11 A 60/2010-38                     ČESKÁ   REPUBLIKA     ROZSUDEKJMÉNEM REPUBLIKY     Městský soud v Praze rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr.Hany Veberové a soudců JUDr.Jitky Hroudové a Mgr.Marka Bedřicha v právní věci žalobce: Ing.J. P, bytem ........., zastoupen JUDr.Ondřejem Kuchařem, advokátem se sídlem Široká 36/5, Praha 1 proti žalovanému: Krajský úřad Středočeského kraje, odbor regionálního rozvoje se sídlem Zborovská 11, Praha 5, v řízení o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 15.12.2009 sp.zn.: SZ 178813/2009/KUSK REG/Bu, čj: 182436/2009/KUSK                 t a k t o :    I. Rozhodnutí Krajského úřadu Středočeského kraje, odboru regionálního rozvoje ze dne 15.12.2009 sp.zn.: SZ 178813/2009/KUSK REG/Bu , čj: 182436/2009/KUSK se   z r u š u j e  a věc se vrací žalovanému k dalšímu řízení.    II.  Žalovaný je  p o v i n e n   zaplatit žalobci náhradu nákladů řízení ve výši 6.800,-Kč do 30 dnů od právní moci rozsudku k rukám zástupce žalobce JUDr.Ondřeje Kuchaře, advokáta.     O d ů v o d n ě n í :                Žalobce se žalobou, podanou u Krajského soudu v Praze, která byla usnesením tohoto soudu ze dne 23.2.2010 čj: 44 A 15/2010-13 postoupena Městskému soudu v Praze jako soudu věcně a  místně příslušnému, domáhal zrušení rozhodnutí žalovaného ze dne 15.12.2009 sp.zn. SZ 178813/2009/KUSK REG/Bu, čj: 182436/2009/KUSK (dále „napadené rozhodnutí“), kterým byla změněna část odůvodnění rozhodnutí vydaného Úřadem městyse Křivoklát, stavebním odborem ze dne 4.11.2009 čj: SO 557/2009/Ší-330, kterým bylo rozhodnuto tak, že žalobce není účastníkem územního řízení o umístění kanalizace a ČOV na pozemcích uvedených ve výroku tohoto rozhodnutí v katastrálním území Branov. Změna spočívala v tom, že v odůvodnění prvostupňového rozhodnutí se věta : „vzhledem k tomu, že stavba má být umístěna na pozemku p.č. 737/1 (440) v k.ú. Branov a je od nemovitosti pana J. P. dostatečně vzdálena (cca 90 m), jeho vlastnické právo tak nemůže být přímo dotčeno“ nahrazeno textem, který je uveden ve výroku napadeného rozhodnutí s tím, že ve zbytku se odůvodnění rozhodnutí potvrzuje. Žalobce v podané žalobě zrekapituloval dosavadní průběh řízení, namítal, že žalovaný změnil odůvodnění rozhodnutí, vydané v prvním stupni, aniž by tím odstranil vady, kterými bylo rozhodnutí zatíženo. Žalobce namítal, že prvostupňové rozhodnutí vycházelo z nesprávných skutkových zjištění, resp. činilo závěry bez skutkových zjištění, napadené rozhodnutí nevychází ze zjištěného skutkového stavu, ale opírá se o domněnky. Dále namítal nesprávnost skutkových zjištění, poukázal na to, že se napadené rozhodnutí nevypořádává se všemi námitkami žalobce. Napadené rozhodnutí nepravdivě uvádí, že neuvedl konkrétně, jak a čím bude jeho vlastnické právo přímo dotčeno, zmiňuje se pouze o problematice výhledu, ačkoliv žalobce poukazoval i na imise, zvýšenou dopravu apod.    