Číslo jednací: 10A 73/2010 - 61-70                   ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEKJMÉNEM REPUBLIKY  Městský soud v Praze rozhodl v senátě složeném z předsedkyně Mgr. Jany Brothánkové a soudců Mgr. Jana Kašpara a JUDr. Ing. Viery Horčicové v  právní věci žalobce:  P. Č., proti žalované: Česká advokátní komora, se sídlem Praha 1, Národní třída 16,  zast. JUDr. Milanem Hoke, advokátem se sídlem Tyršova 2071, Benešov, o žalobě proti rozhodnutí žalované ze dne 30.11.2009 č.j. 2562/09 a  proti rozhodnutí žalované ze dne 4.1.2010   č.j. 2662/09,  t a k t o:   I. Žaloba se zamítá.   II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.   Odůvodnění   Žalobce se žalobou datovanou dne 20.1.2010,  podanou u Krajského soudu v Brně dne 22.1.2010 (evidovanou u uvedeného soudu  pod sp.zn. 30A 10/2010) a následně postoupenou Městskému soudu v Praze usnesením ze dne  12.2.2010 č.j. 30 A 10/2010-7 domáhal, aby soud zrušil rozhodnutí žalované České advokátní komory (dále též „Komora“) ze dne 30.11.2009 č.j. 2562/09 a rozhodnutí žalované ze dne 4.1.2010 č.j. 2662/09. Žalobce  poukazuje na povinnosti správního orgánu, korespondující se zásadami správního řízení a ustanoveními správního řádu, mj. uplatňovat pravomoc k účelům, k nimž mu byla svěřena, šetřit oprávněné zájmy osob, jichž se činnost týká, zjistit  stav věci, o němž nejsou důvodné pochybnosti, umožnit účastníkům hájit svá práva, současně poukazuje na  povinné náležitosti rozhodnutí a řádný způsob jeho doručení.          Konkrétně tvrdí, že předseda České advokátní komory svou pravomoc překročil a nadále ji  dosud vykonává v zájmu každého advokáta, jenž byl navrhovateli dosud určen jeho rozhodnutím, tak jako v daném případě advokátky M. B., určené aktem pod č.j. 1927/09, a k tomu navrhuje provést důkazy,výčtem uvedené pod body 1 až 18, počínaje  jeho podnětem Kontrolní radě Komory k prošetření nesmyslného a poškozujícího postupu advokáta a návrhem na  zúžení rozsahu určení a konče rozhodnutím o zrušení určení  podruhé rozhodnutím ze dne 4.10.2010.  Žalobce nesouhlasí s postupem Komory v této věci s tím, že advokát  jej obtěžoval nesmyslnými písemnostmi a na výzvu ze dne  22.10. zareagoval až tzv. právním rozborem ze dne  15.11. Oponuje, že nedával Komoře žádné pokyny nebo příkaz, že předseda Komory zamítl 26.10. jeho žádost o „změnu podmínek“ rozhodnutí o určení (2388/09), nepravdivě se uvádí, že advokátka nepodala  žádost o zrušení určení, že advokát obdržel i úplné znění jím vypracované ústavní stížnosti a z nezbytí pak byl podán u soudu návrh na nařízení předběžného opatřené vůči advokátu, kontrolní oddělení pak sděluje, že nemá důvod znevěrohodňovat  vyjádření advokátky ke stížnosti, ač bylo vyhýbavé, posláno až 9. prosince a Komora obdržela žádost o zrušení určení již 6.11.  Žalobce pak 11.prosince vyzval jej, aby vzal  nesmyslný posudek zpět a vzal na vědomí, že v něj žalobce nemá ani špetku důvěry. Radě pak  17. prosince dal na vědomí 23 bodový soupis nezákonností nesprávností a stupidností ze strany určené advokátky a úřední osoby v Brně, advokátka tento  zaslala v kopii. Rozhodnutí č.j. 2562/09 nebylo žalobci doručeno zákonem předepsaným způsobem, neobsahovalo poučení o opravném prostředku. Předseda Komory zrušil určení  podruhé dne 4.1.2010. K tomuto aktu také  předseda Komory nemá oprávnění a ani není nijak opodstatněný, ba odůvodnění o nesoučinnosti je smyšlené.                  Žalovaná ve vyjádření k žalobě uvedla, že není sama  oprávněna poskytovat právní služby,v její kompetenci je  pouze určit konkrétního advokáta k poskytnutí  této služby, rozsah a podmínky, za nichž bude poskytnuta. Toto určení  není ustanovením zástupcem podle procesních předpisů a nenahrazuje plnou moc, a proto bylo na to v určení poukazováno, když určení  znamená v podstatě uložení kontraktační povinnosti, a to povinnosti pro advokáta, nikoliv pro žadatele, na němž je, zda tohoto práva využije.  