Číslo jednací: 9Ca 420/2009 - 64-70                     ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEKJMÉNEM REPUBLIKY           Městský soud v Praze rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Ivanky Havlíkové a soudců JUDr. Naděždy Řehákové a Mgr. Martina Kříže v právní věci žalobce:  N. T. D., zastoupen Mgr. Petrem Václavkem, advokátem se sídlem Praha 1, Václavské náměstí 21 proti žalovanému: Policie České republiky, Krajské ředitelství policie hlavního města Prahy, odbor cizinecké policie se sídlem Praha 8, Křižíkovo 12 o žalobě proti rozhodnutí Policie České republiky, služby cizinecké policie, ředitelství služby cizinecké policie ze dne 4.12.2009, č.j. CPR-13988-1/ČJ-2009-9CPR-V234,   takto:   I. Rozhodnutí Policie České republiky, služby cizinecké policie, ředitelství služby cizinecké policie ze dne 4.12.2009, č.j. CPR-13988-1/ČJ-2009-9CPR-V234 se zrušuje a věc se vrací žalovanému k dalšímu řízení.   II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci náklady řízení ve výši 10 640 Kč do 30 dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám zástupce žalobce Mgr. Petra Václavka, advokáta     O d ů v o d n ě n í :   Žalobce se podanou žalobou domáhal přezkoumání v záhlaví označeného rozhodnutí Policie České republiky, služby cizinecké policie, ředitelství služby cizinecké policie (dále jen žalovaný), kterým bylo zamítnuto jeho odvolání proti rozhodnutí Policie České republiky, Oblastního ředitelství, služby cizinecké policie Ústí nad Labem, Inspektorátu cizinecké policie Chomutov ze dne 3.9.2009, č.j. CPUL-2037-45/ČJ-2009-044061-BALI, jímž bylo žalobci uloženo správní vyhoštění podle § 119 odst. 1 písm. b) bod 3 zákona č. 326/1999 Sb., stanovena doba, po kterou mu nelze umožnit vstup na území na 1 rok a stanovena doba k vycestování.   Žalobce v podané žalobě namítal, že žalobou napadené rozhodnutí je v rozporu s právními předpisy, neboť vydání rozhodnutí předcházelo řízení, v jehož rámci byla porušena jednotlivá ustanovení zákona č. 500/2004 Sb. správní řád (dále jen správní řád). V prvé řadě žalobce namítal, že správní řízení bylo zahájeno po zákonné lhůtě stanovené v § 80 odst. 2 správního řádu, nikoliv do 30 dnů ode dne, kdy nastaly skutečnosti odůvodňují zahájení řízení, ale až po několikanásobném překročení této lhůty a teprve poté, co byl správnímu orgánu doručen výsledek kontroly z úřadu práce, přičemž kontrola byla provedena dne 11.9.2008. Tímto postupem správní orgán postupoval v rozporu s Ústavou a Listinou základních práv a svobod (dále jen Listina). Za absurdní považoval žalobce odkaz žalovaného na institutu opatření proti nečinnosti, neboť nelze očekávat, že by tohoto institutu žalobce využil k tomu, aby bylo zahájeno řízení o jeho správním vyhoštění. Dále žalobce tvrdil, že využití sdělení o výsledku kontroly, jako podkladu pro rozhodování správního orgánu je v rozporu s ustanovením § 51 odst. 1 správního řádu, neboť podle tohoto ustanovení lze použít jen takových důkazních prostředků, které nejsou získány nebo provedeny v rozporu s právními předpisy. Tato listina je v rozporu s právními předpisy, neboť porušuje základní princip právního státu a to zásadu presunkce neviny. Žalobce tvrdil, že s ním Úřad práce v Mostě ani jiný úřad práce nevedl řízení o přestupku a za tento nebyl pravomocně uznán vinným. Je tak třeba hledět na cizince, jako by byl nevinen a pokud tedy úřad