Jestliže v navazujícím správním řízení správní orgán I. stupně dospěl ke zcela protikladnému závěru o tom, že předmětem rozhodnutí o zajištění, které je - ve znění rozhodnutí o odvolání - přezkoumáváno správním soudem, nebyly vybrané výrobky podle zákona o spotřebních daních, je námitka žalobce o tom, že se správní úřady obou stupňů v řízení o zajištění zboží nezabývaly skutečností, zda předmětem zajištění byly vybrané výrobky ve smyslu § 1 odst. 1 písm. a) a odst. 2 zákona č. 353/2003 Sb., o spotřebních daních, důvodná a tato skutečnost je bez ohledu na důvodnost dalších žalobních námitek důvodem pro zrušení rozhodnutí soudem pro nepřezkoumatelnost a nedostatek odůvodnění.

11 Af 6/2010 - 33 ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY  Městský soud v Praze rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr.Hany Veberové a soudců Mgr.Marka Bedřicha a JUDr.Jitky Hroudové v právní věci žalobce J. C., bytem ve F., P. 1100, zastoupeného JUDr.Václavem Hodanem, advokátem se sídlem v Praze 2, Wenzigova 5, proti žalovanému Generálnímu ředitelství cel, se sídlem v Praze 4, Budějovická 7, o žalobě proti rozhodnutí žalovaného správního úřadu ze dne 5.1.2010, čj: 233-2/2010-900000/302 t a k t o : I. Rozhodnutí Generálního ředitelství cel ze dne 5.1.2010, č.j. 233-2/2010- 9000000/302, s e z r u š u j e a věc se vrací žalovanému k dalšímu řízení. II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci náhradu nákladů řízení v částce 6.800,- Kč do třiceti dnů od právní moci rozsudku k rukám zástupce žalobce JUDr.Václava Hodana, advokáta. Odůvodnění  Žalobce se žalobou, doručenou Městskému soudu v Praze, domáhal přezkoumání a zrušení rozhodnutí Generálního ředitelství cel ze dne 5.1.2010, kterým byl v odvolacím řízení změněn výrok rozhodnutí Celního ředitelství v Ústí nad Labem ze dne 29.9.2009, kterým bylo žalobci zajištěno zboží, které měl coby přepravce na základě smlouvy o přepravě, uzavřené s vlastníkem zboží, v okamžiku zajištění celními orgány ve svém držení. Žalobce má za to, že rozhodnutí správního úřadu je nezákonné, neboť rozhodnutí správních úřadů byla vydána v rozporu s článkem 2 odst.2, články 4 odst.1 a 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod a v rozporu s ustanovením § 2 odst.1 a 2 zákona č. 337/1992 Sb., o správě daní a poplatků, ve znění pozdějších předpisů. Podle názoru žalobce pro zajištění předmětného zboží nebyly vůbec splněny zákonné podmínky, což žalovaný v přímém rozporu s ustanovením § 50 odst. 3 2 11 Af 6/2010  žalobce nijak nepřezkoumával a protože se žalovaný v př mém rozporu se smys em a ú em institutu zajištění nijak nezabýval dalším osudem zajištěného zboží ve vztahu k žalobci coby detentorovi tohoto zboží. Postup celních úřadů vůči žalobci je v daném případě zatížen svévolí. Zajištěné zboží, za které žalobce na podkladě smlouvy o přepravě převzal odpovědnost a nesl ji v okamžiku zajištění, zůstává nadále v dispozici celních orgánů.  Žalobce namítl, že žalovaný odvolací správní úřad v rozporu se zásadou zákonnosti transparentně a řádně nezdůvodnil, proč správce daně užil podle názoru žalobce protiprávně oba zajišťovací tituly současně v nejistotě, když podle názoru žalobce nepostačuje v kontextu odvolacích námitek strohé tvrzení žalovaného, že ustanovení § 115 zákona č. 353/2003 Sb. do výroku prvostupňového rozhodnutí bylo nadbytečné.  