Číslo jednací: 5A 259/2011 - 69                     ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEKJMÉNEM REPUBLIKY  Městský soud v Praze rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Evy Pechové a soudců Mgr. Aleny Krýlové a Mgr. Michaely Bejčkové v právní věci žalobců: 1) Ing. L. G., 2)  H. G., oba zastoupeni JUDr. Janem Fričem, advokátem, Štefánikova 65, Praha 5, proti žalovanému: Zeměměřičský a katastrální inspektorát v Praze, Pod Sídlištěm 1800/9, Praha 8, za účasti: P. J., o žalobě proti rozhodnutí ze dne 20.6.2011, č.j. ZKI-O-59/565/2011/Ves,   t a k t o : I. Žaloba se zamítá. II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. III. Osoba na řízení zúčastněná nemá právo na náhradu nákladů řízení. O d ů v o d n ě n í :    Žalobci podali žalobu proti rozhodnutí označenému v záhlaví rozsudku, jímž bylo k jejich odvolání změněno rozhodnutí Katastrálního úřadu pro Středočeský kraj, Katastrální pracoviště Příbram, ze dne 1.2.2010 (správně má být  9.2.2011), č.j. OR-834/2003-211 takto: Žádost nazvaná „návrh na opravu chyby v katastrálním operátu podle § 8 zákona č. 344/1992 Sb. – nesouhlas s postupem katastrálního úřadu podle § 8 odst. 5“ ze dne 12.11.2003, doručená Katastrálnímu úřadu v Příbrami (nyní Katastrální úřad pro Středočeský kraj, katastrální pracoviště Příbram) dne 18.11.2003  se zamítá. Nejedná se o opravu chyby v katastrálním operátu dle ustanovení § 8 odst. 1 zákona č. 344/1992 Sb., o katastru nemovitostí České republiky, ve znění pozdějších předpisů. V souboru popisných a geodetických informací budou po právní moci tohoto rozhodnutí, provedením zápisu neměřického záznamu č. 403/2009 ze dne 8.6.2009 na základě doplnění souboru geodetických informací o části pozemků evidovaných zjednodušeným způsobem, evidovány nové parcely katastru nemovitostí v katastrálním území Malá Hraštice takto: -část PK parc. č. 375/3 o výměře 266m2 nově označená parc. č. 373/2 o výměře 266 m2, s druhem pozemku ostatní plocha, způsob využití ostat. komunikace, evidovaná v podílovém spoluvlastnictví S.  G.…. P. K.…….. a Ing. J. L.……. -část PK parc. č. 375/6 o výměře 331m2 nově označená parc. č. 373/8 o výměře 331 m2, s druhem pozemku ostatní plocha, způsob využití ostat. komunikace, evidovaná se společném vlastnictví manželů H. a Ing. L. G. dle smlouvy o převodu nemovitostí č. 76 RP 98/16 ze dne 19.10.1998 vložené do katastru nemovitostí pod č.j. V1-3501/1998 -část PK parc. č. 375/5 o výměře 79m2 nově označená parc. č. 373/9 o výměře 79m2, s druhem pozemku ostatní plocha, způsobem využití ostat. komunikace evidovaná s vlastnickým právem pro P. J. ………… -část PK parc. č. 375/4 o výměře 371 m2 nově označená par. č. 373/10 o výměře 371m2, s druhem pozemku ostatní plocha, způsob využití ostat. komunikace, evidovaná v podílovém spoluvlastnictví V. Š. a V. Š.…… -část PK 375/1 o výměře 645 m2 nově označená parc. č. 373/11 o výměře 645 m2, s druhem pozemku ostatní, plocha, způsob využití  ostat. komunikace, evidovaná s vlastnickým právem pro V. V. …… Jedná se o části parcel nacházejících se v KN parcele č. 373/2 o výměře 1 692 m2. Doplněním souboru geodetických informací o části pozemků evidovaných zjednodušeným způsobem a jejich očíslováním a doplněním do souboru popisných informací nebude v katastru nemovitostí evidována původní parc. č. 373/2 o výměře 1 692 m2 bez listu vlastnictví.   V odůvodnění rozhodnutí žalovaný zejména uvedl, že dne 10.10.2003 byl KÚ doručen návrh odvolatelů na opravu chyby  spočívající v evidenci parcely katastru nemovitostí č. 373/2 o výměře 1692 m2 druh pozemku – ostatní plocha, způsob využití ostatní komunikace bez vlastnického práva, neboť podle odvolatelů není pro zápis tohoto pozemku včetně charakteru využití k dispozici jakýkoli právní nebo věcný podklad.   KÚ v odpovědi ze dne 30.10.2003 uvedl, že  tato parcela katastru nemovitostí není uvedena na žádném listu vlastnictví, neboť je tvořena z parcel a částí parcel vedených ve zjednodušené evidenci ve vlastnictví různých osob; opravu neprovedl s tím, že se nejedná o chybu  v katastrálním operátu.  Dne 18.11.2003 byl KÚ doručen nesouhlas odvolatelů postupem KÚ podle § 8 odst. 5 katastrálního zákona.  Dne 11.12.2003 vydal KÚ rozhodnutí, jímž rozhodl, že uvedený pozemek bude  i nadále evidován  v KN jako ostatní plocha, ostatní komunikace, aniž by byl zapsán na jakémkoli listu vlastnictví. Na základě podaného  odvolání   pak ZKI rozhodnutím 22.5.2004  změnil výrok  rozhodnutí KÚ tak,  že se návrh na opravu chyby zamítá, neboť se nejedná o chybu v katastrálním operátu ve smyslu § 8 katastrálního zákona.  Rozhodnutí ZKI ze dne 22.5.2004 zrušil Městský soud v Praze rozsudkem č.j. 6 Ca 213/2004-58 ze dne 30.3.2007, věc vrátil k dalšímu řízení  a vyslovil závazný právní názor, že se správní orgán nevypořádal s legitimitou k podání návrhu na opravu chyby v katastrálním operátu,  jako nepřezkoumatelný shledal odkaz na ust. § 29 odst. 3 katastrálního zákona při evidenci předmětné parcely, neboť dle tohoto ustanovení   jsou zjednodušeným způsobem  evidovány zemědělské a lesní pozemky, jejichž hranice v terénu neexistují a jsou sloučeny  do větších půdních celků, avšak  předmětný pozemek (parc. č. 373/2 o výměře 1692 m2) je v KN evidován jako ostatní plocha, způsob využití ostatní komunikace.  Soud správnímu orgánu dále vytkl, že se v rozhodnutí nezabýval  otázkou vzniku předmětné parcely a podrobnější rozbor provedl až ve vyjádření k žalobě.  ZKI pak rozhodnutím ze dne 7.6.2007 rozhodnutí KÚ ze dne 11.12.2003 zrušil a věc vrátil k novému projednání. Rovněž i následně vydaná rozhodnutí  KÚ ze 11.7.2008, 18.2.2009 a ze dne  1.2.2010, byla  ZKI zrušena a věc vrácena k novému projednání.    Žalovaný dále v odůvodnění napadeného rozhodnutí   uvedl, že opravu chybných údajů dle § 8 odst. 1 katastrálního zákona lze provést pouze z důvodů taxativně zákonem vymezených, tj. vzniklých zřejmým omylem při vedení a obnově katastru nebo vzniklých nepřesností při podrobném měření, zobrazení předmětu v katastrální mapě a při výpočtu výměr parcel, pokud byly překročeny mezní odchylky stanovené prováděcím předpisem.  Odkázal na rozsudek Nejvyššího správního soudu čj. 1 As 40/2007-103, v němž se soud zabýval výkladem pojmu zřejmý omyl, kdy dospěl k závěru, že obecně sem lze zařadit jak omyl týkající se skutkových okolností (chyby v psaní a počítání, zápis jiných údajů, zápis údajů neobsažených v podkladové listině či opomenutí zapsat údaj obsažený v podkladové listině) tak omyl právní (zápis právního vztahu, který právní řád nezná nebo zápis skutečnosti na základě listiny, která nesplňuje požadavky katastrálního zákona). Jedná se o  omyl způsobený činností pracovníka katastrálního úřadu, omyl je charakteristický tím, že je v něm obsažen lidský činitel.   K požadavku, který vyslovil městský  soud ve zrušujícím rozsudku,  že je zapotřebí se zabývat legitimitou odvolatelů k podání návrhu na opravu chyby v katastrálním operátu, žalovaný uvedl, že podle § 8 odst. 1 katastrálního zákona katastrální úřad opraví chybné údaje na písemný návrh vlastníka nebo jiného oprávněného nebo i bez návrhu. V daném případě návrh na opravu chyb podali odvolatelé, jimž svědčí vlastnické právo mimo jiné k PK parc. č. 373/2 a 375/6.  Za chybu považují  evidování KN parc. č. 373/2 o výměře 1692 m2, s druhem pozemku ostatní plocha, způsob  využití ostatní komunikace, která není evidována na žádném listu vlastnictví.  Bez listu vlastnictví jsou v katastru nemovitostí evidovány  parcely, u nichž není dořešen právní vztah, tj. parcela se skládá z parcel nebo částí parcel  evidovaných zjednodušeným způsobem různých vlastníků.   Aby bylo možné zjistit, zda se v parcele KN č. 373/2 nachází část pozemku či pozemků odvolatelů, bylo provedeno  doplnění částí PK parcel, z nichž je tvořena parcela KN č. 373/2, což  KÚ  provedl neměřickým záznamem č. 403/2009 ze dne 8.6.2009 a prokázal tak oprávněnost odvolatelů  k podání návrhu. Zda se jedná o chybné údaje taxativně vymezené v § 8  katastrálního zákona, zkoumá KÚ  na základě podaného návrhu, v němž musí být uvedeno, který údaj navrhovatel považuje za chybný a jaký údaj má být evidován.   List vlastnictví obsahuje nemovitost nebo skupinu nemovitostí, ke které má vlastník nebo spoluvlastníci nebo jiný oprávněný právní vztah typu vlastnictví. Evidence parcely bez listu vlastnictví není chybou ve smyslu § 8 katastrálního zákona, pouze upozorňuje, že parcela evidovaná v KN není evidována na žádném listu vlastnictví. Tato parcela je zobrazena v katastrální mapě, eviduje se u ní  druh pozemku a způsob využití i její geometrické a polohové určení. Není u ní znám shodný právní vztah typu vlastnictví. Jedná se o parcely, které vznikly v rámci jednotné evidence půdy  při zaměření skutečného stavu  v terénu dle  skutečného užívání bez ohledu na vlastnické vztahy. Tyto parcely byly evidovány v operátu evidence nemovitostí, který se o účinnosti katastrálního zákona považuje za  katastrální operát. Právní vztahy k těmto nemovitostem jsou doplňovány postupně doplňováním parcel evidovaných zjednodušeným způsobem (zemědělské a lesní pozemky, jejichž hranice v terénu neexistují, nejsou zobrazeny v platné katastrální mapě a jsou sloučeny do větších půdních celků) dle § 90 vyhl. č. 26/2007 Sb. (dříve § 84 vyhl. č. 190/1996 Sb. účinné do 30.6.2009).   V daném případě byl jako chybný označen údaj evidence KN parc. č. 373/2 bez listu vlastnictví.  Neevidování parcely  na listu vlastnictví není chybným údajem taxativně vymezeným v § 8 katastrálního zákona.  