce byl z tohoto titulu povinen na základě rozhodnutí celního orgánu (soudu) skladovat padělané zboží až do doby jeho zničení a nést náklady za jeho likvidaci (žalovaná strana mimosoudně uznala a žalobci zaplatila náklady za likvidaci zboží ve výši 13 090,32 Kč). Rozpor mezi účastníky spočíval v tom, zda byl žalobce oprávněn účtovat skladné žalovanému podle svých Všeobecných podmínek pro rok 2006 a 2007, tedy ve výši uplatněné pohledávky, popřípadě zda měl povinnost zajistit skladování zadržených padělků z pohledu žalovaného ekonomičtějším způsobem. Jak žalobci, tak žalovanému vznikly se zadržením předmětných padělků náklady, které jsou rizikem v jejich podnikání. Nelze proto ani na straně žalobce, ani na straně žalovaného argumentovat tím, že celou situaci nezavinili. Z nesporných tvrzení účastníků má soud za prokázané, že žalobce jako dopravce pro žalovaného jako objednatele (odesílatele) na základě jeho objednávky z 20. 9. 2006 obstarával přepravu kontejneru se zbožím z titulu smlouvy o přepravě věci, kterou obch. zák. upravuje v ust. § 610 a násl. Při celní kontrole bylo přepravované zboží celními orgány dne 2. 10. 2006 zadrženo pro podezření, že porušuje práva k duševnímu vlastnictví (rozhodnutí Celního úřadu o zadržení zboží č.j. 654/06-1703-01 ze dne 2.10.2006). Z korespondence účastníků (zejména z e-mailové korespondence mezi J. W. a L. K. na č.l. 9, 10) má soud za prokázané, že žalovaný byl bezprostředně po celním zásahu informován o způsobu uskladnění a o cenových podmínkách skladování zadrženého zboží u žalobce. Žalovaný udělil souhlas s likvidací padělků až 12. 7. 2007. Bezprostředně poté (13. 7. 2007) žalobce požádal Celní úřad Praha 2 o likvidaci zajištěného zboží. Ten o zničení rozhodl 24. 10 2007 (rozhodnutí Celního úřadu o zničení zboží č.j.1631/507-176400-21 ze dne 24.10.2007na č.l. 12, 13). Účastníci učinili nesporným, že zboží bylo ve skladu žalobce umístěno od 14.10.2006 do 12.3.2008. Z daňového dokladu č. 91181657 – původní faktura na č.l. 16, a daňového dokladu– dobropis z 2.6.2008 na č.l. 18 a výpočtu skladného, který vyplývá z dopisu z 12.3.2008 soud zjistil, že žalobce dle svých Všeobecných podmínek (Všeobecné podmínky platné od 1.1.2006 do 31.12.2006 M. a.s. na č.l. 113-123, a to podmínky pro tarif 2006 a tarif 2007) požaduje po žalovaném skladné pouze za období do udělení souhlasu se zničením zboží v souladu se svými cenovými podmínkami platnými v rozhodné době. Přepočet cizí měny provedl žalobce v souladu s § 4 odst. 4 zákona o dani z přidané hodnoty č. 235/2004 Sb. dle kurzu ke dni zdanitelného plnění. Soud provedl ještě další důkazy, které však nejsou pro výsledek sporu relevantní. Soud neprovedl další účastníky navržené důkazy pro jejich neúčelnost a nadbytečnost. Podle ust. § 626 obch. zák. je odesilatel povinen poskytnout dopravci správné údaje o obsahu zásilky a jeho povaze a odpovídá za škodu způsobenou dopravci porušením této povinnosti. Z tohoto zákonného ustanovení lze dovodit odpovědnost žalovaného za škodu, která vznikla žalobci. Protože obsahem zásilky bylo zboží, podezřelé z porušení práv k duševnímu vlastnictví, toto zboží nebylo možné doručit do místa určení, ale bylo jej nutné na zásah celních orgánů přechodně uskladnit do doby, než bude zlikvidováno nebo propuštěno do volného oběhu. Tuto skutečnost ani žádný z účastníků