práce ve svém sdělení obviňuje žalobce, že se dopustil jednání uvedeného v § 5 písm. e) bod 2 zákona č. 435/2004 Sb. o zaměstnanosti (dále jen zákon o zaměstnanosti) bez toho, aniž by proběhlo řízení o přestupu, je takové konstatování nezákonné a vzbuzuje pochybnosti o tom, zda nedošlo k naplnění skutkové podstaty zneužití pravomoci veřejného činitele. Žalobci bylo rovněž znemožněno nahlédnout do spisového materiálu v souvislosti s provedenou kontrolou Úřadu práce v Mostě (dále jen úřad práce) s tím, že jako účastník řízen,í se kterým je vedeno správní vyhoštění k tomu není oprávněn. K tomu žalobce přiložil písemný doklad o odmítnutí možnosti nahlédnout do spisu, byť se jedná o reakci na žádost totožného právního zástupce, nikoliv ve věci žalobce, ale v obdobné věci. Žalobce dále tvrdil, že žalobou napadené rozhodnutí je nepřezkoumatelné a v rozporu s § 68 odst. 2, 3 správního řádu, neboť mu bylo uloženo správní vyhoštění podle § 119 odst. 1 písm. b) bod 3 zákona o pobytu cizinců, přičemž podle tohoto zákonného ustanovení lze uložit správní vyhoštění za celkem 4 skutkové podstaty jednání, které jsou však svou povahou naprosto rozlišné, přičemž je logické, že se žalobce nemohl kumulativně dopustit všech těchto jednání. Správní orgán tuto nepřezkoumatelnost ani částečně nenapravil ani v rámci svého odůvodnění, neboť ani z odůvodnění nelze dovodit, zda se žalobce dopustil výkonu nelegální práce ve smyslu § 5 písm. e) bod 2 zákona o zaměstnanosti nebo provozoval činnost bez oprávnění podle zvláštního právního předpisu. Žalobce tak neví v jakém postavení ho správní orgán posuzoval a je tak zcela minimalizována možnost jeho účinné obrany proti právnímu hodnocení. Žalobce dále namítal, že žalovaný ani správní orgán I. stupně neprovedli jediný výslech svědka a v rámci kontroly nebyly sejmuty otisky, přičemž výslechy osob a sejmutí otisků sou pro právní hodnocení,  zejména zjištění stavu věci o němž nejsou důvodné pochybnosti, naprosto stěžejní. Nebyl tak zjištěn skutečný stav věci podle § 3 správního řádu.   Konečně žalobce uvedl, že neefektivní je řízení o správním vyhoštění, které trvalo téměř rok od doby, kdy došlo k jednání, pro které mu bylo správní vyhoštění uloženo a takový postup je v rozporu se základními principy správního řízení, zejména v rozporu s veřejným zájmem na zachování právní jistoty.   Žalobce žádal, aby soud žalobou napadené rozhodnutí zrušil a věc vrátil žalovanému k dalšímu řízení.   V písemném vyjádření k žalobě žalovaný argumentoval obdobně jako v odůvodnění svého rozhodnutí, na důvody svého rozhodnutí ve vyjádření odkázal a žádal, aby soud žalobu zamítl.   Při ústím jednání účastníci setrvali na svých stanoviscích. K návrhu zástupce žalobce soud provedl důkaz sdělením Úřadu práce v Mostě ze dne 21.4.2008, zn. MOA-209/2008, ze kterého vyplynulo, že právní zástupce žalobce žádal ve věci jiného cizince, konkrétně paní H. T. C. Úřad práce v Mostě o nahlížení do spisu. K tomu úřad práce zástupci sdělil, že správní řízení se jmenovanou vede Inspektorát cizinecké policie Chomutov, jemuž byly ze strana úřadu práce veškeré podklady týkající se uvedené cizinky předány. Samotný úřad práce s cizinkou správní řízení nevede a tudíž není veden ani spis. Nahlížení do spisu o kontrole dodržování zákona o zaměstnanosti ve společnosti Euromontec CZ s.r.o. pod č.j. MOA 205/2008 by došlo k porušení práva účastníka a dalších dotčený osob, neboť kontrolovány byly mimo jiné i doklady 99 osob obsahující jejich osobní údaje.   