11 Ca 41/2009-29 ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY  Městský soud v Praze rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Hany Veberové a soudců Mgr. Marka Bedřicha a JUDr.Miroslavy Hrehorové v právní věci žalobce : V. D. D., nar....1960, státní příslušnst Vietnamská socialistická republika, zastoupen: Mgr.Jiřím Hladíkem, advokátem se sídlem Příkop 6, Brno proti žalovanému: Ministerstvo vnitra, Komise pro rozhodování ve věcech pobytu cizinců se sídlem náměstí Hrdinů 3, Praha 4 (dříve Policie České republiky, Ředitelství služby cizinecké policie) v řízení o žalobě proti rozhodnutí Policie České republiky, Ředitelství služby cizinecké policie ze dne 22.12.2008 čj: CPR-11834-1/ČJ-2008-9CPR-C218 t a k t o: I. Žaloba se zamítá. II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. O d ů v o d n ě n í:  Žalobce se žalobou podanou u Městského soudu v Praze domáhal zrušení rozhodnutí Policie České republiky, Ředitelství služby cizinecké policie ze dne 22.12.2008 čj: CPR- 11834-1/ČJ-2008-9CPR-C218, kterým bylo zamítnuto jeho odvolání a potvrzeno rozhodnutí Policie ČR, Oblastního ředitelství služby cizinecké policie Brno, Inspektorátu cizinecké policie Brno ze dne 30.6.2008 čj: CPBR-08374-8/ČJ-2008-61PB-CI. Žalobce v podané žalobě uvedl, že podal žádost o povolení k trvalému pobytu, která neměla zákonem požadované náležitosti. Žalobce je otcem občana České republiky, M. P., narozeného 2008, v době podání žádosti o povolení k trvalému pobytu probíhalo u Městského soudu v Brně řízení ve věci žaloby matky nezletilého o určení otcovství žalobce. Tato skutečnost objektivně znemožňovala, aby žalobce doložil správnímu orgánu doklad ve smyslu ustanovení § 87i odst. 1 písm. b) zákona č. 326/1999 Sb. Proto žalobce požádal s odkazem na § 64 odst. 2 zákona č. 500/2004 Sb. o přerušení řízení. Ačkoliv z dikce uvedeného ustanovení vyplývá, že správní orgán nemůže nevyhovět žádosti o přerušení, žalovaný nenapravil pochybení správního orgánu prvního stupně, který o žádosti rozhodl. Současně žalobce požádal o to, aby žalobě byl přiznán odkladný účinek. Z důvodů uvedených v žalobě žalobce navrhoval, aby soud žalobou napadené rozhodnutí, včetně rozhodnutí správního orgánu prvního stupně zrušil a věc vrátil žalovanému k dalšímu řízení.  Žalovaný ve vyjádření k podané žalobě popsal průběh správního řízení, poukázal na to, že podle ustanovení § 87i odst. 1 zákona č. 326/1999 Sb., o pobytu cizinců na území České republiky a o změně některých zákonů, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon č. 326/1999 Sb.“) je cizinec k žádosti o povolení k trvalému pobytu předložit náležitosti uvedené pod písmeny a) až d) tohoto ustanovení. Protože žalobce k žádosti náležitosti požadované zákonem nepředložil, byl vyzván k jejich předložení a usnesením ze dne 20.5.2008 bylo řízení přerušeno na dobu 30 dnů. Vzhledem k tomu, že žalobce jako žadatel o povolení k trvalému pobytu požadované náležitosti nedoložil, ale požádal opakovaně o přerušení správního řízení do doby rozhodnutí soudu o žalobě o určení otcovství k nezletilému M. P., správní orgán rozhodl ve věci samé, žádost zamítl, a to podle § 87k odst. 1 písm. a) zákona č. 326/1999 Sb., podle něhož policie žádost o vydání povolení k trvalému pobytu zamítne, žadatel nepředloží náležitosti stanovené zákonem. Vzhledem k tomu, že žalobce nedoložil ani cestovní doklad, fotografii ani doklad o zajištění ubytování, jejichž doložení není závislé na výkonu činnosti jiného orgánu či na vůli třetích osob, byla žádost zamítnuta.  