Žádným předpisem není stanoven konkrétní počet podlaží či jiné parametry stavby podřaditelné pod pojem "nízkopodlažní zástavba". Uvedený pojem je proto zapotřebí aplikovat ve vztahu ke konkrétní umisťované stavbě, k charakteru místa, na kterém má být umístěna a ve vztahu k účelu vyhlášky č. 3/1991 Sb., v níž je tento pojem obsažen.

Číslo jednací: 5Ca 372/2008 - 84-91                     ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEKJMÉNEM REPUBLIKYMěstský soud v Praze rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Evy Pechové a soudců Mgr. Aleny Krýlové a Mgr. Michaely Bejčkové  v právní věci žalobců: 1) J.V., zast. Mgr. Tomášem Erbákem, advokátem, Maiselova 38/15, Praha 1,  2) Ateliér pro životní prostředí, o.s., Ve svahu 1, Praha 4, zast.: JUDr. Petrem Kužvartem, advokátem, Praha 4, Za Zelenou liškou 967, proti žalovanému: Magistrát hl.m. Prahy, Mariánské nám. 2, Praha 1, za účasti: PREMIUM real, spol. s.r.o., Jankovcova 1569/2c, Praha 7, zast.: JUDr. Evou Dobrohruškovou, advokátkou, Mánesova 5, Praha 2, o žalobě proti rozhodnutí ze dne 9.9.2008, č.j. S-MHMP 405581/2008/OST/Vo/Cř                                    t a k t o :   Žaloba   s e     z a m í t á .   Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.   Osoba zúčastněná na řízení nemá právo na náhradu nákladů řízení.       O d ů v o d n ě n í :               Žalobci podali společnou žalobu proti rozhodnutí označenému v záhlaví rozsudku, jímž  bylo zamítnuto jejich odvolání a potvrzeno rozhodnutí  odboru územního rozhodování Úřadu městské části  Praha 5, čj. OUR.Koš.p.1439-1028/07-Za-UR ze dne 15.4.2008, kterým bylo na návrh společnosti PREMIUM real, s.r.o. rozhodnuto o umístění stavby nazvané Obytný dům Božínka na pozemcích par. č. 1439,1440 a 2026/1 v k.ú. Košíře a dále o změně využití území.               V odůvodnění  napadeného rozhodnutí žalovaný zmínil důvody podaného odvolání, v němž odvolatelé namítali: 1)       prvostupňové rozhodnutí je v rozporu  se stavební uzávěrou vyhlášenou obecně závaznou vyhl. hl.m. Prahy č. 3/1991 ze dne 28.3.1991, podle které je stavební uzávěra  vyhlášena i pro území, na němž má být umístěna předmětná stavba  a jehož se týká změna využití území, a to s následujícími podmínkami: výstavba objektů pro bydlení a objektů potřebné občanské vybavenosti je v oblastech klidu omezena na dostavbu stávajících obcí a realizuje se formou výstavby rodinných domků a nízkopodlažní zástavby odpovídající  architektonické kvality. Intenzivní zástava sídlištního typu je zcela vyloučena.  Odvolatelé upozornili, že stavba má mít sedm podlaží a nemůže být považována za nízkopodlažní zástavbu, resp. rodinný dům. 2)       záměr je v rozporu s cíli a úkoly územního plánování ve smyslu § 90 písm. b) zák. č. 183/2006 Sb., protože odporuje  požadavkům na ochranu architektonických a urbanistických hodnot v území. O tom svědčí i posouzení z hlediska míry  využití území podle Oddílu 8 přílohy 1 Územního plánu hl.m. Prahy  (Regulativy  funkčního  a prostorového uspořádání  území hl.m. Prahy), ve znění změny Z1000/00. Dotčené území není v grafické části označeno překryvným označením nerozvojového území a nemá  stanovenou míru využití území, v úvahu tedy přichází jeho klasifikace  především  jako stabilizovaného území nebo výjimečně jako území  transformačního. Stavební úřad dospěl k závěru, že se o stabilizované území nejedná. Nepřímo dovodil, že se jedná o transformační území,  tedy o území  nevyužívané nebo nevhodně  využívané, u něhož  se předpokládá nový rozvoj s novým funkčním využitím. Proti tomu odvolatelé namítali, že  dosavadní způsob   využití  dotčeného území, na němž do nedávné doby  stála vila cestovatele Friče, byl v souladu s předpokládanou  mírou využití území vyjádřenou v územním plánu a  v obecně závazné  vyhl. hl.m. Prahy č. 3/1991 a že zde žádné nové funkční využití předpokládáno nebylo. Bylo by vhodné obnovit  užívání dotčeného území obdobným způsobem a  při obdobné míře využití, jako zde byla před zbouráním vily. Skutečnost, že pozemky dotčeného území se nacházejí  na okraji zastavitelného území a že hraničí s lesními pozemky a prvkem  územního systému  ekologické stability, nemůže vést k závěru, že by se jednalo o transformační území. Předmětný záměr  svou mírou využití území je v nesouladu s okolní stavbou, o čemž svědčí i výpočty míry využití území, provedené stavebním úřadem. 3)       došlo k vadnému doručení rozhodnutí, rozhodnutí vyvěšené na úřední desce nebylo kompletní a stavební úřad nezajistil možnost nahlédnout do kompletního rozhodnutí po celou dobu vyvěšení (pouze v úředních hodinách). Vyvěšená písemnost neobsahuje základní údaje o napadeném rozhodnutí kromě názvu stavby. Odvolatelé očekávají skutečné  a řádné doručení. 4)       odvolatelé navrhují, aby ministerstvo pro správní rozvoj jako nadřízený  orgán orgánu odvolacímu,  přezkoumalo „úpravu U 0615/2008“. Tímto předpisem argumentoval stavební úřad zrušení Oddílu 8 čl. 5 Regulativů funkčního a prostorového uspořádání území hl.m. Prahy ve znění změny Z 1000/00.   Žalovaný dále uvedl, že o odvolání vyrozuměl účastníky řízení. Zástupce navrhovatele ve vyjádření ze dne  16.6.2008  namítl, že  přestože účastníci byli  seznámeni s předmětem řízení a upozorněni, že případné námitky mohou vznést  nejpozději při ústním jednání, žádný z účastníků  nepodal námitku, že  umístění domu  je v rozporu s vyhlášenou stavební uzávěrou.  Změna Z1000/00 byla sice schválena Zastupitelstvem hl.m. Prahy, ale nebyla  vyhlášena,  proto rozdělování zastavitelných území na  rozvojová, stabilizovaná, transformační a nerozvojová nemá opodstatnění. K námitce odvolání, že  podle nového stavebního zákona není v pravomoci obce provést úpravu směrné části územního plánu, odkázal zástupce navrhovatele na § 31 odst. 3  stavebního zákona č. 50/1976 Sb.,  které toto umožňovalo, a  které bylo nahrazeno ust. § 188 odst. 4 stavebního zákona č. 183/2006 Sb.         Odvolací orgán uvedl, že vycházel z těchto skutečností:         Návrh na umístění stavby  byl  podán  a územní řízení bylo zahájeno dne 27.7.2007. Dne 21.12.2007 byl návrh doplněn. Opatřením ze dne 7.1.2008 stavební úřad oznámil  účastníkům a dotčeným orgánům zahájení řízení  a současně nařídil ústní jednání na 12.2.2008. Účastníci byli upozorněni, že námitky a připomínky mohou uplatnit nejpozději při ústním jednání, jinak k nim nebude přihlédnuto.  Z ústního jednání vyplynula nutnost doplnit návrh o další podklad. Proto stavební úřad řízení  dne 13.2.2008 přerušil a vyzval navrhovatele k doplnění žádosti. Žádost byla doplněna dne 3.3.2008 a účastníci řízení byli o doplnění dokumentace  informováni sdělením o pokračování územního řízení. Zároveň byla stanovena lhůta, v níž se účastníci mohli k doplněné dokumentaci vyjádřit, žádné vyjádření však podáno nebylo. Dne 15.4.2008 bylo vydáno rozhodnutí, jímž stavební úřad návrhu vyhověl.         