KÚ však prověřil, zda není chybou evidování KN parc. č. 373/2. Zabýval se tedy vývojem této parcely  v katastrálním území Malá Hraštice od jejího prvotního dohledatelného zápisu až po současnost. K tomu žalovaný uvedl:   Prvotním dokladem o existenci KN parc. č. 373/2 je prvotní doklad pro SPS (soupis parcel pro strojní a početní zpracování) ze dne 8.8.1960, v němž je parcela uvedena s výměrou 557 m2, s druhem pozemku cesta. Také zobrazení je zřejmé z kopie mapy  zvané modrák. Polním náčrtem č. 20 z roku 1963  je doložena změna geometrického určení parcely  č. 373/2 – zvětšení  o části parc. č. 364/1, 375/1. Tím došlo i ke změně výměry z 557 m2 na 1859 m2.  Zápis změny byl proveden  položkou výkazu změn č. 58/1963.  Zároveň položkou č. 57/1963 byla sloučena parc. č. 375/6 do parc. č. 364/1. Zobrazení změny nákresu je zřejmé i z kopie tzv. modráku.  Na podkladě záznamu podrobného měření změn – polní náčrt  č. 10 z roku 1973 čísl. pol. 10/7 došlo  ke změně výměry pozemku parc. č. 373/2  z 1859 m2 na 1692 m2.  Zápis do evidence nemovitostí byl proveden položkou výkazu změn č. 257/1973. Část parc. č. 373/2 o výměře 167 m2 byla sloučena do parc. č. 364/1. Změna je také doložena výpočtem výměr parcel  vyhotoveným při údržbě evidence nemovitostí z roku 1973 číslo skupiny 37 a sestavou  parcel z roku 1974, ve které je uvedena  kultura (dnes druh pozemku) ostatní plocha  s poznámkou rokle, mez. Položkou výkazu změn č. 41/81 provedenou za účelem opravy došlo k opravě a doplnění poznámky o kultuře v řádku 31 charakteristika využití kód 33, místní komunikace. Změna je potvrzena dne 5.2.1981 zástupcem MNV v Malé Hrašici.     Žalovaný uvedl, že  KÚ ani následným prošetřením ZKI nezjistil chybný zápis parc. č. 373/2 o výměře 1692 m2.   Uvedená parcela vznikla při zakládání  Jednotné evidence půdy po zaměření skutečného stavu v terénu, kdy  bylo zaměřeno skutečné užívání půdy bez ohledu na skutečné vlastnické vztahy. Důkazem o zaměření skutečného stavu je polní náčrt č. 19 a 20, pořadové číslo  listiny 57 a 58 z roku 1963. Druh pozemku byl určen na základě  skutečného stavu zjištěného v terénu v rámci zaměření.  Žalovaný pak podrobně rozvedl základ a postupy v rámci  Jednotné evidence půdy (JEP), jejíž podstatou bylo evidování skutečného stavu užívání půdy bez ohledu na vlastnické vztahy.   Na JEP navázala evidence půdy založená zákonem č. 22/1964 Sb. Došlo tak k převzetí parcely č. 373/2  vzniklé v rámci JEP do měřičského a písemného operátu evidence nemovitostí, která však plnila úlohu evidenčního systému jen ve velmi omezeném rozsahu. Zemědělské a lesní pozemky ve vlastnictví  fyzických osob, které byly ve společenském nebo náhradním užívání, byly evidovány zjednodušenou formou.  Proto pozemky zjednodušené evidence PK parc. č. 373/2 a 375/6, jejichž původ je v Pozemkovém katastru, evidované v současné době na LV č. 1082, nebyly v evidenci nemovitostí v souladu s § 7 odst. 3 vyhl. č. 23/1964 Sb., kterou se provádí zákon č. 22/1964 Sb., o evidenci nemovitostí, zobrazeny na mapách a evidovány podle parcelních čísel, neboť se jednalo o pozemky užívané socialistickou organizací.  Takové pozemky se v této době evidovaly zjednodušenou formou  bez zápisu na listu vlastnictví, pouze formou poznámky v části DLV, a bez zobrazení v pozemkové mapě.  S účinností od 1.1.1993 byl zákon o evidenci nemovitostí nahrazen zákonem č. 344/1992 Sb.,  podle jehož § 29 odst. 1 se od účinnosti tohoto zákona operát evidence nemovitostí  považuje za katastrální operát. V rozhodném období jsou tyto pozemky evidovány v souladu s tímto ustanovením zjednodušeným způsobem.  Příslušnost k těmto parcelám se určuje porovnáním s údaji evidovanými ve zjednodušené evidenci.  Chybný zápis  ve smyslu § 8 katastrálního zákona se prošetřením  nezjistil a KÚ tak nemohl provést opravu chyby.   V platné katastrální mapě nejsou v daném případě zobrazeny všechny parcely dle vlastnických práv. Aby byly zobrazeny v souladu s vlastnickými právy, je nutné obnovit hranice parcel evidovaných ve zjednodušené evidenci.  Parcely dosud evidované ve zjednodušené evidenci  se doplní do souboru geodetických informací dle § 90 vyhl. č. 26/2007 Sb. Žalovaný poukázal na to, že podle Návodu pro správu a vedení katastru nemovitostí čj. 4571/2001-23 ze dne 14.8.2001 vydaného Českým úřadem zeměměřičským a katastrálním se podle bodu 6.1.5.1. k doplnění parcel podle písm. b), tj. jednotlivě nebo ve skupinách parcel, přistoupí vždy v případě řízení o opravě chyby, jehož předmětem jsou parcely ve zjednodušené evidenci. V daném případě je předmětem řízení parcela 373/2 o výměře 1692 m2, která není evidována na žádném listu vlastnictví, neboť se nachází v parcelách různých vlastníků evidovaných zjednodušeným způsobem.  K tomu, aby se KÚ mohl zabývat legitimitou k podání návrhu na opravu chyby a stanovit okruh účastníků řízení, bylo nutné obnovit  parcely nebo části parcel evidovaných zjednodušeným způsobem, které se nacházejí v parcele KN č. 373/2, tj. dořešit evidenci vlastnických práv k ní dle nabývacích listin uložených ve sbírce listin KÚ.  KÚ  vyhotovil neměřický záznam č. 403/2009 k doplnění souboru geodetických informací o  části pozemků evidovaných zjednodušeným způsobem a provedením zápisu tohoto neměřického záznamu již v katastru nemovitostí nebude evidována parcela katastru nemovitostí  č. 373/2 bez listu vlastnictví, ale nové parcely vzniklé doplněním částí parcel dosud evidovaných zjednodušeným způsobem dle nabývacích titulů. Doplnění parcel zjednodušené evidence do souboru geodetických informací  oznamuje KÚ vlastníkům  dotčených nemovitostí písemně (nevydává se žádné rozhodnutí), vzhledem k tomu, že předmětné doplnění bylo  provedeno v rámci řízení o opravě chyby, bude do katastru nemovitostí zaevidováno až po právní moci rozhodnutí.    Žalovaný uvedl, že změnil výrok  prvostupňového rozhodnutí KÚ, neboť v něm nebylo jednoznačně uvedeno, na koho budou nově označené  parcely evidovány a dle jakých nabývacích listin (tyto skutečnosti byly patrné až z odůvodnění prvostupňového rozhodnutí).  Dále KÚ nejasně uvedl, že  parcela č. 373/2 bez listu vlastnictví  nebude v katastru nemovitostí dále evidována, což bylo v rozporu se skutečností, že původní parcela č. 373/2 byla rozdělena podle vlastnických vztahů a jedné takto oddělené části  zůstalo původní označení parcely.   K důvodům podaného odvolání pak žalovaný konstatoval, že původní parcela č. 373/2 již nebude evidována bez listu vlastnictví, jejím doplněním o části parcel evidovaných zjednodušeným způsobem odpadl důvod  evidování  parcely bez listu vlastnictví  a tímto parcelním číslem bude po právní moci rozhodnutí označena část PK parc. č. 375/3 o výměře 266 m2.  Odvolatelé kupní smlouvou ze dne 19.10.1998 nabyli PK parc. č. 375/6. Část této PK parcely byla doplněna do katastrální mapy, doplnění bylo provedeno v souladu s § 90 vyhl. č. 26/2007 Sb. Při doplnění bylo této části PK parcely stanoveno parcelní číslo a další údaje o parcele podle § 8 vyhl. č. 26/2007 Sb.  Doplnění bylo provedeno neměřickým záznamem, který se podle § 84 odst. 1 vyhl. č. 26/2007 Sb.  vyhotovuje pro zápis změny údajů v katastru, která není spojena s měřením v terénu, např. při doplňování pozemků dosud evidovaných zjednodušeným způsobem překreslením do analogové mapy bez jejich vytyčení a zaměření dle § 90 vyhl. č. 26/2007 Sb.  KÚ doplněním  KN parcely č. 373/2 o výměře 1692 m2  o části parcel evidovaných zjednodušeným způsobem  zjistil, že odvolatelé jsou vlastníky  části KN parc. č. 373/2 a tudíž splňují  první část podmínky  stanovené v § 8 katastrálního zákona. Druhou podmínkou k provedení opravy je, že  se jedná o chybu  ve smyslu § 8 katastrálního zákona, evidování parcely bez listu vlastnictví však není chybou ve smyslu tohoto ustanovení, přičemž  doložen je i vznik parcely dle tehdy platných předpisů.    K tvrzení odvolatelů, že  nesprávný údaj je omezuje v jejich vlastnickém právu, žalovaný uvedl, že se šetřením potvrdilo, že mezi parcelami odvolatelů není vklíněn žádný pozemek jiného  vlastníka a nebylo zjištěno, že by práva odvolatelů byla dotčena nějakým chybným zápisem.  V řízení o opravě se žádný chybný údaj  dle § 8 katastrálního zákona  neprokázal.  Polní náčrt znamenal v dané době vyšetřenou změnu dle tehdy platných předpisů a byl podkladem k provedení změny zobrazení. Listinné důkazy byly v rozhodnutí podrobně komentovány  a jsou založeny do spisu.   Druh pozemku se u doplňovaného  pozemku evidovaného zjednodušeným způsobem  vyznačí podle druhu pozemku dosavadní parcely KN, doplňované pozemky evidované zjednodušeným způsobem dělené hranicemi parcel KN s různými druhy pozemků se rozdělují na samostatné parcely.  Tento způsob doplňování se provádí i u obnovy katastrálního operátu a je v souladu s platnými předpisy.   Parcela vznikla v době vedení JEP, zápis na základě polního náčrtu nebyl proveden  v pozemkové knize ani v mapě pozemkového katastru.  Byl proveden do písemného operátu JEP a změna nákresu do mapy JEP.  Polní náčrt  není a nikdy nebyl listinou, na základě které dochází ke změně vlastnického práva, pouze zaznamenával změnu hranic.   KÚ ani ZKI  nedokládá existenci KN parc. č. 373/2 záznamem o vytyčení vlastnické hranice č. 217-112/1997 ze dne 2.3.1998  ani protokolem o vytýčení pozemku 217/112/97 ze dne 26.2.1998.  Vytýčením vlastnické hranice nedochází ke změně vlastnických práv, pouze je vytýčena vlastnická hranice dle pokladů uložených na katastrálním úřadě.  Pokud by chtěl vlastník  parcel evidovaných zjednodušeným způsobem  tyto parcely doplnit do souboru geodetických informací, tak jedině na podkladě geometrického plánu na doplnění parcel zjednodušené evidence.   