Číslo jednací: 6A 29/2014 - 35-                     ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEKJMÉNEM REPUBLIKY    Městský soud v Praze rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Karly Cháberové a soudkyň JUDr. Naděždy Treschlové a JUDr. Dany Černé v právní věci žalobce: Z. M., nar. X, bytem S., L. 96/2, zastoupen Mgr. Jaroslavem Topolem, advokátem, se sídlem Praha 4, Na Zlatnici 301/2, proti žalovanému: Ministerstvo vnitra, Praha 7, Nad Štolou 936/3, v řízení o žalobě na ochranu před nezákonným zásahem,       t a k t o :     I. Žaloba   s e   z a m í t á .   II. Žádný z účastníků řízení   n e m á   nárok na náhradu nákladů řízení.       O d ů v o d n ě n í :   Žalobce podal u Městského soudu v Praze žalobu na určení nezákonnosti zásahu, který podle žalobního tvrzení spočíval v tom, že policista Policie České republiky z Krajského ředitelství policie Jihočeského kraje provedl dne 14. 1. 2014 v době kolem 8.58 hodin na silnici č. I/3, ve směru Tábor – České Budějovice, zásah spočívající ve výběru kauce ve výši 5.000 Kč podle § 125a zákona č. 361/2000 Sb., o provozu na pozemních komunikacích, ve znění pozdějších předpisů (dále jen zákon č. 361/2000 Sb.).  Jako žalovaného žalobce označil Ministerstvo vnitra a v žalobě mimo jiné rozvedl důvody, pro které má za to, že v daném případě policista jednal jako příslušník ozbrojeného sboru a že tedy na místě žalovaného vystupuje Ministerstvo vnitra jako správní orgán, který takový ozbrojený sbor řídí.   Žalobce zpochybnil závěr Nejvyššího správního soudu uvedený v rozsudku ze dne 23. 11. 2011, čj. 6 Aps 3/2011 – 63, že „Policie České republiky jedná při dohledu na bezpečnost a plynulost provozu na pozemních komunikacích podle § 124 odst. 1 a 9 zákona č. 361/2000 Sb., o provozu na pozemních komunikacích, jako správní orgán, nikoliv jako ozbrojený bezpečnostní sbor.“  Konstatoval, že v případě žaloby podané žalobcem byl zásah proveden v rámci pravomoci svěřené zákonem přímo policistovi, jako „zvláštní činnosti správy“ ve formě správního dozoru, v podobě faktických zásahů (faktické pokyny a donucovací úkony), v daném případě, konkrétně spočívající ve vybrání kauce dle § 125a zákona č. 361/2000 Sb. Dle žalobce, je-li pravomoc zákonem delegována na policistu, tak zde vystupuje policista jako příslušník jednotného ozbrojeného bezpečnostního sboru, který je nadán pravomocí činit úkony nebo zákroky. Úkon policisty spočívající ve výběru kauce je zásahem podléhajícím režimu ochrany a pasivní žalobní legitimaci má v tomto případě Ministerstvo vnitra. Dále žalobce konstatoval, že jak nelze pokutovat osobu, která odmítne podat správnímu orgánu vysvětlení v případě, kdy je zřejmé, že by jím, byť i jen teoreticky, mohla přispět ke svému postihu za přestupek, tak nelze z důvodu nesouhlasu s přestupkem na místě a odmítnutí podání vysvětlení vydávat rozhodnutí (byť formou donucení či pokynu) k výběru kauce. Policie má řadu prostředků, díky nimž může zjistit informace, které zavdávají důvod pro skutečnost, že řidič se bude chtít vyhýbat správnímu řízení. Jde zejména o skutečnost, že nemá bydliště v ČR ani v EU, že nemá podnikání v ČR ani EU, že je hlášen na úřední adrese a současně nepracuje, je na něj vyhlášena insolvence, v minulosti na něj bylo vyhlášeno pátrání atd. Policie disponuje prakticky on-line přístupem do mnoha rejstříků a evidencí, a je na ní, aby odůvodnila výběr kauce. Uložená kauce dle žalobce nesledovala a ani nemohla sledovat racionální a ústavně aprobovatelný účel.   