Číslo jednací: 10Ca 169/2009 - 54-57                   ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEKJMÉNEM REPUBLIKY  Městský soud v Praze rozhodl v senátě složeném z předsedkyně Mgr. Jany Brothánkové a soudců JUDr. Ing. Viery Horčicové a Mgr. Jana Kašpara v právní věci žalobce: TESCOMA s.r.o., IČ 46981691, se sídlem U Tescomy 241, Zlín, zast. JUDr. Stanislavem Knotkem, advokátem se sídlem Kvítkova 1569, Zlín, proti žalovanému: Ministerstvo životního prostředí, se sídlem Vršovická 1442/65, Praha 10, v řízení o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 17.3.2009, čj. 570/1940,3048/08/Se, t a k t o :        I. Žaloba se zamítá.        II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.   Odůvodnění Žalobce se podanou žalobou domáhá přezkoumání rozhodnutí žalovaného, kterým bylo zamítnuto jeho odvolání proti rozhodnutí České inspekce životního prostředí, oblastního inspektorátu Brno, (dále jen „inspekce“) ze dne 30.5. 2008, č.j. ČIŽP/47/OOH/0707658.044/08/BIS, kterým byla žalobci uložena dle § 38c písm. d) zákona č. 356/2003 Sb., o chemických látkách a chemických přípravcích a o změně některých zákonů, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon“) pokuta za správní delikt uvedený v ustanovení § 38a odst. 1 písm. d) zákona ve výši 600.000,-Kč za porušení povinnosti stanovené v § 26 odst. 1 zákona v návaznosti na ustanovení bodu 6.2. přílohy 2 vyhlášky č. 221/2004 Sb. K porušení uvedených ustanovení došlo tím, že žalobce v období od 1.5.2004 do 28.2.2007 uváděl na trh a do oběhu v České republice výrobky (označené ve výroku rozhodnutí) s obsahem azbestu, minerál chrysotil, který byl do výrobku záměrně přidáván. Žalobce napadá rozhodnutí inspekce, jakož i rozhodnutí žalovaného, z následujících důvodů: Pod bodem II. žaloby namítá nesprávné právní posouzení zjištěného skutkového stavu. V rámci bodu III. žaloby pak konkrétně uvádí: 1.) Žalobce se domáhal zrušení rozhodnutí žalovaného, jakož i jemu předcházejícího rozhodnutí správního orgánu prvního stupně pro nepřezkoumatelnost vzhledem k nedostatečnému odůvodnění výše uložené pokuty. Výše udělené pokuty je zároveň nepřiměřeně vysoká, nedostatečně konkrétními skutečnostmi a okolnostmi nezdůvodněná, absentují úvahy správního orgánu při určování přesné výše pokuty. Přitom je správní orgán povinen zohlednit také skutečnosti uváděné účastníkem řízení, pokud mají vztah k zákonným kritériím pro výši pokuty a lze je pod tato kritéria podřadit. 2.) Žalovaný se v odůvodnění napadeného rozhodnutí vyjádřil, že se vypořádal se všemi argumenty účastníka řízení. Odůvodnění výše pokuty v žalobou napadeném rozhodnutí však nereaguje na klíčovou skutečnost opakovaně žalobcem zdůrazňovanou totiž, že celkové množství azbestu ve výrobcích uvedených na trh v období mezi 1.5.2004 a 28.2.2007 na celém území Evropské unie, tedy téměř tři léta v celé EU, nejen v České republice, je zanedbatelné (pouze přibližně 40 kg),  v porovnání s množstvím azbestu, které se nadále z minulosti běžně vyskytuje například bytových domech. Tato skutečnost má podle přesvědčení žalobce význam ve vztahu k závažnosti správního deliktu, který je zákonným kritériím pro určení výše pokuty, přesto však z napadeného rozhodnutí nevyplývá, že by byla vzata v úvahu při stanovení výše pokuty. 