Návrh na zastavení exekuce dle § 262b odst. 1 o.s.ř. podaný z důvodu § 710 písm. b) a § 732 zákona č. 89/2012 Sb. nemůže být důvodný v případě, kdy manželství zaniklo před 1. 1. 2014 a má být vypořádáno dle zákona č. 40/1964 Sb.

U s n e s e n í Městský soud v Praze jako soud odvolací rozhodl v senátu složeném z předsedkyně senátu JUDr. Jany Šrédlové a soudců JUDr. Ivy Suneghové a Mgr. Pavly Polednové ve věci exekuce oprávněného: R., s.r.o., se sídlem V. n. 808/66, P-1,  proti povinnému: T.  Ř., trvale bytem P. K. 1107/19, P-6, fakticky bytem D. 1520, Č., za účasti rozvedené manželky povinného R. Ř., bytem P. K. 1107/19, P-6, zastoupené advokátkou, pro 2,149.041,- Kč s přísl., o návrhu rozvedené manželky povinného na odklad exekuce, k odvolání bývalé manželky povinného proti usnesení Obvodního soudu pro Prahu 6 ze dne 10. srpna 2015, č. j. 38 EXE 875/2015-36, t  a  k  t  o  : Usnesení soudu I. stupně   s e    p o t v r z u j e . O d ů v o d n ě n í : Napadeným usnesením soud I. stupně zamítl návrh rozvedené manželky povinného na odklad exekuce.  Rozhodl tak o návrhu rozvedené manželky povinného, kterým se současně s návrhem na částečné zastavení exekuce domáhala odkladu exekuce do doby rozhodnutí o návrhu na částečné zastavení exekuce prodejem nemovitých věcí postižených exekučním příkazem soudní exekutorky Mgr. L. Č., Exekutorský úřad P., č. j. 018 EX 01707/15-012, a zřízením exekutorského zástavního práva na těchto nemovitých věcech dle exekučního příkazu soudní exekutorky č. j. 018 EX 01707/15-011 s tím, že jí povinný o svém dluhu vůči oprávněnému neinformoval. O existenci tohoto dluhu se dozvěděla až při doručení exekučních příkazů a nahlédnutím do exekutorského spisu. V dané věci se přitom dle názoru rozvedené manželky povinného nejedná o dluh vzniklý za trvání manželství a nemůže proto být exekučně postižen majetek nacházející se v dosud nevypořádaném společném jmění manželů.   Soud I. stupně vyšel z toho, že soudní exekutorka Mgr. L. Č., Exekutorský úřad P. vydala dne 1. 4. 2015 exekuční příkaz č. j. 018 EX 01707/15-012 k provedení exekuce prodejem nemovitých věcí v nevypořádaném společném jmění povinného a jeho bývalé manželky a téhož dne exekuční příkaz zřízením exekutorského zástavního práva na těchto nemovitých věcech č. j. 019 EX 01707/15-011. Rozsudkem Obvodního soudu pro Prahu 6 ze dne 3. 4. 2012, č. j. 49 C 23/2010-88, který nabyl právní moci dne 30. 5. 2012, bylo manželství povinného a jeho manželky R. Ř., uzavřené dne 21. 10. 1994, rozvedeno. Řízení o vypořádání společného jmění manželů vedené k návrhu rozvedené manželky povinného u Obvodního soudu pro Prahu 6 pod sp. zn. 4 C 28/2013, zahájené dne 15. 2. 2013, nebylo dosud pravomocně skončeno. Exekučním titulem je směnečný platební rozkaz vydaný Městským soudem v Praze dne 27. ledna 2015, č. j. 56 Cm 285/2014-21, kterým povinnému uložena povinnost do 15 dnů ode dne doručení směnečného platebního rozkazu zaplatit oprávněnému, směnečný peníz ve výši 2,149.041,- Kč s 6% úrokem z této částky od 15. 11. 2014 do zaplacení a náhradu nákladů řízení ve výši 107.453,- Kč. Povinný dne 17. prosince 2010 vystavil směnku, kterou se zavázal zaplatit na řad společnosti I. p. s.r.o., která je dle tvrzení bývalé manželky povinného právním předchůdcem oprávněného, směnečnou sumu ve výši 2,149.041,- Kč s datem splatnosti 14. 11. 