6Ca 249/2008 - 58 ČES KÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY  Městský so ud v Pra ze rozhodl v se ná tě složeném z předsedkyně JUDr. Karly Cháberové a so udc ů JUDr. Naděždy Tre sc hlo vé a Mgr. Jiřího Lifk y v právní věci žalob ce: FinCorp, a.s., Praha 7, U Papírny 614/9, IČ: 25625861, zastoupen JUDr. K lárou Veselou Samko vo u, advokátkou se sídlem v Praze 2, Španělská 6 proti ža lo va né mu: Ministerstvo životního prostředí, Praha 10, Vršovická 1442/65, o ža lobě proti rozhodnutí ministra životního prostředí ze d ne 23.5.2008 č.j.: 2565/M/06 36208/ENV/06, sp. zn. : R/2077, t a k t o : I. Žaloba s e z a m í t á. II. Žádný z účas tník ů ne má právo na náhradu nák lad ů řízení. O d ů v o d n ě n í :  Ža lobc e podal u Městského soudu v Pra ze ža lob u, kterou se domáhal p řezko umání rozhodnutí ministra životního prostředí ze dne 23.5.2008 čj: 2565/M/06 36208/ENV/06, sp.zn.: R/2007, kterým byl zamítnut je ho ro zk lad proti rozhodnutí Ministerstva životního prostředí ze dne 11.2.2008 čj: 1624/510/2007-7R 10/07 a kterým b ylo toto rozhodnutí o ne udě le ní předchozího so uhlas u k podání návrhu na stano vení dobývacího prostoru Krabonoš II. potvrzeno.  Ža lobc e uved l, že napadeným rozhodnutím i rozhodnutím prvostupňovým byl po rušen záko n č. 44/1988 Sb., zej mé na § 24 a záko n č. 500/2004 Sb., zej mé na § 2 to ho to zákona. V d ůsledk u to ho byl ža lobce přímo zkrácen na svých p rá vec h. S odkazem na znění usta no ve ní § 24 odst. 2 horního záko na žalobce dovodil, že souhlas s ná vrhe m na stano vení dobývacího prostoru mus í Ministerstvo životního prostředí projednat s Ministerstvem průmyslu a obchodu, p řičemž toto projednání je obligatorní. Dá le může, ale ne mus í Ministerstvo pokračování 2 6Ca 249/2008  životního prostředí ve svém so uhlas u stanovit podmínky vzta hujíc í se k tvorbě jed notné surovinové politiky České rep ub lik y a za třetí může, ale ne mus í sta no vit podmínky, vztahující se k ná vra tnosti prostředků vyna lo že nýc h ze státního rozpočtu na vyhledávání a průzkum výhradních ložisek. Ministerstvo životního prostředí má tedy mo žnos t stanovit při souhlasu podmínky, které se objeví v rozhodnutí o stano vení dobývacího prostoru. Výsledky šetření ministerstva jsou významné toliko pro další fázi řízení a na udělení či ne udě le ní souhlasu ne mají vliv. So uhla s má být d le žalobce udě le n a je limitován po uze mo žností uvést v něm ná mitk y. Tomuto výk lad u dle žalobce odpovídá i znění odstavců § 24 a to odstavce 2 a 3. Vzhledem k tomu, že v daném případě se Ministerstvo průmyslu a obchodu vyjádřilo k žádosti žalobce o sta no ve ní dobývacího prostoru a v tomto vyjádření ze dne 14.1.2008 souhlasilo bez připomínek s tím, že dobývání živcové suroviny v předmětném ložisku je v souladu se státní suro vino vo u po litiko u, žádosti mě lo být vyho vě no. Žalobce splnil všechny záko ne m po žado va né podmínky a ministerstvo tak mě lo udělit so uhla s a ne muse lo jej dokonce ani vá zat na žád né pod mínk y. Pokud měl ža lo va ný nějaké p řipo mínk y, měl je uvést v podmínkách so uhla su. Ministerstvo ne mě lo pravo mo c zkoumat žádost v tak širokém rozsahu, jak učinilo. To to platí ze jmé na o hled ně zájmu na respektování jednotné s uro vino vé politiky, která patří do zákonné ko mpe te nce Ministerstva průmyslu a obc hod u. Veškerá argumentace jde proti jejímu smyslu. Zákon jasně sta no ví, že žalo vaný so uhla s vydá vžd y, může jej však opřít o určité podmínky.  Pro případ, že by so ud dospěl k zá vě ru, že na předchozí souhlas ne ní ze strany žalobce na základě záko na nárok, ža lobc e namítl, že argumenty ža lo va né ho zce la vybočují z rámce, který je stanoven v zákoně. Z § 25 horního záko na vyplývá, že dobývací prostory se primárně sta no vují bez da lš ího s tím, že jednotlivé dotčené orgány po uze stanoví bližší podmínky. I z tohoto hlediska je zřejmé, že so uhla s by mě lo Ministerstvo životního prostředí udělit vžd y s tím, že v rámci své stano vené p ůsob nosti může sdělit podmínky pro další řízení. Postup ža lo va né ho je nepochopitelný z d ůvod u, že sám uvádí, že vzhledem k významu lo žisk a nelze vylo uč it stano vení dobývacího prostoru v b udo uc nu. Důvody odmítnutí udělení souhlasu jsou ryze povrchní a toliko mo me ntá lní a proto nep říp ustné. Ža lobce zdůraznil, že předchozí souhlas ža lo va né ho je toliko jedním z řady rozhodnutí, která jsou nutná k započetí e ve nt. tě žb y, př iče mž udě le ní samo tného so uhlas u ne zna me ná její započe t í. Ža lobce dále poukázal na to, že žalo vaný již v napadeném rozhodnutí sám sebe označuje jako ža lo va né ho, ač mu takové postavení v době vydání rozhodnutí ne ná le že lo. To svědčí o určité ne lo gič nosti, setrvačnosti a nesprávnosti nap ade né ho ro zhod nutí. V nap ade né m rozhodnutí je ne lo gick y uvedeno, že orgá n prvního stup ně se vypořádal se všemi podklady rozhodnutí vč etně sta no vis ek dotčených or gá nů. Prvostup ňo vý orgá n vůbec ne vyc há ze l ze stanoviska Ministerstva průmyslu a obchodu ani ze stanoviska své ho vlastního odboru geo lo gie, neboť v těchto stano viscích byl s vys lo ve ním předchozího so uhlas u vysloven souhlas. Žalobce na mítl nesprávnost názoru ža lo va né ho, resp. ná zoru vyslo ve né ho v napadeném ro zhod nutí, že usta no ve ní § 24 odst. 2 horního záko na je třeba vykládat tak, že na udě le ní před c ho zího souhlasu ne ní ze strany žada te le právní nárok, neboť zde platí zásada vyjádřená v § 2 správního řádu a v článku 2 odst. 3 Ústavy ČR a v článku 2 odst. 2 Lis tiny zák lad níc h práv a svobod, že stání mo c lze up latňo vat jen v případech a v me zíc h sta no ve nýc h záko ne m a to zp ůsobe m, který záko n sta no ví. Správní orgány nemo ho u výk lade m p rávních předpisů rozšiřovat své ko mpe te nce. V napadeném rozhodnutí tak nemůže být tvr ze no, že v záko ně ne jso u uvedeny ko mpe te nce správního úřad u a záro veň si je jedním dec he m nemůže tento orgán rozšířit. Jakékoliv argumenty týkající se údajného nesouladu žádosti žalobce s územně plá no vac í dok ume ntac í anuluje tvrzení sa motné ho ministerstva, že těžb u v b udo ucnu nevylučuje. Žalobce