Číslo jednací: 9A 79/2010 - 63-69 ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY  Městský soud v Praze rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Naděždy Řehákové a soudců Mgr. Martina Kříže a JUDr. Ivanky Havlíkové v právní věci žalobce: PARDAM, s.r.o., se sídlem Pardubice, Jindřišská 2025, IČ: 25268694, zast. JUDr. Jiřím Všetečkou, advokátem se sídlem Hradec Králové, Orlická 163, proti žalovanému: Ministerstvo dopravy, se sídlem Praha 1, nábřeží Ludvíka Svobody 12/1222, za účasti této osoby zúčastněné na řízení: Dopravní podnik hl. m. Prahy, akciová společnost, se sídlem Praha 9, Sokolovská 217/42, v řízení o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 23.2.2010 č.j. 75/2009-130-SPR/2 t a k t o: I. Žaloba se zamítá. II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. III. Osoba zúčastněná na řízení nemá právo na náhradu nákladů řízení. O d ů v o d n ě n í:  Rozhodnutím označeným v záhlaví tohoto rozsudku (dále jen „napadené rozhodnutí“) žalovaný jako drážní správní úřad příslušný podle § 54 a § 56 písm. c) zákona č. 266/1994 Sb., o dráhách, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon o dráhách“), zamítl odvolání žalobce proti rozhodnutí Magistrátu hlavního města Prahy, odboru dopravy ze dne 19.5.2009 č.j. MHMP 230850/2007/DOP-01/Je/R (dále jen „rozhodnutí správního orgánu I. stupně“), kterým byla zamítnuta žádost žalobce na určení povinnosti strpět užívání veřejné komunikace - obecné a neomezené užívání podchodu „Můstek“ vymezeného vstupy a výstupy na pozemcích parc. č. 772/2, 864/1 a 610/2 při Václavském náměstí, dále na pozemcích parc. č. 390/5, 846/2 a 388/1 při ulici Na Příkopě a dále na pozemcích parc. č. 337/13, 608 a 609 při ulici 28. října a na pozemku parc. č. 770/8 na Jungmannově náměstí, to vše v k. ú. Nové Město, v Praze, a rozhodnutí správního orgánu I. stupně potvrdil. pokračování 2 9A 79/2010  V odůvodnění napadeného rozhodnutí žalovaný konstatoval, že žalobce se již v roce 2005 žalobou domáhal určení, že žalovaný Dopravní podnik hl. m. Prahy a.s., jako vlastník je povinen strpět jeho právo užívat podchod „Můstek“ vymezený ve výroku napadeného rozhodnutí uvedenými vstupy a výstupy na vyjmenovaných pozemcích. Ze žalobních tvrzení je patrné, že žalobce je nájemcem nebytových prostor, nacházejících se v I. suterénu domu č.p. 772 na pozemku parc. č. 610/2, přičemž je oprávněn tylo prostory užívat k provozování kasinových her a s tím souvisejících činností. Dopravní podnik hl. m. Prahy, a.s., jako provozovatel dráhy uzavírá v nočních hodinách přístupové cesty do stanice metra Můstek, a to v zájmu udržení veřejného pořádku na přístupových cestách, zamezení přístupu a následnému nedovolenému jednání společensky nepřizpůsobivých osob, které zde páchaly trestnou činnost a ničily majetek. Na podkladě dohody o provozních opatřeních při uzavírání přístupových cest do stanice metra Můstek ze dne 25.8.2006 č. 2046000066 je žalobci zajištěn výhradní přístup do kasina za stanovených podmínek. Obvodní soud pro Prahu 1 usnesením ze dne 26.4.2006 č.j. 18 C 124/2005-52 řízení zastavil a podle § 104 odst. 1 ve znění věty druhé o.s.ř. postoupil věc dle věcné příslušnosti Magistrátu hlavního města Prahy, odboru dopravy. Magistrát hl. m. Prahy jako drážní správní úřad a silniční správní úřad dopisem ze dne 18.6.2007 č.j. MHMP 230850/2007/DOP-01/Lh, žalobci uvedenou záležitost popsal a jeho domněnku o tom, že podzemní prostory v úrovni vestibulu stanice metra (přístupová a výstupní cesta pro stanici metra Můstek) jsou veřejnou komunikací, jako mylnou vyvrátil s tím, že Dopravní podnik hl. m. Prahy, a.s., jako vlastník dotčené cesty je oprávněn regulovat přítomnost osob mimo provozní dobu metra. Zároveň zdůvodnil, proč nejde ani o komunikací místní ve smyslu ustanovení zákona č. 13/1997 Sb., o pozemních komunikacích, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon o pozemních komunikacích“).  Žalovaný zjistil, že správní orgán I. stupně v novém projednání napravil vytknuté vady a vydal rozhodnutí ze dne 19.5.2009 č.j. MHMP 230850/2007/DOP-01/Je/R, kterým zamítl žádost žalobce na určení povinnosti strpět užívání veřejné komunikace - obecné a neomezené užívání podchodu „Můstek“ vymezeného vstupy a výstupy na vyjmenovaných pozemcích při Václavském náměstí, při ulici Na Příkopě, při ulici 28. října a na Jungmannově náměstí v Praze. V odvolání proti rozhodnutí správního orgánu I. stupně žalobce mimo jiné uvedl, že nezpochybňuje skutečnost, že metro je dráhou, ale je toho názoru, že sporné prostory dráhou nejsou, ani jí být nemohou, neboť jde o pozemní komunikaci, jak již uvedl ve svém návrhu, na jehož základě bylo vedeno řízení. Zastává názor, že správní orgán učinil věcně nesprávný závěr v tom, že kvalifikuje podchod jako přístupovou a výstupní cestu, veřejnosti přístupnou podle ustanovení § 4a odst. 2 písm. c) zákona o dráhách, aniž by v této souvislosti blíže uvedl, na základě jakých věcných skutečností a na základě jakého správního rozhodnutí k takovému závěru dospěl. Tvrdí, že podchod jako cesta není účelově určená k zajištění provozu dráhy, neboť ta s provozem dráhy nemá nic společného. Dále usuzuje s odkazem na § 27 vyhlášky č. 177/1995 Sb., kterou se vydává stavební a technický řád drah, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „vyhláška č. 177/1995 Sb.“), že podchod nesplňuje žádnou premisu tohoto ustanovení, aby podchod bylo možné považovat za součást dráhy. Má za to, že správní orgán rozhodl na základě nesprávně zjištěného a nesprávně kvalifikovaného skutkového stavu. Je toho názoru, že věc měla být rozhodována podle zákona o pozemních komunikacích a že mu náleží veřejné subjektivní právo na užívání pozemní komunikace, které omezit nelze.  