Vůči nástupnické společnosti nelze vést exekuci na základě titulu vydaného proti jiné společnosti jen proto, že nástupnická společnost ručí za závazek podle § 257 zák. o ceně.

U s n e s e n í Městský soud v Praze jako soud odvolací rozhodl v senátu složeném z předsedkyně JUDr. Milady Veselé a soudců JUDr. Ivy Suneghové a Mgr.Lucie Králové ve věci oprávněné: S.-T. B., s.r.o., se sídlem S. 126/40, P-8, zastoupené advokátem, proti povinné: S. r., s.r.o, se sídlem P. 95/74, P-8, zastoupené advokátem pro 144.867,- Kč s příslušenstvím a o zaplacení smluvní pokuty, k odvolání povinné proti usnesení Obvodního soudu pro Prahu 8 ze dne 21. 11. 2012, č.j.15 EXE 3937/2012-26 (63 EX 2229/12), t a k t o : Usnesení soudu I.stupně se m ě n í tak, že se návrh na nařízení exekuce z a m í t á . Oprávněná je povinna zaplatit soudnímu exekutorovi 4.235,- Kč do tří dnů od právní moci usnesení. Oprávněná je povinna zaplatit povinné na nákladech řízení částku 19.126,- Kč, a to do tří dnů od právní moci usnesení,k rukám advokáta. O d ů v o d n ě n í : Napadeným usnesením soud I. stupně nařídil podle vykonatelného rozsudku Krajského soudu v Hradci Králové, pobočka v Pardubicích, ze dne 5. 1. 2010, č.j. 57 Cm 136/2009-25, k vymožení pohledávky oprávněné ve výši 144.867,- Kč s úrokem z prodlení ve výši dle výroku a se smluvní pokutou ve výši 124.342,90 Kč a smluvní pokutou z částky 144.867,- Kč ve výši 0,05 % denně od 9. 9. 2009 do zaplacení, jakož i pro náklady předchozího řízení ve výši 11.830,- Kč, náklady oprávněné a náklady exekuce, které budou určeny v příkazu soudního exekutora, exekuci na majetek povinného (výrok I.). Provedením exekuce pověřil soudního exekutora JUDr. V. P., Exekutorský úřad P-7, T. 25, P-7 (výrok II.). Proti usnesení se včas povinná odvolala a namítala, že neexistuje žádný exekuční titul, z něhož by vyplývala její pasivní legitimace. Existuje jen titul vůči společnosti S., a.s., se sídlem J.11, L.Soud I. stupně nařídil exekuci pouze na základě stručného konstatování oprávněné o možném ručení povinné dle § 257 zák. č. 125/2008 Sb. (dale jen zákona o přeměnách), kdy navrhla nařízení exekuce přímo proti povinné s tím, že dle § 312 obch.z. pro ručení ze zákona platí ustanovení obchodního zákoníku, tj. § 303 a násl. Obch.z.. Toto však je v rozporu s judikaturou NS ČR, když v rozhodnutí sp. zn. 20Cdo 3891/2007 se uvádí, že “ručitel je pouze osobou, která za určitých podmínek může uhradit závazek za dlužníka. Výkon rozhodnutí nebo exekuci proti povinnému jako ručiteli ze zákona lze vést jen na základě samostatného exekučního titulu a nelze dovodit pasivní legitimaci ručitele při vymáhání pohledávky, aniž by oprávněný disponoval exekučním titulem směřujícím proti zákonnému ručiteli (situace při prodeji podniku)”. V dané situaci se navíc jedná o ručení omezené ve smyslu ustanovení § 257 zák. č. 125/2008 Sb.(dale jen zákona o přeměnách) do výše 295.000,- Kč. Nelze uvažovat o přechodu práv a povinností podle § 256 o.s.ř., protože povinná není osobou, na kterou přešla práva a povinnosti, které jsou předmětem exekuce. Navíc by nešlo o přechod po vydání rozhodnutí, což je podmínkou aplikace § 256 o.s.ř., neboť exekuční titul - rozsudek KS v Hradci Králové, č.j. 57Cm 136/2009-25, byl vydán dne 5. 1. 2010, povinná však vznikla již 22. 10. 