Otázku diskriminace či znevýhodnění určitého subjektu ve vztahu k subjektům jiným je nutno posuzovat s přihlédnutím k jejich konkrétní situaci, postavení a podmínkám v tom kterém konkrétním období. Postavení žalobkyně je tedy nutno posuzovat v souvislosti s postavením studentů, kteří byli ve stejné situaci jako žalobkyně, tedy skládali maturitu ve školním roce 2010/2011 (čl. 1 Listiny základních práv a svobod).

11 A 131/2012-38 ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY  Městský soud v Praze rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Hany Veberové a soudců JUDr.Jitky Hroudové a Mgr.Marka Bedřicha v právní věci žalobkyně : L. M., bytem S. H., zastoupena JUDr.Janem Arnoštem, advokátem se sídlem Na Poříčí 1071/17, Praha 1 – Nové Město proti žalovanému: Ministerstvo školství, mládeže a tělovýchovy se sídlem Karmelitská 7, 118 12 Praha 1, v řízení o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 11.6.2012 čj: MSMT-22149/2012-23 t a k t o : I. Žaloba se z a m í t á. II. Žádný z účastníků n e m á právo na náhradu nákladů řízení. O d ů v o d n ě n í :  Žalobkyně se žalobou, podanou u Městského soudu v Praze, domáhala zrušení vyrozumění žalovaného ze dne 11.6.2012 čj: MSMT-22149/2012-23, kterým bylo žalovaným správním orgánem rozhodnuto tak, že její žádost o přezkoumání výsledku didaktického testu ze zkušebního předmětu Matematika – základní úroveň není důvodná a výsledek didaktického testu se nemění. Žalobkyně v podané žalobě namítala, že byla studentkou Střední školy průmyslové, hotelové a zdravotnické v Uherském Hradišti, obor obchodník, studium měla roce 2010/2011. Až na počátku čtvrtého ročníku byla maturitní zkoušku z českého jazyka a cizího jazyka, případně z matematiky. Uvedla, že v didaktickém testu z matematiky byla neúspěšná, zkoušku opakovala, v posledním termínu byl její výsledek 32%, tedy jedno procentu pod minimální hranicí, od níž jsou studenti hodnoceni jako úspěšní. Žádost o přezkum, kterou podala, nebyla shledána důvodnou, žalovaný však přezkoumával výhradně správnost použitých metodických postupů, předmětem přezkoumání nebyly důvody, podle kterých byla žalobkyně krácena na svých právech, kterých se dále žalobou dovolává. Namítla, že zavedení státní maturity nebylo dlouhodobým procesem, kterému předcházely koncepční změny ve studijním plánu. Žalobkyně a další studenti, kteří skládali maturitní zkoušku ve školním roce 2010/2011 byli znevýhodnění (diskriminováni), protože během studia došlo ke změně podmínek, proto byla jejich příprava zkrácena nejméně o tři roky. Po celou tuto dobu bylo cílem připravit žalobkyni na standardní typ maturitní zkoušky. Dále uvedla, že v průběhu zkušebních období se měnila obtížnost didaktického testu z matematiky, test, který žalobkyně neúspěšně absolvovala na jaře 2012 byl neúměrně obtížný vzhledem k požadavkům, které jsou kladeny na středoškolské vzdělání, neodpovídal rozsahu výuky a studijnímu plánu. Došlo k porušení článku 1 Listiny základních práv a svobod, bylo zkráceno právo žalobkyně na vzdělání podle článku 28 Úmluvy o právech dítěte, článku 2 Dodatkového protokolu v úmluvě o ochraně lidských práv a základních svobod a článku 13 Mezinárodního paktu o hospodářských, sociálních a kulturních právech. Výsledek didaktického testu z matematiky nebyl přezkoumán v rozsahu, který žalobkyně navrhovala. Ze všech důvodů uvedených v žalobě navrhla, aby soud žalobou napadené vyrozumění zrušil a věc vrátil žalovanému k dalšímu řízení.  