Jestliže zákon o Ústavním soudu předepisuje povinné zastoupení advokátem, které zahrnuje i podání ústavní stížnosti, vyžaduje zároveň i předložení plné moci pro advokáta. Chce-li žadatel, aby jej advokát zastupoval před Ústavním soudem, musí takovou plnou moc advokátovi udělit, bez ní není advokát oprávněn  službu poskytnout ani nahlížet do spisů. Žadatel pak musí poskytnout advokátovi i další součinnost a odmítne-li, tak jak to učinil žalobce, znemožňuje tím naplnění účelu ust. § 18 odst. 2 zákona o advokacii. Proto žalované nezbylo  než původní rozhodnutí o určení zrušit. Žalovaná se pak případy žalobce zabývá  ve více než 100 případech a je jí známo stanovisko žalobce k udělování plné moci, proto se již nepokoušela určit žalobci jiného advokáta, navíc v daném konkrétním případě advokátka předtím, než bylo rozhodnutí o určení  zrušeno, vypracovala právní rozbor, z něhož vyplývá správnost postupu žalované. Podotýká pak, že za volbu prostředků k poskytnutí právní služby a správnost poskytnutí odpovídá advokát (§ 24 zákona o advokacii). Navrhla proto žalobu zamítnout.                       K žádosti žalobce soud prostřednictvím dožádaného soudu umožnil žalobci před  jednáním nařízeným na 21.února 2012 nahlédnout do spisu a žalobce následně prostřednictvím dožádaného soudu v podání na čl. 50 shrnul, že obě rozhodnutí žalované napadená žalobou jsou vydána na základě jedné a téže žádosti advokátky, ve skutečnosti jeden ve dvojím vyhotovení, úvahy o přijatém  řešení jsou  nedostatečné, akty konstatují vlastní reglementaci vztahu určení, vyhotovení určené žalobci nezahrnuje poučení  o opravném prostředku (písemnost z 30.11.2009). Při jeho vydání  byl  aplikován neúčinný právní předpis či nevyhlášený ve Sbírce (85/96 Sb.) a navrhovatel nebyl považován za osobu dotčenou žádostí. Jde o akt svévolný, § 20 odst. 2 nevyjadřuje, že Komora je  oprávněna  zrušit určení a byl vydán  na základě neoprávněné žádosti advokátky o zrušení určení za použití podkladů vynesených advokátem  bez vyzvání správního orgánu. Jeden a tentýž akt byl vydán osobou v přenesené působnosti v Brně, ač takto  nelze  pověření provést, natož plnou mocí. Vynucování si plné moci advokátem, kterému nelze důvěřovat a který je nekvalifikovaný, vedoucí ke zrušení určení bez zachování jeho práv jako dotčené osoby. Podle žalobce se  vyjádření k žalobě vyhýbá žalobním tvrzením, odpůrce však žalobci lhal, že p. B. nepodala žádost (č.j. 2388/09), podivné jednání orgány odpůrce zapřely. Žalobce proto navrhl   zrušení obou rozhodnutí a přiznání nákladů  řízení ve výši celkem 117,-Kč. Žalobce poukázal na  to, že skončení řádného procesu nic nemění na tom, že bylo vydáno  rozhodnutí materiálně vadně a soud má rozhodovat  dle právního skutkového stavu v době  vydání napadených aktů, vrácením k dalšímu řízení dojde k restituci práva. Nemůže být pak postižen  za to, že  určení nevyužil a neposkytl plnou moc.  Z účasti na jednání se  omluvil.      Při jednání zástupce žalované setrval na vyjádření k podané žalobě a navrhl, aby byla v plném rozsahu zamítnuta a tím, že obě rozhodnutí v daném případě napadená žalobou mohou obstát, pokud jde o první rozhodnutí je jednoznačné, že žalobce skutečně neposkytoval určené advokátce podklady pro poskytnutí právní služby, byl  zde důvod ohledně absence důvěry mezi ní a klientem. Ohledně druhého rozhodnutí je  zřejmé, že advokátka následně vypracovala právní rozbor věci, z něhož na straně 3 jednoznačně vyplývá, že nemůže žalobce využít podání ústavní stížnosti, protože nevyčerpal předtím opravné prostředky, které zákon připouští. Advokátka tím poskytla právní službu, k níž byla určena a komora tedy vychází z toho, že ve smyslu ustanovení § 18 odst. 4 zákona o advokacii  pominuly důvody určení advokáta. Vyhotovování právních rozborů v případě, že je advokát určen pro posouzení právní věci před předložením Ústavnímu soudu akcentoval i Ústavní soud.                   Z předloženého správního spisu soud při jednání konstatoval zejména žádost o určení advokáta evidovanou pod č. 1927/09 ze dne 14. srpna 2009 včetně vyplněného formuláře, v níž žalobce požadoval poskytnutí služby zastupování  v rámci soudního řízení ohledně sporu – nečinnosti soudu k žalobnímu návrhu  vedenému pod č. 10Nc 951/09, s tím, že by jako stěžovatel požadoval zakázat neústavní výkon pravomoci a je zde tak nezbytné  zastupování před Ústavním soudem.                 Rozhodnutím o určení advokáta ze dne 25.08.2009 č.j. 1927/09 byla žalobci  určena k poskytnutí právní služby advokátka Mgr. M. B.. Současně  byly stanoveny následující podmínky:   1. Určení nenahrazuje procesní plnou moc k zastupování. 2. Poskytnutí právní služby na podkladě tohoto určení je advokátem splněno i v případě, že advokát vypracuje právní rozbor případu s odůvodněním, že se jedná o uplatňování zřejmě neoprávněných nároků a tento právní rozbor doručí žadateli i Komoře. 