11Af 55/2011 - 27-                     ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEKJMÉNEM REPUBLIKY    Městský soud v Praze rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Hany Veberové a soudců JUDr. Jitky Hroudové a Mgr. Marka Bedřicha v právní věci žalobce :   M. M., bytem V. n.,, P. 6, zastoupen společností Auditorská a daňová kancelář s.r.o. se sídlem Husitská 344/63, Praha 3 proti žalovanému: Finanční úřad pro hlavní město Prahu se sídlem Štěpánská 28, Praha 1 (dříve Finanční úřad pro Prahu 6) v řízení o žalobě proti rozhodnutí Finančního úřadu pro Prahu 6 ze dne 29.6.2011 čj: 324480/11/006915105070   t a k t o :   I. Rozhodnutí Finančního úřadu pro Prahu 6 ze dne 29.6.2011 čj: : 324480/11/006915105070  se  z r u š u j e  a věc se vrací žalovanému k dalšímu řízení.   II. Žalovaný je  p o v i n e n   zaplatit žalobci náhradu nákladů řízení ve výši 5.267,-Kč ve lhůtě třiceti dnů od právní moci rozsudku k rukám zástupce žalobce.        O d ů v o d n ě n í :    Žalobce  se žalobou, podanou u Městského soudu v Praze, domáhal zrušení rozhodnutí Finančního úřadu pro Prahu 6 ze dne 29.6.2011 čj: 324480/11/006915105070 , kterým nebylo vyhověno jeho žádosti o prominutí penále. Žalobce namítal, že v žádosti o prominutí příslušenství podle § 55a  zákona o správě daní a poplatků   uvedl dva důvody, které měly být při posuzování jeho žádosti zkoumány, a to jednak bezdlužnost žalobce u finančních orgánů a celních orgánů a jednak dobrou úroveň spolupráce žalobce se správcem daně při plnění nepeněžitých povinností. Učinil tak v návaznosti na pokyn Ministerstva financí D-330, který oba důvody shledává relevantními pro prominutí příslušenství daně. Podle článku III. uvedeného pokynu mělo napadené rozhodnutí obsahovat odůvodnění, kterým je podle judikatury vyložení skutkových i právních důvodů, které správní orgán vedly k vydání rozhodnutí. Z napadeného rozhodnutí je patrno, že se finanční úřad důvody, které žalobce uvedl ve své žádosti, nezabýval. Proto je napadené rozhodnutí nepřezkoumatelné. Z těchto důvodů navrhl, aby soud napadené rozhodnutí zrušil a věc vrátil žalovanému k dalšímu řízení.   Finanční úřad pro Prahu 6 ve vyjádření k podané žalobě uvedl, že  v daňové věci žalobce byla otázka prominutí daně rozdělena na dvě části. V oblasti příslušenství daně nesouvisející s dodatečným daňovým přiznáním bylo příslušenství částečně prominuto, v oblasti dodatečných daňových tvrzení nebylo žádosti vyhověno, když tvrzená daň,  včetně  příslušenství,  musí byt uhrazena.  Poukázal na to, že proti žalobci bylo vedeno trestní stíhání, podle pokynu Ministerstva financí D-330 je v takových případech prominutí daně vyloučeno. Má za to, že posoudil všechny rozhodné skutečnosti.               Žalobce v replice k vyjádření finančního úřadu uvedl, že žalobce byl zproštěn obžaloby, je tedy beztrestný. Vyjádření k žalobě nemůže nahradit nedostatky odvolání.    Soud se v prvé řadě zabýval postavením žalovaného správního orgánu, a to zejména s přihlédnutím k zákonu č. 456/2011 Sb., o Finanční správě České republiky, který nabyl účinnosti dnem 1.1.2013. Podle tohoto zákona byla zrušena dosavadní struktura územních finančních orgánů a nahrazena novou soustavou orgánů finanční správy. Finanční úřad pro Prahu 6 byl zrušen a bylo třeba posoudit,  na který orgán jeho působnost přešla, a to i s přihlédnutím k tomu, že dne 1.1.2011 nabyl účinnosti zákon č. 280/2009, daňový řád (dále jen „daňový řád“), který upravuje otázky možného prominutí daně odlišně od dosavadní úpravy , provedené zákonem č. 337/1992 Sb., o správě daní a poplatků, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „ zákon o správě daní a poplatků“).              