Po posouzení věci dospěl žalovaný k závěru, že žalobce se mýlí. Správní orgán I. stupně v odůvodnění rozhodnutí vysvětlil, proč přístupové a výstupní cesty do metra jsou součástí dráhy podle zákona o dráhách a jeho prováděcího předpisu a jako takové byly budovány a kolaudovány. Navíc ačkoliv žalobce dotčené přístupové a výstupní cesty do metra na pěší zóně označuje za podchod, nelze jeho tvrzení přisvědčit, neboť tyto přístupové pokračování 3 9A 79/2010  a výstupní cesty slouží především ke vstupu veřejnosti do metra při jeho provozování. Proto je třeba odmítnout též jeho tvrzení, že podchod na Můstku má prioritní funkci k podcházení křižovatky. V tomto konkrétním případě se jedná o křižovatku v pěší zóně a její podcházení tudíž postrádá jakoukoliv prioritu. Přístupové a výstupní cesty do metra nelze považovat za místní komunikaci podle zákona o pozemních komunikacích, neboť tyto cesty nejsou ve vlastnictví obce, tak jak stanoví § 9 odst. 1 zákona o pozemních komunikacích, a nelze je tedy považovat ani za podchod podle § 3 odst. 4 vyhlášky č. 104/1997 Sb., kterou se provádí zákon o pozemních komunikacích. Žalobcovo subjektivní právo na užívání této přístupové a výstupní cesty do metra není omezeno, neboť opatřením vlastníka a provozovatele dráhy, cestou výše uvedené uzavřené dohody, je přístup do jeho provozovny v době uzavření metra umožněn. Domáhání se přístupu veřejnosti do uzavřených prostor metra ve vlastnictví právnické osoby proti její vůli rozhodnutím správního orgánu je dle mínění žalovaného nepřípustné, a proto nelze tvrdit, že je zde omezováno veřejné subjektivní právo.  Žalovaný uzavřel, že nezjistil v postupu správního orgánu I. stupně v řízení vady takové povahy, které by zakládaly důvod pro změnu nebo zrušení odvoláním napadeného rozhodnutí z důvodů poškození práv žalobce, a podané odvolání shledal jako nedůvodné.  Žalobou podanou u Městského soudu v Praze se žalobce domáhal zrušení napadeného rozhodnutí, jakož i zrušení rozhodnutí správního orgánu I. stupně. V žalobě předně konstatoval, že podstatou a předmětem řízení před správními orgány je veřejné subjektivní právo obecného užívání komunikace, v tomto případě konkrétně užívání podchodu, jak byl vymezen v žalobě podané k Obvodnímu soudu pro Prahu 1, který řízení o žalobě pro nedostatek pravomoci zastavil a věc postoupil k řízení před správním orgánem. Na tomto místě žalobce pro stručnost odkázal na obsah žaloby, kterou podal k Obvodnímu soudu pro Prahu 1 v řízení vedeném pod sp.zn. 18 C 124/2005.  Poté, co shrnul argumentaci žalovaného a správního orgánu I. stupně obsaženou v odůvodnění jejich rozhodnutí, žalobce namítl, že tato rozhodnutí orgánů veřejné správy nejsou správná, jsou v rozporu s právními předpisy a rovněž tak byla vydána orgánem, jemuž pravomoc k rozhodnutí věci nenáleží. Uvedl, že je společností s podnikatelskou činností a k její realizaci se stal nájemcem nebytových prostor 1. suterénu a mezisuterénu nemovitosti čp. 772 situované na pozemku p.č. 610/2 v k. ú. Nové Město, obec Praha. Stavba této nemovitosti byla řádně povolena stavebním povolením vydaným dne 22.9.1999 Úřadem městské části Praha 1 pod č.j. Výst. 3322/99-Šh-2/773-ASTRA II a její užívání povoleno na základě kolaudačního rozhodnutí vydaného dne 21.6.2002 shodným správním úřadem pod č.j. Výst. 1726/02-Šh-2/Palác EURO. Podle uvedených rozhodnutí a v podkladech k jejich vydání je zřejmé, že k jejich užívání náleží přístup z veřejné komunikace, k části nemovitostí situovaných pod úrovní okolního terénu, z veřejné komunikace označované jako podchod „Můstek“, a to jako veřejné právo obecného užívání veřejné komunikace podchodu dále označovaného jako podchod „Můstek.“ Od 1.9.2005 se však stav a podmínky výrazně změnily, aniž by bylo vydáno odpovídající správní rozhodnutí, když v důsledku autonomního jednání soukromé osoby, Dopravního podniku hlavního města Prahy, směřujícího k zamezení přístupnosti pronajatých prostor z veřejné komunikace v době od 00,00 hodin do 05,00 hodin každého kalendářního dne, a to tím, že dopravní podnik vstupy a výstupy do podchodu uzavírá mřížemi. Dle názoru žalobce nemá Dopravní podnik hlavního města Prahy pro takovou soukromou iniciativu oporu v jakémkoliv autoritativním rozhodnutí veřejné správy a v podstatě tím zamezil v uvedeném čase obecné užívání komunikace. Oporu pro takové jednání Dopravní podnik hlavního města Prahy spatřuje v rozhodnutí Magistrátu hlavního města Prahy č.j. MHMP-160076/2005/DOP-01/Lh, o povolení k prozatímnímu užívání stavby pokračování 4 9A 79/2010  ke zkušebnímu provozu a jeho podmínkách, jež se týká zařízení, které je tvořeno mřížemi instalovanými na anebo v nemovitostech, u nichž se nachází vstup a výstup do podchodu „Můstek“ z přilehlých komunikací.  Žalobce má za to, že na provoz metra, respektive stavbu metra je třeba pohlížet prizmatem zákona o dráhách, když zcela samostatně stavba metrem není definována. Jde o železniční dráhu, která vznikla ještě v režimu zákona č. 51/1964 Sb., ve znění zákona č. 104/1974 Sb., nyní v režimu zákona č. 266/1994 Sb. o dráhách. Věcné vymezení dráhy je potom obsaženo v ustanovení § 4 odst. 1 zákona č. 266/1994 Sb., jako obvod dráhy, který je určen územním rozhodnutím pro umístění stavby dráhy. V průběhu řízení avšak nebylo najisto postaveno, zda obvod dráhy je určen územním rozhodnutím a v jakém rozsahu je vymezen obvodem dráhy, aby bylo možno s jistotou určit, že řízení, v němž bylo vydáno napadené rozhodnutí, věcně vymezuje rozsah kompetence, kterou speciální stavební úřad pro rozhodnutí o předmětné věci má.  