Polní náčrt byl vyhotoven  podle tehdy platných předpisů a proto ho nelze považovat za nesprávný. Pokud se odvolatelé domnívají, že  operát v katastru nemovitostí není v souladu se skutečností, je v jejich zájmu, aby uvedli  stav zápisů  do souladu se skutečností, a to na podkladě listin, které jsou podkladem pro zápis, jak jim tuto povinnost ukládá § 10 odst. 1 písm. d) katastrálního zákona.  To platí i v případě, když  vlastník či jiný oprávněný tvrdí, že  nějaký údaj je chybný, pak je jeho povinností  doložit chybu  či nesprávný údaj odkazem na listinu, kde je správný údaj uveden, či jinou listinu, která chybu prokazuje.   K odvolací námitce, že  KÚ nedbal obsahu zrušujícího rozsudku čj. 6 A 213/2004-58 žalovaný uvedl, že  vada  spočívající v nevypořádání se s legitimací k podání návrhu  na opravu  byla odstraněna  obnovením částí parcel evidovaných zjednodušeným způsobem nacházejících se v parcele KN č. 373/2  o výměře 1692 m2, jímž bylo zjištěno, že  odvolatelé vlastní část této parcely.  Své tvrzení, že se jedná o mylný zápis, odvolatelé nedoložili.   K poukazu odvolatelů na to, že  zjednodušeným způsobem se evidují zemědělské a lesní pozemky žalovaný uvedl, že  všechny předmětné parcely evidované zjednodušeným způsobem, jejichž části byly doplněny do souboru geodetických informací, tj. parcely č. 375/3, 375/6, 375/5, 375/4 a 375/1 mají druh pozemku dnes označovaný jako orná půda. U obnovených parcel  evidovaných zjednodušeným způsobem se druh pozemku ponechává dle druhu pozemku evidovaného u parcely  katastru nemovitostí, ve které se nachází, neboť to určuje novější určení druhu pozemku.  Změna druhu pozemku a způsobu jeho využití se v katastru nemovitostí, pokud se neprokáže chybný zápis, provádí na základě ohlášení vlastníka doloženého územním rozhodnutím o změně druhu pozemku, územním souhlasem se změnou druhu pozemku nebo potvrzením (vyjádřením) stavebního úřadu o skutečném druhu pozemku v terénu  (§ 154 a násl. správního řádu, § 10 odst. 1 písm. e/ katastrálního zákona).  Polní náčrt č.  19 a 20 znázorňují  skutečnou změnu v terénu. Zobrazení v platné katastrální mapě  je v souladu s tímto polním náčrtem a proto se nejedná o chyby dle § 8 katastrálního zákona.  Stejně tak nelze provádět opravy zápisů na podkladě listin vyhotovených  dle tehdy platných předpisů, pokud nebude prokázána chyba.   ZKI uvedl, že v rámci odvolacího řízení nahlédl do veřejně přístupných internetových stránek  České úřadu zeměměřičského a katastrálního, kde z ortofota předmětného území a parcely katastru nemovitosti č. 373/2 je zřejmé, že se na této parcele nachází cesta.  Výkaz změn č. 57/1963, z něhož odvolatelé usuzují, že parc. č. 375/6 nebyla přisloužena od parc. č. 364/1,  řešil skutečné užívací vztahy. V tomto výkazu nejsou přesně uvedeny ani díly PK parcel sloučených  do parc. č. 373/2, výměry nových parcel byly dodatečně dopočteny. K tvrzení, že ve výpočtu  výměr nově zřizovaných  parcel se vychází z předpokladu šíře  parcely KN č. 373/2 cca 3,30 m, což je v protikladu s údajem v náčrtu, se ZKI nemůže vyjádřit, neboť neměřickým záznamem č. 403 nedošlo k žádnému měření v terénu, jen byly v parcele katastru nemovitostí č. 373/2  obnoveny části parcel pozemkového katastru  evidované zjednodušeným způsobem, a to překreslením dle § 90 odst. 1 vyhl. č. 26/2007 Sb. (bez vytýčení a zaměření v terénu).  Předpoklad odvolatelů ohledně šíře parcely není z jejich strany doložen žádným výsledkem zeměměřičské činnosti. K námitce, že bez stanovení hranic pozemku nelze provést jeho zaměření, žalovaný konstatoval, že geometrické a polohové určení parcel evidovaných zjednodušeným způsobem  je dáno, pokud se nedochoval výsledek zeměměřičské činnosti nebo jej není možné zrekonstruovat, zobrazením v mapě bývalého pozemkové ho katastru.  Vlastníci si pozemky mohou nechat na své náklady vytyčit. K námitce odvolatelů, že není možné, aby se pozemek nacházel v pozemku, odvolací orgán uvedl, že  scelování velkých půdních celků bez ohledu na vlastnictví bylo prováděno za účelem JEP, které se pak stalo součástí operátu evidence nemovitostí a následně operátu katastru nemovitostí. Parcely evidované zjednodušeným způsobem jsou postupně odstraňovány  doplňováním  těchto pozemků do souboru geodetických informací dle § 90 katastrální vyhlášky.  V katastrálním území Malá Hraštice budou pozemky evidovány zjednodušeným způsobem do dokončení digitalizace katastrální mapy, jejíž termín je plánován na konec roku 2012. K namítané duplicitě údajů odvolací orgán uvedl, že provedením zápisu doplnění KN parc. č. 373/2 o části PK parcel dojde k odstranění této duplicity údajů. Výkaz změn č. 41/1981, který odvolatelé napadají, byl vyhotoven pro počítačové zpracování a proto je změna druhu pozemku (tehdy kultury) uvedena kódem. Ohlášení změn je potvrzeno podpisem zástupce MNV v Malé Hraštici. Zápis vyšetřené změny byl proveden v souladu s tehdy platnou právní úpravou, vlastníci pozemků sloučených do velkých půdních celků byli zastoupeni uživateli pozemků. K námitce, že polní náčrt nic neprokazuje, žalovaný uvedl, že polní náčrt prokazuje změnu  způsobu využití pozemku v souladu se skutečným stavem dle tehdy platných právních předpisů pro JEP.  Polní náčrty zachycovaly vyšetřené změny, v daném případě komunikaci o šíři 3 m. Změny byly v polním náčrtu  zobrazeny červeně.  Výměry takto určených parcel  byly určeny následně planimetrem. Parcela č. 373/2 měla vypočtenou výměru  1859 m2, což vyplývá z výkazu změn č. 58/1963. Účelem JEP byla evidence užívacích vztahů, což je důvodem, proč je v polním náčrtu č. 19, pořadové číslo 57 z roku 1963 zobrazeno  přeškrtnutím odstranění hranic parcely č. 375/6 evidované zjednodušeným způsobem.  Ve výkazu změn č. 57/1963 je parcela č. 375/6 uvedena jako sloučená do parc. č. 364/1 v novém stavu.   Žalobci v žalobě uvedli, že mají ve společném jmění manželů pozemek parc. č. 373/2 o výměře 17658 m2 a pozemek parc. č. 375/6 o výměře 10576 m2, vedené ve zjednodušené evidenci – parcely původní pozemkový katastr (PK), k.ú. Malá Hraštice, jak vyplývá z listu vlastnictví č. 1082.   Namítli, že rozhodnutí KÚ  ze dne 9.2.2011  z hlediska svého obsahu a zamýšleného výsledku  neposkytuje ochranu jejich vlastnickému právu a namísto odstranění namítaného pochybení spočívajícího v neexistenci pozemku č. 373/2 o výměře 1692 m2 bez vlastníka a bez listu vlastnictví, jsou nastolena další pochybení.  Žalobci toto rozhodnutí napadli odvoláním  z důvodu nesouhlasu s ním, žalovaný  sice opravnému prostředku vyhověl, ale nežádoucí stav, který se žalobci snažili  v uplynulých letech odstranit, potvrdil.   KÚ i odvolací orgán se podle žalobců svévolně snaží omezit jejich vlastnické právo, když mění rozsah a obsah  vlastnického práva nabytého na základě kupních smluv, podle nichž byl vklad vlastnického práva povolen  bez jakéhokoli omezení. Na skutečnost, že  žalobci  mají ve společném vlastnictví pozemek č. 373/2 o výměře 17.658 m2 – orná půda, pozemek vedený ve zjednodušené evidenci, list vlastnictví č. 1082, k.ú. Malá Hraštice, který zakoupili bez jakéhokoli omezení vlastnického práva, žalobci upozornili KÚ ve svém návrhu ze dne 8.10.2003.  Dále upozornili na to, že katastr nemovitostí obsahuje údaje ohledně  parcely označené č. 373/2 o výměře 1692 mě, druh pozemku ostatní plocha, využití – ostatní komunikace, přičemž pro zápis tohoto pozemku včetně  charakteru jeho využití není k dispozici jakýkoli právní nebo věcný podklad.  KÚ a stejně tak i žalovaný žádost a upozornění žalobců interpretují zkresleně, neboť žalobci v žádném případě  jen nenamítali, že  pozemek č. 373/2 o výměře 1692 m2 nemá samostatný list vlastnictví, naopak namítali, že je v katastru nemovitostí evidován bez jakýchkoli dokladů a že nevznikl na základě konkrétní právní skutečnosti, není uveden vlastník a  navíc se  takto mylně evidovaný pozemek dotýká  vlastnického práva jejich pozemků č. 373/2 a 375/6, tj. pozemků, které žalobci nabyli smlouvami o převodu pozemků ze dne 16.2.1999 a ze dne 16.10.1998 bez jakéhokoli omezení, bez pochybností o jejich výměře a umístění.   Žalobci poukázali na to, že Městský soud v Praze v rozsudku, jímž zrušil rozhodnutí žalovaného ze dne 22.5.2004 a věc vrátil k dalšímu řízení, popsal, jak má být doplněno dokazování:   -je třeba podložit důkazem  tvrzení, že předmětná parcela vznikla v rozhodné době stanoveným způsobem (což však podle žalobců dosud doloženo není), -vyvrátit tvrzení navrhovatelů ze dne 12.11.2003, že nesprávný údaj ohledně předmětné parcely je omezuje ve vlastnictví jiných jejich pozemků (to podle žalobců opět není doloženo), -vypořádat se s nevhodným požadavkem žadatelů na opravu chyb, když o opravu  chyby nejde (podle žalobců parcela č. 373/2 KN vznikla zřejmým omylem).   Podle názoru žalobců však KÚ ani žalovaný požadavkům soudu nedostáli, řízení trvá řadu let a žalobci tím, že se stali vlastníky pozemků 375/6 a 373/2 nezasáhli a nezasahují  do vlastnických práv třetích osob a důvodně předpokládají, že KÚ vede  evidenci nemovitostí  ve smyslu příslušných právních předpisů, a to na základě listin, rozhodnutí apod., které dokladují právní skutečnosti zakládající vznik, zánik nebo změnu právních vztahů.   Vleklé řízení dává za pravdu žalobcům, že v katastru nemovitostí je veden mylný zápis. Katastrálnímu úřadu se nedaří  existenci parcely č. 373/2 postavit na jisto, tuto neexistující parcelu  dále rozparceloval a jednotlivé dílčí parcely vsunul nebo zahrnul do řádně zapsaných stávajících pozemků a tedy místo jednoho nesprávného údaje již existuje pět takovýchto zápisů.  