8 Ca 464/2008-48             ČESKÁ REPUBLIKA     ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY          Městský soud v Praze rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Slavomíra Nováka a soudkyň JUDr. Hany Pipkové  a JUDr. Marcely Rouskové v právní věci žalobkyně: L. V. F., státní příslušnost Kamerun, bytem XXX, zastoupena Mgr. Markem Sedlákem, advokátem se sídlem Václavské náměstí 21, Praha 1,  proti žalovanému: Ministerstvo vnitra, Komise pro rozhodování ve věcech pobytu cizinců,  nám. Hrdinů 1634/3, poštovní schránka 155/SO, Praha 4, o žalobě proti rozhodnutí Policie České republiky, Ředitelství služby cizinecké policie  č.j.  CPR-15195-1/ČJ-2008-9CPR-C261 ze dne 25. 11. 2008,   t a k t o :    I. Rozhodnutí Policie České republiky, Ředitelství služby cizinecké policie  ze dne 25. 11. 2008 č.j.  CPR-15195-1/ČJ-2008-9CPR-C261, se zrušuje a věc se vrací žalovanému k dalšímu řízení.    II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení ve výši 10 640,- Kč k rukám Mgr. Marka Sedláka, advokáta, a to do 30 dnů od právní moci tohoto rozsudku.   O d ů v o d n ě n í      Žalobkyně se podanou žalobou domáhala zrušení rozhodnutí Policie České republiky, Ředitelství služby cizinecké policie, kterým bylo zamítnuto její odvolání proti rozhodnutí Policie České republiky, Oblastního ředitelství služby cizinecké policie Ústí nad Labem, inspektorátem cizinecké policie Rumburk, dne 18.  7. 2008 pod č.j. CPLU-00428-36/ČJ-2008-0464PD-C, jímž byla zamítnuta žádost žalobkyně o povolení k přechodnému pobytu na území České republiky. V odůvodnění napadeného rozhodnutí odvolací orgán uvedl, že žalobkyně se dopustila obcházení zákona o pobytu cizinců s cílem získat povolení k přechodnému pobytu, když účelově uzavřela sňatek s občanem Evropské unie, takže její manželství nebylo uzavřeno jako trvalé společenství muže a ženy a jeho hlavním účelem nebylo založení rodiny a řádná výchova dětí, ale jeho hlavním cílem bylo získání povolení k pobytu pro žalobkyni.    Proti tomuto rozhodnutí směřovala žaloba, v níž žalobkyně uvedla, že odvolací orgán nesprávně posoudil zákonnost rozhodnutí správního orgánu I. stupně, tedy že v řízení před ním došlo k závažným procesním pochybením, která má za následek nezákonné rozhodnutí a že žalobkyně tím byla zkrácena na svých právech a dále že správními orgány nebyl proveden jediný relevantní důkaz  o účelovosti manželství, tudíž je napadené rozhodnutí nepřezkoumatelné, neboť nebylo vydáno na základě důkazů a řádně zjištěného stavu věci. Odvolací správní orgán se též nevypořádal se všemi námitkami, které žalobkyně  vznesla v odvolání.     Žalovaný ve vyjádření k žalobě odmítl žalobní námitky a odkázal na závěry, k nimž dospěl v napadeném rozhodnutí. Navrhl, aby soud žalobu zamítl.    Při jednání soudu dne 20. září 2012 setrval zástupce žalobkyně na svém stanovisku a navrhl, aby soud napadené rozhodnutí zrušil a věc vrátil žalované k dalšímu řízení.    Městský soud v Praze přezkoumal napadené rozhodnutí, jakož i řízení, které jeho vydání předcházelo, v rozsahu uplatněných žalobních námitek, a dospěl k závěru, že žaloba je důvodná.    Žalobkyně především uvedla, že odvolací orgán nesprávně posoudil zákonnost rozhodnutí správního orgánu I. stupně, tedy že v řízení před ním došlo k závažným procesním pochybením, která má za následek nezákonné rozhodnutí a že žalobkyně tím byla zkrácena na svých právech a dále že správními orgány nebyl proveden jediný relevantní důkaz  o účelovosti manželství, tudíž je napadené rozhodnutí nepřezkoumatelné, neboť nebylo vydáno na základě důkazů a řádně zjištěného stavu věci. Správní orgány vůbec nezkoumaly skutečný stav věci, ač mají povinnost dostatečně jej zjistit. Správní orgán byl při opatřování důkazů nečinný a vycházel pouze z domněnek. Především správní orgán vycházely pouze z místního šetření a z vyjádření účastníků s tím, že ani jeden z těchto podkladů není schopen prokázat, že