nepopírá. Soud zhodnotil právní vztah, vzniklý následně mezi účastníky, resp. povinnosti, které žalobci vznikly v důsledku zásahu celních orgánů nejblíže se podobající kombinaci ust. § 742 a násl. obč. zák., upravující jednatelství bez příkazu a ust. § 527 a násl. obch. zák. upravující smlouvu o skladování. Žalobce obstaral cizí záležitost (uskladnil zboží, které celní orgány nepropustily do volného oběhu podle svých možností v souladu se svojí podnikatelskou činností a informoval o tom žalobce). Tím žalobce splnil svojí povinnost k odvrácení eventuelní škody a choval se jako řádný hospodář. Žalovaný tento stav akceptoval, i nadále zadržené zboží nechal u žalobce, ačkoliv znal cenové podmínky žalobce. Žalovaný sám nevyvinul žádné kroky ani úsilí ke změně způsobu skladování efektivnějším způsobem. Žalovaný obstaral souhlas se zničením zboží téměř po roce od jeho zadržení. Soud po provedeném dokazování proto dospěl k závěru, že žalobci skladováním zadrženého zboží vznikla škoda v příčinné souvislosti s jednáním žalovaného a že za tuto škodu žalovaný odpovídá. Výše škody je kombinací skutečné škody a ušlého zisku, odpovídající výši skladného, které žalobce podle svých cenových předpisů (Všeobecných podmínek) účtoval ostatním zákazníkům. Žalobce na uskladnění padělaného zboží poskytl skladovací prostor (kontejner), který mohl využít pro jiného zákazníka. Ze všech shora uvedených důvodů proto soud žalobě jako důvodné vyhověl. Výrok o nákladech řízení je odůvodněn ust. § 142 odst. 1 o. s. ř., soud úspěšnému žalobci přiznal náklady řízení spočívající v částce, odpovídající zaplacenému soudnímu poplatku (7.620,-Kč). P o u č e n í : Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15ti dnů ode dne doručení písemného vyhotovení tohoto rozsudku k Vrchnímu soudu v Praze prostřednictvím soudu zdejšího. Nesplní-li povinný, co mu ukládá vykonatelné soudní rozhodnutí, může se oprávněný domoci jeho splnění návrhem na výkon rozhodnutí. V Praze dne 15. dubna 2010 JUDr. Irena Karpíšková v. r. předsedkyně senátuČíslo jednací: 32Cm 7/2009 - 132 ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Městský soud v Praze rozhodl předsedkyní senátu JUDr. Irenou Karpíškovou jako samosoudkyní ve věci žalobce:  M., a.s. proti žalovanému: C.S.C. A. S., s.r.o., sídlo: P-6, D., J. p., zastoupenému  advokátkou, o zaplacení 170 455,- Kč s přísl. t a k t o : I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci 170.445,-Kč s úrokem z prodlení z částky 190.445,-Kč od 17.4.2008 do 30.6.2008 ve výši 10,5% p.a., z částky 190.445,-Kč od 1.7.2008 do 31.12.2008 ve výši 10,75% p.a., z částky 190.445,-Kč od 1.1.2009 do 30.6.2009 ve výši 9,25% p.a. a dále od 1.7.2009 do 26.2.2010 ve výši repo sazby stanovené Č. platné vždy pro první den příslušeného kalendářního pololetí zvýšené o 7% bodů, od 27.2.2010 z částky 170.445,-Kč ve výši repo sazby stanovené Č. platné vždy pro první den příslušeného kalendářního pololetí zvýšené o 7% bodů až do zaplacení do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku. II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci náklady řízení ve výši 7.620,-Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku. O d ů v o d n ě n í: Svojí žalobou, podanou ke zdejšímu soudu dne 14. 1. 