Číslo jednací: 5Ca 296/2007 - 31-35                     ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEKJMÉNEM REPUBLIKY  Městský soud v Praze rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Evy Pechové a soudců Mgr. Aleny Krýlové a Mgr. Michaely Bejčkové  v právní věci žalobce: J. H.,  zast.: JUDr. Jiřím Všetečkou, advokátem, Orlická 163, Hradec Králové, proti žalovanému: Ministerstvo financí , Praha 1, Letenská 15, o žalobě proti rozhodnutí ze dne 1.8.2007, Č.j.: 43/51 042/2007-431   t a k t o :   I. Rozhodnutí Ministerstva financí ze dne 1.8.2007, Č.j.: 43/51 042/2007-431 se zrušuje  a věc se žalovanému vrací k dalšímu řízení.   II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci náklady řízení ve výši 7.760,- Kč, do 30 dnů od právní moci rozsudku, k rukám zástupce žalobce, JUDr. Jiřího Všetečky, advokáta.   O d ů v o d n ě n í :   Žalobce podal žalobu proti rozhodnutí označenému v záhlaví rozsudku, jímž žalovaný rozhodl, že podle § 5 odst. 3 zákona č. 337/1992 Sb., o správě daní poplatků se nevyhovuje návrhu žalobce ze dne 2.1.2007 na delegaci místní příslušnosti ke správě daní z Finančního úřadu v Děčíně na Finanční úřad pro Prahu 10.  Žalovaný v odůvodnění rozhodnutí uvedl, že žalobce podal návrh na zrušení rozhodnutí o delegaci místní příslušnosti ke správě daní čj.  43/24 724/2006-431 ze dne 15.3.2006, a pro případ jeho nepřijetí pro nepřípustnost navrhl, aby  Ministerstvo financí novým rozhodnutím delegovalo místní příslušnost daňového subjektu  z Finančního úřadu v Děčíně zpět na Finanční úřad pro Prahu 10. V odůvodnění návrhu žalobce uvedl, že podnět Finančního úřadu v Děčíně, který vedl k výše uvedenému rozhodnutí, byl jen završením dlouhodobého přístupu tohoto správce daně vůči žalobci, kdy ze strany správce daně  byly činěny kroky vedoucí k nesprávné evidenci daní a v souvislosti s tím došlo i k vydání rozhodnutí o zřízení zástavního práva na nemovitosti daňového subjektu.  Žalovaný uvedl, že z průběhu daňového řízení vedeného s daňovým subjektem vyplývá, že  změny trvalého pobytu daňového subjektu byly reakcí na probíhající daňové řízení a z tohoto pohledu je lze považovat za účelové. Provedené místní šetření pak podle žalovaného nepotvrdilo, že se daňový subjekt zdržuje na adrese J., tedy v územní působnosti  Finančního úřadu pro Prahu 10. Písemnosti zasílané na uvedenou adresu jsou Českou poštou, a.s. dosílány na adresu H. a zde jsou doručovány. Toto místo je v územní příslušnosti Finančního úřad v Děčíně. Obecně lze konstatovat, že delegování místní příslušnosti  ke správě daní by mělo přinést  především efektivnější, hospodárnější a ucelenější správu daní. Splnění těchto hledisek u navrhované delegace místní příslušnosti podle žalovaného předpokládat nelze.   Žalobce v podané žalobě uvedl, že napadeným rozhodnutím bylo rozhodnuto, že se nevyhovuje návrhu na zrušení rozhodnutí o delegaci místní příslušnosti ke správě  daní ze dne 15.3.2006, jakož se nevyhovuje ani návrhu na delegací místní příslušnosti daňového subjektu Finančnímu úřadu pro Prahu 10.  Žalobce dále uvedl, že svůj  návrh ze dne 2.1.2007    odůvodnil  tím, že nejsou splněny podmínky  ust. § 5 odst. 3 zákona o správě daní a poplatků a jednotlivé důvody podrobně v návrhu rozvedl.  Současně navrhl,  pokud nebude  návrhu na zrušení rozhodnutí o delegaci vyhověno, aby žalovaný zpětně delegoval místní příslušnost na Finanční úřad pro Prahu 10, v jehož obvodu má žalobce bydliště.  