Číslo jednací: 10Ad 8/2011 - 50-53                   ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEKJMÉNEM REPUBLIKY   Městský soud v Praze rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Ing. Viery Horčicové a soudců Mgr. Jana Kašpara a Mgr. Kamila Tojnera v právní věci žalobce: AMRO, a. s., se sídlem Svobody 74/30, Cheb, IČ 48364797, zast. JUDr. Petrem Bayerem, advokátem, se sídlem nám. krále Jiřího 6, Cheb, proti žalovanému: Vojenská zdravotní pojišťovna České republiky, se sídlem Drahobejlova 1404/4, Praha 9, v řízení o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 16. 3. 2011 čj. 1148000614/PVN,   t a k t o :   I. Rozhodnutí Vojenské zdravotní pojišťovny České republiky ze dne 16. 3. 2011 čj. 1148000614/PVN se zrušuje a věc se vrací žalovanému k dalšímu řízení. II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci náhradu nákladů řízení ve výši 8.712,‑ Kč, a to do třiceti dnů od právní moci tohoto rozsudku, k rukám JUDr. Petra Bayera, advokáta. III. Zrušuje se usnesení Městského soudu v Praze ze dne 20. 5. 2011 čj. 10Ad 8/2011-24. IV. Žalobci se vrací zaplacený soudní poplatek ve výši 2.000,‑ Kč. Tato částka mu bude vyplacena z účtu Městského soudu v Praze do třiceti dnů od právní moci tohoto rozsudku, k rukám JUDr. Petra Bayera, advokáta.   Odůvodnění Žalobce se podanou žalobou domáhá přezkoumání rozhodnutí Vojenské zdravotní pojišťovny České republiky ze dne 16. 3. 2011 č.j. 1148000614/PVN, kterým nebylo vyhověno námitkám žalobce proti výkazu nedoplatků ze dne 22. 2. 2011 čj. 1148000614/ VN-1 a tento výkaz nedoplatků byl potvrzen. Žalobce v žalobě namítá, že žalovaný se řádně nevypořádal s námitkami žalobce. Žalobce není zaměstnavatelem žalovaným evidovaných osob, z čehož vyplývá skutečnost, že není povinen za ně platit pojistné, a tak mu nemohl vzniknout nedoplatek ani penále. Na  důkaz správnosti uvedeného tvrzení poukázal žalobce na skutečnost, že po jmenování představenstva nebyly platby prováděny z účtu žalobce, že hlášení nejsou podepisována statutárním orgánem společnosti nebo zmocněnou osobou a že razítka na hlášeních nejsou razítky společnosti. Žalobce poukazuje na to, že poslednímu představenstvu zaniklo členství v listopadu roku 1999 a od tohoto okamžiku již tento orgán až do 12. 2. 2008 jmenován nebyl. Proto nemohl za společnost v uvedeném období nikdo jednat ani sjednávat pracovní smlouvy. Společnost neměla zaměstnance a nekonala žádnou činnost, a proto je zcela vyloučeno, aby hradila veřejné zdravotní pojištění za neexistující zaměstnance. Představenstvo po svém jmenování dne 12. 2. 2008 mělo pod kontrolou své účty. Bylo tedy naprosto vyloučeno, aby z těchto účtů společnosti odcházely platby až do července 2009. Z hromadného oznámení zaměstnavatele založeného ve spise žalobce zjistil, že nebylo podáno zaměstnancem nebo statutárním orgánem žalobce, podpis nepatří nikomu ze zaměstnanců a razítko není razítkem žalobce. Z dopisu, který adresoval žalovaný žalobci dne 7. 8. 2009, žalobce usuzuje, že žalovaný skutečného zaměstnavatele znal. Na tento dopis žalobce odpověděl vysvětlujícím dopisem ze dne 14. 9. 2009, ve kterém poukázal na to, že nebyl a není zaměstnavatelem uvedených osob. Na tento dopis již žalovaný nereagoval. Z napadeného rozhodnutí nelze zjistit, z jakých podkladů žalovaný při jeho vydání vycházel, jak je hodnotil a rovněž není patrno, jak se vypořádal s námitkami žalobce ve vztahu k jednotlivým důkazům. Podle názoru žalobce rozhodnutí nesplňuje požadavky stanovené v § 68 správního řádu. Pokud žalobce vznesl námitky, že žádného pojištěnce nezaměstnává a že nepověřil osobu podepsanou pod hromadným oznámením zaměstnavatele k jakýmkoliv právním úkonům jménem společnosti, což je doloženo i otiskem nepravého razítka, není