8Ca 238/2009 - 27                     ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEKJMÉNEM REPUBLIKY  Městský soud v Praze rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Slavomíra Nováka a soudců JUDr. Marcely Rouskové a Mgr. Martina Kříže v právní věci žalobce: ELEKTROWIN a.s., se sídlem Praha 4, Michelská 300/60, IČO 272 57 843, proti žalovanému: Odvolací finanční ředitelství, se sídlem Brno, Masarykova 427/31, o žalobě proti rozhodnutí  Finančního ředitelství pro hlavní město Prahu ze dne 30.6.2009, č.j. 8365/09-1500-106932   t a k t o :       I. Žaloba   s e   z a m í t á.   II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.     O d ů v o d n ě n í :   Podanou žalobou se žalobce domáhal zrušení v záhlaví uvedeného rozhodnutí Finančního ředitelství pro hlavní město Prahu, jímž bylo zamítnuto jeho odvolání proti rozhodnutí o zastavení řízení dle ust. § 27 odst. 1 písm. d) zákona č. 337/1992 Sb. vydanému Finančním úřadem pro Prahu 4 dne 26.3.2009 č.j. 114798/09/004516100305 ve znění rozhodnutí o opravě zřejmých omylů a nesprávností ze dne 27.4.2009 č.j. 174590/09/004516100305.   Finanční ředitelství pro hlavní město Prahu jako odvolací orgán v odůvodnění mimo jiné uvedl, že ze spisového materiálu zjistil, že žalobce podal dne 26.1.2006 daňové přiznání k dani z přidané hodnoty za zdaňovací období prosinec 2005. Dne 28.1.2009 podal žalobce dodatečné daňové přiznání k dani z přidané hodnoty za zdaňovací období prosinec 2005 na daňovou povinnost nižší. Správce daně rozhodnutím ze dne 26.3.2009 č.j. 114798/09/004516100305 řízení ve věci tohoto podání zastavil dle ust. § 27 odst. 1 písm. d) zákona č. 337/1992 Sb. Proti tomuto rozhodnutí podal žalobce v zákonné lhůtě odvolání. Konstatoval, že s ohledem na znění ust. § 47 odst. 1 zákona č. 337/1992 Sb. a s přihlédnutím k nálezu Ústavního soudu I. ÚS 1611/07 ze dne 2.12.2008 nesouhlasí s výkladem žalobce týkajícím se počátku běhu lhůty pro vyměření daně. Podle odvolacího orgánu zákon o správě daní v předmětném ustanovení neodvozuje lhůtu pro vyměření daně od lhůty pro podání daňového přiznání, resp. od konce zdaňovacího období, ve kterém uplynula lhůta pro podání daňového přiznání, ale od konce zdaňovacího období, v němž vznikla povinnost daňové přiznání podat. Uvedl, že povinnost daňové přiznání podat pak vzniká v daném případě ve zdaňovacím období prosinec 2005. Již v průběhu tohoto zdaňovacího období vznikne samotná povinnost podat daňové přiznání, přičemž ust. § 101 zákona o dani z přidané hodnoty stanoví pouze lhůtu pro podání tohoto daňového přiznání. Nelze proto podle odvolacího orgánu zaměňovat nebo ztotožňovat dvě odlišné skutečnosti, a to vznik povinnosti podat daňové přiznání a lhůtu pro podání daňového přiznání. Lhůta dle ust. § 47 odst. zákona č. 337/1992 Sb. proto počala běžet 31.12.2005 a skončila 31.12.2008. Žádný úkon ve smyslu ust. § 47 odst. 2 zákona č. 337/1992 Sb. v daném případě učiněn nebyl. Pokud tedy žalobce podal dne 28.1.2009 dodatečné daňové přiznání k dani z přidané hodnoty za zdaňovací období prosinec 2005, učinil tak po zákonem stanovené lhůtě.   Žalobce v žalobě namítal, že oba finanční orgány postupovaly v rozporu s ust. § 27 odst. 1 písm. d) zákona č. 337/1992 Sb., čímž bylo porušeno právo žalobce na správné stanovení daňové povinnosti.   Ve vyjádření k žalobě odvolací orgán reagoval na žalobcovy námitky uvedené v žalobě, přičemž učinil závěr, že v daném případě bylo dodatečné daňové přiznání k dani z přidané hodnoty za zdaňovací období prosinec 2005 podané dne 28.1.2009 (k poštovní přepravě dne 26.1.2009) ve smyslu nálezu Ústavního soudu I. ÚS 1611/07 ze dne 2.12.2008 podáno po uplynutí prekluzívní lhůty pro vyměření, která skončila dne 31.12.2008. Žádný úkon ve smyslu ust. § 47 odst. 2 zákona č. 337/1992 Sb. nebyl správcem daně před uplynutím této lhůty učiněn.   