Je-li rozhodnutí družstva o vyloučení manželů jako společných členů družstva doručováno prostřednictvím držitele poštovní licence, musí být doručeno každému z manželů zvlášť.

ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Městský soud v Praze jako soud odvolací rozhodl v senátu složeném z předsedkyně senátu JUDr. Jany Šrédlové a soudců JUDr. Ivy Suneghové a Mgr. Pavla Riedlbaucha v právní věci žalobce: S. b. d. P., se sídlem P-8, K. 157/18, právně zast. advokátem proti žalovanému: Z. K., bytem P-4 - Ch., P. 1943/4, právně zast. advokátem, o vyklizení bytu, o odvolání žalovaného proti rozsudku obvodního soudu pro Prahu 4 ze dne 11. května 2012, č.j. 41 C 28/2011 – 117, t a k t o : I. Rozsudek soudu I. stupně se m ě n í tak, že se žaloba na vyklizení bytu z a m í t á . II. Žalobce je povinen zaplatit žalovanému náklady řízení před soudem I. stupně 8.100,- Kč do tří dnů od právní moci rozsudku k rukám advokáta. III. Žalobce je povinen zaplatit žalovanému náklady odvolacího řízení 15.600,- Kč do tří dnů od právní moci rozsudku k rukám advokáta. O d ů v o d n ě n í : Napadeným rozsudkem uložil soud I. stupně žalovanému jednak vyklidit bytovou jednotku č. 1943/17 o velikosti 3 + 1/L s příslušenstvím, nacházející se v budově č.p. 1942, č.p. 1943, č.p. 1944, postavené na pozemcích parc. č. 2114/30, 2114/31, 2114/32 v k.ú. Ch. v P., a vyklizenou ji předat žalobci do 15 dnů od zajištění přístřeší (výrok I.), jednak zaplatit žalobci k rukám advokáta náhradu nákladů řízení ve výši 10.720,- Kč do tří dnů od právní moci rozsudku (výrok II.). Žalobce se podanou žalobou domáhal na žalovaném vyklizení bytu s odůvodněním, že žalovaný a jeho manželka byli v souladu se stanovami žalobce rozhodnutím představenstva žalobce z 29. 3. 2000 vyloučeni z bytového družstva pro neplnění povinnosti hradit nájemné a poplatky za služby spojené s užíváním bytu. Tím žalovanému a jeho manželce zaniklo i právo společného nájmu k bytu. Žalovaný však do dnešního dne byt užívá bez právního důvodu (jeho manželka již v bytě nepobývá, v mezidobí bylo manželství žalovaného rozvedeno). Žalovaný namítal, že nedošlo k jeho řádnému vyloučení z družstva, neboť vyloučení mu nebylo nikdy písemně oznámeno a ani se nedostalo do jeho dispozice, když v dubnu 2000 se zdržoval s rodinou na chatě v Č., prováděl však kontroly bytu i poštovní schránky a žádné oznámení od pošty tam nebylo. Žalovaný se po celou dobu od r. 2000 choval jako člen družstva, platil nájem a účastnil se schůzí družstevní samosprávy. Vzhledem k dlouhé době, po níž byl žalovaný v dobré víře, že je členem družstva, muselo dojít k opětovnému nabytí členství v družstvu vydržením.Žalovaný v bytě bydlí se synem. Soud I. stupně vycházel ze zjištění, že žalobce je bytovým družstvem (prokázáno: výpisem z OR) a je vlastníkem bytové jednotky č. 1943/17 v budově č.p. 1942, č.p. 1943, č.p. 1944 v katastrálním území Ch. (dále jen „předmětný byt“) (prokázáno: informací o jednotce 1943/17 v k.ú. Ch.). Představenstvo žalobce rozhodlo dne 4. 4. 2000 o vyloučení žalovaného a jeho manželky M. K. z družstva s odůvodněním, že přes předchozí výstrahu neplatí úhradu nájemného a zálohu na plnění poskytovaná s užíváním bytu; rozhodnutí obsahovalo poučení o možnosti podat do 15 dnů od doručení odvolání ke shromáždění delegátů (prokázáno: rozhodnutím ze dne 4. 4. 2000). Rozhodnutí o vyloučení bylo žalovanému a jeho manželce zasláno poštou (doporučeně, do vlastních rukou a s doručenkou) na adresu předmětného bytu dne 4. 4. 2000, při doručování dne 5. 4. 2000 adresáti nebyli zastiženi a uložení zásilky jim bylo oznámeno, Dne 25. 4. 2000 byla nevyzvednutá zásilka zaslána zpět žalobci, kterému byla doručena 26. 