3. Povinnost advokáta je splněna i poskytnutím právního rozboru věci, ve kterém advokát upozorní na neoprávněnost nároku žadatele. Advokát je za tento právní názor odpovědný. 4. Určení se vztahuje na jednu právní věc, a to: posouzení právního stavu z hlediska důvodnosti a přípustnosti podání ústavní stížnosti ve věci žadatelem označené „ nečinnost soudu k žalobnímu návrhu vedenému pod č.j. 10Nc 951/09, případně podání  a zastoupení v řízení u Ústavního soudu. 5. Právní služba bude s výjimkou hotových výloh poskytnuta bezplatně nebo bez záloh s tím, že žadatel splňuje podmínky pro osvobození od soudních poplatků a záloh, což doložil způsobem stanoveným v § 18 odst. 3 zákona o advokacii v návaznosti na vyhlášku č. 275/2006 Sb. 6. Určený advokát je povinen poskytnutí právní služby odmítnout z důvodů uvedených v § 19 a § 20 odst. 1 zákona o advokacii. O zrušení určení k poskytnutí právních služeb může advokát požádat z důvodů uvedených v § 20 odst. 2 a § 18 odst. 4 a odst. 5 zákona č. 85/1996 Sb. v platném znění. 7. Dle § 18 odst. 2 zákona o advokacii lze žadateli určit advokáta k poskytnutí téže právní služby jen jednou, ledaže advokát odmítne poskytnout právní službu z důvodů uvedených v § 19 zákona o advokacii.                 V podání   žalobce ze dne 1. října 2009 adresovaném určené advokátce žalobce uvedl, že „ V příloze máte žalobu, neaktuální návrh ú.s., nesmyslný výrok NSS a podání ke KSZ. Zakazuji Vám chodit na soud či SZ neb telegraficky cosi tam zjišťovat, další  podstatné písemnosti Vám dodatečně opatřím, tyto jsou akorát. Stojíte-li o dobré vztahy s civilními senáty OS v Č.B. a se správním senátem  KS, či jste závislá na klice jich využívající, neprodleně odmítněte dle ust. § 19ZA poskytování právní služby: zastupování před ÚS.  V jiném případě, není-li tomu tak, vypracujte právní rozbor dle bodu 4 určení, ač jsem o něj nežádal - ani Vám za něj platit nebudu. O přípustnosti a důvodnosti ú.s. nemám  nejmenší pochyby, nato Vás předem upozorňuji. Poté Vám dodám aktuální znění ú.s. a snad udělím plnou moc pro zastupování. Děkuje se za pochopení.“                   K tomuto podání je připojena kopie usnesení č.j. Aprk 8/2009-13 Nevyššího správního soudu v podobě, v jaké byla žalobcem předložena advokátce tj. bez datace, s nenavazujícími stranami různě ofocenými a neúplná, dále  kopie podání na Krajské státní zastupitelství  z 12.1.2009, dále listina označená  ručně 10Nc 951/09 (pravděpodobně kopie žaloby ke Krajskému soudu  dle § 82an.SŘS) bez datace, není zřejmé zda je úplná a listina ze  dne 17.8.2009 bez označení (pravděpodobně avizovaný neaktuální návrh  Ústavnímu soudu).                   Určená advokátka dopisem ze dne 06.10.2009 adresovaným žalobci žalobce vyzvala v reakci na jeho  podání, v němž nechce po ní žádné aktivity, aby jej doplnil o konkrétně uvedené  skutečnosti, neboť na základě jí zaslaných listin nelze  udělat jakýkoli závěr a posoudit předběžně právní stav  věci a důvodnost  a přípustnost podání ústavní stížnosti. Uvedla rovněž, že  na její straně nejsou dány podmínky pro odmítnutí poskytnutí  právní služby, jak žalobce navrhoval.                 Žalobce dopisem ze dne 12. října 2009 určené advokátce mj. sdělil, že advokát, který zapírá jemu dodané podklady a na základě toho vystavuje klienta právní nouzi, podmiňuje si poskytnutí právní pomoci předáním úplných informací, se nejen neřídí pokyny klienta, ale prosazuje  zájmy jiné osoby.  Nesouhlasil s jejím pojetím poskytnutí služby a uvedl, že podrobně k jejímu diktátu sděluje, že v příloze má aktuální znění návrhu  Ústavnímu soudu a v ní jsou všechny rozhodné údaje a nehodlá–li ji podat, ale uplatňovat  její přisvojené oprávnění, aby  vrátila všechny písemnosti mimo pokynů. Žalobce  vyslovil očekávání, že advokátka opustí od útisku a poukázal na datum vydání rozhodnutí Nejvyššího správního soudu s tím, že  doručeno nefiktivně bylo 24.září, dále, že má kasační  stížnost  a že vylučuje po zkušenostech s jejími kolegy jiný než písemný styk a  zakazuje komunikovat s ÚS jinak než listinami a plnou moc udělí až  bude autorizovat ústavní stížnost. Podotkl, že není  nesebekritický, takže námitky k ní přijímá. Přílohou tohoto podání je žalobcem  vyhotovená ústavní stížnost (kopie) a kopie dopisu žalobce z 5.10.2009 Nejvyššímu správnímu soudu.                V dopise  adresovaném Komoře ze  dne  12.10.2009, ev.