2009 se žalobce domáhal, aby soud žalovanému uložil povinnost zaplatit mu částku 190.445,-Kč s přísl. z titulu skladného za zboží, zadržené rozhodnutím Celního úřadu Praha 2 ze dne 2. 10. 2006. Pravomocným částečným rozsudkem pro uznání, vydaným Městským soudem v Praze dne 8. února 2010 č.j. 32 Cm 7/2009-100 bylo uloženo žalovanému zaplatit žalobci 20 000,- Kč, proto předmětem tohoto řízení zůstala částka 170.445,-Kč se zákonnými úroky z prodlení vyčíslenými ve výroku I. tohoto rozsudku. Žalobce tvrdil, že pro žalovaného na základě jeho objednávky z  20. 9. 2006 obstarával přepravu kontejneru se zbožím. Při celní kontrole bylo přepravované zboží celními orgány dne 2. 10. 2006 zadrženo pro podezření, že porušuje práva k duševnímu vlastnictví. V zaplombovaném kontejneru se nacházelo 2 440 kusů bund označených neoprávněně ochrannou známkou B. Závadné zboží bylo na základě rozhodnutí celního úřadu přeloženo do prázdného kontejneru poskytnutého žalobcem a uskladněno na terminálu žalobce. Bezprostředně poté žalobce žalovaného telefonicky a elektronickou poštou informoval o zadržení zboží a žádal ho jako svého příkazce o obstarání souhlasu majitele zboží s likvidací padělků ve zkráceném řízení. Tento souhlas obstaral žalovaný po urgencích až dne 12. 7. 2007. Žalovaná částka sestává ze skladného za období od 14.10.2006 do 12.7.2007, když na místě, kde bylo skladováno zboží – padělky mohl stát jiný kontejner, za který by dostal žalobce zaplaceno. Podle Všeobecných podmínek žalobce byla cena jednoho kontejneru bez ohledu na jeho velikost, a to dle Všeobecných podmínek z roku 2006, prvních 10 dnů zdarma, 11.-15. den 12 EUR, 16.-20. den 24 EUR. Zboží bylo ve skladu žalobce od 2.10.2006 do 12.3.2008. Účtováno bylo od  14.10.2006 do 18.10.2006 12 EUR za den a od 19.10.2006 dále 24 EUR za den. Pokud jde o přepočet z EUR na Kč, bylo vycházeno z přepočtu dle faktury ze dne 17.3.2008, a to faktury č. 91181657 (na č.l. 16) a kurs pro přepočet byl 25,035 Kč za EUR. A to za celou dobu požadovaného plnění. Pro rok 2007 platily stejné Všeobecné podmínky jako pro rok 2006. Ve své obraně především žalovaný uvedl, že v rozhodné době v jiných celních skladech bylo možno skladovat zboží za výrazně nižší částky, což doložil ceníky. Žalovaný to odhadl na částku 20.000,-Kč, kterou již žalobci zaplatil. Pokud by se celý spor posuzoval podle příslušných ustanovení o jednatelství bez příkazu, tak především měl žalobce postupovat hospodárně, což neučinil. Žalobce mohl postupovat tak, aby náklady spojené se skladováním nepřevýšily částku 20.000,-Kč, pokud by zajistil skladování zboží jinak. To odpovídá reálné hodnotě skladného v době, kdy k němu došlo a vyplývá to i ze založených listin žalovanou stranou. Žalobce nepostupoval hospodárně a v ekonomickém zájmu žalovaného. Na základě provedeného dokazování a zhodnocení důkazů podle ust. § 132 o. s.  ř. zjistil soud tento skutkový stav  a dospěl k těmto právním závěrům: Účastníci učinili nesporným, že zboží bylo ve skladu žalobce umístěno od 14.10.2006 do 12.3.2008. Mezi účastníky bylo dále nesporné, že souhlas s likvidací dal žalovaný dne 12.7.2007. Žalovaný nezpochybnil, že žalobce jako přepravce pro něj na základě jeho objednávky z 20. 9. 