3.) Z odůvodnění nelze zjistit, jak správní orgány hodnotily jednotlivé skutečnosti a jak je konkrétně zhodnotily při svých úvahách při stanovení uložené výše pokuty. Žalovaný, stejně jako správní orgán prvního stupně, pouze velmi stručně uvedl skutečnosti významné pro určení výměry pokuty, z odůvodnění rozhodnutí však není vůbec zřejmé, jak se tyto skutečnosti promítly konkrétně do stanovení výše pokuty v částce 600.000,- Kč, tj. z jakých důvodů byla uložena pokuta právě v této výši a jak se v této úvaze projevily jednotlivé vyjmenované skutečnosti. 4.) Napadené rozhodnutí se nijak nevyrovnává s vnitřní rozpornosti odůvodnění výše pokuty v rozhodnutí prvoinstančního orgánu, když se v odůvodnění rozhodnutí orgánu prvního stupně uvádí, že bylo přihlédnuto k tomu, že nebyly prokázány škodlivé následky porušení povinností v oblasti ochrany zdraví člověka a současně uvádí, že bylo přihlédnuto k hodnocení nízké zdravotní nebezpečnosti dovážených termosek. Žalobce se domnívá, že v případě, že nebyly prokázány žádné škodlivé následky v oblasti ochrany zdraví člověka, nelze hovořit žádné nebezpečnosti dovážených termosek, a to ani o nízké. Tento rozpor vyvolává pochybnost ohledně otázky, zda správní orgány skutečně při stanovování výše pokuty řádně zohlednily, že zde při naprosté absenci škodlivých následků pro zdraví nebo životní prostředí zcela schází naplnění jednoho ve tří podkritérií uvedených v § 39 odst. 2 zákona č. 356/2003 Sb. 5.) Žalobce je přesvědčen, že mělo být ve vztahu k závažnosti správního deliktu zohledněno zcela nepatrné množství žalobcem celkově dovezeného azbestu, a to i v porovnání se sankcemi uloženými subjektům z jiných odvětví, neboť obor podnikání účastníka řízení sám o sobě zákonným kritériem pro výši pokuty není. Zde žalobce poukazuje na informaci poskytnutou dopisem ze strany České inspekce životního prostředí dne 21.4.2008, podle níž byly za obdobný správní delikt, který je předmětem napadeného rozhodnutí, před vydáním prvostupňového rozhodnutí postihujícího žalobce, uděleny v jiných případech pouze pokuty o řád nižší (jen v desítkách tisíc korun českých). Lze se důvodně domnívat, že žalovaný ani správní prvního stupně nerespektovaly jednu ze základních zásad uvedených § 2 odst. 4 správního řádu, totiž že správní orgán dbá na to, aby při rozhodování skutkově shodných nebo podobných případů nevznikly nedůvodné rozdíly. Tuto skutečnost namítal žalobce též v odvolání proti prvostupňovému rozhodnutí, žalovaný se však s touto námitkou konkrétně nevypořádal, a uvedl pouze obecně, že je třeba posuzovat každé odvětví dle jeho specifik. Taková argumentace však nekoresponduje s výše uvedenými zákonnými kritérii pro určení výše pokuty. Proto se pak jeví jako přinejmenším sporná argumentace žalovaného jakousi sazbou 6,-Kč za termosku v jiných případech, když z celkového počtu dovezených termosek (cca 100.000 ks) lze dovozovat, že i výše pokuty u žalobce byla stanovena násobkem tohoto počtu a sazby 6,- Kč. Uvedenou sazbu rozhodně nelze mechanicky přenášet na posuzování jiných věcí, ale každou věc je nutno posuzovat podle závažnosti správního deliktu a podle zákonem určených podkritérií a nikoliv vycházet z mechanicky určené sazby. Uplatňování jakýchkoliv sazebníků ostatně brání zákonem stanovena horní hranice výše pokuty. Uvedeným postupem došlo překročení mezí správního uvážení, což samo o sobě mělo za následek nezákonnost napadeného rozhodnutí. 