Napadené rozhodnutí podle žalobce podléhá soudnímu přezkumu, neboť se dotýká žalobcových práv, především jeho práva na spravedlivý proces, spočívajícího v tom, že určujícím pro místní příslušnost je podle  § 4 odst. 1 daňového řádu  místo trvalého žalobcova bydliště, resp. trvalého pobytu, které  je u žalobce na adrese Praha 10, J. Místo trvalého pobytu, pokud jde o místní příslušnost,  může být prolomeno  v případě fyzické osoby bydlící na území České republiky s přihlédnutím k tomu, kde se převážně zdržuje, tj. tam, kde pobývá více dnů v roce. Žalobce namítl, že žalovaný v tomto směru žádné řízení ani žádné šetření nevedl, žalobce o takovém šetření nemá povědomost, aby se k takovému šetření a jeho výsledkům mohl vyjádřit pro určení místní příslušnosti.  Důvody, spočívající v dosílání písemností na adresu H., nejsou podle žalobce důvody, pro které by bylo možné přihlédnout ke změně místní příslušnosti, právně neodůvodňují postup žalovaného ve věci.  Žádnou změnu trvalého bydliště nelze  považovat za účelovou ve vztahu k daňovému řízení (řízení obecně), neboť by takové nahlížení zasahovalo do svobody pohybu osob, která je dominující.  Pokud jde o možnost delegace místní příslušnosti podle § 5 odst. 3 daňového řádu, pak taková delegace nutně musí být odůvodněna věcnými a právními předpoklady efektivity a hospodárnosti v intencích základních zásad daňového řízení uvedených v § 2 daňového řádu. Takové hodnocení napadené rozhodnutí neobsahuje a v tomto ohledu není přezkoumatelné.  Žalobce rovněž poukázal na to, že jde-li o návrh orgánu správy daní, jež směřuje k atrakci  rozhodovací činnosti rozhodnutím žalovaného, je na místě, aby se k takovému návrhu mohl žalobce vyjádřit nejméně v tom smyslu, že by s takovým návrhem měl být  obeznámen. K tomu však nedošlo.  Důvody, pro které byla místní příslušnost delegována a důvody obsažené v samotném návrhu, zůstávají žalobci skryty.  Daňový systém však  představuje nezbytný prostředek materiální existence státu a test jeho legitimity. Konkrétní aplikace  procesního předpisu o místní příslušnosti musí být transparentní, předvídatelná a přiměřená. Napadené rozhodnutí tato kritéria nesplňuje, žalobce zatěžuje nad míru přiměřenou jeho poměrům především v tom smyslu, že extrahuje daňové řízení z místa jeho trvalého bydliště.   Žalobce  navrhl, aby soud napadené rozhodnutí zrušil a věc žalovanému vrátil k dalšímu řízení a přiznal žalobci náhradu nákladů řízení.   K žalobě se vyjádřil žalovaný a namítl, že  napadené rozhodnutí je vyloučeno ze soudního přezkumu podle § 70 písm. c) s.ř.s., neboť podle žalovaného jde o úkon správního orgánu, jímž se upravuje vedení řízení.  Žalovaný uvedl, že takovým rozhodnutím  bylo i předchozí rozhodnutí žalovaného ze dne 15.3.2006 čj. 43/24 724/2006-431 o delegací místní příslušnosti daňového subjektu  na Finanční úřad v Děčíně, kterým bylo určeno, který z finančních úřadů do budoucna povede  daňová řízení týkající se delegovaných daní.  Rozhodnutím o delegaci místní příslušnosti je stanovena místní příslušnost odchylně od obecné úpravy obsažené v § 4 odst. 1 daňového řádu, aniž by tím byla dotčena práva daňového subjektu vyplývající  z hmotněprávních předpisů.  O charakteru tohoto úkonu jako úkonu soužícího k vedení řízení svědčí i to, že proti němu není připuštěn opravný prostředek.  Žalovaný poukázal na dosavadní judikaturu, která svědčí jeho právnímu názoru. Dále uvedl, že  svým rozhodnutím ze dne 15.3.2006 čj. 43/24 724/2006-431  rozhodl o delegaci místní příslušnosti na základě podnětu Finančního úřadu v Děčíně, který byl odůvodněn zjevnou účelovostí změny trvalého bydliště žalobce, který je vlastníkem nemovitostí  v obci Hřensko a působil  zde jako člen zastupitelstva obecního úřadu.  Finanční úřad v Děčíně  na příkladech zdokumentoval, že žalobce účelové změny trvalého pobytu prováděl už v minulosti.  