2014. Na podkladě uvedeného s odkazem na ust. § 36 odst. 2 e. ř. soud I. stupně uzavřel, že rozvedená manželka povinného je aktivně legitimována k podání návrhu na částečné zastavení exekuce a odklad exekuce, neboť exekučně postižené nemovité věci jsou dosud součástí nevypořádaného společného jmění manželů. V posuzované věci předpoklady pro odklad exekuce dle § 54 odst. 6 ex.ř. splněny nejsou, neboť námitka bývalé manželky povinného, že exekuce bude částečně zastavena z důvodu vzniku dluhu povinného až po více než dvou letech po pravomocném rozvodu manželství s povinným neobstojí, když dluh vymáhaný v této exekuci vznikl okamžikem vystavení směnky povinným dne 17. prosince 2010, tedy ještě za trvání manželství s povinným. Majetek patřící do dosud nevypořádaného společného jmění manželů byl tak postižen zcela v souladu s výše citovaným § 262a odst. 1 o.s.ř. a zastavení exekuce se proto pravděpodobným nejeví. Proti usnesení soudu I. stupně podala včasné odvolání rozvedená manželka povinného. Namítala, že závěry soudu I. stupně jsou nesprávné. Namítala, že povinný ji o svém dluhu vůči oprávněnému neinformoval. Dne 11. 8. 2010 se povinný odstěhoval ze společné domácnosti a dispozice s majetkem ve společném jmění manželů činil bez vědomí a souhlasu manželky. Poukázala na ust. § 710, § 732 a § 742 zák. č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen o. z.). Poukázala na zák. č. 139/2015, kterým byl novelizován zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (o.s.ř.) a který vtělil do občanského soudního řádu ust. § 262b, podle kterého, je-li výkonem rozhodnutí postižen majetek ve společném jmění manželů nebo majetek manžela povinného ve větším rozsahu, než připouští zvláštní právní předpis, nebo nelze-li ho výkonem rozhodnutí postihnout, může se manžel povinného domáhat v této části zastavení výkonu rozhodnutí. O tom musí být soudem poučen. Rozvedená manželka povinného je toho názoru, že pohledávka oprávněného vůči povinnému vznikla až po zániku jejího manželství s povinným. Pokud by však došel k jinému názoru, nemohou být nemovitosti, které se nacházejí v jejich zaniklém avšak dosud nevypořádaném společném jmění manželů postiženy co do jejich celku, ale pouze do části, kterou by představoval podíl povinného při vypořádání SJM, a to právě s ohledem na skutečnosti, že pohledávka oprávněného vůči povinnému vznikla proti vůli rozvedené manželky povinného. Vzhledem k uvedenému tak rozvedená manželka povinného změnila návrh na zastavení exekuce tak, že se alternativně domáhá částečného zastavení exekuce, a to co do ideální ½ nemovitostí nacházejících se ve společném jmění manželů. Rozvedená manželka povinného soudu I. stupně vytýkala, že nezohlednil, že pohledávka oprávněného vůči povinnému, bez ohledu na to, zda vznikla v době trvání, či po zániku manželství povinného a rozvedené manželky, vznikla proti vůli rozvedené manželky, a proto nemůže být exekučně postižen celý majetek v jejich společném jmění manželů. Z uvedených důvodů navrhla, aby odvolací soud rozhodnutí soudu I. stupně změnil a návrhu na odklad exekuce vyhověl. Oprávněný ve svém vyjádření k odvolání navrhl, aby odvolací soud napadené rozhodnutí soudu I. stupně jako věcně správné potvrdil. Odvolací soud, aniž ve věci nařizoval jednání (§ 254 odst. 8 o.s.ř.), přezkoumal podle ust. § 212 a ust. § 212a o.s.ř. napadené usnesení i řízení, které jeho vydání předcházelo. Poté dospěl k závěru, že odvolání rozvedené manželky povinného není důvodné. Odvolací soud aplikoval zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, a zákon č. 120/2001 Sb., exekuční řád, ve znění od 1. 