2006 přepravoval zboží, které bylo posléze zadrženo celními orgány (podle zák. č. 191/1999 Sb. o opatřeních týkajících se dovozu, vývozu a zpětného vývozu zboží porušujícího některá práva duševního vlastnictví i Nařízení Rady (ES) č. 1383/2003 o přijímání opatření celních orgánů proti zboží podezřelému z porušení práv duševního vlastnictví, který upravuje podmínky, za kterých se provádí opatření celního úřadu proti osobám, které vlastní, drží, skladují nebo prodávají zboží, kterým jsou porušena práva k duševnímu vlastnictví na celním území Evropských společenství, jakož i při ochraně vnitřního trhu) jako padělky s tím, že žalobce byl z tohoto titulu povinen na základě rozhodnutí celního orgánu (soudu) skladovat padělané zboží až do doby jeho zničení a nést náklady za jeho likvidaci (žalovaná strana mimosoudně uznala a žalobci zaplatila náklady za likvidaci zboží ve výši 13 090,32 Kč). Rozpor mezi účastníky spočíval v tom, zda byl žalobce oprávněn účtovat skladné žalovanému podle svých Všeobecných podmínek pro rok 2006 a 2007, tedy ve výši uplatněné pohledávky, popřípadě zda měl povinnost zajistit skladování zadržených padělků z pohledu žalovaného ekonomičtějším způsobem. Jak žalobci, tak žalovanému vznikly se zadržením předmětných padělků náklady, které jsou rizikem v jejich podnikání. Nelze proto ani na straně žalobce, ani na straně žalovaného argumentovat tím, že celou situaci nezavinili. Z nesporných tvrzení účastníků má soud za prokázané, že žalobce jako dopravce pro žalovaného jako objednatele (odesílatele) na základě jeho objednávky z  20. 9. 2006 obstarával přepravu kontejneru se zbožím z titulu smlouvy o přepravě věci, kterou obch. zák. upravuje v ust. § 610 a násl. Při celní kontrole bylo přepravované zboží celními orgány dne 2. 10. 2006 zadrženo pro podezření, že porušuje práva k duševnímu vlastnictví (rozhodnutí Celního úřadu o zadržení zboží č.j. 654/06-1703-01 ze dne 2.10.2006). Z korespondence účastníků (zejména z  e-mailové korespondence mezi J. W.  a L. K. na č.l. 9, 10) má soud za prokázané, že žalovaný byl bezprostředně po celním zásahu informován o způsobu uskladnění a o cenových podmínkách skladování zadrženého zboží u žalobce. Žalovaný udělil souhlas s likvidací padělků až 12. 7. 2007. Bezprostředně poté (13. 7. 2007) žalobce požádal Celní úřad Praha 2 o likvidaci zajištěného zboží. Ten o zničení rozhodl 24. 10 2007 (rozhodnutí Celního úřadu o zničení zboží č.j.1631/507-176400-21 ze dne 24.10.2007na č.l. 12, 13). Účastníci učinili nesporným, že zboží bylo ve skladu žalobce umístěno od 14.10.2006 do 12.3.2008. Z daňového dokladu č. 91181657 – původní faktura na č.l. 16, a  daňového dokladu– dobropis z 2.6.2008 na č.l. 18 a výpočtu skladného, který vyplývá z dopisu z 12.3.2008 soud zjistil, že žalobce dle svých Všeobecných podmínek (Všeobecné podmínky platné od 1.1.2006 do 31.12.2006 M. a.s. na č.l. 113-123, a to podmínky pro tarif 2006 a tarif 2007) požaduje po žalovaném skladné pouze za období do udělení souhlasu se zničením zboží v souladu se svými cenovými podmínkami platnými v rozhodné době. Přepočet cizí měny provedl žalobce v souladu s § 4 odst. 4 zákona o dani z přidané hodnoty č. 235/2004 Sb. dle kurzu ke dni zdanitelného plnění. Soud provedl ještě další důkazy, které však nejsou pro výsledek sporu relevantní. Soud neprovedl další účastníky navržené důkazy pro jejich neúčelnost a nadbytečnost. Podle ust. § 626 obch. zák. je odesilatel povinen poskytnout dopravci správné údaje o obsahu zásilky a jeho povaze a odpovídá za