Soud přezkoumal žalobou napadené rozhodnutí, jakož i řízení, které předcházelo jeho vydání v rozsahu žalobou tvrzených bodů nezákonnosti, kterými je vázán podle skutkového a právního stavu ke dni vydání žalobou napadeného rozhodnutí a dospěl k závěru, že žaloba je z části důvodná.   Při posouzení soud vyšel z následující právní úpravy:   Podle ustanovení § 119 odst. 1 písm. b) bod 3 zákona o pobytu cizinců v rozhodném znění..   V dané žalobě předně namítal, že řízení o jehož právním vyhoštění bylo zahájeno po zákonné lhůtě a tedy v rozporu s ustanovením § 80 odst. 2 správního řádu soud tuto žalobní námitku nepovažuje za opodstatněnou. Je tomu tak proto, že podle § 80 odst. 2 správního řádu (dát do přehledu právních předpisů) se jedná o lhůtu pořádkovou s jejímž nedodržením zákon nespojuje žádný právní následky, byť v projednávané věci bylo správní řízení ex ofo zahájeno po uplynutí této pořádkové lhůty. Nejedná se o vadu řízení, která mohla mít za následek nezákonnost rozhodnutí o věci samé, neboť nejde ani o lhůtu promlčení, ani o lhůtu prekluzivní. K tomu soud poukazuje na článek 38 odst. 2 Listiny a ustanovení § 80 správního řádu, kde je zakotven institut ochrany před nečinností správního orgánu a sice, že nezahájil příslušný správní orgán řízení ve lhůtě 30 dnů ode dne, kdy se dozvěděl o skutečnostech odůvodňující zahájení řízení. Z moci úřední učiní nadřízený správní orgán opatření proti nečinnosti. Z toho, že příslušný orgán má povinnost zahájit řízení včas  a nadřízený orgán má povinnost učinit opatření proti nečinnosti nesplní-li příslušný orgán svojí primární povinnost, však nelze dovozovat subjektivní právo osoby, která by měla být účastníkem takového řízení na to, aby řízení jenž nebylo zahájeno v přiměřené lhůtě a u něhož nebyla v tomto smyslu zjednána náprava ani nadřízeným orgánem již vůbec nebylo zahajována nebo aby bylo zahájeno, avšak poté zastaveno bez uložení sankce účastníkovy, bylo li by jinak na místě sankci uložit. Takový právní důsledek ze správního řádu pro zahájení řízení z úřední povinnosti neplyne (viz. obdobný právní závěr ve věci sp. zn. 9Ca 419/2009 a ve věci rozhodnutí Nejvyššího správního soudu sp. zn. 7Af 98/2010).   Soud neshledat důvodnou ani další námitku žalobce, podle které by sdělení o výsledku kontroly od úřadu práce nemělo být podkladem pro rozhodování správního orgánu, neboť je nezákonné a v případě jeho užití by bylo postupováno v rozporu s § 51 odst. 1 správního řádu (dát do přehledu právních předpisů). Z obsahu tohoto žalobního tvrzení pro jeho obecnost nelze bez dovozování dalších možných souvislostí dojít k závěru, v čem žalobce spatřuje nezákonnost sdělení o výsledku kontroly. Soud se proto touto žalobní námitkou zabýval pouze v obecné poloze a v tomto směru poukazuje na znění ustanovení § 51 odst. 1 správního řádu, podle kterého lze k provedení důkazů užít všech důkazních prostředků, které jsou vhodné ke zjištění stavu věci a které nejsou získány nebo provedeny v rozporu s právními předpis. Jde zejména o listiny ohledání svědeckou výpovědí a znalecký posudek. Sdělení o výsledku kontroly ze dne 1.7.2009, č.j. MOA-205/2008, které je součástí spisového materiálu je podle svého obsahu podáním Úřadu práce v Mostě, kterým oznamuje Policii České republiky, oblastnímu ředitelství