Vydaným rozhodnutím stavební úřad umístil stavbu Obytný dům Božínka. Jedná se o bytový dům na pozemku parc. č. 1439 a částech pozemků parc. č. 1440 a 2026/1 k. ú. Košíře, na svažitém pozemku při severovýchodní hraně komunikace Jinonická v Praze 5. Budova má tvar obdélníku o max. rozměrech 48,60 x 18,80 m, s podélnou  osou rovnoběžnou s ulicí Jinonická. Hmota budovy bude sledovat terénní sklon tak, že bude stoupat  v terasách  od  ulice Jinonická severovýchodním směrem. Bytový dům bude propojen  ve třech spodních podlažích, ve vyšších podlažích se rozdělí do dvou totožných terasových hmot. Dopravně bude budova připojena dvěma vjezdy na komunikaci Jinonickou.  Kapacita stavby bude 8 bytů o jedné obytné místnosti, 2 byty do 100 m2, 10 bytů nad 100 m2 a 42 státní pro osobní automobily v hromadných garážích situovaných v budově.  Pro uvedený počet bytových jednotek je podle ust. § 10 vyhl. o OTPP potřeba pouze 28 stání, zvýšený počet stání stavební úřad v rozhodnutí řádně odůvodnil.         Vydaným rozhodnutím stavební úřad dále změnil využití území jihovýchodního pásu pozemku parc. č. 1440 o šířce 6,7 m situovaného mezi hranicí pozemku par. č. 1440 a 2026/1 (komunikace Jinonická) a jihozápadním průčelím budovy. V tomto pruhu svažitého pozemku budou realizovány terénní a sadové úpravy.  Podle územního plánu sídelního útvaru hl.m Prahy chváleného usnesením  Zastupitelstva  hl.m. Prahy č. 10/05 ze dne 9.9.1999  a vyhlášky č. 32/1999 hl.m. Prahy o závazné části územního plánu  sídelního útvaru hl.m. Prahy (ÚPn)  se navrhovaná stavba nachází v polyfunkčním území čistě obytném (OB) určeném především pro bydlení, bez stanovené prostorové regulace.  Přípojky sítí  technické infrastruktury zasahují do pozemku komunikace Jinonická, určeného územním plánem pro dopravu, komunikační sít-ostatní dopravně významné komunikace, ve kterých je umístění liniových  vedení TV možné.  Stavba je v souladu s ÚPn.         K jednotlivým bodům odvolání pak odvolací orgán uvedl:   K bodu  1) - pozemek stavby je součástí oblasti klidu „Košíře-Motol“, zřízené vyhl. č. 3/1999 Sb. hl.m. Prahy, kterou byla současně vyhlášena pro tuto oblast klidu stavební uzávěra.  Podle čl. 3 uvedené vyhlášky lze stavební činnost v oblasti klidu provádět  m.j. pouze    na místech k tomu určených  územně plánovací dokumentací. Odvolatel má pravdu v tom, že výstavba objektů pro bydlení  a objektů potřebné občanské vybavenosti  je v oblastech klidu omezena na dostavbu stávajících obcí a realizuje se formou výstavby rodinných domků a nízkopodlažní zástavby odpovídající architektonické kvality.  Termín nízkopodlažní zástavba, uvedený ve vyhl. č. 3/1991 Sb. hl.m. Prahy není v pojmech stavebního zákona, vyhl.  o  TPP ani v citované vyhlášce specifikován.  V odůvodnění vydaného rozhodnutí  se stavební úřad podrobně zabýval otázkou umístění stavby a jejím architektonickým a urbanistickým řešením ve vztahu k okolí. Stavba má  sice 5 nadzemních podlaží, z toho páté ustupující, ale zvolené řešení odpovídá místu, na kterém je umístěna.  Navrhovaný objekt je zaříznutý do svahu, pro celý objekt je charakteristické terasovité formování hmot, které vychází ze stávajícího členění stráně. Ve spise je doloženo  rozhodnutí odboru ochrany prostředí MHMP čj. S-MHNP-255390/05/OOP-V-1434/R-359/Pra ze dne 9.2.2006, kterým se uděluje souhlas  k umístění a povolení stavby  a jímž je záměr  jako celek ohodnocen jako zásah, který negativním způsobem nesnižuje  přírodní, kulturní i historickou charakteristiku místa a přírodní hodnotu, ale mění  jeho estetickou hodnotu způsobem, který lze akceptovat.  Dotčený orgán se zabýval i  žádostí o vydání rozhodnutí k zásahu do významného krajinného prvku les a k tomu uvedl, že vzhledem k tomu, že  navrhovatel upustil od výstavby teras a posunul stavbu západním směrem, nedochází k dotčení významného krajinného prvku les a vydání rozhodnutí je  bezpředmětné.   K bodu 2) - dokumentace byla zpracována s ohledem na platnou územně plánovací dokumentaci včetně úpravy U 0615/2008, která platí  od 15.1.2008. Stavební úřad správně posoudil, že navrhované umístění stavby je s ÚPn v souladu. Ve funkční ploše OB, kde se stavba  umisťuje, není stávající souvislá zástavba. Jedná se o solitérní  funkční plochu rozměru 1523 m2 v zastavitelném území, sousedící ze tří stran s nezastavitelným územím určeným územním plánem  pro zeleň – lesní porosty (LR). která je součástí celoměstského systému zeleně, a ze čtvrté strany s komunikací Jinonická. Regulativy funkčního a prostorového  uspořádání  území hl.m. Prahy ve znění změny v napadeném rozhodnutí stavební úřad použil  jako vhodné interpretační vodítko pro posuzování cílů územního plánování. OST  MHMP souhlasí s názorem stavebního úřadu, že nejde o stabilizované území. Ust. Odd. 8 čl. (5) regulativů, týkající se vyčíslení kódu míry využití území, nemusel stavební úřad, vzhledem k situaci v území (absence stávající zástavby ve funkční ploše) vůbec použít.   K bodu 3)-  námitku odvolání týkající se nesprávného doručení  stavební úřad akceptoval a rozhodnutí bylo v plném rozsahu opakovaně zveřejněno na úřední desce.   K bodu 4)- odvolací orgán nesouhlasil s názorem odvolatele, že platný stavební zákon nemá ustanovení, které by umožňovalo úpravu směrné části územního plánu tak, jak to umožňovalo ust. § 31 odst. 3 zrušeného zákona č. 50/1976 Sb. Souhlasí s názorem žadatele, že ustanovení § 31 odst. 3 zákona č. 50/1976 Sb. bylo nahrazeno § 188 odst. 4 zákona č. 183/2006 Sb., podle kterého .... při projednání a vydání  návrhu změny územního plánu obce, regulačního plánu nebo územně plánovací dokumentace sídelního útvaru nebo zóny  schválené přede dnem  účinnost tohoto zákona, se postupuje podle tohoto zákona.  O úpravě směrné části této dokumentace rozhoduje pro své území obecní úřad, v ostatních případech úřad územního plánování.  Při úpravě se postupuje podle dosavadních právních předpisů.  Projednání a schválení U 0615/2008 bylo  provedeno za účinnosti zákona č. 183/2006 Sb., postupuje se tedy podle uvedeného ustanovení. Změna směrné části územního plánu je proto možná.  Stavební úřad v odůvodnění svého rozhodnutí správně uvedl, že  ustanovení oddílu 8 odst. 5 vyhl. č. 32/1999 Sb. hl.m.Prahy, ve znění pozdějších předpisů, bylo zrušeno úpravou územního plánu číslo U 0615/2008.  V tomto případě  by se však  závazně neuplatnilo s ohledem na absenci stávající zástavby ve funkční ploše ani před touto úpravou.  Proto odvolací orgán nepovažuje za nutné, aby v souvislosti s napadeným rozhodnutím o umístění předmětné stavby přezkoumávalo Ministerstvo pro místní rozvoj uvedený právní předpis (U 0165/2008).  Odvolací orgán neshledal odvolání důvodné.         