dá le po ukázal na to, že zásad y územního rozvoje Jihočeského kraje, na které je v napadeném rozhodnutí po uká zá no jako na důvod ne udě le ní souhlasu, nejsou ke dni pokračování 3 6Ca 249/2008  podání žalob y pra vo moc ně sc hvá le ny. Jestliže již b ylo na do tče né m úze mí stano veno chrá ně né lo žisko vé úze mí (rozhodnutí Ministerstva životního prostředí ze dne 24.9.2007 čj: 896/201/2007 – R7 8/07), pak toto ložisko mus í být uvedeno ve veškeré územně plánovací dokumentaci, s kterou nemůže být tedy v ro zpo ru, jak tvrd í ža lo va ný. Vzhledem k celoevropskému významu p řed mětného ložiska je v rozporu s veřejným zájme m, aby dobývací prostor nebyl sta no ve n už nyní. Žalobce je vlastníkem předmětných po ze mk ů, na nichž má b ýt dobývací prostor jed no u sta no ve n. Je proti logice, aby předchozí souhlas získal jiný subjekt, neboť tomu by žalobce pozemky s ne jvětší pravděpodobností nep roda l. Vydaným rozhodnutím byly zce la porušeny princ ip y správního uvá že ní, resp. ža lo va ný neměl mo žnost širšího správního uvá že ní, když záko n mu jí nepřisuzuje. Me ze správního uvážení je třeba vykládat v rozsahu zásady proporcionality, legitimního očekávání a je ho o mezené vo lno sti. Není možné, aby správní orgán při výkonu své p ůsob nosti vytvářel no vý „veřejný zá je m“, který právní úpra va vůbec nezná. Jednání ža lo va né ho je v ro zpo ru se zásadami princ ip ů dobré správy a s prá ve m na spravedlivý proces. Z uvedených d ůvod ů žalobce na vr hl, aby so ud zr uš il jak napadené rozhodnutí ministra životního prostředí, tak prvo stup ňo vé rozhodnutí Ministerstva životního prostředí a věc vrátil ža lo va né mu k dalšímu ř íze ní.  Ža lo va ný podal k žalobě vyjád ře ní, ve kterém uved l, že obě rozhodnutí jsou za lo že na na základním argumentu, kterým je nesoulad podané žádosti s jed notno u s uro vino u politikou státu, která je vyjádřena v dokumentu státní s uro vino vá po litik a v ob lasti nerostných surovin a jejich zdrojů, který byl přijat usnesením vlády České rep ub lik y na jejím zasedání konaném dne 13.12.1999 č. 1311 k s uro vino vé politice v oblasti nerostných surovin a jejich zdro jů.  Ža lo va ný odmítl tvrzení ža lobc e o rozporu nap ade né ho rozhodnutí s právními předp is y a o nesp rá vné m výk lad u příslušných usta no ve ní horního zákona. Tento právní předpis dá vá ža lo va né mu mo žnost ro zhod no ut a to i v p řípadě jediného žadatele o nevydání předchozího souhlasu k návrhu na stano vení dobývacího prostoru.  V další části vyjádření se pak ža lo va ný zab ýva l právním charakterem souhlasu podle § 24 odst. 2, 3 a 4 horního zákona. K této otázce uved l, že k dobývání výhradního ložiska urč ité ho nerostu je nutné, aby tě žeb ní organizace mimo jiné získala rozhodnutí o stano vení dobývacího prostoru. S tano vením dobývacího prostoru vzniká těžeb ní organizaci oprávnění k dobývání výhradního ložiska. Dobývací prostor a je ho změny stanoví Obvodní bá ňsk ý úřad v součinnosti s dotčenými orgány státní správy. Pokud se řízení o stano vení dobývacího prostoru zahajuje na ná vrh tě žeb ní organizace, musí tato s vůj ná vrh do lo žit předchozím souhlasem Ministerstva životního prostředí vydaným pod le § 24 odst. 2 ho r ního zákona. Bez souhlasu či zá va znýc h stanovisek dotčených orgánů státní správy nemůže Obvodní bá ňsk ý úřad rozhodnutí o stanovení dob ýva c ího prostoru vydat. Není tedy pra vd ivé tvrze ní žalobce, že ze znění horního záko na vyplývá, že dobývací prostor se bez da lš ího stanoví s tím, že jednotlivé dotčené orgány státní správy po uze stano ví bližší pod mínk y. Naopak platí, že rozhodnutí o stano vení dobývacího prostoru je obligatorně rozhodnutím podmíněným příslušnými zá va znými sta no visk y, popř. rozhodnutími dotčených správních or gá nů, jejichž vydání horní záko n předpokládá ať už před samotným zahájením říze ní o stano vení dobývacího prostoru nebo až v rámci to ho to ř íze ní, kdy k tomu, aby mo hl být dobývací prostor sta no ve n, je ne zb ytné, aby všechna tato podkladová ro zhod nutí, popř. zá va zná sta no visk a mě la pozitivní po va hu.  Na řízení o vydání předchozího so uhlasu pod le § 24 odst. 2, odst. 3 a odst. 4 horního záko na se použijí usta no ve ní správního řád u. Procesní úp ra va zá va zné ho sta no viska je upra ve na v § 149 a ná sl. správního řád u. Zá va zné stanovisko je mo žné vydat jen tam, kde to pokračování 4 6Ca 249/2008  záko n výs lo vně předpokládá. Přestože předchozí souhlas k podání návrhu na stano vení dobývacího prostoru má charakter podk lado vé ho správního aktu, zá va zné ho svým obsahem pro na va zujíc í řízení o sta no ve ní dobývacího prostoru a podle právní teo rie by se tedy mo hlo jednat o zá va zné stanovisko, je předchozí souhlas vžd y vydán formou správního ro zhod nutí, které smě řuje přímo ke konkrétnímu adresátovi. Udě le ním předchozího souhlasu pod le § 24 odst. 2 horního zákona organizace získává právo podat ná vrh na sta no ve ní dobývacího prostoru podle § 28 odst. 1 tého ž zákona.  Ža lobc e podal žádost o udělení p ředc ho zího souhlasu ke stano vení dobývacího prostoru ve lhůtě do jednoho roku od p latno sti rozhodnutí o sta no ve ní p růzk umné ho území, které bylo sta no ve no rozhodnutím ministerstva ze dne 24.9.2004 čj: 510/789/04-PÚ 3/04. Ža lobc e tak uplatnil přednostní nárok podle § 24 odst. 3 horního zákona. Toto usta no ve ní ne uvád í, že v p řípadě žádosti podané přednostním žada te le m mus í žalo vaný předchozí souhlas vžd y udělit, příp. udělit souhlas s p řipo mínka mi. Toto usta no ve ní dá vá přednostnímu žadateli po stano veno u dobu po uze výhodu vůč i jiným žadatelům spočívající v to m, že v případě jím podané žádosti ministerstvo ne vede řízení postupem sta no ve ným v § 24 odst. 4 horního záko na ve spojení s § 146 a ná sl. správního řád u, ale vede k lasick é správní říze ní o jediné žádosti s přednostním žadate le m jako s jediným účas tníke m ř íze ní.  