Číslo je dnací: 5Ca 120/2009 - 40 ČES KÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY  Městský so ud v P raze rozhodl v senátu složeném z předsedkyně JUDr. Evy Pechové a soudkyň Mgr. Michaely Bejčkové a Mgr. Aleny Krýlové v právní věc i ža lobce: KOLOVRAT, ČM, spol. s r. o., se sídlem Sportovní 219, 391 55 C hýno v, zas to upe né ho JUDr. Miroslavem Miko u, advokátem se sídlem Národní třída 43, 110 00 Praha 1, proti ža lo va né mu Ministerstvu spravedlnosti, se sídlem Vyšehradská 16, 128 10 P raha 2, o ža lobě proti rozhodnutí ze d ne 29. 5 2009, č. j. 34/2009-INV-M, t a k t o : I. Rozhodnutí žalova né ho ze dne 29. 5 2009, č. j. 34/2009-INV-M, se ruš í a věc se vrací ža lované mu k dalšímu ří ze ní. I. Žalovaný je povinen zaplatit ža lo bci nák la dy říze ní ve výši 13 520 Kč ve lhůtě třiceti dnů od práv ní moc i tohoto rozsudk u do ruko u žalobcova zástupce JUDr. Miroslava Miky, advokáta. O důvo dně ní:  Rozhodnutím ze d ne 13. 11. 2007 vyslovil Krajský so ud v Českých Budějovicích, že ža lobco vě žádosti o vrácení soudního pop latk u za od vo lání se nevyhovuje. Jak uvedl v od ůvod ně ní, usnesení krajského soudu vyzývající žalobce k zaplacení so ud ního poplatku bylo vydá no d ne 13. 6. 1997 a nab ylo právní moci dne 9. 2. 1999, kdy bylo ža lobc i doručeno rozhodnutí Vrchního soudu v Pra ze ze dne 13. 1. 1999 o zamítnutí od vo lá ní. Doručení rozhodnutí vrchního soudu je třeba považovat za úko n k vyměření poplatku ve smyslu § 13 odst. 2 záko na č. 549/1991 Sb., o soudních pop la tc íc h, který zakládá běh no vé tříleté lhůty; poplatek byl tedy vymáhán po právu (viz výzvu k zaplacení nedop la tk u v náhradní lhůtě ze dne 21. 11. 2002), a pokud jej žalobce nakonec dobrovolně zap la til, ne ní důvod jej vracet (žádný přeplatek tu ne vznik l).  Ža lobco vo od vo lání proti tomuto rozhodnutí zamítl žalo vaný dne 29. 5. 2009 (jedná se o druhé rozhodnutí v pořadí; předchozí ro zhod nutí ze dne 19. 12. 2007, kterým žalo vaný za mítl ža lobco vo od vo lá ní, zr uš il Městský so ud v Pra ze pro nepřezkoumatelnost rozsudkem ze dne 27. 2. 2009 ve věci sp. zn. 11 Ca 72/2008). Uved l, že ža lobce zaplatil so ud ní poplatek za pokračování 2 5Ca 120/2009 odvolání ve výš i 847 236 Kč dobrovolně ještě před fak tick ým provedením nař íze né ho výkonu rozhodnutí prodejem mo vitýc h věc í. Poplatek se stal splatným v roce 1997, kdy byl vyměřen us ne se ním Krajského soudu v Českých Budějovicích; pod le § 13 odst. 1 záko na o so ud ních poplatcích začala dne 1. 1. 1998 běžet tříletá prekluzivní lhůta. Vrchní so ud v Praze svým rozhodnutím ze dne 13. 1. 1999 pak potvrdil, že žalobce je povinen poplatek zaplatit. Doručením to ho to rozhodnutí d ne 8. 2. 1999 byl tak žalobce ve s mys lu § 13 odst. 2 záko na o soud níc h poplatcích uvědoměn o vyměření poplatku, a od 1. 1. 2000 tak začala běžet no vá prekluzivní lhůta. V průběhu této no vé lhůty převzal žalobce dne 26. 11. 2002 výzvu k zaplacení nedop la tk u v ná hrad ní lhůtě, a od 1. 1. 2003 tedy zača la běžet no vá tříletá prekluzivní lhůta; v ní také žalobce poplatek zaplatil. Ne lze proto ro zhod no ut o vrácení soudního poplatku ve smyslu § 64 odst. 4 da ňo vé ho řád u, neboť nedoš lo k zá nik u práva vymáhat poplatek. Žalobce na účet krajského soudu zaplatil po uze dlužnou částku, jejíž úhrada mu b yla předepsána na základě pravo mocného soudního ro zhod nutí, a učinil tak v průběhu prekluzivní lhůty.  