Žalovaný ve vyjádření k podané žalobě odkázal na ustanovení § 82 odst. 3 zákona č. 561/2004 Sb., o předškolním, základním, středním a vyšším odborném a jiném vzdělávání (školský zákon), ve znění pozdějších předpisů ( dále „školský zákon“), uvedl, že přezkum nepodléhá správnímu řádu, žalovaný je oprávněn posoudit pouze to, zda v procesu od doby digitalizace záznamového archu do doby vygenerování výsledků didaktického testu nedošlo k chybám, které by měly vliv na výsledek testu. Přezkum je proto zaměřen výhradně na správnost použití metodických postupů. Žádost žalobkyně o přezkoumání výsledku didaktického testu neobsahovala výhrady, námitky či podněty, které byly posléze uplatněny v žalobě. Dle názoru žalovaného vyrozumění o výsledku přezkoumání nelze považovat za rozhodnutí ve smyslu § 65 zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „s.ř.s.“). Navrhl proto odmítnutí podané žaloby. Přes uvedený návrh se žalovaný vyjádřil i k námitkám v podané žalobě. Poukázal na to, že maturitní zkouška z matematiky je povinně volitelná, místo ní si mohou studenti vybrat zkoušku z cizího jazyka. V průběhu zkušebního období se obtížnost didaktického testu z matematiky v základní úrovni, kterou žalobkyně konala, neměnila. Žalobkyně pravděpodobně zaměňuje informace o testech v základní a vyšší úrovni obtížnosti, kde v didaktickém testu ve vyšší úrovni obtížnosti došlo k následné harmonizaci výsledků. Příprava společné části maturitních zkoušek představovala dlouhodobý proces, podmínky jsou vymezeny ve školském zákoně, obsah maturitních testů je určen Katalogy požadavku k maturitní zkoušce. Katalogy pro maturitní zkoušku, konanou v roce 2012, byly schváleny a zveřejněny v dubnu 2008. Smyslem jednotné maturitní zkoušky zajistit objektivitu a transparentnost této zkoušky, současná úprava zajišťuje všem žákům stejná pravidla a jednotný přístup. Každý žák má stejné informace a stejné šance na úspěch. Navrhl zamítnutí podané žaloby.  Městský soud v Praze přezkoumal na základě podané žaloby napadené vyrozumění z hlediska námitek v žalobě uvedených, neboť jejich rozsahem je soud vázán ( § 75 s.ř.s). d bez nařízení jednání, když účastníci řízení k výzvě  pem výslovný nesouhlas, má se tedy za to, že s rozhodnutím bez nařízení jednání souhlasí.  Z obsahu spisového materiálu je zřejmé, že žalobkyně podala proti výsledkům didaktických testů z předmětu : Matematika – základní úroveň, ve kterých byla hodnocena s výsledkem neuspěla, odvolání ze dne 18.5.2012. V tomto podání odkázala na ustanovení § 82 odst. 3 školského zákona a uvedla, že to byla druhá opravná zkouška, výsledek jí utekl pouze o 1%. Žádá o přezkoumání výsledků didaktického testu a doufá, že bude rozhodnuto k jejímu prospěchu. O tomto „odvolání“ bylo rozhodnuto žalovaným správním orgánem vyrozuměním ze dne 11.6.2012 čj: MSMT-22149/2012-23 tak, že žádost není důvodná a výsledek didaktického testu se nemění. V odůvodnění vyrozumění žalovaný konstatoval, že předmětem přezkoumání výsledku hodnocení zkoušky konané formou didaktického testu podle § 82 odst. 3 školského zákona je výhradně posoudit správnost použitých metodických postupů při hodnocení žáka, spadajících z časového hlediska do doby od digitalizace záznamového archu žáka do vygenerování výsledků didaktického testu. Ministerstvo