škodu způsobenou dopravci porušením této povinnosti. Z tohoto zákonného ustanovení lze dovodit odpovědnost žalovaného za škodu, která vznikla žalobci. Protože obsahem zásilky bylo zboží, podezřelé z porušení práv k duševnímu vlastnictví, toto zboží nebylo možné doručit do místa určení, ale bylo jej nutné na zásah celních orgánů přechodně uskladnit do doby, než bude zlikvidováno nebo propuštěno do volného oběhu. Tuto skutečnost ani žádný z účastníků nepopírá. Soud zhodnotil právní vztah, vzniklý následně mezi účastníky, resp. povinnosti, které žalobci vznikly v důsledku zásahu celních orgánů nejblíže se podobající kombinaci ust. § 742 a násl. obč. zák., upravující jednatelství bez příkazu a ust. § 527 a násl. obch. zák. upravující smlouvu o skladování. Žalobce obstaral cizí záležitost (uskladnil zboží, které celní orgány nepropustily do volného oběhu podle svých možností v souladu se svojí podnikatelskou činností a informoval o tom žalobce). Tím žalobce splnil svojí povinnost k odvrácení eventuelní škody a choval se jako řádný hospodář. Žalovaný tento stav akceptoval, i nadále zadržené zboží nechal u žalobce, ačkoliv znal cenové podmínky žalobce. Žalovaný sám nevyvinul žádné kroky ani úsilí ke změně způsobu skladování efektivnějším způsobem. Žalovaný obstaral souhlas se zničením zboží téměř po roce od jeho zadržení. Soud po provedeném dokazování proto dospěl k závěru, že žalobci skladováním zadrženého zboží vznikla škoda v příčinné souvislosti s jednáním žalovaného a že za tuto škodu žalovaný odpovídá. Výše škody je kombinací skutečné škody a ušlého zisku, odpovídající výši skladného, které žalobce podle svých cenových předpisů (Všeobecných podmínek) účtoval ostatním zákazníkům. Žalobce na uskladnění padělaného zboží poskytl skladovací prostor (kontejner), který mohl využít pro jiného zákazníka. Ze všech shora uvedených důvodů proto soud žalobě jako důvodné vyhověl. Výrok o nákladech řízení je odůvodněn ust. § 142 odst. 1 o. s. ř., soud úspěšnému žalobci přiznal náklady řízení spočívající v částce, odpovídající zaplacenému soudnímu poplatku (7.620,-Kč). P o u č e n í : Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15ti dnů ode dne doručení        písemného vyhotovení tohoto rozsudku k Vrchnímu soudu v Praze prostřed­nictvím soudu zdejšího. Nesplní-li povinný, co mu ukládá vykonatelné soudní rozhodnutí, může se oprávněný domoci jeho splnění návrhem na výkon rozhodnutí. V Praze dne 15. dubna 2010 JUDr. Irena Karpíšková v. r.                                                                                                                                                                                              předsedkyně senátuČíslo jednací: 32Cm 7/2009 - 132 ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Městský soud v Praze rozhodl předsedkyní senátu JUDr. Irenou Karpíškovou jako samosoudkyní ve věci žalobce:  M., a.s. proti žalovanému: C.S.C. A. S., s.r.o., sídlo: P-6, D., J. p., zastoupenému  advokátkou, o zaplacení 170 455,- Kč s přísl. t a k t o : I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci 170.445,-Kč s úrokem z prodlení z částky 190.445,-Kč od 17.4.2008 do 30.6.2008 ve výši 10,5% p.a., z částky 190.445,-Kč od 1.7.2008 do 31.12.2008 ve výši 10,75% p.a., z částky 190.445,-Kč od 1.1.2009 do 30.6.2009 ve výši 9,25% p.a. a dále od 1.7.2009 