Žalobce dále poukázal na to, že řízení, v němž bylo napadené rozhodnutí vydáno, bylo původně zahájeno proti Dopravnímu podniku hlavního města Prahy, aby posléze, poté, co byla věc postoupena Magistrátu hlavního města Prahy, odboru dopravy, sice za aktivní účasti uvedeného subjektu, bylo rozhodnuto výlučně o původním návrhu žalobce, aniž by bylo postaveno najisto, jak je původní žalovaný na řízení účasten a kdo má být adresátem případného rozhodnutí, jímž se žádosti o ochranu veřejného subjektivního práva vyhovuje. Ze stejného důvodu není ani zřetelné, zda jednání, které brání výkonu veřejného subjektivního práva, je správné a po právu, přičemž takové řízení a jeho výsledek zůstává původně žalovanému, aktivnímu účastníkovi tohoto správního řízení, skryto. Žalobce má za to, že předmět řízení, jakož i okruh účastníků je určen jeho žalobou podanou k Obvodnímu soudu pro Prahu 1, nejméně však v tom rozsahu, jakém byla věc postoupena správnímu orgánu soudem v rozhodnutí o zastavení řízení. Zastává názor, že v případě podchodu „Můstek“ nepochybně jde o pozemní komunikaci, jíž je imanentní veřejné užití. Tento svůj názor opírá především o § 2 zákona o pozemních komunikacích, který pojednává o pozemních komunikacích a jejich rozdělení a ze kterého vyplývá, že pozemní komunikací je dopravní cesta určená k užití silničními i jinými vozidly, ale i rovněž tak chodci, což podchod ,,Můstek“ splňuje. Podle odst. 2 písm. c) uvedeného ustanovení je zřetelné, že takový podchod je komunikací místní a nikoliv účelovou, a to čtvrté třídy, nepřístupnou provozu silničních motorových vozidel. Jak vyplývá z ust. § 3 vyhlášky č. 104/1997 Sb., kterou se provádí zákon o pozemních komunikacích, mezi místní komunikace čtvrté třídy se zcela jednoznačně řadí podchod, o který v tomto případě jde. Jako s místní komunikací s podchodem „Můstek“ ve světle ust. § 2 odst. 2 písm. c) ve spojení s ust. § 6 odst. 3 zákona o pozemních komunikacích a ve spojení s ust. § 3 odst. 4 jeho prováděcí vyhlášky zachází a takový závěr podporuje i odbor dopravy Magistrátu hlavního města Prahy, jak naposledy vyjevil ve svém rozhodnutí ze dne 16.12.2003 č.j. MHP-168499.KR/2003ÚDOP-01/Lh. Kromě toho ani nebylo vydáno, ať již Magistrátem hlavního města Prahy anebo Úřadem městské části Praha 1, žádné rozhodnutí obsahující místní a přechodnou úpravu provozu na místní komunikaci podle ust. § 77 odst. 1 písm. c) zákona č. 361/2000 Sb., o provozu na pozemních komunikacích, a ani není známo, že by existovalo předchozí písemné vyjádření příslušného orgánu Policie České republiky, které je pro takovou úpravu nezbytné. Je-li tomu tak, potom nemůže být žalobce jednáním Dopravního podniku hlavního města Prahy ve svém veřejném subjektivním právu užívání veřejné komunikace omezen. Kompetence k rozhodnutí ve věci potom nenáleží správnímu orgánu, který ve věci rozhodoval v prvém stupni. I kdyby tomu tak nebylo, zastává žalobce názor, že pokud jde o označený podchod „Můstek“, tento splňuje znaky uvedené v ustanovení § 7 odst. 1 zákona o pozemních komunikacích, i když pokračování 5 9A 79/2010 o charakteru této pozemní komunikace nebylo vydáno správní rozhodnutí. V tomto případě vlastník pozemku, který je totožný s vlastníkem komunikace, zřídil účelovou komunikaci, a byť mu tato náleží, nemůže jednostranným vyhlášením zamezit jejímu obecnému užívání.  Žalovaný navrhl, aby soud žalobu jako nedůvodnou zamítl. Ve vyjádření k žalobě nejprve shrnul dosavadní průběh řízení. Uvedl, že žalobce podal dne 7.11.2005 žalobu u Obvodního soudu pro Prahu 1 proti žalovanému Dopravnímu podniku hl.m. Praha, a. s., ve věci návrhu na určení povinnosti strpět užívání veřejné komunikace. Obvodní soud pro Prahu 1 postoupil usnesením ze dne 21.4.2006 č.j. 18 C 124/2005-52 žalobu o určení povinnosti strpět užívání veřejné komunikace k projednání správnímu orgánu I. stupně. Ten po provedeném řízení vydal dne 3.7.2008 pod č.j. MHMP 230850/2007/DOP-01/Je usnesení, kterým bylo řízení ve věci určení povinnosti strpět užívání veřejné komunikace zastaveno s odůvodněním, že se jedná o žádost zjevně právně nepřípustnou. Toto usnesení bylo v odvolacím řízení žalovaným zrušeno rozhodnutím č.j. 76/2008-130-SPR/3 ze dne 5.12.2008 s tím, že věc byla prvoinstančnímu orgánu vrácena k novému projednání a rozhodnutí. Následně správní orgán I. stupně vydal nové rozhodnutí ze dne 19.5.2009 č.j. MHMP 230850/2007/DOP-01/Je/R, kterým byla žádost žalobce na určení povinnosti strpět užívání veřejné komunikace - obecné a neomezené užívání podchodu „Můstek“ zamítnuta.  Žalovaný ve vyjádření k žalobě dále uvedl, že Ministerstvo dopravy je podle § 56 písm. c) zákona o dráhách odvolacím orgánem ve správním řízení ve věcech upravených tímto zákonem, proti rozhodnutí drážního úřadu, drážní inspekce a obcí. V daném případě má správní orgán I. stupně postavení drážního správního úřadu podle § 7 odst. 1 zákona o dráhách a má postavení speciálního stavebního úřadu podle § 15 odst. 1 zákona č. 183/2006 Sb., o územním plánování a stavebním řádu (stavební zákon), ve znění pozdějších předpisů (dále jen „stavební zákon“). Z obsahu žaloby je dle žalovaného patrné, že žalobce nechce respektoval zákonné právo Dopravního podniku hl. m. Prahy, a.s., který je jako vlastník dotčené stavby dráhy (podle § 3 odst. 1 písm. d) zákona o dráhách se jedná o dráhu železniční – speciální, jejíž součásti stanovuje § 27 vyhlášky č. 177/1997 Sb., kde jsou mimo jiné pod písmenem d) uvedeny: stanice, které tvoří nástupiště pro cestující a služební nástupiště, vestibuly, přístupové a výstupní cesty, výtahy, pohyblivé schody a chodníky atd.) oprávněn v souladu s ustanovením § 4a odst. 2 písm. c) zákona o dráhách regulovat přítomnost osob v prostorách vestibulu stanice metra mimo jeho provozní dobu. Žalobce rovněž nerespektuje ustanovení § 15 odst. 3 stavebního zákona, kdy v pochybnostech, zda se v konkrétním případě jedná o stavbu podle § 15 odst. 1 téhož zákona nebo o stavbu v působnosti obecného stavebního úřadu, platí stanovisko příslušného speciálního stavebního úřadu, tedy prvoinstančního orgánu. Nebere na vědomí skutečnost, že věcně příslušný prvoinstanční orgán podle § 11 odst. 2 zákona o dráhách vydal vlastníku a provozovateli metra, tj. Dopravnímu podniku hl.m. Prahy, rozhodnutím č.j. MHMP 139268/2004/DOP-02/B1 ze dne 8. 