4. 2000 (kopie obálky s doručenkou s datem podání zásilky 4. 4. 2000. Manželství žalovaného s M. K. bylo pravomocně rozvedeno 29. 5. 2007, rozvodový rozsudek byl doručen žalobci 6. 2. 2008 (prokázáno: rozsudkem Obv. soudu pro Prahu 4 č.j. 42 C 85/2007-4 z 24. 4. 2007). Před rozvodem žalovaný s manželkou uzavřeli písemnou dohodu, v níž sjednali, že předmětný byt bude po rozvodu výlučně užívat žalovaný, M. K. se z něj odstěhuje. Tato dohoda byla 6.2.2008 doručena žalobci, který na ni 11. 2. 2008 učinil poznámku, že žalovaný je vyloučen (prokázáno: dohodou o vypořádání SJM z 20. 2. 2007). Žalovaný s rodinou měl od července 1999 (a i v rozhodném období dubna 2000) možnost využívat chatu v Č. (prokázáno: dohodou o zapůjčení chaty č. 0901 a oznámením o prodloužení dohody). Z výpovědi svědkyně K. vzal soud I. stupně za prokázané, že rodina žalovaného na chatě pobývala od dubna do září, i po tuto dobu však navštěvovali často (jednou za týden až za 14 dnů) předmětný byt za účelem vyprání prádla, zalévání květin a kontroly a vybírání poštovní schránky. Soud I. stupně dospěl k závěru, že žalovaný s manželkou nikdy (ani v dubnu 2000) neztratili kontrolu nad poštovní schránkou na adrese předmětného bytu, a že doba souvislé nepřítomnosti žalovaného a jeho manželky v bytě nepřesáhla nikdy 14 dnů. Soud I. stupně aplikoval § 231 odst. 3 a 4 obchodního zákoníku (ve znění do 31. 12. 2000) a ustálenou judikaturu (např. rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR 26 Cdo 640/2010, 26 Cdo 3486/2009), podle které v řízení o vyklizení družstevního bytu soudu nepřísluší přezkoumávat, zda bylo vyloučení z družstva platné, přihlíží pouze k tomu, zda vyloučený člen využil svého oprávnění vyplývajícího z ust. § 231 odst. 3 a 4 obch. zák. V tomto případě bylo rozhodnutí představenstva o vyloučení žalovaného a jeho manželky z družstva adresátům doručeno (tzn. ve smyslu rozhodnutí 26 Cdo 3486/2009 dostalo se do sféry jejich dispozice a měli objektivně příležitost se s ním seznámit) nejpozději 14. den poté, co jim bylo oznámeno uložení zásilky, tzn. nejpozději 20. 4. 2000, protože nejdéle ve 14idenním intervalu navštěvovali předmětný byt a kontrolovali schránku. Od tohoto dne jim počala běžet 15idenní lhůta pro odvolání ke členské schůzi (shromáždění delegátů), která marně uplynula dnem 5. 5. 2000. Marným uplynutím této lhůty zaniklo jak společné členství žalovaného a jeho manželky v družstvu, tak v souladu s § 714 obč. zák. i jejich (společný) nájem bytu. Zatímco manželka žalovaného byt po zániku svého nájemního práva opustila, žalovaný jej nadále užívá. Dle závěrů soudu I. stupně nedošlo k vydržení členského podílu v družstvu ani k vydržení nájmu bytu pro nedostatek dobré víry žalovaného a podaná žaloba není ani v rozporu s dobrými mravy. O bytové náhradě ve formě přístřeší rozhodl soud I. stupně podle § 714 věta druhá a podle § 712 odst. 5 ve spojení s § 711 odst. 1 písm. d) obč. zák. Žalovaný byl z družstva vyloučen pro neplacení nájemného, tzn. z důvodu odpovídajícího výpovědnímu důvodu dle § 711 odst. 1 písm. d) obč. zák. O nákladech řízení bylo rozhodnuto dle § 142 odst. 1 o.s.ř. Uvedený rozsudek napadl včasným odvoláním žalovaný. Krom jiného namítl i to, že soud I. stupně se nezabýval doručováním oběma manželům, kteří byli společnými členy družstva. Navrhl, aby odvolací soud napadený rozsudek změnil tak, že se žaloba zamítá. Žalobce ve svém vyjádření vyvracel odvolací námitky žalovaného a požadoval potvrzení napadeného rozsudku jako věcně správného. Rozhodnutí o vyloučení bylo doručováno oběma manželům a oběma bylo také náhradním způsobem doručeno (2 Cdon 37/97, 26 Cdo 4189/2010). Dle § 45 o.s.