Byl-li v exekučním řízení vydán soudním exekutorem exekuční příkaz postižením členských práv a povinností povinného jako člena bytového družstva a exekuce byla provedena vymožením exekuovaného plnění jinými způsoby než postižením členských práv a povinností povinného v družstvu, došlo dnem vydání oznámení soudního exekutora o ukončení exekuce k obnovení členství povinného v bytovém družstvu a k obnovení nájmu bytu.

ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Městský soud v Praze jako soud odvolací rozhodl v senátu složeném z předsedkyně senátu JUDr. Jany Šrédlové a soudců JUDr. Ivy Suneghové a Mgr. Pavla Riedlbaucha ve věci žalobkyně: D. K., bytem P-4, K. 2229/34, zast. advokátem, proti žalovanému: B. d. K., 2229-2230, se sídlem P-4, K. 2230, zast. advokátem, o určení neplatnosti výpovědi z nájmu bytu a vzájemném návrhu na vyklizení bytu, o odvolání žalobkyně proti rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 4 ze dne 9. února 2012, č.j. 38C 138/2011 – 40 opraveného usnesením ze dne 2. března 2012, č.j. 38C 138/2011 – 45, t a k t o : I. Rozsudek soudu I. stupně opravený usnesením ze dne 2. března 2012 se v zamítavém výroku ve věci samé (výrok I.) p o t v r z u j e . II. Rozsudek soudu I. stupně opravený usnesením ze dne 2. března 2012 se ve vyhovujícím výroku ve věci samé (výrok II.) m ě n í tak, že se z a m í t á žaloba na vyklizení bytu byt č. 7 o velikosti 97,47 m2 v třetím nadzemním podlaží domu č. p. 2229 v k.ú. Ch. s adresou K. 2229/34, P-4. III. Žalobkyně je povinna zaplatit žalovanému za řízení o určení neplatnosti výpovědi z nájmu bytu před soudem I. stupně náklady řízení 8.280,- Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám advokáta. IV. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni za řízení o vyklizení bytu před soudem I. stupně náklady řízení 7.740,- Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám advokáta. V. Žalobkyně je povinna zaplatit žalovanému za řízení o určení neplatnosti výpovědi z nájmu bytu náklady odvolacího řízení 12.360,- Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám advokáta. VI. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů odvolacího řízení o vyklizení bytu. O d ů v o d n ě n í : Napadeným rozsudkem ve znění opravného usnesení ze dne 2. 3. 2012 zamítl soud I. stupně žalobu na určení, že výpověď ze dne 02.03.2011, kterou je vypovídán nájem bytu č. 7 o velikosti 97,47 m2, užitná plocha, v třetím nadzemním podlaží domu č. p. 2229 v k.ú. Ch. s adresou K. 2229/34, P-4, kterou dal žalovaný žalobkyni, je neplatná (výrok I.), uložil žalobkyni vyklidit byt č. 7 o velikosti 97,47 m2 v třetím nadzemním podlaží domu č. p. 2229 v k.ú. Ch. s adresou K. 2229/34, P-4, a vyklizený ho předat žalovanému do patnácti dnů od právní moci tohoto rozsudku (výrok II.) a naposledy uložil žalobkyni zaplatit žalovanému náklady řízení 9.280,- Kč k rukám zástupce žalovaného do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku (výrok III.). Žalobkyně se svou žalobou domáhala určení, že výpověď z nájmu předmětného bytu je neplatná s odůvodněním, že postupně svůj dluh na nájemném splácí. Navíc ve výpovědi není výslovně uveden závazek zajistit žalobkyni přístřeší, pouze konstatování, že žalobkyni postačuje poskytnou přístřeší. Žalovaný vznesl vzájemný návrh na vyklizení bytu. Výpovědní důvod byl v době doručení výpovědi naplněn a výpovědní doba uplynula. Navíc na majetek žalobkyně je vedena exekuce a exekučním příkazem byla postižena členská práva a povinnosti člena družstva. Výpověď z nájmu bytu je tak nicotná, protože dle § 