11A 8/2013 – 55 ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY  Městský soud v Praze rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr.Hany Veberové a soudců Mgr.Marka Bedřicha a JUDr.Jitky Hroudové v právní věci žalobce JIPEWO, s.r.o. IČ 25010476, se sídlem v Teplicích, Sládkova 14, zastoupeného Mgr.Martinem Prosserem, advokátem se sídlem v Praze 1, Melantrichova 477/20, proti žalovanému Ministerstvu životního prostředí, se sídlem v Praze 10, Vršovická 65, o žalobě proti rozhodnutí žalovaného správního úřadu ze dne 3.9.2012, č.j.: 1330/530/12,63792/ENV/12 t a k t o : I. Žaloba s e z a m í t á . II. Žádný z účastníků n e m á právo na náhradu nákladů řízení. Odůvodnění  Žalobce se žalobou, podanou u Krajského soudu v Ústí nad Labem, domáhal přezkoumání a zrušení rozhodnutí žalovaného správního úřadu, kterým bylo v odvolacím řízení pravomocně rozhodnuto o tom, že žalobci byla za porušení ustanovení § 7 ve spojení s ustanovením § 88 odst.1 zákona č. 114/1992 Sb., o ochraně přírody a krajiny, ve znění pozdějších předpisů, uložena pokuta za správní delikt ve výši 55.000,-Kč.  Žalobce v podané žalobě namítl, že napadené rozhodnutí je nepřezkoumatelné, neboť se nevypořádalo s veškerou argumentací žalobce uvedenou v odvolání a zejména dostatečně nevysvětlilo, proč je názor žalobce nesprávný. Žalovaný se omezil pouze na opakování názoru prvostupňového správního orgánu a vycházel ze skutečností, které nejsou obsahem spisu a z vlastních ničím nepodložených hypotéz. Žalovaný nedodržel příslušné procesní předpisy, což mělo podstatný vliv na vydání rozhodnutí. Žalovaný rovněž nedostatečně zjistil skutkový stav věci v rozsahu, který je nezbytný pro rozhodnutí a za tímto účelem si neopatřil pokračování 2 11 A 8/2013 potřebné podklady pro rozhodnutí. Žalobce namítl, že rozhodnutí žalovaného je založeno na nesprávném právním názoru.  V jednotlivých žalobních bodem žalobce uvedl, že v odvolání proti rozhodnutí správního úřadu prvého stupně namítal, že prvostupňový orgán postupoval převážně podle zásady rychlosti a hospodárnosti řízení na úkor zásady zjištění materiální pravdy a namítal i nepřiměřenost rozhodnutím stanovené pokuty. K těmto odvolacím námitkám žalovaný nepřihlédl a neuvedl důvody vydání rozhodnutí, podklady pro jeho vydání ani úvahy, kterými se správní úřad při hodnocení pokladů a při výkladu správních norem řídil. V napadeném rozhodnutí je uvedeno pouhé konstatování odvolacích námitek a strohé vyjádření, kterým žalovaný přejímá názory prvostupňového orgánu, aniž by se zabýval námitkami žalobce uvedenými v odvolání. Žalovaný vycházel při rozhodování z vlastních nepodložených hypotéz bez opory ve spisu, například za situace, kdy odborný orgán nebyl schopen potvrdit ani vyvrátit přesné povětrnostní podmínky v konkrétní lokalitě a své závěry tak žalovaný činí na základě pravděpodobnosti, aniž by se kvalifikovanou formou příslušného orgánu dotázal například žádostí o odborné vyjádření či posudek. Pokud by žalobcem namítané okolnosti měly být vnímány jako polehčující, pak by měly mít i vliv na výši uložené sankce a pokud byla pokuta uložena ve výši 55.000,-Kč bez přihlédnutí k těmto okolnostem, měla by být podle názoru žalobce při zohlednění dalších skutečností, vnímaných jako polehčující, náležitě snížena.  