č. 2365/09 (předsedovi i Kontrolní radě ve stejnopise) žalobce uvedl námitky proti postupu advokátky v rozsahu obdobném jako předně v dopise advokátce. Předsedovi Komory dopisem ze dne 3. listopadu 2009 (evid. č. 2388/09) následně sdělil mj., že před soudem se bude muset tvrdit, že dle zákona má Komora specifikovat právní věc v určení, nikoli pomoc - u té má vymezit rozsah služeb nikoli úkonů, protože i laik má právo na službu, kterou si vyžádá, nikoli kterou nepotřebuje a že v určení definované úkony znemožňují samo zastupování před Ústavním soudem, dále že jej advokát jen úkoluje, že je rozdíl  mezi podnětem a stížností a že advokát nebere v potaz názor klienta, natož odborně a  objektivně podložený, že jí nebylo  přikázáno  opsat jeho návrh, ale že  mu píše nesmyslné dopisy a mlčí deset dní.                 Dne 14.10.2009 určená advokátka  žalobci  na  jeho dopis z 12.10.2009 odpověděla a vyzvala jej k tomu, aby jí předložil konkrétní listiny a uvedl i své osobní údaje.                Na to byla advokátka 15.10.2009 vyzvána Komorou, aby se vyjádřila ke stížnosti  žalobce ze dne 12.10.2009 a předložila  dokumenty důležité pro prošetření stížnosti s odkazem na přísl. ustanovení  zákona o advokacii a usnesení Komory.                Advokátka ve vyjádření ke stížnosti žalobce došlém Komoře dne 27.10.2009, označeném rovněž jako žádost o zrušení určení poskytnutí právní služby z důvodů uvedených v § 20 odst. 2 zákona o advokacii, popsala skutkový průběh poskytování právní služby žalobci, jak vyplývá z předně uvedeného postupu s tím, že  následně jí byla  doručena   22.10.2009 Komorou stížnost a 23.10.2009 další přípis klienta, který objasnil pouze to, že vyžádané podání z 18.5.2009 jí bylo zasláno  již prvním přípisem, což však z jeho označení nebylo dříve zřejmé. Dále se vyjádřila k dalším zaslaným  materiálům s tím, že klient jí nežádá o  sepis ústavní stížnosti ani její podání, ale zároveň sděluje, že očekává opravu či doplnění, na což zatím neodpověděla. Obsáhle se pak vyjádřila k obsahu stížnosti s tím, že se domnívá, že své povinnosti neporušila, poukázala na to, že  ač klienta opakovaně upozornila na potřebnou součinnost, klient ji neposkytuje. Ohledně merita věci poukázala na to, že za současného stavu listin, které má  k dispozici  předběžně zaujímá stanovisko, že   důvody k podání ústavní stížnosti nejsou dány z důvodů uvedených již v rozhodnutí Nejvyššího správního soudu a nelze se obracet na Ústavní soud se stížností na nečinnost soudu, pakliže nebyly odstraněny vady návrhu  soudu podaného. Před vypracováním konečného posouzení dále uvedla, že musí konstatovat ztrátu důvěry klientovi, když  již po prvním  vyjádření z její strany podává stížnost, proto současně  žádá o zrušení  určení.                   Komora  k žádosti žalobce o  změnu podmínek orčení  dopisem  ze dne 26.10.2009 k č.j. 2388/09 žalobci sdělila důvody, proč nelze vyhovět jeho návrhu, aby se poskytní služby omezilo jen na zastupování u Ústavního soudu a žádost o změnu podmínek tak zamítla.                Dne 18.11.2009 bylo doručeno Komoře podání advokátky (stejnopis byl doručován advokátkou rovněž žalobci), a to právní rozbor věci k určení poskytnutí právní služby, vypracovaný advokátkou dne 15.11.2009 ( na který lze odkázat pro úplnost) s tím, že tím byla splněna povinnost k poskytnutí právní služby dle předmětného rozhodnutí o určení.                   Komorou bylo  vydáno dne 30.11.2009 pod č.j. 2562/09 rozhodnutí o  zrušení určení advokáta k poskytnutí právní služby s odvoláním na podání advokátky ze dne 27.10.2009 a ust. § 20 odst. 2 zákona o advokacii s odůvodněním, že  žadatel advokátce neposkytl součinnost nutnou pro poskytnutí právní služby spojené s vypracováním řádné ústavní stížnosti a zastoupením v řízení u Ústavního soudu, zejméne nedostatečně specifikoval, čeho se má  ústavní stížnost týkat, zda ji k Ústavnímu soudu podal sám či ještě nikoliv a advokátce neudělil plnou moc.             Následně bylo vydáno rozhodnutí  o zrušení  určení  advokáta ze dne 04.01.2010 č.j. 2662/09 s odvoláním na obsah právního rozboru věci, doručeného advokátkou dne  18.11.2009 Komoře  s tím, že ze strany advokáta byla povinnost poskytnout službu stanovená rozhodnutím o určení ze dne 25.8.2009 č.j. 1927/09 splněna, proto se toto rozhodnutí ruší.     