posoudilo podklady, které jí zpřístupnilo Centrum pro zjišťování výsledků vzdělávání, a to protokol o výsledcích společné části maturitní zkoušky žáka, protokol o průběhu zkoušky v učebně, záznamový arch vyplněný žadatelem a klíč správného řešení, po posouzení těchto podkladů, kontroly zpracování dat a aplikace klíče správného řešení dospělo k závěru, že hodnocení bylo správné. Procesu tvorby zadání, zpracování dokumentů a výpočtu výsledků nebyly shledány žádné chyby. Otevřené úkoly byly správně posouzeny dvěma nezávislými posuzovateli v souladu s platnou metodikou. Metodiky hodnocení byly znovu posouzeny a nebyly v nich shledány chyby.  Soud se v prvé řadě zabýval otázkou, zda žalobou napadené vyrozumění podléhá soudnímu přezkumu, tedy otázkou přípustnosti podané žaloby. Soud vycházel z toho, že je třeba odlišit přezkum klasifikace písemné práce od přezkumu postupu žalovaného při přezkoumávání průběhu a výsledku zkoušky. Zatímco samotná klasifikace, která byla výsledkem hodnocení studenta by takto izolovaně vzato soudnímu přezkumu nemohla podléhat, naplnění řádného výkonu státní správy, spočívající v kontrole dodržení pravidel hodnocení, jak předvídá § 82 odst. 3 školského zákona, soudnímu přezkumu ve správním soudnictví podle zdejšího soudu podléhat musí. Školský zákon mimo jiné vymezuje práva a povinnosti fyzických a právnických osob při vzdělávání a stanoví působnost orgánů vykonávajících státní správu a samosprávu ve školství (§ 1 školského zákona). Součástí působnosti orgánů vykonávajících státní správu ve školství je mimo jiné přezkoumávání průběhu a výsledků závěrečné a maturitní zkoušky. Podmínky přezkumu a jeho rozsah jsou upraveny v § 82 školského zákona.  Podle § 82 odst. 3 školského zákona každý, kdo konal zkoušku společné části maturitní zkoušky s výjimkou dílčí zkoušky konané formou písemné práce a ústní formou, může písemně požádat ministerstvo do 5 dnů ode dne, kdy mu byl oznámen výsledek zkoušek nebo kdy mu bylo oznámeno rozhodnutí o vyloučení ze zkoušky, o přezkoumání výsledku této zkoušky nebo přezkoumání rozhodnutí o vyloučení ze zkoušky. Ministerstvo žadateli odešle písemné vyrozumění o výsledku přezkoumání nejpozději do 10 dnů ode dne doručení žádosti.  Východiskem pro posouzení otázky přezkumu rozhodnutí žalovaného (rozhodujícího podle § 82 odst. 3 školského zákona) ve správním soudnictví je pro zdejší soud fakt, že je-li konána maturitní zkouška ve formě „státní maturity“, pak je to stát, kdo garantuje, že zkouška proběhne za podmínek, které stanoví zákon, popř. které jsou stanoveny v souladu s pravidly ní těchto podmínek bude možno zpětně přezkoumat. bně i její hodnocení. Součástí podmínek řádných „státních maturit“ je i uskutečnění řádného přezkumu průběhu a výsledků zkoušky.  Školský zákon tedy s uskutečněním zkoušky, jejíž součástí je i hodnocení, spojuje veřejné subjektivní právo studenta (zkoušeného) na to, aby zkouška (včetně jejího hodnocení) proběhla za podmínek, které stanoví zákon, popř. které jsou stanoveny v souladu s pravidly vyplývajícími ze zákona. Tato pravidla vyplývají z § 77 a násl. školského zákona, a na základě § 22 odst. 1 vyhlášky č. 177/2009 Sb., o bližších podmínkách ukončování vzdělávání ve středních školách maturitní zkouškou, z navazujícího pokynu Ministerstva školství, mládeže a tělovýchovy ze dne 27.3.2012, č.j. MSMT-10054/2012-23.  