služby cizinecké policie ICP Chomutov poznatky zjištěné při kontrole a dodržování zákona o zaměstnanosti dne 11.9.2008 u společnosti Euromontes CZ s.r.o. na základě fyzické kontroly ve výrobních halách státních příslušníku Vietnamu s popisem průběhu kontroly a zjištění zde učiněných s tím, že s kontrolovaným subjektem bylo zahájeno správní řízení o uložení pokuty za spáchaný správní delikt, jednotlivým cizinců jako fyzickým osobám vykonávajícím nelegální práci podle § 5 písm. e) bod 2 zákona o zaměstnanosti. Úřad práce pokutu v přestupkovém řízení neuložil, neboť  povídání rozhodnutí o námitkách, jimž se prakticky potvrdilo zavinění přestupku cizinci bylo jištěno, že tito již ve výrobních halách společnosti Maurice Ward & CO. pro společnost Eruomontec CZ s.r.o. nepracují, proto by jakékoliv domáhaní se potrestání bylo neefektivní a zdlouhavé. Z uvedeného je zřejmé, že citované sdělení úřadu práce je listinou, která byla správními orgány obou stupňů důvodně použita jako podklad pro rozhodování-jako důkaz ve smyslu § 51 odst. 1 správního řádu, když podle stanoviska soudu s obsahu listiny nevyplývá žalobcem tvrzená skutečnost o porušování základního principu právního státu a sice zásady presunkce neviny. Pokud v této souvislosti žalobce namítal, že s ním nebylo vedeno řízení o přestupku ani za tento nebyl pravomocně uznán vinným, pak soud ve shodě se závěry NSS ve věci sp. zn. 8As 41/2011 poukazuje na to, že podmínkou pro vydání rozhodnutí o uložení správního vyhoštění podle § 119 odst. 1 písm. a) bod 3 zákona o pobytu cizinců není předchozí vyřešení otázky, zda protiprávní jednáním cizince, které je důvodem pro jeho vyhoštění byl či nebyl spáchán přestupek podle zákona o zaměstnanosti, neboť povaha i účel řízení o uložení správního opatření-vyhoštění je rozdílná oproti řízení o přestupku (k tomu obdobně rozsudek NSS ze dne 26.3.2009, č.j. 9As 32/2008-57), byť NSS nezpochybnil závěry vyslovené v rozhodnutí ve věci sp. zn. 1As 70/2010, v němž NSS vyloučil, že by řízení vedené cizineckou policií bylo zcela nezávislé na řízení vedeném úřadem práce. I v nyní projednávané věci je třeba nahlížet na řízení vedené cizineckou policií o správním vyhoštění žalobce jako na řízení, při němž inspektorát cizinecké policie primárně vycházel právě z podkladů shromážděným s úřadem práce.   Soud neshledal relevantní ani námitku žalobce o tom, že se jeho právní zástupce opakovaně snažil nahlédnout do spisovného materiálu v souvislosti s provedenou kontrolou Úřadu práce v Mostě a že mu bylo jeho základní procesní právo odmítnuto s odůvodněním, že jako účastník řízení, se kterým je vedeno řízení o správním vyhoštění k tomu není oprávněn. Je tomu tak proto, že z obsahu důkazů,  který soud provedl na návrh žalobce při ústním jednání před soudem a sice sdělením Úřadu práce v Mostě ze dne 21.4.2008 zástupci žalobce ve věci žádosti o nahlédnutí do spisu paní H. T. C. vyplynulo, že zástupce žalobce se domáhal nahlížení do spisového materiálu osoby odlišné od žalobce a sice u paní H.T.C.a není tak prokázáno, že by Úřad práce v Mostě odmítl žalobci realizovat jeho procesní práva. K tomu nelze odhlédnout od skutečnosti, že zjištění učiněná úřadem práce při kontrole plnění zákona o zaměstnanosti u společnosti Euromontec CZ s.r.o. ve výrobních halách společnosti Maurice Ward & CO. s.r.o. v obci Korozluky dne 11.9.2008 byla včas cizinecké policii v projednávané věci žalobce oznámena, tato listina se jako podklad správního řízení a rozhodování ve věci stala součástí spisového materiálu a žalobce byl s jejím obsahem řádně seznámen a mohl se k němu vyjádřit při ústním jednání dne 31.8.2000 (obdobný závěr učinil zdejší soud ve věci 10Ca 428/2009 ve spojení s rozsudkem NSS ve věci sp.zn. 8As 41/2011).   