Ve správním spise se pak nachází řádné přiznání k dani z přidané hodnoty za zdaňovací období prosinec 2005 podané  Finančnímu úřadu pro Prahu 4 dne 26.1.2006, dodatečné přiznání k dani z přidané hodnoty za zdaňovací období prosinec 2005 podané Finančnímu úřadu pro Prahu 4 dne 28.1.2009 (k poštovní přepravě dne 26.1.2009), rozhodnutí Finančního úřadu pro Prahu 4 ze dne 27.3.2009 č.j. 114798/09/004516100309, jímž bylo zastaveno řízení zahájené se žalobcem dne 28.1.2009 ve věci dodatečného přiznání k dani z přidané hodnoty za zdaňovací období prosinec 2005, neboť byla zmeškána zákonná lhůta, kterou nelze dále prodloužit nebo navrátit v předešlý stav, odvolání žalobce proti prvoinstančnímu rozhodnutí ze dne 3.4.2009, rozhodnutí Finančního úřadu pro Prahu 4 o opravě zřejmých omylů a nesprávností  ze dne 27.4.2009 č.j. 174590/09/004516100305, žalobou napadené rozhodnutí Finančního ředitelství pro hlavní město Prahu ze dne 30.6.2009 č.j. 8365/09-1500-106932.   Městský soud v Praze na základě podané žaloby přezkoumal napadené rozhodnutí, jakož i řízení, které jeho vydání předcházelo, a to v mezích žalobních bodů, kterými je vázán (§ 75 odst. 2 věta prvá zák.č. 150/2002 Sb., soudní řád správní, dále jen „s.ř.s.“), při přezkoumání vycházel ze skutkového a právního stavu, který tu byl v době rozhodování správního orgánu (§ 75 odst. 1 s.ř.s.) a po provedeném řízení dospěl k závěru, že žaloba je důvodná.   Soud posoudil předmětnou věc takto:   Podle § 47 odst. 1 zákona č. 337/1992 Sb. pokud tento nebo zvláštní zákon nestanoví jinak, nelze daň vyměřit ani doměřit či přiznat nárok na daňový odpočet po uplynutí tří let od konce zdaňovacího období, v němž vznikla povinnost podat daňové přiznání nebo hlášení nebo v němž vznikla daňová povinnost, aniž by zde současně byla povinnost daňové přiznání nebo hlášení podat.   Podle § 47 odst. 2 zákona č. 337/1992 Sb. byl-li před uplynutím této lhůty učiněn úkon směřující k vyměření daně nebo jejímu dodatečnému stanovení, běží tříletá lhůta znovu od konce roku, v němž byl daňový subjekt o tomto úkonu zpraven. Vyměřit a doměřit daň však lze nejpozději do deseti let od konce zdaňovacího období, v němž vznikla povinnost podat daňové přiznání nebo hlášení, nebo v němž vznikla daňová povinnost, aniž by zde byla současně povinnost daňové přiznání nebo hlášení podat.     Podle § 27 odst. 1 písm. d) zákona č. 337/1992 Sb. není-li v tomto nebo zvláštním zákoně stanoveno jinak, daňové řízení se zastaví, jestliže byla zmeškána zákonná lhůta, kterou nelze dále prodloužit nebo navrátit v předešlý stav a nebo žádosti o to byly zamítnuty.               V daném případě je jádrem sporu otázka, zda poté, co žalobce (daňový subjekt)  podal dne 26.1.2006 řádné daňové přiznání k dani z přidané hodnoty za zdaňovací období prosinec 2005, přičemž v něm uvedená daňová povinnost byla vyměřena dle ust. § 46 odst. 5 zákona č. 337/1992 Sb., a dne 28.1.2009 (k poštovní přepravě dne 26.1.2009) podal dodatečné daňové přiznání k dani z přidané hodnoty za zdaňovací období prosinec 2005 na daňovou povinnost nižší, může správce daně zastavit řízení ve věci dodatečného přiznání  k dani z přidané hodnoty za zdaňovací období prosinec 2005 z důvodu zmeškání zákonné lhůty.    