Městský soud v Praze přezkoumal na základě podané žaloby napadené rozhodnutí, po posouzení věci dospěl k závěru, že žaloba není důvodná. Podle § 51 odst. 1 zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „s.ř.s.“) rozhodl soud bez nařízení jednání, když účastníci řízení k výzvě soudu nevyjádřili s rozhodnutím ve svém nařízení jednání výslovný nesouhlas, má se tedy za to, že s takovýmto postupem souhlasí.  Je nutno konstatovat, že žaloba v této věci byla podána proti Policii České republiky, Ředitelství služby cizinecké policie, tedy proti správnímu orgánu, do jehož kompetence spadalo rozhodování v této věci do 31.12.2010. Tato pravomoc přešla účinností zákona č. 427/2010 Sb., kterým byl novelizován zákon č. 326/1999 Sb. od 1.1.2011 na Ministerstvo vnitra, přičemž postavení odvolacího orgánu má organizační součást tohoto ministerstva – Komise pro rozhodování ve věcech pobytu cizinců (§ 165 písm. j), § 170a zákona č. 326/1999 Sb., ve znění platném od 1.1.2011).  Podle ustanovení § 69 s.ř.s. je žalovaným ten správní orgán, který rozhodl v posledním stupni, nebo správní orgán, na který jeho působnost přešla. Protože v průběhu řízení o žalobě přešla kompetence na Ministerstvo vnitra, považoval soud za žalovaný správní orgán toto ministerstvo, resp. jeho organizační součást. Z obsahu spisového materiálu vyplývá, že žádostí ze dne 14.5.2008 požádal žalobce o povolení k trvalému pobytu, a to s odkazem na ustanovení § 87h, odst. 1 písm. b) zákona č. 326/1992 Sb. Usnesením ze dne 20.5.2008 byl žalobce prostřednictvím svého právního zástupce vyzván, aby k žádosti doložil platný cestovní doklad, doklad potvrzující splnění podmínky podle § 87h odst. 1, jde-li o rodinného příslušníka, fotografie a doklad o zajištěném ubytování. K odstranění vad žádosti byla stanovena 30 denní lhůta ode dne doručení tohoto usnesení s tím, že se řízení přerušuje. Podáním ze dne 12.6.2008 požádal zástupce žalobce o přerušení řízení do doby rozhodnutí o předběžné otázce, kterou je rozhodnutí soudu o žalobě o určení otcovství žalobce k nezletilému M. P.. Usnesením ze dne 19.6.2008 čj: CPBR-08374-6/ČJ-2008-61PB-CI bylo rozhodnuto tak, že žádosti žalobce o přerušení řízení se nevyhovuje, a to proto, že řízení bylo již přerušeno. Další žádostí ze dne 26.5.2008, která byla správnímu orgánu doručena dne 26.6.2008 požádal žalobce znovu o přerušení řízení, a to ze shodných důvodů jako uvedl v žádosti ze dne 12.6.2008.  Dne 30.6.2008 rozhodla Policie České republiky, Oblastní ředitelství cizinecké policie Brno, Inspektorát cizinecké policie Brno pod sp.zn. CPBR-08374-8/ČJ-2008-61PB-CI tak, že žádost žalobce o povolení k trvalému pobytu na území České republiky se zamítá. V odůvodnění správní orgán konstatoval, že ve lhůtě, jež byla správním orgánem poskytnuta usnesením ze dne 20.5.2008, nebyly předloženy doklady, které jsou náležitostmi žádosti o povolení k pobytu s tím, že žádosti o přerušení nebylo vyhověno, protože řízení již bylo přerušeno pro nedoložení náležitostí a s tím, že pro doložení chybějících náležitostí byla poskytnuta dostatečná lhůta.  Proti tomuto rozhodnutí podal žalobce odvolání, ve kterém poukázal na to, že podle § 64 odst. 2 zákona č. 500/2004 musí být v žádosti správní řízení přerušeno. K odvolání předložil usnesení Městského soudu v Brně ze dne 11.7.2008 čj: 39 C 76/2008-22, kterým soud ustanovil v právní věci žalobkyně L. P. proti žalovanému D. V. D. znalce z oboru zdravotnictví s úkolem určit pravděpodobnost otcovství žalovaného k nezletilému M. P.  