dostačující, když žalovaný bez dalšího argumentoval tím, že přehledy pojistného byly podepisovány odpovědnou osobou, o které správní orgán neměl důvod pochybovat, zvláště když zaměstnavatel má právo určit, kdo bude dokumenty podepisovat. Přitom podpis na dokumentech je nečitelný, a proto ani žalobce ani žalovaný neví, komu patří. Jestliže razítko, které skutečně žalobce používat nemusí, ale zde použito bylo, žalobci nepatří, je dovoditelné, že pokud dokumenty podávala nějaká osoba, nějakým způsobem hradila pojistné, rozhodně ne však z účtů společnosti, nejde o úkony žalobce a žalovaný měl důvod pochybovat o věrohodnosti dokladu. Žalovaný byl již dopisem ze dne 14. 9. 2009 upozorněn na skutečnost, že žalobce nezaměstnává pojištěnce žalovaného, přičemž opak žádnými důkazy zjištěn dosud nebyl.   Žalovaný ve vyjádření k podané žalobě uvedl, že žalobce neukončil svoji činnost, nebyl zrušen ani nevstoupil do likvidace. Povinnosti plátce pojistného podle § 6 zákona o veřejném zdravotním pojištění řádně plnil. Výjimkou je období červenec až srpen roku 2009, kdy nebylo zaplaceno pojistné za 2 zaměstnankyně žalobce. Po zjištění tohoto dluhu kontrolou provedenou dne 22. 2. 2011 bylo vyměřeno penále a vystaven výkaz nedoplatků. Platby žalobce byly prováděny do května roku 2008 z účtu žalobce, od června 2008 do srpna 2009 byly platba uskutečňovány prostřednictvím bankovní přepážky hotovostními platbami. Protože žalobce nepodal žalovanému žádné informace o případné strukturální či jiné změně ve společnosti, neshledává žalovaný žádný problém v tomto způsobu placení. Žalobce v žalobě uvádí, že dne 14. 9. 2009 zaslal žalovanému vysvětlující dopis, ve kterém popírá skutečnost, že by žalobce zaměstnával uvedené zaměstnance. K tomu žalovaný upozorňuje, že k dopisu nebyla přiložena plná moc právního zástupce a bylo pouze na žalovaném, zda dopis bude akceptovat. V dopisu bylo uvedeno také nesprávné identifikační číslo žalobce a nesprávné příjmení zaměstnankyně, které se záležitost týkala. Není pravdou, že by se žalovaný uvedenými připomínkami nezabýval, s právním zástupcem žalobce bylo uskutečněno několik telefonických rozhovorů k upřesnění stavu věci. Nebyla však předána žádná informace o existencí jiného subjektu, který by místo žalobce zaměstnával osoby a řádně za ně platil zdravotní pojistné. Rovněž pouze z telefonického rozhovoru s právním zástupcem žalobce byla získána informace, že žalobce neměl od roku 1999 funkční statutární orgán. Z výpisu z obchodního rejstříku vyplývá, že výmaz původního představenstva byl proveden až 6. 3. 2008. S odkazem na ust. § 29 obchodního zákoníku žalovaný vycházel z údajů uvedených v obchodním rejstříku v dobré víře, neměl pochybnosti o těchto údajích. Žalovaný dále připomíná, že informační tok o činnosti či nefungování statutárního orgánu žalobce byl zcela nulový. Žalovaný neměl a nemá prostředky zjišťovat strukturální složení svých plátců a jejich statutárních orgánů, pokud tito plátci zanedbávají svoji zákonnou oznamovací povinnost. Jak je výše uvedeno, vycházel žalovaný v dobré víře z informací a údajů, které mu byly pravidelně předávány žalobcem, případně které mohl zjistit z veřejně dostupných zdrojů. Pokud došlo mezi žalobcem a jiným subjektem k neshodě či jednání formu trestné činnosti, je na žalobci, aby věci řešil vůči tomuto subjektu. Z těchto důvodů žalovaný navrhuje, aby byla žaloba jako nedůvodná zamítnuta.   