Rozhodování žalovaného ve věci dodržení stanovených podmínek během zkoušky včetně jejího hodnocení je podle soudu rozhodováním o veřejných subjektivních právech žalobce (zkoušeného studenta) na řádný průběh zkoušky včetně jejího hodnocení – tedy včetně jejího výsledku. Jestliže tedy žalobce využil možnosti podat žádost o přezkoumání průběhu a výsledku zkoušky, pak mu vzniklo veřejné subjektivní právo na to, aby se žalovaný (coby orgán státní správy vykonávající v daném případě působnost přezkoumávajícího orgánu podle § 82 odst. 3 školského zákona) zabýval důvody, pro které podle § 82 odst. 3 školského zákona výsledek zkoušky shledal správným. Soud nesdílí názor žalovaného uvedený ve vyjádření, že žalovaný pouze sděluje výsledek zkoušky. Výsledek zkoušky byl žalobci sdělen, nebo-li oznámen, před podáním žádosti dle § 82 odst. 3 školského zákona, naopak ze znění tohoto ustanovení vyplývá, že se po podání žádosti dle § 82 odst. 3 školského zákona jedná o „přezkoumání výsledku této zkoušky“. V tomto rozsahu měl tedy žalobce veřejné subjektivní právo na řádný výkon státní správy. V tomto rozsahu musí být uvedený výkon státní správy také přezkoumatelný ve správním soudnictví – postupem podle § 65 a násl. s.ř.s.  Součástí ochrany poskytované správním soudnictvím nemůže být přezkum vědomostí, znalostí a schopností studenta při vykonávání maturitní zkoušky, ani přímý přezkum tomu odpovídajícího hodnocení ze strany hodnotitele, tj. zda vědomosti, znalosti a schopnosti byly ohodnoceny „správně“. Soudní ochrana tedy nespočívá v postupu, v rámci něhož by soud určoval, jak měl být výkon studenta u zkoušky hodnocen. Student (zkoušený) nemá právo na „kladný výsledek hodnocení“, popř. na výsledek, který by odpovídal jeho představě. Hodnocení vědomostí, znalostí a schopností prokázaných studentem (zkoušeným) u zkoušky náleží pouze hodnotiteli a nikoli soudům; je tomu tak mimo jiné proto, že hlediska odborná mohou převažovat nad hledisky právními. Pod ochranou ve správním soudnictví tedy musí být přezkum toho, zda správní orgán v rámci přezkoumávání průběhu a výsledků maturitní zkoušky přezkum skutečně smysluplně uskutečnil, jak a z jakých konkrétních důvodů nahlíží na námitky studenta uplatněné proti průběhu a výsledkům maturitní zkoušky a zda s ohledem na své závěry následně postupoval zákonně, tj. tak, jak mu ukládá § 82 odst. 3 školského zákona. Je tomu tak proto, že student (zkoušený) má právo na „řádný proces hodnocení“, který mimo jiné garantuje rovnou ochranu práv a rovné zacházení se všemi studenty (zkoušenými) za obecným způsobem stanovených podmínek (viz rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 17.12.2009 ve věci sp. zn. 9 As 1/2009, dostupný na www.nssoud.cz)  Soud tedy dospěl k závěru, že žalobou napadené vyrozumění (rozhodnutí) podléhá soudnímu přezkumu ve správním soudnictví. důvodností podané žaloby. Je vhodné zopakovat, že ího orgánu výhradně z hlediska námitek (žalobních bodů) v žalobě uvedených.  Z obsahu podané žaloby vyplývá, že žalobkyně pod body I.-III. popisuje dosavadní průběh řízení, námitky ve vztahu k napadenému rozhodnutí neuvádí. Až v závěru bodu III. žaloby tvrdí porušení svých práv, které následně blíže konkretizuje pod body IV.-VI. žaloby.  