Pokud se Úřad rozhodl takto postupovat a za účastníky řízení vzal i vlastníky pozemků dotčených zmíněným nesprávným zápisem p.č. 373/2, měl od těchto osob požadovat listiny prokazující vznik sporné parcely z hlediska času, výměry apod. Skutečnost, že dotčené osoby souhlasí s tím, aby součástí jejich pozemků byl další pozemek,  je jejich problém. Žalobci se  však domáhají zrušení všech výroků napadeného rozhodnutí. Zamítnutí návrhu na opravu chyb je podle nich nedůvodné. Další výrok mění obsah vlastnických práv žalobců - část  jejich parcely PK 375/6 má být dotčena novým pozemkem 373/8 o výměře 331 m2,  tedy Úřad a žalovaný část zemského povrchu, který vlastní žalobci, svévolně oddělují, tuto část označují jako ostatní komunikaci, což porušuje vlastnická práva žalobců, kteří se domnívají, že  prohlásit část pozemku za komunikaci není  v pravomoci Úřadu ani žalovaného, zvláště když nikdy neexistující pozemek č. 373/2 o výměře 1692 m2 nebyl ani v minulosti komunikací, ale byl a je dosud travnatou plochou. Každý má právo, aby skutečnosti, které se zapisují do katastru nemovitostí a které se ho dotýkají, byly zapsány správně.  Neprovedením opravy, přesněji řečeno provedením opravy v podobě napadeného rozhodnutí, jsou žalobci kráceni na svých vlastnických právech.  Rozhodnutí nemá věcnou ani právní oporu.  Úřad sloučil řízení o opravě chyby s dalším řízením v podobě vytvoření neměřického  záznamu č. 403/2009 a jeho výsledkem je změna vlastnických práv, které žalobci nabyli  kupní smlouvou ze dne 19.10.1998, dle níž byl vklad vlastnického práva povolen pod č.j. V1-3501/1998.    Žalobci si před podáním návrhu na opravu chyb ověřili na KÚ Příbram, že chybí jakékoli listinné doklady, které by tvořily právní podklad  pro vznik takového pozemku, tj. např. geometrický oddělovací plán, návrh vlastníka na oddělení pozemku, rozhodnutí příslušného správního úřadu o tom, že část pozemku se vyčleňuje ze zemědělského půdního fondu, stavební povolení, kolaudační rozhodnutí, apod. Dodatečně vyšlo najevo, že se ve spise nachází polní náčrt s číslem položky 19, pořadový list č. 57, čísla listů mapy 1, 2, resp. jsou otiskem razítka  uvedeny celkem tři čísla (původně když žalobci nahlíželi do spisu v roce 2003 tak takováto listina tam nebyla), ale není uvedeno, kdy byl pořízen, kdo jej vyhotovil, z jakého důvodu (např. úřední záznam), kdo odpovídá za jeho správnost, kdo jej odsouhlasil, výměra je nejasná, chybí jakékoli okótování. Existenci parcely nelze podle žalobců odůvodnit ani poukazem na původní právní úpravu- směrnici č. 154/1957 Úl., zákon č. 48/1959 Sb., vyhl. č. 23/1964 Sb. V době platnosti a účinnosti těchto předpisů nebylo možné  bez jakéhokoli věcného nebo právního důvodu vytvořit nový pozemek a označit ho novým parcelním číslem, stanovit mu výměru a určit jeho využití.  Pozemek č. 375/6 měla ve svém vlastnictví V. N., která ho teprve v polovině 60. let nabídla  bezplatně státu. Zdůvodňuje-li správní orgán vznik této parcely odkazem na tehdejší právní úpravu ohledně zakládání jednotné evidence půdy, apod., a konkrétně na rok 1957, pak by tehdejší  vlastnice s takovým postupem, tj. že v jejím pozemku bude vytvořen pozemek nový, musela souhlasit a v katastru nemovitostí by o této skutečnosti musel být evidován písemný záznam a její souhlas, tak tomu ovšem není.  KÚ nemá k dispozici sebemenší doklad o vzniku parcely 373/2 KN, a to jak z hlediska jejího tvaru, rozměru, využití a vedle toho na pozemku neexistuje žádná komunikace a nikdy neexistovala. Tento nedostatek nelze zhojit odkazem na § 29 katastrálního zákona.  Ani za původní právní úpravy nemohl nastat právní stav, kdy by  sama o sobě vznikla parcela, nebyl by uveden její vlastník a pozemek by nebyl zapsán na samostatném  listu vlastnictví. Nesrovnalosti, které vznikly ať už v jakémkoli období, musí katastrální úřad opravit z úřední povinnosti  a je-li vlastník pozemku dotčen nesprávným údajem, pak k tomu slouží  ust. § 8 katastrálního zákona a je povinností katastrálního úřadu chybu napravit.  Z vydaných rozhodnutí vyplývá, že  vytýkanou chybu lze napravit  provedením pozemkových úprav dle  zákona č. 284/1992 Sb., tedy na náklady žalobců, kteří by si pomocí geometrického plánu měli nechat zaměřit  neexistující část pozemku 373/2 (KN) vloženého do jejich pozemku 375/6 a takto by měli stvrdit k dnešnímu dni neexistující právní stav.    Podle žalobců není dán důvod pro vznik a existenci této parcely dokonce ani v letech 50. a 60., protože tzv. přehlídky, popř.  technickohospodářské mapování  nemůže samo o sobě vést k tomu, že se  bez jakýchkoli  podkladů, geometrických plánů apod., vytvoří parcela, které se přidělí parcelní číslo. Vznik pozemku není nahodilou záležitostí, pozemek i v 50. letech mohl  vzniknout  jen na základě vůle vlastníka, vyhotovením oddělovacího geometrického plánu, s nímž musí vyjádřit souhlas příslušný katastrální úřad. Prováděcí vyhláška č. 190/1996 Sb. v ust. § 7 a 8 uvádí, jaké údaje se evidují v katastru,  mimo jiné jde i o  označení vlastníka a listu vlastnictví. Katastr nemovitostí eviduje parcelu bez věcného a právního podkladu, jde tedy zjevně o chybný údaj, který je zapotřebí opravit.  Pokud by měl být akceptován výklad existence parcely č. 373/2 /KN nezapsané na listu vlastnictví a bez vlastníka  a svým označením neodpovídající skutečnému stavu věci, byl by zpochybněn základní princip věrohodnosti a správnosti údajů v katastru nemovitostí.    Z ust. § 1 Směrnice č. 154/1957 Úl. nelze dovodit, že  při označování pozemků  je možné odlížet od vlastnických vztahů.  Navíc směrnice je podzákonným předpisem, takže se její obsah nemůže dostat do rozporu se zákonem.  I pokud by tato směrnice stanovila, že lze pominout úpravu občanského zákoníku apod., nebylo by se možné se jí řídit  zejména po roce 1990. Ani ze zákona č. 48/1959 Sb. nelze dovozovat, že by bylo možné nerespektovat vlastnické vztahy.  Např. v § 6 odst. 1 se stanoví povinnost vést v rámci JEP řádný přehled o zemědělském půdním fondu v obci, a to i podle vlastníků (uživatel), ploch, kultur a vyznačovat v něm všechny změny a udržovat je v souladu se skutečným stavem. Zákon č. 22/1964 Sb. stanovil mimo jiné obsah evidence nemovitostí a v § 4 uváděl, že evidenci nemovitostí udržují orgány geodézie v souladu se skutečným stavem na základě ohlášených změn, místních šetření, apod., za součinnosti občanů, jichž se týká. Předmětná parcela č. 375/6 byla ve vlastnictví v padesátých a šedesátých letech paní N. a k jakékoli změně by  byl nutný její souhlas.    Stejně i ve vyhlášce č. 23/1964 Sb. se stanoví, co má evidence nemovitostí obsahovat, např. v § 1 odst. 2 se uvádí, že musí obsahovat i výkaz změn, seznam vlastníků, rejstřík vlastníků, rozhodnutí a jiné listiny, záznam změn, geometrické plány. V § 4 pak tato vyhláška vymezuje, na základě jakých listin a skutečností lze provádět zápisy změn. V § 5 odst. 5  se stanoví, že bylo-li nesporně zjištěno, že zákresy vlastnických vztahů v mapách evidence nemovitostí byly provedeny nesprávně, opraví chybné zápisy orgány geodézie po předchozím protokolárně zjištěném souhlasu vlastníků.  Z této úpravy vyplývá, že vlastnické vztahy musely být respektovány a v praxi byl nutný souhlas vlastníka ke změně hranic, natož  k tomu, aby byl vytvořen zcela nový pozemek protínající řadu sousedních pozemků.  Žalobci odkázali i na § 6 odst. 2, 4 a 6,   § 7 a § 9 uvedené vyhlášky.    Dále žalobci s odkazem na § 29 zákona č. 265/1992 Sb. (zřejmě míněno zákona č. 344/1992 Sb.) uvedli, že zemědělské a lesní pozemky, jejichž hranice v terénu neexistují a jsou sloučeny do větších půdních celků, se evidují do doby jejich zobrazení  v katastrální mapě, nejpozději však do  doby ukončení pozemkových úprav podle zvláštního předpisu, avšak pozemek č. 372/2 KN (zřejmě  míněno 373/2 )  není zemědělským ani lesním pozemkem.  Ustanovení § 84 zrušené vyhlášky č. 190/1996 Sb.  rovněž hovoří o zjednodušené evidenci zemědělských a lesních pozemků  s odkazem na § 3 odst. 2 s tím, že postupně se zakládá a vede pouze v souboru popisných informací obsažených v operátech  pozemkového katastru a v navazujících operátech, a to alespoň těmito údaji –parcelní číslo, původní nebo zbytková výměra a údaj o vlastníkovi.  Odkaz správního orgánu na novou právní úpravu -  § 2 odst. 1 písm. b) a § 85 odst. 6 vyhl. č. 26/2007 Sb., však nemůže být podkladem pro jeho postup, neboť stále platí, že zjednodušené evidenci podléhaly  pouze zemědělské a lesní pozemky.  Žalobci kategoricky nesouhlasí s tím, aby v parcele č. 375/6, kterou mají ve společném jmění manželů, byl vytvořen nový pozemek s označením č. 373/8 o vým. 331 m2, protože pro vznik takového pozemku nejsou žádné podklady včetně označení ostatní plocha-ostatní komunikace. Správní orgán tak zasahuje do vlastnických práv žalobců. Podle žalobců se jedná o zřejmou chybu  v katastrálním operátu, protože polní náčrt nic neprokazuje, jak z hlediska výměry, tak užití i vlastnických práv, parcela č. 373/2 o vým. 1692 m2 – ostatní komunikace, neměla být nikde evidována, a to ani v rámci tzv. zjednodušené evidence pozemků.  Jestliže katastr nemovitostí  převzal zcela operát bývalé evidence nemovitostí, lze dovodit, že opravou chyb lze napravit i chyby vzniklé při  zakládání a vedení této evidence.  