V ža lobě proti rozhodnutí ža lo va né ho žalobce shrnul průběh dosa vad níc h so ud ních říze ní i okolností, za nichž nakonec poplatek zap la til. Ačkoli byl přesvědčen o tom, že poplatek již nebylo mo žno v roce 2003 (kdy byl na říze n výkon rozhodnutí), resp. kd yko li po 31. 12. 2000, vymáhat, přesto jej v roce 2004 – poté, co ne uspě l s odvoláním proti nařízení výkonu rozhodnutí – začal splácet. Učinil tak však po uze pod hro zbo u e xek uce ; je přesvědčen, že po 31. 12. 2000, tedy po uplynutí tříleté prekluzivní lhůty pod le § 13 odst. 1 záko na o so ud ních poplatcích, již byl poplatek vymáhán ne záko nně a zap lace n bez právního d ůvod u. Je ho ná zor podporují i dvě usnesení Nejvyššího soudu (jimiž so ud vyho vě l žalobcovým dovoláním ve věc i na říze ní výkonu rozhodnutí), pod le nic hž se mě la splatnost so ud ního pop latk u posuzovat podle § 7 odst. 1 záko na o so ud ních poplatcích, nikoli podle § 7 odst. 3. Podle žalobce počala běžet lhůta k p lně ní, da ná usnesením krajského soudu ze dne 13. 6. 1997 (výzva k zap la ce ní soudního poplatku), dne 19. 6. 1997 a uplynula dne 21. 6. 1997; od 22. 6. 1997 bylo usne se ní vyko na te lné (a pop la tek byl ve smyslu § 7 odst. 1 záko na o so ud ních pop latc íc h sp la tný), podané od vo lání ne mě lo odkladný účinek. Do ruče ní rozhodnutí Vrchního soudu v P raze ze dne 13. 1. 1999 není úko ne m soudu provedeným k vyměření pop la tk u, neboť pop la tek byl vyměřen již us nes e ním krajského soudu ze dne 13. 6. 1997; lhůta k vyměření a vymáhání poplatku tak uplynula k 31. 12. 2000, po to mto datu již žalobce nebyl povinen zaplatit dlužný poplatek. Pokud tak přesto pod tlakem učinil, měl mu jej krajský so ud vrátit ve s mys lu § 10 odst. 1 záko na o so ud ních poplatcích a § 64 odst. 4 da ňo vé ho řád u. Žalobce proto na vr hl, aby napadené rozhodnutí b ylo zr uše no a věc byla vrác e na ža lo va né mu k dalšímu ř íze ní.  Ža lo va ný ve vyjádření k ža lobě zdůraznil, že v § 13 odst. 2 zákona o so ud ních poplatcích se mluví nejen o úko nec h soudu provedených k vyměření, ale i o úko nec h provedených k vymá há ní. Rozhodnutí Vrchního soudu v Pra ze ze dne 13. 1. 1999 je právě takovým úko ne m provedeným k vymá há ní poplatku; pod le § 13 odst. 3 záko na o so ud ních pop latc íc h se za úko n k vymá há ní poplatku považuje též p ísemná upomínka na zap lac e ní poplatku doruč e ná pop latníko vi. Rozhodnutím vrchního soudu byl žalobce informo vá n o existenci dluhu a o nutno sti jej zap la tit; v d ůsledk u to ho začala 1. 1. 2000 běžet no vá prekluzivní lhůta, a poté, co byl žalobce d ne 26. 11. 2002 vyzván k zaplacení nedop la tk u v náhradní lhůtě, začala běžet další prekluzivní lhůta od 1. 1. 2003. Ža lo va ný proto navrhl zamítnutí ža lob y.  Ža lobc e v replice ne so uhlas il s tím, že by rozhodnutí vrchního soudu mo hlo být úko ne m k vymáhání poplatku: šlo o rozhodnutí o opravném prostředku, ne o úko n, kterým by s nad měl být poplatek vymá há n.  Ze správního spisu so ud zjistil, že dne 13. 6. 