Žalobce rovněž namítl, že se žalovaný odvolací správní úřad nevypořádal s námitkou nezákonnosti postupu celního ředitelství v tom, že vozidlo registrační značky 2L 93088 bylo zadržováno ode dne 27.9. do dne 29.9.2009 nezákonně, když nakonec nebylo celními orgány za zákonem stanovených a splněných podmínek zajištěno, což implikuje neplatnost opatření k zajištění vozidla, trvající ode dne 27.9.2009 až do vydání rozhodnutí o zajištění přepravovaného zboží ze dne 29.9.2009. Podle názoru žalobce je nedostatečné, pokud žalovaný uvedl, že dne 29.9.2009 již odpadl důvod vydávat rozhodnutí o zajištění dopravního prostředku, neboť byl téhož dne vrácen odvolateli.  V pátém žalobním bodě žalobce namítl, že žalovaný postupoval v rozporu s daňovým řádem, kdy odvolací námitky vůči postupu celního ředitelství v souvislosti s kontrolou přepravovaného zboží ohledně úvodního telefonování pracovníků celního ředitelství žalobci a následně provedené a telefonicky vynucené kontroly zůstaly nevypořádány. Podle názoru žalobce bylo povinností žalovaného se s námitkou ohledně kontinuity postupu celního ředitelství, ústícího do zajištění zboží, transparentně zabývat k odvolacím námitkám žalobce a v odůvodnění rozhodnutí se s nimi srozumitelně vypořádat. Tvrzení žalovaného o tom, že kontrola byla provedena na základě ustanovení § 41 a 42 zákona o spotřebních daních, není rozvedeno, zdůvodněno a nemá oporu v doložených skutkových okolnostech. Žalovaný se v rozporu se svými povinnostmi odvolacího orgánu nijak nevypořádal s odvolacími námitkami žalobce, že celní ředitelství postupovalo v rozporu s ustanovením § 42 odst .4 zákona č. 353/2003 Sb., když nevyhotovilo bezodkladně po zadržení vozidla a zboží dne 27.9.2009 protokol, ve kterém by byly uvedeny transparentně a v souladu se skutečností důvody zajištění zboží a podpis stvrzených vybraných výrobků.  Žalobce namítl, že žalovaný se naprosto nevypořádal s odvolací námitkou, vznesenou ke skutečnosti, že mezi opatřením k zajištění zboží a vozidla a vydáním formálního rozhodnutí o zajištění přepravovaného zboží uplynuly dva dny, aniž by byla tato časová prodleva celními orgány jakkoli vysvětlena. Jestliže prvostupňový správce daně ani žalovaný nezdůvodnili, proč, z jakého konkrétního důvodu rozhodnutí o zajištění bylo vydáno po více než 48 hodinách od omezení žalobce celními orgány, jednají správní úřady v rozporu s Listinou základních práv a svobod. Obdobně Generální ředitelství cel nerozhodlo o odvolání žalobce proti rozhodnutí o zajištění bez zbytečných průtahů, žalovaný nepředložil žádné důvody, pro které bylo o odvolání žalobce rozhodnuto po více než třech měsících v situaci, kdy zboží bylo dosud celními orgány zadržováno. 3 11 Af 6/2010  ce namítl, že nelze souhlasit s tvrzeními žalovaného, k rými obha uj postup, př kter m je zajištěno zboží, o kterém je celním orgánem v postavení správce daně tomu, komu je zboží zajišťováno, tvrzeno, že jde o vybraný výrobek a současně je z paralelního postupu celního úřadu patrné, že nemá jistotu v tom, zda se o vybraný výrobek vůbec jedná. V daném případě nebylo možno vůbec hovořit o důvodném podezření, coby legitimním důvodu k uplatnění institutu zajištění, pokud dosud pouze obecně formulované podezření není celním orgánem rozvedeno či specifikováno v míře nezbytné nutné proto, aby mohla dotčená osoba přiměřeně uplatnit svá procesní práva a postupu celních orgánů se legitimně bránit. Institut zajištění je možno uplatnit v souladu se zákonem pouze a výhradně ve vztahu k vybraným výrobkům, což