do 26.2.2010 ve výši repo sazby stanovené Č. platné vždy pro první den příslušeného kalendářního pololetí zvýšené o 7% bodů, od 27.2.2010 z částky 170.445,-Kč ve výši repo sazby stanovené Č. platné vždy pro první den příslušeného kalendářního pololetí zvýšené o 7% bodů až do zaplacení do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku. II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci náklady řízení ve výši 7.620,-Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku. O d ů v o d n ě n í: Svojí žalobou, podanou ke zdejšímu soudu dne 14. 1. 2009 se žalobce domáhal, aby soud žalovanému uložil povinnost zaplatit mu částku 190.445,-Kč s přísl. z titulu skladného za zboží, zadržené rozhodnutím Celního úřadu Praha 2 ze dne 2. 10. 2006. Pravomocným částečným rozsudkem pro uznání, vydaným Městským soudem v Praze dne 8. února 2010 č.j. 32 Cm 7/2009-100 bylo uloženo žalovanému zaplatit žalobci 20 000,- Kč, proto předmětem tohoto řízení zůstala částka 170.445,-Kč se zákonnými úroky z prodlení vyčíslenými ve výroku I. tohoto rozsudku. Žalobce tvrdil, že pro žalovaného na základě jeho objednávky z  20. 9. 2006 obstarával přepravu kontejneru se zbožím. Při celní kontrole bylo přepravované zboží celními orgány dne 2. 10. 2006 zadrženo pro podezření, že porušuje práva k duševnímu vlastnictví. V zaplombovaném kontejneru se nacházelo 2 440 kusů bund označených neoprávněně ochrannou známkou B. Závadné zboží bylo na základě rozhodnutí celního úřadu přeloženo do prázdného kontejneru poskytnutého žalobcem a uskladněno na terminálu žalobce. Bezprostředně poté žalobce žalovaného telefonicky a elektronickou poštou informoval o zadržení zboží a žádal ho jako svého příkazce o obstarání souhlasu majitele zboží s likvidací padělků ve zkráceném řízení. Tento souhlas obstaral žalovaný po urgencích až dne 12. 7. 2007. Žalovaná částka sestává ze skladného za období od 14.10.2006 do 12.7.2007, když na místě, kde bylo skladováno zboží – padělky mohl stát jiný kontejner, za který by dostal žalobce zaplaceno. Podle Všeobecných podmínek žalobce byla cena jednoho kontejneru bez ohledu na jeho velikost, a to dle Všeobecných podmínek z roku 2006, prvních 10 dnů zdarma, 11.-15. den 12 EUR, 16.-20. den 24 EUR. Zboží bylo ve skladu žalobce od 2.10.2006 do 12.3.2008. Účtováno bylo od  14.10.2006 do 18.10.2006 12 EUR za den a od 19.10.2006 dále 24 EUR za den. Pokud jde o přepočet z EUR na Kč, bylo vycházeno z přepočtu dle faktury ze dne 17.3.2008, a to faktury č. 91181657 (na č.l. 16) a kurs pro přepočet byl 25,035 Kč za EUR. A to za celou dobu požadovaného plnění. Pro rok 2007 platily stejné Všeobecné podmínky jako pro rok 2006. Ve své obraně především žalovaný uvedl, že v rozhodné době v jiných celních skladech bylo možno skladovat zboží za výrazně nižší částky, což doložil ceníky. Žalovaný to odhadl na částku 20.000,-Kč, kterou již žalobci zaplatil. Pokud by se celý spor posuzoval podle příslušných ustanovení o jednatelství bez příkazu, tak především měl žalobce postupovat hospodárně, což neučinil. Žalobce mohl postupovat tak, aby náklady spojené se skladováním nepřevýšily částku 20.000,-Kč, pokud by zajistil skladování zboží jinak. To odpovídá reálné hodnotě skladného v době, kdy k němu došlo a vyplývá to i ze založených listin žalovanou stranou. Žalobce nepostupoval hospodárně a v ekonomickém zájmu žalovaného. Na základě provedeného dokazování a zhodnocení důkazů podle ust. § 132 o. s.  