Také výsledek místního šetření,  které  v místě nového trvalého pobytu žalobce a jeho manželky provedl  Finanční úřad pro Prahu 10, svědčil o tom, že důvody pro delegaci místní příslušnosti jsou opodstatněné (tj. že došlo pouze k formální změně místa trvalého pobytu; zápis  v občanském průkazu  žalobce pouze osvědčuje, že žalobce splnil svou ohlašovací povinnost podle § 10 zákona č. 133/2000 Sb., a v jakém směru, nedokládá však, že se na místě žalobce skutečně zdržuje).  Proto žalovaný uvedeným rozhodnutím ze dne 15.3.2006 rozhodl o delegaci místní příslušnosti ke správě daní žalobce na Finanční úřad v Děčíně.  Žalobce na rozhodnutí o delegaci místní příslušnosti  reagoval tím, že opakovaně žádal jeho zrušení. To však zákon neumožňuje.  Toho si žalobce zřejmě byl vědom, a proto  navrhl delegování místní příslušnosti  zpět na Finanční úřad v Děčíně (správně má zřejmě být zpět na Finanční úřad v Praze 10).  Aby žalovaný mohl o návrhu rozhodnout, požádal o stanoviska  dotčené správce daně. Žádný z nich nedoporučil návrhu vyhovět. V zaslaných stanoviscích správci daně  opět poukázali na účelové jednání žalobce při změnách trvalého pobytu a na to, že nic nenasvědčuje tomu, že by se žalobce skutečně zdržoval  na adrese J., Praha 10. Pošta zasílaná na tuto adresu je dosílána na adresu H..  Protože žalovanému nejsou známé skutečnosti, které by potvrzovaly, že se žalobce skutečně zdržuje na adrese jím uváděného trvalého pobytu, tj. na J., Praha 10,   návrhu žalobce na delegaci místní příslušnost  nebylo žalobou napadeným rozhodnutím vyhověno. Žalovaný doplnil, že ani žádná z jím zaslaných zásilek nebyla žalobci doručena na adrese  jeho trvalého pobytu, samotné žalobou napadené rozhodnutí zaslané na uvedenou adresu bylo vráceno s tím, že adresát je na uvedené adrese neznámý.  K žalobní námitce, že se žalobce neměl možnost vyjádřit k šetření ve věci delegace místní příslušnosti ani k jeho výsledkům, žalovaný opětovně odkázal na judikaturu dovozující, že  rozhodnutí o delegaci místní příslušnosti je rozhodnutím o vedení řízení  a uvedl, že toto rozhodnutí není završením  samostatného správního (daňového) řízení, v němž by bylo možno uplatňování procesních práv, tedy i práva vyjádřit se, ale naopak je jedním z procesních rozhodnutí, jejichž prostřednictvím je daňové řízení realizováno. Dodal, že přestože zákon nevyžaduje, aby rozhodnutí o delegaci místní příslušnosti bylo odůvodněno (§ 32 odst. 3, § 5 odst. 3 ZSDP), přesto k jeho odůvodnění přistoupil. V rámci posuzování opodstatněnosti  návrhu na delegaci  správce daně přihlíží zejména k tomu, zda delegování místní příslušnosti na jiného správce daně přispěje k hospodárnějšímu  a rychlejšímu průběhu daňového řízení, což v daném případě  podle žalovaného nepochybně bylo splněno.  Žalovaný navrhl, aby soud žalobu odmítl; bude-li se věcí zabývat meritorně, pak aby žalobu zamítl.   Soud se především zabýval otázkou, zda  žalobou napadené rozhodnutí podléhá soudnímu přezkumu.  Soud zde poukazuje na rozhodnutí rozšířeného senátu Nejvyššího správního soudu ze dne 17.7.2008, čj. 7 Afs 13/2007-54 (publikované pod 1720/2008 Sb. NSS), podle kterého  rozhodnutí správce daně vyššího stupně o delegaci místní příslušnosti ke správě daně (§ 5 odst. 3 zákona č. 337/1992 Sb., o správě daní a poplatků) je rozhodnutím  správního orgánu ve smyslu § 65 s.ř.s.; není vyloučeno z přezkoumání soudem.   Městský soud v Praze tedy přezkoumal žalobou napadené rozhodnutí v mezích žalobních  bodů a vycházel při tom ze skutkového a právního stavu, který tu byl v době rozhodování správního orgánu, jak soudu ukládá ust. § 75 odst. 1,2 s.ř.s. Soud vycházel z obsahu správního spisu předloženého žalovaným.   