Soud vycházel z ustanovení § 264 odst. 6 daňového řádu, podle něhož se žádosti o prominutí příslušenství daně, podané do 31.12.2010 a nerozhodnuté ke dni účinnosti daňového řádu (1.1.2011) vyřizují podle dosavadních právních předpisů. To znamená, že je nutno posuzovat žalobou napadené rozhodnutí z pohledu zákonem stanovených podmínek, uvedených v § 55a zákona  o správě daní a poplatků. Podle § 55a odst. 1 zákona o správě daní a poplatků bylo k rozhodování o prominutí daně věcně příslušné Ministerstvo financí. Podle § 55a odst. 2 zákona o správě daní a poplatků bylo ministerstvo oprávněno zmocnit k provádění tohoto oprávnění správce daně, a to obecně závazným právním předpisem. Tímto právním předpisem byla vyhláška Ministerstva financí č. 299/1993 Sb., kterou Ministerstvo financí zmocnilo finanční úřady k rozhodování o promíjení daně a k promíjení příslušenství daně do výše, jež byla vyhláškou stanovena. Proto byl příslušným k rozhodování o žádosti žalobce o prominutí příslušenství daně v této věci příslušný Finanční úřad pro Prahu 6. Vzhledem k tomu, že působnost Finančního úřadu pro Prahu 6 přešla v důsledku účinnosti zákona č. 456/2011 Sb. na Finanční úřad pro hlavní město  Prahu  (§ 19 odst. 1, § 8 odst. 2 uvedeného zákona), považoval soud Finanční úřad pro hlavní město Prahu za správní orgán, na který přešla působnost správního orgánu, který ve věci rozhodl v posledním stupni. Proto podle ustanovení § 69 zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „s.ř.s“) jednal jako se žalovaným s Finančním úřadem pro hlavní město Prahu.    Z obsahu spisového materiálu vyplývá, že žalobce požádal podáním ze dne 29.12.2010 správce daně, Finanční úřad pro Prahu 6, s odkazem na § 55a zákona o správě daní a poplatků  o prominutí příslušenství daně k dani z přidané hodnoty, které bylo vyměřeno patnácti platebními výměry, jejichž označení je v této žádosti uvedeno.  Uvedl, že o prominutí příslušenství žádá jednak z důvodu bezdlužnosti žadatele u územních finančních orgánů a celních orgánů a jednak s přihlédnutím k dobré úrovni spolupráce žadatele se správcem daně při plnění nepeněžitých povinností.             Rozhodnutím Finančního úřadu pro Prahu 6 ze dne 29.6.2011 čj: 324480/11/006915105070  bylo rozhodnuto o žádosti o prominutí penále  tak, že  žádost se zamítá.  V odůvodnění správní orgán uvedl, že celkový průběh daňového řízení a podstata vzniku příslušenství daně na základě platebních výměrů, v rozhodnutí uvedených, nezakládá důvod pro jeho prominutí. Vzniklé sankce z podaných dodatečných přiznání k dani z přidané hodnoty byly za období 1.5.2004 do 31.12.2004 byly prominuty.    Proti tomuto rozhodnutí směřuje žaloba.    Městský soud v Praze přezkoumal žalobou napadené rozhodnutí z hlediska námitek v žalobě uvedených, neboť jejich rozsahem je soud vázán (§ 75 s.ř.s.), po posouzení věci dospěl k závěru, že žaloba je důvodná.  Podle § 76 odst.1  s.ř.s. rozhodl soud bez nařízení jednání, když shledal napadené rozhodnutí nepřezkoumatelným pro nedostatek důvodů.    Je vhodné předeslat, že podle již ustálené judikatury rozhodnutí o prominutí daně a rozhodnutí o prominutí příslušenství daně je považováno za rozhodnutí, které je přezkoumatelné ve správním soudnictví, při přezkoumání takového rozhodnutí soud posuzuje, zda obsahuje toto rozhodnutí správní uvážení o tom, proč došlo či nedošlo k prominutí příslušenství daně částečně či zcela podle žádosti daňového subjektu, a to i přesto, že na prominutí příslušenství daně není právní nárok (viz např. nález Ústavního soudu ze dne 22.7.2009 sp.zn. III.ÚS 2556/07, rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 4.2.2010 čj. 7 Afs 15/2007-106).              