Žalobce namítl, že žalovaný zásadním způsobem porušil zejména ustanovení § 89 odst.2 správního řádu, když celé odvolací řízení omezil pouze na posouzení námitek odvolatele a nikoli na posouzení správnosti napadeného rozhodnutí jako celku. Z odůvodnění napadeného rozhodnutí navíc není zřejmé, čím vším se žalovaný zabýval kromě námitek žalobce, který se domnívá, že žalovaný nečinil v tomto směru žádné přezkoumávání, neodhalil velké množství zásadních vad rozhodnutí napadeného odvoláním a řízení jeho vydání předcházejícího. Žalovaný nezrušil rozhodnutí orgánu prvého stupně, přestože řízení bylo zahájeno pro přesně nevymezený skutek. Orgán prvního stupně se omezil pouze na konstatování, že žalobce měl údajně neodborným prořezem poškodil jedenáct kusů dřevin, aniž by přesně specifikoval, v čem měl neodborný zásah spočívat. Jen přesné vymezení jednání přitom může zabránit tomu, aby v budoucnu nemohlo být vedeno další správní řízení pro týž skutek. Žalovaný rovněž opomenul povinnost správního orgánu zjišťovat materiální pravdu z úřední povinnosti. Bylo povinností správních orgánů v daném případě prokázat stav dřevin těsně před údajným poškozením, tedy zda byly ve stavu, v jakém je uváděl žalobce a jím navržení svědci, či nikoliv, když jedině takové posouzení může vést k závěru, zda žalobce dřeviny poškodil nebo nepoškodil. Neobstojí tvrzení správních úřadů, že i poškozené dřeviny podléhají ochraně za situace, kdy tyto dřeviny jsou značně poškozeny a je nutný větší zásah k odstranění poškozených částí. Podle názoru žalobce je nepřípustné, aby zjišťování všech rozhodných skutečností nebylo prováděno s odkazem na zásadu hospodárnosti a rychlosti řízení za situace, kdy orgán prvého stupně byl několik měsíců nečinný. Správní orgán je povinen rychle a bez nepřiměřeně velkých nákladů zjistit materiální pravdu a nikoli nezjišťovat rozhodné skutečnosti s odkazem na délku řízení, kterou navíc zavinil sám správní úřad. Řádný znalecký posudek měl zachytit přesný popis správného ošetření dřevin a to, v čem mělo spočívat pochybení, respektive slovy posudku „laické“ provedení zásahu bez znalosti fyziologie a anatomie stromů. Žalobce navrhoval, aby v řízení bylo zpracováno doplnění posudku ke zjištění skutečného stavu, navrhl konfrontaci svědkyně Bc.V. s paní K., nicméně správní úřad všechny návrhy žalobce na doplnění dokazování zamítl jako nedůvodné a tím porušil ustanovení správního řádu. pokračování 3 11 A 8/2013  K námitce nesprávného právního posouzení věci žalobce uvedl, že v projednávaném případě nemohlo odstraněním poškozených částí dřevin dojít k poškození dřevin jako takových. Zásah žalobce byl pouze nezbytným zásahem k tomu, aby došlo k zachování dřevin, jejich samotné funkční, biologické a ekologické funkce a aby nedocházelo k bezprostřednímu ohrožení bezpečnosti osob a majetku v jejich blízkosti. Bez tohoto zásahu by velmi rychle poškození dřevin bylo natolik zásadní, že by znamenalo celkový zánik postižených dřevin a výrazné ohrožení osob a majetku. Žalovaný měl posoudit jednání žalobce ve smyslu ustanovení § 7 odst.1 a § 88 odst.1 písm.c) zákona o ochraně přírody a krajiny a přihlédnout k účelu tohoto zákona, když žalobce předmětným zásahem naopak přispěl k udržení a obnově přírodní rovnováhy a k ochraně rozmanitosti forem života s přihlédnutím zejména ke kulturním potřebám obyvatel a místním poměrům. Žalobce má za to, že se žádného protiprávního jednání, za které by měl být správními orgány sankcionován, nedopustil. I kdyby se výjimečně dopustil chybného řezu u některých dřevin, bylo povinností správního úřadu prokázat, zda takový chybný řez a jeho následné ošetření žalobcem je schopno vést k poškození dřeviny. Míru poškození je nutno hodnotit i ve vztahu ke kondici a druhu dřeviny a způsobu jejich ošetření po zásahu. Spisová dokumentace však neobsahuje jakékoli podrobnější posouzení a proto nelze dojít k závěru, že došlo k poškození dřevin.  K výši uložené sankce žalobce namítl nepřiměřenost za předpokladu, že by soud dospěl k závěru, že se žalobce protiprávního jednání dopustil. Žalobce v podané žalobě poukázal na případ společnosti SOLARBEN s.r.o. a s odkazem na zásadu legitimního očekávání, namítl, že správní úřady postupují v obdobných věcech diametrálně odlišně a porušují tím základní zásady správního řízení.  