11. 2004 úřední povolení k provozování speciální dráhy (spis MHMP list 67-81), ve kterém jsou stanoveny podmínky, za kterých může provozovat dráhu. Neakceptuje ani důkaz založený ve správním spisu (spis MHMP list 82-111), jímž je část kolaudačního rozhodnutí stavby trasy metra I. A ze dne 9.8.1978 č.j. DOP/IV-1237/78-No, vydaného v té době drážním správním orgánem. Národním výborem hl.m. Prahy - odborem dopravy, kde je uvedeno, že kolaudační řízení bylo provedeno podle v té době platného zákona č. 51/1964 Sb., o dráhách. Součástí této kolaudace byla i stanice metra Můstek, včetně technického popisu a seznamu stavebních povolení, která byla pro tuto stavbu vydána. Ministerstvo dopravy je přesvědčeno, že žalobce se účelově, pod záminkou omezení veřejného subjektivního práva, domáhá přístupu veřejnosti do prostor metra v době, kdy je ukončen jeho provoz a kdy je uzamčen vestibul stanice metra, a to pouze za účelem zajištění své podnikatelské činnosti v nebytových pokračování 6 9A 79/2010  prostorách nacházejících se v suterénu domu č.p. 722 v k. ú. Nové Město. Přestože všem dosud proběhlým správním řízením předcházelo jednání, na jehož základě žalobce uzavřel s Dopravním podnikem hl.m. Prahy dohodu ze dne 25.8.2006, která žalobci umožňuje výhradní přístup do kasina za podmínek, s nimiž bezvýhradně souhlasil, domáhá se žalobce obecného a neomezeného užívání těchto prostor. Vychází nikoliv ze vztahů soukromoprávních, nýbrž je odvozuje z práva veřejného, konkrétně ze zákona o pozemních komunikacích, a nerespektuje v této věci povinnost ochrany dráhy stanovenou podle § 4a zákona o dráhách.  Žalovaný zastává názor, že žalobci bylo prvoinstančním orgánem i napadeným rozhodnutím dostatečně zdůvodněno, proč jsou přístupové a výstupní cesty do metra součástí dráhy podle zákona o dráhách, proč tyto cesty nelze považovat za místní komunikaci podle zákona o pozemních komunikacích a že je zmíněné prostory třeba posuzovat podle § 4a odst. 2 písm. c) zákona o dráhách.  Osoba zúčastněná na řízení ve vyjádření k věci samé uvedla, že se v plném rozsahu ztotožňuje s vyjádřením žalovaného k žalobě, neboť zastává stejný názor na právní posouzení přístupových cest do metra jakožto součástí dráhy speciální v souladu se zákonem o dráhách a v souladu s § 27 písm. d) vyhlášky č. 177/1995 Sb. Souhlasí též s právním názorem žalovaného ohledně regulace přítomnosti osob v prostorách vestibulu stanice metra mimo jeho provozní dobu v souladu s odst. 2 písm. c) § 4a zákona o dráhách.  Při ústním jednání před soudem setrvali účastníci i osoba zúčastněná na řízení na svých procesních stanoviscích. Žalobce k věci samé při jednání uvedl, že je otázkou, jakým režimem se řídí příslušná komunikace, resp. zda jde o těleso dráhy nebo o komunikaci, a též zda je žalobce jako nájemce nebytového prostoru vůbec legitimován k tomu, aby takovýto spor o ochranu veřejného subjektivního práva vedl. Žalobce v dané věci nepodal žádost, ale žalobu k obvodnímu soudu, nicméně jeho žaloba byla postoupena správnímu orgánu. Nájemní vztah žalobce k danému nebytovému prostoru i nadále trvá. Dle žalobce není zřejmé, kde leží hranice jednotlivých nemovitostí a komunikací. Řízení v dané věci mělo být vedeno se všemi účastníky řízení, tedy včetně osoby zúčastněné na řízení.  Soud při jednání neprováděl žádné důkazy, neboť dospěl k závěru, že skutkový stav věci byl náležitě zjištěn již na základě důkazů provedených správním orgánem v průběhu správního řízení a zdokumentovaných ve správním spise; provádění jakýchkoliv dalších důkazů tak soud shledal nadbytečným. Soud na tomto místě pro úplnost dodává, že při přezkoumání napadeného rozhodnutí nutně vycházel z obsahu správního spisu, neboť jeho povinností bylo mj. posoudit, zda skutkový stav, který vzal správní orgán za základ napadeného rozhodnutí, je se správním spisem v souladu a zda v něm má oporu (§ 76 odst. 1 písm. b/ s.ř.s.).  Na základě podané žaloby soud přezkoumal napadené rozhodnutí, jakož i řízení, které jeho vydání předcházelo, a to v mezích žalobcem uplatněných žalobních bodů, přičemž vycházel ze skutkového a právního stavu, který tu byl v době rozhodování správního orgánu (§ 75 s.ř.s.).  Ze správního spisu předloženého soudu žalovaným vyplývá, že žalobce podal dne 7.11.2005 u Obvodního soudu pro Prahu 1 proti žalovanému Dopravnímu podniku hl.m. Prahy, a. s., žalobu, kterou se domáhal uložení povinnosti tomuto žalovanému strpět žalobcovo právo obecného a neomezeného užívání podchodu „Můstek.“ Obvodní soud pro Prahu 1 usnesením ze dne 21.4.2006 č.j. 18 C 124/2005-52 řízení o žalobě zastavil a současně rozhodl o tom, že po právní moci usnesení bude věc postoupena Magistrátu hl. m. Prahy. pokračování 7 9A 79/2010  V odůvodnění usnesení o zastavení řízení soud uvedl, že žalobce žádá o poskytnutí ochrany práva, které vychází nikoliv ze vztahů soukromoprávních, ale které je odvozováno z norem práva veřejného, konkrétně ze zákona o pozemních komunikacích. Institut obecného užívání veřejných komunikací je institutem práva veřejného, jehož ochranu zajišťují k tomu příslušné správní úřady v řízení podle správního řádu. V projednávané věci tak není dána pravomoc soudu.  