Do správního  spisu je založen výpis z centrální evidence obyvatel  datovaný dnem 25.11.2005, podle kterého má žalobce J.H. od 23.11.2005 veden trvalý pobyt na adrese Praha 10, Záběhlice, J. 2691/41. Dne 25.11.2025 žalobce podal k Finančnímu úřadu v Děčíně žádost o zrušení registrace z důvodu změny trvalého pobytu. Do spisu je založeno rozhodnutí  Finančního úřadu v Děčíně ze dne 29.11.2005 o omezení platnosti osvědčení o registraci do 20.3.2006, v jehož odůvodnění se uvádí,  že vzhledem   ke změně podmínek pro určení místní příslušnosti ke správě daní (§ 4 zákona o správě daní), byl žalobce přeregistrován na Finanční úřad pro Prahu 10, na který předchází místní příslušnost dnem následujícím po dni, k němuž byla omezena platnost osvědčení o registraci; změna místní příslušnosti se týká daní, u nichž je místní příslušnost určena podle § 4 odst. 1 - 4 zákona.  Do spisu je dále  založeno rozhodnutí žalovaného ze dne 15.3.2006, čj. 43/24 724/2006-431, jímž  žalovaný na základě podnětu Finančního úřadu v Děčíně rozhodl podle § 5 odst. 3 zákona č. 337/1992 Sb., že deleguje místní příslušnost ke správě všech daní s výjimkou daně z nemovitostí,  daně z převodu nemovitostí, daně dědické a daně darovací daňového subjektu J.H., spravovaných Finančním úřadem pro Prahu 10 na Finanční úřad v Děčíně, a to s účinností od 1.6.2006. Rozhodnutí není odůvodněno.  K rozhodnutí je připojen doklad o jeho doručení žalobci na adresu H.,  kde žalobce rozhodnutí  převzal v úložní lhůtě. Návrh na delegaci místní příslušnosti  podaný Finančním úřadem v Děčíně, na jehož základě bylo rozhodnutí ze dne 15.3.2006, čj. 43/24 724/2006-431 vydáno,  je rovněž do správního  spisu založen, byl však žalovaným   označen jako vyloučený z nahlížení podle § 45 odst. 3 s.ř.s., stejně jako stanoviska  k navrhované delegaci podaná Finančním ředitelstvím pro hl.m. Prahu,  Finančním úřadem pro Prahu 10  a Finančním ředitelstvím v Ústí nad Labem.     Do správního spisu je založena žádost žalobce zastoupeného  advokátem ze dne 15.5.2006, o zrušení rozhodnutí ze dne 15.3.2006, čj. 43/24 724/2006-431,  podaná Ministerstvu financí, v níž žalobce poukázal na to, že po oznámení změny svého trvalého bydliště dosavadnímu místně příslušnému správci daně vydal tento rozhodnutí  o omezení platnosti osvědčení o registraci, avšak až do dne 20.3.2006, přestože změna trvalého bydliště mu byla oznámena již dne 25.11.2005, které navíc doručil zástupci žalobce, ač žalobce v daném řízení zastoupen nebyl. Finanční úřad v Děčíně, který je podle žalobce zaujat proti jeho osobě, podal podle mínění žalobce návrh na delegaci místní příslušnosti ještě než doběhla lhůta k omezení platnosti osvědčení o registraci.  To je podle žalobce v rozporu se zákonem.  Rozhodnutí o delegaci místní příslušnosti nebylo odůvodněno, místní příslušnost lze přenést  jen z důvodů podle § 4 odst. 14 ZSDP,  přenesení místní příslušnosti  v žalobcově případě  se však žalobci jeví jako bezdůvodné zasahování do jeho práv,  žalobce má od roku 1999 přerušeno podnikání, není si vědom, že by přenesení místní příslušnosti přispělo k hospodárnosti či rychlosti řízení,  změna místní příslušnosti bezdůvodně zatíží osobu žalobce, který bydlí v Praze a na Finanční úřad v Děčíně by musel dojíždět cca 120 km. Žalovaný na tuto žalobcovu žádost odpověděl podáním ze dne 19.10.2006, v němž uvedl, že zákon neumožňuje zrušení rozhodnutí o delegaci místní příslušnosti, žalobce však může podat návrh na delegaci místní příslušnosti na jiného správce daně, má-li za to, že jsou k tomu dány dostatečné důvody, které budou posouzeny.  Zákon nevyžaduje, aby rozhodnutí o delegaci místní příslušnosti bylo odůvodněno, rozhodování o delegaci místní příslušnosti je čistě otázkou opodstatněnosti důvodů předložených správcem daně či daňovým subjektem v podaném návrhu.  Odpověď žalovaného byla doručena zástupci žalobce i samotnému žalobci (žalobci na adresu H.-písemnost byla uložena a  v úložní lhůtě žalobcem osobně převzata).   