Žalovaný ve vyjádření k podané žalobě poukázal na to, že žalobce v žádosti, kterou se domáhal účastenství v územním řízení, pouze obecně uvedl, že se domnívá, že plánované umístění ČOV se ho velmi dotýká, a to bez jakéhokoliv bližšího určení. Žalobce neuvedl reálně existující změnu majetkového či jiného statutu, která by byla vyvolána účinky umístění ČOV. Rušivé jevy jako imise a zvýšená doprava, o kterých se žalobce zmínil až v odvolání, nejsou vyvolány stavbou samotnou, nýbrž běžnými průvodními jevy každé realizované stavby, které jsou dočasné. Podle ustálené judikatury musí jít o dotčení práva nad míru přiměřenou poměrům, k takové situaci v případě ČOV nedojde. Žalovaný změnil odůvodnění rozhodnutí stavebního úřadu v části, která nedostatečně hodnotí pojem „sousední pozemek“, což byla základní námitka žalobce. Navrhl zamítnutí podané žaloby.   Městský soud v Praze žalobou přezkoumal napadené rozhodnutí, po posouzení věci dospěl k závěru, že napadené rozhodnutí je nepřezkoumatelné pro nesrozumitelnost a k závěru, žaloba je důvodná.    Z obsahu správního spisu vyplývá, že dne 8.7.2009 pod čj: SO 328.3/370/2009/Ší Úřad městysu Křivoklát, stavební odbor (dále jen „stavební úřad“) oznámil zahájení územního řízení ve věci žádosti obce Branov o vydání územního rozhodnutí o umístění stavby „Branov-kanalizace a ČOV“ sestávající z gravitační kanalizace, čerpací stanice a kanalizačního výtlaku a čistírny odpadních vod.    Podáním ze dne 23.9.2009 požádal žalobce o přiznání statutu účastníka řízení ve věci výše uvedené stavby, neboť z výkresu zpracovaného odpovědným projektantem je stavba ČOV umístěna v těsné blízkosti rekreačních objektů, postavených v letech 1945-55 v katastru obce Branov v části V Zádolí. Uvedl, že je vlastníkem pozemku č. parc. ....... a rekreačního objektu č. ........, plánované umístění ČOV se ho dotýká, výrazně ho omezuje, ačkoliv není vlastníkem ani prvním sousedem s pozemkem, na které má být stavba ČOV vybudována.    Usnesením stavebního úřadu ze dne 4.11.2009 čj: SO 557/2009/Ší-330 (dále též „rozhodnutí stavebního úřadu ze dne 4.11.2009“) bylo rozhodnuto tak, že žalobce není účastníkem řízení čj: SO 328.3-370/2009. V odůvodnění správní orgán uvedl, že stavba ČOV na pozemku č.parc. 437/1 (440 PK) v katastrálním území Branov, je ve vzdálenosti cca 50 m od nejbližší zástavby (chatová oblast). Objekt je zastřešený, kalojem bude zakryt železobetonovou deskou s litinovým vstupem. Dmychadla jako zdroj hluku budou umístěna na odpružených základech a opatřena protihlukovým krytem.  Čistírna nebude vykazovat nepříjemný zápach, je navržena jako aktivační, bude tedy pracovat na základě vnosu vzduchu a kyslíku a aerobních procesů. Stavba je od žadatele dostatečně vzdálená (cca 90 m), jeho vlastnické právo tak nemůže být přímo dotčeno. Stavební úřad dospěl k závěru, že podmínky pro účastenství nejsou splněny.    Proti tomuto usnesení podal žalobce odvolání, ve kterém poukázal na pojem „sousedního“ pozemku tak, jak je interpretován Ústavním soudem. Správní orgán bez jakékoliv opory konstatoval, že stavba ČOV nebude imitovat hluk ani zápach, nezabýval se imisemi světlem, prachem či zvýšenou dopravou. Umístěním stavby by došlo k výraznému zhoršení stávajícího výhledu z pozemku. Dále namítal nesprávná skutková zjištění, když údaj o vzdálenosti 90 m je nesprávný, z projektové dokumentace vyplývá vzdálenost mezi stavbami 58,5 m, vzdálenost pozemků 50,1 m. Uzavřel, že nebylo dodrženo ustanovení § 68 odst. 3 a § 50 odst. 2 správního řádu, navrhl, aby odvolací orgán napadené usnesení změnil tak, že odvolatel je účastníkem předmětného územního řízení.              