Usnesením ze dne 19.12.2012, čj: 15A 131/2012 - 27, Krajský soud v Ústí nad Labem postoupil věc místně a věcně příslušnému Městskému soudu v Praze.  Z obsahu vyjádření žalovaného správního úřadu k podané žalobě vyplývá, že žalobce zopakoval věcně námitky a připomínky, které byly uvedené již v odvolání. Vzhledem ke skutečnosti, že důvody žaloby byly vypořádány již v rámci prvoinstančního i odvolacího rozhodnutí, odkázal žalovaný na část odůvodnění obou napadených rozhodnutí. K jednotlivým žalobním námitkám žalovaný dále uvedl, že mu není zřejmé, jak žalobce dospěl k závěru, že žalovaný vychází ze skutečností, které nejsou obsahem spisu, když z jeho strany nebylo do spisu v odvolacím řízení vůbec nahlíženo. Nekonkrétní námitky údajného nedodržení procesních předpisů, nezjištění skutkového stavu či nesprávný právní názor jsou nekonkrétní, nepodložené a podle názoru žalovaného byly náležitě vypořádány.  Žalovaný má za to, že skutkový stav, dokázaný fotodokumentací, je výrazně důvěryhodnější, než výslechy svědků či jejich konfrontace. Stav dotčených dřevin před zásahem žalobce prokazuje fotodokumentace, pořízená pracovnicí místně příslušného orgánu ochrany přírody. Stav dřevin po zásahu je zdokumentován prvoinstančním orgánem a Agenturou ochrany přírody a krajiny České republiky. Všechny tyto důkazy byly řádně zařazeny do spisu a neexistuje žádná indicie, která by nasvědčovala údajně náhlým a intenzivním větrným vírům. Hypotéza žalobce, že by došlo v dané lokalitě k náhlému poškození jen a pouze žalobcem ořezaných dřevin, je krajně nepravděpodobná. Dřeviny v okolí byly zdokumentovány spolu s vyjádřením příslušného orgánu státní správy. pokračování 4 11 A 8/2013  Podle názoru žalovaného byla materiální pravda z úřední povinnosti zjištěna v dostatečném rozsahu. Stav dřevin před zásahem žalobce byl prokázán mimo jiné fotodokumentací Bc.V., v tomto ohledu se nejedná o odborné posouzení stavu dřevin, když jmenovaná nefiguruje v řízení jako znalec v oboru. To, že odvolací orgán neuvěřil nepravděpodobnému tvrzení žalobce o značném poškození předmětných dřevin těsně před zásahem, nemá vliv na zjištění materiální pravdy jako takové. Odborný posudek agentury je dostatečným podkladem pro specifikaci vlastního poškození i následků neoprávněných zásahů provedených žalobcem. Správnímu úřadu se jeví nadbytečné v sankčním řízení poučovat žalobce o základních arboristických zásadách. Proto žalovaný nespatřoval přínos jakékoliv konfrontace laických svědků v předmětu řízení či k odbornému posouzení vzniklého protiprávního stavu předmětných dřevin, způsobených neodborným ořezem žalobce.  Z řádně zdokumentovaného stavu jednoznačně vyplývá zásadní, podstatná a trvalá změna habitu předmětných dřevin, stejně jako značné narušení jejich ekologických funkcí. Vlastní rány způsobené neodborným ořezem, jsou branou pro houbové a jiné patogeny a bezpochyby snižují vitalitu předmětných dřevin. Při hodnocení stavu odbornou organizací Agenturou ochrany přírody a krajiny, jež je rovněž registrovaným soudním znalcem v oboru, byly vzaty v úvahu všechny atributy, potřebné k řádnému poškození, tedy nejen druh dřeviny, věk, kondice, pravděpodobný stav před zásahem a podobně, přičemž při porovnávání stavu poškozených dřevin odborná organizace vycházela ze stavu zdokumentovaném před zásahem žalobce na fotografiích pořízených pracovnicí orgánu ochrany přírody.  Výše uložená sankce byla řádně odůvodněna v souladu se zákonem a zmiňovaná údajná podobnost s žalobcem zmiňovanou causou SOLARBEN s.r.o. není přiléhavá, neboť se jedná o úplně jiné podmínky, jak detailně popsal ve svém vyjádření prvostupňový orgán. Z úřední povinnosti je žalovanému známo, že výše uložené sankce není neobvyklá vzhledem k okolnostem daného případu a výše pokuty není aritmeticky zjištěnou hodnotou, ale otázkou správního uvážení.  