2009 a tedy tímto datem vzniklo její ručení za závazky rozdělované společnosti S., a.s. Povinná proto navrhuje, aby napadené usnesení bylo zrušeno. Současně podala návrh na zastavení exekuce. Oprávněná ve svém vyjádření k odvolání namítá, že povinná byla založena tím, že společnost S., a.s. se rozdělila odštěpením dle § 243 písm. d) bod 1 zákona o přeměnách, kdy dochází obecně k velkým přesunům majetku i práv a povinností. Kdyby si měl věřitel obstarat vůči každému ručiteli samostatný exekuční titul, velmi by to oslabovalo jeho práva. Je proto možné se přímo v rámci ochrany věřitele domáhat nařízení exekuce vůči ručiteli. K tvrzení povinné, že její ručení je omezeno částkou 295.000,- Kč a není povinna plnit oprávněné, jelikož již plnila jiným věřitelům dříve, oprávněná uvádí. Dle ustanovení § 257 zákona o přeměnách tato částka představuje dle projektu rozdělení obchodní společnosti S., a.s. vlastní kapitál dle znaleckého posudku. Tento však je pouze jednou ze složek čistého obchodního majetku, tudíž částka 295.000,- Kč představuje minimální výši ručení. Oprávněná proto navrhla potvrzení napadeného usnesení. Odvolací soud, aniž nařizoval jednání (§ 52 ex.ř., § 214 odst. 2 ve spojení s § 254 odst. 8 o.s.ř.), přezkoumal napadené usnesení i řízení, které mu předcházelo (§ 212 odst. 1 a § 212a o.s.ř.), poté shledal odvolání povinné důvodným. Dle ustanovení § 36 odst. 3, 4 ex.ř. “proti jinému, než kdo je označen v rozhodnutí jako povinný, nebo ve prospěch jiného, než kdo je v rozhodnutí označen jako oprávněný, lze vést exekuci, jen jestliže je prokázáno, že na něj přešla povinnost nebo přešlo či bylo převedeno právo z exekučního titulu. Přechod povinnosti nebo přechod či převod práva lze prokázat jen listinou vydanou nebo ověřenou státním orgánem nebo notářem, pokud nevyplývá přímo z právního předpisu”. Z výše uvedeného plyne, že oprávněná by musela prokázat, že po vydání exekučního titulu, tj. rozsudku Krajského soudu v Hradci Králové č.j. 57 Cm 136/2009-25, došlo k přechodu povinnosti na povinnou, a to buď před zahájením exekučního řízení nebo v jeho průběhu (§ 36 odst. 5 ex.ř.). Povinná však namítá, že tomu tak není, neboť vznikla po odštěpení od společnosti S., a.s. dne 22. 10. 2009, zatímco exekuční titul byl vydán až 5. 1. 2010. Z toho plyne, že ani do zahájení exekučního řízení (dnem 23.10.2012), ani v jeho průběhu, na základě tohoto rozsudku k přechodu povinností v rozsudku uložených společnosti S., a.s. na povinnou nemohlo dojít. Tento její názor je v souladu jednak se skutkovým zjištěním plynoucím z výpisu obchodního rejstříku, (z něhož plyne, že povinná S. R., s.r.o. byla zapsána do OR 22.10.2009, když byla založena při rozdělení odštěpením na základě rozhodnutí valné hromady ze dne 18. 9. 2009, přičemž část jmění rozdělované společnosti S., a.s. na ni přešla), dále z exekučního titulu, jednak je v souladu i s ustálenou judikaturou soudů, dle níž “k přechodu práv a povinností ve smyslu ustanovení § 256 odst. 1 o.s.ř. lze přihlédnout jen tehdy, jestliže k němu došlo až poté, co bylo vykonávané rozhodnutí vydáno. Stalo-li se tak předtím, aniž byla tato skutečnost v nalézacím řízení zohledněna, jde o procesní vadu, kterou v řízení exekučním nelze napravit” (viz. rozhodnutí NS ČR sp zn. 20 Cdo 1985/2001, sp. zn.20 Cdo 3704/2007). Z důvodu přechodu povinnosti z exekučního titulu ze S., a.s. na povinnou, tedy z důvodu právního nástupnictví, exekuci vést nelze. Jelikož oprávněná nemá a ani netvrdí, že má samostatný exekuční titul vůči povinné, odvolací soud řešil otázku, zda obstojí její tvrzení, že z titulu ručení povinné za závazky S., a.s. lze vést exekuci přímo proti povinné jako jejímu ručiteli ze zákona. Dle ustanovení § 257 zákona o přeměnách ”každá z nástupnických obchodních společností nebo družstev ručí za závazky, jež přešly v důsledku rozdělení společnosti ze zaniklé nebo rozdělované obchodní společnosti nebo družstva na ostatní nástupnické obchodní společnosti nebo družstva nebo zůstaly rozdělované obchodní společnosti nebo družstvu, společně a nerozdílně až do výše čistého obchodního majetku uvedeného v posudku znalce pro ocenění jmění”. Ručení výše uvedené je ručením ze zákona s tím, že nově vzniklá společnost ručí za závazky rozdělované obchodní