Žalovaný nevysvětlil a nedoložil, jak mohla  parcela č. 373/2 o vým. 1692 m2 vzniknout, na základě jakého rozhodnutí byla označena za komunikaci. Nepochybně se tak nemohlo stát nějakým šetřením pracovníků evidence střediska geodézie na místě samém, protože pro oddělení pozemků byl zapotřebí minimálně geometrický oddělovací plán jako podklad pro zanesení pozemku do pozemkové mapy. Okolnost, že není doložena právní skutečnost, na jejím základě pozemek vznikl, nemůže vést k dalšímu výroku Úřadu a žalovaného, kterým zasáhne  do stávajícího vlastnického práva žalobců tím, že  do pozemku v jejich SJM č. 375/6 vloží  novou parcelu č. 373/8 o vým. 331 m2 – ostatní plocha, komunikace.  Tímto postupem napadené rozhodnutí zakládá, mění, ruší a závazně určuje nová práva a povinnosti žalobců, která však byla postavena na jisto smlouvami o převodu pozemků č. 373/2 a 375/6 ze dne 16.2.1999 a 16.10.1998.  Zároveň mají žalobci za to, že chybný  údaj katastrálního operátu nezakládá, nemění ani neruší jejich vlastnické právo, ale neprovedení opravy zeslabuje postavení žalobců jako vlastníků uvedených pozemků.  V praxi to znamená, že jakákoli třetí osoba  se znalostí existence uvedeného pozemku v KN, zvláště když je označen jako ostatní komunikace, jej bude takto užívat a na žalobcích bude, aby se žalobami domáhali určení svých práv.    Žalovaný ve vyjádření k žalobě zejména uvedl, že parcela katastru nemovitostí č. 373/2 o vým. 1692 m2 , ostatní plocha, ostatní komunikace, nebyla parcelou evidovanou  zjednodušeným způsobem, ale parcelou evidovanou bez listu vlastnictví – skládala se  z částí parcel evidovaných zjednodušeným způsobem různých vlastníků. Je zobrazena v platné katastrální mapě, eviduje se u ní druh pozemku, způsob využití a  její geometrické a polohové  určení.   V případě parcel evidovaných bez listu vlastnictví se jednalo  o parcely vzniklé v rámci jednotné evidence půdy při zaměření  skutečného stavu v terénu dle skutečného užívání bez ohledu na vlastnické vztahy.  Tyto parcely byly evidovány  v operátu evidence nemovitostí, který se po dni účinnosti katastrálního zákona považuje za katastrální operát. Právní vztahy k těmto nemovitostem jsou doplňovány postupně doplňováním parcel evidovaných zjednodušeným způsobem  (zemědělské a lesní pozemky, jejichž hranice  v terénu neexistují, nejsou zobrazeny v platné  katastrální mapě a jsou sloučeny do  větších půdních celků) podle § 90 vyhl. č. 26/2007 Sb. (dříve § 84 vyhl. č. 190/1996 Sb. účinné do 30.6.2009). Doplněním parcel či jejich částí do souboru  geodetických informací není chybou dle § 8 katastrálního zákona ani  nedochází k zásahu do vlastnických práv. Nabývací titul u doplněných parcel se eviduje  podle nabývacího titulu  svědčícího  parcele evidované zjednodušeným způsobem. Parcela, která byla evidována bez listu vlastnictví, se po doplnění parcel nebo částí parcel  evidovaných zjednodušeným způsobem již bez listu vlastnictví neeviduje, protože k ní byl dořešen  právní vztah. Evidence parcel bez listu vlastnictví rovněž není chybou dle § 8 katastrálního zákona. Pozemky evidované zjednodušeným způsobem, jejichž původ je v pozemkovém katastru, nebyly  v evidenci nemovitostí v souladu s  § 7 odst. 3 vyhl. č. 23/1964 Sb.  zobrazeny v mapách a evidovány podle parcelních čísel, neboť se jednalo o pozemky užívané socialistickou organizací.  V té době se tyto pozemky evidovaly zjednodušenou formou  bez zápisu na list vlastnictví, pouze formou poznámky v části D-LV  a bez zobrazení v pozemkové mapě. Zákon č. 22/1964 Sb. byl nahrazen zákonem č. 344/1992 Sb. s účinností od 1.1.1993. Podle jeho § 29 odst. 1 se operát evidence nemovitostí považuje za katastrální operát, podle § 29 odst. 3  jsou tyto pozemky evidovány zjednodušeným způsobem. Příslušnost k těmto parcelám se určuje porovnáním s údaji evidovanými ve zjednodušené evidenci.  Doplňování parcel evidovaných zjednodušeným způsobem nebo jejich částí se provádí postupně podle  § 90 vyhl. č. 26/2007 Sb., neboť provést kompletní odstranění parcel evidovaných zjednodušeným způsobem není technicky možné.  Zjednodušeným způsobem se evidují zemědělské a lesní pozemky,  všechny předmětné parcely evidované zjednodušeným způsobem, jejichž části byly  doplněny do souboru geodetických informací, mají podle pozemkového katastru druh pozemku role dnes označovaný jako orná půda, což je v souladu s § 29 odst. 2 a 3 katastrálního zákona. U obnovených parcel evidovaných zjednodušeným způsobem se druh pozemku ponechává dle druhu pozemku evidovaného u parcely katastru nemovitostí, ve které se nachází, neboť určuje novější určení druhu pozemku. Parcela neevidovaná na žádném listu vlastnictví není parcelou evidovanou  zjednodušeným způsobem a doplněním třeba i části parcel evidovaných zjednodušeným způsobem  do katastrální mapy přestávají být tyto části parcel parcelami evidovanými zjednodušeným způsobem. K žalobní námitce neexistence parcely katastru nemovitosti č. 373/2 žalovaný obdobně jako v odůvodnění napadeného rozhodnutí popsal podklady dokládající existenci této parcely a uvedl, že parcela vznikla dle tehdy platných právních předpisů a jednotlivé změny  jsou ve spise dokladovány. Dále uvedl, že opravil nesprávné datum vydání rozhodnutí prvního stupně, které nebylo vydáno dne 1.2.2010, ale dne 9.2.2011. Odůvodnil, proč toto rozhodnutí prvního stupně změnil. Dále uvedl, že postupem KÚ v rámci řízení o opravě chyby nebylo dotčeno vlastnické právo. Podle § 5 odst. 7 katastrálního zákona právní vztahy ani nemohou být dotčeny  opravou chyb v katastrální operátu. V rámci řízení o opravě chyb v katastrálním operátu  došlo pouze  k doplnění částí parcel evidovaných zjednodušeným způsobem.    Žalovaný dále uvedl, že se v souladu se závazným názorem městského soudu zabýval legitimitou  podání,  vznikem parcely a její existencí.  Žalobci nepředložili žádný důkaz, který by prokazoval jejich tvrzení ( žalobci neustále namítali pouze neexistenci  parcely KN 373/2).  Není pravdou, že by KÚ  dílčí parcely vzniklé doplněním částí parcel evidovaných zjednodušeným způsobem, tj. bez druhu  pozemku a nezobrazené v katastrální mapě, vsunul nebo zahrnul do řádně zapsaných stávajících pozemků, jak žalobci namítají. KÚ naopak postupoval  v souladu s § 90 vyhl. č. 26/2007 Sb. Žalobci po celou dobu řízení nepředložili   listiny  prokazující  jiný druh pozemku, než který je v katastru nemovitostí evidován. K dotazu žalobců, kdo vyhotovil polní náčrt s číslem položky polního náčrtu č. 19, pořadový list č. 57 a kdy byl vyhotoven, žalovaný uvedl, že  byl vyhotoven v roce 1963 střediskem geodézie  při zjišťování souladu s evidencí.  Ve spise se nachází kopie tohoto polního náčrtu (pořadové číslo 81 a 82), která byla do spisu vložena KÚ dne 20.8.2010. K zaměření skutečného užívání v rámci jednotné evidence půdy dle tehdy  platných předpisů nebylo zapotřebí souhlasu vlastníka parcel obhospodařovaných socialistickou organizací. Je věcí vlastníka, aby stav zápisů v katastrálním operátu uvedl do souladu se skutečností. Je-li  v katastru nemovitostí evidován jiný druh pozemku, než odpovídá skutečnosti, je vlastník povinen tuto změnu ohlásit jako změnu údajů katastru nemovitostí (§ 10 odst. 1 písm. d/ katastrálního zákona). KÚ ani žalovaný nemohou měnit zápisy, pokud nejsou podloženy listinami, a to ani z důvodu možného užívání třetími osobami.     Žalobci v replice ze dne 16.1.2012 k vyjádření žalovaného k žalobě  především namítli, že klíčovou otázkou je doložení vzniku sporné parcely č. 373/2 o vým. 1692 m2 – ostatní plocha, ostatní komunikace. Právní řád znal a zná pouze  právní skutečnosti, na jejichž základě vzniká věc v občanskoprávním smyslu, tj.  v daném případě, že se z pozemku oddělí jeho část, přičemž však tento proces má svá pravidla. Nový pozemek rozhodně nemůže vzniknout na základě nějakého polního náčrtu bez vůle jeho vlastníka. Podle žalobců  se žalovaný nevypořádal s poukazem zrušujícího rozsudku na to, že zjednodušeným způsobem byly a jsou evidovány zemědělské a lesní pozemky, jejichž hranice v terénu neexistují a které jsou sloučeny do  větších půdních celků, přičemž však  listiny, které žalovaný předložil, svědčí o tom, že  zjednodušeným způsobem je evidován nikoli pozemek zemědělský a lesní, ale  pozemek vedený jako ostatní plocha-ostatní komunikace. Na místě není ani tvrzení žalovaného, že žalobci nepředložili žádné listiny prokazující jiný druh pozemku, než jaký je v katastru nemovitostí evidován; žalobci trvají na tom, že předmětný pozemek nevznikl, takže žalobci nemohou doložit, že tento neexistující pozemek je jiného druhu. Nelze akceptovat tvrzení žalovaného, že důvodem vzniku pozemku je polní náčrt, který byl vyhotoven až v roce 1963. Důvodnost vzniku pozemku nelze dovodit ani z údajných prvotních dokladů pořízených 8.8.1960. Polní náčrt je anonymní listinou, není známo, kdo je jeho zhotovitelem, kterého dne byl pořízen, na základě jaké právní skutečnosti, umístění pozemku je ledabylé a nepřesné a není připojen ani výpočet plochy pozemku.  Nemá-li žalovaný listiny prokazující vznik pozemku, jedná se prokazatelně o omyl. Rozhodnutím žalovaného vznikl zcela nový pozemek o výměře 331 m2, a výměra pozemku č. 375/6 tak byla o zmíněných 331 m2 umenšena. Postup žalovaného byl nešetrný k vlastnickým právům žalobců i proto, že identifikace parcely KN 373/2, zda se nachází v pozemku č. 375/6 nebo 398/4 byla provedena neměřickým záznamem a nikoli ověřením v terénu, tj. geometrickým zaměřením.    Zúčastněná osoba P. J. ve vyjádření k žalobě uvedl, že žalobci zpochybňují existenci přístupové cesty, přestože pozemek získali koupí od státu v roce 1998, kdy cesta byla jak fyzicky tak historicky zřejmá, a to jak v místě samém tak i v katastrálních mapách.   Postupují s cílem cestu uzavřít. O povinnosti akceptovat přístupovou cestu bylo jednáno v roce 1998 na místě samém při projednání prodeje parcely žalobcům oddělením z parcely evidované jako 364/1, která byla v té době ve vlastnictví PF-ČR.  