Z výše uvedeného obsahu spisového materiálu je zřejmé, že žalobce požádal o prominutí příslušenství daně podle § 55a zákona o správě daní a poplatků. Jak již bylo výše uvedeno, podle  ustanovení § 264 odst. 6  daňového řádu se žádosti o prominutí příslušenství daně, podané do 31.12.2010 a nerozhodnuté ke dni účinnosti daňového řádu (1.1.2011) vyřizují podle dosavadních právních předpisů            Z ustanovení § 55a zákona o správě daní a poplatků vyplývá, že příslušný správní orgán může zcela nebo částečně prominout příslušenství daně buď z důvodů nesrovnalostí, vyplývajících z uplatňování daňových zákonů, nebo tak může učinit z důvodu odstranění tvrdosti. Ministerstvo financí pokynem D-330, jehož se žalobce dovolává, vymezilo nejčastější důvody pro prominutí příslušenství daně z důvodu tvrdosti podle § 55a zákona o správě daní a poplatků. V článku II. tohoto pokynu jsou vymezeny důvody a skutečnosti, jež jsou posuzovány v rámci rozhodování o žádostech daňových subjektů o prominutí příslušenství daní z důvodů tvrdosti. Pod písmenem A) tohoto článku jsou uvedeny skutečnosti, které vydání rozhodnutí, jimiž by bylo prominuto příslušenství daně z důvodu tvrdosti vylučují.  Pod písmenem B) tohoto článku jsou naopak uvedeny důvody, při jejichž naplnění lze usuzovat na naplnění zákonného důvodu tvrdosti. Pod písmenem C)  uvedeného článku jsou pak uvedeny důvody, které je správce daně oprávněn zohlednit a zvýšit promíjené příslušenství daně z důvodu tvrdosti, pod písmenem  D)   tohoto článku jsou pak naopak uvedeny důvody, které je správce daně oprávněn zohlednit a snížit promíjené příslušenství daně z důvodu tvrdosti.  Žalobce v podané žalobě namítal, že v žádosti o prominutí příslušenství daně uvedl dva důvody, které by měly být při posuzování  jeho žádosti zkoumány. Správní orgán tak neučinil, proto je napadené rozhodnutí nepřezkoumatelné. Tuto námitku shledal soud důvodnou.                 Z obsahu žádosti o prominutí penále je patrno, že žalobce  žádal o prominutí penále jednak z důvodu bezdlužnosti  u územních finančních orgánů a celních orgánů a jednak z důvodu  dobré úrovně  spolupráce se správcem daně při plnění nepeněžitých povinností. Z napadeného rozhodnutí není zřejmé, že by správní orgán důvody v žádosti uvedené hodnotil. Z již zmíněného obsahu odůvodnění napadeného rozhodnutí vyplývá, že správní orgán v podstatě zcela obecně uvedl, že dosavadní průběh daňového řízení nezakládá důvod pro jeho prominutí. To, zda a jakým způsobem správní orgán hodnotil žalobcem tvrzené skutečnosti v  odůvodnění napadeného rozhodnutí obsaženo není. Nezbývá tedy než učinit závěr o tom, že žalobou napadené rozhodnutí je nepřezkoumatelné pro nedostatek důvodů.               Z výše uvedených důvodů soud žalobou napadené rozhodnutí zrušil a věc vrátil žalovanému k dalšímu řízení (§ 78 odst. 1, odst. 4 s.ř.s.). Na žalovaném bude, aby znovu posoudil důvody, které žalobce v žádosti o prominutí příslušenství daně uplatnil, přihlédne přitom ke skutečnosti, že žalobce uplatňoval důvody, které jsou v pokynu Ministerstva financí D-330 uvedeny v článku II pod písmenem C), tedy důvody, které je správce daně oprávněn zohlednit  při úvaze o  zvýšení promíjeného příslušenství daně z důvodů tvrdosti.               Žalobce měl ve věci úspěch, proto mu přísluší právo na náhradu nákladů řízení. Při úvaze o konkrétní výši náhrady těchto nákladů přihlédl soud k ustanovení § 60 odst. 1 a odst. 7 s.ř.s. Podle § 60 odst. 1 s.ř.s.  má  účastník, který měl ve věci plný úspěch, právo na náhradu nákladů řízení před soudem, které důvodně vynaložil, proti účastníkovi, který ve věci úspěch neměl. Podle § 60 odst. 7 s.ř.s. jsou-li proto důvody zvláštního zřetele hodné, může soud výjimečně rozhodnout, že se náhrada nákladů řízení účastníkům zcela nebo z části nepřiznává.   Z ustanovení § 60 odst. 1 s.ř.s. vyplývá, že lze přiznat náklady řízení před soudem, které byly vynaloženy účelně a důvodně. Tomuto závěru koresponduje ustanovení § 60 odst. 7 s.ř.s., které umožňuje, aby soud zohlednil konkrétní okolnosti konkrétního případu, aniž by musel mechanicky vycházet z jednotlivých úkonů, které byly účastníkem řízení učiněny.             