231 odst. 1 obch. zák. zaniklo žalobkyni členství v družstvu ke dni vydání exekučního příkazu, tj. k 21.03.2011 a v důsledku toho pak zaniklo i právo nájmu k bytu. I když byla následně exekuce ukončena, nemá to za následek obnovení práva nájmu bytu a žalobkyně tak užívá byt bez právního důvodu. Soud I. stupně vycházel ze zjištění, že žalobkyně je nájemkyní a žalovaný je pronajímatelem předmětného bytu (nesporná tvrzení). Žalobkyně nezaplatila nájemné a úhrady za služby spojené s nájmem bytu za měsíce leden – listopad 2010 a dlužila tak částku více jak 73.850,- Kč. Žalobkyni byla dne 02.03.2011 dána výpověď z nájmu předmětného bytu pro neplacení nájemného a úhrad za služby spojené s nájmem bytu, která jí byla doručena dne 29.03.2011 (prokázáno doručenkou). Usnesením Obvodního soudu pro Prahu 4, č.j. 67 EXE 5217/2010-9 ze dne 13. 12. 2010 (právní moc 16.02.2011) byla nařízena exekuce na majetek žalobkyně pro pohledávku R. Š. a provedením exekuce byla pověřena JUDr. I. Š., soudní exekutorka. Exekučním příkazem č.j. 091 EX 1133/10-014 ze dne 21.03.2011 byla nařízena exekuce postižením členských práv a povinností žalobkyně spojených s členstvím v bytovém družstvu žalovaného. Dne 27.09.2011 vydala exekutorka potvrzení o ukončení exekučního řízení z důvodu vymožení dlužné pohledávky včetně příslušenství a nákladů. Soud I. stupně dospěl k následujícím právním závěrům. Pokud byla pravomocně nařízena exekuce na majetek žalobkyně postižením členských práv a povinností spojených s členstvím v bytovém družstvu, zaniklo členství žalobkyně v družstvu dle § 231 odst. 1 obch. zák. a nájem bytu dle § 714 obč. zák. Žalobkyně tak užívá byt bez právního důvodu a je povinna jej vyklidit po zajištění přístřeší dle § 714 a § 712 odst. 5 obč. zák. (patrně omylem uveden § 715 odst. 5 obč. zák.). I když byla exekuce zastavena, neznamená to, že se obnovuje nájem bytu dle § 231 odst. 2 obch. zák. (patrně omylem uveden § 234 obch. zák.). Navíc i výpověď z nájmu je platným právním úkonem dle § 711 odst. 1, § 711 odst. 2 písm. b/ a § 711 odst. 3 obč. zák. Námitka žalobkyně, že výpověď neobsahuje expressis verbis závazek, že se žalovaný zavazuje zajistit žalobkyni přístřeší, když ve výpovědi pouze uvedl, že „žalovaný žalobkyni upozorňuje na skutečnost, že není nutné poskytnout ani náhradní byt či náhradní ubytování, postačuje poskytnout pouze přístřeší“ a je pouhým konstatováním právní situace, neobstojí. Dle ustálené judikatury nejde ani o neurčitost ve smyslu ust. § 37 odst. 1 obč. zák., ani o rozpor se zákonem ve smyslu ust. § 39 obč. zák. Jestliže výpověď neobsahuje doslovně vyjádřený závazek pronajímatele zajistit odpovídající bytovou náhradu, je výkladem textu výpovědi tento projev vůle pronajímatele bez rozumných pochybností zřejmý a tedy i dostatečně určitý. Je naplněn i výpovědní důvod neplacení nájemného, když špatná platební morálka žalobkyně přetrvává. Soud I. stupně tedy zamítl včas podanou žalobu na určení neplatnosti výpovědi z nájmu bytu a vyhověl vzájemnému návrhu žalovaného na vyklizení předmětného bytu. O nákladech řízení bylo rozhodnuto dle § 142 odst. 1 o.s.ř., neboť žalovaný byl ve věci zcela úspěšný. Uvedený rozsudek napadla včasným odvoláním žalobkyně. Namítala následující. Exekuční příkaz postižením jejích členských práv v družstvu byl neplatný. Navíc po skončení exekuce zaplacením došlo k obnovení jejího členství v družstvu i nájmu bytu. Výpověď z nájmu bytu je nicotná, jelikož dluh na nájemném byl uhrazen. Vznikl z důvodu tíživé sociální situace žalobkyně. Žalobkyně od žalovaného nedostávala roční vyúčtování služeb a naopak žalovaný jí dluží za škodu způsobenou zatékáním do bytu. Výpověď je tak i v rozporu s dobrými mravy. O nákladech řízení mělo být rozhodnuto dle § 150 o.s.