Magistrát hl. m. Prahy, jemuž soud po právní moci usnesení o zastavení řízení věc postoupil, vydal dne 3.7.2008 pod č.j. MHMP 230850/2007/DOP-01/Je usnesení, kterým řízení ve věci určení povinnosti strpět užívání veřejné komunikace zastavil s odůvodněním, že se jedná o žádost zjevně právně nepřípustnou. Toto usnesení bylo v odvolacím řízení žalovaným zrušeno rozhodnutím č.j. 76/2008-130-SPR/3 ze dne 5.12.2008 a věc byla prvoinstančnímu orgánu vrácena k novému projednání a rozhodnutí. Magistrát hl. m. Prahy poté rozhodnutím ze dne 19.5.2009 č.j. MHMP 230850/2007/DOP-01/Je/R žádost žalobce na určení povinnosti strpět užívání veřejné komunikace - obecné a neomezené užívání podchodu „Můstek“ zamítl. V odůvodnění zamítavého rozhodnutí správní orgán I. stupně uvedl, že po provedeném správním řízení došel k závěru, že sporné prostory tvoří vestibul metra, různé provozovny, schody apod. Vestibul umožňuje přístup k vlaku (k odbavovací části) a zároveň umožňuje i podcházení pozemních komunikací (28. října, Provaznická, Na Příkopě a Václavské nám.). Vestibul prioritně slouží jako přístupová komunikace ke stanici metra, nikoliv jako „podchod“ (to je až funkce odvozená). Správní orgán I. stupně dále uvedl, že stavba metra a jeho stavební úpravy byly povolovány a kolaudovány v režimu zákona č. 266/1994 Sb., o dráhách, ve znění pozdějších předpisů, resp. předchozí právní úpravy (zákon č. 51/1964, ve znění zákona č. l04/1974 Sb.). O tom svědčí všechna ve správním spise uvedená kolaudační rozhodnutí. Také ochranné mříže, které se používají v době, kdy je provoz metra přerušen, byly povolovány, resp. kolaudovány v režimu drážních předpisů. Vlastníkem stavby vestibulu je Dopravní podnik hl.m. Praha, a. s. Žalobce je nájemcem provozovny v domě č.p. 772 na pozemku parc. č. 610/2 v k.ú. Nové Město. Přístup do předmětné provozovny pro zákazníky je možný mj. z výše uvedeného vestibulu stanice metra Můstek. Mezi vlastníkem domu č.p. 772, vlastníkem vestibulu (DP) a žalobcem byla dne 25.8.2006 uzavřena „Dohoda o provozních opatřeních při užívání přístupových cest do stanice metra Můstek”, která řeší přístup k provozovně v době, kdy je ukončen provoz metra a uzamčen vestibul stanice.  Podle ustanovení § 27 písm. d) vyhl. č. 177/1995 Sb., jsou součástí dráhy stanice, které tvoří nástupiště pro cestující a služební nástupiště, vestibuly, přístupové a výstupní cesty, výtahy, pohyblivé schody a chodníky, dopravní zařízení pro osoby s omezenou schopností pohybu, vyprošťovací štoly pro výtahy, pevná schodiště, staniční prostory. V daném případě se jedná o přístupovou a výstupní cestu, veřejnosti přístupnou podle § 4a odst. 2 písm. c) zákona o dráhách. Jedná se o cestu, která je účelově určena k zajištění provozu dráhy. Z toho lze usoudit, že pokud není tato dráha v nočních hodinách provozována, pak ani nemusí být provozována přístupová cesta.  Vestibul dle správního orgánu I. stupně není komunikací podle zákona o pozemních komunikacích, jak se domnívá žalobce, nýbrž přístupovou cestou, která je součástí dráhy (metra). K posouzení pochybností v otázce působnosti stavebního řízení je podle § 15 odst. 3 stavebního zákona rozhodující stanovisko speciálního stavebního úřadu, Magistrátu hl. m. Prahy. Odvolání, které žalobce proti rozhodnutí správního orgánu I. stupně podal, žalovaný napadeným rozhodnutím zamítl s odůvodněním, jak bylo popsáno shora. pokračování 8 9A 79/2010 V posuzované věci vyšel soud z následně uvedené právní úpravy:  Podle § 3 odst. 1 zákona o dráhách, ve znění účinném k datu vydání napadeného rozhodnutí, se železniční dráhy z hlediska významu, účelu a technických podmínek, stanovených prováděcím předpisem, člení do jednotlivých kategorií. Kategoriemi železničních drah jsou:  a) dráha celostátní, jíž je dráha, která slouží mezinárodní a celostátní veřejné železniční dopravě a je jako taková označena,  b) dráha regionální, jíž je dráha regionálního nebo místního významu, která slouží veřejné železniční dopravě a je zaústěná do celostátní nebo jiné regionální dráhy, c) vlečka, jíž je dráha, která slouží vlastní potřebě provozovatele nebo jiného podnikatele a je zaústěná do celostátní nebo regionální dráhy, nebo jiné vlečky, d) speciální dráha, která slouží zejména k zabezpečení dopravní obslužnosti obce. Podle § 4 odst. 1 zákona o dráhách obvod dráhy je území určené územním rozhodnutím pro umístění stavby dráhy.  Podle § 4a odst. 2 písm. c) zákona o dráhách všechna místa na dráze a v obvodu dráhy jsou veřejnosti nepřístupná s výjimkou prostor určených pro veřejnost, nástupišť a přístupových cest k nim a prostor v budovách nacházejících se v obvodu dráhy, pokud jsou v nich poskytovány služby související s drážní dopravou.  Podle § 7 odst. 1 zákona o dráhách speciálním stavebním úřadem pro stavby dráhy a stavby na dráze je drážní správní úřad.  Podle § 54 odst. 1 zákona o dráhách státní správu ve věcech drah vykonávají drážní správní úřady, kterými jsou Ministerstvo dopravy a Drážní úřad.  Podle § 54 odst. 2 zákona o dráhách působnost drážních správních úřadů vykonávají v rozsahu stanoveném tímto zákonem též obce v přenesené působnosti.  Podle § 56 písm. c/ zákona o dráhách je Ministerstvo dopravy odvolacím orgánem ve správním řízení ve věcech upravených tímto zákonem proti rozhodnutí Drážního úřadu, Drážní inspekce a obcí. Podle § 66 odst. 4 zákona o dráhách Ministerstvo dopravy vydá právní předpis, kterým stanoví součásti dráhy.  Podle § 27 písm. d) vyhlášky č. 177/1995 Sb., součástí dráhy jsou stanice, které tvoří nástupiště pro cestující a služební nástupiště, vestibuly, přístupové a výstupní cesty, výtahy, pohyblivé schody a chodníky, dopravní zařízení pro osoby s omezenou schopností pohybu, vyprošťovací štoly pro výtahy, pevná schodiště, staniční prostory a zařízení pro služební účely a odbavování cestujících. Podle § 6 odst. 1 zákona o pozemních komunikacích místní komunikace je veřejně přístupná pozemní komunikace, která slouží převážně místní dopravě na území obce. Podle § 7 odst. 1 zákona o pozemních komunikacích účelová komunikace je pozemní komunikace, která slouží ke spojení jednotlivých nemovitostí pro potřeby vlastníků těchto pokračování 9 9A 79/2010  nemovitostí nebo ke spojení těchto nemovitostí s ostatními pozemními komunikacemi nebo k obhospodařování zemědělských a lesních pozemků. Příslušný silniční správní úřad může na návrh vlastníka účelové komunikace a po projednání s příslušným orgánem Policie České republiky upravit nebo omezit veřejný přístup na účelovou komunikaci, pokud je to nezbytně nutné k ochraně oprávněných zájmů tohoto vlastníka.  