Pod bodem VI. žaloby žalobkyně namítala, že byla spolu s dalšími studenty, kteří skládali maturitní zkoušku ve školním roce 2010/2011, znevýhodněna, protože během studia došlo ke změně podmínek, a proto jejich příprava byla zkrácena nejméně o tři roky. Informace, které žalovaný poskytl, byly neúplné a nedostatečné. Žalobkyně se proto nemohla náležitě připravit na státní maturitu. Tuto námitku soud neshledal důvodnou. Otázku diskriminace či znevýhodnění určitého subjektu ve vztahu k subjektům jiným je nutno posuzovat s přihlédnutím k jejich konkrétní situaci, postavení a podmínek v tom, kterém konkrétním období. Postavení žalobkyně je tedy nutno posuzovat v souvislosti s postavením studentů, kteří byli ve stejné situaci jako žalobkyně, tedy v souvislosti s postavením těch studentů, kteří skládali maturitu ve školním roce 2010/2011. Postavení žalobkyně nelze posuzovat ve vztahu k těm studentům, kteří maturovali dříve či později, její postavení je nutno posuzovat v souvislosti s postavením těch studentů, kteří měli stejné podmínky pro výkon maturity jako žalobkyně. Žalobkyně v podané žalobě netvrdí žádnou konkrétní skutečnost, ze které by bylo zřejmé, že její postavení bylo odlišné od postavení studentů, kteří maturovali ve stejném školním roce jako žalobkyně, netvrdí žádné konkrétní skutečnosti, ze kterých by bylo možno dovodit, že byla znevýhodněna či diskriminována, žalobkyně neuvádí žádné konkrétní skutečnosti, ze kterých by bylo možno dovodit, že informace poskytnuté žalovaným byly neúplné či nedostatečné. Podmínky pro přípravu žalobkyně na státní maturitní zkoušku byly shodné se studenty, kteří skládali maturitní zkoušku v uvedeném školním roce.  Důvodnou nebyla shledána ani námitka, v níž žalobkyně pod bodem V. žaloby namítala, že v průběhu zkušebních období se měnila obtížnost didaktického testu z matematiky s tím, že tento test byl neúměrně obtížný vzhledem k požadavkům, které jsou kladeny na středoškolské vzdělání a neodpovídal rozsahu výuky a studijnímu plánu. V této námitce žalobkyně neuvádí žádné konkrétní skutečnosti, jimiž by změnu obtížnosti didaktického testu z matematiky byly zřejmé. Lze odkázat na vyjádření žalovaného, který poukázal na to, že obtížnost didaktického testu z matematiky v základní úrovni, kterou žalobkyně konala, se neměnila. Určité změny se týkaly didaktického testu z matematiky ve vyšší úrovni obtížnosti, tento didaktický test však žalobkyně nezpracovávala.  Žalobkyně dále v obecné poloze namítala, že došlo k porušení článku 1 Listiny základních práv a svobod, podle něhož jsou lidé svobodni a rovni v důstojnosti i v právech, neboť bylo zkráceno právo žalobkyně na vzdělání, které je zakotveno v článku 28 Úmluvy o právech dítěte, článku 2 Dodatkového protokolu v úmluvě o ochraně lidských práv a základních svobod a článku 13 Mezinárodního paktu o hospodářských, sociálních a kulturních právech (bod VI. žaloby). Ani tuto obecně uplatněnou námitku soud neshledal důvodnou. Pomine-li soud skutečnost, že žalobkyně neuvádí žádné konkrétní skutečnosti, ze kterých by bylo možno dovodit konkrétní porušení jejich práv, je nutno s odkazem na to, co bylo uvedeno ve vztahu k námitce uplatněné pod bodem IV. podané žaloby zopakovat, že žalobkyně měla zcela shodné podmínky a byly tedy vytvořeny i shodné podmínky pro realizaci jejich práv jako studenti, kteří v konkrétním čase byli ve shodném postavení studenta ím, že žalobkyně byla zkrácena na právu na vzdělání,  udovala střední školu, bylo jí umožněno, aby vykonala státní maturitní zkoušku. To, že žalobkyně v této zkoušce z části neuspěla, nelze považovat za zkrácení práva žalobkyně na vzdělání. Toto právo nezahrnuje nárok na to, aby středoškolské vzdělání muselo být vždy ukončeno úspěšně vykonanou maturitní zkouškou.  