Žalobci v podané žalobě uvedli, že  první žalobce je vlastníkem rodinného domu a pozemku bezprostředně souvisejícího se stavbou umístěnou napadeným rozhodnutím.  V rámci  vedeného řízení usiloval o ochranu nerušeného výkonu svých vlastnických práv k této nemovitosti.  Realizací předmětné stavby  by totiž došlo k výraznému zastínění  jeho domu a pozemku, ke zvýšení automobilového provozu  a hlučnosti a prašnosti prostředí, tedy ke snížení  podmínek užívání jeho nemovitostí  a snížení její tržní ceny.  Proto první žalobce v rámci územního řízení usiloval o změnu projektu  umisťované stavby jejím snížením alespoň o dvě podlaží, čímž by se  zmírnilo zastínění jeho nemovitosti a negativní účinky zvýšeného automobilového provozu.         Druhý žalobce je občanským sdružením, které, jak vyplývá z předložených stanov, bylo založeno za účelem ochrany přírody a krajiny, životního prostředí a veřejného zdraví a dále za účelem působení směrem k trvalejší udržitelnosti a kvalitativnímu rozvoji sídel i  krajiny. I druhý žalobce usiloval o snížení umisťované stavby, protože stavba v podobě,  jak byla umístěna,  by narušovala hodnoty zachovalé přírody, které jsou v rámci městského prostředí cenné a jejichž ochrana je náplní  činnosti druhého žalobce.         Zkrácení práv  obou žalobců ve smyslu § 65 odst. 2 s.ř.s.  vyplývá ze skutečnosti, že vydáním napadených rozhodnutí, jejichž rozpor s obecně závaznou vyhláškou hl.m. Prahy č. 3/1991 Sb.  a rozpor se zákonem č. 500/2004 Sb. je popsán níže,  bylo žalobcům znemožněno chránit jejich práva a oprávněné zájmy.         Žaloba namítá:   1)     Rozpor rozhodnutí se stavební uzávěrou. Již v odvolání  žalobci   prvostupňovému rozhodnutí vytýkali, že  bylo vydáno v rozporu s podmínkami obsaženými v obecně závazné vyhl. č. 3/1991 Sb. hl.m. Prahy  „o zřízení oblastí klidu v hlavním městě Praze a vyhlášení stavební uzávěry pro tyto oblasti“ , konkrétně se stavební uzávěrou  vztahující se i na   dotčené pozemky,  tohoto znění : výstavba objektů pro bydlení a objektů potřebné občanské vybavenosti je v oblastech klidu omezena na dostavbu stávajících obcí a realizuje se formou výstavby rodinných domků a nízkopodlažní zástavby odpovídající architektonické kvality. Intenzivní zástavba sídlištního typu je zcela vyloučena.   V odvolání namítali, že  bytový dům o sedmi podlažích (dvě podzemní a pět nadzemních) zahrnující 20 bytových jednotek a 42 parkovacích míst  neodpovídá  obsahu pojmu „rodinný dům“ nebo „nízkopodlažní zástavba“ , když podle odvolatelů  je za nízkopodlažní zástavbu možno považovat  zástavbu nanejvýš  se dvěma nadzemními podlažími plus obytným podkrovím. Žalobci v odvolání namítali i to, že stavební úřad se souladem záměru s uvedenou stavební uzávěrou vůbec nezabýval. K tomuto bodu odvolání uvedl odvolací orgán, že stavební úřad se zabýval otázkou umístění stavby  a jejím architektonickým a urbanistickým řešením ve vztahu k okolí.  Argumentace žalobců v podaném odvolání však směřovala  k výškovému omezení staveb definovanému uvedenou stavební uzávěrou pomocí pojmu „nízkopodlažní zástavba“.  Odvolací orgán sice správně uvedl, že tento pojem  není ve stavebním zákoně ani ve vyhl. č. 3/1991 Sb. hl.m. Prahy  specifikován, neuvedl však,  z čeho při výkladu tohoto pojmu vycházel a dokonce ani zda se výkladem  uvedeného pojmu zabýval.  Nedostál tak své povinnosti  podle § 89 odst. 2 správního řádu přezkoumat soulad napadeného rozhodnutí s právními předpisy a přezkoumat správnost rozhodnutí v rozsahu námitek uvedených v odvolání.  Odvolací orgán odkázal na rozhodnutí odboru ochrany prostředí MHMP, jímž byl udělen souhlas k zásahu do krajinného  rázu v přírodním  parku Košíře-Motol ve smyslu § 12 odst. 2 zákona č. 114/1992 Sb. Jak však žalobci upozorňovali v podaném odvolání,  orgán ochrany přírody a krajiny má sice pravomoc vydat souhlas k zásahu do krajinného rázu podle § 12 odst. 2 zákona č. 114/1992 Sb., nenáleží mu však pravomoc k udělení výjimky ze stavební uzávěry.  Odkaz na uvedené rozhodnutí orgánu ochrany přírody a krajiny  je  tak při zkoumání souladu  územního rozhodnutí s podmínkami stavební uzávěry irelevantní.  V otázce souladu umístění stavby se   stavební uzávěrou je proto rozhodnutí nepřezkoumatelné, neboť z něj není zřejmé, na základě jakých důvodů  bylo odvolání zamítnuto. Nepřezkoumatelné je i rozhodnutí prvostupňové, které se  k otázce souladu umisťované stavby se stavební uzávěrou nijak nevyjádřilo.             2) Nesprávné posouzení souladu s architektonickými a urbanistickými hodnotami v území. Podle § 90 písm. b) zákona č. 183/2006 Sb. stavební úřad v územním řízení posuzuje, zda je záměr  žadatele v souladu  s cíly a úkoly územního plánování, zejména s charakterem území, požadavky na ochranu architektonických a urbanistických hodnot v území.  Podle čl. 4 odst. 1 vyhl. hl.m. Prahy 26/1999 Sb. hl.m. Prahy  o obecných technických požadavcích na výstavbu, musí umístění staveb a míra zastavění pozemku odpovídat urbanistickému a architektonickému  charakteru prostředí a požadavkům na zachování pohody bydlení a zdravého životního  prostředí.  Jak žalobci upozornili již v podaném odvolání, urbanistické hodnoty předmětného území jsou vymezeny vyhl. hl.m. Prahy  3/1991 takto: „Posláním oblastní klidu je zachovat a trvale chránit vymezené části území pro jejich přírodovědné, krajinné a estetické hodnoty, umožnit jejich využití k rekreaci i poučení občanů a celkově přispět ke zlepšení prostředí města. Oblasti klidu tak představují specifickou velkoplošnou ochranu zachovalé přírodní krajiny ve městě“.  Dotčené území je  uvedenou vyhláškou definováno jako území s hodnotami, jež jsou z urbanistického hlediska potřebné a jež je třeba chránit na úkor rozvojových aktivit. Za tím účelem byla vydána stavební uzávěra neumožňující rozvojovou činnost  nad rámec „dostavby stávajících obcí“  a to formou „výstavby rodinných domků a nízkopodlažní zástavby“ . Urbanistické hodnoty dotčeného území tedy spočívají v hodnotách zachovalé přírody, která ve městě zlepšuje životní prostředí obyvatel, a to jak ze zdravotní, tak i estetické stránky.  Z architektonického hlediska  sestává zástavba  v dotčeném území z vilových domů umístěných na levé straně ulice Jinonická. Tato zástavba doznívá na pravé straně  ulice rodinným domem prvního žalobce a sousední vilou Božínka cestovatele Friče, která je nyní zbouraná.  Zástavba na pravé straně ulice Jinonická bezprostředně navazuje na lesní porost, jak je zřejmé z obrázku č. l  a 2, připojených k žalobě. Na obrázku č. 1, což je mapový materiál získaný  z mapového portálu  agentury CENIA,  jsou zeleným šrafováním vyznačeny  hranice přírodního parku Košíře-Motol a červeně místo, na němž stále vila Božínka. Na obrázku č. 2 je letecký fotografický snímek části ulice Jinonická, na němž je červeným kroužkem označeno místo, na kterém stála vila Božínka. Objekt této někdejší nemovitosti  zabíral pouze pozemek parc. č. 1439, mírou využití území zapadal do svého okolí a vytvářel přirozený přechod mezi lesními pozemky na jedné straně a vilovou zástavbou  na druhé straně ulice Jinonická.  