Předmětnou otázkou se zabýval  rozšířený senát Nejvyššího správního soudu ve svém rozsudku ze dne 27.4.2011 č.j. 2 Afs 27/2009-61 (dostupný na www.nssoud.justice.cz), který konstatoval, že: „Řízení o dodatečném daňovém přiznání zahájené včasným podáním dodatečného daňového přiznání na daň nižší nebo daňovou ztrátu vyšší, proti poslední známé daňové povinnosti (§ 41 odst. 4 věty  první daňového řádu, odkazující na prekluzívní lhůtu podle § 47 odst. 1 a odst. 2 větu první daňového řádu), nemůže skončit „automaticky“ uplynutím času bez věcného posouzení dotyčného dodatečného daňového přiznání jen proto, že po jeho zahájení uplyne zmíněná prekluzívní lhůta. I po uplynutí prekluzívní lhůty podle § 47 odst. 1 a odst. 2 věty první daňového řádu je správce daně v řádně zahájeném řízení o dodatečném daňovém přiznání oprávněn užít procesních prostředků a postupů podle daňového řádu k prověření tvrzení daňového subjektu uvedených v přiznání.“   Ze správního spisu je pak zcela zřejmé, že dodatečné daňové přiznání k dani z přidané hodnoty za zdaňovací období prosinec 2005 na daňovou povinnost nižší bylo podáno dne 28.1.2009 (k poštovní přepravě dne 26.1.2009), tedy po uplynutí zákonem stanovené lhůty (§ 47 odst. 1 zákona č. 337/1992 Sb.), která počala běžet 31.12.2005 a skončila 31.12.2008, přičemž v dané věci nebyl učiněn žádný úkon ve smyslu ust. § 47 odst. 2 zákona č. 337/1992 Sb. Nejednalo se tedy o včasné podání dodatečného daňového přiznání k dani z přidané hodnoty za zdaňovací období prosinec 2005 na daňovou povinnost nižší a tudíž oba finanční orgány nepochybily, když v souladu s ust. § 27 odst. 1 písm. d) zákona č. 337/1992 Sb. předmětné řízení zastavily, když byla zmeškána zákonná lhůta.   Soud proto dospěl k závěru, že žádná z námitek žalobce není důvodná a tedy rozhodl o zamítnutí žaloby podle ust. § 78 odst.7 s.ř.s.   Podle ust. § 51 odst. 1 s.ř.s. rozhodl soud o podané žalobě bez nařízení jednání, když žalobce vyjádřil s tímto postupem souhlas a žalovaný ve stanovené lhůtě nevyjádřil svůj nesouhlas s takovým projednáním věci. V daném případě tedy byly splněny zákonné důvody pro postup dle ust. § 51 odst. 1 s.ř.s.   Výrok o nákladech řízení je odůvodněn ustanovením § 60 odst.1 s.ř.s., neboť žalobce ve věci samé úspěch neměl a žalovanému správnímu orgánu, který ve věci byl úspěšný, žádné prokazatelné  náklady řízení nevznikly.                          P o u č e n í : Proti tomuto rozhodnutí lze podat kasační stížnost ve lhůtě dvou týdnů ode dne jeho doručení. Kasační stížnost se podává ve dvou (více) vyhotoveních u Nejvyššího správního soudu, se sídlem Moravské náměstí 6, Brno. O kasační stížnosti rozhoduje Nejvyšší správní soud.                           Lhůta pro podání kasační stížnosti končí uplynutím dne, který se svým označením shoduje se dnem, který určil počátek lhůty (den doručení rozhodnutí). Připadne-li poslední den lhůty na sobotu, neděli nebo svátek, je posledním dnem lhůty nejblíže následující pracovní den. Zmeškání lhůty k podání kasační stížnosti nelze prominout.   Kasační stížnost lze podat pouze z důvodů uvedených v § 103 odst. 1 s. ř. s. a kromě obecných náležitostí podání musí obsahovat označení rozhodnutí, proti němuž směřuje, v jakém rozsahu a z jakých důvodů jej stěžovatel napadá, a údaj o tom, kdy mu bylo rozhodnutí doručeno.   V řízení o kasační stížnosti musí být stěžovatel zastoupen advokátem; to neplatí, má-li stěžovatel, jeho zaměstnanec nebo člen, který za něj jedná nebo jej zastupuje, vysokoškolské právnické vzdělání, které je podle zvláštních zákonů vyžadováno pro výkon advokacie.   Soudní poplatek za kasační stížnost vybírá Nejvyšší správní soud. Variabilní symbol pro zaplacení soudního poplatku na účet Nejvyššího správního soudu lze získat na jeho internetových stránkách: www.nssoud.cz.                                  V Praze dne 31. července 2013                        JUDr. Slavomír Novák, v.r.                                                                                                    předseda senátu   Za správnost vyhotovení: Marcela Brabcová