Žalobce rovněž nesouhlasil s postupem správního orgánu, který neprovedl výslechy svědků, nesejmul při kontrole otisky prstů a nezjistil tak stav věci, o němž nejsou důvodné pochybnosti, postupoval tak podle žalobce v rozporu s § 3 správního řádu. Ani tato žalobní námitka není důvodná, neboť jak vyplývá z obsahu spisového materiálu a odůvodnění rozhodnutí správních orgánů obou stupňů, byla provedená úřadem práce a cizineckou policií dne 11.9.2008, při níž bylo zjištěno neoprávněné zaměstnání občanů Vietnamu pracujících pro společnost Euromontec CZ s.r.o. ve výrobních halách společnosti Maurice Ward & CO. s.r.o. v obci Korozluky podle zákona o zaměstnanosti a zákona o pobytu cizinců bylo zjištěno, že žalobce porušil zákon o zaměstnanosti, protože v srpnu 2008 pracoval v Korozlukách bez uzavření pracovněprávního vztahu nebo jiné smlouvy a bez povolení k zaměstnání, čímž mu byl umožněn výkon nelegální práce ve smyslu § 5 písm. e) bod 2 zákona o zaměstnanosti. Správní orgán I. stupně a posléze žalovaný právem vyšli ze sdělení Úřadu práce Most o výsledku kontroly ze dne 11.9.2008, které je součástí spisového materiálu, jakož i dalších listin, které jsou v něm rovněž obsaženy a sice smlouvy o dílo č. 2008/1 uzavřené ve smyslu § 536 a následujícího obchodního zákoníku (zákon č. 513/1992 Sb.) uzavřené mezi společností Euromontec CZ s.r.o. jako objednatelem a žalobcem jako zhotovitelem, ve které se žalobce zavázal zhotovit, respektive provést pomocné práce v rámci své živnosti za což se mu objednatel zavázal zaplatit cenu 70-85 Kč za hodinu práce a provedené dílo převzít. Dále správní orgány vyšly z dohody o dočasném přidělení zaměstnanců č. 2008/1 uzavřené dne 4.8.2008 mezi uživatelem společností Maurice Ward & CO. s.r.o. a  agenturou práce Euromontec CZ s.r.o. s dočasným přidělením žalobce k výkonu volné činnosti ve výrobních halách společnosti Maurice Ward & CO. od 1.8.2008 do 3.8.2009. Podkladem pro rozhodování správních orgánů byly rovněž doplňující informace a podklady ke sdělení o výsledku kontroly ze dne 25.2.2009 z Úřadu práce Most pod značkou MOA-205/2008, a faktury č. 1 (dodavatel žalobce, odběratel Euromontec CZ s.r.o. ) na částku 7.690,- Kč a přehledu docházky pracovníků Eromontec za období 1.8.2008-31.8.2008 ve výrobních halách společnosti Maurice Ward & CO., podle které žalobce v měsíci srpnu odpracoval 117 a měl přidělené osobní číslo 810, výpis z obchodního rejstříku vydaným Krajským soudem v Plzni  s datem zápisu 29.11.2008, ve kterém je jako obchodní firma uveden žalobce s přiděleným identifikačním číslem, datem narození žalobce, místem podnikání, předmětem podnikání, výpisu z evidenci dočasně usídlených cizinců a daktyloskopických zjištění ( otisky prstů žalobce ) v průběhu správního řízení. Jak vyplývá z protokolu o vyjádření účastníka správního řízení ze dne 19.5.2009, č.j. CPUL-2037-26/ČJ-044061-BALI a ze dne 31.8.2009, č.j. CPUL-2037-44/ČJ-2009-044061-BALI žalobce byl s podklady správního řízení seznámen, vznesl námitky obdobné námitkám žalobním, kdy mimo jiné