O uvedeném odvolání rozhodl žalovaný správní orgán žalobou napadeným rozhodnutím ze dne 15.12.2009 tak, že s odkazem na ustanovení § 90 odst. 1 písm. c) správního řádu změnil část odůvodnění rozhodnutí tak, že se v odůvodnění věta „vzhledem k tomu, že stavba má být umístěna na pozemku p.č. 437/1 (440 PK) v k.ú. Branov a je od nemovitostí pana J. P. dostatečně vzdálena (cca 90 m), jeho vlastnické právo tak nemůže být přímo dotčeno“ nahrazuje textem, který je uveden ve výroku napadeného rozhodnutí s tím, že ve zbytku odůvodnění se rozhodnutí potvrzuje. Žalovaný správní orgán v odůvodnění napadeného rozhodnutí konstatoval obsah podaného odvolání, poukázal na ustanovení § 90 odst. 1 a § 90 odst. 5 správního řádu s tím, že odvolatel napadl dvě věci. Jednak pojem sousední pozemek a jednak nesprávné skutkové zjištění vzdálenosti nemovitosti odvolatele od stavby ČOV. Odvolací orgán souhlasí s odvolatelem, že vzdálenost od jeho nemovitosti cca 90 m od ČOV byla v odůvodnění uvedena chybně, v předchozím odstavci odůvodnění usnesení však byla vzdálenost uvedena správně. Odvolatel neuvedl konkrétně, jak a čím bude jeho vlastnické právo přímo dotčeno, pokud se domáhá účastenství, musí specifikovat své potencionálně zasažené právo a své tvrzení opřít o konkrétní skutkové důvody. Odvolatel až v odvolání uvedl, že dojde k výraznému zhoršení stávajícího výhledu, dle názoru žalovaného stavba výhledové poměry neovlivní.    Z výše uvedeného obsahu spisového materiálu je zřejmé, že žalobou napadeným rozhodnutím změnil žalovaný správní orgán postavení správního orgánu odvolacího část odůvodnění rozhodnutí stavebního úřadu ze dne 4.11.2009, kterým bylo rozhodnuto tak, že žalobce není účastníkem územního řízení o umístění kanalizace a ČOV v katastrálním území Branov. Změna spočívala v tom, že jedna věta odůvodnění prvostupňového rozhodnutí stavebního úřadu ze dne 4.11.2009 (usnesení je nutno považovat za jeden z typů rozhodnutí) byla nahrazena textem, obsahujícím obecnou úvahu o tom, koho je nutno považovat za vlastníka sousedních nemovitostí se závěrem, že vzhledem k umístění jeho nemovitosti nedojde ke změně majetkového či jiného statutu, která by byla vyvolána účinky předmětného rozhodnutí o umístění stavby. Současně bylo  ve výroku uvedeno, že  ve zbytku se odůvodnění  rozhodnutí potvrzuje    Možný způsob rozhodnutí odvolacího správního orgánu je upraven v ustanovení § 90 zákona č. 500/2004 Sb., správní řád, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „správní řád“). Z ustanovení § 90 správního řádu vyplývá, že odvolací orgán může odvoláním napadené rozhodnutí nebo jeho část zrušit a řízení zastavit, napadené rozhodnutí nebo jeho část zrušit a věc vrátit k novému projednání, napadené rozhodnutí nebo jeho část změnit (§ 90 odst. 1 správního řádu) nebo může řízení zastavit (§ 90 odst. 4 správního řádu). Pokud odvolací orgán neshledá důvod pro postup podle odstavců 1 až 4, odvolání zamítne a napadené rozhodnutí potvrdí. Jestliže správní orgán změní nebo zruší napadené rozhodnutí jen z části, ve zbytku je potvrdí  (§ 90 odst. 5 správního řádu).    Pokud jde o oprávnění změnit odvoláním napadené rozhodnutí je z ustanovení § 90 odst. 1 písm. c) správního řádu, na které napadené rozhodnutí odkazuje, zřejmé, že změna může spočívat i v tom, že odvolací správní orgán změní část odůvodnění odvoláním napadeného rozhodnutí. Oprávněn je k tomu v případě, je-li to zapotřebí k odstranění vad odůvodnění.    