ř. Navrhla, aby odvolací soud napadený rozsudek zrušil a věc vrátil soudu I. stupně k dalšímu řízení. Žalovaný ve svém vyjádření k odvolání požadoval potvrzení napadeného rozsudku jako věcně správného. Předně uvedl, že dluh na nájemném nebyl uhrazen. Ke dni 20. 7. 2012 dlužila žalobkyně celkem 177.444,- Kč, z toho 141.565,- Kč na nájemném a službách. Pokud žalobkyně v odvolání dovozuje, že po ukončení exekuce zaplacením došlo k obnovení členství v družstvu, jde pro odvolací řízení o novou nepřípustnou skutečnost, kterou žalobkyně před soudem I. stupně neuplatnila. Úkon exekutorky ze dne 27. 9. 2011 není důkazem o pravomocném zastavení exekuce a obnovení členství dle § 231 odst. 2 obch. zák. I pokud by došlo k obnovení členství žalobkyně v družstvu, nedošlo k obnovení nájmu. Nájem bytu může vzniknout jen na základě skutečností dle § 685 obč. zák. S členstvím v družstvu není automaticky spojen nájem bytu, člen družstva má jen právo na uzavření nájemní smlouvy. Odvolací soud přezkoumal napadený rozsudek dle § 212 a § 212a o.s.ř. Předně zopakoval důkaz (§ 213 odst. 2 o.s.ř.) doručenkou, která dokládá doručení výpovědi z nájmu bytu žalobkyni. Dle ní k doručení (převzetí písemnosti žalobkyní) došlo 24. 3. 2011. Takto byl napraven zjevný omyl soudu I. stupně, který uvedl datum doručení výpovědi 29. 3. 2011. Odvolací soud dále provedl dle § 120 odst. 3 o.s.ř. důkaz zprávou soudní exekutorky JUDr. I. Š. o tom, jakými konkrétními způsoby provedení exekuce bylo vymoženo exekuované plnění včetně příslušenství a nákladů v exekučním řízení 091 EX 11333/10. Z obsahu spisu totiž vyplývá, resp. k okamžiku nastalé koncentrace řízení ve smyslu § 118b o.s.ř., tj. ke dni jednání soudu I. stupně 9. 2. 2012 bylo provedenými důkazy zjištěno, že na majetek žalobkyně byla nařízena exekuce, byl vydán exekuční příkaz k postižení členských práv žalobkyně v družstvu a došlo ke skončení exekuce vymožením exekuované částky včetně příslušenství a nákladů. Za takto zjištěných skutečností bylo třeba jen k doplnění všech právně relevantních skutečností pro právní posouzení věci v souladu s hmotným právem (§ 231 odst. 2 obch. zák. a § 714 obč. zák.) zjistit, jakými konkrétními způsoby byla exekuce provedena. Ze zprávy soudní exekutorky ze dne 1. 10. 2012 bylo tedy zjištěno, že exekuce byla provedena dílem srážkami ze mzdy či jiných příjmů (33,- Kč od zaměstnavatele, 1.265,- Kč od P. s. s. z.), dílem dobrovolnými platbami povinné mimo exekuci. Z procesního hlediska je dále třeba reagovat na námitku žalovaného, že žalobkyně před soudem I. stupně neuplatnila skutečnost obnovení členství po ukončení exekuce zaplacením, a tedy jde pro odvolací řízení o nepřípustnou novotu ve smyslu § 205a o.s.ř. Tato námitka je nedůvodná. To, zda došlo v důsledku ukončení exekuce k obnovení členství žalobkyně v družstvu žalovaného, je právním posouzením věci, nikoliv rozhodnou skutečností. Soud přitom v občanském soudním řízení není vázán právním názorem účastníků. Žalobkyně touto odvolací námitkou reagovala na právní závěry soudu I. stupně učiněné v napadeném rozsudku. Odvolací soud pak učinil následující právní závěry. Dle § 63 ex.