znamená, že celní orgán při zajištění musí vědět, že jde o vybrané výrobky a nestačí se to pouze domnívat či mít podezření. Zákon o spotřebních daních postup, kdy dojde k zajištění zboží coby vybraných výrobků, o kterém je následně uznáno, že se o vybrané výrobky nejedná vůbec nepředpokládá a tudíž ani nepřipouští zákonné zajištění podle ustanovení § 42 zákona č. 353/2003 Sb. toho, co není vybraným výrobkem. Celní ředitelství vůči žalobci postupovalo tak, jak nesmělo, neboť bylo povinno ke zdrženlivosti či uváženému postupu stran aplikace institutu zajištění.  Žalobce rovněž namítl, že žalovaný postupoval v přímém rozporu s ustanovením § 2 odst. 1 a § 50 odst. 3 zákona o správě daní a poplatků, když se nijak nevypořádal s tím, zda-li byly celním ředitelstvím zajištěny vybrané výrobky a případně jaké, či nikoliv. Od tohoto defektu se odvíjí další, tj. že rozhodnutí, kterým bylo žalovaným v řízení, vedeném podle zákona o správě daní a poplatků s konečnou platností rozhodnuto o právní moci a zákonnosti prvostupňového rozhodnutí, nijak ve vztahu k žalobci neřeší další osud zajištěného zboží, které je dosud předmětem právního vztahu mezi žalobcem (přepravcem) a jeho vlastníkem (zadavatelem přepravy). Celní orgány k okamžiku podání žaloby se žalobcem nezahájily správní řízení, směřující k řádnému objasnění a prokázání skutkového stavu věci, jež by mohlo vyústit v propadnutí zajištěného zboží, pokud by se mělo jednat o vybrané výrobky. To znamená, že rozhodnutí žalovaného směřuje zcela účelově a v rozporu se zákonem k tomu, aby byl nelegitimně vytvořen prostor k tomu, aby celní orgány nemusely jednat bez zbytečných průtahů tak, aby jejich postup směřoval k meritornímu rozhodnutí, v němž by se rozhodlo bez průtahů o konečném stavu zajištěného zboží.  Podle názoru žalobce je zcela nepřípadné a absurdní tvrzení žalovaného o tom, že k protokolu o důvodném porušení právních předpisů sděluje Generální ředitelství, že tento protokol byl vydán omylem a neměl být vůbec vyhotoven. Toto nezdůvodněné tvrzení žalovaného při vypořádání příslušných odvolacích námitek nutně osvědčuje nezákonnou účelovost argumentace Generálního ředitelství cel a současně protiprávní postup, uplatněný vůči žalobci celním ředitelstvím, který žalovaný svým rozhodnutím namísto, aby si plnil své procení povinnosti s rozhodnutím kryje, což je zřejmě hlavní smysl žalobou napadeného rozhodnutí. Podle názoru žalobce je v rozporu se zdravým rozumem i logickým uvažováním v intencích ustanovení článku 2 odst. 2 Listiny základních práv a svobod, aby bylo akceptováno nesmyslné tvrzení žalovaného, že písemnost ze dne 27.7.2009, v níž je žalobce orgánem státní výkonné moci v ex officio vedeném řízení explicitně označen za osobu, u níž bylo zjištěno důvodné podezření z porušení právních předpisů, po předchozím ukládání povinností celním orgánem vznikla omylem. Zde uplatněný postup žalovaného je podle názoru žalobce usvědčujícím ze lhaní celních úřadů a jejich protiprávního svévolného a netransparentního postupu. 4 11 Af 6/2010  o správního úřadu k podané žalobě vyplývá, že  ákonnou podm nkou či z konným předpokladem zajištění tabákových výrobků bylo důvodné podezření, že se jedná o vybrané výrobky ve smyslu zákona o spotřebních daních, neboť byly dopravovány ve větším množství bez dokladů uvedených v ustanovení § 42 odst. 1 písm. b) zákona o spotřebních daních, přičemž zásilka byla vybavena průvodním dokladem, který tabák označoval jako Mixed Strips, z čehož nebylo možno seznat, že nejde o vybraný výrobek. Žalovaný se nezabýval ve svém rozhodnutí dalším osudem tabáku, neboť to ani není předmětem rozhodování v odvolacím řízení proti rozhodnutí o zajištění zboží. Žalovaný rozhodl pouze o tom, zda byly splněny zákonné podmínky zajištění ke dni zajištění tabákových výrobků.  