Žalobce byl v této věci zastoupen společností, která vykonává daňové poradenství, přísluší mu proto právo na náhradu nákladů řízení za toto zastoupení, a to podle vyhlášky č. 177/1996 Sb., ve znění pozdějších předpisů. V daném případě by měl žalobce právo na náhradu nákladů řízení za zastoupení daňovým poradcem za dva úkony právní služby, a to za přípravu a převzetí zastoupení a za podání žaloby, každý úkon po 2.100,-Kč (§ 7, § 9, § 11 vyhl. č. 177/1996 Sb., ve znění pozdějších předpisů). Soud však v této věci přihlédl ke konkrétním podmínkám podané žaloby, když je soudu z úřední činnosti známo, že žalobce podal zcela obsahově shodnou žalobu, která  je u městského soudu vedena pod sp.zn. 11 Af 59/2011 a  která směřuje proti rozhodnutí téhož správního orgánu rovněž ve věci prominutí příslušenství daně, byť ve vztahu k jiné dani, k dani z příjmů fyzických osob. Soud přihlédl  ke skutečnosti, že jde o shodný předmět řízení, zcela shodný obsah žalob, které podal shodný zástupce žalobce. Z toho je nutno dovodit, že úkon přípravy a převzetí zastoupení ani úkon podání žaloba nelze považovat za plnohodnotné právní úkony, neboť zástupce žalobce sice zpracoval dvě žaloby, ale se shodnou problematikou a shodným obsahem. Tyto skutečnosti je nutno dle názoru soudu považovat za důvody zvláštního zřetele hodné podle ustanovení § 60 odst. 7 s.ř.s., které opravňuje soud rozhodnout o tom, že se účastníkovi řízení náhrada nákladů z části nepřiznává. Proto soud rozhodl tak, že se žalobci přiznává právo na náhradu nákladů řízení jen z části a to ve výši 1/2 k uvedeným dvěma úkonům právní služby. Žalobci by příslušelo právo na náhradu nákladů řízení za 2 úkony právní služby po 2.100,-Kč, celkem tedy 4.200,-Kč. Soud přiznal žalobci právo na náhradu nákladů řízení ve výši 1/2 z této částky, tedy částku 2.100,-Kč. K uvedené částce přísluší žalobci právo na paušální náhradu 300,-Kč za 2 úkony právní služby ( § 13 odst.3  vyhl. č. 177/1996 Sb., ve znění pozdějších předpisů - celkem 600,-Kč) a daň z přidané hodnoty z částky 2.700,-Kč ve výši 567,-Kč. Celkem odměna za zastupování představuje částku 3.267,-Kč. Žalobci dále přísluší právo na náhradu nákladů řízení spočívající v zaplacení soudního poplatku ve výši 2.000,-Kč. Celkem tedy přísluší žalobci právo na náhradu nákladů řízení ve výši 5.267,-Kč.      P o u č e n í :    Proti tomuto rozhodnutí lze podat kasační stížnost ve lhůtě dvou týdnů ode dne jeho doručení. Kasační stížnost se podává ve dvou (více) vyhotoveních u Nejvyššího správního soudu, se sídlem Moravské náměstí 6, Brno. O kasační stížnosti rozhoduje Nejvyšší správní soud. Lhůta pro podání kasační stížnosti končí uplynutím dne, který se svým označením shoduje se dnem, který určil počátek lhůty (den doručení rozhodnutí). Připadne-li poslední den lhůty na sobotu, neděli nebo svátek, je posledním dnem lhůty nejblíže následující pracovní den. Zmeškání lhůty k podání kasační stížnosti nelze prominout. Kasační stížnost lze podat pouze z důvodů uvedených v § 103 odst. 1 s. ř. s. a kromě obecných náležitostí podání musí obsahovat označení rozhodnutí, proti němuž směřuje, v jakém rozsahu a z jakých důvodů jej stěžovatel napadá, a údaj o tom, kdy mu bylo rozhodnutí doručeno. V řízení o kasační stížnosti musí být stěžovatel zastoupen advokátem; to neplatí, má-li stěžovatel, jeho zaměstnanec nebo člen, který za něj jedná nebo jej zastupuje, vysokoškolské právnické vzdělání, které je podle zvláštních zákonů vyžadováno pro výkon advokacie. Soudní poplatek za kasační stížnost vybírá Nejvyšší správní soud. Variabilní symbol pro zaplacení soudního poplatku na účet Nejvyššího správního soudu lze získat na jeho internetových stránkách: www.nssoud.cz.   V Praze dne 23.července 2014                                                                            JUDr. Hana Veberová                                předsedkyně senátu