Žalobce podal k tomuto vyjádření repliku, ve které uvedl, že skutečně v období od června 2008 do srpna 2009 nebyly prováděny platby prostřednictvím bankovního spojení, ale mělo docházet k hotovostním platbám. Žalovaný však již neuvádí, kdo tyto platby prováděl. Pokud by tak učinil, bylo by zřejmé, že platby neprováděl žádný zaměstnanec či člen statutárního orgánu žalobce. K výtce, že žalobce nepodával žádné informace o případné strukturální změně ve společnosti, lze poznamenat, či žalobce tak činit nemohl, protože nevěděl, že žalovaný eviduje jakési osoby v pracovním poměru. Jestliže žalobce předmětné zaměstnankyně neznal a nezaměstnával je, nemohl pochopitelně ani znát jejich správné příjmení a mohl používat jen to, co mu žalovaný sdělil. Pokud jde o výtku ve vztahu k chybějící plné moci, žalobce poukazuje na to, že žalovaný měl v případě pochybností požádat o její předložení. Pokud žalovaný uvádí, že neměl důvod pochybovat o tom, kdo dokumenty podepisuje, když podpisy jsou nečitelné a k platbám dochází hotovostně a dokonce otisk razítka nepatří žalobci, žalobce poukazuje na to, že na základě důkazů a tvrzení žalobce se těmito skutečnostmi žalovaný zabývat musel. Pokud by tak učinil, zjistil by, že osoby, které eviduje, skutečně žalobce nezaměstnává. Na okraj žalobce konstatuje, že údajné zaměstnávání evidovaných osob mohlo mít souvislost s neoprávněnou činností kasina. Je-li tomu tak, pak je zřejmé, že za osoby, které by takovouto neoprávněnou činnost provozovaly, nenese žalobce odpovědnost, naopak je povinností státních orgánů řešit činnost osob neoprávněně provozujících kasino. Odkaz žalovaného na ust. § 29 obchodního zákoníku není zcela na místě. Z ust. § 194 obchodního zákoníku musí být žalovanému známo, že funkční období jednotlivých členů představenstva nesmí přesáhnout 5 let. Jestliže k zápisu došlo v roce 1997, žalovanému mělo být zřejmé, že toto představenstvo mohlo mít funkční období maximálně do roku 2002. S ohledem na absenci dalších zápisů v obchodním rejstříku o volbě nového představenstva, musel v letech následujících mít žalovaný vážné pochybnosti, zda kdokoliv z členů představenstva je oprávněn stále společnost zastupovat, navíc v letech 2008 až 2009 pochybnosti být nemohly, neboť představenstvo bylo řádně zapsáno. Ostatně blíže žalovaný ani nerozvádí, ve kterých případech vycházel ze zásady dobré víry. Pokud by tak učinil za dobu, v níž vydal napadené rozhodnutí a dovolával se údajů v obchodním rejstříku, pak je zjevné, že je napadené rozhodnutí nezákonné. Závěrem žalobce poznamenal, že nemá prostředky ke zjišťování domnělých partnerů na zaplacení pojistného, jestliže tito mu nejsou známy. Je jisté, že po kontaktu má žalobce povinnost reagovat, což se ovšem stalo.   Ze správního spisu byly zjištěny následující pro rozhodnutí soudu podstatné skutečnosti: Vojenská zdravotní pojišťovna vydala dne 22. 2. 2011 výkaz nedoplatků čj. 1148000614/VN-1, podle kterého žalobce dluží na pojistném na veřejné zdravotní pojištění za období od 1. 1. 2007 období do 31. 12. 2010 částku 1.359,- Kč a penále za neuhrazené a opožděné platby pojistného za toto období činí celkem 10.062,- Kč. Žalobce podal proti tomuto výkazu nedoplatků námitky, ve kterých uvedl, že poslednímu představenstvu žalobce zaniklo členství v listopadu 1999 a od této doby společnost neměla představenstvo, které by zařizovalo obchodní záležitosti firmy a nové představenstvo bylo jmenováno až rozhodnutím soudu s účinností od 12. 2. 2008. Vzhledem k tomu společnost neměla žádné zaměstnance, nekonala žádnou činnost a je proto zcela vyloučeno, aby hradila veřejné zdravotní pojištění za neexistující zaměstnance. Pokud došlo ke zneužití jména společnosti a neznámou osobou bylo jejím jménem vystupováno a byly tvrzeny zcela nepravdivé skutečnosti, nemůže to být důvodem k uložení povinnosti plnit veřejné zdravotní pojištění. Z přiloženého výpisu o platbách zdravotního pojištění je patrno, že platby měly být prováděny i po datu 12. 2. 