1997 vydal Krajský so ud v Českých Budějo vic íc h us nese ní, jímž uložil ža lobc i, aby ve lhůtě tří dnů od doručení usne se ní zaplatil soudní poplatek za od vo lání ve výš i 847 236 Kč. So učas ně byl žalobce po uče n, že proti pokračování 3 5Ca 120/2009 usne se ní může podat odvolání k Vrchnímu soudu v Praze. Vrchní so ud v Praze potvrdil toto usne se ní svým rozsudkem ze d ne 13. 1. 1999. Dne 22. 7. 2002 Krajský so ud v Českých Budějo vic íc h vyhotovil „sdělení o pohledávce“ z titulu zmíněného so ud ního poplatku (doručeno d ne 10. 10. 2002) a informoval žalobce, že je povinen d lužno u částku zap la tit do tří dnů od doručení sdě le ní. Dne 26. 11. 2002 byla ža lobc i doručena výzva k zap la ce ní nedoplatku v náhradní lhůtě; od vo lání proti výzvě za mítl ža lo va ný dne 14. 1. 2003. Usneseními ze dne 5. 9. 2003 a 30. 10. 2003 naříd il Okresní so ud v Táboře výkon rozhodnutí zřízením so udco vské ho zástavního práva na nemovitostech žalobce (povinného) a prodejem je ho mo vitýc h věc í. Krajský so ud v Českých Bud ějo vic íc h k žalobcovým odvoláním potvrdil obě usnesení svými usneseními ze dne 19. 12. 2003 a 30. 4. 2004. Ža lobce podal proti oběma us ne se ním krajského soudu dovolání; Nejvyšší so ud pak obě usnesení zrušil svými us ne se ními ze dne 12. 5. 2005 a 20. 12. 2005 a vrátil věc i krajskému soudu k dalšímu ř íze ní. Ten zr uš il odvoláním napadená usne se ní okresního soudu a říze ní ve věc i zastavil, neboť žalobce (povinný) v me zidob í zap la til dlužnou částku, a řízení ve věc i výkonu rozhodnutí tak bylo k návrhu oprávněného zasta ve no. Ža loba je d ůvod ná.  Ve věci je sporná otázka běhu lhůty, v níž může být so ud ní pop la tek vymá há n. Žalo vaný výs lo vně nepopřel tvrze ní ža lobc e, pod le nějž se poplatek stal splatným uplynutím tří dnů od doručení usne se ní krajského soudu ze dne 13. 6. 1997; má však za to, že tříletá lhůta k vymáhání poplatku ne ub ě hla marně, p roto že v ní byl uč ině n úko n k vyměření pop latk u (= tj. žalobci byl doručen ro zs udek vrchního soudu ze dne 13. 1. 1999), a zača la tedy běžet tříletá lhůta no vá.  Podle § 7 odst. 1 záko na o soudních pop latc íc h, ve znění účinném v roce 1997 (tj. před no ve lizac í provedenou záko ne m č. 255/2000 Sb. k 1. 1. 2001), je pop la tek za podání ná vrhu sp latný vznikem poplatkové povinnosti, jde- li o poplatky stano vené pe vno u sa zbo u placené kolko vo u zná mko u. V ostatních případech jsou poplatky sp latné na základě výzvy soudu do tří dnů ode dne jejího doruč e ní. Poplatek za sepsání ná vrhu na za há je ní říze ní nebo od vo lání proti rozhodnutí do protokolu je pod le § 7 odst. 2 sp latný je ho sepsáním. Podle § 7 odst. 3 jsou ostatní poplatky splatné do tří dnů od právní moc i ro zhod nutí, kterým byla povinnost poplatek zap la tit sta no ve na nebo jímž byl sc hvá le n smír, nestano ví- li rozhodnutí o schválení smíru sp la tnost delší.  V § 7 záko na o so ud ních pop latcích se tak výs lo vně po jed ná vá o někte rýc h konkrétních poplatcích, či jejich d ruzíc h. Odstavec 1 up ra vuje splatnost pop latk ů za podání návrhu a tuto skupinu pop latk ů dá le člení na d vě kate gorie : pop latk y sta no ve né pe vno u sa zbo u (ty jsou sp latné vznikem pop la tko vé po vinnos ti, tj. okamžikem podání ná vr hu) a pop la tk y, jejichž výši je třeba tep rve stanovit v zá vislo sti na předmětu řízení (ty jsou splatné do tří dnů od doručení výzvy so ud u). Odstavec 2 stanoví speciální sp la tnost u pop latk ů za sepsání návrhu na za há je ní řízení nebo od vo lání do protokolu. Odstavec 3 pak obsahuje pra vid lo pro kategorii poplatků ostatních, tj. takových, které nejsou ani pop latk y za podání ná vr hu, ani pop latk y za sepsání návrhu do protokolu.  