ř. exekuci postižením jiných majetkových práv lze provést také postižením podílu povinného jako společníka nebo komanditisty ve společnosti nebo postižením členských práv a povinností povinného jako člena v družstvu. Dle § 231 odst. 1 obch. zák. členství v družstvu zaniká vydáním exekučního příkazu k postižení členských práv a povinností po právní moci usnesení o nařízení exekuce. Dle § 714 věta prvá obč. zák. zánikem členství osoby v bytovém družstvu zanikne její nájem bytu. Je tedy nesporné, že ve smyslu § 63 ex.ř. a § 231 odst. 1 obch. zák. s přihlédnutím k judikatuře (rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR, sp. zn. 29 Cdo 947/2009) došlo již dnem vydání exekučního příkazu č.j. 091 EX 1133/10-014, tedy dnem 21. 3. 2011 k zániku členství žalobkyně v družstvu žalovaného, když tento exekuční příkaz byl vydán v souladu se zákonem po právní moci usnesení o nařízení exekuce (právní moc nastala 16. 2. 2011). Stejným dnem 21. 3. 2011 pak ve smyslu § 714 obč. zák. zanikl i nájem bytu. Zbývá tedy posoudit, zda ukončením exekuce vymožením exekuované částky došlo k obnovení členství žalobkyně v družstvu. Dle § 231 odst. 2 věta druhá obch. zák. se členství v družstvu obnovuje v případě, že byl pravomocně zastaven výkon rozhodnutí postižením členských práv a povinností člena v družstvu nebo pravomocně zastavena exekuce podle zvláštního právního předpisu (exekuční řád). Zde je chybný závěr soudu I. stupně, že v tomto případě došlo k zastavení exekuce (a tudíž patrně k obnovení členství, i když tento závěr odůvodnění napadeného rozsudku výslovně neobsahuje). Soud I. stupně si neuvědomil rozdíl mezi institutem zastavení exekuce dle § 268 o.s.ř. a institutem provedení exekuce vymožením exekuované částky. V tomto případě došlo právě k ukončení exekuce vymožením exekuované částky, jak vyplývá z oznámení soudní exekutorky ze dne 27. 9. 2011. Exekuovaná částka pak byla vymožena srážkami ze mzdy či jiných příjmů a dobrovolnými platbami povinné mimo exekuci, tedy nikoliv postižením členských práv a povinností žalobkyně v družstvu, tedy nikoliv na základě exekučního příkazu č.j. 091 EX 1133/10-014. V exekučním řízení je upravena ustanovením § 47 odst. 1 věta třetí ex.ř. zásada přiměřenosti provedení exekuce. Exekutor je povinen v exekučním příkazu zvolit takový způsob exekuce, který není zřejmě nevhodný, zejména vzhledem k nepoměru výše závazků povinného a ceny předmětu, z něhož má být splnění závazků povinného dosaženo. Tuto zásadu přiměřenosti reflektuje již ustálená judikatura (R 77/2003, rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR, sp. zn. 20 Cdo 3516/2006, resp. R 95/2007 a 20 Cdo 273/2007) závěrem, že vydal-li exekutor více exekučních příkazů postihujících různé majetkové hodnoty, tj. prováděl-li exekuci více způsoby, pak v části odpovídající způsobům, v jejichž rámci k vymožení pohledávky, jejího příslušenství a nákladů exekuce nedošlo, je třeba exekuci zastavit. Odvolací soud ještě dodává, že jiný postup soudního exekutora může být důvodem i jeho sankční odpovědnosti za škodu dle § 32 ex.ř. Pokud tedy v tomto případě došlo k vymožení exekuované částky jinými způsoby provedení exekuce než postižením členských práv a povinností žalobkyně v družstvu, mělo ohledně exekučního příkazu č.j. 091 EX 1133/10-014 správně dojít k částečnému zastavení exekuce dle § 268 odst. 4 o.s.ř. Pokud se tak v rozporu se zákonem nestalo, nelze toto pochybení v exekučním řízení ( které může vést až k sankční odpovědnosti exekutora dle § 32 ex.