Rozhodčí smlouva uzavřená v době od 1. 4. 2012, která pro řešení sporů mezi účastníky s výjimkou sporů ze spotřebitelských smluv stanoví jediného rozhodce, jenž bude určen (jmenován) právnickou osobou, která není stálým rozhodčím soudem zřízeným na základě zákona, není jen proto neplatná pro rozpor se zákonem.

U s n e s e n í Městský soud v Praze jako soud odvolací rozhodl v senátu složeném z předsedy JUDr. Tomáše Novosada a soudců JUDr. Veroniky Křesťanové, Dr., a Mgr. Libora Zhřívala ve věci oprávněného: Č. p., s. p., se sídlem v P-1, P. v. 909/4, proti povinnému: I. S., s. r. o., se sídlem v P-3, K. 1224/42, IČ: 24198072, pro 187.460,09 Kč s příslušenstvím, o odvolání oprávněného proti usnesení soudního exekutora JUDr. J. F. ze dne 17. 1. 2014, č.j. 132 EX 2843/13 – 7, t a k t o : Usnesení soudního exekutora s e m ě n í tak, že se exekuční návrh nezamítá. O d ů v o d n ě n í Napadeným usnesením zamítl soudní exekutor na základě pokynu příslušného okresního soudu návrh ze dne 20. 11. 2013, kterým se oprávněný domáhal pověření k provedení exekuce majetku povinného. Zamítnutí návrhu odůvodnil soudní exekutor tím, že rozhodčí doložka, ne jejímž podkladě byl ex. titul vydán, je neplatná, neboť rozhodce byl určen právnickou osobou, která není stálým rozhodčím soudem. O náhradě nákladů řízení rozhodl soudní exekutor při vědomí, že povinnému v exekučním řízení žádné náklady nevznikly. Proti usnesení soudního exekutora podal oprávněný odvolání, které je přípustné. Namítá, že argumentace soudního exekutora vycházející z aktuální judikatury zejm. Ústavního soudu se uplatní jen ve vztazích spotřebitelských v zájmu ochrany slabší strany (spotřebitele). V projednávané věci je ovšem vymáhán dluh ze smlouvy o roznášce propagačních materiálů (jejíž součástí je rovněž rozhodčí doložka), přičemž ani jedna ze smluvních stran tuto smlouvu neuzavírala v pozici spotřebitele. Odvolací soud jako soud funkčně příslušný podle ustanovení § 55c odst. 2 ex. ř. z podnětu podaného odvolání přezkoumal usnesení soudního exekutora včetně řízení, které jeho vydání předcházelo (§ 212, § 212a o.s.ř. ve spojení s § 55c odst. 5 ex. ř.), a aniž k projednání odvolání nařizoval jednání, shledal odvolání oprávněného důvodným. Z rozhodčího spisu vedeného v předmětném rozhodčím řízení pod sp. zn. T2013/00107 nacházejícího se v úschově Obvodního soudu pro Prahu 2 se podává, že vykonávaný rozhodčí nález byl vydán rozhodcem JUDr. J. M. dne 29. 8. 2013 (dále také jen „ex. titul“), že tento rozhodce byl určen prokuristou Společnosti pro rozhodčí řízení, a. s., ze seznamu rozhodců působících při uvedené společnosti, že mezi účastníky řízení byla uzavřena dne 15. 1. 2013 smlouva o roznášce propagačních materiálů a že v této smlouvě je v bodě 7.4. dohodnuto, že veškeré spory ze smlouvy budou rozhodovány v rozhodčím řízení jediným rozhodcem jmenovaným Společností pro rozhodčí řízení, a. s. Přímo v ex. titulu rozhodce uvedl, že je mu známa judikatura soudů, podle níž jsou rozhodčí doložky neplatné, jestliže neobsahují přímé označení rozhodce a odkazují na řád právnické osoby, která není stálým rozhodčím soudem. Rozhodce ovšem vysvětluje, že uvedená judikatura se vztahuje k subjektům nerovného postavení, kdy ochraňuje slabší stranu, což však není případ projednávané věci, v níž stojí na obou stranách podnikatelé. Podle ustanovení § 43a odst. 3 ex.