Žalovaný se dostatečně vypořádal s odvolací námitkou ohledně nevydání rozhodnutí o zajištění vozidla, vypořádal se i s dostatečným vypuštěním nadbytečného odkazu na ustanovení § 115 zákona o spotřebních daních s tím, že k zajištění došlo dne 27.9.2009, následující den byl dnem státního svátku a rozhodnutí o zajištění bylo vydáno naprosto v souladu se zákonem následující pracovní den po vyhotovení protokolu, současně dne 29.9.2009 bylo vozidlo protokolárně žalobci vráceno a důvod rozhodovat o jeho zajištění tak odpadl.  Pokud žalobce namítal, že se žalovaný nevypořádal s námitkou, zda vozidlo bylo zastaveno či kontrolováno na parkovišti, pak žalovaný připouští nepřesnost v protokolu, nicméně tato nepřesnost neměla žádný vliv na rozhodnutí o zajištění. Současně se žalovaný vypořádal i s námitkou o nevyhotovení protokolu ze dne 27.9.2009, přičemž ze spisu vyplývá, že tento protokol vyhotoven byl a sám žalobce jej podepsal. Pokud jde o námitky, týkající se časové prodlevy mezi zajištěním a vydáním rozhodnutí, žalovaný s výkladem žalobce nesouhlasí, neboť v odůvodnění napadeného rozhodnutí tuto namítanou okolnost rovněž dostatečně odůvodnil a podle jeho názoru ani k žádné časové prodlevě nedošlo.  Pokud žalobce namítal vydání rozhodnutí o odvolání v nepřiměřeně dlouhé dvouměsíční lhůty, žalovaný má za to, že rozhodl do dvou měsíců od postoupení odvolání, tedy ode dne 6.11.2009, a protože odvolání žalobce bylo shledáno nedůvodným, nemohl žalobce ani být v této souvislosti jakkoli zkrácen na svých právech. Pokud měl žalobce za to, že odvolací řízení trpí průtahy, nebránilo mu nic v tom, aby upozornil nadřízený orgán na možné průtahy podle příslušného ustanovení daňového řádu, či soudního řádu správního.  Žalovaný závěrem zdůraznil, že rozhodnutí o zajištění bylo rozhodnutím Celního ředitelství v Ústí nad Labem ze dne 1.2.2010, č.j.: 1397/2010-200100-34, zrušeno, avšak žalobce se proti zrušení rozhodnutí o zajištění odvolal a znemožňuje svou faktickou nečinností předání zajištěných tabákových výrobků bez zbytečných průtahů. Z tohoto důvodu má žalovaný za to, že námitka ohledně průtahů odvolacího řízení je nepřípadná a účelová.  Z obsahu spisového materiálu, který byl soudu předložen žalovaným správním úřadem, byly zjištěny následující, pro rozhodnutí ve věci samé podstatné skutečnosti:  Dne 27.9.2009 prováděla hlídka skupiny mobilního dohledu Celního ředitelství v Ústí nad Labem v obci Frýdlant kontrolu podle ustanovení § 41 odst. 4 zákona č. 325/2003 Sb., o spotřebních daních. V rámci této kontroly byl kontrolován dopravní prostředek tovární značky MAN, registrační značky 2L 93088, jehož řidičem byl žalobce. V rámci kontroly bylo zjištěno, že v nákladovém prostoru dopravního prostředku je dopravováno větší množství 5 11 Af 6/2010  é v ustanovení § 4 odst.3 písm.j) zákona o spotřebních d ních. N z k dě té o skutečnos byl žalobce vyzván, aby prokázal zdanění vybraných výrobků nebo oprávněné nabytí vybraných výrobků bez daně. Protože žalobce zdanění vybraných výrobků neprokázal, celní ředitelství se rozhodlo vybrané výrobky zajistit