Do správního spisu je založena i předmětná žádost žalobce ze dne 2.1.2007 došlá žalovanému dne 22.1.2007, o zrušení rozhodnutí o delegaci místní příslušnosti, případně posoudí-li žalovaný tento návrh jako nepřípustný, o vrácení místní příslušnosti Finančnímu úřadu pro Prahu 10.  Žádost byla  spojena  se stížností na postup Finančního úřadu v Děčíně. V žádosti je popsán podle žalobce nesprávný postup Finančního úřadu v Děčíně při vydání výzvy  k zaplacení nedoplatku v náhradní lhůtě, která nebyla řádně doručena a  v ní uvedené platební výměry  nejsou založeny do daňového spisu žalobce. Završením nesprávného postupu vůči žalobci byl podle žalobce návrh Finančního úřadu v Děčíně na delegaci místní příslušnosti, jemuž žalovaný vyhověl, ač je žalobce svým daňovým a skutečným domicilem jinde.  Žalobce žalovaného žádal, aby byl obnoven zákonný stav, když podle žalobce k delegaci místní příslušnosti  nevedou žádné důvody a nad to je delegace v rozporu se zásadami daňového řízení, zejména pokud jde o hospodárnost  řízení.  Pokud jde o navrhované zrušení rozhodnutí o delegaci místní příslušnosti a stížnost na postup Finančního úřadu v Děčíně, žalovaný žalobci  odpověděl podáním ze dne 23.3.2007, doručeným  zástupci žalobce a rovněž i žalobci (který na adrese J., Praha 10, zásilku nepřevzal a ta byla doslána na adresu H., kde byla žalobcem osobně převzata). O žalobcově návrhu ze dne 2.1.2007  na  delegaci místní příslušnosti zpět na Finanční úřad pro Prahu 10 bylo rozhodnuto žalobou napadeným rozhodnutím, které žalovaný doručil opět jak zástupci žalobce, tak i samotnému žalobci, kdy zásilka  žalobci adresovaná na adresu J. 2691/41 Praha 10 byla  vrácena zpět s tím, že adresát je na uvedené adrese neznámý,  na adrese H. žalobce rozhodnutí  osobě převzal. Do správního spisu jsou založena i stanoviska Finančního ředitelství v Ústí nad Labem, Finančního úřadu v Děčíně, Finančního ředitelství pro hl.m. Prahu a Finančního úřadu pro Prahu 10, podaná k návrhu žalobce   na delegaci místní příslušnosti  na Finanční úřad pro Prahu 10; tyto písemnosti však žalovaný označil jako vyloučené z nahlížení podle § 45 odst. 3 s.ř.s.   Soud vycházel z těchto podstatných skutečností:   Podle § 4 odst. 1 zákona č. 337/1992 Sb., o správě daní a poplatků (ZSDP),  místní příslušnost správce daně, není-li stanoveno jinak v tomto nebo ve zvláštním zákoně, se řídí u právnické osoby místem jejího sídla v České republice a u fyzické osoby bydlištěm v České republice, jinak místem, kde se převážně zdržuje, tj. v němž pobývá nejvíce dnů v roce. Pro účely tohoto zákona se rozumí bydlištěm fyzické osoby místo trvalého pobytu. Podle § 4 odst. 14 uvedeného zákona  nelze-li místně příslušného správce daně určit podle tohoto nebo zvláštního zákona, stanoví jej ministerstvo. Ministerstvo může rovněž z důležitých důvodů, zejména z důvodu hospodárnosti nebo rychlosti řízení stanovit místní příslušnost jinak.   Podle § 5  odst. 3 zákona č. 337/1992 Sb., na návrh daňového subjektu nebo z podnětu správce daně, může správce daně vyššího stupně nadřízený oběma správcům daně delegovat místní příslušnost ke správě daně na jiného, pokud shledá důvody takového návrhu opodstatněnými. Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.   Rozšířený senát Nejvyššího správního soudu  v již zmíněném  rozhodnutí  ze dne 17.7.2008, čj. 7 Afs 13/2007-54 mimo jiné uvedl, že jedním ze základních požadavků na správu státu je racionalita; správa musí být vykonávána  nejen řádně, ale i efektivně. Správci daně  při tom musí volit jen takové postupy a taková opatření, která daňové subjekty  co nejméně omezují (§ 2 a 3 daňového řádu).   