Číslo jednací: 7A 45/2012 - 28-29                   ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEKJMÉNEM REPUBLIKY  Městský soud v Praze rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Ing. Viery Horčicové a soudců Mgr. Kamila Tojnera a Mgr. Janem Kašparem ve věci žalobce: M.K., zast. JUDr. Ondřejem Tošnerem, Ph.D., advokátem, sídlem Praha 2, Slavíkova 1568/23, proti žalovanému: Magistrát hl.m. Prahy, sídlem Praha 1, Mariánské nám. 2, o žalobě proti nečinnosti žalovaného - vydání rozhodnutí o odvolání žalobce proti územnímu souhlasu Úřadu městské části Praha 4 ze dne 19.4.2011, č.j. P4/032825/11/OST/JARY,   t a k t o :   I. Žalovanému se ukládá povinnost vydat rozhodnutí o odvolání žalobce ze dne 4.5.2011 proti územnímu souhlasu  Úřadu městské části Praha 4 ze dne 19.4.2011, č.j. P4/032825/11/OST/JARY, do 60 dnů od právní moci tohoto rozsudku.   II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci náhradu nákladů řízení v částce 7.808,- Kč do 30 dnů od právní moci tohoto rozsudku, k rukám JUDr. Ondřeje Tošnera, advokáta.   O d ů v o d n ě n í :    Žalobce se žalobou podanou dne 3.8.2012 domáhá ochrany proti nečinnosti žalovaného spočívající v nevydání rozhodnutí o odvolání žalobce proti územnímu souhlasu Úřadu městské části Praha 4 ze dne 19.4.2011, č.j. P4/032825/11/OST/JARY, neboť má za to, že územní souhlas je rozhodnutím dle § 65 odst. 1 s.ř.s., proti kterému je přípustné odvolání.    Žalovaný navrhl zamítnutí žaloby, odvolání žalobce bylo posouzeno jako námitka, proto sdělení a proto bylo postupováno dle § 156 odst. 2 s.ř. , žalovaný tak nemá zákonnou povinnost vydat ve věci námitky proti územnímu souhlasu rozhodnutí o odvolání, jestliže stavební úřad na základě výzvy žalovaného vydal rozhodnutí dle § 156 odst. 2 s.ř. a tedy nebyl důvod převzetí věci na základě nečinnosti stavebního úřadu.   Ze správního spisu vyplývají následující skutečnosti.    Usnesením Úřadu městské části Praha 4 ze dne 19.4.2011, č.j. P4/032825/11/OST/JARY, byl vydán územní souhlas s umístěním stavby – přípojky inženýrských sítí bytového domu M. Proti usnesení podal žalobce odvolání ze dne 4.5.2011, na základě kterého žalovaný podle § 156 odst. 2 s.ř. vyzval stavební úřad ke zrušení územního souhlasu z důvodu jeho nezákonnosti pro absenci souhlasu vlastníků sousedním nemovitostí. Správní spis s odvoláním byl žalovanému předložen dne 13.7.2011.   Usnesením Úřadu městské části Praha 4 ze dne 17.10.2011, č.j. P4/020264/11/OST/JARY, byl zrušen územní souhlas s umístěním stavby – přípojky inženýrských sítí bytového domu M.. K odvolání stavebníka bylo rozhodnutím žalovaného ze dne 13.2.2012, sp.zn. S-MHMP 1123407/2011/OST/Fr, zrušeno usnesení stavebního úřadu o zrušení územního souhlasu, neboť žalovaný nově dospěl k závěru, že předmětnou stavbou přípojky nemůže být žalobce dotčen na svých věcných právech, tudíž byly dány podmínky pro vydání předchozího územního souhlasu.   Dne 2.8.2012 žalobce uplatnil u Ministerstva pro místní rozvoj opatření proti nečinnosti v řízení o odvolání proti územnímu souhlasu s umístěním přípojky inženýrských sítí. Soud posoudil věc následovně.   Mezi účastníky je nesporné, že žalovaný dosud o odvolání žalobce proti územnímu souhlasu nerozhodl. Správní spis s odvoláním byl žalovanému předložen dne 13.7.2011, žaloba tak byla podána ve lhůtě jednoho roku dle § 80 odst. 1 s.ř.s., neboť k rozhodnutí o odvolání odvolacímu orgánu svědčí povinnost rozhodnut dle § 71 odst. 3 s.ř. do 30 (res. 60) dnů. Žalobce v souladu s § 79 odst. 1 s.ř.s. bezvýsledně vyčerpal prostředek nápravy.   Otázkou posouzení územního souhlasu se již zabýval rozšířený senát Nejvyššího správního soudu v usnesení č.j. 2 As 86/2010-76, dle kterého souhlasy vydávané dle zákona č. 183/2006 Sb., o územním plánování a stavebním řádu (stavební zákon), zejména dle § 96, § 106, § 122, § 127, které stavební úřad výslovně či mlčky činí k ohlášení či oznámení, jsou jinými úkony dle IV. části zákona č. 500/2004 Sb., správní řád. Tyto souhlasy nejsou rozhodnutími ve smyslu § 65 zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní; soudní ochrana práv třetích osob je zaručena žalobou na ochranu před nezákonným zásahem, pokynem nebo donucením správního orgánu dle § 82 a násl. tohoto zákona. Nejvyšší správní soud dále konstatoval, že souhlasy vydávané dle stavebního zákona jsou jinými úkony dle IV. části správního řádu a postup vedoucí k jejich vydání je upraven v této části zákona [26]. Skutečnost, že proti souhlasu vydanému stavebním úřadem nelze použít řádný opravný prostředek, je právě jedním ze základních momentů urychlujících tento typ řízení [34]. Oproti tomu se však Nejvyšší správní soud shodl s názorem vysloveným v rozhodnutí Nejvyššího správního soudu ze dne 22. 