Lhůty pro vyměření a vymá há ní pop latk u upravuje § 13 zákona o so ud ních poplatcích. Podle je ho odst. 1 nelze pop la tek vyměřit ani vymáhat po uplynutí tří let od konce kalendářního rok u, v ně mž se stal sp la tným. Podle odst. 2 platí, že od konce ka le ndá řního roku, v ně mž byl poplatník p íse mně uvědoměn o úkonu soudu pro vede né m k vyměře ní nebo vymáhání pop latk u anebo v ně mž předseda soudu po vo lil posečkání pop latk u nebo je ho zaplacení ve splátkách, běží no vá tříletá lhůta. Přitom podle odst. 3 je úko ne m k vymáhání poplatku je též písemná upomínka na zap la ce ní poplatku do ruče ná pop la tníko vi. pokračování 4 5Ca 120/2009  Soudní poplatek, který byl ža lobc i vyměřen v této věc i, je pop la tke m za podání návrhu, konkrétně za podání od vo lá ní, jak je to ostatně výs lo vně uvedeno i v usne se ní Krajského soud u v Českých Bud ějo vic íc h ze d ne 13. 6. 1997. Jelikož nejde o pop la tek stano vený pe vno u sazbou, nýbrž o poplatek, jeho ž výši musel so ud vypočíst procentem z částky, která b yla před měte m ř íze ní, vztahuje se na něj druhá věta § 7 odst. 1 záko na o so ud ních pop latc íc h, která sta no ví, že poplatek je sp latný na základě výzvy soudu do tří dnů ode dne jejího doruč e ní. K usnesení krajského so ud u, které je pod le své ho obsahu výzvou k zap la ce ní soudního pop la tk u, ne ní připojena doručenka nebo její kopie; sám žalobce však uvedl ve své reakci ze d ne 17. 10. 2002, sepsané v ná va zno sti na „sdělení o pohledávce“ dato va né dnem 22. 7. 2002, že mu usnesení krajského soudu b ylo doručeno dne 18. 6. 1997. Krajský so ud ani ža lo va ný te nto úda j v průběhu ce lé ho správního řízení a řízení před so ude m ne zpoc hyb nili a soud ne má důvod o něm pochybovat. (Ostatně p řesné datum doručení ne ní pro běh lhůty pro vymáhání pop latk u tak podstatné: d ůle žitý je rok doruč e ní, niko li měs íc a den. ) Poplatek se tak stal sp la tným d ne 23. 6. 1997 (18. 6. 1997 byla středa, poslední den třídenní lhůty připadl na sobotu 21. 6. 1997, a sp latnost tak nas ta la až v nejblíže násled ujíc í pracovní de n, tj. v pondělí 23. 6. 1997).  Spla tnos t v roce 1997 krajský so ud ani ža lo va ný ro vně ž nezpochybňují: vyc há ze jí totiž z to ho, že doručení ro zsudk u Vrchního soudu v P raze (vydán 13. 1. 1999, právní moci nabyl 9. 2. 1999) je úko ne m provedeným k vyměření poplatku, v jeho ž d ůsledk u počala dnem 1. 1. 2000 běžet no vá tříletá lhůta ve smyslu § 13 odst. 2 záko na o so ud ních pop latcích; tato no vá lhůta by skončila k 31. 12. 2002, ovšem do té doby již ža lobce obdržel výzvu k zaplacení nedop la tk u v ná hrad ní lhůtě.  