6.) Pro úplnost žalobce poukazuje i na fakt, že orgán prvního stupně při stanovení výše pokuty podle odůvodnění svého rozhodnutí zvažoval též dosažení výchovného efektu, ačkoliv takové kritérium není obsaženo v § 39 odst. 2 zákona č. 356/2003 Sb.  V závěru žalobce navrhl zrušení žalobou napadeného rozhodnutí, popřípadě snížení pokuty soudem. Žalovaný ve vyjádření k podané žalobě uvedl, že  žalobce zasáhl svou činností do oblasti nebezpečných chemických látek a přípravků, což z hlediska bezpečnosti souvisí s lidským zdravím a životním prostředím. Nepřesné aplikace zákona jsou proto zcela nepřípustné. Ustanovením zákona jsou stanoveny povinnosti. Tyto povinnosti však žalobce jednoznačně porušil. Způsob, kterým je došlo k porušení zákona, byl předmětem skutkových zjištění orgánu prvního stupně a tyto byly v spisové dokumentaci  podrobně dokladovány. Žalovaný skutková zjištění a jejich následnou právní kvalifikaci rozebral odůvodnění rozhodnutí o odvolání.  Podstata správního deliktu spočívá v záměrném přidávání azbestu do výrobku a jeho uvedení na trh v České republice. Toto porušení zákona bezpochyby správní delikt je. Reálný dopad  výskytu minerálu chrysotil na životní prostředí či zdraví obyvatel a sice nebyl žádný, ale Česká inspekce životního prostředí toto zvážila při ukládaní pokuty, kterou proto uložila v dolním sankčním rozpětí. V případě prokázaného poškození životního prostředí nebo zdraví lidí by bezpochyby byla uložena pokuta blízko horní hranice stanovené zákonem pro tento správní delikt (5 milionů Kč). Žalovaný uvedl, že tvrdit o uvádění azbestu na trh jako o věci „zanedbatelné“ je tristní přesto, že množství nebylo vysoké. Ve smyslu § 2 odst. 4 správního řádu bylo provedeno konkrétní srovnání s několika jinými obdobnými případy. Na základě tohoto srovnání je naopak patrné, že bylo rozhodnuto ve prospěch žalobce a ani se nejedná o taxativní sazbu,  o které hovoří žalobce. Zmínka o výchovném efektu nemá konkrétní vliv na výši pokuty, pouze upozorňuje na jeden z cílů kontrolní činnosti České inspekce životního prostředí.  Stručnost odůvodnění je odrazem jednoduchosti a nekomplikovanosti předmětného správního řízení, přičemž veškeré argumenty účastníka řízení byly v rámci správního řízení zodpovězeny. Odůvodnění odvolání uvádí konkrétně i polehčující okolnosti v prvoinstančním řízení. Žalobce úmyslně v rozporu se zákonnými ustanoveními uvedl na trh a do oběhu nebezpečnou chemickou látku. Naplnění materiální stránky správního deliktu je v tom, že minerál chrysotil byl do výrobku-termosek záměrně přidáván a takovéto výrobky záměrně do České republiky dováženy. Jedná se o velmi nebezpečný precedens a tento správní delikt je definován ustanovení § 38a odst. 1 písm. d) zákona a § 26 odst. 1 zákona v návaznosti na přílohu 2 bod 6.2. vyhlášky č. 221/2004 Sb., ve znění pozdějších předpisů, se sankčním dopadem dle § 38c písm.d) zákona Žalovaný uvedl, že dostatečně odůvodnil svoje posouzení o výši uložené pokuty, která představuje pouze 12  procent možné zákonné sazby.   