Číslo jednací: 9A 69/2010 - 71-73                   ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEKJMÉNEM REPUBLIKY   Městský soud v Praze rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Naděždy Řehákové a soudců Mgr. Martina Kříže a JUDr.  Ivanky Havlíkové v právní věci žalobce: Doc. Ing. J. Ž., CSc,  proti žalovanému: Ministerstvo životního prostředí se sídlem Praha 10, Vršovická 65, za účasti osob zúčastněných na řízení:  1) M. H., 2)  D. z. – K. z. u. d., o žalobě na přezkoumání rozhodnutí žalovaného ze dne   10.2.2010, č.j. : 365/M/10 6944/ENV/10, sp. zn. R/2251,     t a k t o :     I. Žaloba se zamítá.   II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.   III. Osoby zúčastněné na řízení nemají právo na náhradu nákladů řízení.     O d ů v o d n ě n í       Žalobce se domáhal přezkoumání rozhodnutí ministra životního prostředí ze dne  10.2.2010, uvedeného v záhlaví tohoto rozsudku, jímž  bylo ve výroku pod bodem I. k rozkladu O. s. D. z. změněno rozhodnutí Ministerstva životního prostředí ze dne 9.7.2009, č.j.: 50518/ENV/09-2919/620/09 ve věci  výjimky ze zákazů zvláště chráněných druhů rostlin a živočichů podle § 56 zákona č.114/ 1992 Sb., o ochraně přírody a krajiny, vydané v souvislosti s výstavbou dálnice D47, a  jímž ve výroku pod bodem II. byl zamítnut rozklad žalobce jako opožděný.    V odůvodnění napadeného rozhodnutí  žalovaný  nejprve odůvodnil, proč vyhověl rozkladu  O. s.  D. z. a změnil  prvoinstanční rozhodnutí tak, že  v souladu s požadavky občanského sdružení stanovil v bodech 1.- 16. podmínky přijatých opatření ve věci udělené výjimky  z ochrany živočichů.  K rozkladu žalobce žalovaný správní orgán vyšel ze zjištění, že ministerstvo dne 29.9. 2009 obdrželo podání  žalobce ze dne 29.9.2009 nazvané jako “ Stanovisko, námitky a návrhy do řízení o rozkladu proti rozhodnutí RNDr. A. V. – ředitelky odboru zvláště chráněných částí přírody MŽP č.j. 50518/ENV/09-2919/620/09  ze dne 9.7.2009”, v němž  žalobce jako vlastník pozemku  č. 786/1 v kat. území K. namítal nedostatečnost, nesprávnost a nepřezkoumatelnost prvoinstančního rozhodnutí a jeho rozpor s návrhy Ředitelství silnic a dálnic. Namítal, že stanovené podmínky výjimky nejsou ničím podložené, zpochybňoval termíny úkonů a opatření a nesouhlasil s provedenou autoremedurou  ve vztahu k požadavkům O. s. D. z.. Žalovaný podání žalobce ze dne 29.9.2009 vyhodnotil podle § 37 odst. 1 správního řádu podle obsahu jako rozklad proti prvostupňovému rozhodnutí ministerstva ze dne 9.7.2009 a vzhledem k tomu, že žalobce tento rozklad podal po uplynutí lhůty k podání rozkladu, když poslední den lhůty připadl na den 11.8.2009,  zamítl tento rozklad jako opožděný. K opožděnosti rozkladu argumentoval tím, že prvostupňové rozhodnutí ministerstva bylo doručováno veřejnou vyhláškou s účinky doručení dle § 25 odst. 2 správního řádu spojenými s publikací rozhodnutí na úřední desce správního orgánu, který písemnost doručuje, tj. u Ministerstva životního prostředí. Prvním dnem vyvěšení napadeného rozhodnutí byl den 10.7.2009, a proto dnem doručení tohoto rozhodnutí byl den 27.7.2009 ( poslední den lhůty připadl na sobotu). Rozhodnutí obsahovalo řádné poučení o možnosti podání rozkladu ve lhůtě 15 dnů, poslední den lhůty k podání rozkladu tak připadl na den 11.8.2009. Žalovaný dále konstatoval, že v průběhu řízení byla žalobci dána možnost navrhovat důkazy a vyjádřit se k podkladům rozhodnutí, jakož i možnost seznámit se s podklady před vydáním rozhodnutí dle § 36 odst. 3 správního řádu, a to oznámením učiněným veřejnou vyhláškou vyvěšenou dne 10.3.2009 na úřední desce ministerstva včetně  zveřejnění na internetových stránkách ministerstva.    