Te nto ná zor správních orgánů neobstojí. Úkonem provedeným k vymě ře ní poplatku je – jak už napovídá je ho označení – úko n, který je ne zb ytný pro vymě ře ní pop latk u a tomuto vyměření předchází, ne ní ale tímto vymě ře ním samotným. Ostatně krajský so ud i žalo vaný v této věci postupovali jako správci poplatku pod le záko na č. 337/1992 Sb., o správě daní a poplatků, a lze tedy po ukázat na jud ik aturu k § 47 odst. 2 tohoto zákona, jeho ž je § 13 odst. 2 záko na o so ud ních pop latc íc h obdobou (Byl-li před uplynutím této lhůty učiněn úk on směřující k vyměření daně nebo jejímu dodatečnému stanovení, běží tříletá lhůta znovu od konce roku, v němž byl daňový subjekt o tomto úkonu zpraven.) Úkonem s měřujíc ím k vyměření da ně je pod le judikatury úko n ne zb ytný pro zjiště ní skutečností, které se mohou stát zák lad em pro vyměření daně: typ ick y daňová ko ntro la, místní šetření, dožádání vůč i jiné mu orgánu. Úko ne m s měřujíc ím k vymě ře ní da ně však ne ní platební výměr, neboť tím se daň právě již vyměřuje (sro v. rozhodnutí ro zš íře né ho senátu Nejvyššího správního soudu pub liko va né pod č. 935/2006 Sb. NSS). Usnesením krajského soudu ze dne 13. 6. 1997 byl soudní poplatek autoritativně vyč ísle n a žalobce byl vyzván k je ho úhradě – stejně jako je tomu u p la teb ního výměru v daňovém řízení.  Není- li úko ne m provedeným k vymě ře ní pop latk u usnesení soudu I. stupně, jímž byl sta no ve n pop la tek a žalobce byl vyzván k je ho zap lace ní, tím mé ně jím může být rozhodnutí soud u II. stup ně, které k žalobcovu od vo lání pouze potvrdilo usnesení soudu I. stup ně. Usnesení soudu I. stup ně se tak stalo p ra vo moc ným; to ale nelze klást na roveň úkonu proved e né mu k vyměření poplatku, pokud „vyměřeno“ už bylo – tedy rozhodnutím orgánu veřejné moci byla sta no ve na výše pop latk u a poplatníkovi b yla sta no ve na povinnost d lužno u částku uhradit (usnese ním krajského soudu ze dne 13. 6. 1997). Ža lo va ný v od ůvod ně ní své ho rozhodnutí vytkl ža lobc i, že neupřesnil, proč ne ní doručení rozhodnutí od vo lac ího soudu úko ne m provedeným k vyměření poplatku; sám však s vůj názor o tom, že tato sk ute č nost je úko ne m směřujícím k vyměření poplatku, nijak ne zd ůvod nil: uvedl pouze, že „doručením (…) rozhodnutí Vrchního soudu v Praze dne 8. 2. 1999 došlo nepochybně ve smyslu pokračování 5 5Ca 120/2009 ustanovení § 13 odst. 2 zákona č. 549/1991 Sb., o soudních poplatcích, ve znění pozdějších předpisů, k písemnému uvědomění poplatníka o vyměření poplatku“.  Pro běh původní lhůty pro vymě ře ní nebo vymá há ní poplatku podle § 13 odst. 1 zá ko na o soudních pop latcích ne ní podstatné, kdy usnesení krajského soudu ze dne 13. 6. 1997 nabylo právní moci (k tomu sro v. odlišný režim „ostatních pop la tk ů“ podle § 7 odst. 3 záko na o soudních pop la tc íc h), ale kdy se stal poplatek sp la tným. K tomu došlo ještě předtím, než uplynula lhůta pro podání od vo lání proti tomuto us nes e ní, tedy v červnu 1997; tříletá lhůta pro vymáhání pop latk u tak začala běžet 1. 1. 1998 a skončila k 31. 12. 2000. Doručení rozsudku vrchního soudu v roce 1999 nepřetrhlo běžící lhůtu a ne ved lo k běhu no vé tříleté lhůty; pokud tedy krajský so ud jako správce poplatku provedl vůč i žalobci první úko n k vymáhání poplatku („sdělení o pohledávce“ ze dne 22. 7. 2002) až v roce 2002, učinil tak až po uplynutí tříleté prekluzivní lhůty.  