2008, to je v době, kdy společnost již měla mít jmenované představenstvo, které zcela mělo pod kontrolou své účty. Bylo naprosto vyloučeno, aby z těchto účtů společnosti odcházely platby až do července 2009. Skutečnost, že v tomto období prováděl platby neznámý subjekt a nikoliv žalobce, dokazuje, že v seznamu uvedené osoby nebyly zaměstnanci žalobce. Je pouze věcí žalovaného, aby si zjistil, u koho skutečně byly uvedené osoby zaměstnány a který subjekt je povinen za ně odvádět zdravotní pojištění. Před vydáním výkazu nedoplatků byl žalovaný informován o tom, že za žalobce smí jednat toliko představenstvo uvedené v obchodním rejstříku, kde jsou mimo jiné uvedeny i podpisové vzory, přičemž žalobce používá ke svým projevům razítko, jehož forma je patrná z přiložené plné moci. Jen tato forma razítka je razítkem společnosti a jiná podoba není otiskem razítka společnosti a pouze dokládá tu skutečnost, že někdo jedná jménem žalobce zřejmě v úmyslu zkreslit skutečný stav. Vydaný výkaz nedoplatků žalobce hodnotí jako svévoli žalovaného, neboť zdravotní pojišťovna byla informována o tom, že uvedené osoby nejsou a nebyly zaměstnanci žalobce, přesto vydal rozhodnutí s vědomím, že je obtížné vyvracet naoko provedené právní úkony označené jménem žalobce. Skutečnost, že od jmenování představenstva soudem nebylo pojistné placeno z účtu žalobce, jakož i to, že není používáno razítko žalobce, je dostatečným důkazem pro to, že společnost s osobami uvedenými v rozhodnutí nemá nic společného a že nejsou zaměstnanci. Žalobou napadeným rozhodnutím ze dne 16. 3. 2011 Vojenská zdravotní pojišťovna České republiky rozhodla tak, že námitkám se nevyhovuje a výkaz nedoplatků se potvrzuje. V odůvodnění tohoto rozhodnutí žalovaný uvádí, že dlužné pojistné bylo zjištěno za období červenec 2009 až srpen 2009. Údaje k výpočtu dlužného pojistného byly čerpány z pravidelných měsíčních přehledů o platbě pojistného na zdravotní pojištění zaměstnavatelem, které byly předány žalovanému dne 18. 8. 2009 a 16. 9. 2009, tedy již za funkčního období nového představenstva žalobce. Z výpisu z obchodního rejstříku mimo jiné vyplývá, že podepisování za společnost se děje tak, že k vytištěnému, otištěnému nebo napsanému obchodnímu jménu připojí svůj podpis kterýkoliv člen představenstva samostatně. Není tedy nutno požadovat speciální razítko. Kromě toho přehledy o platbách pojistného na zdravotní pojištění zaměstnavatele byly podepisovány (parafovány) odpovědnou osobou společnosti. Zdravotní pojišťovna neměla žádný důvod pochybovat o věrohodnosti tohoto dokumentu, jelikož zaměstnavatel má právo určit, kdo bude tyto dokumenty podepisovat. Žalovaný konstatuje, že námitky považuje za nedůvodné a rozhodl tak, jak bylo shora uvedeno.   Městský soud v Praze žalobou napadené rozhodnutí, jakož i řízení, které jeho vydání předcházelo, přezkoumal v rozsahu uplatněných žalobních bodů, kterými je vázán, a vycházel přitom ze skutkového a právního stavu, který tu byl v době rozhodování správního orgánu. O věci přitom rozhodl bez jednání, neboť s tím oba účastníci řízení souhlasili, resp. nevyslovili ve stanovené lhůtě nesouhlas. Městský soud v Praze věc posoudil takto: Z odůvodnění rozhodnutí musí být seznatelné, proč správní orgán považuje námitky účastníka za liché, mylné nebo vyvrácené, které skutečnosti vzal za podklad svého rozhodnutí, proč považuje skutečnosti předestírané účastníkem za nerozhodné, nesprávné, nebo jinými řádně provedenými důkazy vyvrácené, podle které právní normy rozhodl a jakými úvahami se řídil při hodnocení důkazů (viz rozsudek Vrchního soudu v Praze ze dne 26. 2. 