Řízení o vydání předchozího souhlasu k podání návrhu na stano vení dobývacího prostoru pod le § 24 horního záko na je tzv. řízením o výběru žádosti, jeho ž procesní postup je upraven v § 146 a násl. správního řád u. Jde o příp ad spo leč né ho ř íze ní, které ministerstvo musí vé st obligatorně ze zákona, kdy jedinou záko nno u výjimkou je právě případ žádos t i, tzv. přednostního žada te le. Ža lo va ný tedy postupo va l v so ulad u se záko ne m když v případě žalobce posoudil jeho žádost přednostně a niko li ve spo leč né m řízení o výběru žádos t i. Ža lobc i tak bylo umo žně no v p lném ro zsahu využít přednostního práva na udělení předběžného souhlasu k ná vrhu na sta no ve ní dobývacího prostoru.  Ro zsa h posuzování žádosti vyplývá z usta no ve ní § 24 odst. 2 a odst. 4 horního zákona. Podle odstavce 2 může ža lo va ný vá zat vydání předchozího so uhlas u na splnění podmínek vzta hujíc íc h se k tvorbě jednotné s uro vino vé politiky. Pod le odstavce 4 posuzuje žádost s přihlédnutím k le pš ímu využití výhradního ložiska a ochra ně zákonem chráněných obecných zá j mů. Zákon tedy ukládá ža lo va né mu posuzovat podanou žádost z hlediska jejího so ulad u s jed notno u suro vino vo u politikou státu, která je vyjádřená v dokumentu státní s uro vino vá politika v ob lasti nerostných surovin a jejich zd rojů. V případě, že žádost ve své podstatě nesplňuje podmínky státní s uro vino vé politiky, ža lo va ný tako vo u žádost zamítne. Posouzení, zda žádost splňuje podmínky státní s uro vino vé politiky je plně v kompetenci ža lo va né ho jako správního or gá nu, kterému zákonodárce dal pravomoc předchozí souhlas vydat. Vyjádření Ministerstva průmyslu a obchodu ne ní zá va zným stanoviskem ve s mys lu § 149 správního řádu, jeho obsah ne ní závazný pro výrokovou část finálního rozhodnutí ža lo va né ho. S tímto vyjádřením se ža lo va ný po uze vypořádal v od ůvod ně ní své ho rozhodnutí.  Ro zsa h pravomoci ža lo va né ho posoudit žádost o vydání předchozího souhlasu k ná vrhu na sta no ve ní dobývacího prostoru je dán horním zákonem tak, že ža lo va ný posoudí žádost z hled isk a jejího so ulad u se státní suro vino vo u politikou a z hlediska ochrany zákonem chrá ně nýc h obecných zá j mů. Usta no ve ní § 24 odst. 4 ho r ního zákona pak uk ládá ža lo va né mu posoudit žádost z hlediska ochrany zákonem c hrá ně nýc h obecných zá j mů, tedy nejen zá jmů výs lo vně chráněných horním záko ne m, ale i jinými veřejnými zájmy, jejich ochrana spadá do komp ete nce ža lo va né ho na základě jiných právních předp is ů. Pokud záko n ukládá ža lo va né mu v p řípadě řízení podle § 24 odst. 4 horního záko na žádost posuzovat i z hlediska pokračování 5 6Ca 249/2008 lepšího využití výhradního ložiska, mus í žalo vaný z těchto hledisek posuzo va t i žádost přednostního žada te le podle § 24 odst. 3 horního zákona. V případě žádosti přednostního žada te le je us ta no ve ním § 24 odst. 3 ho r ního zákona po uze modifikován procesní postup při vyřizování žádosti, niko li její věc né posouzení a mantinely správního uvá že ní ža lo va né ho.  V daném případě ža lo va ný vyc há ze l z to ho, že státní s uro vino vá politika je za lo že na na principu tr va le udržitelného rozvoje, princ ip u po stup né ho využívání přírodních zd rojů, postup né redukci těžb y nerostných surovin v c hrá ně nýc h krajinných oblastech a ko mp lexnosti posouzení využitelnosti nerostných zdro jů. Státní s uro vino vá politika jed no znač ně id e ntifik uje těžbu štěrkopísků v c hrá ně né krajinné ob lasti Třeboňsko, jako významný problém z hlediska ochrany přírody a krajiny. Ža lobce m na vrho va ný dobývací prostor se nachází na úze mí III. zó ny c hrá ně né krajinné ob lasti Třeboňsko. Státní s uro vino vá politika (str. 18) výs lo vně uvádí jako střet s oc hra no u životního prostředí „nedotěžování zásob v podstatných částech ložiska a so ubě žné za há je ní těžb y na další ploše, či v jiných částech lo žiska “. V jiné části tento dokument pak uvádí, že „podstatou s uro vino vé politiky v re gio nec h má být využití územního plánu pro plánování těžeb v úze mí stanovením prostorových limitů i časových hor izo ntů pro dobývání nerostné suroviny. Po vo lení těžb y na dalším lo žisk u nebo v další části ložiska tak dochází až v době uko nčo vá ní dobývání asanačních a rekultivačních prací na úze mí původní tě žb y“. Jedním z hla vníc h d ůvod ů zamítnutí žádosti je sk uteč no st, že v těsném sousedství žalobcem na vrho va né ho dobývacího prostoru se nac há zí v so učas né době tě že ný dobývací prostor Krabonoš, kde se těží také živcová surovina, kdy její zásoby se odhadují na dalších 20 let.  Dá le ža lo va ný k ža lob ě uvedl, že ložisko se nac há zí v ob lasti, kde ne ní těžba záko ne m absolutně zaká zá na. Není tedy vyloučeno, že předchozí souhlas k návrhu na stano vení dobývacího prostoru v b udo ucnu udě le n b ude a to ze jmé na ve va zbě na vytěžení ložiska živcové suroviny na sousedním těžebním dobývacím prostoru Krabonoš. S o hlede m na aktuální zatíženost úze mí so učasno u tě žbo u a zajištění zásobování trhu živcovou surovinou z dobývacího prostoru Krabonoš převažuje jed no znač ně obecný zájem státu na neotvírání sousedního lo žisk a. Te nto postup je v souladu se státní suro vino vo u po litiko u, které zakotvuje postupné využívání přírodních zdro jů a o hled na aktuální za tíže nos t území.  Ro zpor žádosti na udě le ní před c ho zího so uhlasu se zásadami územního ro zvo je jihočeského kraje byl pouze jeden z podpůrných argumentů ža lo va né ho. Ža lo va ný tyto zásady zmínil proto, že na ně po uk a zuje i s uro vino vá politika státu. Použil tedy sc hvá le né zadání zásad územního rozvoje, které je zá va zné pro zpracování ná vrhu zásad jako dokument, který s ohledem na jeho aktuálnost a ko mp le xnost obecně definuje, co je v daném území v so ulad u se zvláštními zákony po va žo vá no za veřejný zá je m. V so ulad u s po žada vke m ho r ního záko na je v zásadách územního ro zvo je a nás led ně v územním plánu zahrnuto p říslušné c hrá ně né lo žisko vé úze mí.  K námitce žalobce, že bylo zasa že no do je ho práva vlastnického a práva na podnikání ža lo va ný uved l, že tímto rozhodnutím ne mo hlo být vlastnické prá vo ža lobce dotčeno, když vlastníkem vyhrazených nerostů je stát a stát má z hlediska pozice vlastníka výlučné právo zas a ho vat do zp ůsob u využívání své ho vlastnictví a to vče tně č aso vé posloupnosti dobývání v jednotlivých ložisek. Otázka vlas tnic tví pozemků je horním záko ne m řešena.  