tvrdil, že se jednání, pro které bylo správního řízení o správním vyhoštění dopustil a byl přesvědčen, že správní orgán nemá dostatek důkazů o tom, že je osobou, která se případného nezákonného jednání měla dopouštět byl právě žalobce, neboť pod jeho totožnosti mohla např. vystupovat jakákoliv jiná fyzická osoba vietnamského původu a veškeré důkazy ze vztahů ke jménu a datu narození, nikoliv konkrétně k osobě účastníka řízení. Tvrdil, že správní orgán neprovedl jediný výslech svědka jak ze strany agentury práce tak ze společnosti, ve které mělo docházet k předmětnému jednání, přičemž výslechy těchto osob jsou pro právní hodnocení a zjištění stavu, o němž nejsou důvodné pochybnosti naprosto stěžejní. K tomu je třeba zdůraznit, že žalobce konkrétní osoby, které by měly být vyslechnuty pro doplnění jím tvrzeného nedostatečně zjištěného skutkového stavu nenavrhl. Soud k tomu ve shodě se správními orgány obou stupňů uvádí, že s ohledem na skutková zjištění, která byla učiněna v průběhu správního řízení nemá pochyb o tom, že skutkový stav byl správními orgány obou stupňů zjištěn v souladu s ustanovením § 3 správního řádu dostatečně tak, aby byl oporou pro rozhodování správních orgánů v projednávané věci. K tomu soud poukazuje na shora uvedené listinné podklady správního řízení a to zejména dohodu o dočasném přidělení zaměstnanců, včetně přílohy, faktur, přehled docházky, smlouvu o dílo, výpis z obchodního rejstříku vedeného Krajských soudem v Plzni, sdělení o výsledku kontroly Úřadu práce v Mostě ze dne 25.2.2009 provedené dne 11.9.2008, výpisu z evidence cizineckého informačního systému, hledání v databázi daktyloskopických karet. Je zřejmé, že tyto podklady pro správní rozhodnutí jsou důkazy, které každý jednotlivě a ve vzájemné souvislosti vytváří ucelený podhled na skutkový stav a jsou zákonným podkladem pro závěr, že žalobce v inkriminované období vykonával na území ČR pracovní činnost bez povolení k zaměstnání, ačkoliv toto povolení podmínkou výkonu o zaměstnání nebylo na území ČR provozoval dani podléhající činnost bez oprávnění podle zvláštního právního předpisu. Takový závěr o skutkovém stavu lze učinit bez ohledu na to, zda správní orgány obou stupňů učinily zákonný závěr o splnění podmínek ve smyslu ustanovení § 119 odst. 1 písm. b) bod 3 zákona o pobytu cizinců, to je zda vzaly v úvahu splnění jedné nebo více podmínek pro správní vyhoštění žalobce. Z uvedeného je tak zřejmé, že v době kontroly a na daném místě musela být osoba, která se prokázala žalobcovým průkazem a totožností a žalobce neoznačil jiné konkrétní skutečnosti, které by nasvědčovaly tomu, že jeho doklady mohla disponovat jiná osoba případně, že by své osobní doklady ztratil nebo mu byly odcizeny. Neuvedl ani žádné konkrétní okolnosti, které by vyvracely závěr o tom, že v té době se v tomto místě nebo na území ČR nenacházel, že by se zdržoval někde jinde a podobně. Jeho zcela obecné tvrzení o tom, že se za něj mohla vydat jiná osoba je k vyvrácení závěru o tom, že vykonával práci ve výrobních halách k rozlukách nedostatečné a správní orgány nepochybily pokud k němu nepřihlédly. Ani k podané žalobě žalobce nic konkrétního v této souvislosti netvrdí a soud proto jeho žalobní námitku v tomto směru považuje za nedůvodnou.   