ř. soud pověří exekutora vedením exekuce do 15 dnů od doručení jeho žádosti, jestliže jsou splněny všechny zákonem stanovené předpoklady. Jestliže nejsou splněny všechny zákonem stanovené předpoklady pro vedení exekuce, soud ve smyslu ustanovení § 43a odst. 6 ex.ř. ve znění účinném ke dni zahájení exekučního řízení udělí exekutorovi pokyn, aby exekuční návrh odmítl nebo zamítl, a soudní exekutor je tímto pokynem vázán. Výše zmíněné zákonné předpoklady jsou obecně představovány pravomocí a příslušností soudu ve věci rozhodnout a neexistencí překážky litispendence. Dále pak návrhem oprávněného popř. návrhem toho, kdo prokáže, že na něho přešlo nebo bylo převedeno právo z rozhodnutí podle ustanovení § 36 odst. 3 a 5 ex.ř. (§ 37 odst. 1 ex.ř.), a to návrhem, jenž obsahuje všechny zákonem předepsané náležitosti (§ 38 odst. 1 ex.ř.), a existencí exekučního titulu, jenž povinnému ukládá povinnost, která dle údaje uvedeného oprávněným v podaném návrhu dosud nebyla dobrovolně splněna (§ 37 odst. 2, § 38 odst. 1, 2 a § 40 odst. 1 ex.ř.). Tento titul pro exekuci musí byl vydán k tomu oprávněným orgánem v mezích jeho pravomoci a musí být k okamžiku zahájení řízení titulem vykonatelným po stránce formální (tj. splňuje zákonem stanovené formální náležitosti titulu pro výkon rozhodnutí, popř. exekuci) i materiální (tj. určitě a srozumitelně stanoví obsah a rozsah vymáhaných práv a povinností). Musí být dána aktivní a pasivní věcná legitimace účastníků (tj. zda titul přiznává oprávněnému, popř. jeho právnímu nástupci vymáhané právo a ukládá povinnému či jeho nástupci vymáhanou povinnost) a oprávněný nesmí požadovat po povinném více, než mu ukládá exekuční titul. Exekuci lze navrhovat v rozsahu, jaký podle titulu stačí k uspokojení povinného. Konečně mezi uvedené zákonné předpoklady se řadí i to, že nedošlo k zániku vymáhaného práva uplynutím doby (prekluze), že osoba, která má být pověřena provedením exekuce, je soudním exekutorem, a je-li to, co ukládá titul povinnému, vázáno na splnění podmínky nebo vzájemné povinnosti, že oprávněný prokázal splnění podmínky či vzájemné povinnosti (§ 43 odst. 1 ex.ř.). Z judikatury Ústavního soudu (srov. např. nález Ústavního soudu ze dne 3. 4. 2012, sp. zn. IV. ÚS 2735/11, příp. nález Ústavního soudu ČR ze dne 17. 1. 2012, sp. zn. I ÚS 871/11) vyplývá, že i když v exekučním řízení soudu nepřísluší zabývat se věcí samou, neboť exekuční řízení je určeno pro faktický výkon rozhodnutí a nikoli pro jeho přezkum či autoritativní nalézání práva, tak mezi přípustné námitky patří též nedostatek pravomoci orgánu, který exekuční titul vydal, a tedy i nedostatek pravomoci rozhodce, přičemž dle odůvodnění výše zmíněného nálezu Ústavního soudu ze dne 3. 4. 2012 je soud povinen mimo jiné posoudit i to, zda eventuálně rozhodce určený podle řádů nikoli stálého rozhodčího soudu disponoval pravomocí spor rozhodnout. Též z aktuální judikatury Nejvyššího soudu ČR plyne, že rozhodčí smlouva, uzavřená do 31. 3. 2012, která pro řešení sporů mezi účastníky určuje jediného rozhodce, jenž bude jmenován předsedou dozorčí rady právnické osoby, která není stálým rozhodčím soudem zřízeným na základě zákona, je podle ustanovení § 39 obč. zák. neplatná (rozsudek Nejvyššího soudu ČR ze dne 28. 11. 2013, 23 Cdo 1112/2013, zveřejněný ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek č 4/2014 pod č. 35). V projednávané věci je vzhledem ke všemu uvedenému zásadní, kdy byla uzavřena rozhodčí smlouva a jaké právní postavení mají její strany. Jak již bylo řečeno, smlouva o roznášce propagačního materiálu obsahující rozhodčí doložku byla uzavřena dne 15. 