Na toto vyjádření ža lo va né ho žalobce rea go va l rep liko u, ve které uvedl, že ža lo va ný nesprávně poukazuje na to, že v případ ě řízení o udělení předchozího so uhlas u, kde existuje přednostní nárok, se mají taktéž použít podmínky uvedené v § 24 odst. 4 ho r ního zákona. Ze pokračování 6 6Ca 249/2008  znění tohoto usta no ve ní totiž vyplývá, že takto se postupuje po uze v případě více návrhů na vydání so uhla su. Ža lo va ný záko n nevykládá správně. V napad e né m rozhodnutí uvedl, že záko n nevymezuje d ůvod y, na základě kterých ne má souhlas ud ě lit. Žalobce dále po ukázal na to, že dle záko na č. 2/1969 Sb. státní s uro vino vá po litik a a tedy i re le va ntní vyjádření k ní, patří výlučně do kompetence Ministerstva průmyslu a obc hod u, které k udělení před c ho zího souhlasu ne mě lo p řipo mínk y. D le žalobce ža lo va ný sám přizvává, že je ho argument o hled ně rozporu žádosti o udělení p ředc ho zího souhlasu se zásadami územního rozvoje Jihočeského kraje je nepravdivý a zkreslený. Zá věre m žalobce uved l, že na podané žalobě trvá.  Ze správního sp is u, který byl soudu před lo že n, vyplývá, že ža lob ce podal na M inis terstvu životního prostředí žádost o udělení předchozího so uhlasu ke stano vení dobývacího prostoru Krabonoš II. K žádosti přiložil po žado va né doklady. Odbor geo lo gie Ministerstva životního prostředí ve svém sdě le ní ze dne 18.12.2007 uved l, že geo lo gick ý průzk um provedený na uvede né m lo žisk u nebyl hra ze n z prostředků státního rozpočtu. Z to ho to d ůvod u Ministerstvo životního prostředí nevyžaduje od žadatele žád no u další úhradu z hlediska ná vratnosti a v so učas né době nic nebrání v pokračování správního řízení ve věci udělení p ředc ho zího so uhlasu k podání návrhu na stano vení dobývacího prostoru Krabonoš II. Ministerstvo p růmys lu a obchodu ve svém vyjádření ze dne 14.1.2008 k uvedené žádosti sdělilo, že žádost posoudilo z hlediska své p ůsob nosti a s p řed lo ženým návrhem so uhlasí bez připomínek. Na vrže ný dobývací prostor umožňuje úp lné vydobytí ložiska. Ložisko je součástí ověř e né a dostatečné s uro vino vé základny České rep ub lik y pro ro zvo j tradičního průmys lo vé ho odvětví – keramického a sklářského průmyslu. Dobývání živcové suroviny tohoto ložiska je v souladu se státní suro vino vo u po litiko u.  Na zák ladě takto zjiš tě né ho stavu věc i vyda lo Ministerstvo životního prostředí dne 11.2.2008 rozhodnutí čj: 1624/510/2007-7R 10/07, kterým rozhodlo, že pod le § 24 odst. 2 horního záko na zamítá žádost společnost FinCorp, a.s. a předchozí souhlas ke stano vení dobývacího prostoru Krabonoš II., jak je dále charakterizován ve výroku ro zhod nutí, ne vydá vá.  V od ůvod ně ní rozhodnutí ministerstvo uved lo obsah sdělení odboru geo lo gie Ministerstva životního prostředí a Ministerstva průmyslu a obc hod u, popsalo průběh ř íze ní. Po odcitování usta no ve ní § 24 odst. 2 ho r ního záko na pak ministerstvo uved lo, že vyc há ze lo při rozhodování z násled ujíc íc h skutečností. Výhradní ložiska vyhrazených nerostů tvoří nerostné bohatství státu, který je je ho vlastnictvím. Využívání nerostných zdro jů vyžaduje urč ito u míru zasa ho vá ní státu z pozice vlas t níka do vo lné ho tržního prostředí, přičemž musí být respektovány dotčené zájmy a princ ip y trvale udr žite lné ho rozvoje. K líčem k objektivnímu rozhodování o využití neros tné ho suro vé ho potenciálu v úze mí jsou zásady územního rozvoje, které nahradily d řívější územní plány velk ých územních celků a které je mo žno pova žo va t za fo rmu dek la ro va né ho veře jné ho zá j mu. Navrho vaný dobývací prostor leží ve III. zó ně CHKO Třeboňsko. Návrh zad á ní územního plánu kraje schválený usnesením zas tup ite lstva Jihočeského kraje č. 241/2004/ZK dne 14.9.2004, který lze považovat za schválené zad á ní zásad územního rozvoje, požaduje, aby při ná vrhu regulativů a pokynů pro CHKO Třeboňsko b ylo nahlíženo na toto úze mí jako na specifické s p riorito u ochrany přírody a krajiny a ochrany kulturního děd ic tví a aby veškeré ro zvo jo vé ná vrhy byly pos uzo vá ny v ko ntextu zák lad níc h i bližších ochranných podmínek CHKO a s přihlédnutím k platnému plánu péče a zo nac i CHKO. Plán péče CHKO Třeboňsko pro období let 2008-2017 schválený Ministerstvem životního prostředí dne 14.12.2007 stanoví jako d lo uhodob ý cíl úp lné vylo uče ní těžby nerostných surovin v I. a II. zó ně CHKO a postupný útlum těžb y ve III. zó ně CHKO, čehož má být mimo jiné dosa že no s nižo vá ním počtu ro ztě že nýc h dob ývacích pokračování 7 6Ca 249/2008  prostorů i zme nšo vá ním ročních objemů tě žb y. Postup ná redukce těžby nerostných surovin v CHKO je i jedním z hla vníc h cílů s uro vino vé politiky v ob lasti nerostných surovin schválené usnesením vlád y České rep ub lik y č. 1311 ze dne 13.12.1999 (dá le s uro vino vá politika). Na vrže ný dobývací prostor na severní straně na va zuje na těžený dobývací prostor Krabonoš, kde v so učas né době těží stejnou surovinu společnost LB Minerals a.s. Studie Nerostný surovinový po tenciál CHKO Třeboňsko zpracovaná pro Ministerstvo životního prostředí v roce 2002 jako podklad pro rozhodování o využití nerostných zd rojů v CHKO a redukci dopadů jejich těžby uvádí, že so učas ně využívaná živcová surovina na lo žisk u Halámk y (v době zp raco vá ní této stud ie b ylo ložisko Krabonoš součástí lo žisk a Ha lá mk y), má celostátní význa m, když množství producentů této suroviny není velké. Ministerstvo si je vědomo významu tohoto lo žiska a s ohledem na sk uteč no st, že leží ve III. zó ně CHKO, nevylučuje možnost těžb y na předmětném území. Pod le so učas né ho stavu vytěžitelných zásob živcové suroviny v těženém dobývacím prostoru Krabonoš je při současném ro zsa hu těžb y živce za jiště na další těžba na dobu cca 20 let. Správní orgán má za to, že za da né ho stavu ne ní nutno z dnešního po hled u otevírat další těžb u živcové suroviny pro za jiště ní potřeb naše ho hospodářství v hor izo ntu ne jmé ně 15 let. S tanovení dobývacího prostoru Krabonoš II. by tak bylo v rozporu s plánem péče CHKO Třeboňsko a se zásadami územního rozvoje, které by z ně ho měly vycházet, a také s cíli s uro vino vé politiky.  