podle ustanovení § 42 odst.1 písm.b) a § 115 zákona o spotřebních daních rozhodnutím ze dne 29.9.2009. Proti rozhodnutí o zajištění zboží podala kontrolovaná osoba dne 6.10.2009 odvolání, které bylo postoupeno odvolacímu správnímu úřadu. Generální ředitelství cel vydalo ve věci odvolání rozhodnutí, které se spisovým materiálem doručilo celnímu ředitelství dne 26.1.2010. Vzhledem k tomu, že ze spisového materiálu vyplývá, že zajištěné zboží nebylo v okamžiku zajištění vybraným výrobkem ve smyslu zákona o spotřebních daních, rozhodlo celní ředitelství rozhodnutím ze dne 1.2.2010 tak, že rozhodnutí ze dne 29.9.2009, kterým byly žalobci zajištěny tabákové výrobky obchodního označení Mixed Strips o celkovém množství 5.000 kilogramů zrušeno a zajištěné výrobky měly být kontrolované osobě bez zbytečných průtahů vráceny v neporušeném stavu.  Městský soud v Praze přezkoumal žalobou napadené rozhodnutí a jemu předcházející řízení před správními úřady obou stupňů z hlediska žalobních námitek, uplatněných v podané žalobě a při přezkoumání vycházel ze skutkového a právního stavu, který tu byl v době vydání napadeného rozhodnutí (ustanovení § 75 zákona č. 150/2002 Sb., soudního řádu správního, ve znění pozdějších předpisů - dále jen s.ř.s.). Vzhledem k tomu, že žádný z účastníků řízení výslovně nepožádal o nařízení ústního jednání, vyjádřili tím žalobce i žalovaný správní úřad svůj souhlas se zamýšleným postupem soudu rozhodnout ve věci samé bez nařízení ústního jednání. Z tohoto důvodu soud postupoval podle ustanovení § 51 odst.1 s.ř.s. a o podané žalobě rozhodl, aniž ústní jednání nařizoval. Věc soud posoudil takto:  Žalobce se podanou žalobou domáhal přezkoumání a zrušení pravomocného rozhodnutí žalovaného odvolacího správního úřadu, jímž byl v odvolacím řízení změněn výrok rozhodnutí Celního ředitelství v Ústí nad Labem ze dne 29.9.2009, a jímž bylo žalobci podle ustanovení § 42 odstavec 1 písm.b/ zákona č. 353/2003 Sb., o spotřebních daních, ve znění účinném do 31.3.2010 (dále jen zákon o spotřebních daních) zajištěno zboží, které měl coby přepravce na základě smlouvy o přepravě, uzavřené s vlastníkem zboží, v okamžiku zajištění celními orgány ve svém držení.  Podle ustanovení § 41 odstavec 4 zákona o spotřebních daních jsou kterýkoliv celní úřad nebo celní ředitelství oprávněny zastavovat dopravní prostředky a provádět jejich kontrolu za účelem zjištění, zda druh a množství dopravovaných vybraných výrobků odpovídají druhu a množství vybraných výrobků uvedených v průvodních dokladech nebo v dokladech stanovených pro dopravu vybraných výrobků. Tuto kontrolu jsou celní úřad nebo celní ředitelství oprávněny provádět také u dopravovaných zásilek. Kontrolovaná osoba je povinna úkony vyplývající z tohoto oprávnění strpět a poskytnout celnímu úřadu nebo celnímu ředitelství potřebnou součinnost.  Podle ustanovení § 42 odstavec 1 písm.b/ téhož zákona zjistí-li celní úřad nebo celní ředitelství, že vybrané výrobky jsou dopravovány ve větším množství (viz ustanovení § 4 odstavec 3 písm.j/ téhož zákona) bez dokladu, uvedeného v ustanovení § 5 zákona o spotřebních daních, rozhodne o zajištění těchto vybraných výrobků, popřípadě i dopravního prostředku, který je dopravuje. 