Městský soud v Praze věc posoudil takto:   Vzhledem k opakované námitce žalobce (na čl. 35 soudního spisu), že Městský soud v Praze  není soudem příslušným, soud odkazuje na to, že touto námitkou se opakovaně v případech podání žalobce zabýval. Podle § 7 odst. 2 s. ř. s. ve znění platném v době podání žaloby, nestanoví-li tento nebo zvláštní zákon jinak, je k řízení místně příslušný soud, v jehož obvodu je sídlo správního orgánu, který ve věci vydal rozhodnutí v posledním stupni nebo jinak zasáhl do práv toho, kdo se u soudu domáhá ochrany. V daném případě směřuje žaloba proti rozhodnutí České advokátní komory.  Podle § 40 odst. 1 zákona o advokacii je sídlem Komory  Praha a má pobočku v Brně. Pobočka Komory v Brně přitom není samostatným správním orgánem a je součástí Komory jako  takové. Obě rozhodnutí napadená žalobou jsou tak rozhodnutími České advokátní komory a pro posouzení místní příslušnosti soudu je nerozhodné, zda tato rozhodnutí byla fyzicky vyhotovena v sídle Komory v Praze anebo v budově její pobočky v Brně. Městský soud v Praze je tak místně příslušný k projednání žaloby. O místní příslušnosti soudu k projednání této věci tak není pochyb, o kasačních stížnostech žalobce  v obdobných věcech proti postoupení věci zdejšímu soudu  bylo ostatně opakovaně Nejvyšším  správním soudem rozhodováno.            Dovolává–li se žalobce, že jako žalovaný by měl být označen předseda České advokátní komory, soud tento názor nesdílí. Česká advokátní komora je organizací  profesní samosprávy, která je zákonem o advokacii rovněž  nadána rozhodovat mimo jiné též ve věcech veřejného  subjektivního práva  žadatele o určení advokáta k poskytnutí právní služby, jak vyplývá z níže uvedené právní úpravy. V takovém případě vystupuje jako orgán veřejné správy Komora, v rámci funkční příslušnosti  přísluší pak ve věcech dle § 45 zákona o advokacii rozhodovat o určení  a zrušení určení předsedovi Komory, který může pověřit zaměstance Komory v souladu  organizačním řádem a  stavovskými předpisy, pokud  není rozhodování konkrétně vyhrazeno  zákonem nebo stavovským předpisem jinému orgánu Komory.                 Žalobce  s odvoláním na postup Komory v daném případě  předně tvrdil , že  prvé z vydaných rozhodnutí ze dne 30.11.2009 je šikanózní a nicotné s tím, že  není nijak opodstatněné, neboť odůvodnění nesoučinnosti žalobce je smyšlené.               Soud  předně poukazuje na právní úpravu institutu určení advokáta k poskytnutí právní služby, podle níž platí (§ 18 odst. 2 zákona o advokacii), že ten, kdo nesplňuje podmínky pro ustanovení advokáta soudem podle zvláštních právních předpisů a ani se nemůže domoci poskytnutí právních služeb podle tohoto zákona (dále jen "žadatel"), má právo, aby mu Komora na základě jeho včasného návrhu advokáta určila. V téže věci však může být žadateli určen Komorou advokát pouze jednou; to neplatí, odmítne-li v této věci dříve určený advokát poskytnout právní služby z důvodů uvedených v § 19. V rozhodnutí o určení advokáta Komora vymezí věc, v níž je advokát povinen právní služby poskytnout, jakož i rozsah těchto služeb. Komora může v rozhodnutí o určení advokáta stanovit i další podmínky poskytnutí právních služeb, včetně povinnosti poskytnout právní pomoc bezplatně nebo za sníženou odměnu, pokud to odůvodňují příjmové a majetkové poměry žadatele. Komorou určený advokát je povinen právní služby žadateli poskytnout za Komorou určených podmínek. To neplatí, jsou-li dány důvody pro odmítnutí poskytnutí právních služeb uvedené v § 19 nebo jde-li o zjevně bezdůvodné uplatňovaní nebo bránění práva; v těchto případech advokát o důvodech neposkytnutí právních služeb bez odkladu písemně vyrozumí žadatele a Komoru. Určení advokáta Komorou nenahrazuje plnou moc vyžadovanou zvláštními právními předpisy k obhajobě toho, jemuž byl advokát Komorou určen, v trestním řízení nebo k jeho zastupování v jiném řízení. Podle ust. § 18 odst. 4 Komora určení advokáta kdykoli zruší, pokud během poskytování právních služeb tímto advokátem v příslušné věci pominou důvody, na základě kterých byl advokát Komorou určen. Nedohodne-li se advokát s klientem jinak nebo neučiní-li klient jiné opatření, je advokát povinen po dobu 15 dnů ode dne, kdy došlo ke zrušení jeho určení k poskytování právních služeb, činit veškeré neodkladné úkony tak, aby klient neutrpěl na svých právech nebo oprávněných zájmech újmu. To neplatí, pokud klient advokátovi sdělí, že na splnění této povinnosti netrvá. Podle § 20 odst. 2 zákona o advokacii advokát je oprávněn odstoupit od smlouvy o poskytování právních služeb, popřípadě požádat o zrušení ustanovení či požádat Komoru o určení jiného advokáta (§ 18 odst. 2), dojde-li k narušení nezbytné důvěry mezi ním a klientem nebo neposkytuje-li klient potřebnou součinnost.   