Popsané architektonické a urbanistické hodnoty jsou v příkrém rozporu s navyšováním míry využití území, k němuž by došlo uskutečněním předmětné stavby. O tom, že záměr je svou mírou využití území v nesouladu s okolní zástavbou, svědčí i výpočty provedené stavebním úřadem, který přistoupil k vyčíslení míry využití dotčeného území při realizaci záměru a k jejímu srovnání s okolní zástavbou, přičemž došel k následujícím závěrům:             „V dokumentaci bylo mimo jiné provedeno porovnání koeficientů podlažních ploch  (KPP) pro pozemky parc. č. 1053,1090 a 1091,1082 a 1083 se stávající zástavbou a KPP navrhovaného domu. Z porovnání vyplývá, že hodnota KPP stávajících staveb se pohybuje na úrovni 1,7, což odpovídá  kódu míry využití „G“. Navrhovaná stavba dosahuje koeficientu  KPP 2,28, který odpovídá kódu míry využití  území „H“.  Po posouzení doložených výpočtů lze konstatovat, že dosažená hodnota KPP  pro navrhovanou stavbu převyšuje hodnoty KPP vypočítané pro některé vybrané stavby okolní stávající zástavby“.               Žalobci namítli, že ke skutečnosti, že má dojít k výraznému zvýšení míry využití území,  se napadená rozhodnutí nevyjadřují. Není tedy zřejmé, jakými úvahami se  úřad městské části Praha 5 a žalovaný v této otázce  řídili a z jakých důvodů jimi bylo shledáno navýšení míry využití území v souladu s architektonickými a urbanistickými hodnotami v území. I v tomto bodě jsou tedy vydaná rozhodnutí podle žalobců  nepřezkoumatelná.               Žalobci žádali, aby soud ve smyslu § 76 odst. 1 písm. a)-c)  s.ř.s. napadené rozhodnutí žalovaného i rozhodnutí správního orgánu prvního stupně zrušil a věc žalovanému vrátil k dalšímu řízení a přiznal žalobcům náhradu nákladů řízení.               K žalobě se vyjádřil žalovaný.  K žalobní námitce, že územní rozhodnutí je v rozporu se stavební uzávěrou vyhlášenou obecně závaznou vyhláškou hl.m. Prahy č. 3/1991 Sb. hl.m. Prahy ze dne 28.3.1991,  odkázal na odůvodnění napadených rozhodnutí.  Uvedl, že žalovaný i stavební úřad  se podrobně zabývali  otázkou umístění stavby  a jejím architektonickým a urbanistickým řešením ve vztahu k okolí. Stavba  má 5 nadzemních podlaží, z toho páté ustupující. Termín „nízkopodlažní stavba“ použitý ve vyhl. č. 3/1991 Sb. hl.m.Prahy není v právních předpisech specifikován.  Pokud by se jednalo o umístění  pětipodlažní budovy v rovinatém terénu, vznikla by na daném místě výšková dominanta. Zvolené řešení  ale odpovídá místu, na kterém je stavba umístěna. V nejvyšším bodě  vystupují nad terén  pouze částečně dvě podlaží, z nichž jedno je výrazně ustupující. Navrhovaný objekt je zaříznutý do svahu, pro celý objekt je charakteristické terasovité formování hmot, které vychází ze stávajícího členění stráně. Účel,  který sleduje uvedená vyhláška, je tak podle žalovaného naplněn.               K žalobní námitce, že  nebyl správně posouzen soulad umisťované stavby s urbanistickými a  architektonickými hodnotami v území, žalovaný ve vyjádření k žalobě uvedl, že  se stejnou námitkou se vypořádal již v napadeném rozhodnutí. Otázka, zda stavba odpovídá  architektonickému a urbanistickému charakteru prostředí, je otázkou odbornou, posoudit ji přísluší stavebním úřadům  v rámci jejich působení a pravomoci z hlediska ochrany veřejných zájmů na zachování urbanistického a architektonického rázu lokality určené k zastavění, garantované územním plánem, případně podrobnějšími regulativy daného území. Je tedy na stavebním úřadu, aby  si při projednávání konkrétního případu  umístění stavby řídíce se územním plánem a stanovisky příslušných dotčených správních orgánů, učinil úsudek, zda jde o stavbu urbanisticky a architektonicky vhodnou  pro dané území a zda nová stavba doplňuje okolí tak, že nemůže ohrozit veřejné zájmy vytýčené v územním plánu.  Účastenství  žalobce J.V. v územním řízení bylo dáno ust. § 85 odst. 2  písm. b) stavebního zákona, podle kterého jsou účastníky územního řízení o umístění stavby mimo jiné osoby, jejichž vlastnická a jiná práva k pozemkům nebo stavbám na nich, včetně sousedních pozemků a staveb na nich, mohou být  rozhodnutím přímo dotčena. Stanovené účastenství  vymezuje rozsah hmotných práv  a zájmů v řízení daných vlastnickým právem k sousedním pozemkům a stavbám, a jen v rozsahu těchto práv  může být žalobce umístěním  předmětné stavby  dotčen.  Účast Ateliéru pro ochranu přírody a krajiny, o.s. byla dána ust. § 85 odst. 1 písm. c) stavebního zákona a § 70 odst. 2 a 3 zákona č. 114/1992 Sb.  o ochraně přírody a krajiny; pokud je hlavním posláním  občanského sdružení ochrana přírody a krajiny, nelze uplatňovat námitku, která se k ochraně veřejných zájmů ve smyslu zákona o ochraně přírody a krajiny nevztahuje.               Žalovaný má za to, že vydaná rozhodnutí jsou srozumitelná a odůvodněná a žalobní návrh je bezpředmětný. Navrhl  zamítnutí žaloby.               Žalobci v replice k vyjádření žalovaného namítli, že žalovaný opakuje, že termín „nízkopodlažní zástavba“ není definován, dále se však  otázkou souladu stavby  s podmínkami stavební uzávěry nezabývá. To, že výškový regulativ stanovený ve výše uvedené stavební uzávěře  je definován pomocí obecného pojmu  neznamená, že by mohl být při vydávání územního rozhodnutí opomíjen.  Stavební úřad je při aplikaci  ustanovení stavební uzávěry povinen  tento obecný pojem vyložit a na základě tohoto výkladu  zdůvodnit svůj závěr ohledně souladu umisťované stavby se stavební uzávěrou.  Konstatování, že se stavební úřad zabýval  otázkou architektonického a  urbanistického řešení umísťované stavby ve vztahu k jejímu okolí, nelze považovat za odůvodnění  souladu stavby s výškovým regulativem obsaženým ve stavební uzávěře.  V tomto směru jsou napadená rozhodnutí nepřezkoumatelná.  Za zavádějící považují žalobci posuzování přiměřenosti   výšky stavby  vzhledem k nejvyššímu bodu terénu. Při pohledu z ulice  i ve vztahu k sousední nemovitosti  prvního žalobce se předmětná stavba prezentuje  všemi svými nadzemními podlažími, proto je podle žalobců irelevantní, jak se stavba jeví z opačné strany, kde se nachází jenom les. Za situace, kdy umístěná stavba svými pěti nadzemními podlažími zastíní sousední rodinný dům prvního žalobce, považují žalobci tvrzení žalovaného o tom, že stavba není výškovou dominantou, za nepravdivé.               