ř.) připisovat k tíži žalobkyně. Za těchto okolností je nutno provedení exekuce jinými způsoby než postižením členských práv a povinností žalobkyně v družstvu postavit naroveň zastavení exekuce pro tento způsob provedení exekuce, aplikovat analogicky ustanovení § 231 odst. 2 obch. zák. a dovodit, že se obnovilo členství žalobkyně v družstvu žalovaného. Shodný závěr obsahuje i publikovaná judikatura – rozsudek Krajského soudu v Ostravě, sp. zn. 42 Co 283/2011 (ASPI : JUD210915CZ) vydaný rovněž ve skutkové situaci, kdy exekuovaná pohledávka byla uspokojena (vymožena) jiným způsobem, než z výnosu prodeje členského podílu. Krajský soud dovodil, že právní úprava vyplývající z ustanovení § 231 odst. 2 in fine obchodního zákoníku včetně použité terminologie (zastavení výkonu rozhodnutí a zastavení exekuce) zcela nereflektuje odlišnost soudního výkonu rozhodnutí a exekuce podle exekučního řádu, pokud jde o možný rozsah postižení majetku povinného a s tím související procesní postupy, které v exekučním řízení nemusí vždy vyústit ve vydání formálního rozhodnutí o jejím zastavení ať již jako celku, nebo ve vztahu ke konkrétnímu majetku (§ 268 odst. 1 a 4 o.s.ř. ve spojení s ust. § 52 odst. 1 e.ř.). Soudní výkon rozhodnutí nařízený k vymožení peněžitého plnění je založen na postižení konkrétního majetku povinného jedním ze způsobů podle výběru oprávněného a skončí vymožením pohledávky nebo zastavením výkonu rozhodnutí. Exekuční řád je však postaven na zcela jiné konstrukci, pokud jde o rozsah majetku, který lze v exekuci postihnout. Způsob vymáhání peněžité pohledávky určuje soudní exekutor, který je oprávněn vydat více exekučních příkazů postihujících různý majetek či majetková práva povinného (§ 47 odst. 1 e.ř.). K vymožení pohledávky však může dojít pouze některým ze soudním exekutorem zvolených způsobů. Vymožením pohledávky oprávněného, řízení končí a ve smyslu § 47 odst. 5 e.ř. zanikají účinky všech vydaných exekučních příkazů. Nebyla-li pohledávka oprávněného uspokojena z majetku postiženého některým z vydaných exekučních příkazů, nastává situace obdobná tomu, kdy je exekuce ve vztahu k tomuto konkrétnímu majetku zastavena. Opačný názor založený na ryze formálním výkladu ustanovení § 231 odst. 2 obchodního zákoníku v případě vymožení pohledávky jiným způsobem, než podle exekučního příkazu postihujícího členská práva a povinnosti člena družstva, by vedl k nespravedlivému zásahu do práv povinného. Tedy zanikl-li po provedení exekuce účinek exekučního příkazu ze zákona, nastal důsledek předpokládaný v § 231 odst. 2 obchodního zákoníku, a to obnovení členství v družstvu povinného stejně tak jako byl obnoven nájemní vztah. Z těchto důvodů nemůže být žalobě na vyklizení bytu povinného vyhověno. Došlo - li tedy k obnovení členství žalobkyně v družstvu žalovaného, je nutno zabývat se otázkou, zda byl obnoven i nájem bytu. Dle § 47 odst. 5 ex.ř. provedením exekuce a zastavením exekuce zanikají účinky všech vydaných exekučních příkazů. Uvedené zákonné ustanovení je třeba v zájmu rozumného a spravedlivého uspořádání věcí vykládat tak, že provedením exekuce musí být odklizeny všechny účinky exekučních příkazů dle hmotného práva. Jelikož pak zánik členství v družstvu dle § 231 odst. 1 obch. zák. je ze zákona spojen se zánikem nájmu bytu dle § 714 obch. zák., je nutno s obnovením členství v družstvu dle § 231 odst. 2 obch. zák. jednoznačně spojit i obnovení nájmu dle § 714 obč. zák. a contrario. Shodný závěr opět obsahuje již uvedený rozsudek Krajského soudu v Ostravě, sp. zn. 42 Co 283/2011 ( „Zanikl-li po provedení exekuce účinek exekučního příkazu ze zákona, nastal důsledek předpokládaný v § 231 odst. 2 obchodního zákoníku, a to obnovení členství v družstvu povinného stejně tak jako byl obnoven nájemní vztah.