Ve vyjádření k ža lobě vyjádřil ža lo va ný ná zor po něk ud odlišný od ná zoru obsa že né ho v od ůvod ně ní napadeného ro zhod nutí, a sice že rozsudek vrchního soudu je úko ne m k vymáhání poplatku. Postoje ža lo va né ho správního orgánu ve vyjádření k ža lob ě nemo ho u již nijak změnit to, co žalo vaný vyjádřil v napadeném rozhodnutí ke dni je ho vydání; so ud však pro úp lno st dodává, že ani takový výklad ne ní správný. „Úkon k vymá há ní poplatku“ bezprostředně směřuje k to mu, aby dlužník splnil povinnost uhr ad it částku, která se již sta la sp latno u a kterou ža lobce ne zap la til dobrovolně; typ ick y jde o výzvu k zaplacení nedoplatku v ná hrad ní lhůtě, povolení splátek či posečkání daně, přihlášení pohledávky do konk ur s ního říze ní nebo e xek uč ní přík az. Ro zhod nutí o od vo lání proti výzvě k úhradě soudního poplatku však takovým úko ne m ne ní, stejně jako jím není rozhodnutí o od vo lání proti platebnímu výměru vyda né mu pod le záko na č. 337/1992 Sb., o sp rá vě daní a poplatků.  Městský so ud proto zrušil napadené rozhodnutí ža lo va né ho a vrátil mu věc k dalšímu říze ní (§ 78 odst. 1 a 4 s. ř. s.); v něm b ude ža lo va ný vázán právním ná zore m vyslo ve ným v to mto rozsudk u (§ 78 odst. 5 s. ř. s.).  Žalobce byl v tomto řízení úspěšný, a pod le § 60 odst. 1 s. ř. s. mu proto ná le ží ná hr ada nák lad ů řízení. Ty jsou tvo řeny zap lace ným so ud ním pop la tke m ve výš i 2000 Kč a odměnou advokáta za čtyři úkony právní služb y (převzetí věc i, žaloba, replika, účast na jednání před soudem) podle § 11 odst. 1 p ísm. a), d) a g) záko na č. 177/1996 Sb. (advokátní tarif) ve výši 4 x 2100 Kč, vče tně paušálních výdajů spojených s těmito úkony ve výši 4 x 300 Kč (od mě na advokáta tedy činí 9600 Kč). Jelikož je žalob cův zástupce plátcem da ně z přidané hod not y, zvyšuje se je ho od mě na o částku, kterou je povinen od vést z odměny za za stupo vá ní a z náhrad hoto výc h výdajů (tato částka činí 1920 Kč). Celkem tedy žalobci na nák lade c h řízení ná le ží 13 520 Kč. P o u č e n í : Proti tomuto rozhodnutí lze podat kasační stížnost ve lhůtě dvo u týd nů ode dne je ho dor uče ní. Kasační stížnost se podává ve dvou vyhotoveních u Nejvyššího správního so ud u, se sídlem Moravské ná městí 6, 657 40 Brno. O kasační stížnosti ro zhod uje Nejvyšší správní so ud. ¨ Kasační stížnost lze podat po uze z důvodů uvedených v § 103 odst. 1 s. ř. s.; kro mě obecných ná le žitos tí podání musí kasační stížnost obsahovat označení rozhodnutí, proti ně muž smě řuje, v jakém ro zsa hu a z jak ýc h d ůvod ů je stě žo vate l napadá, a úd aj o tom, kdy mu bylo rozhodnutí do ruče no. pokračování 6 5Ca 120/2009  V říze ní o kasační stížnosti mus í být stě žo va te l za sto upe n ad vokáte m; to neplatí, má-li stě žo vate l, je ho zaměstnanec nebo člen, který za něj jed ná nebo jej zas tup uje, vysokoškolské právnické vzdě lá ní, které je podle zvláštních zákonů vyžadováno pro výkon advokacie. Soudní pop la tek za kasační stížnost vyb írá Nejvyšší správní so ud. Va riab iln í symbol pro zaplacení soudního pop latk u na úče t Nejvyššího správního soudu lze získ at na je ho internetových stránkách: www. ns so ud.c z. V Pra ze 9. března 2012 JUDr. Eva Pec ho vá v.r. předsedkyně senátu Za správnost vyho to ve ní: Sylvie Kosková