Naznačuje-li žalovaný ve vyjádření k žalobě, že občanské sdružení, jehož hlavním posláním je ochrana přírody a krajiny, není aktivně legitimováno  k uplatnění námitky vztahující se k posouzení souladu umisťované stavby  s architektonickými a urbanistickými hodnotami  v území,  pak žalobci tvrdí, že ochrana  architektonických a urbanistických hodnot je  nerozlučně spjata s ochranou městské krajiny, jak vyplývá  z definice  vyhlášky č. 3/1991 Sb. hl.m. Prahy: „Posláním oblastní klidu je zachovat a trvale chránit vymezené části území pro jejich přírodovědné, krajinné a estetické hodnoty, umožnit jejich využití k rekreaci i poučení občanů a celkově přispět ke zlepšení prostředí města. Oblasti klidu tak představují specifickou velkoplošnou ochranu zachovalé přírodní krajiny ve městě“.   Urbanistickou hodnotou  dotčeného území je ochrana zachovalé přírodní krajiny ve městě, proto otázku posuzování urbanistických hodnot v tomto území nelze v tomto případě  oddělovat od otázky ochrany přírody a krajiny.   Námitka žalovaného je ostatně bezpředmětná  vzhledem k tomu, že žaloba je podána i jménem  prvního žalobce, který je vlastníkem sousední nemovitosti.                Z podnětu podané žaloby přezkoumal soud napadené rozhodnutí v mezích žalobních bodů, jimiž je vázán, a vycházel při tom ze skutkového i právního stavu, který tu byl v době rozhodování správního orgánu, jak soudu ukládá ust. § 75 odst. 1,2 s.ř.s. V souladu s ust. § 51 odst. 1 s.ř.s. soud ve věci rozhodl bez nařízení ústního jednání, neboť účastníci řízení s takovým projednáním věci nevyslovili v soudem stanovené lhůtě svůj nesouhlas.               Soud vycházel z obsahu správního spisu předloženého žalovaným správním orgánem.   Žádost o umístění   předmětné stavby byla podána dne 27.7.2007 společností PREMIUM real. s.r.o. Výzvou  ze dne 2.8.2007 byl žadatel vyzván  k doplnění návrhu o vyjádření Státní energetické inspekce a o stanovisko URM k navýšení kódu míry využití území.    Vyjádření Útvaru rozvoje hl.m. Prahy  čj. URM 11076/07 ze dne 21.12.2007 je založeno do dokumentace správního spisu. Uvádí se v něm, že podle platného územního plánu  se předmětné pozemky nalézají ve funkční ploše OB-čistě obytné území LR – lesní porosty. Pro  funkční plochu OB není  ÚPn určen kód míry využití území, jedná se o stabilizované území, pro které podle  Oddílu 8 – Míra využití území a prostorové uspořádání vyhlášky č. 32/1999 k ÚPn.  platí: (4) Stabilizované území je zastavitelné území, které je tvořeno stávající souvislou výstavbou a stabilizovanou hmotovou strukturou, v němž územní plán nepředpokládá  významný rozvoj, proto zde není stanovena místa využití území a z hlediska limitů rozvoje je možné pouze zachování stávající urbanistické struktury bez možnosti další rozsáhlé stavební činnosti.  (5) Při umisťování staveb v území bez stanoveného kódu  míry využití území  bude v rámci územního řízení vyčíslen navrhovaný kód míry využití území pro předmětný pozemek nebo pro záměrem vymezené území. Při posuzování souladu záměru s územním plánem bude  prioritou soulad se stávající mírou využití území převažující v okolí posuzované stavby, charakterem zástavby, hmotovým členěním a výškovou hladinou okolní zástavby . Navýšení stávající míry využití  území ve stabilizovaných územích je podmíněno rozhodnutím o úpravě územního plánu.  Vyjádření poukazuje na kontrolní výpočet míry využití území, provedený URM (KPP=3,0, což odpovídá kódu  K). Konstatuje, že  v dokumentaci se jako referenční území uvádějí vybrané pozemky v okolí západně od ulice Jinonické, u kterých KPP dosahuje hodnoty 1,7, avšak  podél východního kraje ulice Jinonická  směrem na sever jsou realizovány pouze ojedinělé solitérní objekty a souvislé plochy zeleně, které jsou součástí celoměstského systému zeleně, nedovolují vytvoření souvislé zástavby. Proto je navržený objekt možno považovat za solitér, který nezakládá možnost vytvoření nové souvislé zástavby s obdobně vysokou mírou využití území.  Uzavírá, že  předložený návrh  řešení obytného domu Božínka z hlediska funkčního využití  v souladu s územním plánem a s přihlédnutím k solitérní poloze objektu je možné souhlasit s navrženou mírou využití území.   V Oznámení o zahájení územního řízení ze dne 7.1.2008  bylo zároveň nařízeno ústní jednání na 12.2.2008 s upozorněním, že  závazná stanoviska,  námitky a připomínky lze uplatnit nejpozději při ústním jednání, jinak k nim nebude přihlédnuto. Námitky podalo občanské sdružení UVOJAN, J.V. (první žalobce), Ateliér pro životní prostředí (druhý žalobce) a občanské sdružení Zelená alternativa.    První žalobce v námitkách  namítl, že se jedná o oblast chráněné plochy se zelení,  vyhlášky hl.m. Prahy  zakazují v lokalitě jakoukoliv zástavbu, veškeré okolní stavby jsou malé rodinné domky, plánovaná stavba naruší urbanisticko-architektonický charakter  oblasti a zhorší užívání  jeho nemovitosti (zastíní jeho pozemek i stavbu, zhorší pohodu bydlení). Požadoval vypracování statického posouzení, hlukové studie. Druhý žalobce namítl, že  podle  směrné části územního plánu sídelního útvaru hl.m. Prahy ve znění změny Z1000/00 jde o stabilizované území, v němž je možné pouze zachování  stávající urbanistické struktury bez možnosti  další rozsáhlejší stavební činnosti,  umístění stavby je v rozporu s územním plánem, z dokumentace není zřejmé  dodržení  minimálního odstupu staveb podle vyhl. 26/1999 Sb. hl.m. Prahy.   Výzvou ze dne 13.2.2008 stavební úřad vyzval žadatele k doplnění  podkladů o světelně technickou studii, která byla  ve stanovené lhůtě do spisu založena a dokládá, že posuzované místnosti v domě čp. 765 budou  splňovat   požadavky příslušné ČSN  i v době po výstavbě objektu Božínka.   Rozhodnutím ze dne 15.4.2008, čj. OUR.Koš. p. 1439-1028/07-Za-UR  stavební úřad rozhodl o umístění předmětné stavby a dále o změně využití území. Ve výroku rozhodnutí  popsal  umisťovanou stavbu a změnu využití území a rozhodl o námitkách účastníků řízení, kdy částečně vyhověl námitkám občanského sdružení UVOJAN, J.V. a Občanského sdružení Zelená alternativa a nevyhověl námitkám Ateliéru pro životní prostředí.  K posouzení souladu záměru s veřejným zájmem stavební úřad uvedl, že  navrhované umístění je v souladu s územním plánem sídelního útvaru hl.m. Prahy, ve znění změn, jedná se o stavbu bytového domu, která je navrhována v ploše s funkčním využitím OB-čistě obytné území- bez podrobnější regulace.   K posouzení záměru z hlediska jeho souladu s Regulativy funkčního využití a prostorového uspořádání území hl.m. Prahy, Oddíl 8 čl. (4) a čl. (5)  konstatoval, že předmětná dokumentace byla zpracována a posuzována i s ohledem na čl (5), který však byl ke dni 15.1.2008 bez náhrady vypuštěn  úpravou č. U 0615/2008.  Stavební úřad posoudil dokumentaci s ohledem na uvedená ustanovení a konstatoval, že  návrh  bytového domu svým hmotovým řešením reaguje na konfiguraci terénu tak, že jednotlivá podlaží  terasovitě stoupají od ulice Jinonická  směrem k lesnímu pozemku.  