K tomuto vyjádření podal žalobce repliku, žalovaný pokud jde o materiální stránku sám výslovně připouští, že praktický dopad výskytu minerálů chrysotil na životní prostředí či zdraví obyvatel nebyl žádný. Žalovaný uvádí, že když chrysotil je nebezpečnou chemickou látkou, aniž toto své tvrzení jakkoliv dokládá, či aniž by toto vysvětlení vyplývalo z jakéhokoliv důkazu. K nutnosti posuzovat i materiální stránku správního deliktu odkázal žalobce na judikaturu Nejvyššího správního soudu například rozsudek č.j. 8 As 17/2007-135. Žalovaný rovněž nedokládá své tvrzení, že jde o velmi nebezpečný precedens. Naopak dle názoru žalobce jde ze strany žalovaného o lpění na  formalismu bez hlubší úvahy o skutečné nebezpečnosti, či spíše nedostatku nebezpečností jednání žalobce. Zcela nepodložené a bez opory v dokazování jsou úvahy žalovaného o úmyslu žalobce uvést na trh a do oběhu nebezpečnou chemickou látku. Ani toto tvrzení žalovaný nedokládá a nevyplývá z žádného provedeného důkazu. V rámci nařízeného veřejného jednání účastníci setrvali na svých stanoviscích vyjádřených v písemných podáních. Městský soud v Praze žalobou napadené rozhodnutí, jakož i řízení, které jeho vydání předcházelo, přezkoumal v rozsahu uplatněných žalobních bodů, kterými je vázán, a vycházel přitom ze skutkového a právního stavu, který tu byl v době rozhodování správního orgánu, a dospěl k závěr, že žaloba není důvodná. K bodu II. žaloby, v němž je zpochybňována materiální stránka správního deliktu bude pojednáno níže. Podstatou žalobních námitek je tvrzení o nedostatku důvodů rozhodnutí, zejména žalovaného, především pokud jde o odůvodnění výše stanovené pokuty.            Prvostupňové rozhodnutí se vyjadřuje k výši pokuty tak, že „ při stanovení výše pokuty bylo přihlédnuto zejména k tomu, že bylo do České republiky dovezeno 100 tisíc kusů termosek se záměrně přidávaným azbestem-minerál chrysotil, dále bylo přihlédnuto k tomu, že tyto termosky byly dovezeny několikrát v období od počátku platnosti zákona do října 2006, tedy v období dva a půl roku, k tomu, že nebyly prokázány škodlivé následky v oblasti ochrany zdraví člověka nebo životního prostředí. Bylo zohledněno, že došlo k prvnímu porušení stanovených povinností u výrobků s obsahem látek, jejichž uvádění na trh je regulováno. Dále bylo zváženo dosažení výchovného efektu a rozsah a intenzita spolupráce účastníka řízení při šetření, zjednání nápravy a průběhu správního řízení. Zejména bylo přihlédnuto k polehčující okolnosti, že od října 2006 byla změněna technologie výroby na bezazbestovou a minerál chrysotil již není do termosek záměrně přidáván. Dále bylo přihlédnuto jako k polehčující okolnosti k hodnocení nízké zdravotní nebezpečnosti dovážených termosek. Současně bylo přihlédnuto k vyjádření k zahájenému správnímu řízení a podkladům rozhodnutí. Po zvážení všech okolností se ukládá pokuta při spodní hranici zákonem stanoveného rozsahu.“             V rozhodnutí žalovaného se uvádí, že žalovaný přezkoumal napadené rozhodnutí inspekce ve smyslu § 89 odst. 2 zák.č. 500/2004 Sb., s následujícími závěry k námitkám žalobce: S námitkou, že ve výroku rozhodnutí byla uvedena i termoska COFFEE obj.č. 312610 a v této termosce azbestová vlákna nebyla obsažena, se žalovaný vypořádal tak, že je faktem, že odebrané vzorky představovaly různobarevné modifikace termosky COFFEE, z nich některé obsahovaly azbest, a vyskytla se i modifikace, která azbest neobsahovala, to však na celkové hodnocení případu nemá podstatný vliv.  