Naproti tomu soud shledal důvody pro zrušení žalobou napadeného rozhodnutí, protože správní orgány aplikovaly ustanovení § 119 odst. 1 písm. b) bod 3 zákona o pobytu cizinců bez ohledu na to, že toto zákonné ustanovení umožňuje správní vyhoštění za celkem 4 skutkové podstaty jednání, které jsou však svojí povahou naprosto odlišné, přičemž je zřejmé, že se žalobce nemohl kumulativně dopustit všech těchto jednání, k tomu soud poukazuje na stanovisko Nejvyššího správního soudu v obdobných věcech (např. sp. zn. 8As 41/2011, sp. zn. 7As 98/2010, sp. zn. 1As 70/2010), podle které z odůvodnění rozhodnutí žalovaného v obdobných věcech nelze dovodit, zda protiprávnost jednání cizince měla spočívat v tom, že se dopustil výkonu nelegální práce podle § 5 písm. e) bod 2 zákona o zaměstnanosti nebo v tom, že provozoval výdělečnou činnost bez oprávnění podle zvláštního právního předpisu a z odůvodnění tak nevyplývá v jakém postavení správní orgán žalobce posuzoval. Takové zásadní pochybení při odůvodňování výroku je nepřípustným zásahem do žalobcova práva účinně se bránit proti právnímu posouzení jeho postavení ze strany správního orgánů. Odůvodnění nerozhodnutí tedy trpí vnitřní rozporností, neboť správní orgány přesně a určitě nevymezily skutkovou podstatu a tím pádem nedostatečně kvalifikovaly jednání účastníka řízení. Za této situace Městskému soudu v Praze ani v nyní projednávané věci nezbylo než žalobou napadené rozhodnutí rozsudkem zrušit podle ustanovení § 78 odst. 1, 4 s.ř.s. ve spojení s ustanovením § 76 odst. 1 písm. a) s.ř.s. pro nepřezkoumatelnost napadeného rozhodnutí spočívající v nesrozumitelnosti a nedostatku důvodů a věc vrátit žalovanému k dalšímu řízení, přičemž právním názorem, který soud ve zrušujícím rozsudku vyslovil je v dalším řízení správní orgán vázán (§ 78 odst. 5 s.ř.s.).   S ohledem na úspěch žalobce ve sporu soud přiznal žalobci právo na náhradu nákladů řízení podle ustanovení § 60 odst. 1 věta prvá s.ř.s., které jsou v tomto případě tvořeny náklady na zaplacení soudního poplatku ve výši 2 000 Kč a náklady právního zastoupení za 3 hlavní úkony po 2 100 Kč (§ 7, § 9 odst. 3 písm. f), § 11 odst. 1 písm. a), d) vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátní tarif), 3x režijní paušál po 300 Kč (§ 13 odst. 3 téže vyhlášky) a DPH ve výši 1 440 Kč jehož je zástupce žalobce plátcem, tedy celkem 10 640 Kč.     P o u č e n í : Proti tomuto rozsudku lze podat kasační stížnost ve lhůtě dvou týdnů ode dne jeho doručení. Kasační stížnost se podává ve třech vyhotoveních u Nejvyššího správního soudu, se sídlem Moravské náměstí 6, Brno. O kasační stížnosti rozhoduje Nejvyšší správní soud. Kasační stížnost lze podat pouze z důvodů uvedených v § 103 odst. 1 s.ř.s. a kromě obecných náležitostí podání musí obsahovat označení rozhodnutí, proti němuž směřuje, v jakém rozsahu a z jakých důvodů jej stěžovatel napadá, a údaj o tom, kdy mu bylo rozhodnutí doručeno. V řízení o kasační stížnosti musí být stěžovatel zastoupen advokátem; to neplatí, má-li stěžovatel, jeho zaměstnanec nebo člen, který za něj jedná nebo jej zastupuje, vysokoškolské právnické vzdělání, které je podle zvláštních zákonů vyžadováno pro výkon advokacie. Soudní poplatek za kasační stížnost vybírá Nejvyšší správní soud. Variabilní symbol pro zaplacení soudního poplatku na účet Nejvyššího správního soudu lze získat na jeho internetových stránkách www.nssoud.cz.     V Praze 18. ledna 2012 JUDr. Ivanka Havlíková, v.r. předsedkyně senátu   Za správnost vyhotovení: Matznerová, DiS.