Žalobou napadeným rozhodnutím ze dne 22.12.2008 bylo odvolání žalobce zamítnuto a odvoláním napadené rozhodnutí Oblastního ředitelství služby cizinecké policie Brno potvrzeno. V odůvodnění bylo konstatováno, že žalobce jako žadatel nepředložil k žádosti o povolení k trvalému pobytu náležitosti dané zákonem, k jejich předložení byl vyzván, byla stanovena 30 denní lhůta, kterou správní orgán považoval za dostatečnou. Odvolací správní orgán konstatoval, že nedoložením listinných dokladů, a to cestovního dokladu, dokladu potvrzujícího splnění podmínky podle § 87h odst. 1 zákona č. 326/1999 Sb., fotografie a dokladu o zajištění ubytování, nesplnil žalobce povinnost žadatele předložit doklady k žádosti o povolení k pobytu. Protože tyto doklady nebyly předloženy, nebylo možno žádosti vyhovět, neboť vyhovět žádosti lze pouze v případě splnění veškerých podmínek daných právním předpisem. Proti tomuto rozhodnutí směřuje žaloba.  Z obsahu spisového materiálu vyplývá, že žalobce požádal o povolení k trvalému pobytu s odkazem na ustanovení § 87h odst. 1 písm. b) zákona č. 326/1992 Sb.. Z ustanovení § 87i odst. 1 zákona č. 326/1999 Sb. vyplývá, že k žádosti o povolení k trvalému pobytu rodinný příslušník občana Evropské unie musí předložit cestovní doklad, doklad potvrzující splnění podmínky podle § 87h odst. 1, jde-li o rodinného příslušníka občana Evropské unie, fotografie a doklad o zajištění ubytování. Z výše uvedeného obsahu spisového materiálu vyplývá, že žalobce žádný z dokladů, které byl povinen k žádosti o povolení k trvalému pobytu předložit, nepředložil. Jak již bylo uvedeno, žalobce v podané žalobě namítal, že z ustanovení § 64 odst. 2 zákona č. 500/2004 Sb., správní řád, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „správní řád“) vyplývá, že v případě řízení, které je zahájeno na žádost účastníka řízení, je správní orgán povinen řízení přerušit. Tomuto právnímu názoru lze přisvědčit. Nelze však již přisvědčit tomu, že by povinnost správního orgánu přerušit řízení na základě žádosti účastníka řízení, který svým návrhem v řízení zahájil, byla povinností absolutní. Takovýto závěr by vedl k absurdním situacím, kdy by řízení nebylo možno nikdy skončit pouze proto, že by takový účastník řízení (navrhovatel) žádal opakovaně o přerušení řízení. To jistě není smyslem ustanovení § 64 odst. 2 správního řádu. V tomto právním ustanovení je vyjádřeno, že účastník správního řízení, jehož návrhem je toto správní řízení zahájeno, disponuje s předmětem tohoto řízení, může tedy požádat i o to, aby jím zahájené správní řízení bylo přerušeno. Neznamená to však, že by k přerušení řízení muselo docházet na základě shodných opakovaných žádostí takovéhoto účastníka řízení, jejichž podávání by bylo zcela v rozporu se smyslem správního řízení (tím je nutno rozumět rozhodnutí ve věci samé) a v rozporu s ostatními zásadami správního řízení (mezi něž nesporně patří zásada hospodárnosti a rychlosti ), aniž by bylo přihlédnuto ke konkrétním okolnostem konkrétního případu.  V daném případě je z obsahu spisového materiálu zřejmé, že žalobce požádal o povolení k trvalému pobytu z titulu svého tvrzení, že je otcem nezletilého státního občana České republiky. Aniž by soud hodnotil splnění podmínek uvedených v § 87h odst. 1 písm. b) zákona č. 326/1999 Sb., jehož se žalobce ve své žádosti dovolává, je nutno konstatovat, že je to žalobce, který je ke své žádosti povinen doložit, že splňuje zákonem stanovené podmínky. Jestliže tedy žalobce podal žádost o povolení k trvalému pobytu proto, že je otcem občana České republiky, bylo jeho povinností, aby k žádosti