Z ustanovení upravujících organizaci, pravomoc a příslušnost  orgánů veřejné správy vyplývá, že daňový subjekt si nemůže vybrat  libovolného správce daně, ani orgány daňové správy nemohou svými vrchnostenskými úkony-leč by tak zákon výslovně stanovil, prolomit meze, které jim ohledně jejich pravomoci a příslušnosti stanovil zákon. Změna  zákonem určeného správce daně , tedy výjimka ze zákona, se může stát jen v zákonem stanovených případech a postupem, který zákon stanoví.   Delegace místní příslušnosti musí sloužit řádnému a efektivnímu výběru daní a současně (a neoddělitelně)   musí co možná šetřit práva daňového subjektu a nezasahovat do nich nad přiměřenou míru a zejména nikoliv v rozporu se zákonem.   Na postup správce daně, který rozhoduje o delegaci, se v plném rozsahu uplatní zásady vymezené v § 2 ZSDP, mezi které patří i zásada součinnosti (§ 2 odst. 2), která je posílená  obecně platnou zásadou spravedlivého procesu. Z těchto zásad vyplývá   povinnost správce daně seznámit daňový subjekt s došlým podnětem jiného správce daně k delegaci místní příslušnosti a s podklady pro rozhodnutí a umožnit mu vyjádřit se k nim. Ačkoliv daňový řád výslovně nestanoví, že rozhodnutí o delegaci místní příslušnosti musí obsahovat odůvodnění (§ 32 odst. 3), ze shora uvedených zásad vyplývá, že toto rozhodnutí musí být  odůvodněno. Pravidla místní příslušnosti jsou  v daňovém řádu konstruována dostatečně podrobně pro různé situace, proto je delegace pouze výjimečným řešením. Z odůvodnění rozhodnutí musí být patrno, jakými úvahami a na základě jakých podkladů správce daně shledal  návrh na delegaci opodstatněným, proč došlo k výjimce ze zákonem určené příslušnosti. Uplatnění zásady přiměřenosti podle §  2 odst. 2 daňového řádu lze dospět k závěru, že je tomu tak vždy, kdy delegace umožní, aby správce daně efektivněji  stanovil a vybral daň. V odůvodnění musí být tyto důvody uvedeny, jejich vyjevení slouží předvídatelnosti, přesvědčivosti a v soudním řízení přezkoumatelnosti rozhodnutí, sdělení důvodů je i zárukou proti možné libovůli či dokonce šikaně.   Daňovému subjektu  v daňovém řízení delegací  vznikají další povinnosti, které při normálním běhu  věcí nemá, k uplatnění jeho práv nejsou nutné nebo je ztěžují. Při výkonu práv a plnění povinností  je nutná součinnost daňového subjektu  se správcem daně; je proto právně významné, že  v důsledku delegace se daňový subjekt musí přesouvat  za správcem daně do jiného místa, což může výkon jeho práv někdy usnadnit, někdy ztížit. Jedním z významných hledisek je tedy i vzdálenost správce daně, od níž se odvíjí  dopravní dostupnost, náklady spojené s cestami ke správci daně apod.  Daňový řád v ustanovení § 4 obsahuje  detailní pravidla pro stanovení místní příslušnosti. Delegace podle § 5 odst. 3 daňového řádu tato pravidla nesmí bez vážných příčin (anebo zcela bez důvodů) obcházet a musí vždy být jen krajním a řádně odůvodněným řešením. Při delegaci místní příslušnosti nadřízený správce daně svým úkonem zasahuje  do práv daňového subjektu tím, že autoritativně určuje, který jemu podřízený správce daně  bude v budoucnu provádět správu daní. Soud proto musí mít možnost na návrh daňového subjektu přezkoumat postup, kterým se správce daně určuje.    Městský soud v Praze   při přezkoumání žalobou napadeného vycházel ze zmíněných  závěrů Nejvyššího správního soudu.  V případě fyzické osoby se místní příslušnost správce daně řídí  bydlištěm fyzické osoby, jímž je  pro účely § 4 odst. 1  ZSDP  místo trvalého pobytu fyzické osoby. Mezi účastníky řízení je nesporné, že žalobce má  trvalý pobyt na adrese Praha 10, J.  Rozhodnutím ze dne  15.3.2006, čj. 43/24 724/2006-431  byla místní příslušnost  delegována  z  Finančního úřadu pro Prahu 10 (místně příslušného trvalému pobytu žalobce)  na Finanční úřad v Děčíně. Pro rozhodnutí soudu o žalobě není podstatné, že dřívější  rozhodnutí žalovaného ze dne  15.3.2006, čj. 43/24 724/2006-431 neobsahuje odůvodnění.  