Stavební úřad neposoudil  území, v němž se stavba umisťuje, jako území, které je tvořeno stávající souvislou zástavbou a stabilizovanou hmotovou strukturou dle Odd. 8 čl. (4), neboť  při východní straně ulice Jinonická  se jedná o umístění solitérního objektu , jehož poloha je dána v územním plánu  solitérním umístěním funkce OB v rozsáhlých plochách LR. Z hlediska  architektonického a urbanistického se jedná o kvalitní architektonické řešení  stavby vč. jejího vhodného začlenění do terénu.  Navrhovaný dům se umisťuje  na vlastních pozemcích žadatele- parc. č. 1439 a 1440 o celkové výměře 7 451 m2, zastavitelná plocha OB činí cca 1507 m2 (z této plochy bude zastaveno cca 875 m2) a 5 944 m2 je v ploše LR.  V dokumentaci bylo provedeno porovnání koeficientů podlažních ploch (KPP) pro pozemky par. č. 1053, 1090  a 1091, 1082 a 1083 se stávající zástavbou a KPP navrhovaného domu. Z porovnání vyplývá, že hodnota KPP stávajících staveb se pohybuje na úrovni 1,7, což odpovídá kódu míry využití „G“. Navrhovaná stavba dosahuje koeficientu KPP 2,28, který odpovídá kódu míry využití „H“.   Hodnota KPP pro navrhovanou stavbu tedy převyšuje  hodnoty KPP  vypočítané pro některé vybrané  stavby okolní stávající zástavby. Přesto, s ohledem na výše uvedené posouzení, stavební úřad považuje  navrhovanou stavbu v tomto konkrétním místě za akceptovatelnou.   Stavební úřad dále posoudil  soulad stavby s obecnými technickými požadavky na výstavbu stanovenými vyhl. č. 26/1999 Sb. hl.m. Prahy a dospěl k závěru, že stavba je v souladu zejména s čl. 4 odst. 1,2,10 a 11.  Nejbližší okolí navrhované stavby  tvoří zástavba  při západním chodníku ulice Jinonická (přes ulici). Jedná se o souvislou zástavbu tvořenou především solitérními, původně zejména secesními  stavbami na samostatných parcelách.  Navrhovaná novostavba  se umisťuje  jako samostatný objekt při východním chodníku Jinonické ulice, kde je s ohledem na terénní podmínky  (stráň zvedající se od ulice)  stávající zástavba sporadická a bez zjevné architektonické návaznosti na stávající zástavbu  při západní straně komunikace.  Stavební úřad neshledal souvislost  s existujícími stavbami  v architektonickém řešení návrhu  a stavbu posoudil jako samostatný objekt  na pozemích bývalé usedlosti Božínka. Navrhované řešení představuje  architektonicky kvalitní moderní bytový dům, který je v terasovitě  členěných hmotách vhodně zasazen do terénu pozemků stavby.  Architektonické řešení stavby a její začlenění do území stavební úřad posoudil jako akceptovatelné.  Navrhovaná stavba respektuje omezení vyplývající z právních předpisů chránících veřejné zájmy. Dotčené  orgány se k umístění stavby vyjádřily kladně, podmínky, na které svůj souhlas případně vázaly, jsou zahrnuty do podmínek tohoto rozhodnutí. Umístění stavby odpovídá požadavkům na zachování zdravého životního prostředí a pohody bydlení; pojem „pohoda bydlení“ je třeba vnímat jako  souhrn činitelů a vlivů, které přispívají k tomu, aby bydlení bylo zdravé a vhodné pro všechny kategorie uživatelů, pohoda bydlení je dána kvalitou jednotlivých složek životního prostředí; stavební úřad zkoumal,  zda nebyly překročeny  limitní hodnoty negativních účinků, tj. zejména hluku, množství  škodlivin v ovzduší, intenzita oslunění a osvětlení a zde odkázal na dokladovou část předloženou žadatelem.   K vypořádání námitek podaných občanským sdružením UVOJAN stavební úřad uvedl, že umístění stavby  posoudil mimo jiné i z hlediska architektonického, urbanistického a  z hlediska souladu s vyhl. č. 26/1999 Sb. hl.m. Prahy se závěrem, že návrh je v dané lokalitě akceptovatelný.  Posouzením souladu stavby  z hlediska možnosti snížení či změny krajinného rázu a vlivu stavby na životní prostředí  se podrobně zabývaly příslušné dotčené orgány  ochrany přírody a životního prostředí, ve věci byl mimo jiné vydán souhlas  podle § 12 odst. 2 zákona č. 114/1992 Sb.  rozhodnutím čj. S-HMHP-255390/05/OOP-V-1434/R-359/Pra, jímž byl záměr posouzen kladně.    Námitce na porovnání koeficientů zastavěných podlažních ploch (KPP)  pro pozemky par.č. 1053, 1090 a 1091, 1082 a 1083 se stávající zástavbou a KPP navrhovaného domu  bylo vyhověno, v dokumentaci bylo toto porovnání provedeno.   K námitce J.V., že velikost navrhované stavby  v sousedství malých rodinných domků naruší urbanisticko-architektonický charakter oblasti, stavební úřad  uvedl, že  se námitkou zabýval a  posoudil navrhované umístění i z těchto hledisek se závěrem, že předložený návrh je akceptovatelný.  K námitce  zastínění pozemku stavební úřad odkázal na předloženou světelně technickou studii. K požadavku zapracování  závěrů hlukové studie  a  omezení při provádění stavby do  podmínek  rozhodnutí  stavební úřad poukázal na  posouzení  souladu návrhu  mimo jiné i z hlediska  požadavků vyhl. o OTPP a na  stanovení podmínek pro další přípravu.               K námitkám Ateliéru  pro životní prostředí stavební úřad  nevyhověl s tím, že  posuzovaný záměr je v souladu s územním plánem i vyhl. č. 26/1999 Sb.,   odstup  navrhované stavby a stávajícího rodinného domku čp. 765  je vy souladu s čl 8 odst. 2 vyhl. OTPP.               K námitkám občanského sdružení Zelená alternativa stavební úřad konstatoval, že se netýkají předmětu činnosti  tohoto občanského sdružení.               Správní spis obsahuje i rozhodnutí odboru ochrany prostředí Magistrátu hl.m. Prahy ze dne 9.2.2006, čj. S-HMMP-255390/05/OOP-V-1434/R-359/Pra, zmiňované v odůvodnění rozhodnutí stavebního úřadu  ze dne 15.4.2008 (prvostupňového rozhodnutí), jímž byl udělen souhlas podle § 12 odst. 2 zákona č. 114/1992 Sb. v návaznosti na vyhlášku č. 3/1991 Sb. HMP, o zřízení oblastí klidu v hlavním městě Praze a vyhlašování stavební uzávěry pro tyto oblasti, k umístění a povolení předmětné stavby v přírodním parku Košíře-Motol.  V jeho odůvodnění se mimo jiné uvádí, že  stavba podle platného územního plánu  sídelního útvaru hl.m. Prahy schváleného usnesením Zastupitelstva hl.m. Prahy č. 10/05 ze dne 9.9.1999 přijatého vyhl. č. 32/1999 Sb.  leží v polyfunkčním území OC-čistě obytné.  Je umisťována v souladu s územně plánovací dokumentací, čímž je naplněna podmínka ustanovení § 3 odst. 1  vyhlášky. Odbor ochrany prostředí  vyhodnotil ovlivnění přírodních a estetických  hodnot stavby na krajinný ráz. Poukázal na to, že území stavby leží při okraji kompaktně ozeleněných svahů a horizontů, které vytváří základní rámec prostředí přírodního parku Košíře-Motol. Tento ryze přírodní prvek  uzavírá krajinný prostor a vytváří  typický reliktní charakter svahů. Jde o jeden z hlavních fenoménů přírodního parku. Při komunikaci Jinonická je však tento fenomén doplněn o rozvolněné stavby  vilových objektů různé architektonické kvality.  