Druhou odvolací námitkou vytýkal žalobce absenci materiální stránky sankcionovaného jednání žalobce (dopad na životní prostředí), když i ČOI opatřením ze dne 25.1.2007 povolila uvádění shodných výrobků na trh pod podmínkou, že budou opatřeny upozorněním na obsah azbestu. Třetí námitkou žalobce uváděl, že při stanovení výše pokuty nebyly zohledněny argumenty žalobce mající význam pro naplnění  skutkové  stránky tvrzeného porušení zákona a výši uložené sankce. K druhé a třetí námitce žalovaný v odůvodnění uvedl, že „Odvolatel si zřejmě neuvědomuje, jaká rizika představuje neplnění zákonných ustanovení v oblasti zacházení s nebezpečnými chemickými látkami a přípravky, které je obsahují. Jestliže odvolatel zcela bezpochyby úmyslně a v rozporu se zákonným ustanovením uvedl na trh a do oběhu nebezpečnou chemickou látku, jedná se o velmi nebezpečný precedens a tento správní delikt je přesně definován v § 38a odst. l písm. d) zákona a souvisejících ustanovení § 26 odst. 1 zákona a Přílohy 2 bodu 6.2. vyhl. č. 221/2004 Sb., ve znění pozdějších předpisů, se sankčním dopadem dle §38c písm. d) zákona. Poznatky a reakce jiných orgánů (Ministerstvo zdravotnictví, Česká obchodní inspekce) nijak nepopírají konkrétní porušení zákona odvolatelem a navíc zdravotní nezávadnost byla brána jako polehčující okolnost. Spekulace o "chybějící materiální stránce" je zcela irelevantní. Naplnění materiální stránky správního deliktu je v tom, že minerál chrysotil byl do výrobku - termosek záměrně přidáván a takovéto výrobky byly záměrně do České republiky dováženy. Nelze se tedy domnívat, že byla naplněna pouze formální stránka správního deliktu. Odvolatel uvedl na svou obhajobu souhrn polehčujících okolností a domnívá se, že správní orgán při rozhodování nevzal v úvahu a dostatečně nezohlednil argumenty účastníka řízení. Je však skutečností, že prvoinstanční orgán se všemi argumenty zabýval a výslovně je uvádí v odůvodnění rozhodnutí. Uvádí polehčující okolnosti, které měly vliv na výši pokuty a přesto opakuje odvolatel, že se jimi nezabýval. Konkrétně uvádí neprokázání škodlivých následků, první porušení stanovených povinností provozovatelem, změna technologie od října 2006 a kladně hodnocen je také přístup účastníka řízení k problematice. Posledním nedorozuměním odvolatele je otázka výše pokut u jiných případů sankcionování při uvedení azbestu na trh. Zde je třeba posuzovat každé odvětví dle jeho specifik. V objektivně srovnatelných případech byla posuzována provinění obdobně jako cca 6,- Kč za jednu termosku v případě Tescomy s.r.o., popř. i přísněji. Příkladem uvádíme Kika Nábytek s.r.o. za 60 termosek s azbestem pokuta 4000,-Kč, Ing. Lubomír Fiedler 47 termosek  s azbestem 4000,- Kč, tedy oba případy dokonce mnohonásobně vyšší a dále ROSLER PRAHA spol. s.r.o.1605 termosek s obsahem azbestu, navrhováno cca 6,- Kč za kus. Odvolací orgán má tedy i důkaz objektivity při posuzování obdobných správních deliktů i když je pravda, že došlo ke zpoždění správních řízení v souvislosti s potřebnými výsledky zkoušek /výrobků. K dnešnímu datu, jak již bylo uvedeno výše, je sankcionování za dovoz termosek s obsahem azbestu běžné a není pravdou, že případ odvolatele je ojedinělý“.              Pokud jde o výši pokuty žalovaný v rozhodnutí uvedl: „Výše pokuty byla stanovena volnou úvahou správního orgánu, nebyla stanovena neúměrně vysoko, ba naopak byla uložena s ohledem k nízké závažnosti možného ohrožení zdraví  člověka, životního prostředí a porušení stanovených povinností, pouze v celkové výši 12% zákonného rozpětí.