P. J. byla na základě restitucí v roce 1993 vrácena parcela č. 375/5, a to  právě proto, že byla v té době  nezpochybnitelně přístupná  cestou evidovanou jako 373/2, jinak by ji nenárokoval a obdržel by náhradní pozemek.  Pokud  žalobcům nebyla uložena povinnost služebnosti cesty zápisem do kupní smlouvy v roce 1998, jedná se o pochybení zástupce PF-ČR, které dopadá na přístupová práva vlastníků sousedních pozemků.      Při ústním jednání před soudem  zástupce žalobců trval na podané žalobě a v ní uvedených důvodech. Vznesl pochybnost o tom, jak mohl  předseda tehdejšího MNV potvrdit skutečné užívání pozemku jako cesty bez přítomnosti geometra. Žádal, aby soud napadené rozhodnutí zrušil a věc žalovanému vrátil k dalšímu řízení a žalobcům přiznal náhradu nákladů řízení.    Zástupkyně žalovaného u jednání před soudem trvala na  vyjádření žalovaného k žalobě.  Poukázala na to, že v průběhu  soudního řízení došlo k obnově katastrálního operátu, takže v současné době platí již jiný katastrální operát.  Předložila soudu Návod pro správu a vedení katastru nemovitosti a rovněž i jednací řád katastrálního úřadu, podle jehož čl. 33 odst. 4 v případě, kdy se žádost o opravu chyby týká hranic nebo výměr parcel vedených dosud  ve zjednodušené evidenci, je podmínkou zjištění skutečného stavu věci předchozí doplnění těchto parcel do souboru geodetických informací katastru.  K dotazu soudu uvedla, že skutečnost, že se pozemek eviduje podle druhu pozemku, který je evidován jako poslední platný, vyplývá  z návodu postupu pro katastrální úřad, ale i z logiky věci, kdy je zřejmé, že je třeba, aby evidence odpovídala skutečnému stavu. Nesouhlasí-li vlastníci pozemku s druhem pozemku, který je evidován, mohou ohlásit změnu a tuto změnu doložit příslušnou listinou. Jde však o jiné řízení, než řízení o opravě chyby v katastrálním operátu.  Podle § 10 odst. 1 katastrálního zákona mají vlastníci dokonce povinnost změnu druhu pozemku ohlásit. V případě slučování pozemku do velkých půdních celků  podle jejich užívání byli tehdejší vlastníci zastupováni uživateli pozemku podle tehdejších předpisů, když socialistické vlastnictví a především užívání  a hospodaření na pozemcích mělo jednoznačně přednost před vlastnickými vztahy. Vlastnické vztahy se tím neměnily, ale mohl se změnit druh pozemku. Nikde není dáno, že v případě   potvrzení předsedy tehdejšího MNV o užívání pozemku jako cesta, nebyl přítomen geometr.  Pozemky byly geometrem zakresleny do map a tak byly celou dobu evidovány. Pokud žalobci pozemky kupovali  podle stavu v pozemkových knihách, byly to parcely, které  v tehdy platných mapách nebyly zobrazeny, neboť byly vedeny ve zjednodušené evidenci a žalobci tak nemohli určit, kde přesně se nacházejí.  V daném případě došlo k obnově katastrálního operátu přepracováním, tzn. že hranice při této obnově byly zjištěny vlastním šetřením katastru a mohou a nemusí odpovídat neměřičskému záznamu, který vycházel pouze z map. Žalobci mohli při obnově katastrálního operátu vznést námitky proti nově stanoveným hranicím, což však neučinili.  Zástupkyně žalovaného navrhla odmítnutí žaloby, neboť odpadl předmět řízení – začal platit obnovený operát. Pro případ, že by se soud s tímto závěrem neztotožnil, žádala, aby žalobu zamítl.    Zúčastněná osoba P. J. předložil soudu geometrický plán vypracovaný v roce 1939 a uvedl, že je z něho  zřejmé, že předmětná cesta zde již existovala v této době.  Podle něj nebylo potřeba, aby tuto skutečnost potvrzoval v roce 1981 předseda MNV a aby v roce 1960 byl  zaznamenán nový druh pozemku.  Historicky  byla vždy na daném místě  cesta a pokud žalobci pozemek koupili v roce 2000 bez znalosti  této skutečnosti  a nedohledali stav  v katastru nemovitostí, nemělo by to jít k tíži vlastníků pozemků, kteří potřebují přístup ke svým pozemkům.     Z podnětu podané žaloby soud přezkoumal napadené rozhodnutí v mezích žalobních bodů, jimiž je vázán a vycházel ze skutkového i právního stavu, který tu byl v době rozhodování správního orgánu, jak soudu ukládá ust. § 75 odst. 1, 2 zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní (s.ř.s.).    Žalobci jsou na LV č. 1082 pro k.ú. Malá Hraštice zapsáni jako vlastníci mimo jiné i pozemků – parcel původ pozemkový  katastr (PK) - č. 373/2 o výměře 17658 m2 a č. 375/6 o výměře 10576 m2 vedených ve zjednodušené evidenci, které nabyli na základě smluv V1 682/1999 ze dne 16.2.1999 a V1 3501/1998 ze dne 16.10.1998 uzavřených s Pozemkovým fondem ČR. V uzavřených smlouvách je druh pozemku označen „orná“ a dále je ve smlouvách uvedeno, že Česká republika nabyla vlastnické právo k těmto pozemkům na základě nabídky bezplatného odevzdání  majetku do vlastnictví ČR pana M. O. (pozemek PK 373/2) a paní V. N. (pozemek PK  375/6).  V návrhu na opravu chyb v katastrálním operátu ze dne 8.10.2003 žalobci uvedli, že  katastr nemovitostí eviduje i parcelu  nezapsanou na listu vlastnictví označenou číslem 373/2 o výměře 1692 m2, druh pozemku ostatní plocha, využití – ostatní komunikace, nahlédnutím do listin u KÚ však  žalobci zjistili, že pro zápis tohoto pozemku včetně charakteru využití není k dispozici žádný právní nebo věcný podklad. Proto navrhují opravu tohoto chybného údaje v katastru nemovitostí, který vznikl zřejmým omylem při zřízení, popř. obnově katastru.    Katastrální úřad v Příbrami (KÚ) v odpovědi ze  dne 30.10.2003 návrhu na opravu nevyhověl, s tím, že se o chybu v katastrálním operátu nejedná. Podáním ze dne 12.11.2003 vyslovili žalobci nesouhlas s neprovedením opravy ve smyslu § 8 odst. 5 zákona č. 344/1992 Sb., o katastru nemovitosti (katastrální zákon). Rozhodnutím ze dne 11.12.2003 KÚ v Příbrami rozhodl, že pozemek 373/2 o vým. 1692 m2 bude i nadále evidován v katastru nemovitosti jako ostatní plocha, ostatní komunikace, aniž by byl zapsán na listu vlastnictví. V odůvodnění tohoto rozhodnutí KÚ uvedl, že parcela KN  parc. č. 373/2 o výměře 1692 m2 nemá  žádnou návaznost na pozemek vedený ve zjednodušené evidenci – parc. PK o výměře 17 658 m2 se shodným parcelním číslem 373/2, jedná se pouze o shodu  v označení dvou zcela různých pozemků stejným parcelním číslem,  z nichž jeden je veden  jako parcela KN,  druhý jako pozemek ve zjednodušené evidenci, jehož hranice v terénu nejsou pravděpodobně zřetelné.  K doplnění mapového operátu o parcelu 373/2 o vým. 1692 m2 došlo v rámci provádění JEP v roce 1957, a to z úřední povinnosti, zahrnující povinnost uvést do souladu stav katastru nemovitostí  (dříve evidenci půdy) se skutečným stavem v terénu, a to na základě místního šetření.    Rozhodnutím Zeměměřičského a katastrálního inspektorátu  (ZKI) v Praze ze dne 22.5.2004 bylo rozhodnutí ze dne 11.12.2003 změněno tak, že  návrh na opravu chyby byl zamítnut s tím, že se nejedná o chybu v katastrálním operátu dle § 8 katastrálního zákona. Rozhodnutí ZKI   ze dne 22.5.2004 bylo zrušeno a věc vrácena k dalšímu řízení rozsudkem Městského soudu v Praze č.j. 6 Ca 213/204-58 ze dne 30.3.2007. Soud žalovanému vytkl, že se nezabýval otázkou vzniku předmětné parcely  a nevypořádal se s legitimací žalobců k podání návrhu na opravu chyb. Poukázal i na to, že podle § 29 odst. 3 katastrálního zákona jsou zjednodušeným způsobem evidovány  zemědělské a lesní pozemky, jejichž  hranice v terénu neexistují a jsou sloučeny do větších půdních celků, avšak pozemek č. 373/2 o výměře 1692 m2 je  v katastru nemovitostí evidován jako ostatní plocha, ostatní komunikace.    Žalovaný pak zrušil rozhodnutí KÚ ze dne 11.12.2003 a zrušil i další  následně vydaná rozhodnutí KÚ. Posledně vydané rozhodnutí KÚ ze dne 9.2.2011 pak žalovaný změnil žalobou napadeným rozhodnutím, jehož obsah soud podrobně popsal shora.   K jednotlivým žalobním námitkám soud uvádí toto:    Žalobní  námitce, že žalovaný nedostál požadavkům zrušujícího rozsudku městského soudu, přisvědčit nelze.    Otázkou vzniku a existence předmětné parcely KN č. 373/2 o výměře 1692 m2, ostatní plocha, ostatní komunikace,  se žalovaný v napadeném rozhodnutí podrobně zabýval.  Uvedl, že tato parcela  není evidována na žádném listu vlastnictví,  neboť u ní není dořešen právní vztah, skládá se  z parcel nebo částí parcel různých vlastníků evidovaných  zjednodušeným způsobem (avšak  samotná parcela KN č. 373/2 o výměře 1692 m2, ostatní plocha, ostatní komunikace,  nebyla  parcelou evidovanou zjednodušeným způsobem),  je zobrazena  v platné katastrální mapě, eviduje se u ní druh pozemku a způsob využití pozemku i její geometrické a polohové určení. Vznikla při zakládání  Jednotné evidence půdy při zaměření skutečného stavu  v terénu podle skutečného užívání bez ohledu na vlastnické vztahy.  Byla evidována v operátu evidence nemovitostí,  který se po účinnosti katastrálního zákona považuje za katastrální operát. Žalovaný dovodil, že tato parcela vznikla v souladu s tehdy platnými právními předpisy a podrobně popsal doklady, které jsou založeny do správního spisu a vznik  této parcely dokládají.   Správní spis obsahuje  soupis parcel pro strojní a početní zpracování (SPS) ze dne 8.8.1960,  v němž je parcela č. 373/2 uvedena s výměrou 557 m2 a druhem pozemku cesta, kopii mapy JEP zvané modrák, z níž je patrné zobrazení pozemku, polní náčrt č. 20 z roku 1963, který dokládá změnu geometrického určení parcely  a je v něm zobrazeno její zvětšení na 1859 m2. Zápis změny byl proveden položkou výkazu změn č. 58/1963.   