Usnesením ze dne 4.3.2015, č. j. 6A 29/2014-12, soud žalobce s odkazem na judikaturu nejvyššího správního soudu vyzval, aby ve lhůtě do 15 dnů od doručení této výzvy žalobu upravil tak, aby závěrečný návrh korespondoval s obsahem žalobního tvrzení. Žalobce byl zároveň poučen, že pokud setrvá na svém náhledu ohledně otázky, kdo je v daném případě žalovaný, jeho žalobě nebude moci být vyhověno. Toto usnesení bylo žalobci doručeno dne 5. 3. 2015. Žalobce na výzvu soudu v uvedené lhůtě nereagoval a žalobní návrh neupravil.   Žalovaný ve svém vyjádření k žalobě navrhl její zamítnutí. Namítl především nedostatek pasivní legitimace, přičemž odkázal na usnesení rozšířeného senátu Nejvyššího správního soudu ze dne 9. 12. 2014, č. j.: Nad 224/2014-53. Předmětem rozhodnutí byla právní otázka, zda žalovaným v případě žalob na ochranu před nezákonným zásahem, pokynem či donucením je správní orgán, který je žalobcem v žalobě jako žalovaný označen, nebo správní orgán, který zásah provedl dle dostatečně určitého popisu zásahu v žalobě, a to i v případě, že žalobce vychází z nesprávného právního názoru, že policie (která fakticky zásah provedla) při provádění zásahu jednala jako ozbrojený sbor, ačkoli jednala jako správní orgán. Žalobce v žalobě jako žalovaného označil Ministerstvo vnitra. Zásah spočíval ve výběru kauce ve výši 5.000,-Kč dle § 124a odst. 10 písm. l zákona č. 361/2000 Sb. od žalobce, jakožto řidiče podezřelého ze spáchání přestupku podle § 125c odst. 1 písm. f) zákona č. 361/2000 Sb. Dle žalovaného je pasivně legitimováno v dané věci Krajské ředitelství policie Jihočeského kraje. Dále žalovaný konstatoval, že vzhledem k objektivně zjištěnému porušení maximální přípustné rychlosti policejní hlídkou, kterého se žalobce dopustil, a s ohledem na policistou popsané jednání žalobce po zastavení vozidla byly dle jeho názoru splněny zákonem stanovené podmínky pro zásah policie výběrem kauce.     V daném případě se tedy žalobce domáhá ochrany před nezákonným zásahem, který měl být dle jeho názoru proveden policistou Policie České republiky jako příslušníkem ozbrojeného bezpečnostního sboru. Přes upozornění soudu žalobce setrval na svém názoru, že v daném případě je žalovaným Ministerstvo vnitra v souladu s větou za středníkem ustanovení § 83 s.ř.s.   Ustanovení § 83 s. ř. s. stanoví, že žalovaným je správní orgán, který podle žalobního tvrzení provedl zásah; jde-li o zásah ozbrojených sil, veřejného ozbrojeného sboru, ozbrojeného bezpečnostního sboru nebo jiného obdobného sboru, který není správním orgánem, anebo příslušníka takového sboru, je žalovaným správní orgán, který takový sbor řídí nebo jemuž je takový sbor podřízen, a u obecní policie obec.“   V případě žalob na ochranu před nezákonným zásahem správního orgánu tedy žalovaného neurčuje zákon, tak jako v případě žalob proti rozhodnutí správních orgánů (§ 69 s. ř. s.), ale žalobce v rámci svého žalobního tvrzení (viz také usnesení rozšířeného senátu Nejvyššího správního soudu ze dne 13. 2. 2014, č. j. Nad 45/2014 – 47).   