ř. postačí, měla-li osoba, které bylo doručováno, možnost se s obsahem zásilky seznámit. Odvolací soud přezkoumal napadený rozsudek dle § 212 a § 212a o.s.ř. a dospěl k následujícím závěrům. Soud I. stupně vycházel zřetelně s nesporného tvrzení účastníků, že manželům K. v době vyloučení z družstva svědčilo společné členství v družstvu i společný nájem bytu, jelikož k této otázce se v napadeném rozsudku nevyjádřil. Je však třeba uvést, že existence společného členství v družstvu a společného nájmu je otázkou právní, kterou nelze považovat za nesporné tvrzení ve smyslu § 120 odst. 4 o.s.ř. Odvolací soud tedy postupem dle § 120 odst. 3 o.s.ř. provedl důkazy k této otázce, tedy jen pro doplnění všech právně relevantních skutečností pro právní posouzení věci v souladu s hmotným právem (§ 231 obch. zák. a § 714 obč. zák.). Odvolací soud takto zjistil, že manželství Z. K. a M. K. bylo uzavřeno dne 15. 9. 1984 ( oddací list), že družstvení byt byl přidělen žalovanému dne 18. 12. 1985 (rozhodnutí o přidělení družstevního bytu vydané SBD P. pod značkou 143/20648/85) a dohoda o užívání družstevního bytu byla uzavřena se žalovaným dne 19. 11. 1986 (dohoda ze dne 19. 11. 1986), tedy za trvání manželství Takto dle § 154 odst. 2, § 155 a § 175 odst. 1, 2 obč. zák. ve znění zákona č. 131/1982 Sb. vzniklo oběma manželům právo společného členství v družstvu a právo společného užívání bytu, které se dnem 1. 1. 1992 transformovalo na právo společného nájmu bytu dle § 871 odst. 1 obč. zák. Odvolací soud dále zopakoval důkaz (§ 213 odst. 2 o.s.ř.) kopií doručenky od zaslání rozhodnutí o vyloučení z družstva. Zjistil takto, že na zásilce i doručence jsou označeni jako jediný adresát Z. K. a M. K. P., P. 4 – Ch. Zástupkyně žalobce uvedla před odvolacím soudem, že není schopna prokázat jiný, resp. další způsob doručení rozhodnutí o vyloučení z družstva žalovanému a jeho bývalé manželce, a to poté, když byli účastníci odvolacím soudem v rámci zachování zásady předvídatelnosti soudního rozhodnutí upozorněni na jeho zatímní právní názor o existenci paralely mezi judikaturou týkající se doručení výpovědi z nájmu bytu oběma manželům a doručení rozhodnutí o vyloučení z družstva při společném členství manželů. Poté dospěl odvolací soud k závěru, že odvolání je důvodné. Soud I. stupně správně vycházel z judikatury, podle které v řízení o vyklizení družstevního bytu soudu nepřísluší přezkoumávat, zda bylo vyloučení z družstva platné; přihlíží pouze k tomu, zda vyloučený člen využil svého oprávnění vyplývajícího z ustanovení § 231 odst. 3 a 4 obch. zák., ve znění platném do 31. 12. 2000, tedy zda podal odvolání proti rozhodnutí představenstva ke členské schůzi, resp. podal k soudu návrh na určení neplatnosti vyloučení z družstva (krom judikatury uvedené soudem I. stupně v napadeném rozsudku např. i usnesení Nejvyššího soudu ČR ze dne 20. 4. 2010, sp. zn. 26 Cdo 1132/2009). Takto je v řízení o vyklizení bytu relevantní zkoumat i to, zda bylo rozhodnutí představenstva o vyloučení z družstva členovi družstva písemně oznámeno, tedy doručeno (viz. rozsudek Nejvyššího soudu ČR ze dne 18. 4. 