V krajinném prostoru je žádoucí uchovat zelené horizonty, zabránit narušování celistvosti ploch zeleně při exteriérových pohledech a uchovat stávající charakter zástavby. Původní charakter harmonické kulturní krajiny je částečně narušen výstavbou moderních terasovitých domků, které jsou místy viditelné  i z dálkových pohledů v horní části ulice Jinonická. Dalším negativním prvkem  je rozsáhlé parkoviště.  Realizace stavby zasahuje okrajově do přírodní charakteristiky, protože v exteriérových pohledech zastiňuje  pohled na souvislou zelenou plochu. Tento vliv je však  vzhledem  k rozloze přírodního parku i krajinnému prostoru ulice Jinonická nepatrný. Vliv stavby v exteriérových pohledech bude tlumit i nová výsadba dřevin. V kontextu celého údolí předmětná stavba  realizovaná v souladu s územním plánem zásadně nenarušuje a nemění dochovanou strukturu objektů, které jsou nositelem kulturní a historické charakteristiky místa.  Stavba se zapojí do struktury izolovaných staveb různé architektonické hodnoty při pravé straně komunikace Jinonická, které postrádají vazbu na celistvost secesní zástavby levé strany této komunikace.   Realizace stavby  snižuje estetickou hodnotu krajinného rázu  v prostoru komunikace Jinonická způsobem, který lze akceptovat, neboť charakter  zástavby objemově a výškově nemění. Architektonickým ztvárněním reaguje na  soudobou zástavbu  a funkcionářské prvky starší zástavby. Je tak podtržena různá architektonická kvalita obou „břehů“ komunikace Jinonická. Přírodní hodnoty nejsou  výrazně dotčeny, resp. jsou ovlivněny pouze zastíněním části exteriérového pohledu na zelené svahy z ulice Jinonická. Charakteristickým rysem dolní části ulice Jinonická  je přizpůsobení staveb konfiguraci terénu, což stavba napodobuje.  Záměr jako celek byl hodnocen jako zásah, který negativním způsobem nesnižuje přírodní, kulturní i historickou charakteristiku místa a přírodní hodnotu, ale mění  jeho estetickou hodnotu způsobem, který lze akceptovat.       Soud vycházel z těchto podstatných skutečností:   Pozemky, na nichž  je předmětná stavba umisťována, jsou součástí oblasti klidu  „Košíře-Motol“ zřízené vyhláškou  č. 3/1991 Sb. hl.m. Prahy o zřízení oblastí klidu v hlavním městě Praze a vyhlášení stavební uzávěry pro tyto oblasti. Tato vyhláška   byla vydána  podle § 16 odst. 1 z.č. 367/1990 Sb. o obcích a podle § 33 odst. 3 zákona č. 50/1976 Sb., o územním plánování a stavebním řádu („starý“ stavební zákon).  Podle § 90 odst. 10 zákona č. 114/1992 Sb. byly oblasti klidu vyhlášené obecně závaznými právními předpisy okresních národních výborů prohlášeny za přírodní parky (§12).   Stavební činnost v oblastech klidu  je upravena v čl. 3 uvedené vyhlášky. Podle čl. 3 odst. 1 lze v oblastech klidu  provádět výstavbu objektů pouze na místech k tomu určených chválenou územně plánovací dokumentací. Tato dokumentace musí vycházet ze specifických podmínek oblastí klidu a přispívat k naplnění jejich poslání.   Podle čl. 3 odst. 2  uvedené vyhlášky se pro oblast klidu vyhlašuje trvalá stavební uzávěra v tomto rozsahu a za těchto podmínek: b) výstavba objektů pro bydlení a objektů potřebné občanské vybavenosti  je v oblastech klidu omezena na dostavbu stávajících obcí a realizuje se formou výstavby rodinných domků a nízkopodlažní zástavby odpovídající  architektonické kvality. Intenzivní zástavba sídlištního typu je zcela vyloučena.   Pro dané území tedy platí  stavební uzávěra omezující výstavbu nových objektů pro bydlení pouze  na dostavbu stávajících obcí, a to pouze  formou výstavby rodinných domků a nízkopodlažní zástavby.      Podle § 89 odst. 1 zákona č. 183/2006 Sb. závazná stanoviska dotčených orgánů, námitky účastníků řízení a připomínky veřejnosti musí být uplatněny nejpozději při veřejném ústním jednání, jinak se k nim nepřihlíží. Účastníci řízení musí být na tuto skutečnost upozorněni. Ve lhůtě stanovené v Oznámení o zahájení správního řízení byla  prvním žalobcem J.V. uplatněna  námitka, že  výstavba v lokalitě je zakázána vyhláškami hl. m. Prahy.  Konkrétní námitka, že k umístění  předmětné stavby došlo  v rozporu se stavební uzávěrou vyhlášenou vyhláškou 3/1991 Sb. hl.m. Prahy, žádným z účastníků řízení  vznesena nebyla.    Stavební úřad ve svém  rozhodnutí  ze dne 15.4.2008  neřešil soulad navrženého záměru s čl. 3 odst. 2 písm. b) vyhl. č. 3/1991 Sb. hl.m. Prahy,  avšak  s podrobným odůvodněním uvedl, že navrhovaná stavba respektuje omezení vyplývající z právních předpisů chránících veřejné zájmy  a podrobně  popsal i začlenění stavby do terénu.  V  odvolání proti rozhodnutí stavebního úřadu žalobci namítli nesoulad  rozhodnutí se stavební uzávěrou vyhlášenou vyhl. č. 3/1991 Sb. hl.m. Prahy  a  poukázali na to, že uvedenou otázku neřeší rozhodnutí, jímž byl vydán souhlas orgánu ochrany přírody podle § 12 odst. 2 zákona č. 114/1992 Sb., které se   týká pouze zásahu do krajinného rázu. Touto odvolací námitkou se žalovaný v odůvodnění napadeného rozhodnutí (přes její neuplatnění v „koncentrační“ lhůtě)  zabýval, jak je popsáno shora. Žalobní námitku, že žalovaný se  v napadeném rozhodnutí s uvedenou odvolací námitkou nevypořádal, soud považuje za nedůvodnou.      Jak uvedl žalovaný v napadeném rozhodnutí, pojem  „nízkopodlažní zástavba“  uvedený v čl. 3 odst. 2 písm. b) vyhl. č. 3/1991 Sb. hl.m. Prahy není  touto vyhláškou, stavebním zákonem, ani vyhl. o OTPP podrobněji specifikován. Žádným předpisem tedy není stanoven konkrétní počet podlaží  či jiné parametry stavby podřaditelné pod pojem „nízkopodlažní zástavba“. Uvedený pojem  je proto zapotřebí aplikovat  ve vztahu ke konkrétní umisťované stavbě, k charakteru místa, na kterém  má být umístěna a ve vztahu k účelu vyhlášky č. 3/1991 Sb., v níž je tento pojem obsažen. To žalovaný v odůvodnění napadeného rozhodnutí podle mínění soudu postačujícím způsobem učinil, když uvedl, že  stavba má sice pět  nadzemních podlaží, ale zvolené řešení odpovídá místu, na kterém je umístěna. Navrhovaný objekt je zaříznutý do svahu, pro objekt je charakteristické terasovité formování hmot, které vychází ze stávajícího členění stráně.  Žalovaný odkázal i na rozhodnutí stavebního úřadu, který  začlenění  stavby do terénu podrobně popsal a  posoudil jako vhodné. Ačkoliv tedy napadené rozhodnutí žalovaného  neobsahuje výslovný  výklad obecného  pojmu „nízkopodlažní zástavba“,  aplikuje tento pojem  na  předmětný záměr   způsobem, s nímž lze souhlasit.   Tvrzení  žalobců v podané  žalobě, že za nízkopodlažní zástavbu  lze považovat  zástavbu nejvýše se dvěma nadzemními podlažími plus obytné podkroví,  se neopírá o žádné zákonné ustanovení a zcela pomíjí  charakter místa, kde má být stavba umístěna; proto takovému výkladu přisvědčit nelze.  