Při ústním jednání u Městského soudu v Praze dne 11.3.2014 zástupce žalobce setrval na obsahu písemného vyhotovení podané žaloby s tím, že správní úřady nepostupovaly správně, pokud uložily žalobci pokutu, došlo k porušení jak hmotněprávních tak i procesních předpisů. Zásady sankčního procesu byly porušeny, byly posuzovány pouze důkazy, které vypovídají v neprospěch žalobce. Poukázal na to, že ve správním řízení nebylo ani zkoumáno, ani zohledněno, jaký byl stav dřevin před zásahem žalobce, což svědčí o jednostranném vedení řízení směrem k vydání rozhodnutí o uložení sankce.  Zástupce žalovaného správního úřadu u jednání soudu uvedl, že trvá na vydaném rozhodnutí a odkazuje se na obsah písemného vyjádření k žalobě. Veškeré důkazy, zejména fotodokumentace, jsou pro odborníka natolik jednoznačné, že nebylo důvodem provádět další dokazování, zejména když žádná meteorologická stanice neumožňuje zachytit lokální změny v počasí na tak nepatrném prostoru, v jakém se nalézaly předmětné dřeviny. Vlastník jakéhokoli pozemku má nejen práva, ale i povinnosti – zde starat se o dřeviny. Předmětné dřeviny vykazovaly značnou zanedbanost, nikdy nebyly ošetřeny ani prořezávány. Na tomto případu není nic pozitivního, neboť žalobce provedl prořez dřevin naprosto nehorázným způsobem, který nesvědčí o tom, že by šlo zásah profesionálního a vyškoleného pracovníka. pokračování 5 11 A 8/2013  Z obsahu spisového materiálu, který byl soudu předložen žalovaným odvolacím správním úřadem, byly zjištěny následující, pro rozhodnutí ve věci samé podstatné skutečnosti:  Dne 19.3.2010 obdržela Česká inspekce životního prostředí podnět čj: 024145 ve věci prošetření možného poškození dřevin. V oznámení bylo uvedeno, že v katastrálním území Teplice v ulicích Scheinerova a Nedbalova došlo k neodbornému prořezu strojů. Dne 28.3.2010 provedla inspekce inspekční šetření, při kterém zjistila, že na uvedených parcelách došlo k prořezu 8 exemplářů javoru stříbrného, 1 exemplář dubu letního, 2 exemplářů jírovce maďalu a 1 exemplář jasanu ztepilého. Inspekce požádala dne 21.4.2010 Agenturu ochrany přírody a krajiny o odborné posouzení provedeného prořezu dřevin. V odborném posudku ze dne 7.5.2010 agentura konstatovala, že provedeným zásahem vznikly velké řezné rány, které nejsou stromy schopny zakalusovat. Odstraněním části koruny ztratily stromy značnou část asimilačního aparátu a při vzniku velkých řezných ploch jsou stromy často napadeny patogenem a v důsledku napadení může být vznik rozsáhlých dutin, který ohrozí celkovou statiku stromu. Zásah byl proveden bez znalosti fyziologie a anatomie stromů. Ze spících pupenů vznikne nový obrost, který bude nutné dále redukovat a stromy budou vyžadovat zvýšenou a pravidelnou péči. Primární koruny jsou poškozeny trvale.  Dne 31.5.2010 předvolala inspekce písemným oznámením statutárního zástupce právnické osoby JIPEWO, k podání vysvětlení, při vysvětlení dne 8.6.2009 pan Pavel Takáč uvedl, že po dohodě se zástupcem vlastníka předmětných pozemků Stavebního bytového družstva Mír Teplice bylo dohodnuto bezpečnost obyvatel je nadřazena estetické funkci dřevin, prořez byl proveden v době vegetačního klidu v listopadu 2009 a odstraněny byly suché větve. Dne 8.10.2010 podal žalobce ve správním řízení podrobné písemné vyjádření s návrhem na doplnění dokazování.  Rozhodnutím ze dne 16.5.2012, č.j.: ČIŽP/44/OOP/1004411.027/12/USR, Oblastní inspektorát České inspekce životního prostředí v Ústí nad Labem rozhodl o tom, že žalobce se dopustil protiprávního jednání tím, že v listopadu 2009 neodborně provedeným prořezem poškodila 11 exemplářů dřevin rostoucích na pozemkových parcelách uvedených ve výroku rozhodnutí v katastrálním území Teplice při ulici Scheinerova a Nedbalova. Protiprávním jednáním došlo k porušení ustanovení § 7 odst.1 zákona č. 114/1992 Sb., přičemž za tento správní delikt byla společností JIPEWO podle ustanovení § 88 odst.1 písm.c) téhož zákona uložena pokuta ve výši 55.000,-Kč.  