přiložil doklad o tom, že tuto podmínku splňuje. Z ustanovení § 87i zákona č. 326/1999 Sb. tato povinnost zcela jednoznačně vyplývá. Pokud žalobce nebyl schopen doložit své tvrzení o tom, že je otcem občana České republiky, nebylo na místě podání takové žádosti, resp. žádost mohla být podána až po té, kdy by žalobce jako žadatel o udělení trvalého pobytu byl schopen takový doklad předložit. Jak je patrno i z obsahu podané žaloby, žalobce je si vědom toho, že není schopen dostát tomu, aby k žádosti předložil zákonem stanovené doklady. Tuto situaci však nelze řešit tím, že je žádost podána a následně je na správním orgánu požadováno, aby řízení o žádosti, která nemá zákonem požadované náležitosti, přerušil řízení do doby, než požadovaný doklad bude obstarán za situace, kdy otázka otcovství má být předmětem soudního řízení.  S přihlédnutím k obsahu správního spisu má soud za to, že trvání na absolutní povinnosti správního orgánu přerušit řízení v případě, kdy žádost o přerušení řízení podá účastník správního řízení, na jehož návrh je správní řízení zahájeno, by bylo v rozporu se smyslem správního řízení, když je zřejmé, že žalobce podal žádost o povolení k trvalému pobytu s vědomím, že není schopen dostát zákonem stanovené povinnosti předložit doklady uvedené v § 87i odst. 1 zákona č. 326/1999 Sb. Podání takové žádosti se jeví ryze účelovým, a to zejména přihlédne-li soud ke skutečnosti, že důvodem přerušení řízení má být skutečnost, že matka nezletilého M. P. se domáhá u soudu určení otcovství žalobce k nezletilému, ačkoliv žalobce zřejmě své otcovství žádným způsobem nezpochybňuje a nepopírá, když naopak on sám v žalobě v této věci výslovně uvádí, že je otcem jmenovaného nezletilého.  Dle názoru soudu správní orgány nepostupovaly v rozporu se zákonem, když ze spisového materiálu vyplývá, že žalobci byl dán prostor pro to, aby odstranil vady své žádosti, byl vyzván k tomu, aby doložil doklady, které jsou zákonem stanoveny pro to, aby žádost o povolení k trvalému pobytu mohla být věcně posouzena. Žalobce v průběhu správního řízení dvakrát požádal o přerušení řízení proto, aby mu byl vytvořen časový prostor pro předložení jednoho z dokladů, které je povinen k žádosti doložit. Přitom ani další doklady na výzvu správního orgánu nepředložil. Již samotná absence těchto dalších dokladů (cestovní doklad, fotografie a doklad o zajištění ubytování) je důvodem proto, aby žádosti žalobce nebylo vyhověno, a to bez ohledu na to, nakolik doložil, že splňuje podmínky uvedené v § 87 h odst. 1 zákona č. 326/1999 Sb. Přitom ve vztahu k těmto, posléze uvedeným, dokladům požadavek na přerušení řízení nebyl uplatněn. Z výše uvedených důvodů soud má za to, že žaloba není důvodná, proto žalobu podle § 78 odst. 7 s.ř.s. zamítl.  Výrok o náhradě nákladů řízení je odůvodněn ustanovením § 60 odst. 1 s.ř.s., žalobce neměl ve věci úspěch, proto mu právo na náhradu nákladů řízení nepříslušní, žalovanému správnímu orgánu náklady nevznikly. P o u č e n í : Proti tomuto rozsudku lze podat za podmínek uvedených v § 102 a násl. s.ř.s. kasační stížnost k Nejvyššímu správnímu soudu prostřednictvím Městského soudu v Praze, a to ve lhůtě do dvou týdnů po doručení písemného vyhotovení rozsudku. Podle § 105 odst. 2 s.ř.s. musí být stěžovat zastoupen advokátem, to neplatí, má-li on sám nebo jeho člen či zaměstnanec, který za něj jedná nebo jej zastupuje, vysokoškolské právnické vzdělání, které je podle zvláštních zákonů vyžadováno pro výkon advokacie. V Praze dne 12. července 2011 JUDr.Hana Veberová předsedkyně senátu