“   Soud vycházel z výše citovaného rozhodnutí žalovaného, týkajícího se uvedení důvodů, proč byla pokuta uložena a proč byla uložena v této výši, a také přihlížel k odůvodnění výše pokuty v rozhodnutí inspekce, a dospěl k závěru, že odůvodnění je dostatečné a splňuje zákonem stanovená kritéria. Zákon č. 356/2003 Sb., ve svém ustanovení § 39 odst. 3, uvádí, k jakým skutečnostem by měl správní orgán při stanovování výše pokuty zejména přihlížet (kritériím), když stanovuje že „se přihlíží zejména k závažnosti porušení povinnosti v době trvání protiprávního stavu a ke škodlivým následkům porušení povinnosti, které vznikly nebo hrozily vzniknout v oblasti ochrany zdraví nebo životního prostředí.“ Z uvedeného vyplývá, že správní orgán má povinnost přihlížet zejména k vyjmenovaným skutečnostem, to znamená, že může přihlížet i ke skutečnostem jiným. Není proto důvodná žalobní námitka vytýkající správním orgánům, že při stanovení výše pokuty přihlíželi i k jiným, než v zákoně uvedeným okolnostem. Dále ukládání pokuty dle citovaného ustanovení je koncipováno tak, že pro uložení sankce nemusí nastat vznik škody, nebo dojít k škodlivému následku ale stačí hrozba škodlivého následku. Názor žalobce o nemožnosti uložit pokutu nebo rozpornosti rozhodnutí žalovaného o uložení pokuty, když škodlivý následek nenastal, tak nemá oporu v zákoně. Výše pokuty je odůvodněna dle zákonem stanovených kritérií,  to znamená: žalovaný uvedl, jak hodnotí závažnost porušené povinnosti (vědomé opakovaný dovoz a uvádění na trh, naplnění materiální stránky), jak dlouho trval protiprávní stav (od 1.5.2004 do 28.2.2007), dále pak uvedl, že ke škodlivým následkům porušení povinnosti nedošlo, což se promítlo do výše uložené pokuty, neboť tato bylo uložena ve výši 12 % z celkové možné sazby. V případě, že by škodlivé následky v oblasti ochrany zdraví nebo životního prostředí byly prokázány, přiměřená výše pokuty by se pohybovala u horní hranice zákonné sazby. K tomu soud považuje za potřebné konstatovat, že škodlivé následky na zdraví se, vzhledem k tomu, že poslední termosky byly uvedeny do oběhu v roce 2007, ještě mohou vyskytnout (při poškození termosky a úniku nebezpečné látky do okolí nebo mohou poškodit životní  prostředí v důsledku nesprávného nakládání s termoskou jako odpadem). Skutečnost, že nebyly prokázány žádné škodlivé následky v oblasti ochrany zdraví člověka, proto neznamená, jak se domnívá žalobce, že nelze hovořit žádné ani o nízké nebezpečnosti dovážených termosek. Pokud jde o rozpor v odůvodnění výše pokuty uvedený v žalobní námitce III. 4) soud tvrzený rozpor nespatřuje, neboť při běžném používání termosek nebezpečí ohrožení zdraví člověka nebo životního prostředí nehrozí, k ohrožení však může dojít při rozbití obalu termosky a úniku azbestových vláken, rovněž při nesprávným nakládáním termoskou jako odpadem. Proto správní orgány vyhodnotily zdravotní nebezpečnost dovážených termosek jako nízkou. Žalovaný v odůvodnění rozhodnutí důsledně popsal nejen skutečnosti naplňující tato kritéria ale i jak se tyto skutečnosti naplňující znaky kritérií promítly do stanovení výše pokuty. Žalovaný uvedl, také že přihlížel ke skutečnosti, že