Proti uvedenému rozhodnutí správního úřadu prvého stupně podal žalobce dne 31.5.2012 včasné odvolání, které je obsahově zcela totožné s žalobními námitkami, uplatněnými žalobcem v podané žalobě. Žalobce namítl nedostatečně zjištěný výchozí stav dotčených dřevin, porušení procesních ustanovení o řízení vzhledem k tomu, že byly odmítnuty návrhy na doplnění dokazování a žalobce rovněž poukázal na neobjektivitu postupu správního úřadu a nepřiměřeně přísnou sankci.  O podaném odvolání rozhodl žalovaný odvolací správní úřad žalobou napadeným rozhodnutím ze dne 3.9.2012, jímž odvolání žalobce zamítl a napadené rozhodnutí České inspekce životního prostředí v Ústí nad Labem ze dne 16.5.2012 potvrdil s odůvodněním, že odvolací orgán nezjistil neobjektivní či nezákonný postup ani průběh vedeného řízení, správní pokračování 6 11 A 8/2013  úřad prvého stupně postupoval v obdobných případech nezákonného ořezu dřevin rostoucích mimo les stejně, resp. obdobně a opíral se o obdobné či srovnatelné důkazní materiály, zásada byla zachována rovněž při stanovení výše pokuty. Pokud nebylo vyhověno návrhu na doplnění spisu o vyjádření Agentury ochrany přírody a krajiny, stalo se proto, že v odborném posudku ze dne 7.5.2010 bylo dostatečně jasným a určitým způsobem popsáno, jakým způsobem a v jakém rozsahu došlo k poškození předmětných dřevin. Námitka proti svědectví Bc.V. není relevantní, konfrontace svědkyň K. a V.byla přínosná, pokud by mohla přinést nová zjištění. Svědkyně ve svých svědeckých výpovědí uvedly pravdivé informace a požadovaná konfrontace by neměla vliv na samotné řízení. Svědectví Bc.V. je relevantní pouze a jen co do zadokumentování stavu předmětných dřevin před zásahem, tedy okamžik pořízení fotodokumentace. Správní úřad prvého stupně v žádném předchozím vyjádření žalobce neobdržel návrh na předložení listinného důkazu týkajícího se vyhodnocení povětrnostních podmínek v předmětném období, kdy byl prořez proveden. I v případě, že by se rozhodl správní úřad na základě žádosti účastníka řízení provést důkaz takovou listinou, není schopen odborný orgán potvrdit nebo vyvrátit přesné povětrnostní podmínky na tak konkrétní lokalitě, jakou je předmětné sídliště. Žalovaný odvolací správní úřad uzavřel, že i kdyby připustil namítané okolnosti jako polehčující, neměla by tato skutečnost vliv na výši uložené sankce, neboť ta je vzhledem k zákonem stanovenému rozsahu při samotné spodní hranici.  Městský soud v Praze přezkoumal žalobou napadená rozhodnutí a jím předcházející řízení před správními úřady obou stupňů z hlediska žalobních námitek, uplatněných v podané žalobě podle ustanovení § 75 zákona č. 150/2002 Sb., soudního řádu správního, ve znění pozdějších předpisů (dále též s.ř.s.), při přezkoumání vycházel ze skutkového a právního stavu, který tu byl v době vydání napadeného rozhodnutí. Věc soud posoudil takto:  Žalobce se podanou žalobou domáhal zrušení rozhodnutí žalovaného, kterým bylo pravomocně rozhodnuto o tom, že žalobci byla za porušení ustanovení § 7 ve spojení s ustanovením § 88 odst.1 zákona č. 114/1992 Sb., o ochraně přírody a krajiny, ve znění pozdějších předpisů, uložena pokuta za správní delikt ve výši 55.000,-Kč.  Podle ustanovení § 7 odstavec 1 zákona č. 114/1992 Sb., o ochraně přírody a krajiny, ve znění účinném do 27.12.2009, jsoud dřeviny chráněny podle tohoto ustanovení před poškozováním a ničením, pokud se na ně nevztahuje ochrana přísnější (ustanovení §§ 46 a 48 zákona) nebo ochrana podle zvláštních předpisů. Podle ustanovení § 88 odst.1 písm.c) zákona č. 114/1992 Sb., orgán ochrany přírody uloží pokutu až do výše 1.000.000,- Kč právnické osobě nebo fyzické osobě při výkonu podnikatelské činnosti, která se dopustí protiprávního jednání tím, že poškodí nebo zničí bez povolení dřevinu nebo skupinu dřevin rostoucích mimo les.  