Posunutí počátku běhu výpovědní lhůty v případě výpovědi z nájmu bytu pronajímatele z důvodů uvedených v § 711a odst. 1 obč. zák. k prvnímu dni měsíce následujícího po měsíci, v němž nabude právní moci rozsudek, kterým soud k této výpovědi přivolí, není v rozporu s § 710 odst. 2 a § 711a odst. 2 obč. zák. a nečiní takovouto výpověď neplatnou pro rozpor se zákonem podle § 39 obč. zák.

62Co 169/2010-67 U S N E S E N Í Městský soud v Praze jako soud odvolací rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Ivany Hasalové a soudců Mgr. Reného Fischera a JUDr. Ladislavy Mentbergerové ve věci žalobce: C. – R. s. r. o., se sídlem P.1 – M. S., M. n. 11/260, zastoupený advokátem, proti žalované: I. K. bytem P-1-M.S., M. n. 11/260, zastoupená advokátkou, o přivolení soudu k výpovědi z nájmu bytu, k odvolání žalobce proti rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 1 ze dne 30. července 2009, č.j. 30C 34/2007-43, t a k t o: Rozsudek soudu I. stupně s e z r u š u j e a věc se vrací tomuto soudu k dalšímu řízení. O d ů v o d n ě n í Soud I. stupně shora označeným rozsudkem zamítl žalobu na přivolení k výpovědi z nájmu bytu č. 07 o velikosti 2 + 1 s příslušenstvím, který se nachází ve 3. nadzemním podlaží domu č.p. 260 v k.ú. M. S. v P-1, M. n. 11, kterou dal žalobce žalované prostřednictvím žaloby, a žalobce zavázal nahradit žalované náklady řízení ve výši 6.600 Kč do 3 dnů od právní moci rozsudku k rukám advokátky J. O. C. Uvedl, že žalobce dal žalované výpověď z nájmu bytu prostřednictvím žaloby. Tato výpověď však nesplňuje zákonné náležitosti uvedené v § 710 odst. 2 občanského zákoníku, neboť v ní není uvedena výpovědní lhůta. Soud I. stupně vysvětlil, že zákon zamýšlel upravit předpoklady pro skončení nájmu ze strany pronajímatele vůči nájemci odchylně, tedy přísněji než v případě, kdy výpověď z nájmu bytu dává nájemce pronajímateli. Ve výpovědi pronajímatele musí být také uvedeno, že nájem skončí uplynutím výpovědní lhůty. Tyto náležitosti výpověď z nájmu bytu neobsahuje a podle soudu I. stupně je proto neplatná podle § 37 odst. 1, § 39 a § 710 odst. 2 obč. zák. Neuvedení toho, že nájemní vztah končí uplynutím výpovědní lhůty, je v rozporu s kogentním ustanovením § 710 odst. 2 věta druhá obč. zák., a navíc je takovýto projev vůle neurčitý. Z uvedených důvodů soud I. stupně žalobu zamítl a o nákladech řízení rozhodl podle § 142 odst. 1 o.s.ř., kdy úspěšné žalované přiznal náklady řízení sestávající z nákladů právního zastoupení. Tyto vyčíslil podle vyhl. č. 484/2000 Sb. a vyhl. č. 177/1996 Sb. Proti rozsudku podal odvolání žalobce. Soudu I. stupně vytkl nesprávné právní posouzení věci. Souhlasil s názorem soudu I. stupně o tom, že ve výpovědi z nájmu bytu musí být uvedena výpovědní lhůta, tato však ve výpovědi, kterou dal žalobce žalované, obsažena je, když je určen její počátek, konec i délka. Žalobce poznamenal, že institut výpovědi z nájmu bytu s přivolením soudu si vynutil změnu určení počátku jejího běhu oproti kogentnímu ustanovení § 710 odst. 2 věta druhá obč. zák., když tento počátek je z procesních důvodů dán právní mocí rozsudku, kterým soud k výpovědi přivolí, a nikoliv doručením této výpovědi druhému účastníku. Názor soudu I. stupně o tom, že v písemné výpovědi musí být výslovně uvedeno, že nájem skončí uplynutím výpovědní