Z výše uvedených d ůvod ů dospělo ministerstvo k zá věr u, že v so učas né době ne ní tě žba živcové suroviny v na vrže né m dobývacím prostoru Krabonoš II. v so ulad u se suro vino vo u po litiko u, neboť ne ní v so ulad u se schváleným zadáním zásad územního rozvoje ani s principem po stup né ho využívání nerostných zdro jů, který je založen na posloup nosti využívání nerostných zdro jů v území a ne ro zšiřo vá ní velikosti p lochy v úze mí fyzicky zab ra né tě žbo u surovin. Neztotožňuje se proto se stanoviskem Ministerstva průmyslu a obchodu, že ná vrh je v so ulad u se suro vino vo u politikou. Ministerstvo průmyslu a obchodu své s ta no visko vydalo zejména z pohledu zajištění úp lné ho vydobytí ložiska. V případě, že je dobývací prostor na vrže n na úze mí CHKO, je nutno pohlížet na tento ná vrh zej mé na z hlediska ochrany přírody a krajiny, která má v so uč asné době prioritu před tě žbo u.  Dá le ministerstvo v od ůvod ně ní rozhodnutí uvedlo, že v daném p řípadě žadatel uplatnil přednostní nárok podle § 24 odst. 3 horního zákona. Te nto přednostní nárok však ne zna me ná nárok absolutní. C itované usta no ve ní ne zar uč uje právní nárok na udělení předchozího souhlasu, ale po uze přednost v případě, že v uvedené lhůtě byla podána žádost o udělení p ředc ho zího so uhlas u na ste jné m úze mí nebo na je ho části jino u o rga nizac í a předchozí souhlas by mohl b ýt udě le n, což však ne ní p řípad na vrže né ho dobývacího prostoru Krabonoš II.  Proti tomuto rozhodnutí podal žalobce ro zk lad, ve kterém uvedl v podstatě shod né body jako v žalobě. O to mto ro zk lad u rozhodl ministr životního prostředí napadeným rozhodnutím ze dne 22.5.2008 čj: 2565/E/06 36208/ENV/06, sp. zn. : R/2008 tak, že ro zk lad za mítl a napadené prvostup ňo vé rozhodnutí potvrdil. V od ůvod ně ní tohoto rozhodnutí ministr popsal dosavadní průběh říze ní a uvedl obsah podaného ro zk lad u proti p rvostup ňo vé mu ro zhod nutí.  V od ůvod ně ní dále uvedl, že podaný ro zk lad byl po so uzen ro zk lado vo u komisí a že na základě jejího ná vrhu dospěl k zá věr u, že je třeba ro zk lad za mítno ut a nap ade né prvo stup ňo vé rozhodnutí potvrdit. pokračování 8 6Ca 249/2008  M inis tr v napad e né m rozhodnutí k věc né mu posouzení poté uvedl, že správní úva ha ministerstva v řízení o udělení předchozího souhlasu k podání návrhu na stano vení dobývacího prostoru by mě la vyc há zet z oblasti ochrany a hospodárného využití nero stné ho bohatství a dalších zákonem chráněných obecných zá j mů. Pokud byl dopad zá měru odvolatele na záko ne m c hrá ně né obecné zá jmy ministerstvem vyhodnocen jako pře vá žně negativní, ministerstvo postupo va lo správně a v souladu se záko ne m předchozí souhlas neudělilo. Dá le ministr odkázal na usta no ve ní § 19 odst. 2 záko na č. 2/1969 Sb. o zřízení ministerstev a jiných ústředních orgánů státní správy České rep ub lik y ve znění po zdějšíc h předp is ů s tím, že podle § 19 odst. 2 tohoto zákona je Ministerstvo životního prostředí ústředním orgánem státní správy ve věcech životního prostředí, mezi něž na zák ladě tohoto záko na patří i výkon státní geo lo gické služb y o chrana ho rnino vé ho prostředí včetně ochrany nerostných zdro jů a podzemních vod, geo lo gické práce a eko lo gick ý dohled nad tě žbo u. Pos lá ním ža lo va né ho je především hájit veřejný záje m na oc hra ně životního prostřed í. V tomto s mys lu byly pro rozhodování re le va ntními otá zk y bezprostřední potřeby suroviny na trhu a k va lity životního prostředí v pos uzo va né lokalitě. Ministerstvo se řád ně vypořádalo se všemi podk lad y ro zhod nutí, vče tně stanovisek dotčených orgánů státní správy a uved lo úva hy, kterými se při jejich hodnocení a při výk lad u příslušných právních předpisů říd ilo a uvedlo d ůvod y, pro které předchozí souhlas k ná vrhu na stano vení dobývacího prostoru odvolateli neudělilo. Ministerstvo žádost posoudilo zej mé na z pohledu státní s uro vino vé politiky po ta žmo re gio ná lní, ko nkré tně z hlediska postupného využívání nerostných zdro jů a nerozšiřování velikosti p lochy v území, již fyzicky zasaženém tě žbo u, p řičemž se zab ýva lo i souča sno u potřebou trhu a výroby. So učas ně přihlíželo ke sk uteč no sti, že na vrže ný dobývací prostor leží ve III. zó ně C HKO Třeboňsko, tedy že se jed ná o specifické úze mí s prioritou ochrany přírody a krajiny. Plán péče CHKO je pro správní orgány zá va zný.  Klad né stanovisko Ministerstva průmyslu a obchod u ne zna me ná, že souhlas b ude Minis ters tve m životního prostředí vydá n. Rozhodnutí o udělení předchozího souhlasu ne ní rozhodnutím podmíněným zá va zným stanoviskem, jelikož tak horní záko n výs lo vně nes ta no ví. Se stanoviskem Ministerstva p růmys lu a obchodu se ministerstvo dostatečně vypořádalo. Státní s uro vino vá politika byla sc hvá le na us ne se ním vlád y České rep ub lik y jako základní koncepční dokument pro nakládání s nerostnými surovinami ve vlas tnic tví státu. Zajištění realizace hla vníc h cílů státní surovinové politiky bylo ved le Ministerstva p růmys lu a obchodu ulo že no i dalším institucím, mimo jiné Ministerstvu životního prostředí. Ministerstvo průmyslu a obchodu ve svém stano visk u žádost posoudilo po uze z hlediska za jiště ní úp lné ho vydobytí ložiska. Ministerstvo životního prostředí naopak po so ud ilo žádost i z hlediska dalších po žada vk ů státní s uro vino vé po litik y, kdy z d ůvod ů podrobně uvedených v od ůvod ně ní prvostup ňo vé ho rozhodnutí do spě lo k zá věr u, že záměr od vo latele ne ní v souladu se suro vino vo u politikou státu.  