Městský soud v Praze dospěl po provedeném řízení k závěru, že správní úřady obou stupňů se náležitě a dostatečně podrobně vypořádaly se zásadními námitkami, kterými žalobce ve správním řízení brojil proti uložení pokuty za uvedený správní delikt. Zároveň se správní úřady zabývaly i okolnostmi, které měly vliv na vyvození závěru o sankční odpovědnosti žalobce za správní delikt. Pokud správní úřad prvého stupně vycházel při zjištění skutečného stavu věci ze závěrů odborného posudku Agentury ochrany přírody a krajiny ze dne 7.5.2010, má městský soud za to, že takový postup je dostačující, neboť posudek dostatečně srozumitelně a určitě hodnotí stavu stromů a dřevin a zabývá se i tím, pokračování 7 11 A 8/2013 v jakých konkrétních skutečnostech spočívá poškození stromů a dřevin v důsledku provedeného zásahu.  Namítal-li žalobce, že ve správním řízení nebyl zjišťován stav dřevin v době před zásahem žalobce, neshledal tuto námitku soud důvodnou s odkazem na provedenou svědeckou výpověď svědkyně V., pracovnice magistrátu města Teplic, ze které vyplývá, že svědkyně na základě žádosti vlastníka nemovitosti SBD Mír posuzovala otázku možného prořezu či kácení předmětných dřevin. Žalobce v této souvislosti namítal, že u těchto dřevin došlo následně po provedeném zásahu k jejich olistění, přičemž dokumentoval u soudu fotografiemi jejich současný stav. Tato okolnost je podle názoru soudu pro závěr o důvodnosti či nedůvodnosti podané žaloby nevýznamná, protože předmětem dokazování nebyla otázka úhynu stromů a dřevin, ale deliktní jednání žalobce. Z odborného vyjádření Agentury ochrany přírody a krajiny je zřejmé, že bylo možno předpokládat, že k regeneraci stromů dojde, avšak zároveň je zdůrazněno, že rostlina bude muset vynaložit nepoměrně vyšší úsilí k tomu, aby byla dalšího života schopná.  V námitce nesprávného právního posouzení věci žalobce uvedl, že v projednávaném případě nemohlo odstraněním poškozených částí dřevin dojít k poškození dřevin jako takových. Zásah žalobce byl pouze nezbytným zásahem k tomu, aby došlo k zachování dřevin, jejich samotné funkční, biologické a ekologické funkce a aby nedocházelo k bezprostřednímu ohrožení bezpečnosti osob a majetku v jejich blízkosti. Bez tohoto zásahu by velmi rychle poškození dřevin bylo natolik zásadní, že by znamenalo celkový zánik postižených dřevin a výrazné ohrožení osob a majetku.  S uvedenou argumentací se soud neztotožnil. Žalovaný odvolací správní úřad v odůvodnění žalobou napadeného rozhodnutí poukázal na to, že odborný posudek agentury je dostatečným podkladem pro specifikaci vlastního poškození i následků neoprávněných zásahů provedených žalobcem. Z výše uvedené právní úpravy jednoznačně vyplývá, že poškozování a ničení dřevin rostoucích mimo les je nedovoleným zásahem, který způsobí podstatné a trvalé snížení jejich ekologických a estetických funkcí nebo bezprostředně či následně způsobí jejich odumření. V posuzované věci není sporu o tom, že zásah byl proveden žalobcem, odpovědnost žalobce je tak dána a svou konstrukcí jde o odpovědnost tzv. objektivní absolutní, neboť zákon o ochraně přírody a krajiny neuvádí žádné liberační důvody, které by žalobci umožňovaly se této odpovědnosti zbavit. Žalobce se proto nemůže vyvinit. Jestliže tak z dostatečně podrobně zdokumentovaného stavu jednoznačně vyplývá zásadní, podstatná a trvalá změna habitu předmětných dřevin, stejně jako značné narušení jejich ekologických funkcí, je závěr o protiprávnosti jednání žalobce náležitě podložen. Při hodnocení stavu odbornou organizací Agenturou ochrany přírody a krajiny, jež je rovněž registrovaným soudním znalcem v oboru, byly vzaty v úvahu všechny atributy, potřebné k řádnému poškození, tedy nejen druh dřeviny, věk, kondice, pravděpodobný stav před zásahem, ale i obecně známé skutečnosti, že vlastní rány způsobené neodborným ořezem jsou branou pro houbové a jiné patogeny a snižují vitalitu předmětných dřevin.  