ř. zjistil soud tento skutkový stav  a dospěl k těmto právním závěrům: Účastníci učinili nesporným, že zboží bylo ve skladu žalobce umístěno od 14.10.2006 do 12.3.2008. Mezi účastníky bylo dále nesporné, že souhlas s likvidací dal žalovaný dne 12.7.2007. Žalovaný nezpochybnil, že žalobce jako přepravce pro něj na základě jeho objednávky z 20. 9. 2006 přepravoval zboží, které bylo posléze zadrženo celními orgány (podle zák. č. 191/1999 Sb. o opatřeních týkajících se dovozu, vývozu a zpětného vývozu zboží porušujícího některá práva duševního vlastnictví i Nařízení Rady (ES) č. 1383/2003 o přijímání opatření celních orgánů proti zboží podezřelému z porušení práv duševního vlastnictví, který upravuje podmínky, za kterých se provádí opatření celního úřadu proti osobám, které vlastní, drží, skladují nebo prodávají zboží, kterým jsou porušena práva k duševnímu vlastnictví na celním území Evropských společenství, jakož i při ochraně vnitřního trhu) jako padělky s tím, že žalobce byl z tohoto titulu povinen na základě rozhodnutí celního orgánu (soudu) skladovat padělané zboží až do doby jeho zničení a nést náklady za jeho likvidaci (žalovaná strana mimosoudně uznala a žalobci zaplatila náklady za likvidaci zboží ve výši 13 090,32 Kč). Rozpor mezi účastníky spočíval v tom, zda byl žalobce oprávněn účtovat skladné žalovanému podle svých Všeobecných podmínek pro rok 2006 a 2007, tedy ve výši uplatněné pohledávky, popřípadě zda měl povinnost zajistit skladování zadržených padělků z pohledu žalovaného ekonomičtějším způsobem. Jak žalobci, tak žalovanému vznikly se zadržením předmětných padělků náklady, které jsou rizikem v jejich podnikání. Nelze proto ani na straně žalobce, ani na straně žalovaného argumentovat tím, že celou situaci nezavinili. Z nesporných tvrzení účastníků má soud za prokázané, že žalobce jako dopravce pro žalovaného jako objednatele (odesílatele) na základě jeho objednávky z  20. 9. 2006 obstarával přepravu kontejneru se zbožím z titulu smlouvy o přepravě věci, kterou obch. zák. upravuje v ust. § 610 a násl. Při celní kontrole bylo přepravované zboží celními orgány dne 2. 10. 2006 zadrženo pro podezření, že porušuje práva k duševnímu vlastnictví (rozhodnutí Celního úřadu o zadržení zboží č.j. 654/06-1703-01 ze dne 2.10.2006). Z korespondence účastníků (zejména z  e-mailové korespondence mezi J. W.  a L. K. na č.l. 9, 10) má soud za prokázané, že žalovaný byl bezprostředně po celním zásahu informován o způsobu uskladnění a o cenových podmínkách skladování zadrženého zboží u žalobce. Žalovaný udělil souhlas s likvidací padělků až 12. 7. 2007. Bezprostředně poté (13. 7. 2007) žalobce požádal Celní úřad Praha 2 o likvidaci zajištěného zboží. Ten o zničení rozhodl 24. 