Pro výklad pojmu „nízkopodlažní zástavba“ nelze určit počet podlaží  bez ohledu na  charakter daného terénu, jak činí žalobci v podané žalobě, ale je zapotřebí, aby výkladem tohoto  pojmu a jeho aplikací na danou umisťovanou stavbu bylo respektováno poslání oblastí klidu dle  čl. 2 vyhl. č. 3/1991 Sb., podle kterého  posláním oblastí klidu je zachovat a trvale chránit vymezené části území pro jejich přírodovědné, krajinné a estetické hodnoty, umožnit jejich využití k rekreaci i poučení občanů a celkově přispět ke zlepšení prostředí města.      Žalovaný při řešení uvedené odvolací námitky poukázal na rozhodnutí odboru ochrany prostředí Magistrátu hl.m. Prahy  čj. S-MHMP-255390/05/OOP-V-1434/R-359/Pra, jehož obsah soud podrobně zmínil shora,  jímž byl udělen souhlas  k umístění a povolení stavby v přírodním parku Košíře Motol podle § 12 odst. 2 zákona č. 114/1992 Sb. v návaznosti na vyhlášku č. 3/1991 Sb. MHP.   Byť se toto  rozhodnutí nezabývalo omezením stanoveným stavební uzávěrou vyhlášenou vyhl. č. 3/1991 Sb. hl.m. Prahy, vycházelo mimo jiné i z čl. 2 a z čl. 3 odst. 1 vyhlášky č. 3/1991 Sb. hl.m. Prahy. Rozhodnutím byl hodnocen  vliv stavby na krajinný ráz  z hlediska estetických a přírodních hodnot (§ 12 odst. 1 zákona č. 114/1992 Sb.) se závěrem, jde o zásah, který negativním způsobem nesnižuje přírodní, kulturní i historickou charakteristiku místa a přírodní hodnotu, ale mění jeho estetickou hodnotu způsobem, který lze akceptovat.      Podle názoru soudu lze s ohledem na shora uvedené dovodit, že umístěním předmětné stavby nedochází k narušení hodnot chráněných vyhl. č. 3/1991 Sb. hl.m. Prahy. Soud proto souhlasí s vyjádřením žalovaného k podané žalobě, že účel, který tato vyhláška sleduje, je  v předmětné věci  splněn.   Žaloba dále namítá nesprávné posouzení souladu s  architektonickými a urbanistickými hodnotami podle § 90 písm. b) zákona č. 183/2006 Sb. (podle kterého v územním řízení stavební úřad posuzuje, zda je záměr žadatele v souladu s cíli a úkoly územního plánování, zejména s charakterem území, s požadavky na ochranu architektonických a urbanistických hodnot v území)   a podle  čl. 4 odst. 1 vyhl č. 26/1999 Sb. hl.m. Prahy o obecných technických požadavcích na výstavbu (podle kterého musí  umístění staveb  a míra zastavění pozemku odpovídat  urbanistickému a architektonickému charakteru prostředí a požadavkům na zachování  pohody bydlení a zdravého životního prostředí), a rovněž nepřezkoumatelnost rozhodnutí z hlediska  zvýšení míry využití území. Ani tato  žalobní námitka podle mínění soudu není důvodná.    Požadavkem ochrany urbanistických  a architektonických hodnot se   v odůvodnění  prvostupňového  rozhodnutí  stavební úřad podrobně zabýval. Zdůvodnil, proč území, v němž se stavba umisťuje, neposoudil  jako území, které je tvořeno stávající souvislou zástavbou a stabilizovanou hmotovou strukturou dle  Odd. 8 čl. (4)  Regulativů funkčního a prostorového uspořádání  území hl.m. Prahy,  uvedl, že  navrhovaná novostavba   se umisťuje jako  solitérní objekt při východní straně ulice Jinonická se sporadickou stávající zástavbou bez zjevné architektonické návaznosti na zástavbu při západní straně této ulice, konstatoval kvalitní architektonické řešení stavby včetně vhodného začlení do terénu v terasovitě členěných hmotách.  Žalobci sice popisují zástavbu dané lokality, avšak v podané žalobě (oproti dřívějšímu odvolání)  proti konkrétním závěrům stavebního úřadu  žádné konkrétní žalobní námitky nevznášejí. Narušení architektonických a urbanistických hodnot shledává žaloba  ve zvýšení míry využití území. Pokud jde o míru využití dotčeného území při realizaci předmětného záměru a její srovnání s okolní zástavbou,  stavební úřad v prvostupňovém rozhodnutí  uvedl, že hodnota KPP  pro navrhovanou stavbu přesahuje  hodnoty KPP vypočítané pro  vybrané stavby okolní zástavby, přesto však považuje  navrhovanou stavbu v daném místě za akceptovatelnou.  Výslovně pak  konstatoval, že je tomu tak s ohledem na  shora uvedené (v odůvodnění rozhodnutí podrobně popsané) posouzení. Žalovaný   v odůvodnění napadeného rozhodnutí uvedl, že ve funkční ploše OB, kde se stavba umisťuje, není stávající souvislá  zástavba, jedná se o solitérní funkční plochu v zastavitelném území, sousedící ze tří stran s nezastavitelným územím určeným územním plánem  pro zeleň – lesní porosty (LR), která je součástí celoměstského systému zeleně a ze čtvrté strany s komunikací Jinonická.  Souhlasil se závěrem stavebního úřadu, že  stavba není umisťována ve stabilizovaném území a konstatoval, že vzhledem  na situaci v území  (absenci stávající zástavby ve funkční ploše)  nemusel stavební úřad  ustanovení Odd. 8 čl. (5)  regulativů, týkající se vyčíslení kódu míry využití území, vůbec použít.  Pokud tedy žalobci namítají, že  vydaná rozhodnutí  jsou  nepřezkoumatelná, neboť se nevyjadřují  ke zvýšení míry využití území a pokud dále namítají, že není zřejmé, jakými úvahami  se stavební úřad a žalovaný řídili a z jakých důvodů  bylo navýšení míry  využití území shledáno v souladu s architektonickými a urbanistickými hodnotami, pak tato žalobní námitka nemůže být důvodná. Stavební úřad i žalovaný vydaná rozhodnutí i z hlediska míry využití území  podrobně odůvodnili a tato rozhodnutí tak nelze posoudit jako nepřezkoumatelná, jak žalobci nedůvodně namítají.  Proti konkrétním závěrům, které jsou ve vydaných rozhodnutích uvedeny,  žalobci v podané žalobě konkrétní žalobní námitky nevznášejí.   Protože soud neshledal žalobu důvodnou,  zamítl ji podle § 78 odst. 7 s.ř.s., jak je uvedeno ve výroku rozsudku.   O nákladech řízení  účastníků řízení soud rozhodl podle § 60 odst. 1 s.ř.s., za situace, kdy žalovanému náklady řízení před soudem nevznikly.   O nákladech řízení osoby zúčastněné na řízení rozhodl soud podle § 60 odst. 5 s.ř.s., neboť osobě zúčastněné na řízení  soud neuložil žádnou povinnost  a tato osoba nepodala návrh na přiznání dalších nákladů řízení z důvodů zvláštního zřetele hodných.   P o u č e n í : Proti tomuto rozsudku lze podat  kasační stížnost za podmínek ust. § 102 a násl.  s.ř.s., ve lhůtě do dvou týdnů po doručení  rozsudku, prostřednictvím Městského soudu v Praze k Nejvyššímu správnímu soudu.  Podle § 105 odst. 2 s.ř.s.,   stěžovatel  musí  být  zastoupen  advokátem; to neplatí, má-li stěžovatel,  jeho zaměstnanec nebo člen,  který za něj jedná nebo  jej zastupuje,  vysokoškolské právnické  vzdělání, které  je podle zvláštních zákonů vyžadováno pro výkon advokacie.       V Praze dne 10. března 2011                                                                                                          JUDr. Eva Pechová   v.r.                                                                                                           předsedkyně senátu   Za správnost vyhotovení: Sylvie Kosková