lhůty, není správný, neboť tento požadavek z ustanovení § 711a odst. 2 a § 710 odst. 2 věta prvá obč. zák. nelze dovodit. Výpověď z nájmu bytu tak splňuje všechny zákonné náležitosti a pokud soud I. stupně dále konstatoval, že je neurčitá, pak se k tomuto závěru nelze vyjádřit, protože není blíže odůvodněn. Závěrem navrhl, aby odvolací soud rozsudek soudu I. stupně zrušil a věc mu vrátil k dalšímu řízení. Žalovaná ve svém písemném vyjádření uvedla, že závěr soudu I. stupně o neplatnosti z výpovědi nájmu bytu je správný. Navíc není naplněn ani uplatněný výpovědní důvod. Žádala potvrzení rozsudku I. stupně jako věcně správného. Odvolací soud přezkoumal podle § 212 a § 212a odst. 1 a 5 o.s.ř. správnost rozsudku soudu I. stupně včetně správnosti postupu v řízení, které jeho vydání předcházelo, aniž by ve věci nařizoval jednání [§ 214 odst. 2 písm. d) o.s.ř.], a poté dospěl k závěru, že nejsou dány podmínky pro jeho potvrzení ani změnu. Odvolací soud souhlasí s názorem soudu I. stupně o tom, že podstatnou náležitostí výpovědi z nájmu bytu, ať již ze strany nájemce nebo pronajímatele, je uvedení výpovědní lhůty. Podle § 710 odst. 2 věta druhá a třetí obč. zák. výpovědní lhůta nesmí být kratší než tři měsíce a musí skončit ke konci kalendářního měsíce. Výpovědní lhůta začne běžet prvním dnem měsíce následujícího po měsíci, v němž byla výpověď doručena druhému účastníkovi. Absence této podstatné náležitosti má za následek absolutní neplatnost hmotněprávního úkonu podle § 39 obč. zák. Žalobce vtělil výpověď z nájmu bytu jako hmotněprávní úkon do skutkových tvrzení žaloby (k tomu srovnej č.l. 2 spisu). Soud I. stupně se mýlí, pokud dovozuje, že výpověď z nájmu bytu neobsahuje výpovědní lhůtu. Tato je ve výpovědi uvedena, když je vymezena takto: „výpovědní lhůta začne běžet prvním dnem kalendářního měsíce následujícího po měsíci, v němž nabude právní moci rozsudek, kterým soud k této výpovědi přivolí, a skončí posledním dnem čtvrtého kalendářního měsíce následujícího po měsíci, v němž nabude právní moci rozsudek, kterým soud k této výpovědi přivolí.“ Z uvedeného je zřejmé, že žalobce sice výslovně neuvádí, že výpovědní lhůta je tři měsíce, její délku však lze dovodit z toho, že je určen počátek a konec jejího běhu. Požadavek soudu I. stupně, aby ve výpovědi z nájmu bytu bylo též výslovně uvedeno, že nájemní poměr skončí uplynutím výpovědní lhůty, není správný, neboť ze zákonné dikce § 710 odst. 2 obč. zák. ani § 711a odst. 2 obč. zák. jej nelze dovodit. To, že z výpovědi z nájmu bytu lze určit, k jakému datu nájemní poměr skončí, však vyplývá z toho, že je určen počátek a konec běhu výpovědní lhůty. Občanský zákoník ve svém § 710 odst. 2 věta třetí požaduje, aby výpovědní lhůta počala běžet prvním dnem měsíce následujícího po měsíci, v němž byla výpověď doručena druhému účastníku. Výpověď jako hmotněprávní úkon obsažený v žalobě byla žalované doručena dnem, kdy jí byla doručena žaloba, tedy 2. 8. 2007 (č.l. 12 spisu p.v.). Žalobce však počátek běhu výpovědní lhůty posunul tak, že výpovědní lhůta začne běžet prvním dnem kalendářního měsíce následujícího po měsíci, v němž rozsudek nabude právní moci. Odvolací soud konstatuje, že ustanovení § 710 odst. 2 a § 711a odst. 2 obč. zák. obsahuje kogentní právní normy, pokud jde o uvedení podstatných náležitostí výpovědi z nájmu bytu. Zákonný požadavek, aby výpovědní lhůta začala běžet prvního dne následujícího po měsíci, v němž byla výpověď doručena druhému účastníku, však již kogentní povahu nemá. Občanský zákoník byl ve svém § 710 podstatným způsobem novelizován zákonem č. 107/2006 Sb. s účinností od 31. 