Až pravomocným usnesením o znalečném je dána výše nákladů (hotových výdajů) soudního exekutora vzniklých mu v souvislosti s vypracováním znaleckého posudku ve věci.

U s n e s e n í Městský soud v Praze jako soud odvolací rozhodl v senátu složeném z předsedkyně senátu JUDr. Jany Šrédlové a soudců JUDr. Ivy Suneghové a Mgr. Pavla Riedlbaucha ve věci exekuce oprávněného: M. G., bytem P-1, R. 1403/28, zast. advokátem, proti povinné: J. K., bytem P-2, H. 1629/11, pro 830.000,- Kč s příslušenstvím, o odvolání oprávněného proti usnesení soudního exekutora M. D. K. ze dne 2. května 2012, č.j. 074 EX 15759/10 – 040, t a k t o : Usnesení soudního exekutora se ve výroku III. z r u š u j e a věc se v tomto rozsahu v r a c í soudnímu exekutorovi k dalšímu řízení. O d ů v o d n ě n í : Napadeným usnesením zastavil soudní exekutor exekuci dle § 268 odst. 1 písm. c) o.s.ř. k návrhu oprávněného (výrok I.), rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů exekučního řízení (výrok II.) a uložil oprávněnému zaplatit soudnímu exekutorovi náklady exekuce 16.512,- Kč, a to odměnu exekutora 3.000,- Kč, poštovné 560,- Kč, znalečné 10.200,- Kč a DPH 2.752,- Kč. (výrok III.) . Uvedené usnesení, a to jen ve výroku III., napadl včasným odvoláním oprávněný. Namítal, že znalečné 10.200,- Kč je nepřiměřeně vysoké. K dotazu odvolacího soudu uvedl soudní exekutor, že nebylo vydáno usnesení o přiznání znalečného 10.200,- Kč. Dle obsahu exekučního spisu nebyl soudním exekutorem vydán příkaz k úhradě nákladů exekuce. Odvolací soud přezkoumal napadené usnesení v mezích podaného odvolání (jen výrok III.), dle § 212 a § 212a o.s.ř. a, aniž ve věci nařizoval jednání (§ 214 odst. 2 písm. e/ o.s.ř.), dospěl k následujícímu závěru. Jelikož exekuce byla nařízena usnesením Obvodního soudu pro Prahu 2 ze dne 18. 8. 2010, č.j. 33 EXE 1801/2010 – 15a, které nabylo právní moci 23. 9. 2010, posuzuje se výše hotových výdajů za znalecké posudky dle § 13 odst. 1 vyhl. č. 330/2001 Sb. ve znění do 29. 2. 2012, tedy do novely provedené vyhl. č. 63/2012 Sb. Dle čl. II. vyhl. č. 63/2012 Sb. totiž bylo-li usnesení o nařízení exekuce vydáno do dne nabytí účinnosti této vyhlášky, postupuje se podle dosavadních právních předpisů. Dle § 13 odst. 1 uvedeného znění vyhl. č. 330/2001 Sb. exekutorovi náleží v souvislosti s výkonem exekuční činnosti náhrada hotových výdajů v paušální částce 3 500,- Kč. Tato náhrada zahrnuje zejména soudní a jiné poplatky, cestovní výdaje, poštovné, úhrady osobám provádějícím přepravu zásilek, telekomunikační poplatky, znalecké posudky a odborná vyjádření, překlady, opisy, fotokopie a náhrady nákladů na vložení či získání dat z centrálních informačních systémů. Dle § 13 odst. 4 vyhlášky náhrada nákladů vynaložených na znalecké posudky se řídí zvláštními právními předpisy. Dle judikatury k aplikovanému ustanovení vyhlášky 330/2001 Sb. (usnesení Krajského soudu Brno ze dne 15. 7. 2011, sp. zn. 12 Co 413/2010) teprve až pravomocným usnesením o znalečném je dána, a to závazně, výše nákladů exekutora vzniklých mu v souvislosti s vypracováním znaleckého posudku ve věci. Od takto stanovené výše se při rozhodování o nákladech exekuce nemůže odchýlit ani soud a ani soudní exekutor, pokud se případně nejedná o situaci, kdy jsou tyto náklady uplatňovány v nižším rozsahu, či se nejedná o situaci, kdy jsou hotové výdaje exekutora uplatňovány toliko v paušálně stanovené výši (§ 13 odst. 1, věta první vyhl. č. 330/2001 Sb.). Mají-li být součástí nákladů soudního exekutora náklady vzniklé mu v souvislosti s potřebou vypracovat ve věci znalecký posudek, potom rozhodnutí o nákladech exekutora (výrok o nákladech exekuce soudního exekutora v usnesení o zastavení exekuce či příkaz k úhradě nákladů exekuce dle ust. § 88 odst. 1 ex.