1. 2014 s přihlédnutím k novele obou zákonů provedené od 1. 7. 2015 zákonem č. 139/2015 Sb. Soud I. stupně správně posoudil otázku aktivní věcné legitimace rozvedené manželky povinného. Vedením exekuce pověřená soudní exekutorka vydala exekuční příkazy postihující majetek v dosud nevypořádaném SJM dne 1. 4. 2015. Bývalá manželka povinného je účastníkem exekučního řízení dle § 36 odst. 2 ex.ř. Judikatura dále dovodila, že účastníkem exekučního řízení je i rozvedený manžel, pokud jsou exekucí postiženy hodnoty patřící do zaniklého, avšak nevypořádaného jmění manželů (viz rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR z 26. 11. 2003, sp. zn. 20 Cdo 238/2003, ze dne 25. 9. 2012, sp. zn. 20 Cdo 1561/2012). Soud I. stupně nepochybil ani při hodnocení zákonných předpokladů odkladu exekuce. Účelem odkladu exekuce je předcházet nepříznivým a později již mnohdy neodčinitelným následků neprodleného provedení exekuce Podle ust. § 54 odst. 6 e. ř. lze provedení exekuce odložit, jestliže se jeví pravděpodobné, že exekuce bude z některého z důvodů uvedených v zákoně (ust. § 268 o.s.ř. ) zastavena. Rozvedená manželka povinného tvrdí, že v daném případě nejsou splněny zákonné podmínky pro postižení majetku ve společném jmění manželů pro vymáhanou pohledávku, když tato vznikla po zániku jejího manželství s povinným a pokud vznikla za trvání manželství, pak vznikla bez jejího vědomí a souhlasu. Je tak dán jiný důvod, pro který je exekuce nepřípustná a je namístě ji s odkazem na ust. § 268 odst. 1 písm. h) o.s.ř. zastavit. Exekuci na majetek patřící do společného jmění manželů lze vést také tehdy, jde-li o vymáhání dluhu, který vznikl za trvání manželství nebo před uzavřením manželství jen jednomu z manželů (ust. § 42 odst. 1 věta první ex. ř.). V daném případě je právním titulem v exekuci vymáhané pohledávky za povinným směnka vlastní vystavená povinným dne 17. 12. 2010, tedy za trvání manželství povinného a R. Ř. Skutečnost, že okamžik splatnosti (nikoliv vzniku) směnečného závazku povinného nastal, až po zániku manželství je z hlediska zákonných předpokladů pro postižení majetku patřícího do společného jmění manželů bezvýznamná. Odvolací soud se tedy ztotožňuje se závěrem soudu I. stupně, že majetek patřící do dosud nevypořádaného jmění manželů povinného a rozvedené manželky R. Ř. byl v rámci dané exekuce postižen v souladu se zákonem. Z důvodu tvrzeného vzniku závazku až po zániku manželství se tak návrh na zastavení exekuce nejeví pravděpodobným. Na tomto závěru pak nemohou nic změnit ani odvolací námitky bývalé manželky povinného, kterými se dovolává aplikace ust. § 262b o.s.ř. ve spojení s § 710, § 732 a § 742 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále o. z.). Dle § 710 písm. b) o.z. součástí společného jmění jsou dluhy převzaté za trvání manželství, ledaže je převzal jen jeden z manželů bez souhlasu druhého, aniž se přitom jednalo o obstarávání každodenních nebo běžných potřeb rodiny. Dle § 732 věta prvá o.z. vznikl-li dluh jen jednoho z manželů proti vůli druhého manžela, který nesouhlas projevil vůči věřiteli bez zbytečného odkladu poté, co se o dluhu dozvěděl, může být společné jmění postiženo jen do výše, již by představoval podíl dlužníka, kdyby bylo společné jmění zrušeno a vypořádáno podle § 742. Dle § 3028 odst. 3 věta prvá o.z. není-li dále stanoveno jinak, řídí se jiné právní poměry (krom práv osobních, rodinných a věcných – odst. 2) vzniklé přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona, jakož i práva a povinnosti z nich vzniklé, včetně práv a povinností z porušení smluv uzavřených přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona, dosavadními právními předpisy. Tedy, pokud manželství povinného a odvolatelky bylo rozvedeno 30. 