“). Argumentace žalovaného ve vyjádření k odvolání je nepřípadná. Ustanovení § 685 odst. 2 obč. zák., podle kterého vzniká nájem družstevního bytu uzavřením nájemní smlouvy, dopadá na případy vzniku zcela nového nájmu, nikoliv na případ, kdy nájem již nesporně existoval. Následně řešil odvolací soud, v jakému okamžiku došlo k obnovení členství žalobkyně v družstvu a k obnovení nájmu. Dle § 47 odst. 5 ex.ř. provedením exekuce a zastavením exekuce zanikají účinky všech vydaných exekučních příkazů. Okamžikem provedení exekuce vymožením exekuovaného plnění je okamžik vydání oznámení soudního exekutora o ukončení exekuce (§ 46 odst. 7 ex.ř.). Tento závěr vyplývá z výkladových pravidel k ustanovení § 47 ex.ř. (viz. Zákon o soudních exekutorech a exekuční činnosti, exekuční řád, 2. vydání, C.H. Beck, 2009, k § 47 ex.ř.). Pokud tedy v tomto případě soudní exekutorka JUDr. I. Š. oznámila ukončení exekuce potvrzením ze dne 27. 9. 2011, obnovilo se členství žalobkyně v družstvu i nájem bytu právě tímto dnem. Shodný závěr obsahuje opět publikovaná judikatura, a to usnesení Krajského soudu v Brně, sp. zn. 20 Co 116/2010 ( ASPI JUD200110CZ ). Krajský soud dovodil, že provedení a tím i zánik exekuce deklaruje soudní exekutor vydáním vyrozumění o zániku pověření k provedení exekuce dle § 51 písm. c) ex.ř., resp. oznámením o skončení exekuce dle § 46 odst. 7 ex.ř. Pokud jde o výpověď z nájmu bytu, dospěl odvolací soud k následujícím závěrům. Ve smyslu § 47 odst. 5 ex.ř. sice provedením exekuce zanikají účinky všech vydaných exekučních příkazů, ale účinky exekučních příkazů, které trvaly v průběhu exekuce, zůstávají zachovány (viz. Zákon o soudních exekutorech a exekuční činnosti, exekuční řád, 2. vydání, C.H. Beck, 2009, k § 47 ex.ř.). Pokud tedy došlo k zániku členství žalobkyně v družstvu a k zániku nájmu bytu ke dni vydání exekučního příkazu 21. 3. 2011 a pokud došlo k obnovení členství v družstvu a k obnovení nájmu 27. 9. 2011, nebyla žalobkyně členkou družstva a nájemkyní bytu v období od 21. 3. 2011 do 27. 9. 2011. Dle § 711 odst. 3 obč. zák. je výpověď z nájmu bytu dána nájemci okamžikem jejího doručení a k tomuto datu se rovněž v řízení o její neplatnost ( § 711 odst. 3 obč. zák.) zkoumají její formální i obsahové náležitosti. Pokud byla výpověď žalobkyni doručena 24. 3. 2011, byla doručena v době, kdy trvaly účinky vydaného exekučního příkazu a žalobkyně nebyla nájemkyní bytu. Dle již ustálené judikatury ( R 33/2009 ) výpověď z nájmu bytu daná osobě, která není nájemcem bytu, nemá žádné právní účinky a žalobu na určení její neplatnosti je třeba z důvodu nedostatku věcné aktivní legitimace zamítnout. V zamítavém výroku I. byl tedy napadený rozsudek odvolacím soudem jako věcně správný potvrzen dle § 219 o.s.ř. Žalobkyně jako nikoliv nájemce v rozhodné době není věcně aktivně legitimována k podání žaloby na určení neplatnosti výpovědi z nájmu předmětného bytu. Ve vyhovujícím výroku II. byl napadeným rozsudek dle § 220 odst. 1 písm. b) o.s.ř. odvolacím soudem změněn tak, že se žaloba na vyklizení předmětného bytu zamítá. Byl-li v exekučním řízení vydán soudním exekutorem exekuční příkaz postižením členských práv a povinností povinného jako člena bytového družstva a exekuce byla provedena vymožením exekuovaného plnění jinými způsoby než postižením členských práv a povinností povinného v družstvu, došlo dnem vydání oznámení soudního exekutora o ukončení exekuce k obnovení členství povinného v bytovém družstvu a k obnovení nájmu bytu. Pokud tedy v tomto případě dnem 27. 9. 