ř.), které by mělo zohledňovat i tyto náklady, může být vydáno až po právní moci usnesení, jímž bylo o znalečném rozhodnuto (logicky s výjimkou případů, kdy jsou hotové výdaje soudního exekutora dle ust. § 13 odst. 1, věta druhá vyhl. č. 330/2001 Sb. uplatňovány v paušálně stanovené výši ve smyslu ust. § 13 odst. 1, věta první vyhl. č. 330/2001 Sb.). Výše uvedený judikát relatívizuje usnesení Nejvyššího soudu ČR ze dne 30. 6. 2010, sp. zn. 20 Cdo 813/2008, dle kterého exekuční řád nezná usnesení o znalečném a stejně tak nehovoří o nutnosti pravomocného usnesení o znalečném. Nemůže tedy být k tíži exekutora, že nevydal takovéto rozhodnutí a o výši znalečného rozhodl v příkazu k úhradě nákladů exekuce, jenž je jediným rozhodnutím exekutora o nákladech a hotových výdajích, které má oporu v exekučních předpisech. Jako polemiku k usnesení 20 Cdo 813/2008 uvádí odvolací soud, že požadavek vydání usnesení o přiznání znalečného vyplývá z ustanovení § 25 vyhl. č. 37/1967 Sb., podle kterého státní orgán, který si vyžádal znalecký posudek, rozhodne o odměně a náhradě nákladů, popřípadě o náhradě mzdy znalce v rámci řízení, v němž byl znalecký úkon proveden. Přitom dle § 28 ex.ř. má při provádění exekuce soudní exekutor postavení exekučního soudu, tedy bezesporu státního orgánu ve smyslu uvedené vyhlášky. Význam usnesení o přiznání znalečného je umocněn i dalšími skutečnostmi. Jednak proti takovému usnesení je přípustné odvolání (§ 52 odst. 1 ex.ř. a § 202 odst. 1 o.s.ř. a contrario). Jednak znalec by měl obranu proti chybnému přiznání znalečného právě jen v případě vydání a doručení usnesení o přiznání znalečného ve formě možnosti odvolání, když znalci se příkaz k úhradě nákladů exekuce nedoručuje. Z uvedeného je zřejmé, že o znalečném musí soudní exekutor rozhodnout pravomocným usnesením o přiznání znalečného. Do té doby není znalečné hotovým výdajem soudního exekutora, jehož náhradu by mohl nárokovat na účastnících. Až pravomocným usnesením o znalečném je dána výše nákladů (hotových výdajů) soudního exekutora vzniklých mu v souvislosti s vypracováním znaleckého posudku ve věci. Jelikož v tomto případě nevydal dosud soudní exekutor usnesení o přiznání znalečného, nemůže požadovat částku 10.200,- Kč jako hotový výdaj za vypracování znaleckého posudku. Rozhodnutí o náhradě nákladů exekuce při jejím zastavení, resp. výrok III. napadeného usnesení, je zatím předčasné. Na základě shora uvedeného postupoval odvolací soud dle § 219a odst. 1 písm. a) o.,s.ř., zrušil výrok III. napadeného usnesení a dle § 221 odst. 1 písm. a) o.s.ř. vrátil věc soudnímu exekutorovi k dalšímu řízení. Soudní exekutor nyní vydá usnesení o přiznání znalečného. Přezkumnou činností odvolacího soudu zůstaly nedotčeny výroky I. a II. napadeného usnesení, jelikož proti nim nebylo podáno odvolání (§ 206 odst. 3 o.s.