Pro úplnost soud uvádí, že soud se z úřední povinnosti zabýval rovněž otázkou, zda žalobou napadené rozhodnutí není nepřezkoumatelným rozhodnutím pro nedostatek důvodů, když je zřejmé, že odůvodnění napadeného rozhodnutí je uvedeno v poloze obecné. Po posouzení věci dospěl soud k závěru, že podmínky pro vyslovení nepřezkoumatelnosti napadeného rozhodnutí z moci úřední nejsou splněny. Jednak je nutno konstatovat, že obecnost odůvodnění se odvíjí od obecnosti „odvolání“, tedy žádosti o přezkoumání výsledku didaktického testu ze dne 18.5.2012, které žalobkyně učinila. Jak již bylo uvedeno, žalobkyně pouze namítala, že při druhé opravné zkoušce jí výsledek utekl pouze o 1% a žádá o přezkoumání výsledků didaktického testu s tím, že doufá, že bude rozhodnuto k jejímu prospěchu. Je tedy zřejmé, že žádné konkrétní skutečnosti, kterými by se musel žalovaný správní orgán zabývat, žalobkyně v tomto podání neuplatnila. Soud přihlédl i ke skutečnosti, že z odůvodnění rozhodnutí je patrno, jaké doklady byly správním orgánem hodnoceny, je uveden závěr o tom, že nebyly shledány chyby při hodnocení dokumentů. Zejména pak soud přihlédl ke skutečnosti, že obecně uvedené odůvodnění napadeného rozhodnutí nebránilo soudu v tom, aby se vypořádal s námitkami, které žalobkyně uplatnila v podané žalobě. Žalovanému správnímu orgánu nelze vytýkat, že se nezabýval námitkami, které žalobkyně v průběhu správního řízení neuplatnila a které uplatnila až posléze v podané žalobě.  Z výše uvedených důvodů dospěl soud k závěru, že žaloba není důvodná, proto žalobu podle § 78 odst.7 s.ř.s. zamítl.  Výrok o nákladech v řízení je odůvodněn ustanovení § 60 odst. 1 s.ř.s., žalobce neměl ve věci úspěch, proto mu právo na náhradu nákladů řízení nebylo přiznáno. Žalovanému náklady nevznikly. P o u č e n í : Proti tomuto rozhodnutí lze podat kasační stížnost ve lhůtě dvou týdnů ode dne jeho doručení. Kasační stížnost se podává ve dvou (více) vyhotoveních u Nejvyššího správního soudu, se sídlem Moravské náměstí 6, Brno. O kasační stížnosti rozhoduje Nejvyšší správní soud. Lhůta pro podání kasační stížnosti končí uplynutím dne, který se svým označením shoduje se dnem, který určil počátek lhůty (den doručení rozhodnutí). Připadne-li poslední den lhůty na sobotu, neděli nebo svátek, je posledním dnem lhůty nejblíže následující pracovní den. Zmeškání lhůty k podání kasační stížnosti nelze prominout. Kasační stížnost lze podat pouze z důvodů uvedených v § 103 odst. 1 s. ř. s. a kromě obecných náležitostí podání musí obsahovat označení rozhodnutí, proti němuž směřuje, v jakém rozsahu a z jakých důvodů jej stěžovatel napadá, a údaj o tom, kdy mu bylo rozhodnutí doručeno. t stěžovatel zastoupen advokátem; to neplatí, má-li  , který za něj jedná nebo jej zastupuje, vysokoškolské právnické vzdělání, které je podle zvláštních zákonů vyžadováno pro výkon advokacie. Soudní poplatek za kasační stížnost vybírá Nejvyšší správní soud. Variabilní symbol pro zaplacení soudního poplatku na účet Nejvyššího správního soudu lze získat na jeho internetových stránkách: www.nssoud.cz. V Praze dne 18. února 2013 JUDr.Hana Veberová předsedkyně senátu