Pokud byl dopad záměru od vo latele na záko ne m c hrá ně né obecné zájmy vyhodnocen jako pře vá žně negativní, ministerstvo postupo va lo v souladu se záko ne m, pokud předchozí souhlas pod le § 24 odst. 2 horního záko na neudělilo. Pro rozhodování ministerst va vzhledem k je ho vyme ze né činnosti byly re le va ntní otá zk y bezprostřední potřeby suroviny na trhu a kvality životního prostředí v posuzované lokalitě. V prvostup ňo vém rozhodnutí se ministerstvo řádně vypořádalo se všemi podk lad y, vče tně s ta no visek do tče nýc h orgánů státní správy uved lo úva hy, kterými se při jejich hodnocení a při výk lad u příslušných prá vníc h předp is ů řídilo a uvedlo důvody, pro které předchozí so uhla s ne ud ě lilo. V souladu s úče le m horního záko na a v souladu s § 24 odst. 2 tého ž záko na poso ud ilo zá měr především z po hled u státní s uro vino vé po litik y, po ta žmo regio nální s uro vino vé politiky. Vyc há ze lo zej mé na z podmínek trvale udržitelného rozvoje, konkrétně z principu postup né ho využívání pokračování 9 6Ca 249/2008  nerostných zd rojů a ne ro zšiřo vá ní velikosti plochy v území již fyzicky zasaženém tě žbo u, př iče mž se zab ýva lo i so učasno u potřebou trhu a výroby. Ro vně ž přihlédlo ke skutečnosti, že na vrže ný dobývací prostor leží ve III. zó ně CHKO Třeboňsko, tedy že se jed ná o specifické úze mí s prioritou ochrany přírody a krajiny, kde všechny zá měry musí být pos uzo vá ny s ohledem na zákonné podmínky ochrany a na sc hvá le ný plán péče CHKO, který je pro správní orgány zá va zný. K ladné stanovisko Ministerstva p růmys lu a obc hod u, které má pozici dotčeného orgánu státní správy, ne zna me ná, že so uhla s b ude vydá n. Rozhodnutí o udělení předchozího souhlasu ne ní rozhodnutím podmíněným závazným stanoviskem podle § 149 správního řád u, jelikož horní záko n toto výs lo vně ne sta no ví. Vláda uložila za jiště ní realizace hla vníc h cílů státní s uro vino vé politiky více ministerstvům, nikoliv po uze Ministerstvu průmyslu a obc hod u. Toto ve svém stanovisku posoudilo soulad žádosti se státní suro vino vo u politikou pouze z hlediska za jiště ní úp lné ho vydobytí ložiska. Ministerstvo životního prostředí naopak posoud ilo žádost i z hlediska dalších po žada vk ů státní s uro vino vé politiky, kdy z d ůvod ů podrobně uvedených dospělo k zá vě ru, že záměr od vo latele v souladu se suro vino vo u politikou není. Vzhledem k to mu, že v posuzo va né m případě by udě le ním souhlasu neb ylo mo žné naplnit zásady s uro vino vé po litik y, předchozí so uhla s nebyl ud ělen. Napadeným rozhodnutím nebyly porušeny právní předpisy vče tně článku 7 Ústavy České republiky, který zakotvuje požadavek še trné ho využívání přírodních zdro jů a ochrany přírodního bohatství. Pokud podnikatelský subjekt uvažuje o to m, že b ude pod nika t v ob lasti, kde bude využívat nerostné bohatství státu, mus í počítat s tím, že stát jako vlastník si b ude klást podmínky, za jak ýc h mu to umo žní. Stát deklaroval princip postup né ho využívání primá rníc h nerostných zd rojů a nero zš iřo vá ní těžební plochy v území již zasaženém tě žbo u a z tohoto princ ip u musí správní orgány při svém rozhodování vyc há zet. V horním záko ně skutečně nejsou uvedeny konkrétní d ůvod y, pro které lze předchozí souhlas v případě přednostní žádosti jed iné ho žada te le neudělit, ale v souladu s úče le m předmětného ř íze ní, kterým je zajištění co ne je fek tivně jš ího a nejšetrnějšího využití výhradních ložisek ve vlastnictví státu v so ulad u s je ho jed no tno u suro vino vo u politikou a s o hlede m na ochranu záko ne m chráněných obecných zájmů, je toto usta no ve ní nutno vykládat tak, že na udělení předchozího souhlasu ne ní ze strany žadatele právní nárok. Ministerstvo na tuto sk uteč no st upozornilo již v p ředc há ze jíc ím správním říze ní o stano vení průzk umné ho území. Lze souhlasit s tím, že zásady územního ro zvo je Jihočeského kraje dosud nebyly schváleny a nemo ho u b ýt zá va zné. Stále platným a zá va zným dokumentem je tedy územní plán ve lké ho územního celku Českobudějovické s íde lní re gio ná lní a glo me race, schválený v roce 1986. Již v tomto dok ume ntu je obsažen požadavek počítat s tě žbo u štěrkopísků v lokalitě Halámky I. a nepřip us tit další zvyšování těžb y ( lo žisko Krabonoš b ylo součástí ložiska Ha lá mk y). V prvostup ňo vém rozhodnutí je odka zo vá no na zad á ní zpracování Územního plánu ve lké ho územního celku Jihočeského kraje, které schválilo za stup ite lstvo Jihočeského kraje dne 14.9.2004. Jeho obsah splňuje po žada vk y stavebního záko na na obsah zásad územního rozvoje a proto jej lze pod le § 187 odst. 6 stavebního záko na považovat za schválené zadání zásad územního rozvoje, kte ré je zá va zné pro zpracování zásad územního ro zvoje. Pod le § 36 odst. 5 stavebního záko na jsou zásady územního rozvoje zá va zné pro rozhodování v území. Státní s uro vino vá politika v bodu 2.3 jasně uvádí, že s uro vino vá politika se definuje po mocí a součinností s územním p lá no vá ním, jeho ž výstup y je mo žné považovat za fo rmu dek laro va né ho veře jné ho zá j mu, který je v souladu se zá jmy c hrá ně nými zvláštními předpisy. Surovinová politika vyc há zí z p rincipu tr va le udržitelného rozvoje, kdy mo žnos t těžb y je přednostně určo vá na reálně existujícími limity území a životního prostředí. Ministerstvo vyc há ze lo ze sc hvá le né ho zadání zásad územního rozvoje, které stanoví, že při ná vrhu regulativů a pokynů pro úze mí C HKO Třeboňsko pro na va zujíc í územně plánovací dokumentaci je třeba pohlížet na něj jako na specifické úze mí s p riorito u ochrany přírody a krajiny a ochrany kulturního děd ic tví a veškeré ro zvojo vé návrhy je třeba posuzovat pokračování 10 6Ca 249/2008  v ko ntextu zák lad níc h a bližších oc hra nnýc h podmínek CHKO a s přihlédnutím k platnému plánu péče a zo nac i CHKO. Ministerstvo tedy ro zhodo va lo s odkazem na zde uvede no u obecnou zásadu dek laro va no u v zadání zásad územního rozvoje a niko li na nějaké konkrétní usta no ve ní o lo žisk u Krabonoš, jak tvrd í od vo latel. Ministerstvo net vrd í, že odvolatelem na vrže ný dobývací prostor neb ude z d ůvod u je ho lokace ve III. zó ně CHKO Třeboňsko nikd y sta no ve n. Při rozhodování o žádosti odvolatele správně p řihléd lo ke skutečnosti, že na vrho va ný dobývací prostor bezprostředně so used í s těženým dobývacím prostorem, kde je tě že na stejná surovina, jejíž zásoby vystačí zhruba po 20 le t. Informace o objemu těžb y a zb ývajících zásobách tě že né živcové suroviny vyc há zí z pod lo že nýc h výpočtů a podk lad ů zasílaných ministerstvu každoročně Českou geo lo gicko u službou – geo fo nde m. Nejedná se o informace spekulativní, jak tvrd í od vo late l. Bylo by v rozporu s princ ipe m po stup né ho využívání nerostných surovin a veřejným zájmem na minimalizaci zásahů do zvláště chrá ně nýc h úze mí po uze v ne zb ytné m rozsahu, pokud by ministerstvo předchozí souhlas ke sta no ve ní no vé ho dobývacího prostoru v bezprostřední blízkosti s tá vajíc ího tě že né ho prostoru v tomto okamžiku vydalo.  