žalobce po kontrole okamžitě stáhl výrobky z prodeje, že jde o první porušení stanovených povinností provozovatelem, a že žalobce změnil technologii výroby, a také, jak bylo již uvedeno, že nedošlo ke vzniku škodlivých následků v oblast ochrany zdraví a na životním prostředí. Materiální stránka nebezpečnosti jednání žalobce (dle ust. §38a písm. d) zákona) je naplněna faktem, že dovezl a uvedl do oběhu nebezpečné látky, a to dle ustanovení § 26 odst. 1 zákona a Přílohy 2 bodu 6.2. vyhl. č. 221/2004 Sb. Skutečnost, že se jedná o nebezpečnou látku není mezi účastníky sporná. Naplnění materiální stránky nebezpečnosti jednání však není popřeno skutečností (kterou žalobce argumentuje), že bylo dovezeno menší množství nebezpečné látky. I takového malé množství je způsobilé poškodit nebo ohrozit chráněný zájem (zdraví lidí a zdravé životní prostředí), a pokud správní orgán zjistí porušení zákonné povinnosti pouze v menším rozsahu, je to důvodem pro uložení pokuty v dolní hranici sankčního rozpětí, nikoliv pro závěr o absenci materiální stránky nebezpečnosti jednání.  K ohrožení chráněného zájmu došlo v důsledku dovozu výrobku, do kterého byla záměrně přidávaná látka, jejíž nebezpečnost byla potvrzena, na základě rozborů provedených ve dnech 15.-18.1.2007  ve zkušební laboratoři č.1388, zdravotního ústavu se sídlem v Hradci Králové, založeného v správním spise. Pokud jde o tvrzení žalobce (druhá žalobní námitka), že odůvodnění výše pokuty v žalobou napadeném rozhodnutí nereaguje na celkové množství azbestu ve výrobcích uvedených na trh v období mezi 1.5.2004 a 28.2.2007 na celém území Evropské unie, nejen v České republice, a je zanedbatelné (pouze přibližně 40 kg), v porovnání s množstvím azbestu, které se nadále z minulosti běžně vyskytuje například bytových domech, žalovaný, jak vyplývá z odůvodnění rozhodnutí, podrobně vyložil, v čem spočívá nebezpečnost látky chrysotil, a že se jedná o vysoce nebezpečnou látku, jejíž dovoz je nejen u nás i v Evropské unii zakázán, což dle názoru soudu je dostatečné vypořádání se s námitkou žalobce. Kromě toho, že žalobce srovnával nesrovnatelné skutečnosti, jimiž jsou bezprostřední ohrožení zdraví nakládáním s žalobcem dovezeným výrobkem a hypotetická přítomnost azbestu v bytových domech, je tato námitka jdoucí mimo předmět kontroly správního orgánu (činnosti žalobce). Závažnost ohrožení zákonem chráněného zájmu pak byla žalovaným zhodnocena v napadeném rozhodnutí, a také vzata v úvahu při stanovení výše pokuty.  Pokud jde o námitku týkající se srovnání pokuty uložené žalobci a pokut uloženým subjektům z jiných odvětví, žalovaný popsal, že výše uložené pokuty je stanovena ještě mírněji než ve srovnatelných případech, a pokud to pro přehlednost propočítal na kusy dovezeného zboží, činil tak pouze pro názornost, nikoliv, že by stanovoval výši pokuty „sazebníkem“ (dle žalobcova označení) za dovezenou termosku.  