6 11 Af 6/2010  á, že důvodem pro zajištění dopravovaných vybraných výrobků podle us anovení § 42 odstav c 1 písm.b/ zákona o spotřebních daních je skutečnost, že vybrané výrobky jsou dopravovány, aniž by se jednalo o vybrané výrobky pro osobní spotřebu, bez dokladu uvedeného v ustanovení § 5. Zákon stanoví, že zdanění vybraných výrobků do volného daňového oběhu již uvedených se prokazuje pouze tehdy, nejedná-li se o vybrané výrobky pro osobní spotřebu (ustanovení § 5 odst.1 věta poslední). Co se považuje za množství vybraných výrobků pro osobní spotřebu, je stanoveno pro jednotlivé vybrané výrobky v ustanovení § 4 odst.5 a 6, přičemž k posouzení, zda se jedná o vybrané výrobky pro osobní spotřebu nebo pro účely podnikání se obdobně (tedy v plném rozsahu) použije též ustanovení § 32 odst. 2, 4 a 5 (tedy demonstrativní výčet skutečností, které se berou při posuzování v úvahu a možnost celního úřadu na místě rozhodnout, že i větší množství vybraných výrobků, než uvádí ustanovení § 4 odst. 5, je možno považovat za osobní spotřebu, pokud to vyplyne ze skutečností podle ustanovení § 32 odst.2 zákona o spotřebních daních).  S ohledem na oprávnění rozhodnout o zajištění vybraných výrobků, stanovené rovněž celním ředitelstvím, je třeba vycházet z toho, že posuzovat skutečnosti a případně rozhodnout o tom, že rovněž větší množství vybraných výrobků je pro osobní spotřebu, přísluší rovněž celnímu ředitelství.  Dalším důvodem pro zajištění dopravovaných vybraných výrobků je buď skutečnost, že údaje na dokladech, uvedených v předchozích ustanoveních – odstavcích 1 a 2 – jsou nesprávné nebo nepravdivé nebo tento doklad je nepravý, pozměněný nebo padělaný. Tyto skutečnosti nebudou vždy celní úřad nebo celní ředitelství schopny posoudit na místě, proto postačí i pouhá pochybnost o skutečnostech, za nichž lze vybrané výrobky zajistit (viz odstavec 10 – Rozhodnutí o zajištění vybraných výrobků (…), pokud se prokáže, (…), musí být zrušeno…). Oprávnění celního úřadu nebo celního ředitelství uvedené v tomto ustanovení se netýká jen dopravovaných vybraných výrobků, ale i dopravního prostředku, který dopravoval vybrané výrobky, u nichž je dán některý z důvodů pro jejich zajištění.  Žalobce v podané žalobě – mimo jiné - namítl, že žalovaný odvolací správní úřad postupoval v přímém rozporu s ustanoveními § 2 odst. 1 a § 50 odst. 3 zákona o správě daní a poplatků, když se nijak nevypořádal s tím, zda-li byly celním ředitelstvím zajištěny vybrané výrobky a případně jaké, či nikoliv.  K uvedené žalobní námitce je třeba poukázat na skutečnost, že z obsahu spisového materiálu, který byl soudu předložen žalovaným správním úřadem, je zřejmé, že rozhodnutím Celního ředitelství v Ústí nad Labem ze dne 1.2.2010, č.j.: 1397/2010-200100-34, bylo rozhodnutí správního úřadu prvého stupně ze dne 29.9.2009, č.j. 10083-4/2009-200100-34, zrušeno a bylo vysloveno, že zajištěné výrobky budou kontrolované osobě bez zbytečných průtahů vráceny v neporušeném stavu. Z odůvodnění rozhodnutí ze dne 1.2.2010 pak vyplývá, že zajištěné zboží nebylo v okamžiku zajištění zboží vybraným výrobkem ve smyslu zákona o spotřebních daních.  Z uvedených skutečností vyplývá, že námitka žalobce o tom, že se správní úřady obou stupňů v řízení o zajištění zboží nezabývaly skutečností, zda předmětem zajištění byly vybrané výrobky ve smyslu ustanovení § 1 odstavec 1 písm.a/ a odstavec 2 zákona o spotřebních daních, je důvodná. V navazujícím správním řízení správní úřad prvého stupně dospěl ke zcela protikladnému závěru o tom, že předmětem rozhodnutí o zajištění, které je ve znění rozhodnutí o odvolání přezkoumáváno v tomto řízení správním soudem, nebyly 7 11 Af 6/2010 bních daních.  