Podle § 9 odst. 1 zákona o pozemních komunikacích vlastníkem dálnic a silnic I. třídy je stát. Vlastníkem silnic II. a III. třídy je kraj, na jehož území se silnice nacházejí, a vlastníkem místních komunikací je obec, na jejímž území se místní komunikace nacházejí. Vlastníkem účelových komunikací je právnická nebo fyzická osoba. Po provedeném řízení dospěl soud k závěru, že žaloba není důvodná.  Předmětem správního řízení, jež vyústilo ve vydání napadeného rozhodnutí, je posouzení toho, zda podchod „Můstek“ vymezený vstupy a výstupy na pozemcích parc. č. 772/2, 864/1 a 610/2 při Václavském náměstí, dále na pozemcích parc. č. 390/5, 846/2 a 388/1 při ulici Na Příkopě a dále na pozemcích parc. č. 337/13, 608 a 609 při ulici 28. října a na pozemku parc. č. 770/8 na Jungmannově náměstí, to vše v k. ú. Nové Město, v Praze (dále označovaný jen jako podchod „Můstek“) je veřejnou pozemní komunikací, kterou žalobce, stejně jako kdokoliv jiný, může obecně a neomezeně užívat.  Jak přiléhavě dovodil Obvodní soud pro Prahu 1 v usnesení o zastavení řízení ze dne 21.4.2006 č.j. 18 C 124/2005-52, žalobce se podanou žalobou domáhal ochrany tvrzeného práva obecného užívání veřejných komunikací, které je právem veřejným, a proto o něm nepřísluší rozhodovat civilním soudům. Obvodní soud tudíž nemohl postupovat jinak, než že řízení zastavil a věc postoupil k rozhodnutí příslušnému správnímu orgánu. Žalobce, pokud s tímto posouzením věci soudem nesouhlasil, měl možnost podat proti usnesení soudu o zastavení řízení a postoupení věci odvolání. Této možnosti, o níž byl v usnesení řádně poučen, však žalobce nevyužil.  Je pochopitelné, že správní orgán (zde Magistrát hl. m. Prahy), jemuž byla věc po právní moci rozhodnutí soudu o zastavení řízení postoupena, již nerozhodoval o žalobě jako takové (o žalobách rozhodují soudy a nikoliv správní orgány), ale posoudil žalobu dle jejího obsahu jako žádost žalobce o určení veřejného charakteru předmětného podchodu Můstek a z něj plynoucí povinnosti (vlastníka) strpět obecné a neomezené užívání tohoto podchodu. V řízení o této žádosti pak správní orgán dospěl k závěru, že podchod Můstek není veřejně přístupnou komunikací, ale součástí speciální dráhy (metra). S tímto závěrem se soud plně ztotožňuje.  Neobstojí námitka, v níž žalobce vytýká žalovanému, že ve správním řízení nebylo postaveno najisto, jak je původní žalovaný (Dopravní podnik hl. m. Prahy) na řízení účasten a kdo má být adresátem případného rozhodnutí. Tvrzení žalobce, že řízení a jeho výsledek zůstává původnímu žalovanému, aktivnímu účastníkovi tohoto správního řízení, skryto, je rozporuplné, neboť účastnil-li se Dopravní podnik hl. m. Prahy aktivně daného správního řízení, nemůže mu být zároveň toto řízení skryto. Z obsahu spisového materiálu vyplývá, že správní orgán I. stupně s Dopravním podnikem hl. m. Prahy komunikoval v průběhu správního řízení jako s účastníkem řízení, umožnil mu vyjádřit se k věci samé, doručil mu rozhodnutí o předmětné žádosti, jakož i žalobcem podané odvolání, ke kterému se Dopravní podnik hl. m. Prahy následně vyjádřil. Z uvedeného je zřejmé, že správní řízení ani jeho pokračování 10 9A 79/2010 výsledek rozhodně Dopravnímu podniku hl. m. Prahy nezůstalo skryto. Ostatně samotný Dopravní podnik hl. m. Prahy jako osoba zúčastněná na řízení nic takového netvrdí.  Soud k tomu dodává, že i kdyby správní orgán pochybil v tom směru, že by Dopravní podnik hl. m. Prahy jakožto vlastníka podchodu „Můstek“ v daném řízení opomenul a neumožnil mu realizovat procesní práva účastníka řízení (k čemuž, jak již soud uvedl shora, nedošlo), nemohl by tím být na svých právech zkrácen žalobce, ale Dopravní podnik hl. m. Prahy. V řízení o žalobě proti rozhodnutí správního orgánu podle § 65 a násl. s.ř.s. je žalobní legitimace založena na tvrzení, že žalobce byl napadeným rozhodnutím či procesním postupem správního orgánu zkrácen na svých veřejných subjektivních právech. Z toho plyne, že žalobce nemůže v řízení před správním soudem hájit práva jiných subjektů a vytýkat správnímu orgánu, že jeho postupem či napadeným rozhodnutím byly na svých právech zkráceny jiné subjekty, než je on sám.  Na tomto místě soud považuje za vhodné reagovat na argumentaci uplatněnou žalobcem při ústním jednání před soudem, kterou zpochybnil svou vlastní žalobní legitimaci v dané věci. Jak již bylo soudem konstatováno v předchozím odstavci tohoto rozhodnutí, v řízení o žalobě proti rozhodnutí správního orgánu je žalobní legitimace založena na tvrzení žalobce, že byl napadeným rozhodnutím či procesním postupem správního orgánu zkrácen na svých veřejných subjektivních právech. Žalobce v dané věci namítá, že byl jako nájemce nebytového prostoru v domě čp. 772 situovaném na pozemku p.č. 610/2 v k. ú. Nové Město napadeným rozhodnutím zkrácen na svém veřejném subjektivním právu na užívání podchodu „Můstek“, který je dle jeho názoru veřejně přístupnou pozemní komunikací. Toto tvrzení dle náhledu soudu plně postačuje k tomu, aby žalobci byla v dané věci přiznána žalobní legitimace.  