Oproti předcházející právní úpravě, jež byla provedena zákonem č. 71/1967 Sb., o správním řízení, ve znění pozdějších předpisů, je podle nyní platného správního řádu výslovně uvedeno oprávnění odvolacího orgánu změnit odůvodnění odvoláním napadeného rozhodnutí. Právní úprava, provedená předcházejícím správním řádem, takové výslovné oprávnění neobsahovala. Oprávnění změnit odůvodnění rozhodnutí ze strany odvolacího správního orgánu bylo dovozeno judikaturou. Bylo však jednoznačně judikováno, že změna odůvodnění může být provedena jen v odůvodnění samotném. To znamená, že pokud odvolací správní orgán dospěl k závěru, že důvody pro přijetí určitého výroku prvostupňový správní orgán uvedl nesprávně či neúplně, mohl korekci tohoto odůvodnění odvolací orgán provést pouze v odůvodnění svého odvolacího rozhodnutí (viz např. rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 29.5.2003 čj: 7 A 181/2000-29, publikovaný pod č. 11/2003 Sb. NSS).    Jak již bylo uvedeno, nyní platný správní řád obsahuje výslovně oprávnění  odvolacího správního orgánu  změnit v části odůvodnění prvostupňového správního orgánu.              Nabízí se otázka, zda tato skutečnost znamená to, že změna části odůvodnění se projeví ve výroku rozhodnutí odvolacího správního orgánu či nikoliv.  Soud se přiklání ke stanovisku, že tomu tak není. Bylo by nelogické, aby odvolací orgán měnil odůvodnění prvostupňového rozhodnutí samostatným výrokem, když úvahu o tom, proč z části mění odůvodnění prvostupňového rozhodnutí, může odvolací orgán projevit ve svém odůvodnění.    Je totiž nutno vycházet z toho, že odvoláním lze napadnout výrokovou část rozhodnutí, odvolání jen proti odůvodnění rozhodnutí je nepřípustné (§ 82 odst. 1 správního řádu). To znamená, že i odvolací správní orgán musí při svém rozhodování vyjádřit svůj vztah k výroku prvostupňového správního orgánu, neboť výrok rozhodnutí je onou částí rozhodnutí správního orgánu, v níž je projeven výsledek rozhodovací pravomoci správního orgánu. Ve výroku rozhodnutí je obsažen výsledek autoritativního rozhodování správního orgánu, výrokem rozhodnutí jsou ukládány povinnosti, stanovena či deklarována práva účastníků řízení. Odvolací orgán pak ve výroku svého rozhodnutí vyjádří to, zda odvoláním napadené rozhodnutí ruší (a řízení zastaví nebo vrátí k novému projednání), změní nebo potvrdí. Vždy však ve výroku svého rozhodnutí musí odvolací orgán vyjádřit, co činí s výrokem odvoláním napadeného prvostupňového rozhodnutí.      Pokud správní řád hovoří o tom, že odvolací správní orgán je oprávněn odvoláním napadené rozhodnutí nebo jeho část změnit, vyjádřil tím zákonodárce to, že odvolací správní orgán je oprávněn změnit buď zcela nebo z části výrok odvoláním napadeného rozhodnutí. Pokud se v další části uvedeného právního ustanovení hovoří o tom, že je-li to zapotřebí k odstranění vad odůvodnění, změní odvolací správní orgán rozhodnutí v části odůvodnění, je tím vyjádřeno pouze to, že odvolací správní orgán může své rozhodnutí z části založit i na jiných důvodech, než které vyjádřil prvostupňový správní orgán v odvoláním napadeném rozhodnutí. Tato skutečnost se projeví ve změně odůvodnění, ve výroku odvolací orgán vyjádří, zda výrok prvostupňového rozhodnutí – zjednodušeně řečeno- ruší, mění či potvrzuje.    