Žalobce v žalobě jednoznačně uvedl, kdo tvrzený zásah provedl a v čem tento zásah spočívá, když konstatoval, že policista Policie České republiky z Krajského ředitelství policie Jihočeského kraje provedl dne 14. 1. 2014 v době kolem 8.58 hodin na silnici č. I/3, ve směru Tábor – České Budějovice, zásah spočívající ve výběru kauce ve výši 5.000 Kč podle § 125a zákona č. 361/2000 Sb. V předmětném případě je tedy žalobní tvrzení dostatečně určité pro závěr soudu, že v této věci policista nejednal jako příslušník ozbrojeného sboru, ale že uložení a vybrání kauce je třeba hodnotit jako úkon správního orgánu. Ke stejnému závěru dospěl i Nejvyšší správní soud ve svém rozsudku ze dne 23. 11. 2011, č. j. 6 Aps 3/2011-63, kde konstatoval, že Policie České republiky jedná při dohledu na bezpečnost a plynulost provozu na pozemních komunikacích podle § 124 odst. 1 a 9 zákona č. 361/2000 Sb. jako správní orgán, nikoliv jako ozbrojený bezpečnostní sbor. Nejvyšší správní soud v tomto svém rozhodnutí uvedl: „Ust. § 124 odst. 1 potom stanoví, že státní správu ve věcech provozu na pozemních komunikacích vykonává ministerstvo, které je ústředním orgánem státní správy ve věcech provozu na pozemních komunikacích, krajský úřad, obecní úřad obce s rozšířenou působností, Ministerstvo vnitra a policie. Legislativní zkratka „správní orgán“ je v s. ř. s. definována v § 4 odst. 1 písm. a). Podle této legislativní zkratky se správním orgánem rozumí a) orgán moci výkonné, b) orgán územního samosprávného celku, c) fyzická nebo právnická osoba nebo jiný orgán, pokud jim bylo svěřeno rozhodování o právech a povinnostech fyzických a právnických osob v oblasti veřejné správy. Je tedy zřejmé, že Policie vystupuje při provádění úkonů podle § 124 silničního zákona jako správní orgán, resp. jako orgán moci výkonné, nikoliv jako ozbrojený bezpečnostní sbor.“   Za této situace pak konečný návrh učiněný v žalobě neodpovídá samotnému žalobnímu tvrzení, jelikož žalobce označil jako žalovaného Ministerstvo vnitra, přičemž v posuzovaném případě mělo na místě žalovaného vystupovat Krajské ředitelství Jihočeského kraje. Nejvyšší správní soud ve svém usnesení rozšířeného senátu ze dne 9. 12. 2014, č. j. Nad 224/2014-53, uvedl, že: „V řízení o ochraně před nezákonným zásahem, pokynem nebo donucením správního orgánu (§ 82 a násl. s. ř. s.) je třeba vykládat § 83 s. ř. s. tak, že soud na základě tvrzení žalobce, eventuelně doplněného na výzvu soudu, a s přihlédnutím k dalším informacím, které má soud případně k dispozici, po právní stránce posoudí, kterému správnímu orgánu je s ohledem na tato tvrzení přičitatelné jednání, jež má být podle žalobce nezákonným zásahem.  Liší-li se tento závěr soudu od projevu vůle žalobce označujícího žalovaného, upozorní soud žalobce na svůj závěr a vyzve jej, aby případně reagoval úpravou označení žalovaného. Pokud žalobce i poté, co byl soudem upozorněn na jiný právní závěr soudu ohledně otázky, kdo má být v dané věci žalovaným, setrvá na svém původním náhledu na tuto otázku a neuzpůsobí patřičně označení žalovaného a návrh výroku rozhodnutí soudu [§ 84 odst. 3 písm. d) s. ř. s.], nemůže být jeho žalobě vyhověno.