Proti uvedenému rozhodnutí směřuje podaná žaloba.    Žalobce  v podané žalobě  namítal dotčení a poškození na svých právech a nezákonnost napadeného rozhodnutí. Uvedl, že je vlastníkem pozemku parc. č. 786/1 v kat. území K. a že rozhodnutím žalovaného a správního orgánu 1. stupně má dojít v zájmu zachování migračních tras pro  živočišné druhy ( velké savce) v souvislosti se stavbou dálnice D47 k použití pozemku žalobce a k jeho masivnímu zalesnění, tedy ke změně dosavadního účelu užívání k zemědělským účelům z důvodu vytvoření migračního koridoru.  Žalobce nejprve ve vztahu k věcnému obsahu rozhodnutí ve značné části své žaloby uplatil  námitky  ve věci samé – namítal nepřezkoumatelnost rozhodnutí , absenci projednání věci z hlediska zákona  č. 100/2001 Sb., nedostatek specifikace pozemků, jichž se migrační zásah, odpovídající věcnému břemeni, má týkat a vady řízení spočívající v nemožnosti žalobce se vyjádřit k podkladům řízení.  V zbývající části žaloby žalobce nesouhlasil s argumentací žalovaného, že zveřejněním oznámení Ministerstva životního prostředí veřejnou vyhláškou ze dne 10.3.2009 na úřední desce ministerstva byla  účastníkům řízení dána možnost vyjádřit se k podkladům řízení a že žalobce před vydáním rozhodnutí této možnosti nevyužil. Žalobce, kromě tvrzení, že žádné podklady k rozhodnutí neexistovaly a nebylo se tedy k čemu vyjadřovat, současně uvedl, že tak učinil v podání ze dne 29.9.2009, a to časově neprodleně poté, kdy se z vydaného prvoinstančního rozhodnutí mohl dozvědět o podmínkách a  rozsahu vlastního rozhodnutí, s čímž nesouhlasil.  Žalobce z uvedených důvodů navrhl, aby soud napadené rozhodnutí ministra, jakož i rozhodnutí Ministerstva životního prostředí jako správního orgánu 1. stupně zrušil.    Žalovaný ve svém vyjádření k podané žalobě kromě věcné argumentace k předmětu řízení a napadeného rozhodnutí zopakoval své stanovisko z rozhodnutí, že rozklad žalobce byl opožděný, neboť  byl podán po zákonné lhůtě, jejíž poslední den připadl na den 11.8.2009 a  stejně jako v rozhodnutí zopakoval, že žalobci umožnil v řízení uplatnění jeho procesních práv.  Žalobce v replice na vyjádření žalovaného uvedl, že byl jako řádný účastník v řízení hrubě opomenut, že veřejná vyhláška nebyla vyvěšena ve všech obcích a byla právě opomenuta Obec K., kde se nachází žalobcův pozemek, proto neměl žádnou možnost se s řízením a s podklady řízení  řádně seznámit.    Osoba zúčastněná na řízení  O. s. D. z. ve svém vyjádření k podané žalobě uvedlo, že není zřejmé, jaká procesní práva žalobce byla v řízení porušena. Poukázala na to, že ze žaloby není seznatelné, kdy se žalobce stal vlastníkem  dotčeného pozemku a tedy ani doba, kdy se stal účastníkem řízení o vydání změny povolené výjimky  dle § 56 zákona č. 114/1992 Sb. , když žalobce uvedl, že svůj rozklad podal  “ časově neprodleně” poté, kdy se dozvěděl o vydaném prvostupňovém rozhodnutí. Podle osoby zúčastněné na řízení není zřejmé, od jakého termínu se žalobce stal účastníkem řízení, tj. zda mohl podat rozklad v zákonné lhůtě a nadto je jeho rozklad opožděný. Osoba zúčastněná na řízení považovala  podanou žalobu za nepřípustnou, neboť žalobce nevyčerpal v zákonných termínech své procesní možnosti.    