I kdyby soud akceptoval závěr, že z výše uvedeného výslovného oprávnění odvolacího orgánu změnit část odůvodnění prvostupňového rozhodnutí vyplývá, že tato změna části odůvodnění prvostupňového správního orgánu se projeví ve výroku rozhodnutí odvolacího správního orgánu, musí konstatovat, že ve výroku rozhodnutí odvolacího správního orgánu se vždy musí projevit to, jakým způsobem se vypořádal s výrokem napadeného rozhodnutí. Vyplývá to nejen z ustanovení § 90 správního řádu, ze kterého je patrno, že odvolací správní orgán je oprávněn k odvolání buď napadené rozhodnutí zrušit (a řízení zastavit nebo vrátit k novému projednání) napadené rozhodnutí změnit nebo odvolání zamítnout a napadené rozhodnutí potvrdit. Vždy se jedná o oprávnění, které je nutno vztáhnout k výroku odvoláním napadeného prvostupňového rozhodnutí. V této souvislosti je nutno poukázat na již zmíněné ustanovení § 82 odst. 1 správního řádu, ze kterého vyplývá, že odvoláním lze napadnout výrokovou část rozhodnutí. To znamená, že odvolací správní orgán se výrokovou částí napadeného rozhodnutí musí vždy zabývat. V daném případě je z odvolání, které žalobce podal proti rozhodnutí stavebního úřadu ze dne 4.11.2009 zřejmé, že projevil nesouhlas s výrokem tohoto rozhodnutí, kterým mu nebylo přiznáno právo účastenství. Je tedy zřejmé, že odvolání směřovalo proti výroku prvostupňového rozhodnutí, je proto na odvolacím orgánu, aby se s tímto výrokem vypořádal. Lze poznamenat, že ze skutečnosti, že odvolatel v odůvodnění odvolání polemizuje s argumenty, obsaženými v odůvodnění prvostupňového rozhodnutí, neznamená to, že odvolání je nepřípustné proto, že směřuje proti odůvodnění rozhodnutí. Za takové nepřípustné odvolání je nutno považovat pouze takové, ve kterém je výslovně odvolatelem uvedeno, že se domáhá pouze a jedině změny odůvodnění rozhodnutí. Taková situace v daném případě nenastala.    Jak již bylo uvedeno, žalobou napadeným rozhodnutím byla změněna část odůvodnění rozhodnutí stavebního úřadu ze dne 4.11.2009 tak, že jedna věta z odůvodnění byla nahrazena jiným textem. Současně bylo vysloveno, že ve zbytku odůvodnění se rozhodnutí potvrzuje. Jakým způsobem bylo rozhodnuto ve vztahu k výroku prvostupňového rozhodnutí ze dne 4.11.2009 však ve výroku žalobou napadeného rozhodnutí zcela absentuje. Není tedy zřejmé, zda výrok prvostupňového rozhodnutí ze dne 4.11.2009 byl zrušen, změněn či potvrzen. Poslední věta výroku žalobou napadeného rozhodnutí se rovněž vztahuje pouze k odůvodnění rozhodnutí ze dne 4.11.2009, když je výslovně uvedeno, že se potvrzuje ve zbytku odůvodnění rozhodnutí. Uvedená skutečnost způsobuje nepřezkoumatelnost žalobou napadeného rozhodnutí pro nesrozumitelnost, neboť není zřejmé, jakým způsobem bylo ve vztahu k výroku rozhodnutí stavebního úřadu ze dne 4.11.2009 žalovaným jako odvolacím správním orgánem rozhodnuto.    Je vhodné poznamenat, že otázku nepřezkoumatelnosti správního rozhodnutí posuzoval soud přesto, že v žalobě nebyla namítána. Vycházel přitom z již ustálené judikatury, podle níž zásada upravená v ustanovení § 75 odst. 2 s.