1993, čj. 6 A 48/92-23). V daném případě žalobce namítal, že v rozhodném období žádné zaměstnance nezaměstnával a nemohla mu tedy vzniknout povinnost za ně platit zdravotní pojištění. K hlášením, z nichž vycházel žalovaný, žalobce uvedl, že se nejedná o úkony platně učiněné jeho jménem, neboť je neučinila žádná osoba, která by byla oprávněna za žalobce jednat. Toto své tvrzení podpořil tím, že podoba razítka užitá na hlášeních žalovanému neodpovídá podobě razítka, které užívají osoby oprávněné za žalobce jednat. Je třeba souhlasit s žalobcem v tom, že žalovaný se s jeho námitkami dostatečně nevypořádal. Je třeba si uvědomit, že žádné osobě nemůže vzniknout povinnost platit zdravotní pojištění za osoby, které nejsou jejími zaměstnanci, jen na základě toho, že cizí osoba jménem takového údajného zaměstnavatele učiní fingované oznámení zdravotní pojišťovně. Žalobce v tomto případě tvrdil, že právě taková situace nastala. Pokud žalovaný toto tvrzení žalobce neakceptoval, bylo jeho povinností uvést důvody, proč ho neakceptoval, tj. např. zdůvodnit, že je v rozporu s důkazy, které byly pro vydání rozhodnutí shromážděny. Dokument „Přehled o platbě pojistného na zdravotní pojištění zaměstnavatele“ nemá charakter veřejné listiny, jde jednoznačně o listinu vyhotovenou soukromým subjektem (bez ohledu na to, že je adresována zdravotní pojišťovně) a nesvědčí jí tedy žádná presumpce správnosti. Vzniknou-li pochybnosti o tom, že jde skutečně o úkon, který jménem žalobce učinila osoba oprávněná jménem žalobce jednat, nezbývá nic jiného, než aby žalovaný prokázal, že tomu tak skutečně je. Tvrzení žalovaného, že přehledy byly podepisovány „odpovědnou osobou společnosti“ je zcela nepřezkoumatelné – žalovaný neuvádí, jaká osoba tyto přehledy ve skutečnosti podepisovala. Její totožnost nelze zjistit už jen proto, že jde o zcela nečitelnou jednoduchou parafu. Není-li jasné, kdo tyto úkony jménem žalobce činil, tím méně může být jasné, zda jde o osobu oprávněnou jednat jménem žalobce. Argumentace žalovaného, že pro platnost úkonu činěného jménem žalobce není zapotřebí otisku žádného razítka, je sice správná, avšak zcela se míjí s důvody, pro něž žalobce na tento fakt upozorňoval. Pro posouzení platnosti právního úkonu činěného jménem žalobce pochopitelně platí údaje zaspané v obchodním rejstříku, tj. že postačuje, pokud je k vytištěnému, otištěnému nebo napsanému obchodnímu jménu připojen podpis některého člena představenstva žalobce, otisk razítka tedy vyžadován není. Žalobce však poukazoval na to, že osoby, které jsou skutečně oprávněny jednat jménem žalobce, disponují razítkem určitého vzhledu, který je zcela odlišný od podoby razítka, jimiž byly opatřeny přehledy doručené žalovanému. Ve spojení s faktem, že za ostatní období byly platby pojistného podle odevzdávaných přehledů hrazeny v hotovosti na bankovní přepážce, lze skutečně souhlasit s tím, že vyvstaly vážné pochybnosti o tom, zda odevzdávané přehledy nejsou podvrhem a zda nejsou tedy jménem žalobce činěny jen zdánlivě. Bylo tedy povinností žalovaného se těmito pochybnostmi řádně zabývat a výkaz nedoplatků proto mohl potvrdit jedině tehdy, pokud by žalobcova tvrzení byla přesvědčivě vyvrácena. Zcela lichý je rovněž poukaz žalovaného na to, že vycházel v dobré víře z údajů uvedených v obchodním rejstříku. Takový poukaz by měl smysl za situace, pokud by úkony za žalobce činila osoba zapsaná v obchodním rejstříku např. jako předseda představenstva a následně by se ukázalo, že předsedou představenstva byla v rozhodné době ve skutečnosti osoba zcela odlišná. V projednávané situaci je však situace zcela jiná, neboť žalovaný vůbec nevěděl, která osoba fakticky úkony jménem žalobce činí. Po žalovaném pochopitelně nelze požadovat, aby u každého odevzdaného přehledu zkoumal, zda je učinila osoba oprávněná za zaměstnavatele jednat. K prověření takových pochybností právě slouží institut námitek proti vydanému výkazu nedoplatků. V případě jejich podání musí zdravotní pojišťovna skutečnosti tvrzené v námitkách