Žalovaný ve svém vyjádření k replice žalobce uvedl, že  za zásadní považuje , že žalobce není jen prostým vlastníkem pozemku dotčeného realizací migračních opatření, ale  byl jednatelem společnosti  O., s.r.o. a zpracovatelem jedné z podkladových studií, a tudíž není pravdou, že by nebyl informován o celém rozsahu a podobě navrhovaných opatření. Žalobce se účastnil jednání konaného v H., což  žalovaný dokládá prezenční listinou a spolupracoval i s Ředitelstvím  silnic a dálnic v r. 2010 a 2011. Žalovaný považuje postup žalobce za obstrukčního charakteru  s tím, že zřejmě i pořízení pozemku parc.č. 785/6/1 v kat. území K. mohlo být ze strany žalobce spekulativním jednáním.    Pro nedostatek konkrétních  žalobních tvrzení ohledně účastenství žalobce a včasnosti jím podaného rozkladu soud dotazem u žalovaného ověřoval, zda v průběhu rozhodování o výjimce byl pozemek žalobce zahrnut do  výčtu pozemků, jichž se předmět řízení – udělení výjimky týkal. Žalovaný k tomu v podání  ze dne 6.9.2013  předložil doklady, z nich je zřejmé, že oznámení o změně rozhodnutí bylo zveřejněno i s přehledem pozemků, mezi nimiž je pozemek parc. č 786/1  uveden a dokládal, že toto oznámení  a také prvostupňové rozhodnutí  ze dne  9.7.2009 bylo  doručováno veřejnou vyhláškou  a vyvěšeno i v obci K.  Žalobce ve svém podání ze dne  20.8.2013 odkazoval na podklady řízení, podle nichž mělo dojít ke změně kultury jeho pozemku parc. č. 786/1 zalesněním v rozsahu 1/3 pozemku. Dále uvedl, že nemá k dispozici listiny o doručování rozhodnutí veřejnou vyhláškou v obci K. a jen z obsahu rozhodnutí usuzuje, že k takovému doručení nedošlo. Žalobce v obci K. bydliště nemá a o rozhodnutí se dozvěděl jinak.   ___________________________________________________________________________    Městský soud v Praze přezkoumal napadené rozhodnutí, jakož i řízení, které předcházelo jeho vydání , dle § 65 a násl.  zákona č. 150/2002 Sb., soudního řádu správního a dospěl k závěru, že  žaloba  není  důvodná.    Soud v dané věci nepřezkoumával z podnětu podané žaloby   zákonnost napadeného rozhodnutí z hlediska věcné a správnosti jeho skutkových a právních závěrů, a to proto, že   přezkoumával napadené rozhodnutí toliko  z podnětu žaloby  podané žalobcem ( nikoliv O. s. D. z., které žalobu nepodalo). Žaloba tak mohla relevantně směřovat toliko do podstaty výroku II. rozhodnutí, jíž bylo shledání opožděnosti rozkladu žalobce, neboť  napadeným rozhodnutím nebylo z důvodu opožděnosti rozkladu žalobce a jeho zamítnutí vůbec  rozhodováno o věcných námitkách žalobce. Jestliže tedy žalovaný rozklad žalobce zamítl a z tohoto důvodu se s podle ust. 92 odst. 1 s.ř.s. ve spojení s § 152 odst. 5 písm. b) správního řádu jeho námitkami proti obsahu rozhodnutí vůbec nezabýval, soud nemohl přezkoumávat, zda   žalobcovy  rozkladové námitky byly oprávněné a zda se napadené rozhodnutí  s věcnými námitkami žalobce vypořádalo v souladu nebo v rozporu se zákonem.  Z uvedených důvodů  soud  tedy mohl  provést  přezkum napadeného rozhodnutí   pouze v rozsahu námitek žaloby, které by směřovaly proti správnosti závěru napadeného rozhodnutí o nepřípustnosti rozkladu z důvodu jeho podání po zákonem stanovené lhůtě.    