manželství je účelové. Především místní šetření není řádným důkazem, z něhož by byl správní orgán oprávněn vycházet. Nelze se tedy odvolávat na závěry z místního šetření, protože ty nemají žádnou právní validitu. Rovněž se nelze odvolávat na vyjádření osob, které byly při místním šetření osloveny, neboť jejich výpověď nebyla učiněny formou svědecké výpovědi. Za této situace je jediným relevantním důkazem vyjádření účastníků řízení, ze kterého ale nijak nevyplývá, že by jejich manželství bylo účelové. Správní orgán I. stupně vytýkal účastníkům rozpory ve výpovědích ohledně uzavření sňatku a nezajímal se, jak dále probíhá jejich soužití. V této souvislosti nezhodnotil další důkazy, například výpověď paní P. Došlo tedy k selektivnímu výběru důkazů.  Žalobkyně má tak za to, že nedošlo k řádnému zjištění stavu věci, správní orgány posoudily žádost žalobkyně nesprávně a tímto úkonem byla žalobkyně zkrácena na svých právech.    Tuto námitku shledal soud důvodnou.    Podle ust. § 87e odst. 1 písm. c) zákona o pobytu cizinců na  zamítnutí žádosti o vydání povolení k přechodnému pobytu se důvody podle § 87d odst. 1 vztahují obdobně. Policie žádost dále zamítne, jestliže žadatel  se dopustil obcházení tohoto zákona s cílem získat povolení k přechodnému pobytu na území, zejména pokud účelově uzavřel manželství nebo jeho účelově prohlášeným souhlasem bylo určeno otcovství.    Žádala-li žalobkyně o povolení k přechodnému pobytu na území České republiky, bylo na místě tuto její žádost zamítnout podle citované normy, jestliže by se prokázalo, že se žalobkyně dopustila obcházení tohoto zákona s cílem získat povolení k přechodnému pobytu na území, zejména pokud účelově uzavřela manželství. Takovou skutečnost – tedy účelovost uzavření manželství s občanem Evropské unie – však bylo nutno ve správním řízení nepochybně prokázat. Povinnost přinést v tomto směru dostatečné důkazy stíhala nepochybně správní orgány.    Soud však musí konstatovat, že v projednávané věci správní orgány tuto povinnost nesplnily. Relevantní vyjádření k závěru o tom, že žalobkyně uzavřela svůj sňatek účelově, se nacházejí pouze na straně  4 napadeného rozhodnutí, ve druhém a třetím odstavci shora. Odvolací orgán tam, vycházeje z výpovědí, jež ve správním řízení učinili do protokolu žalobkyně a její manžel pan J. P. dne 29. dubna 2008, resp. 24. dubna 2008, poukázal na rozpory ve výpovědích těchto osob ohledně okolností, za kterých došlo k uzavření jejich manželství  (lišily se například ohledně totožnosti svědků na svatbě, ohledně toho, kdo svatbu zařizoval, ohledně dopravy k obřadu apod.).    Význam těchto rozporů však bagatelizoval sám odvolací orgán, jestliže výslovně konstatoval, že sňatek žalobkyně a pana P. J. není nijak zpochybňován. Zde je nutno konstatovat, že z těchto rozporů nijak nevyplývá  závěr o účelovém uzavření sňatku. Pokud správní orgány takový názor měly, bylo na místě vyložit, jak z těchto skutečností vyplývá, když z pouhého výčtu oněch nesrovnalostí  zřejmý není. Nelze jej samočinně vyvodit ani z jazykové bariéry mezi manželi a z rozporů ohledně příletu žalobkyně do České republiky, které odvolací orgán rovněž zmínil.  Není nijak podstatné, jak a zda se žalobkyně a pan J. P. shodli na tom, jak se seznámili a za jakých okolností došlo k uzavření sňatku. Není podstatné, co onomu sňatku předcházelo a jak proces jeho uzavření probíhal, ale  to, co po něm následovalo. Správní orgán se tedy měl zabývat tím, zda z dalšího jednání žalobkyně a jejího manžela lze dovodit, zda jejich manželství  bylo uzavřeno za účelem vytvoření rodiny anebo za účelem jiným . Tím se však odvolací orgán v napadeném rozhodnutí vůbec nezabýval.  V tomto smyslu je proto napadené rozhodnutí nepřezkoumatelné pro nesrozumitelnost.                 Dále žalobkyně namítla, že se správní orgán nevypořádal s námitkami, které účastníci vznesli, tedy s námitkou selektivního výběru důkazů, s námitkou nepovolené migrace žalobkyně, s námitkou nerelevantnosti hodnocení společných plánů manželů.    