Polní náčrt č. 10 z roku 1973 dokládá  změnu výměry pozemku č. 373/2 z 1859 m2 na 1692 m2. Zápis do evidence nemovitostí byl proveden položkou výkazu změn č. 257/1973. Část parcely č. 373/2 – 167 m2, byla sloučena do p.č. 364/1, změna je doložena také výpočtem výměr parcel vyhotoveným při údržbě evidence nemovitostí z roku 1973 a sestavou parcel z roku 1974, v níž je uvedena kultura  ostatní plocha s poznámkou rokle. Poznámkou výkazu změn č. 41/81 došlo k opravě kultury  na místní komunikaci (charakteristika využití kód 33).  Změna je potvrzena dne 5.2.1981 zástupcem MNV v Malé Hraštici. Žalovaný vysvětlil, že  založení jednotné evidence půdy (JEP) nemělo základ v žádném ustanovení obecně závazného  právního předpisu.  Usnesení vlády č. 192 ze dne 25.1.1956  ukládalo zajistit (s využitím operátů pozemkového katastru)  výměry pozemků a jejich kultury a vyhotovit základní  technické podklady pro JEP  a udržovat je v souladu se skutečným stavem. Podstatou JEP bylo evidování skutečného stavu užívání půdy bez ohledu na  vlastnické vztahy, JEP odrážela stav skutečného využití půdy.         Tvrzení žalobců, že katastrální úřad nemá k dispozici sebemenší doklad o vzniku  a existenci  předmětné parcely, je tedy v rozporu s obsahem správního spisu, v němž jsou založeny podklady, z nichž správní orgány vycházely a z nichž vyplývá, že předmětná parcela vznikla v rámci Jednotné evidence půdy (JEP)  po zaměření skutečného stavu v terénu na základě skutečných užívacích vztahů a  bez ohledu na vztahy vlastnické. Je třeba mít na zřeteli, že od 1.1.1951 veřejné knihy přestaly věrně odrážet skutečné vlastnické vztahy, neboť jejich vznik, změny a zánik nebyl do veřejných knih povinně zaznamenáván (střední občanský zákoník č. 141/1950 Sb. zrušil konstitutivnost zápisů právních vztahů k nemovitostem ve veřejných knihách). Pozemkový katastr (zřízený zákonem č. 177/1927 Sb., o pozemkovém katastru a jeho vedení), se prakticky přestal používat po zavedení tzv. jednotné evidence půdy v roce 1956 (usnesení vlády č. 192/1956, o založení jednotné evidence půdy a jejím udržování v souladu se skutečným  stavem).   Jednotná evidence půdy se zaměřovala pouze na užívací a nikoli vlastnické vztahy.  K nápravě bylo přikročeno až zákonem č. 22/1964 Sb., o evidenci nemovitostí, a jeho prováděcí vyhláškou č. 23/1964 Sb., které odstartovaly komplexní zakládání evidence  nemovitostí, tedy zavedení nové databáze vlastnických a jiných právních vztahů k nemovitostem.  Ustanovení § 4 odst. 1 prováděcí vyhlášky stanovilo dvě etapy zápisů právních vztahů  v evidenci nemovitostí. Ve druhé etapě měly být od roku 1967 postupně zapsány právní vztahy v evidenci nemovitostí ještě nevyznačené;  odstavec 2) stanovil podpůrné využití  zápisů v dosavadních pozemkových knihách, železničních knihách, v jednotné evidenci půdy a v bývalém pozemkové  katastru, s tím, že  orgány geodezie zapíší do evidence nemovitostí  toho, kdo podle výsledků šetření  je oprávněným nebo povinným.  Podle důvodové zprávy k zákonu  o evidenci nemovitostí však ani v těchto případech orgán geodézie nerozhoduje a je věcí občana nebo organizace, aby se domohl svého práva u soudu nebo hospodářské arbitráže, orgán geodézie opraví zápis podle pravomocného rozhodnutí.   Při vzniku katastru nemovitostí (zákon č. 344/1992 Sb.) již žádná další skutková šetření  prováděna nebyla a došlo k přímému převzetí  údajů z evidence nemovitostí do katastru nemovitostí ( podle § 29 odst. 1  zákona č. 344/1992 Sb.  katastrální zákon).      K hodnocení otázky, zda došlo ke zřejmému omylu při vedení a obnově katastru ve smyslu § 8 odst. 1 písm. a) katastrálního zákona je třeba přistupovat s vědomím diskontinuity zápisů v období let 1951-1964 a procesu zakládání evidence nemovitostí od roku 1964. Jak správně uvedl žalovaný v napadeném rozhodnutí, pod pojem zřejmý omyl při vedení a obnově katastru lze obecně zařadit jak omyl týkající se skutkových okolností (případy chyb v psaní a počítání, zápis jiných údajů, zápis neobsažený v podkladové listině, či opomenutí zapsat údaj v podkladové listině obsažený), tak omyl právní (zápis právního vztahu, který právní řád nezná, či zápis na základě listiny, která nesplňuje požadavky stanovené katastrálním zákonem). Omyl je charakteristický tím, že je v něm obsažen lidský činitel, jako omyl tedy nelze posuzovat objektivní skutečnosti způsobující nesoulad katastru se skutečným stavem (např. změnu právní úpravy zápisů, či zničení katastrálního operátu – zde  nelze rozpor se skutečným stavem napravit opravou zřejmého omylu, nýbrž cestou revize či obnovy katastrálního operátu – srovnej 1 As 40/2007-103).  Požadavek zřejmosti omylu navíc  značí, že by se mělo jednat o omyl jednoznačně zjistitelný; katastrální úřad tedy nemůže přistoupit k opravě chyby, která je nejasná nebo sporná, tj. například v důsledku protichůdných listin (srovnej  1 As 22/2013).     Převzetí předmětné parcely č. 373/2 vzniklé v rámci JEP po zaměření skutečného stavu v terénu  (zápis na základě polního náčrtu  byl proveden do písemného operátu JEP a změna nákresu do mapy JEP, druh pozemku byl určen na základě stavu zjištěného v terénu)  do operátu evidence nemovitostí (který se dle § 29 katastrálního zákona považuje za katastrální operát) nelze podle soudu považovat za zřejmý omyl při vedení a obnově katastru ve smyslu § 8 odst. 1 písm. a) katastrálního zákona.       Přitom není pravdou, že by KÚ a žalovaný žádost o opravu interpretovali zkresleně tak, že se týká toliko evidence předmětné parcely bez listu vlastnictví, jak žalobci v žalobě rovněž uvádějí.  V odůvodnění  napadeného rozhodnutí se žalovaný opírá  o podklady založené do správního spisu a těmito  dokládá jak  samotný vznik předmětné parcely a důvod její evidence v katastru nemovitostí, tak  rovněž i důvod, proč byla evidována  bez listu vlastnictví. Nelze přisvědčit žalobcům, že žalovaný v průběhu řízení nevysvětlil a nedoložil, jak mohla tato parcela vzniknout a na základě jakého rozhodnutí byl tento pozemek označen za komunikaci, neboť žalovaný podrobně rozvedl  samotný vznik této parcely,  stanovení  její  výměry  i jejího označení jako ostatní plochy, ostatní komunikace (v rozhodnutí  poukázal na prvotní doklad pro SPS 8.8.1960, ve kterém je parcela uvedena s výměrou 557m2 a s druhem pozemku cesta a uvedl dále i to, že položkou výkazu změn č. 41/81 došlo k opravě a doplnění poznámky  o kultuře v řádku č. 31 charakteristika využití kód 33, místní komunikace, změna bylo potvrzena  dne 5.2.1981 zástupcem MNV v Malé Hraštici).    Soud je toho názoru, že žalobci vznesenými žalobními námitkami nevyvrátili závěr žalovaného, který chybný zápis p.č. 373/2 o výměře 1692 m2 ostatní plocha-ostatní komunikace, neshledal  (neshledal, že by k zápisu předmětné parcely došlo zřejmým omylem)  a svůj závěr podrobně a srozumitelně  zdůvodnil.   Uvedená parcela vznikla při zakládání jednotné evidence půdy, ke změně její výměry na 1692 m2 a k opravě a doplnění poznámky o kultuře došlo za účinnosti zákona č. 22/1964 Sb., o evidenci nemovitostí (účinného od 1.4.1964),  kdy pro zápis právních vztahů v evidenci nemovitostí dosud nevyznačených  bylo  podpůrně použito  dosavadních zápisů (tj. i zápisů v jednotné evidenci půdy) a vlastního šetření skutečného stavu právních vztahů k nemovitosti (§ 4 odst. 2 vyhl. č. 23/1964 Sb.).   K žalobní námitce, že nebylo možné nerespektovat vlastnické vztahy, soud uvádí, že polní náčrt pouze zaznamenával změnu  hranic užívacích, vlastnických i druhu pozemku, na  jeho základě však nedocházelo ke změně vlastnického práva k pozemku.  Protože  nedošlo k opravě zákresu  vlastnických hranic, není podle soudu na místě ani odkaz žalobců na ust. § 5 odst. 6 vyhl. č. 23/1964 Sb.   Katastrální úřad i žalovaný správní orgán se v souladu se závazným právním názorem  vyjádřeným ve zrušujícím rozsudku  čj. 6 Ca 213/2004 zabývaly i legitimitou žalobců k podání návrhu na opravu chyb dle § 8 odst. 1 písm. a) katastrálního zákona, dle něhož katastrální úřad opraví chybné údaje katastru, které vznikly zřejmým omylem při vedení a obnově katastru, a to na návrh vlastníka nebo jiného oprávněného nebo i bez návrhu.    Žalobci v návrhu na opravu namítali chybnou evidenci  KN parcely č. 373/2 o výměře 1692 m2 – ostatní plocha, ostatní komunikace, neevidované  na žádném listu vlastnictví.   Žalobcům přitom  svědčilo vlastnické právo k PK parcelám  č. 373/2 a 375/6.      Pozemky žalobců PK parc. č. 373/2 a 375/6 (LV č. 1082) byly  užívány socialistickou organizací, proto  byly v souladu s ustanovením  § 29 odst. 3 katastrálního zákona (které stanovilo, že  zemědělské a lesní pozemky, jejichž hranice v terénu neexistují a jsou sloučeny do větších půdních celků, se evidují do doby jejich zobrazení v katastrální mapě, nejpozději však do doby ukončení pozemkových úprav podle zvláštního předpisu, zjednodušeným způsobem s využitím bývalého pozemkového katastru, pozemkových knih a navazujících operátů přídělového a scelovacího řízení. Údaje zjednodušené evidence se považují za součást katastrálního operátu) v rozhodné době evidovány zjednodušeným způsobem.       