“   V předmětném případě žalobce na výzvu soudu ke korekci označení žalovaného nereagoval. Vzhledem ke skutečnosti, že žalobce označil nesprávného žalovaného a i přes výzvu a poučení soudu tuto nesprávnost neopravil, je na místě postup dle § 87 odst. 3 s. ř. s., tedy prohlášení nedůvodnosti žaloby. Výrok soudu podle § 87 odst. 2 s. ř. s. týkající se žalobou označeného nezákonného zásahu, kterým se autoritativně vyslovuje nezákonnost zásahu nebo se zakazuje v zásahu pokračovat anebo přikazuje obnovit stav před zásahem, totiž může směřovat jen vůči takové entitě, které je zásah jako jeho původci (resp. jako nadřízenému původce ve smyslu § 83, části věty za středníkem (s. ř. s.) přičitatelný (viz usnesení rozšířeného senátu Nejvyššího správního soudu ze dne 9. 12. 2014, č. j. Nad 224/2014 – 53).  S ohledem na jednoznačné závěry ve shora uvedených a citovaných rozhodnutích Nejvyššího správního soudu není dle názoru soudu třeba jednotlivě rozebírat tvrzení žalobce, kterými odůvodňoval svůj názor, že postavení žalovaného přísluší Ministerstvu vnitra. Městský soud v Praze má shodně s ustálenou judikaturou za to, že koná-li policista podle zákona č. č. 361/2000 Sb., činí tyto úkony v postavení správního orgánu nikoliv jako příslušník ozbrojeného bezpečnostního sboru.  Jestliže žalobce označil jako žalovaného správní orgán, kterému takové postavení v tomto řízení nepřísluší, soud se nezabýval věcnými důvody, pro které měl žalobce za to, že vybrání kauce bylo v daném případě nezákonné.   Ze všech uvedených důvodů soud žalobu podle § 87 odst. 3 s.ř.s. jako nedůvodnou zamítl.   Soud rozhodl o žalobě bez jednání, když účastníci s takovým postupem nevyslovili nesouhlas (§ 51 s.ř.s.).   O nákladech řízení rozhodl soud podle § 60 odst. 1 s. ř. s., neboť neúspěšnému žalobci náhrada nákladů řízení nepřísluší a žalovanému žádné náklady řízení nevznikly.     P o u č e n í :  Proti tomuto rozhodnutí   l z e   podat kasační stížnost ve lhůtě dvou týdnů ode dne jeho doručení. Kasační stížnost se podává ve dvou (více) vyhotoveních u Nejvyššího správního soudu, se sídlem Moravské náměstí 6, Brno. O kasační stížnosti rozhoduje Nejvyšší správní soud.   Lhůta pro podání kasační stížnosti končí uplynutím dne, který se svým označením shoduje se dnem, který určil počátek lhůty (den doručení rozhodnutí). Připadne-li poslední den lhůty na sobotu, neděli nebo svátek, je posledním dnem lhůty nejblíže následující pracovní den. Zmeškání lhůty k podání kasační stížnosti nelze prominout.   Kasační stížnost lze podat pouze z důvodů uvedených v § 103 odst. 1 s. ř. s. a kromě obecných náležitostí podání musí obsahovat označení rozhodnutí, proti němuž směřuje, v jakém rozsahu a z jakých důvodů jej stěžovatel napadá, a údaj o tom, kdy mu bylo rozhodnutí doručeno. V řízení o kasační stížnosti musí být stěžovatel zastoupen advokátem; to neplatí, má-li stěžovatel, jeho zaměstnanec nebo člen, který za něj jedná nebo jej zastupuje, vysokoškolské právnické vzdělání, které je podle zvláštních zákonů vyžadováno pro výkon advokacie.   Soudní poplatek za kasační stížnost vybírá Nejvyšší správní soud. Variabilní symbol pro zaplacení soudního poplatku na účet Nejvyššího správního soudu lze získat na jeho internetových stránkách: www.nssoud.cz.       V Praze dne 30. listopadu 2015     JUDr. Karla Cháberová v. r.         předsedkyně senátu     Za správnost vyhotovení: J. H.