Pokud správce podniku nevykoná žádnou práci k ocenění majetku podniku, protože podnik povinného neexistuje, odměna mu nenáleží.

U s n e s e n í Městský soud v Praze jako soud odvolací rozhodl v senátu složeném z předsedy JUDr. Milana Chmelíčka a soudců JUDr. Ivy Březinové a Mgr. Martina Jachury ve věci oprávněného: B. B., n.p., B. B N. C., B. E. N., se sídlem Č. B., K. S. 4, zast. advokátem, proti povinnému: G. I., s.r.o., se sídlem 5. k. 70/851, P-4, výkon rozhodnutí prodejem podniku pro 1,279.250,- Kč s přísl., o odvolání oprávněného proti usnesení Obvodního soudu pro Prahu 4 ze dne 19.června 2013, č.j. 13E 241/2012-24, t a k t o : I. Usnesení soudu I. stupně se ve výroku III/ m ě n í tak, že oprávněný je povinen nahradit správci podniku povinného Mgr. E.F., MBA jeho hotové výdaje ve výši 446,40 Kč do tří dnů od právní moci tohoto usnesení. II. Oprávněnému se náhrada nákladů odvolacího řízení nepřiznává. O d ů v o d n ě n í Napadeným usnesením soud I. stupně zastavil výkon rozhodnutí nařízeným usnesením Obvodního soudu pro Prahu 4 ze dne 2.5.2012, č.j. 13E 241/2012-6 (výrok I/). Výrokem II/ rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení a výrokem III/ uložil oprávněnému povinnost zaplatit správci podniku Mgr. E. F., MBA, na odměně a náhradě hotových výdajů částku 54.450,- Kč do tří dnů od právní moci tohoto usnesení. V dané věci usnesením ze dne 2.5.2012 nařídil k návrhu oprávněného soud výkon rozhodnutí prodejem podniku povinného a správcem podniku ustanovil Mgr. E. F., MBA. Usnesení nabylo právní moci dne 13.7.2012. Dne 16.10.2012 obdržel soud konečnou zprávu a vyúčtování odměny a hotových výdajů správce podniku. V ní správce podniku uvedl, že povinná osoba není kontaktní, na zapsané adrese nesídlí, nikde nepřebírá poštu, nemá jednatele a nevede ani účetnictví. Se správcem nespolupracoval ani jeho právní předchůdce, který byl jmenován správcem podniku povinného v roce 2011. Správce provedl šetření za využití součinnosti orgánů státní správy a bankovních ústavů a poté uzavřel, že povinný de facto podnik nemá ani neprovozuje. Není možné identifikovat jakýkoli majetek povinného a čisté jmění podniku činí 0,- Kč. Hotové výdaje správce vyčíslil částkou 446,40 Kč a odměnu ve výši 45.000,- Kč + DPH. Soud s odkazem na § 338zo odst. 4, § 338n odst. 1 a § 2 odst. 2 vyhlášky č. 485/2000 Sb. zastavil výkon rozhodnutí prodejem podniku, neboť je zřejmé, že povinný podnik neprovozuje a čisté jmění podniku je nulové a uložil povinnost k zaplacení odměny a hotových výdajů oprávněnému, neboť mohl a měl předpokládat, že nařízení výkonu rozhodnutí prodejem podniku nepovede k uspokojení jeho pohledávky. Poukázal též na nález Ústavního soudu ze dne 25.10.2005 sp. zn. Pl. ÚS 20/04, kterého se dovolával též správce podniku. Usnesení, a to pouze výrok III/ napadl včasným odvoláním oprávněný. Poukázal na zjištění soudu I. stupně ohledně šetření, jež provedl správce podniku povinného a namítal, že tato skutková zjištění neumožňují přijmout závěr, že odměna správce je důvodná. Souhlasil s nárokem na náhradu nákladů správce podniku, měl však výhrady k výši jím nárokované odměny. Správce podniku, kromě výzev adresovaných bývalému jednateli dlužníka, bývalému správci podniku dlužníka a šetření provedeného v katastru nemovitostí, registru vozidel, v centrálním depozitáři a u bankovních ústavů nevykázal žádnou jinou činnost, jež by byla skutkově a právně náročná. Dokládá to též skutečnost, že provedené výzvy a šetření představují z hlediska nákladů celkovou částku 446,40 Kč. Proti nákladům uplatněným správcem podniku oprávněný nic nenamítá. Jiná je však situace ohledně odměny správce podniku, který kromě výše uvedených dotazů nevykonával žádnou činnost. Odkazoval na též na závěr obsažený v Velkém komentář k občanskému soudnímu řádu vydanému nakladatelství C.H. BECK roku 2009, dle něhož, zjistí-li soud z pravomocného usnesení o ceně, že je hodnota podniku záporná, nemůže přiznat správci podniku odměnu a správce má nárok pouze na náhradu hotových výdajů. Navrhoval, aby odvolací soud rozhodl o náhradě nákladů správce podniku tak, že mu bude přiznána náhrada ve výši 446,40 Kč vůči oprávněnému. Správce podniku k odvolání oprávněného uvedl, že je to oprávněný, který musí nést jeho náklady i odměnu a poukázal na novelu vyhlášky č. 485/2000 Sb. o výši odměny správců podniku, dle které od 15.10.2009 platí, že nebyla-li soudem určena zjištěná cena podniku podle § 338n odst. 1 a 2 o.s.