Žalobce konečně v podané žalobě namítl, že napadeným rozhodnutím uložená sankce je nepřiměřená, poukázal přitom na případ společnosti SOLARBEN s.r.o. a s odkazem na zásadu legitimního očekávání, namítl, že správní úřady postupují v obdobných věcech diametrálně odlišně a porušují tím základní zásady správního řízení. pokračování 8 11 A 8/2013  Z již konstantní judikatury Nejvyššího správního soudu vyplývá, že jakkoliv má správní orgán při ukládání pokuty volnost správního uvážení, je vázán základními principy správního rozhodování (viz též rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 29.6.2005, č.j. 8 As 5/2005 - 53, dostupný na www.nssoud.cz).  Mezi tyto principy správního rozhodování přitom podle Nejvyššího správního soudu patří i úplnost, respektive dostatečná odůvodněnost rozhodnutí správního orgánu, které v konečném důsledku vyvolají i jeho přesvědčivost. Správní orgán je tak povinen se při ukládání sankce zabývat podrobně všemi hledisky, které zákon předkládá, a podrobně a přesvědčivě odůvodnit, ke kterému hledisku přihlédl, a navíc podrobně odůvodnit, jaký vliv mělo toto hledisko na konečnou výši pokuty. Výše uložené pokuty tak musí být v každém rozhodnutí zdůvodněna způsobem nepřipouštějícím rozumné pochyby o tom, že právě taková výše pokuty odpovídá konkrétním okolnostem individuálního případu. Rozhodnutí správního úřadu prvého stupně i na něj navazující rozhodnutí odvolacího žalovaného správního úřadu podle názoru soudu výše stanoveným požadavkům na odůvodnění správního rozhodnutí, resp. na jeho přesvědčivost odpovídají. Odůvodněním výše pokuty se podrobně zabýval správní úřad prvého stupně na stranách 8 a 9 svého rozhodnutí, z jehož textu vyplývá, že správní úřad zohlednil skutečnost, že se u žalobce jedná o první prokázané porušení zákona č. 114/1992 Sb., přitěžující okolností je skutečnost, že se neodborného zásahu dopustila společnost, která se sankcionovanou činností zabývá jako podnikatelský subjekt. Ustanovení § 88 odstavec 3 zákona č. 114/1992 Sb. stanoví, že při stanovení výše pokuty se přihlíží k závažnosti protiprávního jednání a k rozsahu hrozící nebo způsobené újmy ochraně přírody a krajiny. Pokud jde o hledisko závažnosti protiprávního jednání, pak je možno z rozhodnutí relevantně dovodit výše uvedené hledisko, že totiž deliktního jednání se dopustila právnická osoba, která se předmětnou činností zabývá jako jedním z předmětů své podnikatelské činnosti, tj. za účelem zisku. Žalobcem namítaný matematický model při výpočtu sankce (v závislosti na počtu dřevin, u nichž došlo deliktním jednáním k poškození) se výše uvedeným zásadám rozhodování při správním trestání vymyká. Pod kritérium „povaha protiprávního jednání“ je možno podřadit například dobu trvání protiprávního jednání či způsob a intenzitu, jakou došlo k naplnění skutkové podstaty správního deliktu. Pod kritérium „rozsah následků protiprávního jednání“ pak lze podřadit skutečnosti jako rozsah škody, odstranitelnost škody, případně reakci pachatele na odhalení jeho protiprávního jednání (zjištěných nedostatků), eventuálně zjištění, zda k takovému jednání dochází opakovaně.  