V daném případě  žalobce v žádosti o určení advokáta požadoval poskytnutí služby zastupování  v rámci soudního řízení ohledně sporu – nečinnosti soudu k žalobnímu návrhu  vedenému pod č. 10Nc 951/09, s tím, že by jako stěžovatel požadoval zakázat neústavní výkon pravomoci a je zde tak nezbytné  zastupování před Ústavním soudem.             Podle § 30 odst. 1 zákona o Ústavním soudu fyzické a právnické osoby jako účastníci nebo jako vedlejší účastníci řízení před Ústavním soudem musí být zastoupeny advokátem v rozsahu stanoveném zvláštními předpisy. Podle § 28 odst. 1 občanského soudního řádu, který se přiměřeně použije i pro řízení před Ústavním soudem (§ 63 zákona o Ústavním soudu) musí účastník zástupci, který za něj v řízení jedná, udělit plnou moc. Byť zákon hovoří o „zástupci, jejž si účastník řízení zvolil“, je nutno toto ustanovení aplikovat i na případy, kdy je advokát účastníku řízení určen Českou advokátní komorou, neboť podle zákona o advokacii určení advokáta nenahrazuje plnou moc. Plná moc je tak i v tomto případě jediným možným způsobem, jak prokázat existenci zastoupení stěžovatele advokátem. Právní zastoupení advokátem je v případě fyzických a právnických osob stanoveno obligatorně. Zákon přitom nerozlišuje ani mezi jednotlivými druhy řízení před Ústavním soudem, ani mezi jednotlivými fyzickými a právnickými osobami například z pohledu jejich právní kvalifikace a erudice. Nutnost právního zastoupení se vztahuje na celé řízení před Ústavním soudem, tj. již na okamžik sepsání a podání návrhu. Je tedy zřejmé, že hodlá-li účastník  vyvolat řízení před Ústavním soudem, je třeba, aby již od počátku tohoto řízení byl zastoupen advokátem a tomuto advokátovi za tímto účelem udělil plnou moc. Řízení před Ústavním soudem přitom začíná podáním ústavní stížnosti (jejím doručením Ústavnímu soudu) a končí právní mocí rozhodnutí Ústavního soudu po této ústavní stížnosti. Výraz „řízení před Ústavním soudem“ není proto možno zužovat např. jen na ústní jednání před Ústavním soudem (jež navíc není obligatorní). Rozhodovací praxe Ústavního soud nicméně vychází z toho, že nedostatek zastoupení stěžovatele advokátem je odstranitelnou vadou a připouští tedy i dodatečné doložení zastoupení advokátem, tj. po podání ústavní stížnosti. Aby určení advokáta splnilo účel, tj. aby žalobci mohl  advokát  poskytnou službu a popř. i podat ústavní stížnost a aby tato ústavní stížnost mohla být Ústavním soudem projednána, bylo zapotřebí, aby žalobce advokátovi poskytl součinnost a zejména, aby mu žalobce udělil písemně plnou moc. Podle § 25 odst. 1 o. s. ř. lze advokátu udělit pouze plnou moc pro celé řízení, kterou nelze nijak omezit. Zástupce, jemuž byla tato plná moc udělena, je oprávněn ke všem úkonům, které může v řízení učinit účastník (§ 28a o. s. ř.). V daném případě advokátka určená žalobci žalobce po jeho prvním podání vůči ní z 1.10.2009 na toto podání reagovala výzvou ze dne 6.10.2009, žalobce vyzvala  k poskytnutí  listin  v jejich autentické (tedy  úplné) podobě, když s prvním podáním z 1.10.2009 žalobce  předložil  listiny neúplné, neoznačené daty ani určením,  jaké konkrétní podání která z příloh  představuje. Žalobce její požadavky označil od počátku  za  nesprávné, osočil ji ze zapírání doložených listin, již v podání prvním jí zakázal,  aby si listiny sama opatřila u soudu či státního zastupitelství a v mezích možností vycházejících z žalobcem poskytnuté součinnosti tak advokátka  následně  zpracovala rozbor věci. Žalobce  však  současně se svou odpovědí z 12.10.2009 určené advokátce  téhož dne sepsal stížnost na ni (ev. č.  2365/09) a dopisem předsedovi Komory žádal o změnu určení (č.j. 2388/09), a to z důvodů, že  nesouhlasil s jejími požadavky na specifikaci  listin a konkretizaci důvodů podání ústavní stížnosti, udělení plné moci podmínil tím, že advokátka bude autorizovat jím vypracovanou ústavní stížnost, kterou napsal sám (a v příloze  z 12.10.2009 jí zaslal) event. on přijme její námitky proti zpracování, které provedl. Také z žádosti adresované předsedovi Komory o omezení  určení  rozsahu  právních služeb nepochybně plyne, že žalobce měl zato, že lze  určit advokáta k poskytnutí právní služby toliko v rozsahu zastupování před Ústavním soudem, nikoli  jak plyne  z požadavku zakotvených právní úpravou uvedenou shora.  