Podle § 90 odst. 1 vyhl. č. 26/2007 Sb., kterou se provádí zákon č. 265/1992 Sb., o zápisech vlastnických a jiných věcných práv k nemovitostem, a katastrální zákon, katastrální úřad podle potřeby postupně doplňuje do souboru geodetických informací pozemky dosud evidované zjednodušeným způsobem na základě neměřického záznamu nebo záznamu podrobného měření změn vyhotoveného katastrálním úřadem nebo na základě ohlášení vlastníka doloženého geometrickým plánem. Podle odst. 2) katastrální úřad doplňuje pozemky evidované zjednodušeným způsobem do souboru geodetických informací na základě využití podkladů dřívějších pozemkových evidencí. Při tomto doplnění stanoví parcelní číslo podle katastru, určí další údaje o parcele (§ 8) v souboru popisných informací a uvědomí o tom vlastníka pozemku. Podle odst. 3)do souboru geodetických informací se doplní podle odstavce 2 všechny pozemky evidované zjednodušeným způsobem nejpozději při obnově katastrálního operátu přepracováním nebo při převodu číselného vyjádření analogové mapy v S-JTSK do digitální podoby, pokud to umožňuje kvalita původního zobrazení parcel. V opačném případě dojde k zániku zjednodušené evidence obnovou katastrálního operátu novým mapováním nebo obnovou provedenou na podkladě výsledků pozemkových úprav.   K žalobní námitce, že zjednodušeným způsobem ( § 3 odst. 2 vyhl. č.  190/1996 Sb., § 29 odst. 3 katastrálního zákona), mohly být evidovány pouze zemědělské a lesní pozemky,  tedy parcela KN 373/2 o výměře 1692 m2- ostatní komunikace, v rámci zjednodušené evidence pozemků evidována být nemohla, soud uvádí, že  ve zjednodušené evidenci byly   evidovány pozemky žalobců zapsané na LV 1082,  tj. PK parcely 373/2 o vým. 17658 m2 a 375/6 o vým. 10576 m2, - role (dnes orná půda), nikoli však KN parcela 373/2 o vým. 1692 m2 – ostatní komunikace.   Žalovaný v napadeném rozhodnutí odkázal na Návod pro správu a vedení  katastru nemovitostí č.j. 4571/2001-23 ze dne 14.8.2001, který pak u jednání před soudem soudu předložil.  Podle jeho  bodu 6.1 5.1 se k doplnění parcel podle písm. b) tj. jednotlivě  nebo ve skupinách parcel,  přistoupí vždy v případě řízení o opravě chyby, jehož předmětem jsou parcely ve zjednodušené evidenci.  Protože předmětem řízení o opravě chyby  byla parcela KN č. 373/2 o výměře 1692 m2 ostatní plocha, ostatní komunikace, která není evidována na žádném listu vlastnictví (nachází se v  parcelách různých vlastníků evidovaných zjednodušeným způsobem), musel KÚ k tomu, aby se mohl zabývat legitimitou k podání návrhu na opravu,  obnovit  parcely nebo části parcel evidovaných zjednodušeným způsobem nacházejících se v parcele KN č. 373/2, tj. dořešit evidenci vlastnických práv k uvedené parcele. Nechal tedy zhotovit neměřický záznam č. 403/2009 k doplnění souboru geodetických informací o části pozemků evidovaných zjednodušeným způsobem, přičemž  provedením zápisu tohoto neměřického záznamu nebude v katastru nemovitostí evidována parcela  KN č. 373/2 bez listu vlastnictví, ale nové parcely vzniklé doplněním částí parcel dosud evidovaných zjednodušeným způsobem  dle nabývacích titulů uložených ve sbírce listin.    Podle § 84 odst. 1 vyhl. č. 26/2007 Sb. (účinné do 31.12.2013) neměřický záznam vyhotovuje katastrální úřad pro zápis změny údajů katastru, která není spojena s měřením v terénu, zejména při sloučení parcel, změně označení parcely parcelním číslem v souvislosti se zrušením údaje o budově na pozemku, u kterého nedochází ke změně hranice, nebo při doplňování pozemků dosud evidovaných zjednodušeným způsobem překreslením do analogové mapy bez jejich vytyčení a zaměření podle § 90. Neměřický záznam obsahuje zobrazení změny v náčrtu, zpravidla na kopii katastrální mapy, a podle potřeby je přiloženo porovnání parcel, tj. jejich parcelních čísel a výměr před změnou a po ní. Neměřický záznam neobsahuje zápisník. Podle odstavce 2)zakládání a dokumentace neměřického záznamu se řídí příslušnými ustanoveními pro záznam podrobného měření změn.   Podle § 2 odst. 1 písm. b) vyhl. č. 26/2007 Sb. pro účely této vyhlášky se rozumí záznamem podrobného měření změn výsledek podle § 76 a obdobné výsledky zeměměřických činností, provedených podle předpisů platných v minulosti, dokumentované u katastrálního úřadu, a to měřická část geometrického plánu, polní náčrt a s nimi související dokumentace, například zápisník měřených údajů.   Neměřickým záznamem č. 403/2009 bylo zjištěno, že   žalobci jsou  vlastníky části KN parcely č. 373/2 o výměře 1692 m2  (část PK parc. č. 375/6 o vým. 331 m2 nově označené par. č. 373/8),  čímž byl splněn požadavek  zrušujícího rozsudku, tj. bylo zjištěno, že žalobci byli  k podání  předmětného návrhu na opravu chyby  legitimováni.   Proti samotnému neměřickému záznamu č. 403/2009 žalobci žádné konkrétní žalobní námitky nevznesli. K nesouhlasu žalobců s tím, aby v parcele parc. č. 375/6 PK, kterou mají ve společném jmění manželů, byl vytvořen nový pozemek s označením par. č. 373/8 o výměře 331 m2, protože pro vznik takového pozemku nejsou žádné podklady včetně označení ostatní plocha - ostatní komunikace, soud  uvádí, že nově označený pozemek parc. č. 373/8 o vým. 331 m2 je  částí PK parcely č. 375/6 m2. K jeho označení ostatní plocha – ostatní komunikace je třeba uvést, že u obnovených parcel evidovaných zjednodušeným způsobem se ponechává druh pozemku podle druhu pozemku evidovaného u parcely katastru nemovitostí, ve které se nachází, neboť určuje novější označení druhu pozemku.  To konstatoval žalovaný v odůvodnění napadeného rozhodnutí a poté i při jednání  před soudem, přičemž žalobci v tomto směru žádné konkrétní námitky nevznesli. Soud zde opětovně poukazuje na výkaz změn č. 41/1981, v němž je charakteristika využití  pozemku jako místní komunikace uvedena kódem (33), přičemž byla dále potvrzena podpisem zástupce MNV v Malé Hraštici. Šlo tedy o zápis vyšetřené změny, který byl  podle soudu proveden v souladu s tehdy platnou právní úpravou.      Soud souhlasí s žalovaným v tom, že pokud  žalobci byli toho názoru, že  označení KN parc. 373/2 o vým. 1692 m2 (resp. poté část PK parcely 375/6 o vým. 331 m2 nově označené par. č. 373/8 o téže  výměře)  jako ostatní plocha, ostatní komunikace bylo neodpovídající, byli povinni   postupovat podle § 10 odst. 1 písm. d) katastrálního zákona č. 344/1992 Sb. (účinného do 31.12.2013) a předložit listiny   dokládající skutečný druh a  způsob využití pozemku. Pro úplnost soud poukazuje na to, že žalovaný v napadeném rozhodnutí uvedl, že nahlédnutím do internetových stránek  Českého úřadu zeměměřičského a katastrálního zjistil z ortofota předmětného území, že na parcele KN 373/2 se nachází cesta, a poukazuje i na  geometrický plán  z 8.5.1939 předložený osobou zúčastněnou na řízení u jednání soudu, z něhož tato skutečnost rovněž vyplývá (jeho kopie pořízená soudem  je založena do soudního spisu).   Soud nemá za to, že by napadené rozhodnutí nezákonně zasáhlo do práv žalobců, jak žalobci v žalobě namítají.   Závěrem soud uvádí, že žalovaný podáním ze dne 19.2.2015 soudu sdělil a doložil, že  v předmětném katastrálním území proběhla obnova katastrálního operátu  přepracováním a obnovený operát byl vyhlášen  dne 16.5.2012, přičemž podle protokolu o výsledcích řízení o námitkách nebyla proti obsahu obnoveného katastrálního operátu ve stanovené lhůtě podána žádná námitka. Soud si je vědom toho, že podle §  46 odst. 2 zákona č. 256/2013 Sb. o katastru nemovitostí (do 31.12.2013 dle § 17 odst. 2 zákona č. 344/1992 Sb., o katastru nemovitostí ČR) dnem vyhlášení platnosti obnoveného katastrálního operátu  se dosavadní katastrální operát stává neplatný a nadále se používá obnovený katastrální operát.  Soud proto zvažoval, zda  v důsledku obnovy katastrálního operátu v průběhu soudního řízení neodpadl  předmět tohoto soudního řízení a zda není na místě žalobu odmítnout dle § 46 odst. 1 písm. a) s.ř.s., jak navrhla zástupkyně žalovaného u jednání před soudem. Především s ohledem na délku správního řízení a přezkumného  soudního řízení a s ohledem na potřebu ochrany práv žalobců v přezkumném soudním řízení se  soud k názoru zástupkyně žalovaného nepřiklonil a  žalobu projednal věcně.       Protože soud žalobu neshledal důvodnou, zamítl ji podle § 78 odst. 7 s.ř.s.   O nákladech řízení soud rozhodl podle § 60 odst. 1 s.ř.s., tak že žádný z účastníků nemá právo ne jejich náhradu, neboť žalobci neměli úspěch ve věci a žalovanému náklady řízení před soudem nevznikly. O nákladech řízení osoby zúčastněné na řízení soud rozhodl podle § 60 odst. 5 s.ř.s., přičemž  podmínky zde stanovené pro náhradu nákladů osoby zúčastněné na řízení soud neshledal.   Poučení:   Proti tomuto rozhodnutí lze podat kasační stížnost ve lhůtě dvou týdnů ode dne jeho doručení. Kasační stížnost se podává ve dvou (více) vyhotoveních u Nejvyššího správního soudu, se sídlem Moravské náměstí 6, Brno. O kasační stížnosti rozhoduje Nejvyšší správní soud.   Lhůta pro podání kasační stížnosti končí uplynutím dne, který se svým označením shoduje se dnem, který určil počátek lhůty (den doručení rozhodnutí). Připadne-li poslední den lhůty na sobotu, neděli nebo svátek, je posledním dnem lhůty nejblíže následující pracovní den. Zmeškání lhůty k podání kasační stížnosti nelze prominout.   Kasační stížnost lze podat pouze z důvodů uvedených v § 103 odst. 1 s. ř. s. a kromě obecných náležitostí podání musí obsahovat označení rozhodnutí, proti němuž směřuje, v jakém rozsahu a z jakých důvodů jej stěžovatel napadá, a údaj o tom, kdy mu bylo rozhodnutí doručeno.   V řízení o kasační stížnosti musí být stěžovatel zastoupen advokátem; to neplatí, má-li stěžovatel, jeho zaměstnanec nebo člen, který za něj jedná nebo jej zastupuje, vysokoškolské právnické vzdělání, které je podle zvláštních zákonů vyžadováno pro výkon advokacie.   Soudní poplatek za kasační stížnost vybírá Nejvyšší správní soud. Variabilní symbol pro zaplacení soudního poplatku na účet Nejvyššího správního soudu lze získat na jeho internetových stránkách: www.nssoud.cz.   V  Praze dne 18. března 2015            JUDr. Eva Pechová, v.r.        předsedkyně senátu               Za správnost vyhotovení: Sylvie Kosková