1. 2009, č. j. 1 As 92/2008 – 76, že konkrétně územní souhlas je z materiálního hlediska rozhodnutím ve smyslu § 9 a § 67 správního řádu, neboť souhlasy zakládají žadateli práva (např. provést stavbu) a přímo se dotýkají práv a povinností  ostatních subjektů, které jsou povinny toto konání strpět [29].    Proti územnímu souhlasu není tedy přípustné odvolání, to však bez dalšího nezakládá nedostatek pravomoci odvolacího orgánu o takovém nepřípustném odvolání rozhodnout (srovnej § 92 odst. 1 s.ř.). Jakkoli ust. § 156 s.ř. stanoví způsob nápravy jiného správního úkonu dle § 154 s.ř. a nepřipadá v úvahu podání odvolání, neboť se nevede správní řízení podle části druhé, usnesení podle § 156 odst. 1 je pouze formalizovaným způsobem nápravy vadného úkonu (komentář s.ř.  BOVA POLYGON 2012, Vedral, str. 1232), má soud s ohledem na účinky územního souhlasu na práva vlastníků sousedních nemovitostí i okolností dané věci za to, že v souladu se zásadou dobré správy a zákazu odepření spravedlnosti uplatnitelného pro případné následné řízení dle § 65 s.ř.s. není důvodu vyloučit aplikaci ust. § 92 s.ř. Zejména v situaci, kdy původní postup nadřízeného orgánu dle § 156 odst. 2 s.ř. sice zprvu vedl ke zrušení územního souhlasu, avšak v konečném výsledku účinky územního souhlasu zůstaly zachovány z důvodu zrušení rozhodnutí o zrušení územního souhlasu.    Bez ohledu na nepřípustnost odvolání je tak žalovaný povinen ve lhůtě dle §  71 odst. 3 s.ř. rozhodnout o odvolání žalobce ze dne ze dne 4.5.2011 proti územnímu souhlasu Úřadu městské části Praha 4, a proto soud žalobě vyhověl. Jakkoli lze výsledek rozhodnutí o odvolání žalobce jednoznačně předjímat.   Žalobce měl ve věci úspěch, proto mu dle § 60 odst. 1 věta prvá s.ř.s. náleží náhrada nákladů řízení, jež se sestávají ze soudního  poplatku 2.000,- Kč a v nákladech právního zastoupení advokátem dle advokátního tarifu - vyhlášky č. 177/1996 Sb., jež činí 2  úkony právní služby (převzetí a příprava zastoupení, podání žaloby) po  2.100,- Kč (§ 7, § 9 odst. 3 písm. f) cit. vyhlášky) a 2x paušální náhrady po 300,- Kč (§ 13 odst. 3 cit. vyhlášky), to vše s 21% DPH.       P o u č e n í : Proti tomuto rozhodnutí lze podat kasační stížnost ve lhůtě dvou týdnů ode dne jeho doručení. Kasační stížnost se podává ve dvou (více) vyhotoveních u Nejvyššího správního soudu, se sídlem Moravské náměstí 6, Brno. O kasační stížnosti rozhoduje Nejvyšší správní soud. Lhůta pro podání kasační stížnosti končí uplynutím dne, který se svým označením shoduje se dnem, který určil počátek lhůty (den doručení rozhodnutí). Připadne-li poslední den lhůty na sobotu, neděli nebo svátek, je posledním dnem lhůty nejblíže následující pracovní den. Zmeškání lhůty k podání kasační stížnosti nelze prominout. Kasační stížnost lze podat pouze z důvodů uvedených v § 103 odst. 1 s. ř. s. a kromě obecných náležitostí podání musí obsahovat označení rozhodnutí, proti němuž směřuje, v jakém rozsahu a z jakých důvodů jej stěžovatel napadá, a údaj o tom, kdy mu bylo rozhodnutí doručeno. V řízení o kasační stížnosti musí být stěžovatel zastoupen advokátem; to neplatí, má-li stěžovatel, jeho zaměstnanec nebo člen, který za něj jedná nebo jej zastupuje, vysokoškolské právnické vzdělání, které je podle zvláštních zákonů vyžadováno pro výkon advokacie. Soudní poplatek za kasační stížnost vybírá Nejvyšší správní soud. Variabilní symbol pro zaplacení soudního poplatku na účet Nejvyššího správního soudu lze získat na jeho internetových stránkách: www.nssoud.cz.     V Praze dne 28.1.2014 JUDr. Ing. Viera Horčicová, v.r.                               předsedkyně senátu