K argumentaci, v níž žalobce poukazuje na dle jeho názoru protiprávní postup Dopravního podniku hl. m. Prahy, spočívající v instalaci mříží znemožňujících vstup do podchodu „Můstek“ v určitých hodinách, soud uvádí, že předmětem řízení v dané věci bylo posouzení toho, zda podchod „Můstek“ je veřejnou pozemní komunikací, kterou je možné obecně a neomezeně užívat. Jinými slovy řečeno, žalobce se v řízení před správním orgánem nedomáhal určení protiprávnosti instalace předmětných mříží, ale určení existence práva obecného a neomezeného užívání podchodu „Můstek“, plynoucího z charakteru tohoto podchodu jakožto veřejně přístupné pozemní komunikace. Ze závěru správního orgánu, že podchod „Můstek“ není veřejně přístupnou pozemní komunikací, ale součástí speciální dráhy metra, nicméně logicky vyplývá i jeho náhled na tvrzení žalobce, že instalace předmětných mříží ze strany Dopravního podniku hl. m. Prahy byla protiprávní. Své přesvědčení o protiprávnosti instalace mříží totiž žalobce opíral právě o tvrzení, že podchod „Můstek“ je veřejnou pozemní komunikací, kterou lze obecně a neomezeně užívat. Tomuto tvrzení však správní orgán, a to zcela oprávněně, nepřisvědčil.  Se žalobcem lze obecně souhlasit v tom, že „na provoz metra, respektive stavbu metra je třeba pohlížet prizmatem zákona o dráhách.“ Vzhledem ke své povaze je metro nutno považovat za železniční dráhu speciální ve smyslu § 3 odst. 1 písm. d) zákona o dráhách, což lze nepřímo dovodit i z ustanovení § 1 odst. 2 vyhlášky č. 177/1995 Sb. Protože je metro dráhou, vztahuje se na něj i ustanovení § 27 vyhlášky č. 177/1995 Sb., v němž Ministerstvo dopravy na základě zákonného zmocnění obsaženého v § 66 odst. 4 zákona o dráhách stanovilo, co se rozumí součástí dráhy. Dle písmene d) zmíněného ustanovení této vyhlášky jsou součástí dráhy stanice, které tvoří nástupiště pro cestující a služební nástupiště, vestibuly, přístupové a výstupní cesty, výtahy, pohyblivé schody a chodníky, dopravní zařízení pro osoby pokračování 11 9A 79/2010 s omezenou schopností pohybu, vyprošťovací štoly pro výtahy, pevná schodiště, staniční prostory a zařízení pro služební účely a odbavování cestujících.  Podchod „Můstek,“ tak jak byl vymezen shora, je součástí stanice metra Můstek na lince A. Jedná se o vestibul této stanice v dolní části Václavského náměstí s přístupovými a výstupními cestami a pohyblivými schody, jenž je určen cestujícím, kteří hodlají cestovat metrem ze stanice Můstek nebo z metra v této stanici vystupují. Přestože lze podchod „Můstek“ skutečně použít též pouze jako podchod, tedy vstoupit do něj jedním ze vstupů do podchodu, projít pod zemským povrchem a výstupem pak podchod na jiném místě opustit, není toto použití jeho hlavním účelem. To platí tím spíše, že v daném místě, jak je obecně známo, se nachází pěší zóna a nikoliv komunikace či jiná překážka, kterou by bylo nutno „podcházet.“  Vzhledem k tomu, že podchod „Můstek“ je podle § 27 písm. d) vyhlášky č. 177/1995 Sb., součástí dráhy, a to součástí speciální dráhy metra, spadá rozhodnutí o něm bez dalšího do působnosti drážního správního úřadu. To, v jakém rozsahu byl obvod dráhy vymezen územním rozhodnutím, je z tohoto pohledu zcela bezpředmětné. V daném případě tak o žádosti žalobce ve správním řízení zcela v souladu se zákonem rozhodla v prvním stupni obec vykonávající v přenesené působnosti v rozsahu stanoveném zákonem působnost drážních správních úřadů (§ 54 odst. 2 zákona o dráhách) a ve druhém stupni Ministerstvo dopravy, které je podle § 54 odst. 1 zákona o dráhách drážním správním úřadem vykonávajícím státní správu ve věcech drah.  Podchod „Můstek“ není pozemní komunikací, jak se mylně domnívá žalobce. Nejedná se ani o místní komunikaci ve smyslu § 6 odst. 1, ani o účelovou komunikaci ve smyslu § 7 odst. 1 zákona o pozemních komunikacích, neboť předmětný podchod nesplňuje znaky místní či účelové komunikace vymezené ve zmíněných ustanoveních. Jak již bylo konstatováno shora, prioritní funkcí předmětného podchodu jakožto součásti dráhy metra je umožnění vstupu cestujících do stanice metra Můstek (k nástupišti metra) a zároveň umožnění výstupu cestujících z této stanice. Právě za tímto účelem, a nikoliv za účelem místní dopravy chodců po Praze, byl předmětný podchod, jenž je vestibulem stanice metra s přístupovými a výstupními cestami, také vybudován a jako součást stanice metra Můstek kolaudován, o čemž svědčí i výňatek z kolaudačního rozhodnutí označený jako „Schema rozsahu kolaudované stavby trasy IA metra a rozvržení do skupin“, který se týká stanice metra Můstek a je součástí spisového materiálu.  Podchod „Můstek“ nemůže být veřejně přístupnou pozemní komunikací – místní komunikací už z toho důvodu, že není ve vlastnictví obce, což je znakem místní komunikace dle § 9 odst. 1 zákona o pozemních komunikacích. Mezi stranami není sporu o tom, že vlastníkem stavby podchodu „Můstek“ je Dopravní podnik hl. m. Prahy a nikoliv obec hl. m. Praha.  Skutečnost, že prováděcí vyhláška č. 104/1997 Sb., k zákonu o pozemních komunikacích řadí v ustanovení § 3 odst. 4 mezi místní komunikace IV. třídy mj. též podchody, nemůže za situace, kdy podchod „Můstek“ nesplňuje znaky místní komunikace stanovené zákonem o pozemních komunikacích, odůvodnit kvalifikaci předmětného podchodu jako pozemní komunikace – místní komunikace.  Vzhledem k tomu, že se v případě podchodu „Můstek“ nejedná o místní komunikaci, nebylo důvodu, aby ve vztahu k němu byla příslušným obecním úřadem obce s rozšířenou pokračování 12 9A 79/2010 působností vydávána místní a přechodná úprava provozu na místní komunikaci podle § 77 odst. 1 písm. c) zákona č. 361/2000 Sb., o provozu na pozemních komunikacích.  