10 2007 (rozhodnutí Celního úřadu o zničení zboží č.j.1631/507-176400-21 ze dne 24.10.2007na č.l. 12, 13). Účastníci učinili nesporným, že zboží bylo ve skladu žalobce umístěno od 14.10.2006 do 12.3.2008. Z daňového dokladu č. 91181657 – původní faktura na č.l. 16, a  daňového dokladu– dobropis z 2.6.2008 na č.l. 18 a výpočtu skladného, který vyplývá z dopisu z 12.3.2008 soud zjistil, že žalobce dle svých Všeobecných podmínek (Všeobecné podmínky platné od 1.1.2006 do 31.12.2006 M. a.s. na č.l. 113-123, a to podmínky pro tarif 2006 a tarif 2007) požaduje po žalovaném skladné pouze za období do udělení souhlasu se zničením zboží v souladu se svými cenovými podmínkami platnými v rozhodné době. Přepočet cizí měny provedl žalobce v souladu s § 4 odst. 4 zákona o dani z přidané hodnoty č. 235/2004 Sb. dle kurzu ke dni zdanitelného plnění. Soud provedl ještě další důkazy, které však nejsou pro výsledek sporu relevantní. Soud neprovedl další účastníky navržené důkazy pro jejich neúčelnost a nadbytečnost. Podle ust. § 626 obch. zák. je odesilatel povinen poskytnout dopravci správné údaje o obsahu zásilky a jeho povaze a odpovídá za škodu způsobenou dopravci porušením této povinnosti. Z tohoto zákonného ustanovení lze dovodit odpovědnost žalovaného za škodu, která vznikla žalobci. Protože obsahem zásilky bylo zboží, podezřelé z porušení práv k duševnímu vlastnictví, toto zboží nebylo možné doručit do místa určení, ale bylo jej nutné na zásah celních orgánů přechodně uskladnit do doby, než bude zlikvidováno nebo propuštěno do volného oběhu. Tuto skutečnost ani žádný z účastníků nepopírá. Soud zhodnotil právní vztah, vzniklý následně mezi účastníky, resp. povinnosti, které žalobci vznikly v důsledku zásahu celních orgánů nejblíže se podobající kombinaci ust. § 742 a násl. obč. zák., upravující jednatelství bez příkazu a ust. § 527 a násl. obch. zák. upravující smlouvu o skladování. Žalobce obstaral cizí záležitost (uskladnil zboží, které celní orgány nepropustily do volného oběhu podle svých možností v souladu se svojí podnikatelskou činností a informoval o tom žalobce). Tím žalobce splnil svojí povinnost k odvrácení eventuelní škody a choval se jako řádný hospodář. Žalovaný tento stav akceptoval, i nadále zadržené zboží nechal u žalobce, ačkoliv znal cenové podmínky žalobce. Žalovaný sám nevyvinul žádné kroky ani úsilí ke změně způsobu skladování efektivnějším způsobem. Žalovaný obstaral souhlas se zničením zboží téměř po roce od jeho zadržení. Soud po provedeném dokazování proto dospěl k závěru, že žalobci skladováním zadrženého zboží vznikla škoda v příčinné souvislosti s jednáním žalovaného a že za tuto škodu žalovaný odpovídá. Výše škody je kombinací skutečné škody a ušlého zisku, odpovídající výši skladného, které žalobce podle svých cenových předpisů (Všeobecných podmínek) účtoval ostatním zákazníkům. Žalobce na uskladnění padělaného zboží poskytl skladovací prostor (kontejner), který mohl využít pro jiného zákazníka. Ze všech shora uvedených důvodů proto soud žalobě jako důvodné vyhověl. Výrok o nákladech řízení je odůvodněn ust. § 142 odst. 1 o. s. ř., soud úspěšnému žalobci přiznal náklady řízení spočívající v částce, odpovídající zaplacenému soudnímu poplatku (7.620,-Kč). P o u č e n í : Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15ti dnů ode dne doručení        písemného vyhotovení tohoto rozsudku k Vrchnímu soudu v Praze prostřed­nictvím soudu zdejšího. Nesplní-li povinný, co mu ukládá vykonatelné soudní rozhodnutí, může se oprávněný domoci jeho splnění návrhem na výkon rozhodnutí. V Praze dne 15. dubna 2010 JUDr. Irena Karpíšková v. r.                                                                                                                                                                                              předsedkyně senátu