ř.). P o u č e n í : Proti tomuto usnesení n e n í dovolání přípustné. V Praze dne 14. srpna 2012 JUDr. Jana Š r é d l o v á v. r. předsedkyně senátu                                                                                                              U s n e s e n í Městský soud v Praze jako soud odvolací rozhodl v senátu složeném z předsedkyně senátu JUDr. Jany Šrédlové a soudců JUDr. Ivy Suneghové a Mgr. Pavla Riedlbaucha ve věci exekuce oprávněného:  M. G.,  bytem P-1, R. 1403/28, zast.  advokátem, proti povinné:  J. K.,  bytem P-2, H. 1629/11, pro 830.000,- Kč s příslušenstvím, o odvolání oprávněného proti usnesení soudního exekutora M. D. K. ze dne 2. května 2012, č.j. 074 EX 15759/10 – 040, t  a  k  t  o  : Usnesení soudního exekutora se ve výroku III.   z r u š u j e   a věc se v tomto rozsahu  v r a c í   soudnímu exekutorovi k dalšímu řízení. O d ů v o d n ě n í : Napadeným usnesením zastavil soudní exekutor exekuci dle § 268 odst. 1 písm. c) o.s.ř. k návrhu oprávněného (výrok I.), rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů exekučního řízení (výrok II.) a uložil oprávněnému zaplatit soudnímu exekutorovi náklady exekuce 16.512,- Kč, a to odměnu exekutora 3.000,- Kč, poštovné 560,- Kč, znalečné 10.200,- Kč a DPH 2.752,- Kč. (výrok III.) . Uvedené usnesení, a to jen ve výroku III., napadl včasným odvoláním oprávněný. Namítal, že znalečné 10.200,- Kč je nepřiměřeně vysoké. K dotazu odvolacího soudu uvedl soudní exekutor, že nebylo vydáno usnesení o přiznání znalečného 10.200,- Kč. Dle obsahu exekučního spisu nebyl soudním exekutorem vydán příkaz k úhradě nákladů exekuce. Odvolací soud přezkoumal napadené usnesení v mezích podaného odvolání (jen výrok III.), dle § 212 a § 212a o.s.ř. a, aniž ve věci nařizoval jednání (§ 214 odst. 2 písm. e/ o.s.ř.), dospěl k následujícímu závěru. Jelikož exekuce byla nařízena usnesením Obvodního soudu pro Prahu 2 ze dne 18. 8. 2010, č.j. 33 EXE 1801/2010 – 15a, které nabylo právní moci 23. 9. 2010, posuzuje se výše hotových výdajů za znalecké posudky dle § 13 odst. 1 vyhl. č. 330/2001 Sb. ve znění do 29. 2. 2012, tedy do novely provedené vyhl. č. 63/2012 Sb. Dle čl. II. vyhl. č. 63/2012 Sb. totiž bylo-li usnesení o nařízení exekuce vydáno do dne nabytí účinnosti této vyhlášky, postupuje se podle dosavadních právních předpisů. Dle § 13 odst. 1 uvedeného znění vyhl. č. 330/2001 Sb. exekutorovi náleží  v souvislosti s výkonem exekuční činnosti náhrada hotových výdajů v paušální částce 3 500,- Kč. Tato náhrada zahrnuje zejména soudní a jiné poplatky, cestovní výdaje, poštovné, úhrady osobám provádějícím přepravu zásilek, telekomunikační poplatky, znalecké posudky a odborná vyjádření, překlady, opisy, fotokopie a náhrady nákladů na vložení či získání dat  z centrálních informačních systémů. Dle § 13 odst. 4 vyhlášky náhrada nákladů vynaložených na znalecké posudky se řídí zvláštními právními předpisy. Dle judikatury k aplikovanému ustanovení vyhlášky 330/2001 Sb. (usnesení Krajského soudu Brno ze dne 15. 7. 2011, sp. zn. 12 Co 413/2010) teprve až pravomocným usnesením o znalečném je dána, a to závazně, výše nákladů exekutora vzniklých mu v souvislosti s vypracováním znaleckého posudku ve věci. Od takto stanovené výše se při rozhodování o nákladech exekuce nemůže odchýlit ani soud a ani soudní exekutor, pokud se případně nejedná o situaci, kdy jsou tyto náklady uplatňovány v nižším rozsahu, či se nejedná o situaci, kdy jsou hotové výdaje exekutora uplatňovány toliko v paušálně stanovené výši  (§ 13 odst. 1, věta první vyhl. č. 330/2001 Sb.). Mají-li být součástí nákladů soudního exekutora náklady vzniklé mu v souvislosti s potřebou vypracovat ve věci znalecký posudek, potom rozhodnutí o nákladech exekutora (výrok o nákladech exekuce soudního exekutora  v usnesení o zastavení exekuce či příkaz k úhradě nákladů exekuce dle ust. § 88 odst. 1 ex.