Z podání žalobce vůči určené advokátce  i z jím podané stížnosti (v níž žalobce sám uvedl, že  nemá k určené advokátce „ani špetku důvěry“) a i  z vyjádření advokátky k této stížnosti, včetně její žádosti o zrušení určení, bylo zřejmé, že vzájemná nedůvěra  bránila případnému dalšímu zastupování.  Odmítl-li žalobce  určené  advokátce plnou moc udělit (a to hned od počátku)  a neposkytoval–li jí součinnost v podobě doložení všech relevantních listin v úplné podobě, a pro odborné posouzení věci a volbu argumentace v ústavní stížnosti považoval za rozhodný toliko jím zpracovaný návrh ústavní stížnosti, a dokonce si vymínil, že konečnou verzi zpracuje sám a neudělil advokátovi pokyn k jejímu podání  ani plnou moc k zastupování, ale chtěl toliko po něm, aby podepsal žalobcem sepsanou ústavní stížnost, nemohl určený advokát žalobci  poskytnout  právní službu a popř. jej zastupovat v řízení před Ústavním soudem, neboť  bez  udělení  procesní plné moci klientem konat úkony a  zastupovat  nelze. Odmítl-li tak žalobce určenému advokátovi  plnou moc udělit, je zřejmé, že mu neposkytl potřebnou součinnost. Tato skutečnost přitom zakládá oprávnění advokáta žádat o zrušení určení a analogicky pak oprávnění Komory o zrušení určení na základě této skutečnosti rozhodnout. Oprávnění advokáta požádat o zrušení určení a analogické oprávnění Komory o tomto zrušení rozhodnout je dle názoru soudu možno dovodit z ust. § 20 odst. 2 zákona o advokacii, byť se v tomto ustanovení výslovně hovoří jen o tom, že určený advokát může pouze požádat o určení jiného advokáta a oprávnění žádat o zrušení ustanovení se zdánlivě dává jen advokátovi ustanovenému soudem (nebo jiným orgánem). Toto ustanovení vymezuje případy, v nichž nelze po jakémkoli advokátovi spravedlivě požadovat, aby určitou osobu zastupoval, neboť nejsou splněny základní podmínky pro navázání vztahu mezi advokátem a klientem. Vztah mezi advokátem a jeho klientem není vztahem jednostranným, ale oboustranným. V prvé řadě tak musí být založen na vzájemné důvěře, tj. jednak advokát musí důvěřovat svému klientovi v tom, že mu poskytuje všechny úplné a správné informace nezbytné k poskytnutí právní služby a klient musí advokátovi důvěřovat v tom, že činí vše, co je nezbytné k dosažení oprávněných zájmů jeho klienta. Obsahem tohoto vztahu je ovšem nejen povinnost advokáta poskytovat právní služby klientovi, ale též určité povinnosti klienta vůči advokátovi, kterými může být např. poskytnutí potřebných údajů nebo listin potřebných k poskytnutí právní služby a rovněž součinnost potřebná k tomu, aby advokát mohl navenek existenci vztahu mezi ním a jeho klientem deklarovat, tj. udělení plné moci, která musí odpovídat v případě řízení před státními orgány procesním předpisům platným pro řízení před těmito orgány, tj. v případě zastoupení v řízení o ústavní stížnosti musí odpovídat požadavkům stanoveným zákonem o Ústavním soudu. Bez splnění těchto požadavků advokát (i kdyby sebevíce chtěl) není schopen klientovi právní službu poskytnout a nelze to proto po něm spravedlivě vyžadovat.  Podle § 18 odst. 2 věta druhá může být v téže věci žadateli určen Komorou advokát pouze jednou; to neplatí, odmítne-li v této věci dříve určený advokát poskytnout právní služby z důvodů uvedených v § 19. S ohledem na to, je nutno vyložit ust. § 20 odst. 2 zákona o advokacii tak, že dojde-li k naplnění podmínek stanovených v ust. § 20 odst. 2 zákona o advokacii je oprávněn i advokát určený Komorou  žádat o zrušení tohoto určení a Komora je tak oprávněna o tomto zrušení rozhodnout, neboť v těchto případech nelze žadateli k poskytnutí téže  právní služby určit jiného advokáta, jak naznačuje doslovné znění ust. § 20 odst. 2 zákona o advokacii.  Soud z uvedených důvodů  neshledal nezákonnost  rozhodnutí ze dne 30.11.2009,  která by vedla ke zkrácení práv žalobce. Důvody za tento stav nese výhradně žalobce, který odmítl určené advokátce poskytnout potřebnou součinnost, když jí odmítl udělit plnou moc. Za takové situace nejsou naplněny elementární předpoklady pro možnost poskytování právních služeb a Komora postupovala zcela v souladu se zákonem o advokacii, když určení advokátky zrušila.               Rozhodnutí Komory   ze dne  30.11.2009 neshledává soud nezákonným ani z důvodů nedostatku  formy.  