ř.s., podle níž krajský soud přezkoumá napadené výroky rozhodnutí pouze v mezích žalobních bodů, je pro prolomena v případě, kdy soud shledá, že žalobou napadené rozhodnutí je nepřezkoumatelné. Proto soud k  nepřezkoumatelnosti přihlédl z úřední povinnosti (viz např. rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 24.11.2003 2 Asz 23/2003-39, ze dne 20.12.2005 čj: 2 Asz 433/2004-71, ze dne 12.12.2003 čj: 2 Ads 33/2003-78, ze dne 9.6.2004 čj: 5 A 157/2002-35, všechny rozsudky na www.nssoud.cz.)    Přes závěr o nepřezkoumatelnosti žalobou napadeného rozhodnutí pro nesrozumitelnost se soud zabýval námitkami, které žalobce uplatnil v podané žalobě. K námitkám, uvedených v podané žalobě, soud uvádí následující:    Žalobce v podané žalobě namítal, že bylo rozhodnuto v rozporu s ustanovením § 90 odst. 1 písm. c) správního řádu, když žalobce proti prvostupňovému rozhodnutí brojil proto, že obsahovalo nesprávná skutková zjištění, resp. činilo závěry bez skutkových zjištění. Vady byly odstraněny pouze formálně. K této námitce je nutno konstatovat, že z spisu je zřejmé, že ke skutkovému zjištění žalobce uplatnil námitky až v odvolání, ve kterém namítal nesprávnost údaje vzdálenosti uvažované stavby ČOV od jeho nemovitosti, když vzdálenost nečiní cca 90 m, ale cca 50 m. Tento nedostatek byl odstraněn žalobou napadeným rozhodnutím, když žalovaný konstatoval, že nelze vyloučit, že šlo o písemnou chybu, když v předchozí části odůvodnění rozhodnutí stavebního úřadu ze dne 4.11.2009 je zmíněna vzdálenost 90 m. Navíc předmětná věta, uvedená v odůvodnění prvostupňového rozhodnutí stavebního úřadu byla nahrazena úvahou o pojmu vlastníka sousedního pozemku, tak jak je ve výroku napadeného rozhodnutí uvedeno.    Žalobce dále namítal, že napadené rozhodnutí nevychází ze skutkového stavu, ale pouze z domněnky žalovaného, což je zřejmé z výslovného textu, když žalovaný uvedl, že „ ... se domnívá, že stavba ČOV ...“  Tuto námitku soud shledal důvodnou pouze v tom směru, že jde o ne zcela přesnou formulaci stanoviska žalovaného správního orgánu, ne příliš přiléhavá formulace odůvodnění napadeného rozhodnutí by sama o sobě nebyla důvodem pro zrušení napadeného rozhodnutí.    Žalobce dále v podané žalobě namítal, že skutková zjištění jsou nesprávná, pokud jde o vzrostlou zeleň, bylo na místě zabývat se její trvanlivostí, navíc tato skutečnost byla zmíněna až ve druhém stupni správního řízení, navíc je stávající zeleň zničená. K těmto námitkám soud uvádí, že v případě, že odvolací správní orgán zjistil, že ve výhledu žalobce se nachází vzrostlá zeleň, nebylo jeho povinností zabývat se otázkou trvanlivosti této zeleně. Při posuzování jakéhokoliv skutkového stavu je nutno vycházet ze stavu, který existuje v době vydání rozhodnutí správního orgánu. Skutečnost, že se otázkou zeleně zabývaly správní orgány až v odvolacím řízení byla způsobena tím, že žalobce až v odvolání tvrdil, že jednou ze skutečností, která znamená, že je dotčen ve svých právech, je zhoršení výhledu z jeho nemovitosti. Dříve žalobce tuto skutečnost neuplatnil, proto se jí správní orgán nemohl zabývat. Bylo na žalobci, aby všechny skutečnosti, které považuje za rozhodující k posouzení otázky, zda přichází v úvahu jako účastník územního řízení, tedy všechny skutečnosti, ze kterých dovozuje, že dojde k přímému dotčení žalobce na jeho právech jako vlastníka nemovitosti, uvedl již v podané žádosti o přiznání statutu účastníka řízení.    