Podchod „Můstek“ není ani veřejně přístupnou pozemní komunikací – účelovou komunikací podle § 7 odst. 1 zákona o pozemních komunikacích, jak alternativně tvrdí žalobce, neboť neslouží ke spojení jednotlivých nemovitostí pro potřeby vlastníků těchto nemovitostí nebo ke spojení těchto nemovitostí s ostatními pozemními komunikacemi. Účel, k němuž byl předmětný podchod vybudován a k němuž také slouží, byl již soudem shora opakovaně zmíněn. Tímto účelem rozhodně není spojení jednotlivých nemovitostí, které na daný podchod stavebně navazují, pro potřeby vlastníků těchto nemovitostí nebo spojení těchto nemovitostí s ostatními pozemními komunikacemi. Tyto nemovitosti jsou s ostatními nemovitostmi spojeny pozemními komunikacemi v úrovni terénu, což platí i pro dům č.p. 722, ve kterém je žalobce je nájemcem nebytových prostor. Žalobcem předložené kolaudační rozhodnutí ze dne 21.6.2002 vztahující se ke stavbě obchodně – administrativního objektu „Paláce EURO“ výslovně uvádí, že stavba obsahuje přízemí, které mj. zahrnuje vstupní prostor (při vstupu do metra) a vstupní halu se schodištěm. K zajištění přístupu do stavby „Paláce EURO“ zvenku, tj. ke spojení této stavby s jinými nemovitostmi v okolí, jsou tak i podle kolaudačního rozhodnutí určeny přízemní prostory stavby, a nikoliv prostory 1. suterénu či mezisuterénu. Ani z kolaudačního rozhodnutí ze dne 21.6.2002 vztahujícího se ke stavbě obchodně – administrativního objektu „Paláce EURO“ tedy nelze dovodit, že by podchod „Můstek“ byl veřejně přístupnou pozemní komunikací určenou k užívání této stavby, resp. k zajištění přístupu ke stavbě.  Pouze pro úplnost soud dodává, že žalobce ani netvrdí, že by předmětný podchod byl účelovou komunikací podle § 7 odst. 2 zákona o pozemních komunikacích, tj. pozemní komunikací v uzavřeném prostoru nebo objektu, která slouží potřebě vlastníka nebo provozovatele uzavřeného prostoru nebo objektu a která dle zákona není veřejně přístupná.  Podle § 71 odst. l písm. d) s.ř.s. musí žaloba obsahovat žalobní body, z nichž musí být patrné, z jakých skutkových a právních důvodů považuje žalobce napadené výroky rozhodnutí za nezákonné nebo nicotné. Tvrzené důvody nezákonnosti napadeného rozhodnutí tedy musí být v žalobě uvedeny výslovně, z čehož nelze než dovodit, že pouhý odkaz na jiná podání žalobce a tam uváděnou argumentaci je pro vymezení žalobních bodů nedostačující. Obecný odkaz v žalobě na jiné soudní řízení, v němž je projednávána žaloba směřující proti jinému správnímu rozhodnutí, totiž nelze považovat za žalobní důvod. Takový nedostatek sám o sobě způsobí, že soud se v souladu s dispoziční zásadou nemůže zabývat věcí tak, jak si to žalobce představoval, totiž přezkoumávat zákonnost rozhodnutí z pohledu žalobních důvodů uplatněných v jiném řízení proti jinému rozhodnutí (shodně viz rozsudek Vrchního soudu v Praze ze dne 28.8.1998 čj. 7 A 152/95-32).  Soud proto nemohl akceptovat odkaz žalobce na obsah žaloby, kterou podal k Obvodnímu soudu pro Prahu 1 v řízení vedeném pod sp.zn. 18 C 124/2005. Považoval-li žalobce argumenty uplatněné v žalobě, na kterou takto odkázal, za relevantní též z hlediska soudního přezkumu napadeného rozhodnutí, bylo jeho povinností tyto argumenty jako žalobní body v žalobě proti napadenému rozhodnutí výslovně uvést. Pokud tak neučinil, nemůže za něj soud tyto (blíže nespecifikované) argumenty obsažené v jiné žalobě dohledávat a činit je součástí žalobních bodů v souzené věci, jimiž je při přezkoumání zákonnosti napadeného rozhodnutí vázán. Námitku nejasnosti hranic pozemků a komunikací tvořících podchod „Můstek“ žalobce poprvé uplatnil až při ústním jednání před soudem. K této námitce již soud přihlížet pokračování 13 9A 79/2010 nemohl, neboť byla vznesena až po uplynutí zákonem stanovené lhůty pro rozšíření žaloby (§ 71 odst. 2 s.ř.s.). Pokud by tak učinil, tedy pokud by překročil rozsah včas uplatněných žalobních námitek, jednal by v rozporu s ustanoveními § 75 odst. 2 s.ř.s. a § 71 odst. 2 věta třetí s.ř.s., které mu ukládají přezkoumat napadené rozhodnutí pouze v mezích žalobních bodů uplatněných v zákonem stanovené lhůtě.  Lze shrnout, že napadené rozhodnutí bylo žalovaným vydáno v rámci jeho pravomoci v souladu se zákonem. Soud tedy neshledal žalobu důvodnou, a proto ji podle ust. § 78 odst. 7 s.ř.s. zamítl.  Protože žalobce nebyl ve sporu úspěšný a žalovanému žádné účelně vynaložené náklady v řízení nevznikly, soud ve druhém výroku rozsudku v souladu s 60 odst. 1 s.ř.s. rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.  Podle ust. § 60 odst. 5 s.ř.s. má osoba zúčastněná na řízení právo na náhradu jen těch nákladů, které jí vznikly v souvislosti s plněním povinnosti, kterou jí soud uložil; z důvodů zvláštního zřetele hodných jí může soud na návrh přiznat právo na náhradu dalších nákladů řízení. V daném případě soud osobě zúčastněné na řízení žádnou povinnost neuložil a neshledal ani důvody hodné zvláštního zřetele, pro které by jí mohl přiznat právo na náhradu dalších nákladů řízení. Proto ve třetím výroku tohoto rozsudku rozhodl, že osoba zúčastněná na řízení nemá právo na náhradu nákladů řízení. P o u č e n í : Proti tomuto rozsudku lze podat kasační stížnost ve lhůtě dvou týdnů ode dne jeho doručení. Kasační stížnost se podává ve dvou vyhotoveních u Nejvyššího správního soudu, se sídlem Moravské náměstí 6, Brno. O kasační stížnosti rozhoduje Nejvyšší správní soud. Kasační stížnost lze podat pouze z důvodů uvedených v § 103 odst. 1 s.ř.s. a kromě obecných náležitostí podání musí obsahovat označení rozhodnutí, proti němuž směřuje, v jakém rozsahu a z jakých důvodů jej stěžovatel napadá, a údaj o tom, kdy mu bylo rozhodnutí doručeno. V řízení o kasační stížnosti musí být stěžovatel zastoupen advokátem; to neplatí, má-li stěžovatel, jeho zaměstnanec nebo člen, který za něj jedná nebo jej zastupuje, vysokoškolské právnické vzdělání, které je podle zvláštních zákonů vyžadováno pro výkon advokacie. Soudní poplatek za kasační stížnost vybírá Nejvyšší správní soud. Variabilní symbol pro zaplacení soudního poplatku na účet Nejvyššího správního soudu lze získat na jeho internetových stránkách www.nssoud.cz. V Praze dne 16. října 203 JUDr. Naděžda Řeháková v. r. předsedkyně senátu Za správnost vyhotovení: Markéta Matznerová, DiS.