V uvedeném směru soud v podané žalobě ani v replice žalobce k vyjádření žalovaného nenalezl žádné konkrétní výhrady, které by  vyvracely  závěr žalovaného o opožděnosti podaného rozkladu. Žalobce v podané žalobě oproti údajům v napadeném rozhodnutí týkajícím se doručování  prvostupňového rozhodnutí veřejnou vyhláškou, běhu lhůty pro doručení rozhodnutí a běhu lhůty pro podání rozkladu nenamítá žádné skutečnosti, z nichž by bylo možné dovodit, z jakých důvodů žalobce považuje posouzení opožděnosti rozkladu žalovaným za nezákonné. Žalobce v podané žalobě toliko uvedl, že časově neprodleně , jakmile se dozvěděl o vydání prvostupňového rozhodnutí , učinil podání ze dne  29.9.2009. V tomto podání se však žalobce jako účastník řízení věcně vyjadřuje k rozkladu podanému O. s.  D. z., ztotožňuje se s ním a navrhuje řešení tohoto rozkladu  určitým způsobem v rozkladové komisi. I přes tento obsah podání  žalovaný  z opatrnosti posoudil podání žalobce rovněž jako rozklad  proti prvostupňovému rozhodnutí. Žalobce však k otázce včasnosti tohoto svého podání – rozkladu  neuplatňuje  žádné námitky, svá tvrzení  zaměřuje k  oznámení ministerstva veřejnou vyhláškou ze dne  10.3.2009, která se vztahuje k zahájení řízení, nikoliv k vyhlášení a doručení předmětného rozhodnutí správního orgánu I.. stupně.  Ani z repliky k vyjádření žalovaného nelze seznat žádnou argumentaci žalobce k obhajobě včasnosti jím podaného rozkladu. Žalobce sice  uvádí, že  „předmětná” veřejná vyhláška nebyla  vyvěšena v souladu se zákonem, avšak  z obsahu repliky vyplývá, že zcela zřejmě má na mysli veřejnou vyhlášku o oznámení zahájení řízení, neboť zde namítá, že  neměl možnost se seznámit s řízením a jeho podklady, když nedošlo k „dostatečnému procesnímu zveřejnění a projednání dané věci”.  Soud  dokonce z podkladů řízení ani nedovodil časový okamžik, od něhož  lze usuzovat na účastenství žalobce v řízení, které se odvíjí od jím tvrzeného vlastnického práva k pozemku parc. č.  786/1 v kat. území K.. Ze spisu vyplývá, že žalobce nebyl účastníkem řízení ve věci původně vydaného rozhodnutí o výjimce  ze dne  29.6.2004 ve znění  rozkladového rozhodnutí ze dne  11.11.2004, které předcházelo napadenému rozhodnutí o změně ze dne  9.7.2009. Teprve z oznámení o zahájení řízení o změně rozhodnutí ze dne 9.3.2009, tj.  z veřejné vyhlášky, o které žalobce tvrdí, že nebyla vyvěšena v obci K.,  soud zjistil, že došlo k rozšíření okruhu obcí, jež  se mají opatření týkat, a  tato vyhláška byla  obcím včetně obce K. doručena. Obsahuje přílohu – Přehled pozemků, u nichž se předpokládá míra dotčenosti navrženými opatřeními. Tato příloha skutečně  ve výčtu pozemků obsahuje i pozemek parc. č. 786/1. Žalobce však neuvádí a ze žádného podkladu nelze seznat, zda v tu dobu, kdy se zvažovalo možné rozšíření  účastníků řízení, byl vlastníkem předmětného pozemku, resp. od jakého data. Na  toto ostatně poukazuje i osoba zúčastněná na řízení ve svém vyjádření k žalobě. Žalobce tuto skutečnost neuvedl v žádném svém podání, přičemž v podání soudu  ze dne  20.8.2013 sdělil, že v obci K. nebydlí a o vydání rozhodnutí se dozvěděl „ jinak” a nikoliv prostřednictvím veřejné vyhlášky v obci K.. Žalobce tedy na podporu svých žalobních tvrzení neuvedl žádné konkrétní výhrady proti způsobu doručování  rozhodnutí  ani to, z jakého důvodu nepodal rozklad v zákonné lhůtě 15 dnů od doručení rozhodnutí veřejnou vyhláškou.  