Předmětné zjištění odůvodňuje podle názoru soudu samo o sobě závěr o tom, že žalobou napadené rozhodnutí bylo vydáno v rozporu se zákonem a jsou zde proto důvody podle ustanovení § 78 odstavec 1 s.ř.s. k jeho zrušení pro nezákonnost.  Vzhledem k výše uvedeným skutečnostem se Městský soud v Praze již blíže nezabýval otázkou důvodnosti dalších uplatněných žalobních námitek, rozhodnutí pro nezákonnost zrušil a podle ustanovení § 78 odstavec 4 s.ř.s. věc vrátil žalovanému k dalšímu řízení. V tomto dalším řízení bude na odvolacím správním úřadu, aby se znovu zabýval opravným prostředkem žalobce a jeho jednotlivými námitkami, uplatněnými v průběhu správního řízení a vyjádřenými v podaném odvolání s přihlédnutím ke skutečnosti, zda a kdy nabylo právní moci rozhodnutí Celního ředitelství v Ústí nad Labem ze dne 1.2.2010. V intencích shora uvedeného – vázán právním názorem soudu, vysloveným ve zrušujícím rozsudku podle ustanovení § 78 odstavec 5 s.ř.s. – odvolací správní úřad znovu rozhodne o odvolání žalobce.  Výrok o nákladech řízení je odůvodněn ustanoveními § 60 odst.1 s.ř.s. Ve věci úspěšnému žalobci náleží náhrada nákladů řízení proti neúspěšnému žalovanému správnímu úřadu. Náhrada nákladů řízení představuje v dané věci zaplacený soudní poplatek z podané žaloby v částce 2.000,-Kč a dále odměna právního zástupce JUDr.Václava Hodana, advokáta, a jeho hotové výdaje. Mimosmluvní odměna v daném případě činí dva úkony právní služby po 2.100,-Kč (převzetí a příprava zastoupení, podání žaloby) podle ustanovení § 6, § 7, § 9 a § 11 odst. 1 advokátního tarifu a dvakrát režijní paušál po 300,-Kč za náhradu hotových výdajů podle ustanovení § 13 odst. 3 advokátního tarifu ve znění účinném v době konání příslušných úkonů právní služby. Celková výše přiznaných nákladů řízení tak činí 6.800,-Kč, jejichž povinnost k náhradě soud přiznal proti žalovanému k rukám právního zástupce žalobce ve třicetidenní lhůtě k plnění. P o u č e n í  Proti tomuto rozhodnutí lze podat kasační stížnost ve lhůtě dvou týdnů ode dne jeho doručení. Kasační stížnost se podává ve dvou (více) vyhotoveních u Nejvyššího správního soudu, se sídlem Moravské náměstí 6, Brno. O kasační stížnosti rozhoduje Nejvyšší správní soud.  Lhůta pro podání kasační stížnosti končí uplynutím dne, který se svým označením shoduje se dnem, který určil počátek lhůty (den doručení rozhodnutí). Připadne-li poslední den lhůty na sobotu, neděli nebo svátek, je posledním dnem lhůty nejblíže následující pracovní den. Zmeškání lhůty k podání kasační stížnosti nelze prominout.  Kasační stížnost lze podat pouze z důvodů uvedených v ustanovení § 103 odst.1 s.ř.s. a kromě obecných náležitostí podání musí obsahovat označení rozhodnutí, proti němuž směřuje, v jakém rozsahu a z jakých důvodů jej stěžovatel napadá, a údaj o tom, kdy mu bylo rozhodnutí doručeno.  V řízení o kasační stížnosti musí být stěžovatel zastoupen advokátem; to neplatí, má-li stěžovatel, jeho zaměstnanec nebo člen, který za něj jedná nebo jej zastupuje, vysokoškolské právnické vzdělání, které je podle zvláštních zákonů vyžadováno pro výkon advokacie. 8 11 Af 6/2010  Soudní pop a ek za kasační st žnost vybírá Nejvyšší správní soud. Variabilní symbol pro zaplacení soudního poplatku na účet Nejvyššího správního soudu lze získat na jeho internetových stránkách: www.nssoud.cz. V Praze dne 29.května 2013 JUDr. Hana V e b e r o v á , předsedkyně senátu