2000, sp. zn. 29 Cdo 2259/99). V otázce doručování rozhodnutí o vyloučení z družstva manželům jako společným členům družstva vidí odvolací soud paralelu s judikaturou týkající se doručování výpovědi z nájmu bytu oběma manželům jako společným nájemcům bytu. Je tomu tak jednak proto, že ve smyslu § 154 odst. 2, § 155 a § 175 odst. 1, 2 obč. zák. ve znění zákona č. 131/1982 Sb., resp. ve smyslu § 703 odst. 2 obč. zák. v platném znění je společný nájem družstevního bytu spojen svým hospodářským účelem, kterým je uspokojení bytové potřeby manželů, se společným členstvím manželů v družstvu, vždy se solidárním postavením obou manželů, jednak jak výpověď z nájmu bytu, tak vyloučení z družstva má shodný následek, a to zánik nájmu bytu (§ 710 odst. 1 a § 714 obč. zák.). Tato paralela je prezentována i judikaturou, podle které jak řízení o přivolení k výpovědi z nájmu bytu či určení neplatnosti výpovědi z nájmu bytu, tak řízení o určení neplatnosti členské schůze bytového družstva o vyloučení z družstva se musí účastnit vždy oba manželé, kteří pak mají postavení nerozlučných společníků (viz. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 13. 6. 2012, sp. zn. 26 Cdo 703/2012 a usnesení Nejvyššího soudu ze dne 29.11.2005, sp. zn. 29 Odo 706/2004, resp. R 79/2006). V řízení o přivolení k výpovědi z nájmu bytu, resp. v řízení o určení neplatnosti výpovědi z nájmu bytu pak platí, že výpověď z nájmu bytu musí být doručena oběma manželům a existence výpovědního důvodu zkoumá soud k okamžiku doručení druhému z manželů, tedy musí být doručována každému z manželů zvlášť (viz. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 26. 6. 1997, sp. zn. 2 Cdon 37/97 nebo rozsudek téhož soudu ze dne 17. 1. 2012, sp. zn. 26 Cdo 4189/2010). Při uvedené paralele rozhodnutí družstva o vyloučení manželů jako společných členů z družstva musí být doručováno každému z manželů. Jak však bylo v tomto řízení prokázáno, rozhodnutí představenstva žalobce o vyloučení manželů Kantorových z družstva bylo doručováno jednou zásilkou s uvedením obou manželů jako jediného adresáta, tedy nebylo doručováno každému z manželů. Jelikož tedy nebylo řádně doručeno (viz. výše uvedené rozhodnutí 29 Cdo 2259/99), nemohli manželé jako vyloučení členové družstva využít svého oprávnění vyplývajícího z ustanovení § 231 odst. 3 a 4 obch. zák., ve znění platném do 31. 12. 2000, tedy podat odvolání proti rozhodnutí představenstva ke členské schůzi, resp. podat k soudu návrh na určení neplatnosti vyloučení z družstva. Nedošlo tedy k jejich yvloučení z družstva a ve smyslu § 714 obč. zák. ani nezanikl společný nájem bytu. Žalobě na jeho vyklizení proto nelze vyhovět (§ 126 odst. 1 obč. zák. a contrario). Je irelevanntí, že došlo k rozvodu manželství žalovaného a M. K., neboť manželství bylo rozvedeno v roce 2007, tedy sedm let po doručování rozhodnutí o vyloučení manželů z družstva. Na základě shora uvedeného postupoval odvolací soud dle § 220 odst. 1 písm. b) o.s.ř. a změnil napadený rozsudek tak, že se žaloba na vyklizení bytu zamítá. O nákladech řízení před soudem I. stupně bylo rozhodnuto dle § 224 odst. 2 a § 142 odst. 1 o.s.ř. Žalovaný jako procesně úspěšný účastník má právo na náhradu nákladů za zastupování advokátem, a to odměny dle § 7 písm. d) vyhl. č. 484/2000 Sb. ve znění do 28. 2. 2012 v částce 6.000,- Kč a 7 režijních paušálů dle § 13 odst. 3 vyhl. č. 177/1996 Sb. po 300,- Kč (převzetí zastoupení, vyjádření z 18. 11. 2011, 23. 3. 2012, 5. 4. 2012 a účast u jednání 14. 12. 2011, 22. 2. 2012 a 2. 5. 2012), tedy 2.100,- Kč, celkem 8.100,- Kč. Zástupce žalovaného není plátcem DPH. O nákladech odvolacího řízení bylo rozhodnuto dle § 224 odst. 1 a § 142 odst. 1 o.s.ř. Žalovanému náleží náhrada za zastupování advokátem dle § 8 vyhl. č. 484/2000 Sb. v platném znění 10.000,- Kč, dva režijní paušály 600,- Kč (odvolání, účast u odvolacího jednání) a zaplacený soudní poplatek 5.000,- Kč, celkem 15.600,- Kč. Zástupce žalovaného není plátcem DPH. P o u č e n í : Proti tomuto rozsudku l z e podat dovolání do dvou měsíců od doručení k Nejvyššímu soudu ČR v Brně prostřednictvím soudu I. stupně. V Praze dne 19. října 2012 JUDr. Jana Š r é d l o v á v. .r. předsedkyně senátu