2011 bylo obnoveno členství žalobkyně v družstvu žalovaného a obnoven nájmu předmětného bytu a pokud výpověď z nájmu bytu nemá žádné právní účinky, nemůže být úspěšný vzájemný návrh žalovaného na vyklizení tohoto bytu ( § 126 odst. 1 obč. zák. a contrario). Pokud jde o výši nákladů řízení, pak u obou účastníků spočívají v nákladech na právní zastoupení. Nelze říci, že každý z účastníků měl úspěch poloviční a vzhledem k tomu, že náklady řízení jsou u obou zhruba ve stejné výši, použít na tuto situaci ust. § 142 odst. 2 o.s.ř. Pokud soud projednává v řízení jak žalobu, tak vzájemnou žalobu, jde o obdobnou situaci jako kdyby ve společném řízení projednával více věcí. Jedná se o dva samostatné nároky a při rozhodování o náhradě nákladů řízení se každá z těchto věcí považuje za samostatnou. U každé takové věci je proto třeba náhradu nákladů řízení posoudit samostatně. Náklady, které účastník současně vynaložil na více společně projednávaných věcí, je třeba rozdělit podle poměru výše jednotlivých nároků (tj. podle toho, jak se tak která ze společně projednávaných věcí podílela na vzniku těchto nákladů). V řízení o určení neplatnosti výpovědi z nájmu bytu měl plný úspěch žalovaný, žaloba byla zamítnuta. V řízení před soudem I. stupně (§ 224 odst. 2 o.s.ř. a § 142 odst. 1 o.s.ř.) má žalovaný nárok na odměnu za zastupování advokátem dle § 7 písm. d) vyhl. č. 484/2000 Sb. ve znění do 29. 2. 2012 v částce 6.000,- Kč. K nákladům řízení dále patří náhrada hotových výdajů ve výši 300,- Kč za jeden úkon právní služby podle § 13 odst. 3 vyhl. č. 177/1996 Sb. Zástupce žalovaného provedl 6 těchto úkonů (převzetí zastoupení, vyjádření z 20. 7. 2011, 8. 9. 2011, 20. 9. 2011, 8. 11. 2011, účast na jednání 9. 2. 2012). Ovšem všechny tyto úkony se stejnou měrou týkaly jak žaloby, tak vzájemné žaloby, pro účely nákladů řízení o žalobě tak soud započítává pouze ½ režijních paušálů, tj. 6 x 150 Kč, tedy 900,- Kč. S připočtením 20 % DPH 1.380,- Kč jsou celkové náklady žalovaného před soudem I. stupně 8.280,- Kč. V odvolacím řízení (§ 224 odst. 1 a § 142 odst. 1 o.s.ř.) náleží žalovanému odměna 10.000,- Kč dle § 8 vyhl. č. 484/2000 Sb. v platném znění (odvolání podáno 28. 3. 2012), dva režijní paušály opět v redukované výši po 150,- Kč (vyjádření k odvolání, účast u odvolacího jednání), tedy 300,- Kč, DPH 2.060,- Kč, celkem 12.360,- Kč. V řízení o vyklizení bytu měla plný úspěch žalobkyně, vzájemný návrh byl zamítnut. V řízení před soudem I. stupně má žalobkyně nárok na odměnu 6.000,- Kč dle § 7 písm. d) vyhl. č. 484/2000 Sb. ve znění do 29. 2. 2012 (vzájemný návrh podán 20. 7. 2011), Dle stejného algoritmu jako žalovanému (viz. výše) náleží dále žalobkyni tři režijní paušály po 150,- Kč (vyjádření z 10. 8. 2011 a 31. 10. 2011 a účast u jednání 9. 2. 2012), tedy 450,- Kč, DPH 1.290,- Kč, celkem 7.740,- Kč. Náklady byly přiznány k rukám předchozího právního zástupce žalobkyně JUDr. J. K., neboť k vypovězení plné moci došlo po vyhlášení rozsudku soudu I. stupně a před podáním odvolání. V řízení před odvolacím soudem se úspěšná žalobkyně náhrady nákladů řízení výslovně vzdala. P o u č e n í : Proti výroku I. tohoto rozsudku n e n í dovolání přípustné, ledaže dovolací soud na základě dovolání podaného do dvou měsíců od doručení k Nejvyššímu soudu ČR v Brně prostřednictvím soudu I. stupně dospěje k závěru, že rozhodnutí má po právní stránce zásadní význam. Proti výroku II. tohoto rozsudku l z e podat dovolání do dvou měsíců od doručení k Nejvyššímu soudu ČR v Brně prostřednictvím soudu I. stupně. Jen proti výrokům III. až VI. tohoto rozsudku n e n í dovolání přípustné. V Praze dne 5. října 2012 JUDr. Jana Š r é d l o v á v. r. předsedkyně senátu