Úvaha správního orgánu musí vést k hodnocení individuální povahy protiprávního jednání, přičemž zvažované okolnosti je třeba rozlišovat na přitěžující a polehčující a vždy je posuzovat z hlediska konkrétního dopadu na daný případ. Úvaha správního úřadu o výši ukládané finanční sankce patří pojmově ke správnímu uvážení. Správní uvážení, tj. hodnocení rozhodných skutečností rozhodujícím správním orgánem, nebylo v daném případě soudem shledáno v rozporu s obsahem spisového materiálu a odlišný náhled účastníka řízení na způsob hodnocení rozhodujících skutečností správním orgánem není sám o sobě důvodem pro zrušení rozhodnutí. V dané věci nebylo zjištěno, že by závěry správního orgánu nebyly podloženy dostatečně skutkovými zjištěními nebo s nimi byly v rozporu či že by se správní orgán nevypořádal se všemi odvolacími námitkami žalobce. Závěry, k nimiž správní orgán dospěl při hodnocení rozhodujících skutečností, nejsou v rozporu se zásadami logického myšlení a uvažování. Tím jsou zároveň i vymezeny meze přezkumné činnosti soudu ve správním soudnictví, pokud jde o správní uvážení. Úkolem soudu tak není nahradit správní orgán v jeho odborné kompetenci ani nahradit správní uvážení uvážením soudním, ale naopak posoudit, zda se správní orgán v napadeném rozhodnutí dostatečně vypořádal se zjištěným pokračování 9 11 A 8/2013  skutkovým stavem, resp. zda řádně a úplně zjistil skutkový stav řádným procesním postupem, a zda tam, kde se jeho rozhodnutí opíralo o správní uvážení, nedošlo k vybočení z mezí a hledisek stanovených zákonem. Pokud jsou tyto předpoklady splněny, nemůže soud z týchž skutečností vyvozovat jiné nebo přímo opačné závěry.  Ze všech výše uvedených důvodů tedy Městský soud v Praze po posouzení žaloby a podrobení přezkumu veškerých žalobních bodů neshledal žádné důvody pro zrušení žalobou napadeného rozhodnutí, protože nezjistil, že by žalobou napadené rozhodnutí bylo vydáno v rozporu se zákonem. Na základě toho soud žalobu podle ustanovení § 78 odstavec 7 s.ř.s. zamítl.  O nákladech řízení rozhodl soud podle ustanovení § 60 odst.1 soudního řádu správního, podle něhož žalobce, který neměl ve věci úspěch, nemá právo na náhradu účelně vynaložených nákladů v řízení a žalovaný správní úřad, jemuž by právo na náhradu účelně vynaložených nákladů podle výsledku řízení náleželo, žádné náklady řízení nad rámec běžných činností správního úřadu nevykázal ani neuplatňoval. Z tohoto důvodu Městský soud v Praze vyslovil, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. P o u č e n í  Proti tomuto rozhodnutí lze podat kasační stížnost ve lhůtě dvou týdnů ode dne jeho doručení. Kasační stížnost se podává ve dvou (více) vyhotoveních u Nejvyššího správního soudu, se sídlem Moravské náměstí 6, Brno. O kasační stížnosti rozhoduje Nejvyšší správní soud.  Lhůta pro podání kasační stížnosti končí uplynutím dne, který se svým označením shoduje se dnem, který určil počátek lhůty (den doručení rozhodnutí). Připadne-li poslední den lhůty na sobotu, neděli nebo svátek, je posledním dnem lhůty nejblíže následující pracovní den. Zmeškání lhůty k podání kasační stížnosti nelze prominout.  Kasační stížnost lze podat pouze z důvodů uvedených v ustanovení § 103 odst. 1 SŘS a kromě obecných náležitostí podání musí obsahovat označení rozhodnutí, proti němuž směřuje, v jakém rozsahu a z jakých důvodů jej stěžovatel napadá, a údaj o tom, kdy mu bylo rozhodnutí doručeno.  V řízení o kasační stížnosti musí být stěžovatel zastoupen advokátem; to neplatí, má-li stěžovatel, jeho zaměstnanec nebo člen, který za něj jedná nebo jej zastupuje, vysokoškolské právnické vzdělání, které je podle zvláštních zákonů vyžadováno pro výkon advokacie.  Soudní poplatek za kasační stížnost vybírá Nejvyšší správní soud. Variabilní symbol pro zaplacení soudního poplatku na účet Nejvyššího správního soudu lze získat na jeho internetových stránkách: www.nssoud.cz. V Praze dne 11.března 2014 JUDr. Hana V e b e r o v á , předsedkyně senátu