ř., činí odměna správce podniku 45.000,- Kč. Dle jeho názoru tedy nemůže být odměna správci podniku nikdy nižší, než 45.000,- Kč. Výklad Komentáře z roku 2009 na daný případ již nelze použít, neboť ten vychází ze znění vyhlášky 485/2000 Sb. do 15.10.2009. Poukázal též na rozhodnutí Krajského soudu v Hradci Králové sp. zn. 21Co 206/2005, dle kterého správce podniku má právo na odměnu i v případě, kdy k řízení o výkonu rozhodnutí prodejem podniku nelze podnik ocenit. Dovozoval, že přijetí výkladu oprávněného by znamenalo, že oprávněný může zcela bez jakýchkoli ohledů a rizika navrhovat výkon rozhodnutí nepřiměřeným způsobem a takto zatěžovat soudní soustavu. Závěrem podotkl, že uplatnil pouze hotové výdaje uhrazené třetím osobám, tato částka však zdaleka nekryje náklady spojené se samotnou prací správce podniku (telefony, internet, papíry, toner, hardware, software, provoz kanceláře, místní cestovné apod.), který je součástí jeho odměny. Z podnětu podaného odvolání přezkoumal odvolací soud usnesení ve výroku odvoláním napadeném včetně řízení, které předcházelo jeho vydání, a aniž ve věci nařizoval jednání (§ 214 odst. 1 písm. c/ o.s.ř.), dospěl k závěru, že odvolání je opodstatněné. V projednávaném případě soud I. stupně na základě zprávy správce podniku zastavil výkon rozhodnutí se závěrem, že povinný podnik neprovozuje a oprávněnému s odkazem na § 338zo odst. 4 o.s.ř. uložil povinnost zaplatit správci podniku Mgr. E. F. odměnu ve výši 54.450,- Kč a náklady ve výši 446,40 Kč s odkazem na ustanovení § 2 odst. 2 vyhlášky č. 485/2000 Sb. Vyhláškou č. 329/2009 Sb. účinnou od 15.10.2009 byl do ustanovení § 2 vyhlášky č. 485/2000 Sb. vložen odstavec 2, dle něhož nebyla-li soudem určena zjištěná cena podniku dle § 338n odst. 1 a 2 zákona, činí odměna správce podniku 45.000,- Kč. Dle § 338n odst. 1 o.s.ř. podle obsahu zprávy správce o ceně podniku soud určí: a/ cenu věcí, práv a jiných majetkových hodnot patřících k podniku, b/ výši peněžních prostředků v hotovosti a uložených na účtu u peněžního ústavu v měně České republiky patřících k podniku, c/ cenu všech závazků patřících k podniku, d/ výši peněžitých závazků patřících k podniku, e/ zjištěnou cenu podniku. Podle odstavce 2 zjištěnou cenu podniku soud určí ve výši čistého jmění podniku; k prostředkům uvedeným v odstavci 1 písm. b/ se přitom nepřihlíží. Ustanovení § 2 odst. 2 výše uvedené vyhlášky je nutno dle přesvědčení odvolacího soudu vykládat v souvislosti s § 338n o.s.ř. tak, že toto ustanovení upravuje odměnu správce podniku v případě předlužení podniku. Pokud tedy správce vykonává tam uvedené činnosti, tedy určuje cenu věcí, práv a jiných majetkových hodnot patřících podniku, zjistí výši peněžních prostředků v hotovosti a na uloženém účtu, oceňuje závazky patřící k podniku, výši peněžitých závazků patřících podniku a cenu podniku a výsledkem těchto zjištění bude závěr o předluženosti podniku, má správce podniku při zastavení výkonu rozhodnutí (§ 338n odst.6 o.s.ř.) nárok na odměnu ve výši 45.000,- Kč, protože nemůže svou odměnu odvodit od zjištěné ceny podniku (§ 338n odst.2 o.s.ř.). Pokud však, jako v daném případě, nevykoná žádnou práci a pouze dotazy zjistí, že podnik povinného neexistuje, a že tedy nemá co ocenit, nemá správce podniku nárok na jakoukoli odměnu Platí totiž, odměna správce podniku by měla odrážet složitost, odpovědnost a namáhavost jeho práce. Pokud žádnou práci v souvislosti s cenou podniku správce nevykonal, nemá nárok na jakoukoli odměnu. Na daný případ nedopadá ani nález Ústavního soudu Pl. ÚS 20/04, kde Ústavní soud řešil jiný problém ke stížnosti věřitele povinného. Nicméně i v tomto nálezu je konstatováno „…samotná skutečnost, že v konečném důsledku může nastat stav, kdy nebudou uspokojeny nároky správce podniku není protiústavní…. Rizika podstupovaná v souvislosti s výkonem určité profese, kam spadá i riziko neuhrazení odměny za odvedenou práci, jsou vyvažována výhodami souvisejícími s touto profesí….“. Odvolací soud uzavírá, že za situace, kdy správce podniku nevykonal žádnou činnost předepsanou mu § 338n odst. 1 a 2 o.s.ř., neboť podnik povinného neexistuje, nemá nárok na odměnu, ale pouze na náhradu účelně vynaložených a skutečně vzniklých nákladů spojených s tímto zjištěním. S ohledem na výše uvedené odvolací soud změnil usnesení soudu I. stupně dle § 220 odst.1 o.s.ř. ve výroku III/ tak, že oprávněný je povinen zaplatit správci podniku jen částku 446,40 Kč, představující správcem vynaložené náklady. Oprávněný byl sice v odvolacím řízení úspěšný, povinný však vznik nákladů odvolacího řízení nezavinil, odvolací soud proto rozhodl dle § 254 odst.1, § 224 odst.1 a § 150 o.s.ř. tak, jak je ve výroku uvedeno. Proti tomuto usnesení n e n í odvolání ani dovolání přípustné. V Praze dne 26. listopadu 2013 JUDr. Milan Chmelíček, v. r. předseda senátu