Městský so ud v Praze na základě ža lob y v ro zsa hu ža lob ních bodů, kterým je vázán (§ 75 odst. 2 s.ř.s.), přezkoumal napad e né rozhodnutí vče tně ř íze ní, které jeho vydání předc há ze lo, a dospěl k zá věr u, že žaloba nebyla podána d ůvod ně . Při přezkoumání rozhodnutí so ud vychází ze sk utko vé ho a právního stavu, který tu byl v době rozhodování správního orgánu (§ 75 odst. 1 s.ř.s.). V daném p řípadě so ud rozhodl o věc i bez jed ná ní, neboť účastníci řízení s takovým postupem nevyjádřili ve stano vené lhůtě s vůj nesouhlas (§ 51 odst. 1 s.ř.s.).  Ža lobc e má za to, že vzhledem k právní úpra vě ob sa že né v § 24 záko na č. 44/1988 Sb., o ochraně a využití nero stné ho bohatství (horní zákon), ve znění po zdějšíc h předpisů (dá le jen horní zákon) Ministerstvo životního prostředí nebylo oprávněno předchozí souhlas k podání ná vrhu na stanovení p řed mětného dobývacího prostoru nevydat, p řípad ná o chrana zá jmů c hrá ně nýc h tímto správním orgánem pak mo hla být za jiště na formo u podmínek sta no ve nýc h v rozhodnutí o předchozím souhlasu.  Podle § 24 odst. 2 záko na ho r ního záko na k podání ná vrhu na sta no ve ní dobývacího prostoru musí mít o rga niza ce předchozí souhlas Ministerstva životního prostředí vydaný po projednání s Ministerstvem průmyslu a obc hod u. Předchozí souhlas může Ministerstvo životního prostředí vá zat na splnění podmínek vzta hujíc íc h se k tvorbě jednotné s uro vino vé politiky České rep ub lik y a k ná vra tnosti prostředků vyna lo že nýc h ze státního rozpočtu na vyhledávání a průzkum výhradních ložisek. Tyto podmínky se uvedou v rozhodnutí o sta no ve ní dob ýva c ího prostoru.  Podle odstavce 3 tohoto usta no ve ní přednost při získ á ní předchozího souhlasu ke sta no ve ní dobývacího prostoru má organizace, pro niž byl p ro veden průzkum výhradního ložiska, to jest zadavatel. Pokud zada va te l neup latní přednostní nárok, může přednostní nárok uplatnit organizace, která se na p růzk umu výhradního ložiska fina nč ně podílela. Te nto přednostní nárok může uplatnit organizace nejdříve po sc hvá le ní výpočtu zásob výhradního ložiska (§ 14 odst. 3), ne jpo zději však do jed no ho roku od uko nčení platnosti rozhodnutí o sta no ve ní průzkumného úze mí pro vyhledávání a průzkum výhradního ložiska, a to u Ministerstva životního prostředí.  V § 24 odst. 4 horního zákona je pak sta no ve no, že v ostatních případech Ministerstvo životního prostředí ro zhod ne o udělení předchozího souhlasu na základě výs ledk u posouzení ná vrhů mezi d věma nebo více uc ha zeč i o stano vení dobývacího prostoru, a to s přihlédnutím, pokračování 11 6Ca 249/2008 který ná vrh za ruč uje lepší využití výhradního lo žisk a a ochranu záko ne m chráněných obecných zájmů.  V daném případ ě žalob ce podával žádost jako organizace s přednostním postavením podle § 24 odst. 3 horního zákona. V tomto usta no ve ní záko n neřeší nic jiného než to, v jakém případě má žadatel právo na přednostní projednání žádos t i, tedy na projednání bez sro vná vá ní s jinými žadateli. Ze skutečnosti, že toto usta no ve ní neobsahuje žád no u další právní úpravu, však d le ná zoru soudu ne lze do vo zo vat, že žadateli musí být souhlas udě le n. Je třeba vyc há zet z účelu zákona, kterým je pod le § 1 horního záko na stanovit zásady ochrany a hospodárného využívání nero stné ho bo ha tství, ze jmé na při vyhledávání a průzkumu, otvírce, př ípra vě a dobývání ložisek nerostů, úp ra vě a zuš lec hťo vá ní nerostů p ro vádě nýc h v souvislosti s jejich dobýváním, jakož i bezpečnosti provozu a ochrany životního prostředí při těchto č inno stec h. To, že záko n výs lo vně ne up ra vuje mo žno st ne vydá ní p ředc ho zího souhlasu k podání ná vrhu na stano vení dobývacího prostoru, nelze chápat tak, že zamítnutí žádosti neumožňuje. Ho voř í-li záko n o předchozím souhlasu, který se vydá vá na základě žádos t i, a výs lo vně ne uvád í, že souhlas mus í být vydán a v je ho rámci pak mohou být stano veny určité podmínky, je třeba tako vo u právní úpravu vykládat tak, že správní orgán má mo žnos t i předchozí souhlas ne vyd at, dospěje-li k zá věr u, že takové vydání by b ylo v rozporu s ochranou záko ne m chráněných obecných zá j mů. Nevydání souhlasu ne lze vylo uč it ani v případě, uc há zí-li se o udělení předchozího souhlasu více žadatelů. Při ná zoru pre ze nto va né m žalob cem by nebylo v podstatě nutné, aby záko n ho vo řil o předchozím souhlasu, postačovalo by, aby b ylo Ministerstvu životního prostředí umo žně no stanovit podmínky, které by byly nás led ně zap raco vá ny do rozhodnutí o stanovení dobývacího prostoru.  Pokud se jedná o k lad né sta no visko k žádo sti, které bylo vyd á no Ministerstvem průmyslu a obc hod u, ze záko na nevyplývá, že by bylo pro udě le ní předchozího souhlasu zá va zné. Lze přisvědčit názoru ža lo va né ho, že Ministerstvo p růmys lu a obchodu hodnotilo předmětné lo žisko ze jmé na z hled isk a mo žnosti úp lné ho vydobytí ložiska. Konstatování ve vyjádření ze dne 14.1.2008 zn. : 47442/2007/05400, že dobývání tohoto ložiska je v souladu se státní suro vino vo u po litiko u, ne zna me ná, že otá zk u dobývání ne lze hod no tit i z dalších hledisek, jak učinil ža lo va ný, neboť i tato hlediska státní s uro vino vá po litik a obsahuje. Ved le zá jmu na dobývání předmětné suroviny a mo žno sti vydobytí ce lé ho ložiska existují zá jmy na přednostním vytěžení suroviny v již stano vených dobývacích prostorech a na respektování ochrany životního prostředí, zej mé na pokud se da né úze mí nachází ve III. pásmu CHKO Třeboňsko. Prvostup ňo vý správní orgá n i ministr životního prostředí jako orgán od vo lací v od ůvod ně ní obou rozhodnutí d le názoru soudu dostatečně určitě uvedli úva hy, kterými se říd ili při po suzo vání to ho, zda předchozí souhlas se stanovením předmětného dobývacího prostoru vydat lze či nikoliv. Přihlédnutí k to mu, že v da né lokalitě je předmětná surovina již tě že na a že tě žba tohoto ložiska b ude trva t ještě cca 20 let a že pod le Státní s uro vino vé politiky v oblasti nerostných surovin a jejich zdrojů, přijaté usnesením vlád y ČR ze dne 13.12.1999, mají být nerostné suroviny využívány pos tup ně, nelze po va žo vat za vybočující z rámce správního uvá že ní umo žně né ho záko ne m. Ta to úva ha se vztahuje k před mě tu říze ní a vyc há zí ze stavu odpovídajícího sk uteč no sti .