V předmětném přezkumném soudním řízení  nelze  zohlednit   ani skutečnost, že žalobce nebyl  seznámen s návrhem Finančního úřadu v Děčíně na delegaci místní příslušnosti, na základě kterého bylo rozhodnutí ze dne  15.3.2006, čj. 43/24 724/2006-431 vydáno. Za důvodnou tak nelze považovat žalobní námitku, že žalobci, který nebyl s návrhem finančního úřadu na delegaci místní příslušnosti obeznámen, zůstávají  skryty  důvody, pro  které  bylo toto rozhodnutí  vydáno a rovněž i důvody obsažené v návrhu na jeho vydání.   Žalobou napadeným rozhodnutím ze dne 1.8.2007, čj. 43/51 042/2007-431 nebylo vyhověno návrhu žalobce ze dne 2.1.2007 na delegaci místní příslušnosti zpět na Finanční úřad pro Prahu 10. Toto rozhodnutí, jak vyplývá z jeho záhlaví, se týká pouze té části žalobcova návrhu ze dne 2.1.2007, jímž žalobce žádal  delegaci místní příslušnosti   z  Finančního úřadu v Děčíně zpět na Finanční úřad pro Prahu 10. Vydané rozhodnutí se tedy netýká  návrhu žalobce na    zrušení  rozhodnutí ze dne  15.3.2006, čj. 43/24 724/2006-431, jak žalobce v žalobě nepřesně uvádí ( na žádost  na zrušení rozhodnutí a rovněž na podanou  stížnost  odpověděl   žalovaný žalobci podáním ze dne  ze dne 23.3. 2007; žalobce proti tomuto způsobu vyřízení v žalobě nebrojí).   Žalovaný    nevyhovění  návrhu  žalobce na delegaci místní příslušnosti z Finančního úřadu v Děčíně na Finanční úřad pro Prahu 10 odůvodnil konstatováním, že z průběhu daňového řízení  vedeného s daňovým subjektem vyplývá, že  změny  trvalého pobytu  daňového subjektu byly reakcí na probíhající daňové řízení a z tohoto pohledu je lze považovat za účelové. Provedené místní šetření  pak nepotvrdilo, že se daňový subjekt zdržuje  na adrese J., Praha 10, tedy v územní působnosti Finančního úřadu pro Prahu 10. Písemnosti zasílané  na uvedenou adresu jsou Českou poštou, a.s. dosílány na adresu H. a zde jsou doručovány. Toto místo je v územní působnosti Finančního úřadu v Děčíně.  Obecně lze konstatovat, že delegování místní příslušnosti ke správě daní by mělo přinést především efektivnější, hospodárnější a ucelenější správu daní. Splnění těchto hledisek u navrhované delegace místní příslušnosti však nelze předpokládat.  Toto odůvodnění městský soud nepovažuje za postačující.  Závěr o účelovosti  změn trvalého pobytu žalobce nelze považovat za podložený, není-li v odůvodnění rozhodnutí  zároveň uvedeno, kdy konkrétně žalobce opakovaně měnil svůj trvalý pobyt a v návaznosti na jaké úkony daňového řízení a z jakých důvodů takto – účelově -  konal. Ve vyjádření k žalobě žalovaný odkazuje na podnět Finančního úřadu v Děčíně, v němž podle žalovaného   finanční úřad na příkladech zdokumentoval, že žalobce prováděl účelové změny svého trvalého pobytu; s tímto poukazem žalovaný dovozoval opodstatněnost delegace místní příslušnosti  (provedené rozhodnutím ze dne 15.3.2006, čj. 43/24 724/2006-431). Vyjádření k žalobě   není součástí žalobou napadeného  rozhodnutí a nemůže nedostatek jeho odůvodnění napravit, nehledě na to, že ani ve vyjádření k žalobě žalovaný nekonkretizoval   zjištění, z nichž by vyplynula účelovost změn  trvalého pobytu, tj. důvody, pro které žalobce  v průběhu daňového řízení a v návaznosti na v něm provedené úkony měnil adresu svého trvalého pobytu. Že  rozhodnutí ze dne 15.3.2006, čj. 43/24 724/2006-431 bylo vydáno opodstatněně, nelze  z jeho obsahu dovodit, neboť neobsahuje odůvodnění. Přisvědčit tak nelze ani argumentaci, že rozhodnutí ze dne 15.3.2006, čj. 43/24 724/2006-431 bylo opodstatněné, a  proto nebylo vyhověno návrhu žalobce ze dne 2.1.2007 (o vrácení místní příslušnosti zpět na Finanční úřad pro Prahu 10).  