řádně prošetřit a potvrdit výkaz nedoplatků může jedině tehdy, pokud skutečnosti tvrzené v námitkách spolehlivě vyvrátí. Opačný přístup by znamenal, že by komukoli mohl vzniknout nedoplatek na veřejném zdravotním pojištění jen proto, že někdo jeho jménem odevzdá zdravotní pojišťovně falešný „Přehled o platbě pojistného na zdravotní pojištění zaměstnavatele“ opatřený nečitelnou parafou a po domácku vyrobeným razítkem s obchodním jménem takové osoby. Fakt, že takový jednání vykazuje znaky trestného činu, ještě neznamená, že by tento podvod mohl založit povinnost platit zdravotní pojištění. Vzhledem ke shora uvedenému soud žalobě vyhověl a napadené rozhodnutí podle § 78 odst. 1 s. ř. s. zrušil a věc vrátil žalovanému k dalšímu řízení (§ 78 odst. 4 s. ř. s.). Právním názorem, který soud vyslovil v tomto rozsudku, je v dalším řízení správní orgán vázán (§ 78 odst. 5 s. ř. s.). Žalobce měl se svojí žalobou úspěch a náleží mu proto náhrada důvodně vynaložených a prokázaných nákladů řízení podle ustanovení § 60 odst. 1 s. ř. s. Tyto náklady spočívají v nákladech souvisejících se zastoupením advokátem podle vyhlášky č. 177/1996 Sb., ve znění pozdějších předpisů za 3 úkony právní služby po 2100 Kč (za převzetí věci, sepis žaloby a replika k vyjádření žalovaného), a 3 režijní paušály po 300 Kč. Celkem tedy činí náklady na právní zastoupení 7.200.- Kč. K tomu se připočítává daň z přidané hodnoty ve výši 21 %, jíž je žalobcův advokát plátcem, ve výši 1.512 Kč. Proto soud přiznal žalobci právo na náhradu nákladů řízení ve výši 8. 712 Kč. Žalobce zaplatil s podanou žalobou soudní poplatek ve výši 1.000,- Kč a na základě výzvy soudu ze dne 20. 5. 2011 čj. 10Ad 8/2011-24 pak ještě dalších 1.000,- Kč. V dané věci však jde o řízení ve věcech pojistného na veřejné zdravotní pojištění, které je podle § 11 odst. 1 písm. b) zákona o soudních poplatcích od soudního poplatku osvobozeno. Žalobce proto nebyl povinen za podání žaloby soudní poplatek platit. Proto soud rozhodl podle § 10 odst. 1 a odst. 2 o vrácení zaplaceného soudního poplatku žalobci, neboť jej zaplatil dílem navzdory tomu, že k tomu nebyl povinen, a dílem na základě nesprávné výzvy soudu. Zároveň soud podle § 12 odst. 1 zákona o soudních poplatcích nesprávně vydanou výzvu k zaplacení doplatku soudního poplatku zrušil.   Poučení: Proti tomuto rozhodnutí lze podat kasační stížnost ve lhůtě dvou týdnů ode dne jeho doručení. Kasační stížnost se podává ve dvou vyhotoveních u Nejvyššího správního soudu, se sídlem Moravské náměstí 6, Brno. O kasační stížnosti rozhoduje Nejvyšší správní soud. Lhůta pro podání kasační stížnosti končí uplynutím dne, který se svým označením shoduje se dnem, který určil počátek lhůty (den doručení rozhodnutí). Připadne-li poslední den lhůty na sobotu, neděli nebo svátek, je posledním dnem lhůty nejblíže následující pracovní den. Zmeškání lhůty k podání kasační stížnosti nelze prominout. Kasační stížnost lze podat pouze z důvodů uvedených v § 103 odst. 1 s. ř. s. a kromě obecných náležitostí podání musí obsahovat označení rozhodnutí, proti němuž směřuje, v jakém rozsahu a z jakých důvodů jej stěžovatel napadá, a údaj o tom, kdy mu bylo rozhodnutí doručeno. V řízení o kasační stížnosti musí být stěžovatel zastoupen advokátem; to neplatí, má-li stěžovatel, jeho zaměstnanec nebo člen, který za něj jedná nebo jej zastupuje, vysokoškolské právnické vzdělání, které je podle zvláštních zákonů vyžadováno pro výkon advokacie. Soudní poplatek za kasační stížnost vybírá Nejvyšší správní soud. Variabilní symbol pro zaplacení soudního poplatku na účet Nejvyššího správního soudu lze získat na jeho internetových stránkách: www.nssoud.cz.     V Praze dne 24. ledna 2014   JUDr. Ing. Viera Horčicová, v.r.  předsedkyně senátu