Soud  u žalovaného  dotazem ověřil, že pozemek žalobce je zahrnut v oznámení o zahájení řízení o změně rozhodnutí,  neboť je uveden v žalovaným předloženém “ Přehledu pozemků, u nichž se předpokládá určitá míra dotčenosti navrženými opatřeními”, a to v závěru odstavce u k.ú. K., nicméně, ze žádných podkladů už není zřejmé, kdy žalobce nabyl vlastnické právo k tomuto pozemku v obci K.. Žalovaný  ve svém vyjádření ze dne 6.9.2013 tvrdí  a dokládá, že prvostupňové rozhodnutí bylo doručeno veřejnou vyhláškou a vyvěšeno i v obci K.. Žalobce k  této věci ani v podání ze dne 20.8.2013 soudu  neuvedl nic průkazného o doručování rozhodnutí jen to, že se z obsahu rozhodnutí domnívá, že  nebylo v obci K. vyvěšeno. To je jeho první, i tak však jen  obecnou  námitkou o doručování rozhodnutí , nadto uplatněnou již po zákonné lhůtě k podání žaloby. Za této situace není na soudu, aby dohledával  jednak podklady k  době účastenství žalobce v řízení a jednak důvody, proč žalobce  případně považuje své podání za včasné, když to sám výslovně neuvedl , žalobu staví na věcných důvodech a také, když z jeho podání, které bylo žalovaným posouzeno jako rozklad, ani  nevyplývají žádné výhrady proti způsobu doručování rozhodnutí, proti  běhu a počítání lhůty žalovaným a ve svém podání se spíše souhlasně vyjadřuje k věcné argumentaci  k rozkladu občanského sdružení.    Z uvedených důvodů soud neměl ze žalobních tvrzení náležité podmínky  pro to, aby přezkoumal zákonnost závěru žalovaného o opožděnosti podaného rozkladu žalobce, a proto podanou žalobu jako nedůvodnou podle § 78 odst. 7 s.ř.s. zamítl.   Soud v dané věci rozhodoval bez nařízení jednání, když pro tento postup byly dány podmínky ust. § 51 s.ř.s. , neboť účastníci řízení k výzvě soudu souhlasili s projednáním věci bez nařízení ústního jednání před soudem.   Výrok o nákladech řízení je odůvodněn ust. § 60 odst. 1 s.ř.s., neboť žalobce nebyl ve sporu úspěšný a žalovanému žádné náklady v řízení nevznikly.               Výrok o nákladech řízení osob zúčastněných na řízení se opírá o ust. § 60 odst. 5 s.ř.s., když těmto osobám soud v řízení neuložil žádnou povinnost, tudíž jim ani nevznikly náklady v souvislosti s plněním povinnosti, která by byla  soudem uložena.       P o u č e n í : Proti tomuto rozsudku lze podat kasační stížnost ve lhůtě dvou týdnů ode dne jeho doručení. Kasační stížnost se podává ve dvou vyhotoveních u Nejvyššího správního soudu, se sídlem Moravské náměstí 6, Brno. O kasační stížnosti rozhoduje Nejvyšší správní soud. Kasační stížnost lze podat pouze z důvodů uvedených v § 103 odst. 1 s.ř.s. a kromě obecných náležitostí podání musí obsahovat označení rozhodnutí, proti němuž směřuje, v jakém rozsahu a z jakých důvodů jej stěžovatel napadá, a údaj o tom, kdy mu bylo rozhodnutí doručeno. V řízení o kasační stížnosti musí být stěžovatel zastoupen advokátem; to neplatí, má-li stěžovatel, jeho zaměstnanec nebo člen, který za něj jedná nebo jej zastupuje, vysokoškolské právnické vzdělání, které je podle zvláštních zákonů vyžadováno pro výkon advokacie.     V Praze dne 28. listopadu 2013                                              JUDr. Naděžda Řeháková, v.r. předsedkyně senátu     Za správnost vyhotovení: Matznerová, DiS.