5. 2012, určuje se rozsah jejich společného jmění, resp. závazky jako součást SJM, a provádí se jeho vypořádání dle zákona č. 40/1964 Sb. (§ 143 až § 151 obč. zák.).  Nelze tedy aplikovat § 710 a § 732 o.z. a je proto nerozhodné, zda manželka povinného s dluhem souhlasila (pokud se dle dřívější právní úpravy nedovolala relativní neplatnosti dle § 40a zákona č. 40/1964 Sb.). Zákon č. 139/2015 Sb. včlenil s účinností od 1. 7. 2015 do o.s.ř. ustanovení § 262b odst. 1, podle kterého je-li výkonem rozhodnutí postižen majetek ve společném jmění manželů nebo majetek manžela povinného ve větším rozsahu, než připouští zvláštní právní předpis, nebo nelze-li ho výkonem rozhodnutí postihnout, může se manžel povinného domáhat v této části zastavení výkonu rozhodnutí. O tom musí být soudem poučen. Pojem „postižen ve větším rozsahu, než připouští zvláštní právní předpis“ je standardně vykládán jen v souvislosti se zákonem č. 89/2012 Sb., zejména § 732 o.z. (viz důvodová zpráva k zákonu č. 139/2015 Sb.). Dle čl. II. bod 1 zákona č. 139/2015 Sb. není-li dále stanoveno jinak, použije se občanský soudní řád ve znění účinném ode dne nabytí účinnosti tohoto zákona i pro řízení zahájená přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona; právní účinky úkonů, které v řízení nastaly přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona, zůstávají zachovány. Tedy i pro exekuční řízení zahájená před 1. 7. 2015 lze aplikovat § 262b odst. 1 o.s.ř. Ovšem pokud je použití § 710 písm. b) a 732 o.z. vyloučeno prostřednictvím § 3028 odst. 3 o.z. pro řízení o vypořádání SJM prováděné dle předchozí právní úpravy zákona č. 40/1964 Sb., nelze pro tyto případy použít ani ustanovení § 262b odst. 1 o.s.ř. Tvrzení manželky povinného, že s převzetím dluhu nesouhlasila, tak nemůže být důvodem pro postup dle § 710 a § 732 o.z., a tím ani pro zastavení exekuce dle § 262b odst. 1 o.s.ř. Návrh na zastavení exekuce dle § 262b odst. 1 o.s.ř. podaný z důvodu § 710 písm. b) a § 732 zákona č. 89/2012 Sb. nemůže být důvodný v případě, kdy manželství zaniklo před 1. 1. 2014 a má být vypořádáno dle zákona č. 40/1964 Sb. Lze tedy uzavřít, že z dosavadního průběhu exekučního řízení nevyplývají skutečnosti odůvodňující závěr o pravděpodobnosti, že exekuce bude z některého z důvodů uvedených v zákoně (§ 268 o.s.ř.), byť částečně, zastavena. Nejsou tak splněny zákonné předpoklady pro odklad provedení exekuce ve smyslu ust. § 54 odst. 6 e. ř. Odvolací soud proto podle ust. § 219 o.s.ř. usnesení soudu I. stupně jako věcně správné potvrdil. O náhradě nákladů odvolacího řízení úspěšného oprávněného soud nerozhodoval, neboť o jeho nákladech bylo rozhodnuto pro všechna stadia exekuce již při jejím nařízení a výši těchto nákladů určí ve smyslu ustanovení  § 88 e. ř. soudní exekutor. Lhůta k jejich zaplacení bude určena rovněž až v příkazu soudního exekutora. P o u č e n í : Proti tomuto rozhodnutí  n e n í  dovolání přípustné. (§ 238 odst. 1 písm. d/ o.s.ř.) V Praze dne 11. listopadu 2015 JUDr. Jana  Š r é d l o v á   v. r.  předsedkyně senátu