3. 2006. Podle § 710 odst. 3 obč. zák., ve znění platném do 31. 3. 2006, musí být v písemné výpovědi uvedena lhůta, kdy má nájem skončit, a to nejméně tři měsíce tak, aby skončila ke konci kalendářního měsíce. Podle § 711 odst. 2 věta prvá a druhá obč. zák., ve znění platném do 31. 3. 2006, jestliže soud přivolí k výpovědi z nájmu bytu, určí současně, ke kterému datu nájemní poměr skončí; přitom přihlédne k výpovědní lhůtě (§ 710). Výpovědní lhůta počne běžet až prvním dnem kalendářního měsíce následujícího po právní moci rozsudku. Ustanovení § 710 odst. 2 obč. zák., ve znění platném od 31. 3. 2006, určuje počátek i konec běhu výpovědní lhůty v případě výpovědi dané pronajímatelem nebo nájemcem odlišně, kdy tato data neváže na soudní řízení o přivolení k výpovědi z nájmu bytu v případě výpovědi dané pronajímatelem podle § 711a odst. 1 obč. zák., ale na doručení výpovědi nájemci. Podle názoru odvolacího soudu však posunutí počátku běhu výpovědní lhůty k prvnímu dni měsíce následujícího po měsíci, v němž rozsudek, kterým soud přivolí k výpovědi z nájmu bytu, nabude právní moci, není v rozporu s ustanovením § 710 odst. 2 a § 711a odst. 2 obč. zák., v platném znění. Je nutné uvést, že takovéto posunutí výpovědní lhůty prakticky prodlužuje nájemní poměr nájemce až do doby po právní moci rozsudku, kterým bude přivoleno k výpovědi z nájmu bytu, což je pro nájemce nepochybně výhodnější. Pronajímatel, ač by mohl určit počátek běhu výpovědní lhůty k prvnímu dni měsíce následujícího po měsíci, v němž bude výpověď nájemci doručena, se tohoto svého práva dobrovolně vzdal. Posunutí počátku běhu výpovědní lhůty v případě výpovědi z nájmu bytu pronajímatele z důvodů uvedených v § 711a odst. 1 obč. zák. k prvnímu dni měsíce následujícího po měsíci, v němž nabude právní moci rozsudek, kterým soud k této výpovědi přivolí, není v rozporu s § 710 odst. 2 a § 711a odst. 2 obč. zák. a nečiní takovouto výpověď neplatnou pro rozpor se zákonem podle § 39 obč. zák. Odvolací soud tak na rozdíl od soudu I. stupně dovozuje, že výpověď z nájmu bytu obsahuje, pokud jde o uvedení výpovědní lhůty, všechny zákonné náležitosti uvedené v § 710 odst. 2 a § 711a odst. 2 obč. zák. Soud I. stupně, veden svým nesprávným právním názorem, se již nezabýval tím, zda výpověď obsahuje i další podstatné náležitosti a především zda je naplněn uplatněný výpovědní důvod. Odvolacímu soudu za této procesní situace nezbylo, než rozsudek soudu I. stupně podle § 219a odst. 1 písm. a) a odst. 2 o.s.ř. zrušit a věc mu vrátit podle § 221 odst. 1 písm. a) o.s.ř. k dalšímu řízení. Soud I. stupně bude v řízení pokračovat ve shora naznačeném směru a o důvodnosti žaloby znovu rozhodne. V novém rozhodnutí rozhodne též o nákladech řízení včetně odvolacího řízení (§ 224 odst. 3 o.s.ř.). Právním názorem vysloveným v tomto rozhodnutí je soud I. stupně podle § 226 odst. 1 o.s.ř. vázán. Poučení: Proti tomuto usnesení není dovolání přípustné. V Praze dne 22. dubna 2010 JUDr. Ivana Hasalová v. r. předsedkyně senátu