1. 2013, přičemž jejími subjekty jsou na obou stranách podnikatelé. Lze přisvědčit argumentaci rozhodce uvedené v ex. titulu, podle níž je judikatura shora předestřená založena na argumentu ochrany slabší strany (zejm. ve spotřebitelských sporech), čemuž plně odpovídá též následný legislativní vývoj reprezentovaný novelou zákona o rozhodčím řízení provedenou zák. č. 19/2012 Sb. Touto normou došlo k posílení ochrany spotřebitele v rozhodčím řízení v duchu prosazující se judikatury Ústavního soudu a Nejvyššího soudu ČR (povinnost samostatného sjednání rozhodčí smlouvy, povinnost uvést buď konkrétního rozhodce z osob zapsaných v seznamu rozhodců vedeném Ministerstvem spravedlnosti, nebo stálý rozhodčí soud apod.), avšak zároveň bylo výslovně umožněno (ve vztazích nepramenících ze spotřebitelských smluv), aby byl rozhodce určen i stranami dohodnutou osobou nebo způsobem uvedeným v pravidlech pro rozhodčí řízení podle § 19 odst. 4 (ust. § 7 odst. 1 věta druhá zák. o rozhodčím řízení). Podle důvodové zprávy k zák. č. 19/2012 Sb. se tímto ustanovením výslovně zakotvuje tzv. appointing authority, tedy že rozhodce může být určen třetí osobou. Ze znění celého ust. § 7 odst. 1 zák. o rozhodčím řízení ani z jiných dotčených ustanovení pak nijak neplyne, že by bylo možno onen institut appointing authority využít jen v těch případech, kdy se rozhodčí smlouva uzavírá až po vzniku sporu popř. kdy strany vybírají rozhodce až po vzniku sporu. Pro potřeby projednávané věci lze uzavřít, že oprávněný i povinný byli v rozhodné době uzavření smlouvy a jsou i nadále podnikatelé, že tito uzavřeli rozhodčí smlouvu a v ní se výslovně dohodli v souladu s ust. § 7 odst. 1 věta druhá zák. o rozhodčím řízení ve znění účinném ke dni uzavření rozhodčí smlouvy (tedy smlouvy s rozhodčí doložkou) na tom, že rozhodce bude určen Společností pro rozhodčí řízení, a. s., že tato společnost určila rozhodcem JUDr. J. M. a že tento ve věci vydal předmětný rozhodčí nález (ex. titul). Jestliže bylo při uzavírání předmětné rozhodčí smlouvy postupováno stran dohody o osobě rozhodce v souladu s výslovnou zákonnou úpravou, nelze uzavřít, že by tato rozhodčí smlouva byla pro rozpor se zákonem neplatná. Následně se pak tudíž neuplatní ani ten závěr, že rozhodce JUDr. M. neměl k vydání ex. titulu pravomoc a že je tak třeba exekuční návrh oprávněného zamítnout. Ve světle všeho uvedeného odvolací soud změnil napadené usnesení soudního exekutora postupem dle ust. § 220 odst. 1 písm. a) o.s.ř. per analogiam k ust. § 55c odst. 5 ex. řádu tak, že se exekuční návrh nezamítá. Tímto je odklizen také nákladový výrok napadeného usnesení. Nyní bude na soudním exekutorovi, aby opakovaně postupoval dle ust. § 43a odst. 1 ex. řádu, a na příslušném soudu I. stupně, aby opakovaně postupoval dle ust. § 43a odst. 3 až 6 ex. řádu při vázanosti vyřčeným právním názorem odvolacího soudu. P o u č e n í : Proti tomuto usnesení j e dovolání přípustné k Nejvyššímu soudu České republiky prostřednictvím soudu I. stupně do dvou měsíců od jeho doručení, jestliže dovoláním napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má - li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak. Přípustnost dovolání je oprávněn zkoumat jen dovolací soud. V Praze dne 31. října 2014 JUDr. Tomáš N o v o s a d předseda senátu