Číslo jednací: 5Af 29/2010 - 59                     ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEKJMÉNEM REPUBLIKY  Městský soud v Praze rozhodl v senátu složeném z předsedkyně JUDr. Evy Pechové a soudkyň Mgr. Michaely Bejčkové a Mgr. Aleny Krýlové v právní věci žalobce P. M. proti žalovanému Ministerstvu financí, se sídlem Letenská 15, 118 10 Praha 1, v řízení o žalobě proti rozhodnutí ze dne 27. dubna 2010, č. j. 43/23631/2010-431,   takto:   I. Žaloba se zamítá.   II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.   Odůvodnění:   Rozhodnutím ze dne 27. dubna 2010 stanovil žalovaný, že s účinností od 21. června 2010 se u žalobce deleguje místní příslušnost ke správě všech daní s výjimkou daně z nemovitostí, daně dědické, daně darovací a daně z převodu nemovitostí, a to z Finančního úřadu pro Prahu 6 na Finanční úřad v Dobrušce. Uvedl, že žalobce dne 25. května 2009 změnil trvalý pobyt na adresu v Praze 6 – Řepích; své podnikatelské aktivity však nadále provozoval převážně v Dobrušce – jednak v provozovně na adrese S. 135, jednak na adrese D. 27, obec Val – Provoz. V ulici N. 672 v Dobrušce má žalobce stále pronajat byt a označenou domovní schránku. Na adrese trvalého bydliště v Praze 6 žalobce nepřebírá poštovní zásilky a nechává si je přeposílat do Dobrušky. Proti rozhodnutí žalovaného podal žalobce žalobu. V ní namítl jednak, že není povinen informovat správce daně o změně místa svého trvalého pobytu, především ale, že žalovaný převzal bez dalšího argumentaci Finančního úřadu v Dobrušce. Žalobce při svém podnikání dováží použité zboží; pozemky v Dobrušce si pronajímá právě a výlučně za účelem skladování tohoto zboží, a nejedná se tedy o jeho „provozovnu“. Prostory v Dobrušce měl žalobce pronajaty ještě dva měsíce po změně místa trvalého pobytu, protože považoval za neúčelné zboží převážet a prodal je přímo z tohoto skladu. Žalobce si je vědom, že zákonem stanovená příslušnost správce daně má své výjimky, nicméně tyto výjimky nesmějí být stanoveny na základě libovůle správního orgánu. Žalobce vždy vyhověl výzvě Finančního úřadu pro Prahu 6 a není zde důvod se domnívat, že tento správce není schopen zajistit žádný výběr daně. Finanční úřad v Dobrušce je od žalobcova trvalého bydliště vzdálen téměř 150 kilometrů, a nutnost cestovat ke správci daně tak žalobce nepřiměřeně zatěžuje. Žalobce proto navrhl, aby soud zrušil napadené rozhodnutí. Žalovaný správní orgán ve vyjádření k žalobě setrval na závěrech vyslovených v napadeném rozhodnutí a navrhl zamítnutí žaloby. Dodal, že na adrese S. 135 v Dobrušce má žalobce (resp. v době rozhodování měl) podle živnostenského rejstříku provozovnu. Žalovaný se rovněž domnívá, že žalobce se opakovanou změnou sídla snaží vyhýbat řádnému stanovení a vybrání daně: od 16. září 2010 opět změnil adresu bydliště a místo podnikání (nově Praha 4). Místní příslušnost tak k 21. prosinci 2010 přejde na Finanční úřad pro Prahu 4. Žaloba není důvodná. Podle § 5 odst. 3 zákona č. 337/1992 Sb., o správě daní a poplatků, může správce daně vyššího stupně nadřízený oběma správcům daně delegovat na návrh daňového subjektu nebo z podnětu správce daně místní příslušnost ke správě daně na jiného, pokud shledá důvody takového návrhu opodstatněnými. Soud neshledal v postupu žalovaného žádné pochybení. Žalovaný v napadeném rozhodnutí řádně vysvětlil důvody, které jej k jeho postupu vedly – totiž že žalobce sice změnil své trvalé bydliště, ale nadále využívá byt i provozovnu v Dobrušce. Žalobce proti tomu namítl pouze tolik, že v prostorách v Dobrušce měl uloženo pouze již dříve dovezené zboží a že po změně bydliště již nové zboží v této provozovně neskladoval. Toto své tvrzení ale žalobce nijak nedoložil, například poukazem na to, že v místě svého trvalého bydliště má již jinou provozovnu, v níž nově podniká. Naopak i ze současného stavu zápisu v živnostenském rejstříku (tj. ke dni rozhodování soudu) je zřejmé, že na adrese S. 135 v Dobrušce se nachází historicky jediná žalobcova provozovna, a to již od 8. září 2009. Provozovnou se přitom (§ 17 odst. 1 zákona č. 455/1991 Sb., o živnostenském podnikání), rozumí prostor, v němž je živnost provozována: živnostník tedy nemůže podnikat bez provozovny, a je důvodný předpoklad, že živnostník podniká právě tam, kde má svou provozovnu – v případě žalobce tedy v Dobrušce. Tento závěr je dále posílen zjištěním, že žalobce měl v době rozhodování v Dobrušce stále pronajat byt a označenou schránku a poštovní zásilky adresované do jeho trvalého bydliště v Praze si nechal přeposílat do Dobrušky; k těmto skutečnostem se žalobce v žalobě nijak nevyjádřil, a tedy je nezpochybnil. Žalobce se svými námitkami tedy neuspěl; jelikož v řízení o žalobě nevyšly najevo žádné vady, k nimž je nutno přihlížet z úřední povinnosti, městský soud zamítl žalobu jako nedůvodnou. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud v souladu s § 60 odst. 1 s. ř. s. Žalobce neměl ve věci úspěch, a nemá proto právo na náhradu nákladů řízení; žalované pak v řízení o žalobě nevznikly žádné náklady nad rámec běžné úřední činnosti.     Poučení: Proti tomuto rozhodnutí lze podat kasační stížnost ve lhůtě dvou týdnů ode dne jeho doručení. Kasační stížnost se podává ve dvou vyhotoveních u Nejvyššího správního soudu, se sídlem Moravské náměstí 6, 657 40 Brno. O kasační stížnosti rozhoduje Nejvyšší správní soud.   Kasační stížnost lze podat pouze z důvodů uvedených v § 103 odst. 1 s. ř. s.; kromě obecných náležitostí podání musí kasační stížnost obsahovat označení rozhodnutí, proti němuž směřuje, v jakém rozsahu a z jakých důvodů je stěžovatel napadá, a údaj o tom, kdy mu bylo rozhodnutí doručeno.   V řízení o kasační stížnosti musí být stěžovatel zastoupen advokátem; to neplatí, má-li stěžovatel, jeho zaměstnanec nebo člen, který za něj jedná nebo jej zastupuje, vysokoškolské právnické vzdělání, které je podle zvláštních zákonů vyžadováno pro výkon advokacie.   Soudní poplatek za kasační stížnost vybírá Nejvyšší správní soud. Variabilní symbol pro zaplacení soudního poplatku na účet Nejvyššího správního soudu lze získat na jeho internetových stránkách: www.nssoud.cz.         V Praze dne 6. srpna 2014     JUDr. Eva Pechová    v.r. předsedkyně senátu Za správnost vyhotovení: Sylvie Kosková