Pokud žalovaný  v odůvodnění napadeného  rozhodnutí uvádí, že  provedené místní šetření nepotvrdilo, že se daňový subjekt zdržuje na adrese J., Praha 10, nelze pominout, že nezmiňuje, jaké místní šetření má na mysli,   kdo je provedl, ani ve které době  bylo provedeno, tj. zda jde o  dobu blízkou době podání žalobcova návrhu.  Nejvyšší správní soud ve shora zmíněném rozhodnutí  7 Afs 13/2007-54 výslovně zmínil povinnost správce daně  seznámit daňový subjekt s podklady pro rozhodnutí a umožnit mu vyjádřit se k nim.  Provedené šetření, o něž se opírá žalobou napadené rozhodnutí, bylo podkladem pro jeho vydání,  z obsahu správního spisu však  nevyplývá, že žalobce byl s podklady rozhodnutí seznámen. Žalobní námitka, že žalobce nemá povědomost o žádném šetření, které by bylo prováděno  ohledně žalobcova pobytu a nemohl se k němu ani k jeho výsledkům vyjádřit, je proto plně důvodná. K poslednímu důvodu uvedenému v napadeném rozhodnutí, tj.  k argumentaci žalovaného, že písemnosti zasílané žalobci byly poštou dosílány na adresu H. a tam doručovány,  soud uvádí, že  je skutečností, že již před vydáním žalobou napadeného rozhodnutí byly  určité  písemnosti  (např. rozhodnutí ze dne 15.3.2006, čj. 43/24 724/2006-431 a sdělení žalovaného, že zákon  neumožňuje zrušit rozhodnutí o delegaci místní příslušnosti) doručeny žalobci na adresu řensko 16, nikoli tedy na adčesu jeho hlášeného trvalého pobytu Jamínová 2691/41, Praha 10.  H., tedy nikoliv na adresu jeho hlášeného trvalého pobytu Praha 10, J. Jde však o  jedinou  odůvodněním napadeného rozhodnutí konkretizovanou a zároveň i obsahem spisu doloženou skutečnost,  která sama o sobě  nemůže postačit  pro závěr o řádném odůvodnění napadeného rozhodnutí.   Soud posoudil žalobu napadené rozhodnutí jako nepřezkoumatelné, neboť z jeho obsahu  není zřejmé, z jakých konkrétních skutečností vyplývá závěr žalovaného o účelovosti změn žalobcova  trvalého pobytu a  není konkretizováno šetření,  na základě kterého žalovaný usoudil, že není  potvrzeno, že se žalobce zdržuje  na adrese J., Praha 10.  Zároveň je důvodná i žalobní námitka, že žalobce nebyl seznámen s podklady pro rozhodnutí a nemohl se k nim vyjádřit, v čemž podle názoru soudu lze spatřovat vadu řízení, která mohla mít za následek nezákonné rozhodnutí.   Z uvedených důvodů soud podle § 78 odst. 1, 4 a za použití § 76 odst. l písm. a) a c) s.ř.s.  rozhodnutí žalovaného zrušil a věc žalovanému vrátil k dalšímu řízení. Soud  ve věci rozhodl rozsudkem bez nařízení ústního jednání podle § 51 odst. 2 s.ř.s.   O nákladech řízení soud rozhodl podle § 60 odst. 1 s.ř.s., a  úspěšnému žalobci přiznal náhradu za soudní poplatek ve výši 2000,- Kč a  náklady na zastoupení žalobce advokátem, tj. za dva úkony právní služby - převzetí věci a sepsání žaloby, po 2100,- Kč a dva související paušální poplatky po 300,- Kč, podle §§ 7, 9 odst. 3 písm. f) , 13 odst. 3 vyhl. č. 177/1996 Sb., po zvýšení o 20% DPH, tj. v celkové částce 5.760,- Kč. Náklady řízení celkem jsou tak ve výši 7.760,- Kč, jak je ve výroku rozsudku uvedeno.   P o u č e n í : Proti tomuto rozsudku lze podat  kasační stížnost za podmínek ust. § 102 a násl.  s.ř.s., ve lhůtě do dvou týdnů po doručení  rozsudku, prostřednictvím Městského soudu v Praze k Nejvyššímu správnímu soudu.  Podle § 105 odst. 2 s.ř.s.,   stěžovatel  musí  být  zastoupen  advokátem; to neplatí, má-li stěžovatel,  jeho zaměstnanec nebo člen,  který za něj jedná nebo  jej zastupuje,  vysokoškolské právnické  vzdělání, které  je podle zvláštních zákonů vyžadováno pro výkon advokacie.     V Praze dne 13.8.2010                                                                                      JUDr. Eva Pechová, v. r.                                                                                                             předsedkyně senátu   Za správnost vyhotovení: Václav Koláček   Anonymizaci provedl: Mgr. Jan Kobera