společnosti či družstva, které přešly na ostatní nástupnické obchodní společnosti či družstva, či jí zůstaly. Ručení dle § 257 se tak vztahuje na dluhy, které existují ke dni zápisu rozdělení původní společnosti do obchodního rejstříku, nikoliv za dluhy vzniklé nástupnickým společnostem až po zápisu rozdělení do obchodního rejstříku (viz. důvodová zpráva).Jak plyne z připojeného spisu Krajského soudu v Hradci Králové sp. zn. 57 Cm 136/2009 čl. 2.v žalobě je již uplatňována pohledávka žalobkyně ve výši 144.867,-Kč (v tomto řízení oprávněné) vůči S., a.s. z 10. 9. 2005 za pokládku umělého povrchu tenisového kurtu. Dluh S., a.s. tedy existoval ke dni vzniku povinné. Nicméně bylo o tomto dluhu rozhodnuto ve vztahu ke S., a.s. již za existence povinné. Nemůže se tedy jednat o závazek, který při vzniku povinné na ni, či na jinou nástupnickou společnost ze S., a.s. přešel, jedná se tedy o závazek, který S., a.s. zůstal. Avšak ani za situace, kdy je povinná v postavení ručitele ze zákona, nemůže oprávněná vést exekuci přímo proti ní. Ručení ze zákona ve smyslu ustanovení § 312, § 305-311 obch. zákona má totiž za následek, že věřitel je oprávněn domáhat se splnění závazku na ručiteli jen v případě, že dlužník nesplnil svůj závazek v přiměřené době poté, co byl k tomu věřitelem písemně vyzván, tohoto není třeba, jestliže věřitel toto nemůže uskutečnit nebo jestliže je nepochybné, že dlužník svůj závazek nesplní. Z výše uvedených ustanovení plyne, že ručení nastupuje až poté, co dlužník věřiteli neplnil. Jedná se o klasický způsob zajištění plnění závazku. To však neznamená, že v případě neplnění ze strany dlužníka nastupuje na jeho místo v exekučním řízení ručitel a to proto, že ručení nemá stejné právní účinky jako přechod práv a povinností. Ručitel za určitých podmínek stojí vedle dlužníka, nevstupuje však do jeho práv a povinností přiznaných proti dlužníku v soudním či jiném řízení. Soud sám bez iniciativy oprávněné nemůže v exekučním řízení zohlednit to, že hmotné právo ukládá povinnost, o kterou v řízení jde, též jinému subjektu, který není procesním nástupcem původního dlužníka (srov. 33 Odo 1004/2004). Proti ručiteli si tedy musí nejprve v nalézacím řízení obstarat samostatný exekuční titul. Oprávněná může vést proti nástupnické společnosti, jako ručiteli ze zákona, vzniklé dle ustanovení § 257 zák. č. 125/2008 Sb. exekuci, avšak jen na základě samostatného exekučního titulu. Obdobně již otázku pasivní legitimaci ručitele ze zákona v exekučním řízení řešil Nejvyšší soud ČR v souvislosti s prodejem podniku v rozhodnutí sp. zn. 20 Cdo 3891/2007. Odvolací soud proto dospěl k závěru, že v dané věci povinná není pasivně legitimována ani jako ten, na něhož přešla dle ustanovení § 36 odst. 3-5 ex.ř. povinnost, ani jako ručitel ze zákona. Ze všech výše uvedených důvodů proto odvolací soud napadené usnesení změnil dle § 221a o.s.ř. a contrario a návrh na nařízení exekuce zamítl. Výrok o nákladech exekuce se opírá o ustanovení § 87 odst. 3 ex.ř. a contrario. Náklady činí 4.235,- Kč, která se skládá z 3.500,- Kč odměny soudního exekutora, plus DPH 21% ve výši 735,- Kč (viz. § 13 odst. 1 vyhl. č. 330/2001 Sb.). Výrok o nákladech řízení mezi účastníky se opírá o ustanovení § 52 ex.ř. ve spojení s § 142 odst. 1 a § 224 odst. 1 o.s.ř., když oprávněná je povinna zaplatit povinné 19.126,- Kč (15.208,- Kč dle § 12 odst. 1 písm. a/ vyhl. č. 484/2000 Sb. ve spojení s § 3 položka 7, plus 2x režijní paušál po 300,- Kč, plus DPH 21 % ve výši 3.318,- Kč). P o u č e n í : Proti tomuto usnesení j e dovolání přípustné do dvou měsíců od doručení tohoto usnesení prostřednictvím soudu I. stupně k Nejvyššímu soudu ČR v Brně za podmínek § 237 o.s.ř. V Praze dne 22. března 2013 JUDr. Milada V e s e l á v. r. předsedkyně senátu