Ža lo va ný byl oprávněn za hrno ut do svých úva h i tu skutečnost, že předmětné ložisko se nachází ve III. pásmu CHKO Třeboňsko a že pro tuto oblast byl sc hvá le n Plán péče CHKO Třeboňsko, ve kterém je stanoven jako dlouhodobý cíl postupný útlum těžb y ve III. zó ně CHKO, čehož má být mimo jiné dosaženo s nižo vá ním počtu ro ztěžených dobývacích prostorů. Postupná redukce těžb y v CHKO je předpokládána i ve Státní s uro vino vé politice v ob lasti nerostných surovin a jejich zd rojů. pokračování 12 6Ca 249/2008  Pokud žalobce na mít l, že nap ade né ro zhod nutí poukazuje na zásady územního ro zvo je Jihočeského kraje, které ne jso u ke dni podání ža lob y sc hvá le ny, k tomu je třeba uvést, že prvo stup ňo vé rozhodnutí ministerstva v od ůvod ně ní ro zhod nutí uvádí, že ná vrh zadání územního plánu kraje schválený us nes e ním Za stup ite lstva Jihočeského kraje č. 241/2004/ZK ze dne 14.9.2004 lze po va žo vat za schválení zadání zásad územního rozvoje. V napad e né m rozhodnutí je pak k této otázce uved e no, že zásady úze mního rozvoje Jihočeského kraje nebyly schváleny a nemo ho u b ýt zá va zné. P latným a zá va zným dok ume nte m je Územní plán ve lké ho územního celku Českobudějovické s íde lní regionální aglomerace schválený v roce 1986. I v to mto dok ume ntu je obsažen požadavek nepřipus tit v da né lokalitě zvýšení těžby . Schválené zadání zásad územního rozvoje je zá va zné pro zpracování zásad územního rozvoje. Z c ito va nýc h částí od ůvod ně ní rozhodnutí vyplývá, že při vydá vá ní rozhodnutí nebylo vyc há ze no ze zásad územního rozvoje, ale bylo pouk a zo vá no pouze na obsah schvá le né ho návrhu zadání zásad územního ro zvo je.  Dle ná zoru žalobce ža lo va ný neměl pravomoc zkoumat žádost o předchozí souhlas ke sta no ve ní dobývacího prostoru v tak širokém ro zsa hu, neboť zá jmy jednotné s uro vino vé politiky patří do zákonné kompetence jiného o rgánu. S tímto názo rem se so ud neztotožnil. Nelze nep řihléd no ut k to mu, že Ministerstvu životního prostředí jsou uk ládá ny určité úko ly př ímo v dokumentu Státní s uro vino vá politika v oblasti nerostných surovin a jejich zd rojů . Dle soudu ža lo va ný při úva ze o předmětné žádosti nepřekročil svou p ra vo moc, pokud vyšel z te xtu uved e né ho dokumentu, neboť ten souvisí se zájmy c hrá ně nými právními předpisy na ochranu životního prostředí.  Soud má za to, že v daném případě nedošlo k up latnění státní moc i nad rámec sta no ve ný zá ko ne m. Jak bylo již uvedeno sho ra, z právní úp ra vy nelze dovodit, že žalo vaný nebyl vůbec oprávněn vydat ne ga tivní ro zhod nutí, žalo vaný byl naopak oprávněn při rozhodování o žádosti vyc há ze t z obsahu Státní s uro vino vé politiky v oblasti nerostných surovin a jejich zdro jů a ne udě le ní předběžného souhlasu odůvodnit právě tam uvedenými zásadami. Napadené rozhodnutí ne vytvá ří „no vá veřejný zá je m“, jak uvádí žalobce, ale konkrétně hod no tí, zd a lze v současné době předběžný souhlas udělit či nikoliv. To, že ža lo va ný d ůvod ně dospěl k zá vě ru, že podmínky pro udě le ní předchozího souhlasu v so uča sné době nejsou, ne zna me ná porušení zásady proporcionality a legitimního oček á vá ní. Na udě le ní souhlasu ne ní právní nárok a z hlediska vlastnického práva je třeba p řihléd no ut k to mu, že ža lobc e ne ní vlastník em předmětných nerostných surovin. Z jakého d ůvod u mě lo doj ít k porušení zásady legitimního očekávání ža lob ce ko nkré tně ne uved l.  Ze všech shora uvedených důvodů dospěl so ud k zá věr u, že žaloba nebyla podána důvodně, a proto ji pod le § 78 odst. 7 s.ř.s. zamítl.  Výrok o nákladech říze ní je odůvodněn ustanovením § 60 odst. 1 s.ř.s., když žalobce ve věc i úspěch neměl a ža lo va né mu nák lad y říze ní nevznikly. P o u č e n í : Proti tomuto rozhodnutí lze podat kasační stížnost ve lhůtě dvou týd nů ode dne je ho doručení. Kasační stížnost se podává ve dvou (více) vyho to ve níc h u Nejvyššího správního so ud u, se sídlem Moravské ná městí 6, Brno. O kasační stížnosti rozhoduje Nejvyšší správní so ud. Lhůta pro podání kasační stížnosti končí uplynutím d ne, který se svým označením s hod uje se d nem, který určil počátek lhůty (den doručení pokračování 13 6Ca 249/2008 rozhodnutí). Přip ad ne-li poslední den lhůty na sobotu, neděli nebo svátek, je posledním dnem lhůty nejblíže následující pracovní den. Zmeškání lhůty k podání kasační stížnosti nelze prominout. Kasační stížnost lze podat pouze z důvodů uvedených v § 103 odst. 1 s. ř. s. a kromě obecných náležitostí podání musí obsahovat označení rozhodnutí, proti němuž směřuje, v jakém rozsahu a z jakých důvodů jej stěžovatel napadá, a údaj o tom, kdy mu bylo rozhodnutí doručeno. V řízení o kasační stížnosti musí být stěžovatel zastoupen advokátem; to neplatí, má-li stěžovatel, jeho zaměstnanec nebo člen, který za něj jed ná nebo jej zastupuje, vysokoškolské právnické vzdělání, které je podle zvláštních zákonů vyžadováno pro výkon advokacie. Soud ní poplatek za kasační stížnost vybírá Nejvyšší správní soud. Variabilní symbol pro zaplacení soudního poplatku na účet Nejvyššího správního soud u lze získat na jeho internetových stránkách: www.nssoud.cz. V Pra ze dne 13. prosince 2012 JUDr. Karla C hábero vá, v. r. předsedkyně senátu Za správnost vyho to ve ní: Marcela Brabcová