Pokud soud I. stupně zamítne návrh účastníka na nařízení 1. setkání s mediátorem ve smyslu § 100 odst. 3 o. s. ř., není proti tomuto usnesení odvolání přípustné, neboť se jedná o rozhodnutí o vedení řízení (§ 202 odst. 1 písm. a/ o. s. ř.).

U s n e s e n í Městský soud v Praze jako soud odvolací rozhodl v senátu složeném z předsedkyně JUDr. Jitky Denemarkové a soudců JUDr. Jana Pavlíčka a Mgr. Patricie Adamičkové ve věci žalobce: M. I. P. F., bytem P-9, K. 2308/17, zastoupeného advokátkou, proti žalovanému: P. C. Č. r., s. r. o., se sídlem P-4, H. 1734/2c, zastoupeného advokátem, o zaplacení 10.000,- Kč s přísl., k odvolání žalobce proti usnesení Obvodního soudu pro Prahu 4 ze dne 14. února 2014 č. j. 48 C 134/2013 - 41, t a k t o : Odvolání žalobce se o d m í t á . O d ů v o d n ě n í Napadeným usnesením soud I. stupně zamítl návrh žalobce datovaný dnem 05.02.2014, aby soud určil mediátora za účelem smírného vyřešení sporu a stranám nařídil první setkání s mediátorem. V odůvodnění uvedl, že návrh považuje za neúčelný a nehospodárný, neboť, jak sám žalobce ve svém podání uvedl, žalovaný nemá o smír, a ani o dobrovolné uhrazení žalované částky zájem. Dle předběžného právního názoru soudu I. stupně bude podaná žaloba neúspěšná, protože za situace, kdy je výše mzdy stanovena mzdovým výměrem, zaměstnavatel může tento mzdový výměr jednostranně měnit a mzdu tak snížit. Zároveň účastníky poučil o možnosti podat proti usnesení odvolání. Ve včasném odvolání žalobce poukázal na to, že soud by měl vítat aktivitu účastníků k mimosoudnímu vyřešení sporu, neboť výdaje na soudní řešení sporu jsou vyšší než na mediaci. Žalovaný nikdy setkání s mediátorem neodmítl, pouze se choval pasivně, bez dotazu na žalovaného tak nelze dovodit, že by mediace nebyla efektivní. Poukázal i na praxi ostatních soudů, které v rámci projednání bagatelních sporů mediaci nařizují z důvodu hospodárnosti a efektivity řízení. Upozornil na fakt, že přestože dle názoru soudu prvého stupně se jedná o triviální spor, nechal se žalovaný zastoupit jednou z největších advokátních kanceláří i ve sporu o bagatelní částku. Navrhl proto změnu napadeného rozhodnutí s tím, že bude účastníkům nařízeno první setkání s mediátorem - JUDr. H. L. Aniž odvolací soud nařizoval jednání, dospěl k závěru, že nejsou dány podmínky pro věcný přezkum napadeného usnesení, a že je na místě dle ust. § 218 písm. c) o. s. ř. odvolání odmítnout. Vycházel přitom ze znění příslušných ustanovení občanského soudního řádu do 31.12.2013 (viz článek II. bod 2 přechodných ustanovení zák. č. 293/2013 Sb.). Podle ust. § 100 odst. 3 o. s. ř., je-li to účelné a vhodné, může předseda senátu účastníkům řízení nařídit první setkání se zapsaným mediátorem (dále jen „mediátor“) v rozsahu 3 hodin a přerušit řízení, nejdéle však na dobu 3 měsíců. Pokud se účastníci bez zbytečného odkladu nedohodnou na osobě mediátora, vybere jej ze seznamu vedeného ministerstvem předseda senátu. Po uplynutí 3 měsíců soud v řízení pokračuje. První setkání nelze nařídit po dobu platnosti předběžného opatření podle § 76b o. s. ř. Přestože ust. § 202 odst. 1 písm. p) o. s. ř. výslovně uvádí, že odvolání není přípustné proti usnesení, jímž bylo nařízeno první setkání s mediátorem dle § 100 odst. 3 o. s. ř, nelze z dikce tohoto ustanovení dovodit, že proti zamítavému rozhodnutí dle téhož ustanovení o. s. ř. odvolání přípustné je. Jedná se o usnesení, kterým se vede řízení, tedy usnesení procesní povahy vydávané v průběhu řízení, u něhož přezkoumání v odvolacím řízení je jen bezdůvodným průtahem ve skončení řízení, kterým účastníci nemohou být vůbec nebo vážně poškozeni a jehož případná nesprávnost se nemůže projevit v nesprávném rozhodnutí ve věci samé (viz důvodová zpráva k zákonu č. 30/2000 Sb. citovaná v usnesení Nejvyššího soudu ze dne 25. března 2003 sp. zn. 29 Odo 837/2001, dostupném na www.nsoud.cz.). Přitom je nutno zdůraznit, že zamítavým rozhodnutím zde není účastníkům odepřeno právo na spravedlivý (soudní) proces, odepřen rovný přístup k soudu či možnost bezodkladného projednání sporu. Je přitom zřejmé, že žalobci ničeho nebrání ani nebránilo jednat s žalovaným o jeho nárocích i mimosoudně, kupříkladu i za účasti mediátora dle zák. č. 202/2012 Sb. (byť za jiných finančních okolností), a to i v průběhu soudního řízení. Naopak, dovozením přípustnosti odvolání by se nastolil stav, kdy lze kdykoli v průběhu řízení navrhnout postup dle ust. § 100 odst. 2 o. s. ř., a pokud by i zjevně neopodstatněnému návrhu nebylo vyhověno, odvoláním ve svém důsledku docílit nežádoucím průtahů soudního řízení. Na podporu tohoto závěru lze uvést i komentované ustanovení § 100 odst. 2 o. s. ř. v zákoně o mediaci, ve kterém je uvedeno, že pro toto stadium (míněno mediace) není stanoveno žádné pořadí v řízení a jeho využití je na úvaze předsedy senátu v rámci jemu svěřené kompetence. Z toho důvodu se účastníci nemohou domáhat, aby jim bylo setkání s mediátorem soudem nařízeno, a proto nepřichází v úvahu ani postup podle § 164 a násl. a § 174a zákona o soudech a soudcích, tj. podání návrhu na určení lhůty k provedení procesního úkonu. Soud by však měl tento nově stanovený prostředek, tj. možnost nařídit první setkání s mediátorem, použít vždy, když je to vhodné a účelné. (viz Doležalová, M., Hájková, Š., Potočková, D., Štandera, J.: Zákon o mediaci. Komentář. 1. vydání. Praha: C. H. Beck, 2013, 147 s.). Přestože soud prvého stupně nesprávně poučil účastníky o možnosti napadnout toto procesní rozhodnutí odvoláním, nezakládá nesprávné poučení soudu o opravných prostředcích přípustnost jinak nepřípustného opravného prostředku (viz např. 29 Odo 809/2001). Z těchto důvodů bylo odvolání žalobce směřující proti rozhodnutí, proti němuž není opravný prostředek přípustný, odmítnuto (ust. § 218 odst. 1 písm. c/ o. s. ř.). Poučení: Proti tomuto usnesení není dovolání přípustné. V Praze dne 17. dubna 2014 JUDr. Jitka Denemarková, v. r. předsedkyně senátu