ř.), které by mělo zohledňovat i tyto náklady, může být vydáno až po právní moci usnesení, jímž bylo o znalečném rozhodnuto (logicky s výjimkou případů, kdy jsou hotové výdaje soudního exekutora dle ust. § 13 odst. 1, věta druhá vyhl. č. 330/2001 Sb. uplatňovány v paušálně stanovené výši ve smyslu ust. § 13 odst. 1, věta první vyhl. č. 330/2001 Sb.). Výše uvedený judikát relatívizuje usnesení Nejvyššího soudu ČR ze dne 30. 6. 2010, sp. zn. 20 Cdo 813/2008, dle kterého exekuční řád nezná usnesení o znalečném a stejně tak nehovoří o nutnosti pravomocného usnesení o znalečném. Nemůže tedy být k tíži exekutora, že nevydal takovéto rozhodnutí a o výši znalečného rozhodl v příkazu k úhradě nákladů exekuce, jenž je jediným rozhodnutím exekutora o nákladech a hotových výdajích, které má oporu v exekučních předpisech. Jako polemiku k usnesení 20 Cdo 813/2008 uvádí odvolací soud, že požadavek vydání usnesení o přiznání znalečného vyplývá z ustanovení § 25 vyhl. č. 37/1967 Sb., podle kterého státní orgán, který si vyžádal znalecký posudek, rozhodne o odměně a náhradě nákladů, popřípadě o náhradě mzdy znalce v rámci řízení, v němž byl znalecký úkon proveden. Přitom dle § 28 ex.ř. má při provádění exekuce soudní exekutor postavení exekučního soudu, tedy bezesporu státního orgánu ve smyslu uvedené vyhlášky. Význam usnesení o přiznání znalečného je umocněn i dalšími skutečnostmi. Jednak proti takovému usnesení je přípustné odvolání (§ 52 odst. 1 ex.ř. a § 202 odst. 1 o.s.ř. a contrario). Jednak znalec by měl obranu proti chybnému přiznání znalečného právě jen v případě vydání a doručení usnesení o přiznání znalečného ve formě možnosti odvolání, když znalci se příkaz k úhradě nákladů exekuce nedoručuje. Z uvedeného je zřejmé, že o znalečném musí soudní exekutor rozhodnout pravomocným usnesením o přiznání znalečného. Do té doby není znalečné hotovým výdajem soudního exekutora, jehož náhradu by mohl nárokovat na účastnících. Až pravomocným usnesením o znalečném je dána výše nákladů (hotových výdajů) soudního exekutora vzniklých mu v souvislosti s vypracováním znaleckého posudku ve věci. Jelikož v tomto případě nevydal dosud soudní exekutor usnesení o přiznání znalečného, nemůže požadovat částku 10.200,- Kč jako hotový výdaj za vypracování znaleckého posudku. Rozhodnutí o náhradě nákladů exekuce při jejím zastavení, resp. výrok III. napadeného usnesení, je zatím předčasné. Na základě shora uvedeného postupoval odvolací soud dle § 219a odst. 1 písm. a) o.,s.ř., zrušil výrok III. napadeného usnesení a dle § 221 odst. 1 písm. a) o.s.ř. vrátil věc soudnímu exekutorovi k dalšímu řízení. Soudní exekutor nyní vydá usnesení o přiznání znalečného. Přezkumnou činností odvolacího soudu zůstaly nedotčeny výroky I. a II. napadeného usnesení, jelikož proti nim nebylo podáno odvolání (§ 206 odst. 3 o.s.ř.). P o u č e n í :  Proti tomuto usnesení   n e n í   dovolání přípustné. V Praze dne 14. srpna 2012 JUDr. Jana  Š r é d l o v á   v. r. předsedkyně senátu