Důvodnou byla shledána námitka, v níž žalobce poukázal na to, že se žalovaný správní orgán nevypořádal se všemi námitkami žalobce. Z obsahu podaného odvolání je zřejmé, že žalobce, kromě výrazného zhoršení stávajícího výhledu, namítal, že se správní orgán nezabýval imisemi světlem, prachem či zvýšenou dopravou. Je pravdou, že ani tyto námitky žalobce nekonkretizoval, žalovaný správní orgán se však k otázkám těchto imisí a námitkou zvýšené dopravy vůbec v odůvodnění napadeného rozhodnutí nezabýval.      S přihlédnutím k závěru o nepřezkoumatelnosti žalobou napadeného rozhodnutí pro nesrozumitelnost a s přihlédnutím k tomu, že žalobu soud shledal z části důvodnou, soud žalobou napadené rozhodnutí zrušil a věc vrátil žalovanému k dalšímu řízení (§ 78 odst. 1, odst. 4 s.ř.s.). V dalším řízení žalovaný správní orgán znovu rozhodne o odvolání žalobce proti rozhodnutí stavebního úřadu ze dne 4.11.2009. Ve výroku nového rozhodnutí pak vyjádří jakým způsobem se vypořádal s výrokem odvoláním napadeného rozhodnutí stavebního úřadu ze dne 4.11.2009, aby bylo zřejmé, jakým způsobem ve vztahu k tomuto výroku jako odvolací orgán rozhodl.    Vzhledem k závěru o nepřezkoumatelnosti napadeného rozhodnutí rozhodl soud podle § 76 odst. 1 písm. a) s.ř.s. bez nařízení jednání.    Výrok o nákladech řízení je odůvodněn ustanovením § 60 odst. 1 s.ř.s., žalobce měl ve věci úspěch, proto mu právo na náhradu nákladů řízení přísluší. Náklady řízení představují částku 2.000,-Kč za soudní poplatek zaplacený z podané žaloby v kolcích a odměnu za zastupování žalobce advokátem za dva úkony právní služby (příprava a převzetí zastoupení, podání žaloby po 2.100,-Kč) ( § 7, § 9, § 11 odst. 1 vyhl. č. 177/1996 Sb., ve znění pozdějších předpisů ) a 2x režijní paušál po 300,-Kč (§ 13 odst. 3 vyhl. č. 177/1996 Sb., ve znění pozdějších předpisů ). Celkem náklady řízení představují částku 6.800,-Kč.             P o u č e n í :                 Proti tomuto rozhodnutí lze podat kasační stížnost ve lhůtě dvou týdnů ode dne jeho doručení. Kasační stížnost se podává ve dvou (více) vyhotoveních u Nejvyššího správního soudu, se sídlem Moravské náměstí 6, Brno. O kasační stížnosti rozhoduje Nejvyšší správní soud.   Lhůta pro podání kasační stížnosti končí uplynutím dne, který se svým označením shoduje se dnem, který určil počátek lhůty (den doručení rozhodnutí). Připadne-li poslední den lhůty na sobotu, neděli nebo svátek, je posledním dnem lhůty nejblíže následující pracovní den. Zmeškání lhůty k podání kasační stížnosti nelze prominout.   Kasační stížnost lze podat pouze z důvodů uvedených v § 103 odst. 1 s. ř. s. a kromě obecných náležitostí podání musí obsahovat označení rozhodnutí, proti němuž směřuje, v jakém rozsahu a z jakých důvodů jej stěžovatel napadá, a údaj o tom, kdy mu bylo rozhodnutí doručeno.   V řízení o kasační stížnosti musí být stěžovatel zastoupen advokátem; to neplatí, má-li stěžovatel, jeho zaměstnanec nebo člen, který za něj jedná nebo jej zastupuje, vysokoškolské právnické vzdělání, které je podle zvláštních zákonů vyžadováno pro výkon advokacie.   Soudní poplatek za kasační stížnost vybírá Nejvyšší správní soud. Variabilní symbol pro zaplacení soudního poplatku na účet Nejvyššího správního soudu lze získat na jeho internetových stránkách: www.nssoud.cz.           V Praze dne 31. července 2013                    JUDr.Hana Veberová          předsedkyně senátu