Formální nedostatky členění resp. absence poučení dle § 68 odst. 5 správního řádu (tj. poučení o tom, že odvolání proti tomuto rozhodnutí není přípustné) nepředstavují zkrácení práv žalobce, neboť žalobce i přesto uplatnil své právo podat proti rozhodnutí správní žalobu a ke skutečnému zásahu do jeho práv tak touto vadou rozhodnutí nedošlo. Rozhodnutí jinak obsahuje ustanovení právních předpisů, podle nichž bylo rozhodováno, obsahuje (byť stručně) důvody, které k vydání rozhodnutí vedly, obsahuje identifikaci účastníků. Důvod pro zrušení rozhodnutí o určení pak s ohledem na shora uvedené nelze označit za šikanozní. Soud nesdílí ani  názor žalobce, že  byl aplikován neúčinný právní předpis. Zákon č.  85/1996 Sb. je dosud účinný a je aplikován ve znění platném v době vydání rozhodnutí.           Žalobci lze z části přisvědčit toliko potud, že došlo ke zrušení rozhodnutí o určení dvakrát, a to následně ještě rozhodnutím Komory ze dne 4.1.2010,  byť z jiného tam  uvedeného důvodu, který byl dán  již i v době vydání prvního rozhodnutí k datu 30.11.2009, neboť právní rozbor věci byl advokátkou Komoře doručen již 18.11.2009. Nicméně i tento důvod může  obstát. Samostatné rozhodnutí z 4.1.2010 tak bylo vydáno nadbytečně, nicméně představovalo další zdůvodnění zrušení určení advokáta k poskytnutí právní služby, totiž,  že již byla právní služba v rozsahu určení  poskytnuta. Soud si je vědom  zásady, že správní orgán nemůže rozhodnout dvakrát v téže věci, v daném případě se však tento zákonu neodpovídající postup nemohl nijak negativně promítnout v právní sféře žalobce. Lze mít za to, že tímto druhým rozhodnutím bylo reagováno na sdělení  advokátky podané následně po její žádosti o zrušení určení  pro nesoučinnost žalobce, a že  v době rozhodování o této žádosti k 30.11.2009 nebyl důvod uvedený v podání doručeném Komoře 18.11.2009  zahrnut do rozhodnutí z 30.11.2009 (tj. že   poskytnutí právní služby bylo naplněno  zpracovaným rozborem) i z důvodů, na které  odkazuje žalovaná, tj. velkého množství vedené agendy ohledně  podání žalobce, které se mnohdy prolínají, zpracování této agendy tak může vést k administrativním pochybením. Soud proto  neshledal důvod ke zrušení tohoto rozhodnutí, konečně žalobce netvrdí konkrétní dotčení v právech, které mu v důsledku tohoto rozhodnutí vzniklo. Argumentace žalobce, že by zrušením obou  žalobou napadených rozhodnutí byl stav „restituován“, vzhledem k shora uvedené zákonné úpravě podávání ústavních stížností a  objektivně posouzeného právního stavu věci samé, provedeného v právním rozporu  advokátkou, nemůže obstát.   Ze shora uvedených důvodů proto soud neshledal, že by žalobou napadenými rozhodnutími  bylo zasaženo, z důvodů tvrzených žalobcem,   do jeho  práv, a proto  soud  žalobu jako nedůvodnou podle § 78 odst. 7 s. ř. s. zamítl. O nákladech řízení rozhodl soud podle § 60 odst. 1 s. ř. s., neboť neúspěšnému žalobci náhrada nákladů řízení nepřísluší a žalovanému soud náhradu nákladů řízení nepřiznal v souladu s ustálenou rozhodovací praxí(viz např. rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 26. 4. 2007 čj. 6 As 40/2006-87).   Poučení:   Proti tomuto rozhodnutí lze podat kasační stížnost ve lhůtě dvou týdnů ode dne jeho doručení. Kasační stížnost se podává ve dvou (více) vyhotoveních u Nejvyššího správního soudu, se sídlem Moravské náměstí 6, Brno. O kasační stížnosti rozhoduje Nejvyšší správní soud.   Lhůta pro podání kasační stížnosti končí uplynutím dne, který se svým označením shoduje se dnem, který určil počátek lhůty (den doručení rozhodnutí). Připadne-li poslední den lhůty na sobotu, neděli nebo svátek, je posledním dnem lhůty nejblíže následující pracovní den. Zmeškání lhůty k podání kasační stížnosti nelze prominout.   Kasační stížnost lze podat pouze z důvodů uvedených v § 103 odst. 1 s. ř. s. a kromě obecných náležitostí podání musí obsahovat označení rozhodnutí, proti němuž směřuje, v jakém rozsahu a z jakých důvodů jej stěžovatel napadá, a údaj o tom, kdy mu bylo rozhodnutí doručeno.   V řízení o kasační stížnosti musí být stěžovatel zastoupen advokátem; to neplatí, má-li stěžovatel, jeho zaměstnanec nebo člen, který za něj jedná nebo jej zastupuje, vysokoškolské právnické vzdělání, které je podle zvláštních zákonů vyžadováno pro výkon advokacie.   Soudní poplatek za kasační stížnost vybírá Nejvyšší správní soud. Variabilní symbol pro zaplacení soudního poplatku na účet Nejvyššího správního soudu lze získat na jeho internetových stránkách: www.nssoud.cz.        V Praze dne  21.února 2012 Mgr. Jana Brothánková předsedkyně senátu