Jestliže žalobce argumentuje nějakými případy, kdy byly uloženy pokuty o řád nižší, nelze takové námitce přisvědčit, neboť správní orgán pro zvážení výše pokuty hodnotí individuálně dle konkrétního případu  relevantní skutečnosti. Námitku zpochybňující závěr správních orgánů, že by žalobce záměrně přidával nebezpečnou látku, neshledal soud důvodnou. O záměrné přidávání látky se nepochybně jednalo, když v rámci výrobního postupu byla tato látka (v tomto případě minerálu chrysotil) do výrobku přidávána, a to z jakýchkoliv důvodů, např. pro dosažení výrobcem stanovených vlastností výrobku. Následně od tohoto výrobního postupu bylo upuštěno (záměrného přidávání) a žalobce změnil technologii výroby na bezazbestovou. K námitce uvádějící, že orgán prvního stupně při stanovení výše pokuty podle odůvodnění svého rozhodnutí zvažoval též dosažení výchovného efektu, ačkoliv takové kritérium není obsaženo v § 39 odst. 2 zákona č. 356/2003 Sb, je soud nucen opakovaně poukázat na znění ustanovení § 39 odst. 3 zákona a slovo „zejména“ v něm uvedené, to znamená, jestliže přihlédl správní orgán při stanovení výše pokuty i k jiné skutečnosti –kritériu v ustanovení neuvedeném, mohl tak učinit. Navíc je potřeba poukázat na argumentaci žalovaného, že výchovný efekt je jednou z funkcí činnosti žalovaného, jakožto kontrolního orgánu, jehož úkolem je včasnou kontrolou dodržování předpisů předcházet škodlivým následkům v oblasti ochrany zdraví a životního prostředí. Své moderační oprávnění soud nevyužil; soud může v rámci své moderační pravomoci zasahovat pouze tam, kde by byla výše uložené pokuty dle zákonných kritérií zjevně nepřiměřená, a to i ve smyslu citelného zásahu do majetkové sféry pachatele deliktu. O takový případ se však v projednávané věci nejedná. Žalobce v petitu žaloby uvedl, že z procesní opatrnosti, pro případ, že by soud rozhodnutí žalovaného nezrušil, navrhuje, aby soud pro zjevnou nepřiměřenost upustil od žalobci uloženého trestu nebo, aby uloženou pokutu snížil. Z čeho žalobce dovozuje zjevnou nepřiměřenost v žalobě ani v doplnění žaloby nespecifikoval, rovněž tak žalobce netvrdil, že by  výše uložené sankce vzhledem k jeho majetkovým poměrům představovala pokutu likvidační, popř. zjevně jinak nepřiměřeně zasáhla jeho majetkovou sféru. Soud proto nevyhověl návrhu žalobce na snížení žalovaným uložené pokuty, neboť výše uložené pokuty byla zákonem požadovaným způsobem zdůvodněna, a uložena v přiměřené výši; soud tak nemá důvod ingerovat do rozhodování správního orgánu.           Vzhledem k uvedenému se soud nemohl ztotožnit s námitkami uplatněnými v žalobě  a nemohl než konstatovat, že žalovaný vydal rozhodnutí v souladu se zákonem, a protože soud neshledal ani takové vady řízení, které by mohly mít z procesního hlediska vliv na nezákonnost napadeného rozhodnutí,  žalobu podle  ust. § 78  odst. 7 zák. č. 150/2002 Sb., soudního řádu správního, v platném znění (dále jen „s.ř.s.“),  jako nedůvodnou zamítl.    O nákladech řízení soud rozhodl podle § 60 odst. 1 s. ř. s., když žalobce ve věci úspěch neměl a žalovanému žádné náklady přesahující rámec jeho běžné úřední činnosti nevznikly.     P o u č e n í : Proti tomuto rozsudku lze podat kasační stížnost za podmínek uvedených v ustanovení § 102 a násl. s.ř.s., a to ve lhůtě dvou týdnů po doručení tohoto rozsudku. Kasační stížnost se podává u Městského soudu v Praze, rozhodovat o ní přísluší Nejvyššímu správnímu soudu. Stěžovatel musí být zastoupen advokátem; to neplatí, má-li stěžovatel, jeho zaměstnanec nebo člen, který za něj jedná nebo jej zastupuje, vysokoškolské právnické vzdělání, které je podle zvláštních zákonů vyžadováno pro výkon advokacie (§ 105 odst. 2 s.ř.s.). V Praze dne 20.10. 2011 Mgr. Jana Brothánková, v.r. předsedkyně senátu