I tuto žalobní námitku shledal soud důvodnou. Ve správním spise je založeno odůvodnění odvolání ze dne 14. 8. 2008, v němž žalobkyně vyjádřila nesouhlas jak se závěrem o účelovém uzavření manželství, tak i s postupem správních orgánů při opatřování podkladů pro rozhodnutí, tedy při provádění důkazů a při jejich vyhodnocování (například vytkla, že správní orgán I. stupně vůbec nevzal v úvahu, že žalobkyně žije dlouhodobě zcela legálně na území Kypru, který je od 1. 5. 2004 členem Evropské unie).    Odvolací správní orgán  se však námitkami vůči legálnosti a věcné správnosti provedeného dokazování vůbec nezabýval – v odůvodnění  napadeného rozhodnutí absentuje jakékoliv jeho vyjádření o tom, jak se s těmito námitkami vypořádal.  Tím ovšem odvolací  orgán porušil zákon v ust.  § 89 odst. 2 správního řádu, podle něhož správnost napadeného rozhodnutí přezkoumává v rozsahu námitek uvedených v odvolání. Napadené rozhodnutí je tedy v tomto směru nezákonné.    Pro plnost soud konstatuje, že se nezabýval žalobními námitkami v tom směru, v něm se týkaly nesprávného postupu správních orgánů při opatřování důkazů a jejich hodnocení. Jak je vyloženo výše, obsahově shodné námitky uplatnila žalobkyně již ve svém odvolání, avšak odvolací správní orgán na ně nijak nereagoval. Je tedy na místě, aby v dalším řízení se s  nimi nejprve vypořádala žalovaná, a teprve poté bude přicházet v úvahu jejich přezkum soudem.    Městský soud v Praze  tedy dospěl k závěru, že žaloba byla podána důvodně, a proto napadené rozhodnutí podle ust. § 78 odst. 1 soudního řádu správního zrušil a současně podle ust. § 78 odst. 4 soudního řádu správního věc vrátil žalované k dalšímu řízení.    Výrok o náhradě nákladů řízení je odůvodněn ust. § 60 odst. 1 soudního řádu správního, když žalobce měl ve věci úspěch a jeho náklady řízení sestávají jednak ze zaplaceného soudního poplatku z podané žaloby ve výši 2000,- Kč a jednak z odměny advokátovi za tři úkony právní služby po 2100,- Kč, a ze související náhrady hotových výdajů po 300,- Kč, zvýšené o sazbu daně z přidané hodnoty podle vyhlášky č. 177/1996 Sb., o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb (advokátní tarif), v platném znění; náhradu v celkové výši 10 640,- Kč je žalovaný povinen zaplatit žalobci do 30 dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám zástupce Mgr. Marka Sedláka,  advokáta.          P o u č e n í:     Proti tomuto rozsudku lze podat kasační stížnost ve lhůtě dvou týdnů ode dne jeho doručení. Kasační stížnost se podává ve dvou (více) vyhotoveních u Nejvyššího správního soudu, se sídlem Moravské náměstí 6, Brno. O kasační stížnosti rozhoduje Nejvyšší správní soud.   Lhůta pro podání kasační stížnosti končí uplynutím dne, který se svým označením shoduje se dnem, který určil počátek lhůty (den doručení rozhodnutí). Připadne-li poslední den lhůty na sobotu, neděli nebo svátek, je posledním dnem lhůty nejblíže následující pracovní den. Zmeškání lhůty k podání kasační stížnosti nelze prominout.   Kasační stížnost lze podat pouze z důvodů uvedených v § 103 odst. 1 s. ř. s. a kromě obecných náležitostí podání musí obsahovat označení rozhodnutí, proti němuž směřuje, v jakém rozsahu a z jakých důvodů jej stěžovatel napadá, a údaj o tom, kdy mu bylo rozhodnutí doručeno.   V řízení o kasační stížnosti musí být stěžovatel zastoupen advokátem; to neplatí, má-li stěžovatel, jeho zaměstnanec nebo člen, který za něj jedná nebo jej zastupuje, vysokoškolské právnické vzdělání, které je podle zvláštních zákonů vyžadováno pro výkon advokacie.   Soudní poplatek za kasační stížnost vybírá Nejvyšší správní soud. Variabilní symbol pro zaplacení soudního poplatku na účet Nejvyššího správního soudu lze získat na jeho internetových stránkách: www.nssoud.cz.         V Praze dne 20. září 2012               JUDr. Slavomír Novák              předseda senátu